This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 02009L0125-20121204
Directive 2009/125/EC of the European Parliament and of the Council of 21 October 2009 establishing a framework for the setting of ecodesign requirements for energy-related products (recast) (Text with EEA relevance)
Consolidated text: Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (přepracování) (Text s významem pro EHP)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (přepracování) (Text s významem pro EHP)
02009L0125 — CS — 04.12.2012 — 001.001
Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
|
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (přepracování) (Úř. věst. L 285 31.10.2009, s. 10) |
Ve znění:
|
|
|
Úřední věstník |
||
|
Č. |
Strana |
Datum |
||
|
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 |
L 315 |
1 |
14.11.2012 |
|
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/125/ES
ze dne 21. října 2009
o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie
(přepracování)
(Text s významem pro EHP)
Článek 1
Předmět a oblast působnosti
Článek 2
Definice
Pro účely této směrnice se rozumí:
„výrobkem spojeným se spotřebou energie“ („výrobkem“) výrobek, jenž má při používání dopad na spotřebu energie a jenž je uveden na trh nebo do provozu, včetně částí, které jsou určeny k zabudování do výrobku spojeného se spotřebou energie, na nějž se vztahuje tato směrnice, a které jsou uváděny na trh anebo do provozu jako jednotlivé části pro konečné uživatele, přičemž jejich vliv na životní prostředí lze posoudit samostatně;
„součástmi a podsestavami“ části určené k zabudování do výrobku, jež nejsou uváděny na trh anebo do provozu jako jednotlivé části pro konečné uživatele nebo u nichž nelze posoudit vliv na životní prostředí samostatně;
„prováděcími opatřeními“ opatření přijatá podle této směrnice, která stanoví požadavky na ekodesign pro definované výrobky nebo na jejich environmentální aspekty;
„uvedením na trh“ první zpřístupnění výrobku na trhu Společenství za účelem jeho distribuce nebo používání ve Společenství za úplatu nebo zdarma a bez ohledu na způsob prodeje;
„uvedením do provozu“ první použití výrobku za zamýšleným účelem konečným uživatelem ve Společenství;
„výrobcem“ fyzická nebo právnická osoba vyrábějící výrobek, na nějž se vztahuje tato směrnice, která odpovídá za shodu výrobku s touto směrnicí s ohledem na jeho uvádění na trh nebo do provozu, a to pod vlastním jménem nebo obchodním označením výrobce, nebo pro jeho vlastní použití. Neexistuje-li výrobce ve smyslu první věty tohoto bodu ani dovozce ve smyslu bodu 8, považuje se za výrobce fyzická nebo právnická osoba, která uvádí na trh nebo do provozu výrobky, na něž se vztahuje tato směrnice;
„zplnomocněným zástupcem“ fyzická nebo právnická osoba usazená ve Společenství, která obdržela od výrobce písemné pověření k tomu, aby jeho jménem plnila zcela nebo zčásti povinnosti a formality spojené s touto směrnicí;
„dovozcem“ fyzická nebo právnická usazená ve Společenství, která v rámci své obchodní činnosti uvádí na trh Společenství výrobek ze třetí země;
„materiály“ veškeré materiály používané během životního cyklu výrobku;
„návrhem výrobku“ souhrn postupů, které převádějí právní, technické, bezpečnostní, funkční, tržní nebo jiné požadavky, které má výrobek splňovat, do technické specifikace výrobku;
„environmentálním aspektem“ prvek nebo funkce výrobku, které mohou mít vliv na životní prostředí během životního cyklu tohoto výrobku;
„dopadem na životní prostředí“ změna životního prostředí způsobená zcela nebo zčásti výrobkem během jeho životního cyklu;
„životním cyklem“ následné a vzájemně propojené fáze života výrobku od zpracování surovin po konečné odstranění;
„opětovným použitím“ jakýkoli způsob, kterým jsou výrobek nebo jeho součásti po skončení prvního používání použity k témuž účelu, pro který byly určeny, včetně dalšího použití výrobku, který byl vrácen do sběrného místa, distributorovi, k recyklaci nebo výrobci, a rovněž opětovné použití výrobku po renovaci;
„recyklací“ přepracování odpadních materiálů ve výrobním procesu pro původní nebo pro jiné účely, ale s výjimkou energetického využití;
„energetickým využitím“ použití spalitelných odpadů jako prostředku pro výrobu energie přímým spalováním spolu s jiným odpadem nebo bez něho, ale s využitím tepla;
„využitím“ jakýkoli z použitelných postupů uvedených v příloze II B směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES ze dne 5. dubna 2006 o odpadech ( 21 );
„odpadem“ jakákoli látka nebo předmět podle kategorií uvedených v příloze I směrnice 2006/12/ES, kterých se držitel zbavuje nebo má v úmyslu se zbavit nebo se od něho požaduje, aby se jich zbavil;
„nebezpečným odpadem“ odpad, na který se vztahuje čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/EHS ze dne 12. prosince 1991 o nebezpečných odpadech ( 22 );
„ekologickým profilem“ popis vstupů a výstupů (například materiál, emise a odpad) spojených s výrobkem během jeho životního cyklu významných z hlediska jeho dopadu na životní prostředí a vyjádřených v měřitelných fyzikálních veličinách, v souladu s prováděcími opatřeními použitelnými na tento výrobek;
„vlivem na životní prostředí“ u výrobku výsledky řízení environmentálních aspektů výrobku uvedené výrobcem v technické dokumentaci výrobku;
„zlepšením vlivu na životní prostředí“ proces zlepšování vlivu výrobku na životní prostředí po několik následných generací výrobků, přičemž zlepšení nemusí nastat u všech environmentálních aspektů výrobku zároveň;
„ekodesignem“ začlenění environmentálních aspektů do návrhu výrobku s cílem zlepšit vliv výrobku na životní prostředí během celého životního cyklu;
„požadavkem na ekodesign“ požadavek na výrobek nebo na jeho návrh, který má zlepšit vliv tohoto výrobku na životní prostředí, nebo požadavek na poskytování informací o environmentálních aspektech výrobku;
„obecným požadavkem na ekodesign“ požadavek na ekodesign založený na ekologickém profilu výrobku jako celku bez stanovených mezních hodnot pro určité environmentální aspekty;
„zvláštním požadavkem na ekodesign“ kvantifikovaný a měřitelný požadavek na ekodesign týkající se konkrétního environmentálního aspektu výrobku, například spotřeba energie při užívání, vypočtený pro danou jednotku výstupního výkonu;
„harmonizovanou normou“ technická specifikace přijatá uznaným normalizačním orgánem v rámci pověření Komise v souladu s postupem stanoveným ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů ( 23 ) za účelem určení evropského požadavku, jejíž dodržování není závazné.
