Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 02016D0036(01)-20201231

    Consolidated text: Rozhodnutí Evropské centrální banky (EU) 2016/2248 ze dne 3. listopadu 2016 o přerozdělování měnových příjmů národních centrálních bank členských států, jejichž měnou je euro (ECB/2016/36) (přepracované znění)

    ELI: http://data.europa.eu/eli/dec/2016/2248/2020-12-31

    02016D0036(01) — CS — 31.12.2020 — 001.001


    Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu

    ►B

    ROZHODNUTÍ EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY (EU) 2016/2248

    ze dne 3. listopadu 2016

    o přerozdělování měnových příjmů národních centrálních bank členských států, jejichž měnou je euro (ECB/2016/36)

    (přepracované znění)

    (Úř. věst. L 347 20.12.2016, s. 26)

    Ve znění:

     

     

    Úřední věstník

      Č.

    Strana

    Datum

    ►M1

    ROZHODNUTÍ EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY (EU) 2020/1735 ze dne 12. listopadu 2020,

      L 390

    60

    20.11.2020




    ▼B

    ROZHODNUTÍ EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY (EU) 2016/2248

    ze dne 3. listopadu 2016

    o přerozdělování měnových příjmů národních centrálních bank členských států, jejichž měnou je euro (ECB/2016/36)

    (přepracované znění)



    Článek 1

    Definice

    Pro účely tohoto rozhodnutí se rozumí:

    a) 

    „národní centrální bankou“ národní centrální banka členského státu, jehož měnou je euro;

    b) 

    „úvěrovou institucí“ a) úvěrová instituce ve smyslu článku čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ( 1 ), která podléhá dohledu ze strany příslušného orgánu, nebo b) jiná úvěrová instituce ve smyslu čl. 123 odst. 2 Smlouvy, která podléhá kontrole, jež je srovnatelná s dohledem ze strany příslušného orgánu;

    c) 

    „základnou pasiv“ výše pasiv v rozvaze každé národní centrální banky, blíže určených v příloze I tohoto rozhodnutí;

    d) 

    „dnem přechodu na hotovostní euro“ den, kdy eurobankovky a euromince získají v členském státě, jehož měnou je euro, status zákonného platidla;

    e) 

    „rokem přechodu na hotovostní euro“ období v délce 12 měsíců, které začíná v den přechodu na hotovostní euro;

    f) 

    „stavem eurobankovek v oběhu uvnitř Eurosystému“ pohledávky a závazky vzniklé mezi národní centrální bankou a ECB a mezi národní centrální bankou a ostatními národními centrálními bankami v důsledku použití článku 4 rozhodnutí ECB/2010/29;

    g) 

    „klíčem upsaného základního kapitálu“ podíly národních centrálních bank (vyjádřené v procentech) na upsaném základním kapitálu ECB, které pro národní centrální banky vyplývají z jejich váhy v klíči podle článku 29.1 statutu ESCB a které platí pro příslušný účetní rok;

    h) 

    „eurobankovkami staženými z oběhu“ všechny nominální hodnoty nebo série eurobankovek, které byly staženy z oběhu na základě rozhodnutí Rady guvernérů přijatého podle článku 5 rozhodnutí ECB/2003/4;

    i) 

    „dobou vydávání“ ve vztahu k nominální hodnotě nebo sérii eurobankovek období, které začíná dnem, kdy je první emise eurobankovek této nominální hodnoty nebo série zachycena v základně pasiv, a které končí dnem, kdy je v základně pasiv zachycena poslední emise eurobankovek této nominální hodnoty nebo série;

    j) 

    „referenční sazbou“ poslední dostupná mezní úroková sazba, kterou Eurosystému používá při svých nabídkových řízeních na hlavní refinanční operace podle článku 6 obecných zásad Evropské centrální banky (EU) 2015/510 (ECB/2014/60) ( 2 ). Pokud probíhá více než jedna hlavní refinanční operace pro účely vyrovnání v týž den, používá se aritmetický průměr mezních sazeb operací, které probíhají souběžně;

    k) 

    „odděleně vedenými aktivy“ výše aktiv v rozvaze každé národní centrální banky, blíže určených v příloze II tohoto rozhodnutí, která jsou protipoložkami k základně pasiv;

    l) 

    „referenčním obdobím“ období v délce 24 měsíců, které začíná 30 měsíců přede dnem přechodu na hotovostní euro;

    m) 

