---

PŘÍLOHA

OBSAH
KAPITOLA 1:	Výměna údajů o DNA
1.	Forenzní otázky související s DNA, pravidla pro porovnávání a algoritmy
1.1	Údaje týkající se profilů DNA
1.2	Pravidla pro porovnávání
1.3	Pravidla pro podávání zpráv
2.	Tabulka kódů členských států
3.	Funkční analýza
3.1	Dostupnost systému
3.2	Druhý krok
4.	Dokument o řízení rozhraní výměny dat o DNA
4.1	Úvod
4.2	Definice struktury XML
5.	Struktura aplikací, zabezpečení a přenosu
5.1	Přehled
5.2	Struktura vyšší úrovně
5.3	Bezpečnostní normy a ochrana údajů
5.4	Protokoly a normy, které by se měly používat pro šifrování
5.5	Struktura aplikace
5.6	Protokoly a normy, které by se měly používat pro strukturu aplikace
5.7	Přenosové prostředí
KAPITOLA 2:	Výměna daktyloskopických údajů (dokument o řízení rozhraní)
1.	Přehled obsahu souboru
2.	Formát záznamu
3.	Logický záznam typu 1: záhlaví souboru
4.	Logický záznam typu 2: popisný text
5.	Logický záznam typu 4: zobrazení ve stupních šedi s vysokým rozlišením
6.	Logický záznam typu 9: záznam markantů
7.	Záznam typu 13 – zobrazení latentního otisku s proměnlivým rozlišením
8.	Záznam typu 15 – zobrazení otisku dlaně s proměnlivým rozlišením
9.	Dodatky ke kapitole 2
9.1	ASCII kódy oddělovačů
9.2	Výpočet alfanumerického kontrolního znaku
9.3	Znakové kódy
9.4	Přehled operací
9.5	Definice záznamu typu 1
9.6	Definice záznamu typu 2
9.7	Komprimační kódy pro zobrazení ve stupních šedi
9.8	Upřesnění zprávy
KAPITOLA 3:	Výměna údajů o registraci vozidel
1.	Společný soubor údajů pro automatizované vyhledávání údajů o registraci vozidel
1.1	Definice
1.2	Vyhledávání vozidla, vlastníka nebo držitele
2.	Zabezpečení údajů
2.1	Přehled
2.2	Bezpečnostní prvky týkající se výměny zpráv
2.3	Bezpečnostní prvky, které se netýkají výměny zpráv
3.	Technické podmínky výměny údajů
3.1	Obecný popis aplikace EUCARIS
3.2	Funkční a nefunkční požadavky
KAPITOLA 4:	Hodnocení
1.	Postup hodnocení podle článku 20 (příprava rozhodnutí podle čl. 25 odst. 2 rozhodnutí 2008/615/SVV)
1.1	Dotazník
1.2	Zkušební provoz
1.3	Hodnotící návštěva
1.4	Zpráva pro Radu
2.	Postup hodnocení podle článku 21 prováděcího rozhodnutí
2.1	Statistika a zpráva
2.2	Revize
3.	Setkání odborníků

KAPITOLA 1: Výměna údajů o DNA

1.   Forenzní otázky související s DNA, pravidla týkající se porovnávání a algoritmy

1.1   Údaje týkající se profilů DNA

Profil DNA může obsahovat 24 párů čísel, která představují alely 24 lokusů, které se rovněž používají v postupech srovnávání DNA, které používá Interpol. Názvy těchto lokusů jsou uvedeny v této tabulce:

Sedm šedě označených lokusů v prvním řádku tabulky představuje jak současný evropský standardní soubor lokusů (ESS), tak standardní soubor lokusů používaný Interpolem (ISSOL).

Pravidla pro zařazení:

Profily DNA poskytnuté členskými státy pro vyhledávání a srovnávání, jakož i profily DNA rozeslané za účelem vyhledávání a srovnávání musí obsahovat alespoň 6 plně určených lokusů ( 1 ) a mohou v závislosti na dostupnosti obsahovat dodatečné lokusy nebo prázdná místa. Referenční profily DNA musí obsahovat alespoň 6 ze 7 lokusů evropského standardního souboru. Aby se zvýšila přesnost shody, jsou všechny alely, jež jsou k dispozici, uloženy v indexovaných databázích profilů DNA a jsou používány pro vyhledávání a srovnávání. Každý členský stát by měl co nejdříve v závislosti na praktických možnostech zavést každý nový evropský standardní soubor lokusů, který EU přijme.

Smíšené profily DNA nejsou přípustné a hodnoty alel každého lokusu tedy budou složeny pouze ze dvou čísel, která mohou být stejná v případě homozygozity v daném lokusu.

Se zástupnými znaky a mikrovariantami je třeba nakládat podle těchto pravidel:

1.2   Pravidla pro porovnávání

Srovnávání dvou profilů DNA bude prováděno na základě lokusů, pro které jsou k dispozici hodnoty alel u obou DNA. Před tím než je poskytnuta informace o nalezení shody, musí se obě DNA shodovat alespoň v 6 plně určených lokusech (mimo amelogeninu).

Úplná shoda (kvalita 1) je definována jako shoda, kdy jsou stejné všechny hodnoty alel srovnávaných lokusů obsažených v obou porovnávaných profilech DNA. Přibližná shoda je definována jako shoda, kdy se porovnávané profily DNA liší v jediné ze všech porovnávaných alel (kvalita 2, 3 a 4). Přibližná shoda je přijata pouze v případě, že se alespoň 6 plně určených lokusů v obou srovnávaných profilech DNA shoduje.

Důvodem pro přibližnou shodu může být:

1.3   Pravidla pro podávání zpráv

Budou podávány zprávy o úplných shodách, přibližných shodách i o nenalezení shody.

Zpráva o shodě bude zaslána žádajícímu národnímu kontaktnímu místu a bude rovněž zpřístupněna dožádanému národnímu kontaktnímu místu (s cílem umožnit dožádanému národnímu kontaktnímu místu, aby odhadlo povahu a počet možných následných žádostí o další dostupné osobní údaje a jiné informace vztahující se k profilu DNA, u kterého byla nalezena shoda, v souladu s články 5 a 10 rozhodnutí 2008/615/SVV).

2.   Tabulka číselných kódů členských států

V souladu s rozhodnutím 2008/615/SVV se pro stanovení názvů domén a jiných konfiguračních parametrů aplikací výměny údajů o DNA v rámci uzavřené sítě podle Prümské smlouvy používá kód A-2 normy ISO 3166-1.

Kódy A-2 normy ISO 3166-1 jsou tyto dvoupísmenné kódy členských států.

3.   Funkční analýza

3.1   Dostupnost systému

Je třeba, aby žádosti podle článku 3 rozhodnutí 2008/615/SVV přicházely do cílové databáze v chronologickém pořadí, tak jak byla každá žádost zaslána, a aby odpovědi byly odeslány tak, aby dorazily do žádajícího členského státu do 15 minut od doručení žádosti.

3.2   Druhý krok

Když členský stát obdrží zprávu o shodě, je na národním kontaktním místu tohoto členského státu, aby porovnalo hodnoty profilu zadaného v rámci dotazu a hodnoty profilu obdrženého (profilů obdržených) jako odpověď a aby potvrdil a ověřil průkazní hodnotu profilu. Národní kontaktní místa se mohou navzájem kontaktovat pro účely ověření.

Postupy právní pomoci začínají po ověření existence shody mezi dvěma profily na základě „úplné shody“ nebo „přibližné shody“ zjištěné během fáze automatizovaného vyhledávání.

4.   Dokument o řízení rozhraní výměny údajů o DNA (ICD)

4.1   Úvod

4.1.1    Cíle

Tato kapitola definuje požadavky na výměnu informací o profilech DNA mezi systémy databází DNA všech členských států. Pole záhlaví jsou pro výměnu údajů o DNA podle Prümské smlouvy konkrétně stanoveny, část pro údaje je založena na části pro údaje o profilu DNA ve schématu XML (Extensible Markup Language, rozšířitelný značkovací jazyk) stanoveném pro bránu pro výměnu údajů o DNA používanou Interpolem.

Údaje jsou vyměňovány pomocí protokolu SMTP (Simple Mail Transfer Protocol, jednoduchý protokol pro přenos elektronické pošty) a jiných nejmodernějších technologií prostřednictvím centrálního poštovního serveru (relay mail server), který zajišťuje poskytovatel sítě. Soubor XML je přenášen v hlavní části zprávy.

4.1.2    Rozsah

Tento dokument definující rozhraní definuje pouze obsah zprávy (e-mailu). Všechna témata týkající se konkrétně sítí a zpráv jsou jednotně definována v zájmu poskytnutí společného technického základu pro výměnu údajů o DNA.

To zahrnuje:

4.1.3    Struktura a zásady XML

Zpráva XML je rozčleněna na:

Pro žádost i odpověď je třeba používat totéž schéma XML.

Za účelem úplného ověření neidentifikovaných profilů DNA (článek 4 rozhodnutí 2008/615/SVV) je možné zaslat skupinu profilů v jedné zprávě. Je nutné určit maximální počet profilů v jedné zprávě. Tento počet závisí na maximální povolené velikosti e-mailu a bude určen po zvolení poštovního serveru.

Příklad XML:

<?version="1.0" standalone="yes"?>

<PRUEMDNAx xmlns:msxsl="urn:schemas-microsoft-com:xslt"

xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance">

<header>

(…)

</header>

<datas>

(…)

</datas>

[<datas> opakující se struktura údajů, pokud je zasláno více profilů (…) v jedné zprávě SMTP, přípustné pouze pro případy podle článku 4

</datas>]

</PRUEMDNA >

4.2   Definice struktury XML

Následující definice slouží pro příklad a lepší srozumitelnost, skutečné závazné informace jsou poskytovány souborem se schématem XML (PRUEM DNA.xsd).

4.2.1    Schéma PRUEMDNAx

Obsahuje tato pole:

4.2.2    Obsah struktury záhlaví

Toto je struktura, která popisuje záhlaví souboru XML. Obsahuje tato pole:

Typ údajů obsažených ve zprávě, hodnota může být:

Struktura pro označení členského státu a dne/času zprávy. Obsahuje tato pole:

4.2.3    Obsah údajové části PRUEM

Toto je struktura, která popisuje údajovou část souboru XML. Obsahuje tato pole:

Typ údajů obsažených ve zprávě, hodnota může být:

Typ údajů obsažených ve zprávě, hodnota může být:

Typ údajů obsažených ve zprávě, hodnota může být:

Struktura popisující profil DNA. Obsahuje tato pole:

Struktura obsahující lokusy z ISSOL (standardní soubor lokusů používaný Interpolem). Obsahuje tato pole:

Struktura obsahující jiné lokusy. Obsahuje tato pole:

Struktura popisující lokus. Obsahuje tato pole:

5.   Struktura aplikací, zabezpečení a přenosu

5.1   Přehled

Při provádění aplikací pro výměnu údajů o DNA v rámci rozhodnutí 2008/615/SVV je třeba používat společnou přenosovou síť, která bude mezi členskými státy logicky uzavřená. Pro efektivnější využití této společné komunikační infrastruktury umožňující zasílat žádosti a dostávat odpovědi je používán asynchronní mechanismus pro přenášení žádostí ohledně údajů o DNA a daktyloskopických údajů v uzavřených elektronických SMTP zprávách. Pro splnění bezpečnostních požadavků bude ke zřízení skutečně bezpečného průběžného (end-to-end) tunelu v síti použit systém sMIME (Secure Multipurpose Internet Mail Extensions) jako rozšíření funkce SMTP.

Jako přenosová síť pro výměnu údajů mezi členskými státy je používána operační síť TESTA (transevropské služby pro telematiku mezi správními orgány, Trans European Services for Telematics between Administrations). Síť TESTA spadá do pravomoci Evropské komise. S ohledem na to, že databáze DNA členských států a stávající vnitrostátní přístupová místa k síti TESTA mohou být umístěny v členských státech na různých pracovištích, může být přístup k síti TESTA zřízen:

Protokoly a normy používané při provádění aplikací rozhodnutí 2008/615/SVV vyhovují otevřeným normám a splňují požadavky stanovené tvůrci bezpečnostních politik členských států.

5.2   Struktura vyšší úrovně

V oblasti působnosti rozhodnutí 2008/615/SVV zpřístupní každý členský stát svou databázi údajů o DNA pro výměnu nebo vyhledávání ze strany jiných členských států v souladu se standardizovaným společným datovým formátem. Struktura vychází z modelu komunikace každého s každým („any-to-any communication model“) Neexistuje centrální počítačový server ani ústřední databáze pro ukládání profilů DNA.

Obrázek 1: Topologie výměny údajů o DNA

Pracoviště členských států musí respektovat vnitrostátní právní omezení a každý členský stát může kromě toho rozhodnout, jaký typ hardwaru nebo softwaru je třeba použít pro konfiguraci jeho pracoviště, aby byly splněny požadavky stanovené rozhodnutím 2008/615/SVV.

5.3   Bezpečnostní normy a ochrana údajů

Byly zváženy a provedeny tři úrovně zabezpečení.

5.3.1    Úroveň údajů

Údaje o profilu DNA poskytnuté každým členským státem musí být připraveny v souladu se společnými pravidly pro ochranu údajů tak, aby žádající členské státy obdržely odpověď, která neobsahuje žádnou osobní informaci, především za účelem oznámení NALEZENÍ nebo NENALEZENÍ SHODY, v případě NALEZENÍ SHODY i s identifikačním číslem. Další šetření po oznámení o NALEZENÍ SHODY bude prováděno na bilaterální úrovni v souladu se stávajícími vnitrostátními právními a organizačními předpisy, které se vztahují na pracoviště členských států.

5.3.2    Úroveň komunikace

Zprávy obsahující informace o profilu DNA (v rámci žádosti a odpovědi) budou před odesláním na pracoviště jiných členských států šifrovány prostřednictvím nejmodernějších mechanismů v souladu s otevřenými normami, jako je například sMIME.