Článek 3
Uvedení na trh nebo do provozu
Členské státy určí orgány odpovědné za dohled nad trhem. Zajistí, aby tyto orgány měly potřebné pravomoci k přijetí vhodných opatření, která jim přísluší podle této směrnice, a aby tyto pravomoci využívaly. Členské státy určí úkoly, pravomoci a organizační opatření pro příslušné orgány, které jsou oprávněny
pořádat vhodné kontroly souladu výrobku v přiměřeném rozsahu a uložit podle článku 7 výrobci nebo jeho zplnomocněnému zástupci povinnost stáhnout z trhu nevyhovující výrobky;
vyžádat si od dotčených stran veškeré potřebné informace, jak je stanoveno v prováděcích opatřeních;
odebírat vzorky výrobků a provádět u nich kontroly souladu.
Článek 4
Povinnosti dovozce
Není-li výrobce usazen ve Společenství a neexistuje-li zplnomocněný zástupce, je dovozce povinen
zajistit, že výrobek uvedený na trh nebo do provozu je v souladu s touto směrnicí a použitelnými prováděcími opatřeními, a
uchovávat a zpřístupnit prohlášení o shodě ES a technickou dokumentaci.
Článek 5
Označování a prohlášení o shodě ES
Členské státy také povolí poskytnutí těchto údajů v jednom nebo více jiných úředních jazycích orgánů Evropské unie.
Při použití prvního pododstavce členské státy zohlední zejména:
zda lze údaje poskytnout pomocí harmonizovaných symbolů nebo uznávaných kódů či jiným způsobem, a
druh předpokládaného uživatele výrobku a povahu informací, které mají být poskytnuty.
Článek 6
Volný pohyb
Tím nejsou dotčeny požadavky na energetickou náročnost a systémové požadavky stanovené členskými státy v souladu s čl. 4 odst. 1 a článkem 8 směrnice 2010/31/EU.
Článek 7
Ochranná doložka
Existují-li dostatečné důkazy o tom, že výrobek možná nevyhovuje, přijme členský stát nezbytná opatření, která v závislosti na závažnosti nesouladu mohou vést až k zákazu uvedení výrobku na trh do doby, než je zajištěn soulad.
Trvá-li nesoulad i nadále, členský stát omezí nebo zakáže uvádění dotyčného výrobku na trh nebo do provozu nebo zajistí jeho stažení z trhu.
O zákazu nebo stažení z trhu je neprodleně informována Komise a ostatní členské státy.
Toto rozhodnutí je neprodleně oznámeno dotčené straně, která je zároveň informována o opravných prostředcích, které jsou dostupné podle právních předpisů platných v dotyčném členském státě, a o lhůtách pro jejich podání.
Členský stát neprodleně uvědomí Komisi a ostatní členské státy o každém rozhodnutí přijatém podle odstavce 1, přičemž uvede důvody tohoto rozhodnutí a zejména, zda je nesoulad způsoben
nesplněním požadavků použitelného prováděcího opatření;
nesprávným použitím harmonizovaných norem uvedených v čl. 10 odst. 2;
nedostatky v harmonizovaných normách uvedených v čl. 10 odst. 2.
Po těchto konzultacích Komise neprodleně informuje o svých názorech členský stát, který přijal rozhodnutí, a rovněž ostatní členské státy.
Má-li Komise za to, že rozhodnutí není odůvodněné, neprodleně o tom uvědomí členské státy.
Článek 8
Posuzování shody
Má-li členský stát vážné informace o pravděpodobném nesouladu výrobku, co nejdříve zveřejní odůvodněné posouzení souladu výrobku, které může provést příslušný subjekt, aby bylo možné v případě potřeby učinit včasné nápravné opatření.
Navrhla-li výrobek, na nějž se vztahují prováděcí opatření, organizace registrovaná v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 761/2001 ze dne 19. března 2001 o dobrovolné účasti organizací v systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS) ( 24 ) a je-li v této registraci zahrnuta návrhářská činnost, má se za to, že systém řízení této organizace splňuje požadavky přílohy V této směrnice.
Navrhla-li výrobek, na nějž se vztahují prováděcí opatření, organizace se systémem řízení, který zahrnuje návrhářskou činnost a který se provádí podle harmonizovaných norem, jejichž referenční čísla byla zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie, má se za to, že tento systém řízení splňuje příslušné požadavky přílohy V.
Příslušné dokumenty musí být zpřístupněny do deseti dnů po obdržení žádosti příslušného orgánu členského státu.
Článek 9
Předpoklad shody
Článek 10
Harmonizované normy
Článek 11
Požadavky na součásti a podsestavy
Prováděcí opatření mohou vyžadovat, aby výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce, který uvádí součásti a podsestavy na trh nebo do provozu, poskytl výrobci výrobku, na nějž se vztahují prováděcí opatření, příslušné údaje o materiálovém složení a spotřebě energie, materiálů nebo zdrojů těchto součástí nebo podsestav.
Článek 12
Správní spolupráce a výměna informací
Při správní spolupráci a výměně informací se co nejvíce využívají elektronické komunikační prostředky; tato spolupráce a výměna mohou získat podporu z příslušných programů Společenství.
Členské státy informují Komisi o orgánech příslušných pro uplatňování této směrnice.