    „denním referenčním směnným kurzem“ denní referenční směnný kurz, který vychází z pravidelného každodenního slaďovacího postupu mezi centrálními bankami v rámci Evropského systému centrálních bank a mimo něj, jenž se obvykle koná ve 14:15 hodin středoevropského času ( 3 );

    n) 

    pojmem „odepsat“ odstranění eurobankovek stažených z oběhu z rozvahové položky „bankovky v oběhu“;

    o) 

    „klíčem pro vydávání eurobankovek“ průměrný klíč upsaného základního kapitálu během doby vydávání nominální hodnoty nebo série eurobankovek stažených z oběhu;

    p) 

    „harmonizovanou rozvahou“ (HR) harmonizovaná rozvaha, jak je upravena v příloze VIII obecných zásad Evropské centrální banky (EU) 2016/2249 (ECB/2016/34) ( 4 ).

    Článek 2

    Stav eurobankovek v oběhu uvnitř Eurosystému

    1.  
    Stav eurobankovek v oběhu uvnitř Eurosystému se počítá každý měsíc a zachycuje se v účetních knihách ECB a národních centrálních bank v první pracovní den v měsíci s dnem připsání v poslední pracovní den předcházejícího měsíce.

    Pokud členský stát přijme euro, zachycuje se stav eurobankovek v oběhu uvnitř Eurosystému, vypočtený podle prvního pododstavce, v účetních knihách ECB a národních centrálních bank s dnem připsání v den přechodu na hotovostní euro.

    Stav eurobankovek v oběhu uvnitř Eurosystému se pro období od 1. ledna do 31. ledna prvního roku, od kterého platí úprava podle článku 29.3 statutu ESCB, k níž dochází každých pět let, počítá na základě upraveného klíče upsaného základního kapitálu, jenž se použije na stav celkového počtu eurobankovek v oběhu k 31. prosinci předcházejícího roku.

    2.  
    Stav eurobankovek v oběhu uvnitř Eurosystému, včetně stavů vyplývajících z použití článku 4 tohoto rozhodnutí, se úročí referenční sazbou.
    3.  
    Úroky podle odstavce 2 se vypořádávají čtvrtletně prostřednictvím plateb v TARGET2.

    Článek 3

    Metoda měření měnových příjmů

    1.  

    Výše měnových příjmů každé národní centrální banky se určuje na základě skutečných příjmů, které vyplývají z odděleně vedených aktiv zaznamenaných v jejích účetních knihách. Výjimku představují:

    a) 

    zlato, u kterého se předpokládá, že nevytváří žádný příjem;

    b) 

    níže uvedené cenné papíry a dluhové nástroje, u nichž se předpokládá, že vytvářejí měnový příjem ve výši referenční sazby:

    i) 

    cenné papíry držené pro účely měnové politiky podle rozhodnutí ECB/2009/16;

    ii) 

    cenné papíry držené pro účely měnové politiky podle rozhodnutí ECB/2011/17;

    ▼M1

    iii) 

    dluhové nástroje vydané ústředními, regionálními nebo místními vládami a uznanými agenturami a náhradní dluhové nástroje vydané veřejnými nefinančními podniky, držené pro účely měnové politiky podle rozhodnutí Evropské centrální banky (EU) 2020/188 (ECB/2020/9) ( 5 ) nebo podle rozhodnutí Evropské centrální banky (EU) 2020/440 (ECB/2020/17) ( 6 ).

    ▼B

    2.  
    Pokud hodnota odděleně vedených aktiv národní centrální banky přesáhne hodnotu její základny pasiv nebo je nižší, vyrovná se rozdíl tím, že se na hodnotu rozdílu uplatní referenční sazba.

    Článek 4

    Úpravy stavu eurobankovek uvnitř Eurosystému

    1.  