5.3.3    Úroveň přenosu

Všechny šifrované zprávy obsahující informace o profilu DNA budou zasílány na pracoviště jiných členských států prostřednictvím virtuálního soukromého tunelovacího systému spravovaného důvěryhodným poskytovatelem sítě na mezinárodní úrovni a zabezpečených odkazů na tento tunelovacího systému spravovaných členským státem. Tento virtuální soukromý tunelovací systém není připojen na otevřený internet.

5.4   Protokoly a normy, které by se měly používat pro šifrovací mechanismus: sMIME a související balíčky

Pro šifrování zpráv obsahujících informace o profilu DNA bude použita otevřená norma sMIME jako rozšíření existující normy pro elektronické zprávy protokolu SMTP. Protokol sMIME (V3) umožňuje podepsaná potvrzení příjmu, bezpečnostní označení, zabezpečené adresáře a je založen na syntaxi šifrované zprávy (Cryptographic Message Syntax, CMS), což je specifikace pracovní skupiny IETF (Internet Engineering Task Force) pro zprávy chráněné šifrováním. Může být používán k digitálnímu podpisu, přehledu, ověření nebo šifrování všech podob digitálních údajů.

Výchozí certifikát používaný mechanismem sMIME musí splňovat normu X.509. Aby bylo zajištěno používání společných norem a postupů při jiných aplikacích podle Prümské smlouvy, jsou pravidla pro zpracování šifrovacích operací sMIME nebo pro použití v různých prostředích COTS (Commercial Product of the Shelves) tato:

Funkce s/MIME je součástí velké většiny moderních softwarových balíčků pro elektronickou poštu, mezi něž patří Outlook, Mozilla Mail, jakož i Netscape Communicator 4.x, a funguje společně se všemi hlavními softwarovými balíčky pro elektronickou poštu.

Funkce sMIME je vzhledem ke své snadné integraci do vnitrostátní infrastruktury informačních technologií pracovišť všech členských států vybrána jakožto schůdný mechanismus pro provedení úrovně zabezpečení přenosu. Pro prototypovou výměnu údajů o DNA je však vybrána otevřená norma JavaMail API, aby bylo dosaženo cíle důkazu proveditelnosti efektivněji a s omezením nákladů. JavaMail API slouží k jednoduchému šifrování a dešifrování elektronických zpráv za pomoci s/MIME nebo OpenPGP. Záměrem je poskytnout jednotné, snadno použitelné aplikační programové rozhraní (API) pro klienty využívající elektronické pošty, kteří chtějí posílat a dostávat šifrované elektronické zprávy v obou nejoblíbenějších formátech pro šifrování elektronických zpráv. Požadavky stanovené rozhodnutím 2008/615/SVV proto dostatečně uspokojí každé nejmodernější provedení JavaMail API, jako např. produkt Bouncy Castle JCE (Java Cryptographic Extension), který bude použit pro zavedení funkce sMIME pro prototypovou výměnu údajů o DNA mezi všemi členskými státy.

5.5   Struktura aplikace

Každý členský stát poskytne ostatním členským státům soubor standardizovaných údajů o DNA, které jsou v souladu s aktuálním společným dokumentem definujícím rozhraní. Toho může být dosaženo buď poskytnutím logického pohledu do jednotlivých databází členských států, nebo zřízením skutečné exportované databáze (indexované databáze).

Čtyři hlavní součásti: e-mailový server/sMIME, aplikační server, oblast struktury dat („Data Structure Area“) pro vyvolání/vstup dat a registraci příchozích/odcházejících zpráv a prostředek provádějící srovnávání („Match Engine“) provádějí celou aplikační logiku nezávisle na produktu.

S cílem umožnit všem členským státům, aby tyto součásti snadno začlenily do svých pracovišť, byly zavedeny zvláštní společné funkce prostřednictvím volně šiřitelných složek, které by mohl zvolit každý členský stát v závislosti na jeho vnitrostátní politice a předpisech v oblasti informačních technologií. Díky samostatným prvkům, jež mají být zavedeny s cílem získat přístup do indexovaných databází obsahujících profily DNA, na které se vztahuje rozhodnutí 2008/615/SVV, si může každý členský stát volně vybrat vlastní hardwarovou a softwarovou platformu, včetně databází a operačních systémů.

Prototyp pro výměnu údajů o DNA byl vyvinut a úspěšně otestován na stávající společné síti. Verze 1.0 byla instalována do produktivního prostředí a je používána pro každodenní operace. Členské státy mohou používat společně vyvinutý produkt, ale mohou rovněž vyvinout své vlastní produkty. Společné součásti produktů budou udržovány, přizpůsobovány a dále rozvíjeny v souladu s měnícími se požadavky v oblasti informačních technologií, forenzní policie nebo policie jako takové.

Obrázek 2: Přehled aplikační topologie

5.6   Protokoly a normy, které by se měly používat pro strukturu aplikace

5.6.1    XML

Výměna údajů o DNA bude plně využívat schéma XML jako přílohy k elektronickým zprávám SMTP. Rozšířitelný značkovací jazyk (eXtensible Markup Language, XML) je doporučen konsorciem W3C jako obecný značkovací jazyk pro vytváření konkrétních značkovacích jazyků, schopný popisovat mnoho různých typů dat. Popis profilu DNA vhodný pro výměnu mezi všemi členskými státy byl proveden prostřednictvím XML a schématu XML v dokumentu ICD.

5.6.2    ODBC

Otevřené databázové rozhraní (Open DataBase Connectivity) je metoda standardizovaného softwarového API pro přístup k databázovým řídícím systémům a poskytuje přístup nezávislý na programovacích jazycích, databázových systémech a operačních systémech. ODBC má však určité nevýhody. Správa velkého počtu klientských zařízení může zahrnovat různé ovladače („drivers“) a knihovny DLL. Tato složitost může zvýšit náklady na správu systému.

5.6.3    JDBC

Java DataBase Connectivity (JDBC) je API pro programovací jazyk Java, který definuje přístup klienta do databáze. JDBC na rozdíl od ODBC nevyžaduje použití určitého souboru lokálních knihoven DLL na daném počítači.

Provozní logika pro zpracování požadavků na vyhledání DNA profilů a odpovědi na pracovištích každého členského státu je znázorněna na následujícím schématu. Tok žádostí i odpovědí je propojen s neutrální oblastí údajů zahrnující různé sdružené oblasti dat se společnou strukturou dat.

Obrázek 3: Přehled aplikačního toku pracoviště každého členského státu

5.7   Přenosové prostředí

5.7.1    Společná přenosová síť: TESTA a její následná infrastruktura

Aplikace pro výměnu údajů o DNA bude pro odesílání žádostí a přijímání odpovědí mezi členskými státy využívat asynchronní systém elektronické pošty. Protože všechny členské státy mají alespoň jeden vnitrostátní přístupový bod k síti TESTA, bude výměna údajů o DNA probíhat prostřednictvím sítě TESTA. TESTA poskytuje řadu služeb s přidanou hodnotou prostřednictvím e-mailového předávání zpráv. Kromě poskytování prostoru pro konkrétní e-mailové schránky sítě TESTA, tato infrastruktura může provádět politiky v oblasti adresářů pro rozesílání pošty a směrování. To umožňuje, aby síť TESTA byla používána jako referenční středisko pro zprávy určené správcům připojeným na celoevropské domény. Je rovněž možné zavést systémy pro vyhledávání virů.

E-mailové předávání zpráv prostřednictvím sítě TESTA vychází z snadno dostupné hardwarové platformy umístěné v ústředních aplikačních zařízeních a chráněné pomocí bezpečnostních bran. Služby doménových názvů sítě TESTA (TESTA Domain Name Services, DNS) převádějí zdrojové lokátory na IP adresy a skryjí adresovací prvky před uživatelem a aplikacemi.

5.7.2    Bezpečnostní požadavky

V rámci sítě TESTA byla provedena koncepce virtuální soukromé sítě (Virtual Private Network, VPN). Technologie Tag Switching použitá pro vytvoření této virtuální soukromé sítě se rozvine tak, aby podporovala standard Multi-Protocol Label Switching (MPLS) vyvinutý pracovní skupinou IETF (Internet Engineering Task Force).

MPLS spojuje výhody směrování vrstvy 3 s výhodami přepínání vrstvy 2. Protože IP adresy nejsou během průchodu páteřní sítí vyhodnocovány, MPLS neukládá pro IP adresy žádná omezení.

Elektronické zprávy v síti TESTA budou dále chráněny prostřednictvím šifrovacího mechanismu řízeného sMIME. Bez znalosti klíče a vlastnictví správného certifikátu nebude nikdo moci zprávy na síti rozšifrovat.

5.7.3    Protokoly a normy pro použití na komunikační síti

Jednoduchý protokol pro přenos elektronické pošty (Simple Mail Transfer Protocol) je v podstatě norma pro přenos elektronických zpráv po internetu. SMTP je relativně jednoduchý, textový protokol, ve kterém jsou označeni jeden nebo více příjemců zpráv, a poté je text zprávy přenesen. SMTP používá TCP port 25 podle popisu pracovní skupiny IETF. K určení SMTP serveru pro daný doménový název je používán záznam MX (Mail eXchange) DNS (Domain Name Systems).

Jelikož tento protokol začal jako čistě textový americký standardní kód pro výměnu informací (ASCII), nepracuje dobře s binárními soubory. Pro kódování binárních souborů pro přenos prostřednictvím SMTP byly vyvinuty normy jako např. MIME. V současnosti většina serverů SMTP podporuje 8BITMIME a rozšíření sMIME a umožňuje, aby byly binární soubory přenášeny téměř tak snadno jako obyčejný text. Pravidla pro zpracování pro operace sMIME jsou popsány v oddíle sMIME (viz kapitola 5.4).

SMTP je „vkládací“ protokol, který neumožňuje na požádání „stahovat“ zprávy ze vzdáleného serveru. K tomu musí klient elektronické pošty použít POP3 nebo IMAP. V rámci provádění výměny údajů o DNA bylo rozhodnuto používat protokolu POP3.

Lokální klienti elektronické pošty používají poštovní protokol Post Office Protocol verze 3 (POP3), aplikační standardní internetový protokol pro stahování e-mailových zpráv ze vzdáleného serveru přes TCP/IP připojení. Prostřednictvím použití profilu SMTP Submit protokolu SMTP posílají klienti elektronické pošty zprávy po internetu nebo po společné síti. MIME slouží jako standard pro přílohy a jiný text než ASCII v e-mailu. Přestože ani POP3 ani SMTP nevyžadují e-maily ve formátu MIME, internetové e-maily přicházejí v zásadě ve formátu MIME a klienti POP proto musí rovněž normě MIME rozumět a používat ji. Celé prostředí přenosu podle rozhodnutí 2008/615/SVV bude tedy zahrnovat součásti POP.

5.7.4    Přidělení síťové adresy

Provozní prostředí

Evropský registrační orgán pro IP (RIPE) přidělil síti TESTA vyhrazený blok podsítě třídy C. V případě potřeby mohou být síti TESTA v budoucnu přiděleny další bloky adres. Přidělení IP adres členským státům vychází ze zeměpisného uspořádání v Evropě. Výměna údajů mezi členskými státy v rámci rozhodnutí 2008/615/SVV je prováděna prostřednictvím evropské logicky uzavřené sítě IP.

Testovací prostředí

Aby byl zajištěn hladký chod prostředí pro každodenní operace mezi všemi připojenými členskými státy, je nezbytné zřídit testovací prostředí na uzavřené síti pro nové členské státy, které se chystají zapojit do operací. Byl stanoven formulář s parametry obsahující IP adresy, nastavení sítě, e-mailové domény a uživatelské účty aplikací a měl by být zaveden do příslušného pracoviště členského státu. Kromě toho byl pro účely testování sestaven soubor pseudoprofilů DNA.

5.7.5    Konfigurační parametry

Je zřízen zabezpečený e-mailový systém využívající doménu eu-admin.net. Tato doména s přičleněnými adresami nebude přístupná z umístění mimo celoevropskou doménu sítě TESTA, protože názvy jsou známy pouze na centrálním serveru DNS sítě TESTA, který je stíněný od internetu.

Mapování těchto adres pracovišť sítě TESTA (hostitelské názvy) jejím IP adresám se děje prostřednictvím služby DNS sítě TESTA. Pro každou místní doménu bude do tohoto centrálního serveru DNS sítě TESTA přidán přístup pro elektronickou poštu, který bude předávat všechny elektronické zprávy zaslané na místní domény sítě TESTA do centrálního serveru pro elektronickou poštu (Mail Relay) sítě TESTA. Tento centrální server pro elektronickou poštu sítě TESTA je poté prostřednictvím e-mailových adres místních domén předá konkrétnímu serveru místní domény pro elektronickou poštu. Při tomto způsobu předávání elektronických zpráv budou závažné informace obsažené v elektronických zprávách procházet pouze infrastrukturou celoevropské uzavřené sítě a nikoli nezabezpečeným internetem.

Na pracovištích všech členských států je nezbytné zřídit poddomény (vyznačené tučnou kurzívou ) podle této syntaxe:

„ typ aplikace.pruem.kód členského státu. eu-admin.net“, kde

„ kód členského státu “ je tvořen hodnotou jednopísmenného nebo dvoupísmenného kódu členského státu (např. AT, BE atd.) a

„ typ aplikace “ je tvořen jednou z těchto hodnot: DNA a FP.

V této tabulce jsou uvedeny poddomény pro členské státy za použití zmíněné syntaxe:

KAPITOLA 2 Výměna daktyloskopických údajů (dokument o řízení rozhraní)

Cílem následujícího dokumentu o řízení rozhraní je definovat požadavky pro výměnu daktyloskopických informací mezi automatizovanými systémy identifikace otisků prstů (Automated Fingerprint Identification Systems, AFIS) členských států. Vychází z provádění ANSI/NIST-ITL 1-2000 (INT-I, verze 4.22b) Interpolem.