Článek 13
Malé a střední podniky
Článek 14
Informování spotřebitele
Výrobci v souladu s použitelným prováděcím opatřením a formou, kterou uznají za vhodnou, zajistí, aby byly spotřebitelům výrobků poskytnuty
nezbytné informace o tom, jak mohou přispět k udržitelnému užívání výrobku, a
ekologický profil výrobku a výhody ekodesignu, vyžaduje-li to prováděcí opatření.
Článek 15
Prováděcí opatření
Kritéria zmíněná v odstavci 1 jsou tato:
výrobky mají podle posledních dostupných údajů významný objem prodeje, orientačně více než 200 000 kusů ve Společenství za rok;
výrobek má vzhledem k množství uváděnému na trh nebo do provozu významný dopad na životní prostředí ve Společenství, jak je stanoveno ve strategických prioritách Společenství obsažených v rozhodnutí č. 1600/2002/ES, a
výrobek má významný potenciál ke zlepšení dopadu na životní prostředí bez nepřiměřeně vysokých nákladů, s přihlédnutím zejména
k neexistenci příslušných právních předpisů Společenství nebo neschopnosti tržních sil tento problém řádně vyřešit a
k velkým rozdílům ve vlivu na životní prostředí u jednotlivých výrobků, které jsou dostupné na trhu a mají rovnocenné použití.
Při přípravě návrhu prováděcího opatření zohlední Komise názory výboru uvedeného v čl. 19 odst. 1 a dále vezme v úvahu
priority Společenství v oblasti životního prostředí stanovené v rozhodnutí č. 1600/2002/ES nebo v Evropském programu pro změnu klimatu vypracovaném Komisí a
příslušné právní předpisy Společenství a samoregulaci, například dobrovolné dohody, u nichž lze na základě posouzení podle článku 17 předpokládat, že povedou ke splnění politických cílů rychleji nebo při nižších nákladech než závazné požadavky.
Při vypracování návrhu prováděcího opatření Komise
zváží životní cyklus výrobku a jeho veškeré významné environmentální aspekty, mimo jiné energetickou účinnost. Hloubka analýzy environmentálních aspektů a možností jejich zlepšování musí být přiměřená jejich významu. Přijetí požadavků na ekodesign týkajících se významných environmentálních aspektů určitého výrobku nesmí být neúměrně zdržováno z důvodu nejistoty ohledně jiných aspektů;
provede posouzení dopadu výrobku na životní prostředí, spotřebitele a výrobce, včetně malých a středních podniků, s ohledem na konkurenceschopnost, včetně ve vztahu k trhům mimo Společenství, inovaci, přístup na trh a náklady a přínosy;
zohlední stávající vnitrostátní právní předpisy v oblasti životního prostředí, které členské státy považují za významné;
provede náležité konzultace se zástupci zúčastněných subjektů;
vypracuje odůvodnění návrhu prováděcího opatření na základě posouzení uvedeného v písmenu b) a
stanoví jednu nebo více lhůt pro provedení, případná postupná nebo přechodná opatření nebo období, přičemž zohlední zejména možný dopad na malé a střední podniky nebo na zvláštní skupiny výrobků vyráběných hlavně malými a středními podniky.
Prováděcí opatření musí splňovat všechna tato kritéria:
z hlediska uživatele neexistuje žádný významný negativní dopad na funkčnost výrobku;
není nepříznivě ovlivněno zdraví, bezpečnost ani životní prostředí;
neexistuje významný negativní dopad na spotřebitele, zejména co se týče cenové dostupnosti a nákladů během životního cyklu výrobku;
neexistuje závažný negativní dopad na konkurenceschopnost výrobního odvětví;
určení požadavku na ekodesign v zásadě nevede k tomu, že výrobci musí převzít určitou chráněnou technologii, a
nepředstavují pro výrobce nadměrnou administrativní zátěž.
Pro vybrané environmentální aspekty s podstatným dopadem na životní prostředí zavede zvláštní požadavky na ekodesign.
Prováděcí opatření mohou rovněž stanovit, že pro určité zvláštní parametry ekodesignu uvedené v příloze I části 1 není nutný žádný požadavek na ekodesign.
Článek 16
Pracovní plán
Pracovní plán stanoví pro následující tři roky orientační seznam skupin výrobků, které se považují za prioritní pro přijetí prováděcích opatření.
Komise pracovní plán pravidelně přezkoumává po konzultaci s konzultačním fórem.
V přechodném období, do vypracování prvního pracovního plánu uvedeného v odstavci 1 tohoto článku, však Komise ve vhodných případech v souladu s kritérii stanovenými v článku 15 a po konzultaci s konzultačním fórem předem zavede
prováděcí opatření nejdříve pro ty výrobky, které byly v Evropském programu pro změnu klimatu stanoveny jako výrobky s vysokým potenciálem pro nákladově efektivní snížení emisí skleníkových plynů, což jsou například topná zařízení a zařízení pro ohřev vody, systémy elektrického pohonu, osvětlení v domácnostech a terciárním sektoru, domácí spotřebiče, kancelářská technika v domácnostech a terciárním sektoru, spotřební elektronika a tzv. systémy HVAC (vytápění, ventilace, klimatizace), a
samostatné prováděcí opatření, jehož cílem je snížit ztráty v pohotovostním režimu u určité skupiny výrobků.
Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 19 odst. 3.
Článek 17
Samoregulace
Dobrovolné dohody nebo jiná samoregulační opatření předložená jako alternativy k prováděcím opatřením v souvislosti s touto směrnicí jsou posuzovány alespoň na základě přílohy VIII.
Článek 18
Konzultační fórum
Komise zajistí, že při výkonu svých činností zaručí pro každé prováděcí opatření vyváženou účast zástupců členských států a všech dotčených stran, kterých se tento výrobek nebo skupina výrobků týká, jako jsou výrobní odvětví, včetně malých a středních podniků a řemeslníků, odborové organizace, velkoobchodníci, maloobchodníci, dovozci, skupiny zabývající se ochranou životního prostředí a organizace spotřebitelů. Tyto strany přispívají zejména k přípravám a přezkoumávání prováděcích opatření, prověřování účinnosti zavedených mechanismů dohledu nad trhem a k posuzování dobrovolných dohod a jiných samoregulačních opatření. Tyto strany se scházejí na konzultačním fóru. Jednací řád fóra stanoví Komise.