    Pro účely výpočtu měnových příjmů se stav eurobankovek v oběhu uvnitř Eurosystému pro každou národní centrální banku upravuje pomocí vyrovnávací částky, která se stanoví podle tohoto vzorce:

    C = (K – A) × S

    kde:

    C

    je vyrovnávací částka,

    K

    je částka (vyjádřená v eurech) pro každou národní centrální banku, která vyplývá z uplatnění klíče upsaného základního kapitálu na průměrnou hodnotu bankovek v oběhu během referenčního období, přičemž hodnota bankovek v oběhu znějících na národní měnu členského státu, jenž přijímá euro, se přepočítává na euro podle denního referenčního směnného kurzu během referenčního období,

    A

    je průměrná hodnota bankovek v oběhu během referenčního období (vyjádřená v eurech) pro každou národní centrální banku, přepočtená na euro podle denního referenčního směnného kurzu během referenčního období,

    S

    je níže uvedený koeficient pro každý účetní rok počínaje dnem přechodu na hotovostní euro:



    Účetní rok

    Koeficient

    Rok přechodu na hotovostní euro

    1

    Rok přechodu na hotovostní euro plus jeden rok

    0,8606735

    Rok přechodu na hotovostní euro plus dva roky

    0,7013472

    Rok přechodu na hotovostní euro plus tři roky

    0,5334835

    Rok přechodu na hotovostní euro plus čtyři roky

    0,3598237

    Rok přechodu na hotovostní euro plus pět let

    0,1817225

    2.  
    Souhrn vyrovnávacích částek národních centrálních bank se rovná nule.
    3.  
    Vyrovnávací částky se počítají vždy, když členský stát přijme euro, nebo mění-li se klíč upsaného základního kapitálu ECB.
    4.  
    Když národní centrální banka vstoupí do Eurosystému, její vyrovnávací částka se rozdělí mezi ostatní národní centrální banky v poměru k příslušným podílům ostatních národních centrálních bank v klíči upsaného základního kapitálu s opačným znaménkem (+/–), přičemž tato vyrovnávací částka doplňuje vyrovnávací částky, jež se na ostatní národní centrální banky již uplatňují.
    5.  
    Vyrovnávací částky a účetní položky k jejich vyrovnání se zachycují na účtech, které jednotlivé národní centrální banky vedou odděleně pro transakce v rámci Eurosystému, s dnem připsání v den přechodu na hotovostní euro a s dnem připsání v tentýž den každého následujícího roku, ve kterém dochází k úpravám. Účetní položky k vyrovnání vyrovnávacích částek se neúročí.
    6.  
    Nastanou-li konkrétní případy související s vývojem oběhu bankovek podle přílohy III tohoto rozhodnutí, upravuje se stav eurobankovek v oběhu uvnitř Eurosystému u každé národní centrální banky odchylně od odstavce 1 postupem uvedeným ve zmíněné příloze.
    7.  
    Použitelnost úprav stavu eurobankovek uvnitř Eurosystému stanovených v tomto článku končí prvním dnem šestého roku po roce přechodu na hotovostní euro.

    Článek 5

    Výpočet a přerozdělení měnových příjmů

    1.  
    Výpočet měnových příjmů národních centrálních bank provádí ECB každý den. Výpočet se zakládá na účetních údajích, které ECB poskytují národní centrální banky. ECB čtvrtletně informuje národní centrální banky o úhrnných částkách.
    2.  
    Výše měnových příjmů národních centrálních bank se upravuje o částku, která se rovná naběhlým, placeným nebo přijatým úrokům ze závazků zahrnutých do základny pasiv, v souladu s rozhodnutím Rady guvernérů ECB podle čl. 32.4 druhého pododstavce statutu ESCB.
    3.  
    Přerozdělování úhrnného měnového příjmu všech národních centrálních bank podle klíče upsaného základního kapitálu probíhá na konci každého účetního roku.

    Článek 6

    Výpočet a přerozdělení příjmů z odpisu eurobankovek

    1.  
    Eurobankovky stažené z oběhu jsou zahrnuty do základny pasiv, dokud nedojde k jejich výměně či odpisu, podle toho, která událost nastane dříve.
    2.  
    Rada guvernérů může rozhodnout o odpisu eurobankovek stažených z oběhu, přičemž určí den odpisu a celkovou výši rezervy, která má být vytvořena pro eurobankovky stažené z oběhu, u kterých se dosud očekává, že budou vyměněny.
    3.  