Tato verze pokrývá veškeré základní definice logických záznamů typu 1, typu 2, typu 4, typu 9, typu 13 a typu 15 vyžadované pro daktyloskopické zpracování založené na zobrazení a markantech.

1.   Přehled obsahu souboru

Daktyloskopický soubor se skládá z několika logických záznamů. Existuje šestnáct typů záznamů určených v původní normě ANSI/NIST-ITL 1-2000. Mezi každým záznamem a poli a podpoli v rámci záznamů jsou používány odpovídající oddělovací značky ASCII.

Pro výměnu informací mezi výchozí a cílovou agenturou je používáno pouze 6 typů záznamů:

1.1   Typ 1 – Záhlaví souboru

Tento záznam obsahuje směrovací informace a informace popisující strukturu zbývající části souboru. Tento typ záznamu rovněž definuje typy operací, které patří do těchto obecných kategorií:

1.2   Typ 2 – Popisný text

Tento záznam obsahuje textovou informaci zajímavou pro odesílající a přijímající agentury.

1.3   Typ 4 – Zobrazení ve stupních šedi s vysokým rozlišením

Tento záznam se používá pro výměnu (osmibitových) daktyloskopických zobrazení ve stupních šedi s vysokým rozlišením nasnímaných v rozlišení 500 pixelů na palec. Daktyloskopická zobrazení jsou komprimována prostřednictvím algoritmu WSQ v poměru maximálně 15:1. Nesmí být používány jiné komprimovací algoritmy ani nezkomprimovaná zobrazení.

1.4   Typ 9 – Záznam markantů

Záznamy typu 9 jsou používány pro výměnu rozdělovacích znaků nebo údajů o markantech. Jejich účelem je jednak zabránit zbytečnému zdvojení kódovacích postupů AFIS, jednak umožnit předávání kódů AFIS, které obsahují méně údajů než příslušná zobrazení.

1.5   Typ 13 – záznam zobrazení latentního otisku s proměnlivým rozlišením

Tento záznam je používán pro výměnu zobrazení latentních otisků prstů s proměnlivým rozlišením a zobrazení latentního otisku dlaně s proměnlivým rozlišením společně s textovými alfanumerickými informacemi. Rozlišení pro snímání zobrazení je 500 pixelů na palec s 256 úrovněmi šedi. Pokud je kvalita zobrazení latentního otisku dostatečná, provede se jeho komprimace pomocí algoritmu WSQ. V případě potřeby může být rozlišení zobrazení na základě dvojstranné dohody zvětšeno na více než 500 pixelů na palec a více než 256 úrovní šedi. V takovém případě se rozhodně doporučuje použít formátu JPEG 2000 (viz příloha 7).

1.6   Záznam zobrazení otisku dlaně s proměnlivým rozlišením

Záznamy zobrazení s přídavným polem typu 15 se používají pro výměnu zobrazení otisku dlaně s proměnlivým rozlišením společně s textovými alfanumerickými informacemi. Rozlišení pro snímání zobrazení je 500 pixelů na palec s 256 úrovněmi šedi. Aby se množství údajů snížilo na minimum, jsou všechna zobrazení otisku dlaně komprimována pomocí algoritmu WSQ. V případě potřeby může být rozlišení zobrazení na základě dvojstranné dohody zvětšeno na více než 500 pixelů na palec a více než 256 úrovní šedi. V takovém případě se rozhodně doporučuje použít formátu JPEG 2000 (viz příloha 7).

2.   Formát záznamu

Soubor operace je tvořen jedním nebo více logickými záznamy. Pro každý logický záznam obsažený v souboru je uvedeno několik informačních polí příslušných k danému typu záznamu. Každé informační pole může obsahovat jednu nebo více základních jednovýznamových informačních jednotek. Tyto jednotky dohromady slouží k vyjádření různých aspektů údajů obsažených v daném poli. Informační pole se rovněž může skládat z jedné nebo více informačních jednotek spojených do skupin a v rámci pole vícekrát opakovaných. Taková skupina informačních jednotek se označuje jako podpole. Informační pole může být tudíž tvořeno jedním nebo více podpoli informačních jednotek.

2.1   Oddělovače informací

V logických záznamech přídavných polí je prováděn mechanismus pro vymezení informací za pomoci čtyř oddělovačů informací ASCII. Vymezená informace může představovat jednotky v rámci pole nebo podpole, pole v rámci logického záznamu nebo vícenásobné výskyty podpolí. Tyto oddělovače informací jsou definovány v normě ANSI X3.4. Tyto znaky jsou používány pro logické oddělení a označení informací. Z hlediska hierarchického vztahu je nejobsažnějším oddělovač souboru (File Separator, FS), za ním následuje oddělovač skupiny (Group Separator, GS), oddělovač záznamu (Record Separator, RS) a nakonec oddělovač jednotek (Unit Separator, US). Tabulka 1 uvádí seznam těchto oddělovačů ASCII a popis jejich použití v rámci této normy.

Oddělovače informací by měly být z funkčního hlediska považovány za označení typu údaje, který za nimi následuje. Znak US odděluje individuální informační jednotku v rámci pole nebo podpole. Je to signál, že další informační jednotka je součástí údajů pro dané pole nebo podpole. Vícenásobná podpole v rámci pole oddělená pomocí znaku RS označují začátek další skupiny opakované informační jednotky (opakovaných informačních jednotek). Oddělovač GS použitý mezi informačními poli znamená začátek nového pole a předchází uváděné identifikační číslo pole. Podobně se začátek nového logického záznamu označuje uvedením znaku FS.

Tyto čtyři znaky mají význam pouze tehdy, když jsou použity jako oddělovače údajových jednotek v polích textových záznamů ASCII. Pokud se tyto znaky objevují v záznamech binárních zobrazení a binárních polích, nemají zvláštní význam a jsou jen částí vyměňovaných údajů.

Za normálních okolností by se neměla objevovat prázdná pole nebo prázdné informační jednotky, a proto by mezi jakoukoli dvojicí údajových jednotek měl být pouze jeden oddělovač. Výjimkou z tohoto pravidla jsou případy, kdy údaje v polích nebo v informačních jednotkách v operaci nejsou k dispozici, chybějí, nebo nejsou povinné a zpracování operace není na přítomnosti tohoto určitého údaje závislé. V takových případech se upřednostňuje společné použití vícenásobných a sousedních oddělovačů před vložením fiktivních údajů mezi oddělovače.

Pro definování pole, které se skládá ze tří informačních jednotek, platí následující. Pokud informace pro druhou informační jednotkou schází, potom by se mezi první a třetí informační jednotkou měly objevit dva sousední oddělovače informací US. Pokud chybí druhá i třetí informační jednotka, je třeba použít tři oddělovače – dva znaky US navíc k oddělovači označujícímu konec pole nebo podpole. Obecně, pokud není k dispozici pro pole nebo podpole jedna nebo více povinných či nepovinných informačních jednotek, pak je třeba vložit příslušný počet oddělovačů.

Je možné mít vedle sebe kombinace dvou nebo více znaků ze čtyř dostupných oddělovačů. Pokud chybějí nebo nejsou k dispozici údaje pro informační jednotky, podpole nebo pole, musí být o jeden oddělovač méně než je počet požadovaných údajových jednotek, podpolí nebo polí.

2.2   Uspořádání záznamu

Pro logické záznamy přídavných polí je třeba každé použité informační pole očíslovat v souladu s touto normou. Formát pro každé pole se skládá z čísla typu logického záznamu, za kterým následuje tečka „.“, z čísla pole, za kterým následuje dvojtečka „:“, a za ním následují příslušné informace pro dané pole. Číslem přídavného pole může být jakákoliv číslice od jedničky do devítky vyskytující se mezi tečkou „.“ a dvojtečkou „:“. Chápe se jako celé číslo pole bez znaménka. Z toho vyplývá, že číslo pole „2.123:“ se rovná a je chápáno stejným způsobem jako číslo pole „2.000000123:“.

Pro názorný příklad je v tomto dokumentu pro vyjmenování polí, která jsou obsažena v každém ze zde popsaných logických záznamů přídavných polí, používáno trojciferného čísla. Čísla polí budou mít podobu „TT.xxx:“, kde „TT“ zastupuje jednoznakový nebo dvouznakový typ záznamu, za kterým následuje tečka. Další tři znaky zahrnují číslo příslušného pole a za nimi následuje dvojtečka. Po dvojtečce následují popisné informace ASCII nebo data zobrazení.

Logické záznamy typu 1 a typu 2 obsahují pouze pole textových údajů ASCII. Celková délka záznamu (včetně čísel polí, dvojteček a oddělovačů) se v každém z těchto typů záznamu zaznamenává jako první pole ASCII. Kontrolní znak oddělovače souboru ASCII „FS“ (označující konec logického záznamu nebo operace) následuje po posledním bytu informace ASCII a počítá se do délky záznamu.

Na rozdíl od pojetí přídavného pole, záznam typu 4 obsahuje pouze binární údaje zaznamenané jako uspořádaná binární pole s pevnou délkou. Celková délka záznamu se zaznamenává v prvním čtyřbytovém binárním poli každého záznamu. Pro tento binární záznam se nezaznamenává ani číslo záznamu následované tečkou, ani identifikační číslo pole následované dvojtečkou. Kromě toho jsou všechny délky pole tohoto záznamu buď pevné, nebo určené, a proto je každý ze čtyř oddělovačů („US“, „RS“, „GS“ nebo „FS“) chápán pouze jen jako binární údaj. Pro binární záznam se jako oddělovač záznamu nebo znak označující konec operace nepoužívá znak „FS“.

3.   Logický záznam typu 1: záhlaví souboru

Tento záznam popisuje strukturu souboru, typ souboru a jiné důležité informace. Soubor znaků používaný pro pole typu 1 obsahuje pouze 7bitový kód ANSI pro výměnu informací.

3.1   Pole pro logický záznam typu 1

3.1.1    Pole 1.001: Délka logického záznamu (Logical Record Length – LEN)

Toto pole obsahuje údaj o celkovém počtu bytů v celém logickém záznamu typu 1. Formát pole začíná „1.001:“, pak následuje údaj o celkové délce záznamu, která zahrnuje každý znak každého pole a oddělovače informací.

3.1.2    Pole 1.002: Číslo verze (version number, VER)

S cílem zajistit, aby uživatelé věděli, která verze normy ANSI/NIST je používána, uvádí toto čtyřbytové pole číslo verze této normy, kterou používá software nebo systém, jež soubor vytvořil. Prvními dvěma byty je určeno referenční číslo hlavní verze, druhými dvěma číslo sekundární revize. Například: původní norma 1986 by byla považována za první verzi a byla by označena jako „0100“, zatímco současná norma ANSI/NIST-ITL 1-2000 jako „0300“.

3.1.3    Pole 1.003: Obsah souboru (File Content, CNT)

Toto pole uvádí seznam všech záznamů v souboru podle typu záznamu a pořadí, ve kterém se záznamy v logickém souboru objevují. Skládá se z jednoho nebo více podpolí, z nichž každé postupně obsahuje dvě informační jednotky popisující jeden logický záznam nalezený ve stávajícím souboru. Podpole jsou vkládána ve stejném pořadí, v jakém jsou záznamy zaznamenávány a předávány.

První informační jednotka je v prvním podpoli označena jako „1“, aby odkazovala na tento záznam typu 1. Za ní následuje druhá informační jednotka, která obsahuje počet dalších záznamů obsažených v souboru. Tento počet se rovněž rovná počtu zbývajících podpolí pole 1.003.

Každé zbývající podpole je přiřazeno k jednomu záznamu uvnitř souboru a sekvence podpolí odpovídá sekvenci záznamů. Každé podpole obsahuje dvě informační jednotky. První jednotka určuje typ záznamu. Druhá jednotka představuje znak označující zobrazení (IDC) záznamu. Znak „ US “ se používá pro oddělení dvou informačních jednotek.

3.1.4    Pole 1.004: Druh operace (Type of Transaction, TOT)

Toto pole obsahuje mnemotechnický kód složený ze tří písmen, který určuje typ operace. Tyto kódy se mohou lišit od kódů používaných v jiných provedeních normy ANSI/NIST.

CPS: porovnávání otisků souvisejících s trestným činem (Criminal Print-to-Print Search). Tato operace představuje žádost o porovnání záznamu souvisejícího s trestným činem s databází otisků. Otisky osoby musí být do souboru včleněny jako zobrazení komprimovaná pomocí WSQ.

V případě nenalezení shody (No-HIT) budou zaslány tyto logické záznamy:

V případě nalezení shody (HIT) budou zaslány tyto logické záznamy:

Druh operace CPS je shrnut v tabulce A.6.1 (dodatek 6).

PMS: porovnávání otisku s databází latentních otisků (Print-to-Latent Search). Tato operace je používána v případě, že je porovnáván soubor otisků s databází neidentifikovaných latentních otisků. Odpověď bude obsahovat rozhodnutí o shodě/neshodě cílového hledání pomocí systému AFIS. Pokud existuje více neidentifikovaných latentních otisků, bude zasláno více operací SRE, přičemž v každé bude jeden latentní otisk. Otisky osoby musí být do souboru včleněny jako zobrazení komprimovaná pomocí WSQ.

V případě nenalezení shody (No-HIT) budou zaslány tyto logické záznamy:

V případě nalezení shody (HIT) budou zaslány tyto logické záznamy:

Druh operace PMS je shrnut v tabulce A.6.1 (dodatek 6).

MPS: porovnávání latentního otisku s databází otisků (Latent-to-Print Search). Tato operace se používá v případě porovnávání latentního otisku s databází otisků. Soubor musí zahrnovat informace o latentních markantech a zobrazení (komprimované pomocí WSQ).

V případě nenalezení shody (No-HIT) budou zaslány tyto logické záznamy:

V případě nalezení shody (HIT) budou zaslány tyto logické záznamy:

Druh operace MPS je shrnut v tabulce A.6.4 (dodatek 6).