Článek 19
Postup projednávání ve výboru
Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.
Článek 20
Sankce
Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních právních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá opatření nebytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující, přičemž je brán ohled na rozsah nesouladu a počet kusů výrobku, které nesplňují stanovené podmínky, uvedených na trh Společenství. Členské státy oznámí takto stanovené sankce Komisi do 20. listopadu 2010 a neprodleně jí oznámí všechny následné změny těchto ustanovení.
Článek 21
Přezkum
Nejpozději v roce 2012 Komise přezkoumá účinnost této směrnice a jejích prováděcích opatření včetně
metodiky pro určování a pokrytí významných ekologických parametrů, jako je účinnost zdrojů, při zohlednění celého životního cyklu výrobků;
prahu pro prováděcí opatření;
mechanismů dohledu nad trhem a
veškeré podporované související samoregulace.
Na základě tohoto přezkumu, a zejména s ohledem na zkušenosti získané v souvislosti s rozšířenou působností této směrnice, posoudí Komise zejména, zda je vhodné rozšířit působnost této směrnice na výrobky, které nejsou spojeny se spotřebou energie, s cílem dosáhnout významného omezení ekologického dopadu během celého životního cyklu těchto výrobků, a po konzultaci s konzultačním fórem uvedeným v článku 18 případně předloží Evropskému parlamentu a Radě návrh na změnu této směrnice.
Článek 22
Důvěrnost
Požadavky na poskytování informací výrobcem nebo jeho zplnomocněným zástupcem uvedené v článku 11 a části 2 přílohy I musí být přiměřené a musí zohledňovat oprávněný požadavek na důvěrnost obchodně citlivých informací.
Článek 23
Provedení
Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Musí obsahovat rovněž prohlášení, že se odkazy na tuto směrnici obsažené ve stávajících právních a správních předpisech považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.
Článek 24
Zrušení
Směrnice 2005/32/ES ve znění směrnice uvedené v části A přílohy IX se zrušuje, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v části B přílohy IX ve vnitrostátním právu.
Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze X.
Článek 25
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 26
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
PŘÍLOHA I
Způsob určení obecných požadavků na ekodesign
(uvedený v čl. 15 odst. 6)
Obecné požadavky na ekodesign jsou zaměřeny na zlepšení vlivu výrobku na životní prostředí a orientují se na významné environmentální aspekty výrobku bez stanovení mezních hodnot. Metody uvedené v této příloze se použijí v případech, kdy není vhodné stanovit mezní hodnoty pro posuzovanou skupinu výrobků. Komise při vypracování návrhu prováděcího opatření, který bude předložen výboru uvedenému v čl. 19 odst. 1, určí významné environmentální aspekty, které budou v prováděcím opatření uvedeny.
Při vypracování prováděcích opatření, která stanoví obecné požadavky na ekodesign podle článku 15, určí Komise pro daný výrobek, na nějž se vztahuje prováděcí opatření, odpovídající parametry ekodesignu podle části 1, požadavky na poskytování informací podle části 2 a požadavky na výrobce podle části 3.
Část 1: Požadavky na ekodesign výrobků
1.1 Týkají-li se návrhu výrobku, stanoví se významné environmentální aspekty s ohledem na tyto fáze životního cyklu výrobku:
výběr a použití surovin;
výroba;
balení, přeprava a distribuce;
instalace a údržba;
používání a
konec životnosti, čímž se míní fáze po skončení prvního používání výrobku až do jeho konečného odstranění.
1.2 U každé fáze se posuzují tyto environmentální aspekty, jsou-li relevantní:
předpokládaná spotřeba materiálu, energie a jiných zdrojů, například vody;
předpokládané emise do ovzduší, vod nebo půdy;
předpokládané znečištění životního prostředí fyzikálními vlivy jako hluk, vibrace, záření, elektromagnetická pole;
předpokládané množství vyprodukovaného odpadního materiálu a
možnost opětovného použití, recyklace a využití materiálu nebo energie při zohlednění směrnice 2002/96/ES.
1.3 K vyhodnocení potenciálu zlepšení environmentálních aspektů, které jsou uvedeny v bodě 1.2, se použijí zejména tyto parametry, v případě potřeby doplněné dalšími kritérii:
hmotnost a objem výrobku;
použití materiálů pocházejících z recyklace;
spotřeba energie, vody a jiných zdrojů během životního cyklu;
použití látek, které byly podle směrnice Rady 67/548/EHS ze dne 27. června 1967 o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek ( 25 ) klasifikovány jako nebezpečné pro zdraví nebo životní prostředí, a při zohlednění právních předpisů o uvádění zvláštních látek na trh a jejich používání, například směrnice Rady 76/769/EHS ze dne 27. července 1976 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se omezení uvádění na trh a používání některých nebezpečných látek a přípravků ( 26 ) nebo směrnice 2002/95/ES;
množství a druh spotřebních materiálů potřebných k řádnému používání a údržbě;
ukazatele možnosti opětovného použití a recyklace: počet použitých materiálů a součástí, použití normalizovaných součástí, doba potřebná pro demontáž, složitost nástrojů potřebných k demontáži, označení součástí a materiálů vhodných k opětovnému použití a recyklaci příslušnými kódy (včetně označení plastových dílů v souladu s normami ISO), použití snadno recyklovatelných materiálů, snadná dostupnost hodnotných a jiných recyklovatelných součástí a materiálů, snadná dostupnost součástí a materiálů obsahujících nebezpečné látky;
začlenění použitých součástí;
vyhnutí se technickým řešením, která jsou na újmu opětovnému použití a recyklaci součástí a celých přístrojů;
prodloužení doby životnosti vyjádřené: minimální zaručenou dobou životnosti, minimální dobou dostupnosti náhradních dílů, modularitou, možností modernizace, opravitelností;
množství vyprodukovaného odpadu a nebezpečného odpadu;
emise do ovzduší (skleníkové plyny, kyselinotvorné látky, těkavé organické sloučeniny, látky poškozující ozonovou vrstvu, perzistentní organické znečišťující látky, těžké kovy, jemné částice a suspendované částice), aniž je dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/68/ES ze dne 16. prosince 1997 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se opatření proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze spalovacích motorů určených pro nesilniční pojízdné stroje ( 27 );
emise do vod (těžké kovy, látky s nepříznivým účinkem na kyslíkovou bilanci, perzistentní organické znečišťující látky) a
emise do půdy (zejména prosakování a únik nebezpečných látek při používání výrobku a možnost vyplavování nebezpečných látek po uložení výrobku na skládku).