    Eurobankovky stažené z oběhu se odepisují takto:

    a) 

    V den odpisu se rozvahové položky ECB a národních centrálních bank „bankovky v oběhu“ sníží o celkovou částku eurobankovek stažených z oběhu, které jsou dosud v oběhu. Za tímto účelem se skutečné částky eurobankovek stažených z oběhu, které byly dány do oběhu, upraví na poměrné částky těchto eurobankovek vypočtené podle klíče pro vydávání eurobankovek a mezi ECB a národními centrálními bankami dojde k vypořádání rozdílů.

    b) 

    Upravená částka eurobankovek stažených z oběhu se odepíše z rozvahové položky „bankovky v oběhu“ a převede se do výkazů zisku a ztráty národních centrálních bank.

    c) 

    Všechny národní centrální banky vytvářejí rezervu pro eurobankovky stažené z oběhu, u kterých se dosud očekává, že budou vyměněny. Výše rezervy se rovná podílu příslušné národní centrální banky na celkové výši rezervy vypočtenému pomocí klíče pro vydávání eurobankovek.

    4.  
    Eurobankovky stažené z oběhu, k jejichž výměně dochází až po dni odpisu, se zachycují v účetních knihách národní centrální banky, která je přijala. Příliv eurobankovek stažených z oběhu se mezi národní centrální banky přerozdělí pomocí klíče pro vydávání eurobankovek alespoň jednou ročně a mezi národními centrálními bankami dojde k vypořádání rozdílů. Každá národní centrální banka započte poměrnou částku vůči své rezervě, nebo pokud je příliv vyšší než rezerva, zaznamená odpovídající náklad ve svém výkazu zisku a ztráty.
    5.  
    Rada guvernérů celkovou výši rezervy každoročně přezkoumává.

    Článek 7

    Zrušení

    1.  
    Rozhodnutí ECB/2010/23 se zrušuje.
    2.  
    Odkazy na zrušené rozhodnutí se považují za odkazy na toto rozhodnutí.

    Článek 8

    Platnost rozhodnutí

    Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem 31. prosince 2016.




    PŘÍLOHA I

    STRUKTURA ZÁKLADNY PASIV

    A. Do základny pasiv se zahrnují výhradně tyto položky:

    1. 

    Bankovky v oběhu

    Pro účely této přílohy „bankovky v oběhu“ v roce přechodu na hotovostní euro pro každou národní centrální banku vstupující do Eurosystému:

    a) 

    zahrnují bankovky, které národní centrální banka vydala a které znějí na národní měnovou jednotku, a

    b) 

    se musí snížit o hodnotu neúročených úvěrů v souvislosti s předzásobenými eurobankovkami, které ještě nebyly připsány na vrub (část položky 6 aktiv harmonizované rozvahy (HR)).

    Po příslušném roce přechodu na hotovostní euro pro každou národní centrální banku znamenají „bankovky v oběhu“ výhradně bankovky znějící na euro.

    Je-li dnem přechodu na hotovostní euro den, kdy je TARGET2 uzavřen, zahrne se závazek národní centrální banky, jenž vyplývá z eurobankovek, které byly předzásobeny podle obecných zásad ECB/2006/9 a které se dostaly do oběhu přede dnem přechodu na hotovostní euro, do základny pasiv (jako součást korespondentských účtů v položce 10.4 pasiv HR), a to až do okamžiku, kdy se tento závazek stane součástí závazků uvnitř Eurosystému z transakcí TARGET2.

    2. 

    Závazky v eurech vůči úvěrovým institucím eurozóny související s operacemi měnové politiky, včetně:

    a) 

    běžných účtů včetně požadavků na minimální rezervy podle článku 19.1 statutu ESCB (položka 2.1 pasiv HR);

    b) 

    vkladů v rámci vkladové facility Eurosystému (položka 2.2 pasiv HR);

    c) 

    termínových vkladů (položka 2.3 pasiv HR);

    d) 

    závazků z repo operací jemného dolaďování (položka 2.4 pasiv HR);

    e) 

    závazků z vyrovnání marže (položka 2.5 pasiv HR).

    3. 

    Závazky z vkladů vůči protistranám Eurosystému, u nichž došlo k selhání, které byly překlasifikovány z položky 2.1 pasiv HR.

    4. 

    Závazky národních centrálních bank uvnitř Eurosystému vyplývající z emise dluhových cenných papírů ECB podle článku 13 obecných zásad (EU) 2015/510 (ECB/2014/60) (položka 10.2 pasiv HR).

    5. 

    Čisté závazky uvnitř Eurosystému z eurobankovek v oběhu včetně těch, které vyplývají z použití článku 4 tohoto rozhodnutí (součást položky 10.3 pasiv HR).