MMS: porovnávání latentního otisku s latentním otiskem (Latent-to-Latent Search). Při této operaci soubor obsahuje latentní otisk, který je porovnáván s databází neidentifikovaných latentních otisků s cílem stanovit, zda existuje spojitost mezi různými případy trestných činů. Soubor musí zahrnovat informace o latentních markantech a zobrazení (komprimované pomocí WSQ).

V případě nenalezení shody (No-HIT) budou zaslány tyto logické záznamy:

V případě nalezení shody (HIT) budou zaslány tyto logické záznamy:

Druh operace MMS je shrnut v tabulce A.6.4 (dodatek 6).

SRE: výsledky hledání (Search Results). Tato operace je jako odpověď zaslána agenturou, která obdržela žádosti týkající se daktyloskopie. Odpověď bude obsahovat rozhodnutí o shodě/neshodě cílového hledání pomocí AFIS. Pokud existuje více kandidátů, bude zasláno více operací SRE, přičemž v každé bude jeden kandidát.

Druh operace SRE je shrnut v tabulce A.6.2 (dodatek 6).

ERR: zpráva o chybě (Error Message). Tuto zprávu zasílá cílový systém AFIS, aby ukázal, že při operaci došlo k chybě. Zahrnuje pole zprávy (ERM) ukazující zjištěnou chybu. Budou zaslány tyto logické záznamy:

Druh operace ERR je shrnut v tabulce A.6.3 (dodatek 6).

Vysvětlivky:

M

=

Povinně

M*

=

Může být zahrnut pouze jeden z obou typů záznamů

O

=

Nepovinně

C

=

Podmíněně, pokud jsou údaje k dispozici

—

=

Není přípustné

1*

=

Podmíněně v závislosti na předřazených systémech

3.1.5    Pole 1.005: Datum operace (Date of Transaction – DAT)

V tomto poli je uvedeno datum, kdy byla operace zahájena a které musí být uváděno v souladu se standardním zápisem ISO: RRRRMMDD,

písmena RRRR označují rok, MM měsíc a DD den. U jednociferných čísel se přidávají počáteční nuly. Například „19931004“ označuje den 4. října 1993.

3.1.6    Pole 1.006: Naléhavost (Priority – PRY)

Toto nepovinné pole označuje stupeň naléhavosti žádosti, který se označuje čísly od 1 do 9. „1“ označuje největší naléhavost a „9“ nejmenší naléhavost. Operace označené stupněm naléhavosti „1“ jsou zpracovávány bez prodlení.

3.1.7    Pole 1.007: Identifikátor cílové agentury (Destination Agency Identifier – DAI)

Toto pole uvádí cílovou agenturu operace.

Identifikátor sestává ze dvou informačních jednotek v tomto formátu: CC/agentura.

První informační jednotka obsahuje kód země (Country Code, CC) podle normy ISO 3166, který se skládá ze dvou alfanumerických znaků. Druhá jednotka, agentura, je volným textovým označením agentury s maximální délkou 32 alfanumerických znaků.

3.1.8    Pole 1.008: Identifikátor odesílající agentury (Originating Agency Identifier – ORI)

Toto pole uvádí odesílatele souboru a má stejný formát jako pole pro DAI (pole 1007).

3.1.9    Pole 1.009: Kontrolní číslo operace (Transaction Control Number – TCN)

Toto pole uvádí kontrolní číslo pro referenční účely. Číslo je generováno počítačem v tomto formátu: RRSSSSSSSSA,

písmena RR představují rok operace, SSSSSSSS je osmiciferné pořadové číslo a A je kontrolní znak generovaný podle postupu uvedeného v dodatku 2.

Pokud není TCN k dispozici, je formát RRSSSSSSSS vyplněn nulami a kontrolním znakem generovaným podle výše uvedeného postupu.

3.1.10    Pole 1.010: Kontrolní číslo odpovědi (Transaction Control Response – TCR)

V případě odpovědi na zaslanou žádost bude toto nepovinné pole obsahovat kontrolní číslo operace žádosti. Toto pole má proto stejný formát jako TCN (pole 1.009).

3.1.11    Pole 1.011: Původní rozlišení snímání (Native Scanning Resolution – NSR)

Toto pole uvádí normální rozlišení snímání systému podporovaného původcem operace. Toto rozlišení je určeno dvojciferným číslem, za kterým následuje desetinná tečka a dvě další číslice.

Pro všechny operace podle rozhodnutí 2008/615/SVV se skenuje v rozlišení 500 pixelů na palec nebo 19,68 pixelů/mm.

3.1.12    Pole 1.012: Nominální rozlišení při přenosu (Nominal Transmitting Resolution – NTR)

Toto pětibytové pole udává nominální rozlišení, použité při přenosu zobrazení. Toto rozlišení se vyjadřuje v pixelech/mm ve stejném formátu jako v poli NSR (pole 1.011).

3.1.13    Pole 1.013: Doménový název (Domain name – DOM)

Toto povinné pole uvádí doménový název pro provedení logického záznamu typu 2, které definuje uživatel. Skládá se ze dvou informačních jednotek a mělo by být „INT-I{US}4.22{GS}“.

3.1.14    Pole 1.014: Greenwichský střední čas (Greenwich mean time – GMT)

Tímto povinným polem je stanoven mechanismus vyjadřování data a času prostřednictvím univerzálních jednotek greenwichského středního času (GMT). Je-li využito, pole GMT obsahuje univerzální datum, jež se stanovuje spolu s místním datem uvedeným v poli 1.005 (DAT). Použitím pole GMT se odstraňují nesrovnalosti mezi údaji o místním čase v případech, kdy dochází k přenosu operace a odpovědi na ni mezi dvěma místy oddělenými několika časovými pásmy. GMT udává univerzální datum a čas ve 24hodinovém formátu nezávisle na časových pásmech. Znázorňuje se jako řetězec „CCRRMMDDHHMMSSZ“; jedná se o posloupnost 15 znaků vyjadřujících datum a GMT, přičemž posledním znakem je písmeno „Z“. Znaky „CCRR“ vyjadřují rok, znaky „MM“ vyjadřují měsíc v desítkách a jednotkách, znaky „DD“ vyjadřují den dotyčného měsíce v desítkách a jednotkách, znaky „HH“ vyjadřují hodinu, znaky „MM“ minutu a znaky „SS“ sekundu příslušné operace. Úplné datum není pozdější než datum stávající.

4.   Logický záznam typu 2: Popisný text

Struktura tohoto záznamu není v původní normě ANSI/NIST z převážné části definována. Záznam obsahuje informace, jež mají pro agentury odesílající či přijímající dotyčný soubor zvláštní význam. Pro zajištění kompatibility komunikujících daktyloskopických systémů je třeba, aby záznam obsahoval pouze pole uvedená níže. V tomto dokumentu je stanoveno, která pole jsou povinná a která jsou nepovinná, a rovněž je v něm definována struktura jednotlivých polí.

4.1   Pole pro logický záznam typu 2

4.1.1    Pole 2.001: Délka logického záznamu (Logical Record Length – LEN)

Toto povinné pole obsahuje délku uvedeného záznamu typu 2 a stanoví celkový počet bytů, zahrnující každý znak obsažený v každém poli záznamu a oddělovače informace.

4.1.2    Pole 2.002: Znak označující zobrazení (Image Designation Character – IDC)

IDC obsažený v tomto povinném poli je vyjádřením IDC podle ASCII, jak je definován v poli obsahu souboru (CNT) záznamu typu 1 (pole 1.003).

4.1.3    Pole 2.003: Systémové informace (System Information – SYS)

Toto pole je povinné a obsahuje čtyři byty udávající verzi INT-I, s níž je tento konkrétní záznam typu 2 ve shodě.

Prvními dvěma byty je určeno číslo hlavní verze, druhými dvěma číslo sekundární revize. Toto provádění je například založeno na INT-I verzi 4 revizi 22 a bylo by vyjádřeno jako „0422“.

4.1.4    Pole 2.007: Číslo případu (Case Number – CNO)

Toto číslo připisuje místní daktyloskopický úřad souboru latentních otisků nalezených na místě činu. Používá se tento formát: CC/číslo,

kde CC je kód země používaný Interpolem o délce dvou alfanumerických znaků a číslo odpovídá příslušným místním pokynům a může sestávat až ze 32 alfanumerických znaků.

Toto pole umožňuje systému identifikovat latentní otisky týkající se konkrétního trestného činu.

4.1.5    Pole 2.008: Sekvenční číslo (Sequence Number – SQN)

Toto číslo udává každou sekvenci latentních otisků v rámci případu. Může sestávat až ze čtyř numerických znaků. Sekvence je latentní otisk nebo série latentních otisků seskupených pro účely archivace nebo zkoumání. Z uvedené definice vyplývá, že sekvenční číslo bude třeba přiřadit i jednotlivým latentním otiskům.

Toto pole spolu s MID (pole 2.009) lze použít pro účely identifikace konkrétního latentního otisku v rámci sekvence.

4.1.6    Pole 2.009: Identifikátor latentního otisku (Latent Identifier – MID)

Tento identifikátor udává jednotlivý latentní otisk v rámci sekvence. Identifikátor nabývá hodnot vyjádřených jedním či dvěma písmeny, přičemž prvnímu latentnímu otisku je přiřazeno písmeno „A“, druhému písmeno „B“ atd., až do nejvyšší hodnoty „ZZ“. Použití tohoto pole je analogické k použití sekvenčního čísla otisku, o němž se pojednává v popisu SQN (pole 2.008).

4.1.7    Pole 2.010: Referenční číslo pachatele (Criminal Reference Number – CRN)

Jedná se o jedinečné referenční číslo přidělené agenturou členského státu osobě, jež je poprvé obviněna ze spáchání trestného činu. V rámci jedné země nemá žádná osoba více než jedno CRN ani je nesdílí s žádnou jinou osobou. Jedna osoba však může mít referenční čísla pachatele v několika zemích, přičemž tato čísla bude možno rozlišit pomocí kódu země.

Pro pole CRN se používá tento formát: CC/číslo,

kde CC je kód země definovaný v normě ISO 3166 o délce dvou alfanumerických znaků a číslo odpovídá příslušným vnitrostátním pokynům vydávající agentury a může sestávat až ze 32 alfanumerických znaků.

V případech operací podle rozhodnutí 2008/615/SVV se toto pole použije pro vnitrostátní referenční číslo pachatele vydané agenturou původu a spojené se zobrazeními v záznamech typu 4 nebo typu 15.

4.1.8    Pole 2.012: Jiné identifikační číslo (Miscellaneous Identification Number – MN1)

Toto pole obsahuje CRN (pole 2.010) předávané operací CPS či PMS bez hlavního kódu země.

4.1.9    Pole 2.013: Jiné identifikační číslo (Miscellaneous Identification Number – MN2)

Toto pole obsahuje CNO (pole 2.007) předávané operací MPS či MMS bez hlavního kódu země.

4.1.10    Pole 2.014: Jiné identifikační číslo (Miscellaneous Identification Number – MN3)

Toto pole obsahuje SQN (pole 2.008) předávané operací MPS či MMS.

4.1.11    Pole 2.015: Jiné identifikační číslo (Miscellaneous Identification Number – MN4)

Toto pole obsahuje MID (pole 2.009) předávané operací MPS či MMS.

4.1.12    Pole 2.063: Další informace (Additional Information – INF)

V případě operace SRE na žádost PMS jsou v tomto poli uvedeny informace o prstu, jenž je předmětem případné shody (HIT). Formát tohoto pole je následující:

NN, kde NN je kód pozice prstu definovaný v tabulce 5 a sestávající ze dvou číslic.

Ve všech ostatních případech je toto pole nepovinné. Může dosahovat délky až 32 alfanumerických znaků a poskytovat další informace týkající se žádosti.

4.1.13    Pole 2.064: Seznam respondentů (Respondents List – RLS)

Toto pole obsahuje minimálně dvě podpole. První podpole popisuje typ vyhledávání, jež bylo provedeno, a používá mnemotechnické kódy složené ze tří písmen udávající typ operace v TOT (pole 1.004). Druhé podpole obsahuje jediný znak. Znak „ I “ se použije k označení nalezené shody (HIT), znak „ N “ se použije k vyjádření toho, že nebyly nalezeny žádné shodné případy (NOHIT). Třetí podpole obsahuje sekvenční identifikátor pro výsledek týkající se kandidátů a celkový počet kandidátů oddělený lomítkem. Existuje-li více kandidátů, dojde k zaslání více zpráv.

V případě možné shody (HIT) čtvrté podpole obsahuje výsledek dosahující délky až šesti číslic. Došlo-li k potvrzení shody (HIT), hodnota tohoto podpole se stanoví jako „999999“.

Příklad: „CPS{RS}I{RS}001/001{RS}999999{GS}“

Pokud vzdálený AFIS nepřipisuje výsledky, použije se na příslušném místě výsledek rovnající se nule.

4.1.14    Pole 2.074: Pole zprávy o stavu/chybě (Status/Error Message Field – ERM)

Toto pole obsahuje zprávy o chybách, jež jsou výsledkem transakcí a jež budou zaslány zpět žadateli jakožto součást chybové operace.

Zpráva o chybě v rozmezí 100 až 199:

Tyto zprávy o chybách se týkají ověření záznamů ANSI/NIST a jsou definovány takto:

<error_code 1>: IDC <idc_number 1> FIELD <field_id 1> <dynamic text 1> LF

<error_code 2>: IDC <idc_number 2> FIELD <field_id 2> <dynamic text 2>...

kde

Příklad:

201: IDC –1 FIELD 1.009 WRONG CONTROL CHARACTER {LF} 115: IDC 0 FIELD 2.003 INVALID SYSTEM INFORMATION

Toto pole je pro chybové operace povinné.

4.1.15    Pole 2.320: Předpokládaný počet kandidátů (Expected Number of Candidates – ENC)

Toto pole obsahuje maximální množství kandidátů k ověření předpokládané žádající agenturou. Hodnota ENC nesmí překročit hodnoty stanovené v tabulce 11.