Část 2: Požadavky týkající se poskytování informací
V prováděcích opatřeních se může vyžadovat, aby výrobce poskytoval údaje, které mohou ovlivnit způsob zacházení s výrobkem, jeho používání nebo recyklaci jinými osobami než výrobcem. Tato informace může případně zahrnovat
informace konstruktéra týkající se výrobního procesu;
informace pro spotřebitele o významných vlastnostech výrobku, které mají význam z hlediska životního prostředí, a o jeho vlivu na životní prostředí, které jsou přiloženy k výrobku při jeho uvádění na trh, aby zákazníci mohli porovnat tyto aspekty výrobků;
informace pro spotřebitele o způsobu instalace, používání a údržby výrobku, aby se jeho dopad na životní prostředí snížil na nejmenší možnou míru a zajistila optimální doba životnosti, dále o způsobu vrácení výrobku na konci doby životnosti a případně informace o době dostupnosti náhradních dílů a o možnosti výrobek dodatečně modernizovat a
informace pro zpracovatelská zařízení o demontáži, recyklaci nebo likvidaci výrobku na konci doby životnosti.
Tyto údaje se musí nacházet pokud možno na samotném výrobku.
Tyto informace zohlední povinnosti podle jiných právních předpisů Společenství, například směrnice 2002/96/ES.
Část 3: Požadavky na výrobce
1. Pro environmentální aspekty určené v prováděcím opatření jako aspekty, které mohou být významným způsobem ovlivněny návrhem výrobku, jsou výrobci povinni provést na základě reálných předpokladů o běžných podmínkách a účelu používání posouzení vzoru výrobku během jeho celého životního cyklu. Jiné environmentální aspekty mohou být posouzeny na základě dobrovolnosti.
Na základě tohoto posouzení vytvoří výrobci ekologický profil výrobku. Tento profil je založen na vlastnostech výrobku, které mají význam z hlediska životního prostředí, a na vstupech a výstupech během celého životního cyklu výrobku vyjádřených v měřitelných fyzikálních veličinách.
2. Výrobce použije toto posouzení k vyhodnocení alternativních návrhových řešení a vlivu výrobku na životní prostředí v porovnání s referenčními hodnotami.
Tyto referenční hodnoty určí Komise v prováděcím opatření na základě informací získaných během přípravy opatření.
Při výběru určitého návrhového řešení se dosáhne přiměřené rovnováhy mezi různými environmentálními aspekty a mezi těmito aspekty a jinými hledisky, jako jsou bezpečnost a zdraví, technické požadavky na funkčnost, kvalita, výkonnost a ekonomické aspekty, včetně výrobních nákladů a prodejnosti, při dodržení všech příslušných právních předpisů.
PŘÍLOHA II
Způsob určování zvláštních požadavků na ekodesign
(uvedený v čl. 15 odst. 6)
Zvláštní požadavky na ekodesign jsou zaměřeny na zlepšení vybraného environmentálního aspektu výrobku. Mohou být ve formě požadavku na snížení spotřeby daného zdroje, například limit spotřeby zdroje v různých fázích životního cyklu výrobku (například limit spotřeby vody při používání nebo množství daného materiálu zabudovaného do výrobku nebo minimální požadovaná množství recyklovaného materiálu).
Při přípravě prováděcích opatření, která stanoví zvláštní požadavky na ekodesign podle článku 15, určí Komise pro daný výrobek, na nějž se vztahuje prováděcí opatření, odpovídající parametry ekodesignu podle části 1 přílohy I a stanoví úroveň těchto požadavků regulativním postupem podle čl. 19 odst. 2 takto:
V technické, ekologické a ekonomické analýze se vybere řada reprezentativních vzorků dotyčného výrobku dostupných na trhu a stanoví se technické možnosti zlepšení vlivu výrobku na životní prostředí, přičemž se přihlíží k ekonomické únosnosti těchto možností a dbá se na to, aby se předešlo významnému snížení použitelnosti nebo účelnosti výrobku pro spotřebitele.
V rámci technické, ekologické a ekonomické analýzy se rovněž s ohledem na zvažované environmentální aspekty určí nejlepší výrobky a technologie, které jsou dostupné na trhu.
Při vypracovávání této analýzy a při určování požadavků je třeba přihlédnout k vlivu výrobků dostupných na mezinárodních trzích na životní prostředí a ke kritériím stanoveným v právních předpisech jiných zemí.
Na základě této analýzy a při zohlednění ekonomické a technické proveditelnosti, jakož i potenciálu pro zlepšení, se přijmou konkrétní opatření za účelem snížení dopadu výrobku na životní prostředí.
Co se týče spotřeby energie při používání, stanoví se úroveň energetické účinnosti nebo spotřeby tak, aby náklady životního cyklu reprezentativních vzorků výrobků byly pro konečné uživatele co nejnižší, přičemž se zohlední důsledky pro jiné environmentální aspekty. Při analýze nákladů životního cyklu se používá reálná diskontní sazba podle údajů Evropské centrální banky a očekávaná doba životnosti výrobku; přitom je třeba zohlednit souhrn změn kupní ceny (vyplývajících ze změn výrobních nákladů) a provozních nákladů, které vyplývají z různých úrovní jednotlivých možností technického zdokonalení, započítaných u posuzovaných reprezentativních vzorků výrobku pro dobu jejich životnosti. Do provozních nákladů patří především spotřeba energie a náklady na jiné zdroje, například vodu nebo prací a čisticí prostředky.