    6. 

    Čisté závazky uvnitř Eurosystému z transakcí TARGET2 úročené referenční sazbou (část položky 10.4 pasiv HR).

    7. 

    Naběhlé úroky, které každá národní centrální banka eviduje ke konci každého čtvrtletí ze závazků z měnové politiky se splatností jeden rok nebo delší (součást položky 12.2 pasiv HR).

    8. 

    Závazky vůči ECB zajišťující pohledávku, která souvisí se swapovými dohodami mezi ECB a centrální bankou mimo Eurosystém, z nichž plyne čistý příjem ve prospěch Eurosystému (část podrozvahových pasiv).

    B. Výše základny pasiv každé národní centrální banky se počítá v souladu s harmonizovanými účetními zásadami a pravidly stanovenými v obecných zásadách (EU) 2016/2249 (ECB/2016/34).




    PŘÍLOHA II

    ODDĚLENĚ VEDENÁ AKTIVA

    A. Odděleně vedená aktiva zahrnují výhradně tyto položky:

    1. 

    Úvěry v eurech úvěrovým institucím eurozóny související s operacemi měnové politiky (položka 5 aktiv harmonizované rozvahy (HR).

    2. 

    Cenné papíry držené pro účely měnové politiky (část položky 7.1 aktiv HR).

    3. 

    Pohledávky uvnitř Eurosystému z převodu devizových rezerv kromě zlata na ECB podle článku 30 statutu ESCB (část položky 9.2 aktiv HR).

    4. 

    Čisté pohledávky uvnitř Eurosystému z eurobankovek v oběhu včetně těch, jež vyplývají z použití článku 4 tohoto rozhodnutí (součást položky 9.4 aktiv HR).

    5. 

    Čisté pohledávky uvnitř Eurosystému z transakcí TARGET2 úročené referenční sazbou (část položky 9.5 aktiv HR).

    6. 

    Zlato včetně pohledávek ve zlatě za ECB ve výši umožňující každé národní centrální bance vést odděleně část svého zlata, odpovídající uplatnění jejího podílu v klíči upsaného základního kapitálu na celkovou výši zlata odděleně vedeného všemi národními centrálními bankami (položka 1 aktiv a část položky 9.2 aktiv HR).

    Pro účely tohoto rozhodnutí se zlato oceňuje cenou zlata v eurech za jednu ryzí unci k 31. prosinci 2002.

    7. 

    Pohledávky z eurobankovek, které byly předzásobeny podle obecných zásad ECB/2006/9 a které se poté dostaly do oběhu přede dnem přechodu na hotovostní euro (do dne přechodu na hotovostní euro část položky 4.1 aktiv HR a poté součást korespondentských účtů v položce 9.5 aktiv HR), avšak pouze do okamžiku, kdy se tyto pohledávky stanou součástí pohledávek uvnitř Eurosystému z transakcí TARGET2.

    8. 

    Nevyrovnané pohledávky, které vznikají v důsledku selhání protistran Eurosystému v kontextu úvěrových operací Eurosystému, a/nebo finanční aktiva nebo pohledávky vůči třetím osobám přivlastněné a/nebo nabyté v souvislosti s realizací zajištění poskytnutého protistranami Eurosystému, u nichž došlo k selhání v kontextu úvěrových operací Eurosystému, které byly překlasifikovány z položky 5 aktiv HR (část položky 11.6 aktiv HR).

    9. 

    Naběhlé úroky, které každá národní centrální banka eviduje ke konci čtvrtletí z aktiv z měnové politiky se splatností jeden rok nebo delší (součást položky 11.5 aktiv HR).

    ▼M1

    9a. 

    Zůstatky související s naběhlým úrokem z cenných papírů se sníženou hodnotou držených pro účely měnové politiky (s výjimkou naběhlého úroku z cenných papírů se sníženou hodnotou uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. b) tohoto rozhodnutí) (část položky 11.5 aktiv HR).

    ▼B

    10. 

    Pohledávky za protistranami eurozóny, které souvisejí se swapovými dohodami mezi ECB a centrální bankou mimo Eurosystém, z nichž plyne čistý příjem ve prospěch Eurosystému (část položky 3.1 aktiv HR).

    ▼M1

    11. 