5.   Logický záznam typu 4: Zobrazení ve stupních šedi ve vysokém rozlišení

Je třeba vzít na vědomí, že záznamy typu 4 jsou oproti ASCII ve své podstatě binární. Každému poli je proto v rámci záznamu přiřazena zvláštní pozice, z čehož plyne, že všechna pole jsou povinná.

Norma umožňuje stanovit v rámci záznamu velikost i rozlišení daného zobrazení. Vyžaduje, aby logické záznamy typu 4 obsahovaly údaje o daktyloskopickém zobrazení, jež se předává v nominálním rozlišení 500 až 520 pixelů na palec. U nových typů je preferovaná hodnota rozlišení na úrovni 500 pixelů na palec čili 19,68 pixelů na milimetr. 500 pixelů na palec je rozlišení stanovené v INT-I, avšak podobné systémy spolu mohou komunikovat za použití nepreferovaných hodnot v rozsahu 500 až 520 pixelů na palec.

5.1   Pole pro logický záznam typu 4

5.1.1    Pole 4.001: Délka logického záznamu (Logical Record Length – LEN)

Toto čtyřbytové pole obsahuje délku uvedeného záznamu typu 4 a stanoví celkový počet bytů, zahrnující každý byte obsažený v každém poli záznamu.

5.1.2    Pole 4.002: Znak označující zobrazení (Image Designation Character – IDC)

Jedná se o jednobytové binární vyjádření čísla IDC uvedeného v souboru záhlaví.

5.1.3    Pole 4.003: Typ otisku (Impression Type – IMP)

Typ otisku je jednobytové pole využívající šestý byte záznamu.

5.1.4    Pole 4.004: Pozice prstu (Finger Position – FGP)

Toto pole s pevnou délkou 6 bytů využívá pozice sedmého až dvanáctého bytu záznamu typu 4. Obsahuje možné pozice prstu počínaje bytem umístěným nejvíce vlevo (7. byte záznamu). Známá či nejpravděpodobnější pozice prstu se přebírá z tabulky 5. Lze provést odkaz až na pět dalších prstů, a to zanesením různých pozicí prstu do zbývajících 5 bytů za použití stejného formátu. Má-li být využito méně než pět odkazů na pozici prstu, nevyužité byty se vyplní binárně 255. Pro odkaz na všechny pozice prstu se použije kód 0 označující hodnotu „neznámý“.

Pro latentní otisky z místa činu by měly být používány pouze kódy 0 až 10.

5.1.5    Pole 4.005: Rozlišení skenu zobrazení (Image Scanning Resolution – ISR)

Toto jednobytové pole využívá 13. byte záznamu typu 4. Obsahuje-li „0“, bylo zobrazení naskenováno v preferovaném rozlišení 19,68 pixelů/mm (500 pixelů na palec). Obsahuje-li „1“, bylo zobrazení naskenováno v jiném rozlišení podle údajů v záznamu typu 1.

5.1.6    Pole 4.006: Délka vodorovné linie (Horizontal Line Length – HLL)

Toto pole využívá bytů 14 a 15 v záznamu typu 4. Udává počet pixelů obsažených v každé skenované linii. Nejvýznamnější bude první byte.

5.1.7    Pole 4.007: Délka svislé linie (Vertical Line Length – VLL)

Toto pole zaznamenává v bytech 16 a 17 počet skenovaných linií v daném zobrazení. Nejvýznamnější je první byte.

5.1.8    Pole 4.008: Algoritmus komprese ve stupních šedi (Gray-scale Compression Algorithm – GCA)

Toto jednobytové pole udává algoritmus komprese ve stupních šedi použité k zakódování údajů o daném zobrazení. Pro takovéto použití binární kód 1 udává, že došlo k použití komprese WSQ (dodatek 7).

5.1.9    Pole 4.009: Zobrazení

Toto pole obsahuje bytový řetězec představující dané zobrazení. Jeho struktura bude přirozeně záviset na použitém algoritmu komprese.

6.   Logický záznam typu 9: Záznam markantů

Záznamy typu 9 obsahují text ASCII popisující markanty a související informace ve formě kódů z latentního otisku. Pro operaci vyhledávání latentních otisků neexistuje žádné omezení pro tyto záznamy typu 9 v souboru, přičemž každý záznam slouží pro odlišný náhled či latentní otisk.

6.1   Získávání markantů

6.1.1    Stanovení typu markantů

Touto normou jsou definována identifikační čísla sloužící k popisu typu markantů. Ta jsou uvedena v tabulce 6. Konec papilární linie je označen jako typ 1. Vidlice je označena jako typ 2. Nelze-li markant jednoznačně zařadit do jednoho z výše uvedených typu, označí se jako „jiný“, typ 0.

6.1.2    Umístění a typ markantu

Aby vzory odpovídaly oddílu 5 normy ANSI INCITS 378-2004, použije se pro stanovení umístění (pozice a úhlu natočení) jednotlivých markantů následující metoda.

Pozicí či polohou markantu představujícího konec papilární linie se rozumí bod rozdvojení ústřední struktury okolní oblasti bezprostředně před koncem linie. Pokud by tři větve okolní oblasti byly zúženy na struktury o šířce jediného pixelu, jejich průsečík bude představovat polohu markantu. Podobně je polohou markantu v případě vidlice bod, kde dochází k rozdělení ústřední struktury linie. Pokud by tři větve linie byly zúženy na struktury o šířce jediného pixelu, průsečík těchto tří větví bude představovat polohu markantu.

Po převedení všech konců na vidlice jsou všechny markanty daktyloskopického zobrazení vyjádřeny jako vidlice. Souřadnice X a Y označující pixely průsečíku tří větví každého markantu lze přímo formátovat. Z každé strukturální vidlice lze odvodit úhel natočení markantu. Tři větve každé strukturální vidlice je třeba přezkoumat a stanovit koncový bod každé větve. Obrázek 6.1.2 ilustruje tři metody používané pro stanovení konce větve na základě skenu o rozlišení 500 pixelů na palec.

Konec se určí na základě toho, ke kterému jevu dojde dříve. Počet pixelů je založen na skenu o rozlišení 500 pixelů na palec. Důsledkem použití skenů o jiných rozlišeních by byly jiné počty pixelů.

Obrázek 6.1.2

Úhel markantu se stanoví pomocí konstrukce tří virtuálních paprsků vycházejících z bodu vidlice a procházejících koncem každé větve. Osa nejmenšího z těchto tří úhlů tvořených uvedenými paprsky udává úhel natočení markantu.

6.1.3    Systém souřadnic

Systémem souřadnic používaným k vyjádření markantů otisku prstu je kartézský souřadnicový systém. Pozice markantů jsou vyjádřeny jejich souřadnicemi x a y. Počátkem systému souřadnic je levý horní roh původního zobrazení, přičemž hodnoty x narůstají směrem doprava a hodnoty y klesají směrem dolů. Souřadnice markantu x a y se vyjadřují v jednotkách pixelů od počátku. Je třeba mít na paměti, že umístění počátku a jednotky měření neodpovídají metodě použité v definicích typu 9 v ANSI/NIST-ITL 1-2000.

6.1.4    Úhel natočení markantu

Úhly se vyjadřují ve standardním matematickém formátu, kde úhel o velikosti nula stupňů směřuje doprava a velikost úhlů roste proti směru hodinových ručiček. Zaznamenané úhly směřují v případě konce linie zpět podél této linie a v případě vidlice ke středu okolní oblasti. Tato metoda využívá úhly pootočené o 180 stupňů oproti metodě popsané v definicích typu 9 v ANSI/NIST-ITL 1-2000.

6.2   Pole pro logický záznam typu 9, formát INCITS-378

Všechna pole typu 9 se zaznamenávají jako text ASCII. V tomto přídavné poli záznamu nejsou povolena žádná binární pole.

6.2.1    Pole 9.001: Délka logického záznamu (Logical Record Length – LEN)

Toto povinné ASCII pole obsahuje délku logického záznamu a stanoví celkový počet bytů, zahrnující každý znak obsažený v každém poli záznamu.

6.2.2    Pole 9.002: Znak označující zobrazení (Image Designation Character – IDC)

Toto povinné dvoubytové pole se používá pro identifikaci a stanovení polohy údajů markantů. IDC obsažené v tomto poli odpovídá IDC nalezenému v poli obsahu souboru záznamu typu 1.

6.2.3    Pole 9.003: Typ otisku (Impression Type – IMP)

Toto povinné jednobytové pole popisuje způsob získání informací týkajících se daktyloskopického zobrazení. Do tohoto pole se zanáší hodnota ASCII vlastního kódu zvolená z tabulky 4 pro označení typu otisku.

6.2.4    Pole 9.004: Formát markantů (Minutiæ format – FMT)

Toto pole obsahuje znak „U“ pro označení, že markanty jsou formátovány podle normy M1-378. Ačkoliv informace mohou být kódovány v souladu s normou M1-378, veškerá pole typu 9 s údaji musí zůstat jakožto textová pole ASCII.

6.2.5    Pole 9.126: Informace CBEFF (CBEFF information)

Toto pole obsahuje tři informační jednotky. První informační jednotka obsahuje hodnotu „27“ (0x1B). Jedná se o identifikaci majitele formátu CBEFF přidělenou Mezinárodním sdružením biometrického průmyslu (IBIA) technickému výboru M1 INCITS. Znak <US> tuto položku odděluje od CBEFF typu formátu, jemuž je připsána hodnota „513“ (0x0201), jež udává, že tento záznam obsahuje pouze údaje o poloze a úhlu natočení bez jakýchkoli informací týkajících se třídy rozšířených údajů. Znak <US> tuto položku odděluje od CBEFF identifikátoru produktu (PID), jímž se uvádí „vlastník“ kódovacího zařízení. Tuto hodnotu stanoví prodejce. Je-li zaslána, lze ji získat z internetové stránky IBIA (www.ibia.org).

6.2.6    Pole 9.127: Určení záznamového zařízení (Capture equipment identification)

Toto pole obsahuje dvě informační jednotky oddělené znakem <US>. První z nich nabývá hodnoty „APPF“, jestliže zařízení použité pro zhotovení původního zobrazení bylo osvědčeno jako vyhovující dodatku F (údaje o kvalitě zobrazení IAFIS, 29. ledna 1999) CJIS-RS-0010, pokynů pro elektronický přenos otisků prstů Federálního úřadu pro vyšetřování. Pokud zařízení nebylo vyhovující, bude obsahovat hodnotu „NONE“. Druhá informační jednotka obsahuje identifikační číslo záznamového zařízení, což je číslo produktu přidělené záznamovému zařízení prodejcem. Hodnota „0“ uvádí, že identifikační číslo záznamového zařízení není nahlášeno.

6.2.7    Pole 9.128: Délka vodorovné linie (Horizontal Line Length – HLL)

Toto povinné ASCII pole udává počet pixelů obsažených v jedné vodorovné linii přenášeného zobrazení. Maximální vodorovný rozměr je omezen na 65 534 pixelů.

6.2.8    Pole 9.129: Délka svislé linie (Vertical Line Length – VLL)

Toto povinné ASCII pole udává počet vodorovných linií obsažených v přenášeném zobrazení. Maximální svislý rozměr je omezen na 65 534 pixelů.

6.2.9    Pole 9.130: Jednotky rozestupu pixelů (Scale units – SLC)

Toto povinné ASCII pole udává jednotky použité k popisu frekvence vzorkování zobrazení (hustoty pixelů). Hodnota „1“ v tomto poli udává pixely na palec, hodnota „2“ udává pixely na centimetr. Hodnota „0“ v tomto poli označuje, že rozestup není udán. V takovém případě se poměr rozmístění pixelů odvodí z poměru HPS/VPS.

6.2.10    Pole 9.131: Vodorovný rozestup pixelů (Horizontal pixel scale – HPS)

Toto povinné ASCII pole udává celým číslem hustotu pixelů ve vodorovném směru v případě, že SLC obsahuje hodnotu „1“ nebo „2“. Jinak označuje vodorovnou složku poměru rozmístění pixelů.

6.2.11    Pole 9.132: Svislý rozestup pixelů (Vertical pixel scale – VPS)

Toto povinné ASCII pole udává celým číslem hustotu pixelů ve svislém směru v případě, že SLC obsahuje hodnotu „1“ nebo „2“. Jinak označuje svislou složku poměru rozmístění pixelů.

6.2.12    Pole 9.133: Zobrazení prstu (Finger view)

Toto povinné pole obsahuje číslo zobrazení prstu přiřazeného k údajům tohoto záznamu. Číslo zobrazení začíná hodnotou „0“ a zvyšuje se po jedné až k hodnotě „15“.

6.2.13    Pole 9.134: Pozice prstu (Finger Position – FGP)

Toto pole obsahuje kód udávající pozici prstu, z něhož plynou informace v tomto záznamu typu 9. Pozice prstu či dlaně se udává prostřednictvím kódu v hodnotě mezi 1 a 10 z tabulky 5 nebo příslušného kódu dlaně z tabulky 10.

6.2.14    Pole 9.135: Kvalita prstu (Finger quality)

Toto pole udává kvalitu celkových údajů o markantech prstu a nabývá hodnoty mezi 0 a 100. Toto číslo je celkovým vyjádřením kvality záznamu o prstu a udává kvalitu původního zobrazení, získaných markantů a jakékoli další operace, jež mohou záznam markantů ovlivnit.

6.2.15    Pole 9.136: Počet markantů (Number of minutiæ)

Toto povinné pole udává počet markantů zanesených v tomto logickém záznamu.