Provede se analýza citlivosti zahrnující relevantní faktory, například cenu energie nebo jiných zdrojů, náklady na suroviny nebo výrobní náklady, diskontní sazby, a případně i externí náklady pro životní prostředí, včetně emisí skleníkových plynů, kterým lze zabránit, aby se zjistilo, zda dojde k významným změnám a zda jsou celkové závěry spolehlivé. Podle toho se požadavek upraví.
Stejný postup může být použit i pro jiné zdroje, například vodu.
K provedení technických, ekologických a ekonomických analýz se mohou použít informace, které jsou dostupné v rámci jiných činností Společenství.
Totéž platí pro informace ze stávajících programů prováděných v ostatních částech světa k určení zvláštních požadavků na ekodesign výrobků, které jsou předmětem obchodu s hospodářskými partnery Evropské unie.
Datum vstupu požadavku v platnost zohlední dobu potřebnou pro vývoj nového výrobku.
PŘÍLOHA III
Označení CE
(uvedené v čl. 5 odst. 2)
Označení CE musí mít výšku alespoň 5 mm. Při zmenšení nebo zvětšení označení CE je nutné dodržet rozměry uvedené na obrázku.
Označení CE musí být připojeno k výrobku. Není-li to možné, musí být připojeno k obalu a k průvodním dokladům.
PŘÍLOHA IV
Interní kontrola návrhu
(uvedená v čl. 8 odst. 2)
1. V této příloze je popsán postup, kterým výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce, který plní povinnosti stanovené v bodě 2, zajistí a prohlásí, že výrobek splňuje příslušné požadavky použitelného prováděcího opatření. Prohlášení o shodě ES se může týkat jednoho nebo více výrobků a výrobce je musí uschovat.
2. Výrobce sestaví technickou dokumentaci, která umožní posouzení shody výrobku s požadavky použitelného prováděcího opatření.
Dokumentace obsahuje zejména
obecný popis výrobku a jeho zamýšlené použití;
výsledky příslušných studií vlivu na životní prostředí, které výrobce provedl, nebo i odkazy na související literaturu nebo případové studie, které výrobce použil při vyhodnocení, dokumentování a určení řešení návrhu výrobku;
ekologický profil, je-li vyžadován prováděcím opatřením;
prvky specifikace návrhu výrobku týkající se environmentálních aspektů návrhu výrobku;
seznam příslušných norem uvedených v článku 10, které byly zcela nebo částečně použity, a popis řešení přijatých ke splnění požadavků použitelného prováděcího opatření, nebyly-li použity normy podle článku 10 nebo pokud tyto normy nepokrývají zcela požadavky použitelného prováděcího opatření;
kopie údajů o environmentálních aspektech návrhu výrobku, které jsou poskytovány v souladu s požadavky uvedenými v části 2 přílohy I, a
výsledky provedených měření požadavků na ekodesign, včetně údajů o shodě těchto měření s požadavky na ekodesign stanovenými v použitelném prováděcím opatření.
3. Výrobce přijme veškerá opatření nezbytná k zajištění toho, aby byl výrobek vyráběn v souladu se specifikacemi návrhu uvedenými v bodě 2 a s požadavky opatření, jež se na něj vztahuje.
PŘÍLOHA V
Systém řízení pro posuzování shody
(uvedený v čl. 8 odst. 2)
|
1. |
Tato příloha popisuje postup, kterým výrobce, který splňuje podmínky uvedené v bodě 2, zajistí a prohlásí, že výrobek splňuje požadavky použitelného prováděcího opatření. Prohlášení o shodě ES se může týkat jednoho nebo více výrobků a výrobce je musí uchovávat. |
|
2. |
K posouzení shody výrobku lze použít systém řízení za předpokladu, že do něj výrobce začlení prvky týkající se životního prostředí popsané v bodě 3. |
|
3. |
Prvky týkající se životního prostředí u systému řízení Tento bod popisuje prvky systému řízení a postupy, kterými výrobce může prokázat, že výrobek splňuje požadavky použitelného prováděcího opatření. 3.1 Výrobková politika orientovaná na životní prostředí Výrobce musí prokázat shodu s požadavky použitelného prováděcího opatření. Výrobce musí být schopen rovněž předložit rámec pro určování a přezkum cílů a ukazatelů v oblasti vlivu výrobku na životní prostředí za účelem zlepšení celkového vlivu výrobku na životní prostředí. Veškerá opatření, která výrobce přijme ke zlepšení celkového vlivu výrobku na životní prostředí a případně k vytvoření jeho ekologického profilu, vyžaduje-li to prováděcí opatření, prostřednictvím návrhu a úpravou výrobního procesu, musí být systematicky a řádně dokumentována ve formě písemných postupů a pokynů. Tyto postupy a pokyny musí zejména obsahovat náležitý popis
a)
seznamu dokumentů, které je třeba vyhotovit k prokázání shody výrobku a které musí být případně dostupné;
b)
cílů a ukazatelů v oblasti vlivu výrobku na životní prostředí a organizační struktury, odpovědnosti, řídících pravomocí a přidělování zdrojů s ohledem na splnění a udržení těchto cílů a ukazatelů;
c)
kontrol a zkoušek, které je třeba provést po dokončení výroby k ověření, zda výrobek splňuje ukazatele v oblasti vlivu na životní prostředí;
d)
postupů pro kontrolu a zajištění pravidelné aktualizace požadované dokumentace a
e)
způsobu, kterým se ověřuje začlenění prvků týkajících se životního prostředí do systému řízení a jejich účinnost. 3.2 Plánování Výrobce vypracuje a uchovává
a)
postupy vytvoření ekologického profilu výrobku;
b)
cíle a ukazatele v oblasti vlivu výrobku na životní prostředí, které zohledňují možnosti technických řešení zahrnujících i technické a ekonomické požadavky, a
c)