    Pohledávky za centrálními bankami mimo Eurosystém, které souvisejí s operacemi na poskytnutí likvidity (část položky 4.1 aktiv HR nebo součást podrozvahových aktiv).

    ▼B

    B. Hodnota odděleně vedených aktiv národních centrálních bank se počítá v souladu s harmonizovanými účetními zásadami a pravidly stanovenými v obecných zásadách (EU) 2016/2249 (ECB/2016/34).




    PŘÍLOHA III

    A.    První případná úprava

    Je-li průměrná celková hodnota bankovek v oběhu v roce přechodu na hotovostní euro nižší než průměrná celková hodnota bankovek v oběhu vyjádřená v eurech během referenčního období (včetně bankovek znějících na národní měnu členského státu, který přijal euro, a přepočtených na euro podle denního referenčního směnného kurzu během referenčního období), koeficient „S“ pro rok přechodu na hotovostní euro podle čl. 4 odst. 1 se sníží se zpětným účinkem v poměru, který odpovídá poklesu celkového průměru bankovek v oběhu.

    Po snížení nesmí být koeficient nižší než 0,8606735. Při uplatnění této odchylky se k vyrovnávací částce každé národní centrální banky pro druhý až pátý rok po roce přechodu na hotovostní euro podle čl. 4 odst. 1 musí přičíst jedna čtvrtina výsledného snížení vyrovnávacích částek („C“) národních centrálních bank v roce přechodu na hotovostní euro.

    B.    Druhá případná úprava

    Pokud ty národní centrální banky, jejichž vyrovnávací částka podle čl. 4 odst. 1 je kladné číslo, platí čisté úroky ze stavu bankovek v oběhu uvnitř Eurosystému, které po přičtení k položce „čistý výsledek ze sloučení měnových příjmů“ v jejich výkazu zisku a ztráty na konci příslušného roku vedou k čistým nákladům, koeficient „S“ pro rok přechodu na euro podle čl. 4 odst. 1 se sníží v rozsahu, který je nezbytný pro odstranění tohoto stavu.

    Po snížení nesmí být koeficient nižší než 0,8606735. Při uplatnění této odchylky se k vyrovnávací částce každé národní centrální banky pro druhý až pátý rok po roce přechodu na hotovostní euro podle čl. 4 odst. 1 přičte jedna čtvrtina výsledného snížení vyrovnávacích částek („C“) národních centrálních bank v roce přechodu na hotovostní euro.




    PŘÍLOHA IV

    ZRUŠENÉ ROZHODNUTÍ A SEZNAM JEHO NÁSLEDNÝCH ZMĚN



    Rozhodnutí ECB/2010/23

    Úř. věst. L 35, 9.2.2011, s. 17.

    Rozhodnutí ECB/2011/18

    Úř. věst. L 319, 2.12.2011, s. 116.

    Rozhodnutí ECB/2014/24

    Úř. věst. L 117, 7.6.2014, s. 168.

    Rozhodnutí ECB/2014/56

    Úř. věst. L 53, 25.2.2015, s. 21.

    Rozhodnutí ECB/2015/37

    Úř. věst. L 313, 28.11.2015, s. 42.



    ( 1 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1).

    ( 2 ) Obecné zásady Evropské centrální banky (EU) 2015/510 ze dne 19. prosince 2014 o provádění rámce měnové politiky Eurosystému (obecné zásady o obecné dokumentaci) (ECB/2014/60) (Úř. věst. L 91, 2.4.2015, s. 3).

    ( 3 ) Středoevropský čas zohledňuje změnu na středoevropský letní čas.

    ( 4 ) Obecné zásady Evropské centrální banky (EU) 2016/2249 ze dne 3. listopadu 2016 o právním rámci pro účetnictví a finanční vykazování v Evropském systému centrálních bank (ECB/2016/34) (viz strana 37 tohoto Úředního věstníku).

    ( 5 ) Rozhodnutí Evropské centrální banky (EU) 2020/188 ze dne 3. února 2020 o programu nákupu aktiv veřejného sektoru na sekundárních trzích (ECB/2020/9) (Úř. věst. L 39, 12.2.2020, s. 12).

    ( 6 ) Rozhodnutí Evropské centrální banky (EU) 2020/440 ze dne 24. března 2020 o dočasném nouzovém pandemickém programu nákupu aktiv (ECB/2020/17) (Úř. věst. L 91, 25.3.2020, s. 1).

    Top