6.2.16    Pole 9.137: Údaje o markantech prstu (Finger minutiæ data)

Toto pole obsahuje šest informačních složek oddělených znakem <US>. Sestává z několika podpolí, z nichž každé obsahuje podrobnosti o jediném markantu. Celkový počet podpolí týkajících se markantů musí odpovídat údaji uvedeném v poli 136. První informační jednotka obsahuje pořadové číslo markantu, jež začíná hodnotou „1“ a pro každý další markant otisku prstu se zvyšuje o „1“. Druhá a třetí informační jednotka obsahují souřadnice „x“ a „y“ daného markantu v jednotkách pixelů. Čtvrtou informační jednotkou je úhel markantu zaznamenaný v jednotkách dvou stupňů. Tato hodnota je nezáporná a pohybuje se mezi 0 a 179. Pátou informační jednotkou je typ markantu. Hodnota „0“ udává markant typu „OTHER“ (JINÝ), hodnota „1“ konec papilární linie a hodnota „2“ vidlici. Šestá informační jednotka udává kvalitu každého markantu. Tato hodnota se pohybuje mezi 1 jako minimem a 100 jako maximem. Hodnota „0“ uvádí, že hodnota kvality není k dispozici. Každé podpole se od následujícího odděluje za použití oddělovacího znaku <RS>.

6.2.17    Pole 9.138: Informace o počtu papilárních linií (Ridge count information)

Toto pole sestává z řady podpolí, z nichž každé obsahuje tři informační jednotky. První informační jednotka prvního podpole udává metodu stanovení počtu papilárních linií. Hodnota „0“ udává, že metodu stanovení počtu papilárních linií ani jejich pořadí v záznamu nelze určit. Hodnota „2“ udává, že pro každý centrální markant byly údaje o počtu papilárních linií převedeny do nejbližších sousedících markantů ve čtyřech kvadrantech a počty papilárních linií jsou u každého centrálního markantu uvedeny společně. Hodnota „2“ udává, že pro každý centrální markant byly údaje o počtu papilárních linií převedeny do nejbližších sousedících markantů v osmi oktantech a počty papilárních linií jsou u každého centrálního markantu uvedeny společně. Obě zbývající informační jednotky prvního podpole nabývají hodnoty „0“. Informační jednotky jsou vzájemně odděleny oddělovacím znakem <US>. Následující podpole budou obsahovat pořadové číslo centrálního markantu coby první informační jednotku, pořadové číslo sousedícího markantu coby druhou informační jednotku a počet zkřížených papilárních linií coby třetí informační jednotku. Podpole jsou vzájemně oddělena oddělovacím znakem <RS>.

6.2.18    Pole 9.139: Informace o vrcholech (Core information)

Toto pole bude obsahovat jedno podpole pro každý vrchol zaznamenaný v původním zobrazení. Každé podpole obsahuje tři informační jednotky. První dvě jednotky obsahují souřadnice „x“ a „y“ v jednotkách pixelů. Třetí informační jednotka obsahuje úhel vrcholu zaznamenaný v jednotkách dvou stupňů. Tato hodnota je nezáporná a pohybuje se mezi 0 a 179. Různé vrcholy jsou vzájemně odděleny oddělovacím znakem <RS>.

6.2.19    Pole 9.140: Informace o deltách (Delta information)

Toto pole bude obsahovat jedno podpole pro každou deltu zaznamenanou v původním zobrazení. Každé podpole obsahuje tři informační jednotky. První dvě jednotky obsahují souřadnice „x“ a „y“ v jednotkách pixelů. Třetí informační jednotka obsahuje úhel delty zaznamenaný v jednotkách dvou stupňů. Tato hodnota je nezáporná a pohybuje se mezi 0 a 179. Různé vrcholy jsou vzájemně odděleny oddělovacím znakem <RS>.

7.   Záznam typu 13 – zobrazení latentního otisku s proměnlivým rozlišením

Logický záznam typu 13 s přídavným polem obsahuje údaje o zobrazení získané ze zobrazení latentních otisků. Tato zobrazení mají být předána agenturám, jež z nich automaticky získají informace o potřebných znacích nebo k jejich získání použijí manuální postup.

Informace týkající se rozlišení použitého při skenování, velikosti zobrazení a dalších parametrů nezbytných pro zpracování daného zobrazení se zaznamenávají jako přídavná pole v rámci záznamu.

Vysvětlivky k typu znaků: N = numerický; A = alfabetický; AN = alfanumerický; B = binární.

7.1   Pole pro logický záznam typu 13

Níže jsou popsány údaje obsažené v každém z polí logického záznamu typu 13.

V rámci logického záznamu typu 13 se položky uvádějí v číslovaných polích. Je třeba, aby první dvě pole záznamu zachovávala pořadí, přičemž pole obsahující údaje o zobrazení je posledním fyzickým polem záznamu. Pro každé pole záznamu typu 13 je v tabulce 7 uveden „kód podmínky“ jakožto povinný „M“, nebo nepovinný „O“, číslo pole, název pole, typ znaku, velikost pole a omezení výskytu. Na základě trojmístného čísla pole se v posledním sloupci udává pro dané pole maximální počet bytů. S rostoucím počtem číslic použitých pro číslo pole poroste rovněž maximální počet bytů. Dvě položky v rámci „velikosti pole podle výskytu“ (field size per occurrence) zahrnují všechny oddělovače znaků použité v tomto poli. „Maximální počet bytů“ (maximum byte count) zahrnuje číslo pole, informace a všechny oddělovače znaků včetně znaku „GS“.

7.1.1    Pole 13.001: Délka logického záznamu (Logical Record Length – LEN)

Toto povinné ASCII pole obsahuje údaj o celkovém počtu bytů v logickém záznamu typu 13. Pole 13.001 udává celkovou délku záznamu, která zahrnuje každý znak každého pole v rámci záznamu a oddělovače informací.

7.1.2    Pole 13.002: Znak označující zobrazení (Image Designation Character – IDC)

Toto povinné ASCII pole se použije ke stanovení údajů o zobrazení latentního otisku v daném záznamu. IDC v tomto poli odpovídá IDC nalezenému v poli obsahu souboru (CNT) záznamu typu 1.

7.1.3    Pole 13.003: Typ otisku (Impression Type – IMP)

Toto povinné jednobytové či dvoubytové ASCII pole udává způsob získání informací týkajících se zobrazení latentního otisku. Do tohoto pole se zanese příslušný kód latentního otisku zvolený z tabulky 4 (prst) nebo z tabulky 9 (dlaň).

7.1.4    Pole 13.004: Zdrojová agentura (Source agency/ORI – SRC)

Toto povinné ASCII pole obsahuje identifikační údaje úřadu či organizace, jež původně zaznamenala zobrazení obličeje, jež záznam obsahuje. V tomto poli bude obvykle identifikátor zdrojové agentury (ORI) patřící agentuře, jež zobrazení zaznamenala. Identifikátor sestává ze dvou informačních jednotek v následujícím formátu: CC/agentura.

První informační jednotka obsahuje kód země používaný Interpolem o délce dvou alfanumerických znaků. Druhá jednotka, agentura, je volný text obsahující identifikační údaje agentury o maximální délce 32 alfanumerických znaků.

7.1.5    Pole 13.005: Datum zaznamenání latentního otisku (Latent capture date – LCD)

Toto povinné ASCII pole obsahuje datum zaznamenání zobrazení latentního otisku v daném záznamu. Datum se udává v osmi číslicích ve formátu CCRRMMDD. Znaky „CCRR“ vyjadřují rok záznamu daného zobrazení; znaky „MM“ vyjadřují měsíc v desítkách a jednotkách; znaky „DD“ vyjadřují den dotyčného měsíce v desítkách a jednotkách. Například 20000229 znamená datum 29. února 2000. Souhrnné údaje o datu musejí udávat platné datum.

7.1.6    Pole 13.006: Délka vodorovné linie (Horizontal Line Length – HLL)

Toto povinné ASCII pole udává počet pixelů obsažených v jedné vodorovné linii přenášeného zobrazení.

7.1.7    Pole 13.007: Délka svislé linie (Vertical Line Length – VLL)

Toto povinné ASCII pole udává počet vodorovných linií obsažených v přenášeném zobrazení.

7.1.8    Pole 13.008: Jednotky rozestupu pixelů (Scale units – SLC)

Toto povinné ASCII pole udává jednotky použité k popisu frekvence vzorkování zobrazení (hustoty pixelů). Hodnota „1“ v tomto poli udává pixely na palec, hodnota „2“ udává pixely na centimetr. Hodnota „0“ v tomto poli označuje, že rozestup není udán. V takovém případě se poměr rozmístění pixelů odvodí z poměru HPS/VPS.

7.1.9    Pole 13.009: Vodorovný rozestup pixelů (Horizontal pixel scale – HPS)

Toto povinné ASCII pole udává celým číslem hustotu pixelů ve vodorovném směru v případě, že SLC obsahuje hodnotu „1“ nebo „2“. Jinak označuje vodorovnou složku poměru rozmístění pixelů.

7.1.10    Pole 13.010: Svislý rozestup pixelů (Vertical pixel scale – VPS)

Toto povinné ASCII pole udává celým číslem hustotu pixelů ve svislém směru v případě, že SLC obsahuje hodnotu „1“ nebo „2“. Jinak označuje svislou složku poměru rozmístění pixelů.

7.1.11    Pole 13.011: Algoritmus komprese (Compression Algorithm – GCA)

Toto povinné ASCII pole udává algoritmus použitý pro kompresi zobrazení ve stupních šedi. Pro kódy kompresí viz tabulku 7.

7.1.12    Pole 13.012: Počet bitů na pixel (Bits per pixel – BPX)

Toto povinné ASCII pole udává počet bitů použitých pro vyjádření pixelu. Toto pole obsahuje hodnotu „8“ pro normální hodnoty stupňů šedi od „0“ do „255“. Jakákoli hodnota vyšší než „8“ zanesená v tomto poli představuje pixel vyjadřující odstín šedi se zvýšenou přesností.

7.1.13    Pole 13.013: Pozice prstu/dlaně (Finger/palm position – FGP)

Toto povinné přídavné pole obsahuje jednu či více možných pozicí prstu nebo dlaně, jež mohou odpovídat zobrazení latentního otisku. Číslo kódu v desítkové soustavě odpovídající známé či nejpravděpodobnější pozici prstu se přebírá z tabulky 5, číslo odpovídající nejpravděpodobnější pozici dlaně z tabulky 10; zanáší se jako podpole ASCII o délce jednoho či dvou znaků. Lze uvést odkaz na další pozice prstu nebo dlaně, a to uvedením odlišných kódů pro pozice jako podpolí oddělených oddělovacím znakem „RS“. Pro každou pozici prstu od jedničky do desítky se použije kód „0“ pro „neznámý prst“. Pro každou pozici otisku dlaně se použije kód „20“ pro „neznámá dlaň“.

7.1.14    Pole 13.014–019: Vyhrazeno pro budoucí definici (Reserved for future definition – RSV)

Tato pole jsou vyhrazena pro zahrnutí do budoucích revizí této normy. V této úrovni revize se žádná z těchto polí nepoužijí. Vyskytují-li se některá z těchto polí, je třeba je ignorovat.

7.1.15    Pole 13.020: Komentář (Comment – COM)

Tohoto nepovinného pole lze využít pro zanesení komentářů nebo jiných informací v podobě ASCII textu k údajům o zobrazení latentního otisku.

7.1.16    Pole 13.021–199: Vyhrazeno pro budoucí definici (Reserved for future definition – RSV)

Tato pole jsou vyhrazena pro zahrnutí do budoucích revizí této normy. V této úrovni revize se žádná z těchto polí nepoužijí. Vyskytují-li se některá z těchto polí, je třeba je ignorovat.

7.1.17    Pole 13.200–998: Pole definovaná uživatelem (User-defined fields – UDF)

Tato pole mohou být definována uživatelem a budou použita pro budoucí požadavky. Jejich velikost a obsah určuje uživatel tak, aby byly v souladu s přijímající agenturou. Vyskytnou-li se, obsahují tato pole informace v podobě ASCII textu.

7.1.18    Pole 13.999: Data tvořící zobrazení (Image data – DAT)

Toto pole obsahuje veškerá data zaznamenaného zobrazení latentního otisku. Vždy se mu přidělí číslo pole 999 a vždy se musí jednat o poslední pole záznamu. Po údaji „13.999:“ například následují data tvořící zobrazení v binárním vyjádření.

Každý pixel dat stupňů šedi, jež nebyly podrobeny kompresi, se obvykle kvantuje do osmi bitů (256 stupňů šedé) obsažených v jediném bytu. Je-li hodnota v BPX poli 13.012 vyšší nebo nižší než „8“, bude počet bytů nezbytných pro záznam jednoho pixelu odlišný. Při použití komprese data pixelů procházejí kompresí v souladu s kompresním postupem uvedeným v poli GCA.

7.2   Konec záznamu typu 13 – zobrazení latentního otisku s proměnlivým rozlišením

Pro účely konzistentnosti se bezprostředně po posledním bytu dat z pole 13.999 použije oddělovač „FS“ pro oddělení od následujícího logického záznamu. Tento oddělovač musí být obsažen v poli udávajícím délku v rámci záznamu typu 13.

8.   Záznam typu 15 – zobrazení otisku dlaně s proměnlivým rozlišením

Logický záznam typu 15 s přídavným polem obsahuje data zobrazení otisku dlaně a používá se k jejich výměně, spolu s pevnými a uživatelský definovanými poli obsahujícími textové informace týkající se digitálního zobrazení. Informace týkající se rozlišení použitého při skenování, velikosti zobrazení a dalších parametrů či komentáře nezbytné pro zpracování daného zobrazení se zaznamenávají jako přídavná pole v rámci záznamu. Zobrazení otisků dlaní předávaná jiným agenturám zpracují přijímající agentury s cílem získat informace o potřebných znacích pro potřeby srovnání.

Data zobrazení se získávají přímo od subjektu za použití přímého skenovacího zařízení nebo z dlaňové daktyloskopické karty či z jiného média obsahujícího otisky dlaní subjektu.