program k dosažení těchto cílů. 3.3 Provedení a dokumentace 3.3.1 Dokumentace k systému řízení musí splňovat zejména tyto podmínky:
a)
odpovědnost a pravomoc je určena a zdokumentována s cílem zajistit účinný vliv výrobku na životní prostředí a zprávy o jeho provozu za účelem kontroly a zlepšení;
b)
jsou vypracovány dokumenty, které uvedou uplatňované techniky kontroly a ověřování návrhu a procesy a systematická opatření, které jsou používány při navrhování výrobku, a
c)
výrobce vyhotovuje a uchovává údaje, ve kterých jsou popsány hlavní prvky systému řízení týkající se životního prostředí a postupy ke kontrole všech požadovaných dokladů. 3.3.2 Dokumentace k výrobku obsahuje zejména
a)
obecný popis výrobku a jeho zamýšlené použití;
b)
výsledky příslušných studií vlivu na životní prostředí, které výrobce provedl, nebo i odkazy na související literaturu nebo případové studie, které výrobce použil při vyhodnocení, dokumentování a určení řešení návrhu výrobku;
c)
ekologický profil, je-li vyžadován prováděcím opatřením;
d)
dokumenty popisující výsledky provedených měření požadavků na ekodesign včetně údajů o shodě těchto měření s požadavky na ekodesign stanovenými v použitelném prováděcím opatření;
e)
výrobce vyhotoví specifikaci, která uvádí zejména použité normy; nebyly-li použity normy uvedené v článku 10 nebo nepokrývají-li harmonizované normy zcela požadavky použitelného prováděcího opatření, prostředky, které byly použity k zajištění souladu, a
f)
kopie údajů o environmentálních aspektech návrhu výrobku, které jsou poskytovány v souladu s požadavky uvedenými v části 2 přílohy I. 3.4 Kontroly a nápravná opatření 3.4.1 Výrobce
a)
přijme veškerá opatření nezbytná k zajištění toho, aby byl výrobek vyráběn v souladu se specifikacemi návrhu a s požadavky prováděcího opatření, jež se na tento výrobek vztahuje;
b)
vypracovává a uchovává postupy ke kontrole a řešení neshody a provádí změny v dokumentovaných postupech vyplývající z nápravných opatření a
c)
provádí přinejmenším každé tři roky úplný interní audit systému řízení s ohledem na jeho prvky týkající se životního prostředí. |
PŘÍLOHA VI
Prohlášení o shodě ES
(uvedené v čl. 5 odst. 3)
Prohlášení o shodě ES musí obsahovat tyto prvky:
jméno nebo název a adresu výrobce nebo jeho zplnomocněného zástupce;
dostatečně podrobný popis vzoru umožňující jeho jednoznačné určení;
případně odkazy na použité harmonizované normy;
případně jiné použité normy a technické specifikace;
případně odkaz na jiné použité právní předpisy Společenství, které stanoví připojování označení CE, a
jméno a podpis osoby oprávněné jednat jménem výrobce nebo jeho zplnomocněného zástupce.
PŘÍLOHA VII
Obsah prováděcích opatření
(uvedený v čl. 15 odst. 8)
Prováděcí opatření obsahuje zejména
přesnou definici druhů výrobku/výrobků, na nějž/něž se opatření vztahuje;
požadavky na ekodesign výrobku/výrobků, na nějž/než se opatření vztahuje, datum provedení, postupná nebo přechodná opatření nebo lhůty:
v případě obecných požadavků na ekodesign příslušné fáze a aspekty podle bodů 1.1 a 1.2 přílohy I, s doložením příkladů parametrů uvedených v bodě 1.3 přílohy I jako návodu k vyhodnocení zlepšení stanovených environmentálních aspektů;
v případě zvláštních požadavků na ekodesign jejich úroveň;
parametry ekodesignu uvedené v části 1 přílohy I, pro něž není nutný žádný požadavek na ekodesign;
požadavky na instalaci výrobku, pokud má přímý účinek na jeho vliv na životní prostředí;
normy nebo postupy měření, které se mají použít; existují-li harmonizované normy, jejichž referenční čísla byla zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie, použijí se tyto normy;
údaje o posouzení shody podle rozhodnutí 93/465/EHS:
má-li se použít jiný modul než modul A, důvody pro výběr tohoto postupu;
případně kritéria pro schválení nebo certifikaci třetích osob.
Jsou-li v jiných požadavcích na CE stanoveny pro stejný výrobek různé moduly, použije se pro dotyčný požadavek modul uvedený v prováděcím opatření;
informace, které mají poskytnout výrobci, zejména o prvcích technické dokumentace, které jsou třeba pro usnadnění kontrol souladu výrobku s prováděcím opatřením;
délka přechodného období, během něhož členské státy musí povolit, aby mohly být na trh nebo do provozu uváděny výrobky, které odpovídají právním předpisům platným na jejich území v době přijetí prováděcího opatření;
datum vyhodnocení a případné revize prováděcího opatření s přihlédnutím k rychlosti technického pokroku.
PŘÍLOHA VIII
Samoregulace
(uvedená v článku 17)
Kromě základního právního požadavku, aby samoregulační iniciativy byly v souladu s veškerými ustanoveními Smlouvy (zejména s pravidly vnitřního trhu a hospodářské soutěže) a s mezinárodními závazky Společenství, včetně pravidel mnohostranného obchodu, může být při posuzování přípustnosti samoregulačních iniciativ jako alternativy k prováděcímu opatření v souvislosti s touto směrnicí použit tento demonstrativní, orientační seznam kritérií:
1. Otevřená účast
Samoregulační iniciativy musí být přístupné účastníkům ze třetích zemí, a to jak v přípravné fázi, tak ve fázi provádění.
2. Přidaná hodnota
Samoregulační iniciativy musí přinášet přidanou hodnotu (více než „běžný provoz“) ve smyslu zlepšení celkového vlivu daných výrobků na životní prostředí.
