1.

Musí být pojem „opakované použití informací“ ve smyslu čl. 2 bodu 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru ([Úř. věst. 2019,] L 172, [s. 56]) (dále jen „směrnice“), chápán jako přístup k jakékoli informaci, kterou vytvořil nebo má v držení subjekt veřejného sektoru/veřejný podnik a kterou uživatel (fyzická nebo právnická osoba) poprvé požaduje od subjektu veřejného sektoru?

2.

Lze za žádost o informaci, kterou subjekt veřejného sektoru/veřejný podnik vytvořil nebo má v držení a která vznikla v rámci činnosti nebo v souvislosti s organizací a prací tohoto subjektu, uznat žádost o informaci, na níž se vztahují ustanovení směrnice 2019/1024, to znamená, zda se ustanovení této směrnice vztahují na všechny žádosti o přístup k informacím, které jsou v držení subjektů veřejného sektoru?

3.

Jsou povinnými subjekty uvedenými v článku 2 směrnice 2019/1024 pouze ty subjekty veřejného sektoru, u kterých bylo požádáno o opakované použití informací, nebo se nové definice vztahují na všechny subjekty veřejného sektoru a všechny informace, které mají tyto subjekty v držení, tedy zda jsou v článku 2 této směrnice uvedeny subjekty povinné poskytovat informace jimi vytvořené nebo držené, nebo se má za to, že subjekty uvedené v článku 2 uvedené směrnice jsou povinny zpřístupnit informace pouze při opakovaném použití informací?

4.

Lze výjimky z povinnosti poskytovat informace podle čl. 1 odst. 2 směrnice 2019/1024 považovat za výjimky, pro něž subjekty veřejného sektoru mohou odmítnout zveřejnit informace, které vytvořily nebo mají v držení, nebo se výjimky vztahují pouze na případy, kdy jsou subjekty veřejného sektoru požádány o opakované použití informací?