Jakákoli metoda získání zobrazení otisků dlaní musí být schopná zaznamenat soubor zobrazení pro každou ruku. Tento soubor obsahuje malíkovou hranu jako jediné skenované zobrazení a celou oblast otevřené dlaně od zápěstí po špičky prstů jako jedno či dvě skenovaná zobrazení. Jsou-li pro zaznamenání celé dlaně použita dvě zobrazení, spodní z nich pokrývá oblast od zápěstí po vrchol meziprstní oblasti (třetí prstní kloub) a zahrnuje thenární i hypothenární oblast dlaně. Horní zobrazení sahá od spodní strany meziprstní oblasti až k nejvzdálenějším špičkám prstů. Tím je zajištěna dostatečná míra překrytí obou zobrazení, neboť obě zahrnují meziprstní oblast dlaně. Porovnáním papilárních struktur a podrobností nacházejících se v této společné oblasti může osoba provádějící přezkum s jistotou prohlásit, že obě zobrazení pocházejí z téže dlaně.

Protože operace týkající se dlaně může být použita pro různé účely, může zahrnovat jedno či více zobrazení jedinečných oblastí zaznamenaných z dlaně či ruky. Úplný soubor záznamů týkajících se dlaní bude obvykle obsahovat zobrazení malíkové hrany a jedno či více zobrazení dlaně, a to u obou rukou. Protože logický záznam typu 15 s přídavným polem může obsahovat pouze jedno binární pole, bude pro každou malíkovou hranu třeba jednoho záznamu typu 15 a pro každou celou dlaň jednoho či dvou záznamů typu 15. U obvyklé operace týkající se dlaní bude tedy pro zaznamenání otisků dlaní subjektu třeba čtyř až šesti záznamů typu 15.

8.1   Pole pro logický záznam typu 15

Níže jsou popsány údaje obsažené v každém z polí logického záznamu typu 15.

V rámci logického záznamu typu 15 se položky uvádějí v číslovaných polích. Je třeba, aby první dvě pole záznamu zachovávala pořadí, přičemž pole obsahující údaje o zobrazení je posledním fyzickým polem záznamu. Pro každé pole záznamu typu 15 je v tabulce 8 uveden „kód podmínky“ jakožto povinný „M“, nebo nepovinný „O“, číslo pole, název pole, typ znaku, velikost pole a omezení výskytu. Na základě trojmístného čísla pole se v posledním sloupci udává pro dané pole maximální počet bytů. S rostoucím počtem číslic použitých pro číslo pole poroste rovněž maximální počet bytů. Dvě položky v rámci „velikosti pole podle výskytu“ (field size per occurrence) zahrnují všechny oddělovače znaků použité v tomto poli. „Maximální počet bytů“ (maximum byte count) zahrnuje číslo pole, informace a všechny oddělovače znaků včetně znaku „GS“.

8.1.1    Pole 15.001: Délka logického záznamu (Logical Record Length – LEN)

Toto povinné ASCII pole obsahuje údaj o celkovém počtu bytů v logickém záznamu typu 15. Pole 15.001 udává celkovou délku záznamu, která zahrnuje každý znak každého pole v rámci záznamu a oddělovače informací.

8.1.2    Pole 15.002: Znak označující zobrazení (Image Designation Character – IDC)

Toto povinné ASCII pole se použije ke stanovení zobrazení otisku dlaně v daném záznamu. IDC v tomto poli odpovídá IDC nalezenému v poli obsahu souboru (CNT) záznamu typu 1.

8.1.3    Pole 15.003: Typ otisku (Impression Type – IMP)

Toto povinné jednobytové ASCII pole popisuje způsob získání informací týkajících se zobrazení dlaně. Do tohoto pole se zanese příslušný kód zvolený z tabulky 9.

8.1.4    Pole 15.004: Zdrojová agentura (Source agency/ORI – SRC)

Toto povinné ASCII pole obsahuje identifikační údaje úřadu či organizace, jež původně zaznamenala zobrazení obličeje, jež záznam obsahuje. V tomto poli bude obvykle identifikátor zdrojové agentury (ORI) patřící agentuře, jež zobrazení zaznamenala. Identifikátor sestává ze dvou informačních jednotek v tomto formátu: CC/agentura.

První informační jednotka obsahuje kód země používaný Interpolem o délce dvou alfanumerických znaků. Druhá jednotka, agentura, je volný text obsahující identifikační údaje agentury o maximální délce 32 alfanumerických znaků.

8.1.5    Pole 15.005: Datum zaznamenání otisku dlaně (Palmprint capture date – LCD)

Toto povinné ASCII pole obsahuje datum zaznamenání zobrazení otisku dlaně. Datum se udává v osmi číslicích ve formátu CCRRMMDD. Znaky „CCRR“ vyjadřují rok záznamu daného zobrazení; znaky „MM“ vyjadřují měsíc v desítkách a jednotkách; znaky „DD“ vyjadřují den dotyčného měsíce v desítkách a jednotkách. Například záznam 20000229 znamená datum 29. února 2000. Souhrnné údaje o datu musejí udávat platné datum.

8.1.6    Pole 15.006: Délka vodorovné linie (Horizontal Line Length – HLL)

Toto povinné ASCII pole udává počet pixelů obsažených v jedné vodorovné linii přenášeného zobrazení.

8.1.7    Pole 15.007: Délka svislé linie (Vertical Line Length – VLL)

Toto povinné ASCII pole udává počet vodorovných linií obsažených v přenášeném zobrazení.

8.1.8    Pole 15.008: Jednotky rozestupu pixelů (Scale units – SLC)

Toto povinné ASCII pole udává jednotky použité k popisu frekvence vzorkování zobrazení (hustoty pixelů). Hodnota „1“ v tomto poli udává pixely na palec, hodnota „2“ udává pixely na centimetr. Hodnota „0“ v tomto poli označuje, že rozestup není udán. V takovém případě se poměr rozmístění pixelů odvodí z poměru HPS/VPS.

8.1.9    Pole 15.009: Vodorovný rozestup pixelů (Horizontal pixel scale – HPS)

Toto povinné ASCII pole udává celým číslem hustotu pixelů ve vodorovném směru v případě, že SLC obsahuje hodnotu „1“ nebo „2“. Jinak označuje vodorovnou složku poměru rozmístění pixelů.

8.1.10    Pole 15.010: Svislý rozestup pixelů (Vertical pixel scale – VPS)

Toto povinné ASCII pole udává celým číslem hustotu pixelů ve svislém směru v případě, že SLC obsahuje hodnotu „1“ nebo „2“. Jinak označuje svislou složku poměru rozmístění pixelů.

8.1.11    Pole 15.011: Algoritmus komprese (Compression Algorithm – GCA)

Toto povinné ASCII pole udává algoritmus použitý pro kompresi zobrazení ve stupních šedi. Záznam o hodnotě „NONE“ v tomto poli udává, že data obsažená v příslušném záznamu nejsou komprimována. U zobrazení, jež mají být komprimována, toto pole obsahuje preferovanou metodu komprimace zobrazení otisků deseti prstů. Platné kódy komprimace jsou stanoveny v dodatku 7.

8.1.12    Pole 15.012: Počet bitů na pixel (Bits per pixel – BPX)

Toto povinné ASCII pole udává počet bitů použitých pro vyjádření pixelu. Toto pole obsahuje hodnotu „8“ pro normální hodnoty stupňů šedi od „0“ do „255“. Jakákoli hodnota vyšší nebo nižší než „8“ zanesená v tomto poli představuje pixel vyjadřující odstín šedi se zvýšenou či sníženou přesností.

8.1.13    Pole 15.013: Pozice otisku dlaně (Palmprint position – PLP)

Toto povinné přídavné pole obsahuje pozici dlaně, jež odpovídá zobrazení otisku dlaně. Číslo kódu v desítkové soustavě odpovídající známé či nejpravděpodobnější pozici dlaně se přebírá z tabulky 10; zanáší se jako podpole ASCII o délce dvou znaků. V tabulce 10 jsou rovněž uvedeny maximální oblasti a rozměry pro každou možnou pozici otisku dlaně.

8.1.14    Pole 15.014–019: Vyhrazeno pro budoucí definici (Reserved for future definition – RSV)

Tato pole jsou vyhrazena pro zahrnutí do budoucích revizí této normy. V této úrovni revize se žádná z těchto polí nepoužijí. Vyskytují-li se některá z těchto polí, je třeba je ignorovat.

8.1.15    Pole 15.020: Komentář (Comment – COM)

Tohoto nepovinného pole lze využít pro zanesení komentářů nebo jiných informací v podobě ASCII textu k údajům o zobrazení otisku dlaně.

8.1.16    Pole 15.021–199: Vyhrazeno pro budoucí definici (Reserved for future definition – RSV)

Tato pole jsou vyhrazena pro zahrnutí do budoucích revizí této normy. V této úrovni revizí se žádná z těchto polí nepoužijí. Vyskytují-li se některá z těchto polí, je třeba je ignorovat.

8.1.17    Pole 15.200–998: Pole definovaná uživatelem (User-defined fields – UDF)

Tato pole mohou být definována uživatelem a budou použita pro budoucí požadavky. Jejich velikost a obsah určuje uživatel tak, aby byly v souladu s přijímající agenturou. Vyskytnou-li se, obsahují tato pole informace v podobě ASCII textu.

8.1.18    Pole 15.999: Data tvořící zobrazení (Image data – DAT)

Toto pole obsahuje veškerá data zaznamenaného zobrazení otisku dlaně. Vždy se mu přidělí číslo pole 999 a vždy se musí jednat o poslední pole záznamu. Po údaji „15.999:“ například následují data tvořící zobrazení v binárním vyjádření. Každý pixel dat stupňů šedi, jež nebyly podrobeny kompresi, se obvykle kvantuje do osmi bitů (256 stupňů šedé) obsažených v jediném bytu. Je-li hodnota BPX poli 15.012 vyšší nebo nižší než „8“, bude počet bytů nezbytných pro záznam jednoho pixelu odlišný. Při použití komprese data pixelů procházejí kompresí v souladu s kompresním postupem uvedeným v poli CGA.

8.2   Konec záznamu typu 13 – zobrazení otisku dlaně s proměnlivým rozlišením

Pro účely konzistentnosti se bezprostředně po posledním bytu dat z pole 15.999 použije oddělovač „FS“ pro oddělení od následujícího logického záznamu. Tento oddělovač musí být obsažen v poli udávajícím délku v rámci záznamu typu 15.

8.3   Další záznamy typu 15 – zobrazení otisku dlaně s proměnlivým rozlišením

Soubor může obsahovat další záznamy typu 15. Pro každé další zobrazení otisku dlaně je nezbytný úplný logický záznam typu 15 s oddělovačem „FS“.

Typy vyhledávání:

9.   Dodatky ke kapitole 2 (výměna daktyloskopických údajů)

9.1   Dodatek 1 ASCII kódy oddělovačů

9.2   Dodatek 2 Výpočet alfanumerického kontrolního znaku

Pro TCN a TCR (pole 1.09 a 1.10):

Číslo odpovídající kontrolnímu znaku se získá pomocí následujícího vzorce:

(RR * 108 + SSSSSSSS) Modulo 23

Znak RR představuje numerickou hodnotu posledních dvou číslic roku a znak SSSSSSSS numerickou hodnotu sériového čísla.

Kontrolní znak je pak odvozen z referenční tabulky uvedené níže.

Pro CRO (pole 2.010)

Číslo odpovídající kontrolnímu znaku se získá pomocí následujícího vzorce:

(RR* 106 + NNNNNN) Modulo 23

Znak RR představuje numerickou hodnotu posledních dvou číslic roku a znak NNNNNN numerickou hodnotu sériového čísla.

Kontrolní znak je pak odvozen z referenční tabulky uvedené níže.

9.3   Dodatek 3 Znakové kódy

9.4   Dodatek 4 Přehled operací

Ve sloupci podmínek:

O = nepovinné; M = povinné; C = podmíněné, pokud je operace odpovědí původní agentuře

Ve sloupci podmínek:

O = nepovinné; M = povinné; C = podmíněné, pokud jsou údaje k dispozici

*

=

pokud je přenos dat v souladu s vnitrostátními právními předpisy (nevztahuje se na něj rozhodnutí 2008/615/SVV)

9.5   Dodatek 5 Definice záznamu typu 1

Ve sloupci podmínek: O = nepovinné, M = povinné, C = podmíněné

Ve sloupci znakového typu: A = alfa, N = numerický, B = binární

1* povolené znaky pro název agentury jsou [„0.9“, „A.Z“, „a.z“, „_“,“.“, „ „, „-“]

9.6   Dodatek 6 Definice záznamu typu 2

Ve sloupci podmínek: O = nepovinné, M = povinné, C = podmíněné

Ve sloupci znakového typu: A = alfa, N = numerický, B = binární

1* povolené znaky jsou [„0.9“, „A.Z“, „a.z“, „_“,“.“, „ „, „-“, „ „]

9.7   Dodatek 7 Komprimační kódy pro data ve stupních šedi

Komprimační kódy

9.8   Dodatek 8 Upřesnění zprávy

V zájmu zlepšení vnitřního fungování systému by měl být v předmětu zprávy operace podle Prümské smlouvy uveden kód země (CC) daného členského státu, který zprávu posílá, a typ operace (TOT pole 1.004).

Formát: Kód země/typ operace

Příklad: „DE/CPS“

Část pro obsah zprávy může zůstat prázdná.

KAPITOLA 3 Výměna údajů o registraci vozidel

1.   Společný soubor údajů pro automatizované vyhledávání údajů o registraci vozidel

1.1   Definice

Definice povinných datových prvků a nepovinných datových prvků podle čl. 16 odst. 4 zní takto:

Povinné (M):

Datové prvky musí být sděleny, pokud jsou informace k dispozici v národním registru členského státu. Výměna informací je tedy povinná, pokud jsou tyto informace k dispozici.

Nepovinné (O):

Datové prvky mohou být sděleny, pokud jsou informace dostupné v národním registru členského státu. Výměna informací tedy není povinná, ani když jsou informace k dispozici.

Pokud je prvek určen jako významný z hlediska rozhodnutí 2008/615/SVV, je každý takový prvek v souboru údajů označen (Y).