3. Reprezentativnost
Podniky a jejich sdružení, které se účastní samoregulační aktivity, musí představovat výraznou většinu příslušného hospodářského odvětví s co nejmenším počtem výjimek. Je třeba zajistit dodržování pravidel hospodářské soutěže.
4. Kvantifikované a postupné cíle
Cíle, které si účastníci vytknou, musí být formulovány srozumitelně a jednoznačně, přičemž je třeba vycházet z přesně vymezených zásad. Pokud se samoregulační iniciativa týká delšího období, je třeba stanovit rovněž prozatímní cíle. Musí být možné sledovat, zda jsou konečné a prozatímní cíle dodržovány, a to dostupným a věrohodným způsobem za použití jednoznačných a spolehlivých ukazatelů. Stanovení těchto ukazatelů musí být usnadněno poskytnutím údajů pocházejících z výzkumu a doprovodných vědecko-technických údajů.
5. Zapojení občanské společnosti
V zájmu průhlednosti je třeba zajistit zveřejnění samoregulačních iniciativ, a to rovněž za pomoci internetu a jiných elektronických prostředků šíření informací.
Totéž platí pro prozatímní a závěrečné zprávy o sledování. Zúčastněné subjekty včetně členských států, podniků, nevládních organizací působících v oblasti životního prostředí a sdružení spotřebitelů musí být vyzvány k podání připomínek k samoregulační iniciativě.
6. Sledování a podávání zpráv
Samoregulační iniciativy musí obsahovat řádný systém sledování s jednoznačně stanovenou odpovědností podniků a nezávislých inspektorů. K účasti na sledování plnění cílů musí být přizvány útvary Komise ve spolupráci s účastníky samoregulační iniciativy.
Plán sledování a podávání zpráv musí být podrobný, průhledný a objektivní. Útvary Komise za pomoci výboru uvedeného v čl. 19 odst. 1 posoudí, zda byly cíle dobrovolné dohody nebo jiného samoregulačního opatření dosaženy.
7. Nákladová efektivita správy samoregulační iniciativy
Náklady na provádění samoregulačních iniciativ, zejména pokud jde o sledování, nesmí vytvořit nepřiměřenou administrativní zátěž ve srovnání s cíli iniciativy a s jinými dostupnými nástroji.
8. Udržitelnost
Samoregulační iniciativy musí vycházet z politických cílů této směrnice, včetně integrovaného přístupu, a musí být v souladu s hospodářským a sociálním rozměrem udržitelného rozvoje. Musí do nich být zahrnuta také ochrana zájmů spotřebitelů, zdraví, kvality života a hospodářských zájmů.
9. Soulad s jinými pobídkami
Samoregulační iniciativy nepovedou k očekávaným výsledkům, pokud jiné faktory a pobídky – tlak tržního prostředí, daně, vnitrostátní právní předpisy – vysílají účastníkům iniciativy protichůdné signály. Soudržnost politik má v tomto směru zásadní význam a je třeba k ní přihlížet při posuzování účinnosti iniciativy.
PŘÍLOHA IX
ČÁST A
Zrušená směrnice a její následné změny
(uvedené v článku 24)
|
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/32/ES (Úř. věst. L 191, 22.7.2005, s. 29) |
|
|
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/28/ES (Úř. věst. L 81, 20.3.2008, s. 48) |
pouze článek 1 |
ČÁST B
Lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu
(uvedené v článku 24)
|
Směrnice |
Lhůta pro provedení |
|
2005/32/ES |
11. srpna 2007 |
|
2008/28/ES |
— |
PŘÍLOHA X
Srovnávací Tabulka
|
Směrnice 2005/32/ES |
Tato směrnice |
|
Články 1 až 20 |
Články 1 až 20 |
|
Článek 21 |
— |
|
Článek 22 |
— |
|
Článek 23 |
Článek 21 |
|
Článek 24 |
Článek 22 |
|
Článek 25 |
— |
|
— |
Článek 23 |
|
— |
Článek 24 |
|
Článek 26 |
Článek 25 |
|
Článek 27 |
Článek 26 |
|
Přílohy I až VIII |
Přílohy I až VIII |
|
— |
Příloha IX |
|
— |
Příloha X |
( 1 ) Úř. věst. C 100, 30.4.2009, s. 120.
( 2 ) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 24. dubna 2009 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 24. září 2009.
( 3 ) Úř. věst. L 191, 22.7.2005, s. 29.
( 4 ) Úř. věst. L 242, 10.9.2002, s. 1.
( 5 ) Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 82.
( 6 ) Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 30.
( 7 ) Úř. věst. C 136, 4.6.1985, s. 1.
( 8 ) Úř. věst. C 141, 19.5.2000, s. 1.
( 9 ) Úř. věst. L 297, 13.10.1992, s. 16.
( 10 ) Úř. věst. L 237, 21.9.2000, s. 1.
( 11 ) Úř. věst. L 37, 13.2.2003, s. 24.
( 12 ) Úř. věst. L 37, 13.2.2003, s. 19.
( 13 ) Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1.
( 14 ) Úř. věst. L 39, 13.2.2008, s. 1.
( 15 ) Úř. věst. L 153, 18.6.2010, s. 13.
( 16 ) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.
( 17 ) Úř. věst. L 167, 22.6.1992, s. 17.
( 18 ) Úř. věst L 236, 18.9.1996, s. 36.
( 19 ) Úř. věst L 279, 1.11.2000, s. 33.
( 20 ) Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1.
( 21 ) Úř. věst. L 114, 27.4.2006, s. 9.
( 22 ) Úř. věst. L 377, 31.12.1991, s. 20.
( 23 ) Úř. věst. L 204, 21.7.1998, s. 37.
( 24 ) Úř. věst. L 114, 24.4.2001, s. 1.
( 25 ) Úř. věst. 196, 16.8.1967, s. 1.
( 26 ) Úř. věst. L 262, 27.9.1976, s. 201.
( 27 ) Úř. věst. L 59, 27.2.1998, s. 1.