1.2   Vyhledávání vozidla, vlastníka nebo držitele

1.2.1    Spuštění vyhledávání

Existují dva různé způsoby pro vyhledávání těchto informací uvedené v následujícím odstavci:

Pomocí těchto kritérií pro vyhledávání budou oznámeny informace o jednom vozidle, a někdy i o více vozidlech. Pokud mají být oznámeny informace pouze o jednom vozidlu, všechny položky jsou oznámeny v jedné odpovědi. Je-li nalezeno více vozidel než jedno, dožádaný členský stát může sám určit, které položky oznámí; všechny položky, nebo pouze položky pro upřesnění vyhledávání (například z důvodu ochrany soukromí nebo z důvodů týkajících se provedení).

Položky nutné k upřesnění vyhledávání jsou uvedeny v bodě 1.2.2.1. V bodě 1.2.2.2 je popsán úplný soubor informací.

Provádí-li se vyhledávání podle čísla povozku a referenčního data a času, může toto vyhledávání provádět jeden nebo všechny zúčastněné členské státy.

Provádí-li se vyhledávání podle čísla řidičského průkazu a referenčního data a času, musí ho provádět jeden konkrétní členský stát.

Obvykle se při vyhledávání používá skutečné datum a čas, je však možné provádět vyhledávání na základě referenčního data a času v minulosti. Provádí-li se vyhledávání na základě referenčního data a času v minulosti a informace z minulých let nejsou v registru konkrétního členského státu k dispozici, protože žádné takové informace vůbec nejsou registrovány, lze poskytnout aktuální informace a uvést, že se jedná o aktuální informace.

1.2.2    Soubor údajů

2.   Zabezpečení údajů

2.1   Přehled

Softwarová aplikace EUCARIS předává zabezpečené sdělení ostatním členským státům a komunikuje se záložními předřazenými systémy členských států za pomoci XML. Členské státy si vyměňují zprávy tak, že je přímo zasílají příjemci. Datové centrum členského státu je propojeno se sítí Evropské unie TESTA.

Zprávy XML posílané přes tuto síť jsou kódovány. Metoda používaná ke kódování těchto zpráv je SSL. Zprávy zasílané do záložních systémů jsou zprávy ve formátu XML v podobě prostého textu, jelikož spojení mezi aplikací a záložním systémem musí probíhat ve chráněném prostředí.

Je k dispozici klientská aplikace, kterou lze používat v rámci členského státu pro hledání ve vlastním registru nebo v registrech jiných členských států. Klienti budou rozpoznáni na základě uživatelského jména a hesla nebo klientského certifikátu. Spojení s uživatelem může být kódováno, avšak odpovědnost za takové kódování nese každý členský stát.

2.2   Bezpečnostní prvky týkající se výměny zpráv

Model zabezpečení je založen na kombinaci protokolu HTTPS a podpisu XML. Tato alternativa využívá podpis XML k označení všech zpráv odeslaných na server a lze tak ověřit odesílatele zprávy zkontrolováním podpisu. SSL s jednostranným ověřováním (pouze serverový certifikát) se používá k zajištění důvěrnosti a celistvosti zprávy při přenosu a zajišťuje ochranu proti napadení v podobě vymazání nebo opakování a vložení. Namísto vývoje zakázkového softwaru s cílem zavést SSL s oboustranným ověřováním se zavádí podpis XML. Použití podpisu XML se více blíží plánu vývoje internetových služeb než oboustranné zabezpečení SSL, a proto je strategičtější.

Podpis XML lze používat několika způsoby, ale zvoleným přístupem je používat jej jako součást zabezpečení internetových služeb (WSS). WSS určuje způsob, jak podpis XML používat. Jelikož WSS vychází ze standardního protokolu SOAP, je logické tento standard co nejvíce podporovat.

2.3   Bezpečnostní prvky, které se netýkají výměny zpráv

2.3.1    Ověření uživatelů

Uživatelé internetové aplikace Eucaris jsou ověřováni na základě uživatelského jména a hesla. Protože se používá standardní ověřování systému Windows, mohou členské státy v případě potřeby zvýšit úroveň ověření prostřednictvím použití klientských certifikátů.

2.3.2    Uživatelské role

Softwarová aplikace Eucaris podporuje různé uživatelské role. Každá skupina služeb má vlastní povolení. Například (výhradní) uživatelé funkční skupiny „Smlouva o systému Eucaris“ nemohou využívat funkční skupinu „Prümská smlouva“. Služby správce jsou od obvyklých rolí koncového uživatele odděleny.

2.3.3    Záznam a vysledování výměny zpráv

Softwarová aplikace EUCARIS usnadňuje záznam všech typů zpráv. Funkce správce umožňuje národnímu správci určit, které zprávy jsou zaznamenávány: žádosti od koncových uživatelů, příchozí žádosti od jiných členských států, informace poskytnuté národními registry apod.

Aplikaci lze nastavit tak, aby byla k tomuto zaznamenávání využívána vnitřní nebo vnější (Oracle) databáze. Rozhodnutí o tom, jaké zprávy mají být zaznamenány, zjevně závisí na možnostech zaznamenávání jinde v předřazeném systému a připojených klientských aplikacích.

Záhlaví každé zprávy obsahuje informace o žádajícím členském státu, žádající organizaci v rámci tohoto členského státu a zúčastněném uživateli. Je uveden rovněž důvod žádosti.

Na základě společného zaznamenávání v žádajícím i odpovídajícím členském státě je možné úplné vysledování jakékoliv výměny zpráv (například o žádosti zúčastněného uživatele).

Zaznamenávání nastavuje webový klient Eucarisu (menu Administration, Logging configuration). Funkci zaznamenávání vykonává ústřední systém (Core http). Pokud je zaznamenávání povoleno, celá zpráva (záhlaví a hlavní část) je uložena do jednoho záznamového registru. Pro každou definovanou službu a každý druh zprávy, který prochází ústředním systém, lze nastavit záznamovou úroveň.

Záznamové úrovně

Možnosti záznamových úrovní jsou tyto:

Důvěrná – zpráva je zaznamenána: Záznam NENÍ k dispozici pro službu vypisování záznamů, ale je k dispozici pouze na vnitrostátní úrovni pro potřeby auditu a řešení problémů.

Žádná – zpráva není vůbec zaznamenána.

Druhy zpráv

Výměna informací mezi členskými státy sestává z několika zpráv, jež jsou schematicky znázorněny na níže uvedeném obrázku.

Možnosti druhů zpráv (na obrázku znázorněny jako ústřední systém (Core http) Eucarisu členského státu X jsou tyto:

Obrázek: Druhy zpráv pro zaznamenání

2.3.4    Hardwarový bezpečnostní modul

Hardwarový bezpečnostní modul se nepoužívá.

Hardwarový bezpečnostní modul (HSM) zajišťuje vhodnou ochranu pro klíč používaný k označení zpráv a k určení serverů. Doplňuje tak celkovou úroveň zabezpečení, ale pořízení nebo údržba HSM je nákladná a neexistují požadavky na rozhodnutí pro FIPS 140-2 úroveň 2 nebo úroveň 3 HSM. Jelikož se jedná o uzavřenou síť, což účinně omezuje rizika, bylo rozhodnuto HSM zpočátku nepoužívat. Pokud bude HSM nutný, například ke získání akreditace, lze jej do struktury doplnit.

3.   Technické podmínky výměny údajů

3.1   Obecný popis aplikace EUCARIS

3.1.1    Přehled

Aplikace EUCARIS propojuje všechny zúčastněné členské státy do vícecestné sítě, v níž každý členský stát komunikuje přímo s jiným členským státem. K zahájení komunikace není zapotřebí žádného ústředního prvku. Aplikace EUCARIS předává zabezpečené sdělení ostatním členským státům a komunikuje se záložními předřazenými systémy členských států za pomoci XML. Tuto strukturu ukazuje následující obrázek.

Členské státy si vyměňují zprávy tak, že je přímo zasílají příjemci. Datové centrum členského státu je propojeno se sítí používanou pro výměnu zpráv TESTA. Za účelem přístupu do sítě TESTA se členské státy připojí prostřednictvím brány daného státu. Pro připojení do sítě se použije bezpečnostní brána a směrovač propojí aplikaci Eucaris s bezpečnostní bránou. V závislosti na alternativě zvolené k ochraně zpráv je buď směrovačem, nebo aplikací Eucaris používán certifikát.

Je k dispozici klientská aplikace, kterou lze používat v rámci členského státu pro hledání ve vlastním registru nebo v registrech jiných členských států. Klientská aplikace je propojena s Eucarisem. Klienti budou rozpoznáni na základě uživatelského jména a hesla nebo klientského certifikátu. Spojení s uživatelem ve vnější organizaci (například policie) může být kódováno, za takové kódování je však odpovědný každý členský stát.

3.1.2    Oblast působnosti systému

Oblast působnosti systému Eucaris je omezena na procesy v rámci výměny informací mezi orgány odpovědnými za registraci v členském státě a na základní předložení těchto informací. Postupy a automatizované procesy, v nichž mají být informace použity, do oblasti působnosti systému nepatří.

Členské státy se mohou rozhodnout použít klientský systém Eucarisu nebo zřídit vlastní klientskou aplikaci upravenou podle jejich potřeb. V níže uvedené tabulce je popsáno, které aspekty systému Eucaris jsou povinné nebo stanovené a které jsou nepovinné nebo o jejichž použití rozhodne členský stát.

3.2   Funkční a nefunkční požadavky

3.2.1    Obecná funkčnost

V této části jsou obecnými pojmy popsány hlavní obecné funkce.

3.2.2    Použitelnost

3.2.3    Spolehlivost

3.2.4    Výkonnost

3.2.5    Zabezpečení

3.2.6    Přizpůsobitelnost

3.2.7    Podpora a údržba

3.2.8    Požadavky na podobu systému

3.2.9    Použitelné normy

KAPITOLA 4 Hodnocení

1.   Postup hodnocení podle článku 20 (příprava rozhodnutí podle čl. 25 odst. 2 rozhodnutí 2008/615/SVV)

1.1   Dotazník

Příslušná pracovní skupina Rady vypracuje dotazník ke každé automatizované výměně údajů podle kapitoly 2 rozhodnutí 2008/615/SVV.

Pokud se členský stát domnívá, že splňuje podmínky pro sdílení údajů v příslušné kategorii údajů, vyplní příslušný dotazník.

1.2   Zkušební provoz

S cílem vyhodnotit výsledky dotazníku uskuteční členské státy, jež se chtějí zúčastnit sdílení údajů, zkušební provoz společně s jedním nebo více dalšími členskými státy, které již sdílejí údaje podle rozhodnutí Rady. Zkušební provoz se uskuteční krátce před nebo po hodnotící návštěvě.

Podmínky a ujednání ohledně tohoto zkušebního provozu stanoví příslušná pracovní skupina Rady a budou vycházet z předchozí individuální dohody s dotyčným členským státem. O praktických podrobnostech zkušebního provozu rozhodnou členské státy, které se ho účastní.

1.3   Hodnotící návštěva

S cílem vyhodnotit výsledky dotazníku se v členském státě, který se chce účastnit sdílení údajů, uskuteční hodnotící návštěva.

Podmínky a ujednání ohledně této návštěvy stanoví příslušná pracovní skupina Rady a budou vycházet z předchozí individuální dohody mezi dotyčným členským státem a hodnotícím týmem. Dotyčné členské státy umožní hodnotícímu týmu prověřit automatizovanou výměnu údajů v kategorii nebo kategoriích údajů, které mají být hodnoceny, a to zejména tak, že zorganizují program návštěvy, který zohlední požadavky hodnotícího týmu.

Hodnotící tým do jednoho měsíce vypracuje zprávu o hodnotící návštěvě a předloží ji dotyčnému členskému státu k vyjádření. Hodnotící tým tuto zprávu případně dle připomínek dotyčného členského státu upraví.

Hodnotící tým budou tvořit maximálně 3 odborníci určení členským státem, který se účastní automatizované výměny údajů v kategoriích údajů, jež mají být hodnoceny; tito odborníci mají zkušenosti s příslušnou kategorií údajů, absolvovali odpovídající vnitrostátní bezpečnostní prověrku pro tyto záležitosti a jsou připraveni vykonat nejméně jednu hodnotící návštěvu v jiném členském státě. Komise bude přizvána, aby se k hodnotícímu týmu připojila coby pozorovatel.

Členové hodnotícího týmu budou respektovat důvěrnou povahu informací, které při výkonu svého úkolu získají.

1.4   Zpráva pro Radu

Za účelem rozhodnutí podle čl. 25 odst. 2 rozhodnutí 2008/615/SVV bude Radě předložena celková hodnotící zpráva, v níž budou shrnuty výsledky dotazníků, hodnotící návštěva i zkušební provoz.

2.   Postup hodnocení podle článku 21

2.1   Statistika a zpráva

Každý členský stát bude sestavovat statistiky o výsledcích automatizované výměny údajů. S cílem zajistit srovnatelnost sestaví příslušná pracovní skupina Rady vzor statistiky.

Tyto statistiky budou každoročně zasílány generálnímu sekretariátu, který vypracuje souhrnný přehled za uplynulý rok, a Komisi.

Kromě toho budou členské státy pravidelně, nejvýše jednou za rok, žádány o poskytnutí dalších informací o provádění automatizované výměny údajů ze správního, technického a finančního hlediska, jichž je zapotřebí k analýze a zlepšení procesu. Na základě těchto informací bude vypracována zpráva pro Radu.

2.2   Revize

Po přiměřené době Rada přezkoumá zde uvedený mechanismus hodnocení a podle potřeby jej upraví.

3.    Setkání odborníků

Odborníci se budou pravidelně scházet v rámci příslušné pracovní skupiny Rady, aby organizovali a provedli výše uvedené postupy hodnocení a aby si rovněž vyměnili zkušenosti a projednali případná zlepšení. Výsledky těchto odborných jednání budou případně začleněny do zprávy podle výše uvedeného bodu 2.1.