This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 02006L0043-20230105
Directive 2006/43/EC of the European Parliament and of the Council of 17 May 2006 on statutory audits of annual accounts and consolidated accounts, amending Council Directives 78/660/EEC and 83/349/EEC and repealing Council Directive 84/253/EEC (Text with EEA relevance)Text with EEA relevance
Consolidated text: Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS (Text s významem pro EHP)Text s významem pro EHP
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS (Text s významem pro EHP)Text s významem pro EHP
02006L0043 — CS — 05.01.2023 — 004.001
Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
|
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS (Úř. věst. L 157 9.6.2006, s. 87) |
Ve znění:
|
|
|
Úřední věstník |
||
|
Č. |
Strana |
Datum |
||
|
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2008/30/ES ze dne 11. března 2008, |
L 81 |
53 |
20.3.2008 |
|
|
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 |
L 182 |
19 |
29.6.2013 |
|
|
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2014/56/EU ze dne 16. dubna 2014, |
L 158 |
196 |
27.5.2014 |
|
|
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2022/2464 ze dne 14. prosince 2022, |
L 322 |
15 |
16.12.2022 |
|
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2006/43/ES
ze dne 17. května 2006
o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS
(Text s významem pro EHP)
KAPITOLA I
PŘEDMĚT A DEFINICE
Článek 1
Předmět
Tato směrnice stanoví pravidla týkající se povinného auditu ročních účetních závěrek a konsolidovaných účetních závěrek a ověřování ročních a konsolidovaných zpráv o udržitelnosti.
Článek 2
Definice
Pro účely této směrnice se rozumí:
„povinným auditem“ audit ročních účetních závěrek nebo konsolidovaných účetních závěrek, pokud:
jej vyžadují právní předpisy Unie;
jej vyžadují vnitrostátní právní předpisy, jde-li o malé podniky;
je prováděn dobrovolně na žádost malých podniků, které splňují vnitrostátní právní požadavky rovnocenné s požadavky na audit podle písmene b), pokud vnitrostátní právní předpisy označují tento audit jako povinný audit;
„statutárním auditorem“ fyzická osoba, kterou v souladu s touto směrnicí schválí příslušné orgány členského státu k provádění povinných auditů a případně ověřování zpráv o udržitelnosti;
„auditorskou společností“ právnická osoba nebo jiný subjekt bez ohledu na jeho právní formu, který v souladu s touto směrnicí schválí příslušné orgány členského státu k provádění povinných auditů a případně ověřování zpráv o udržitelnosti;
„auditorským subjektem ze třetí země“ subjekt bez ohledu na jeho právní formu, který provádí audit roční účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky podniku založeného ve třetí zemi či případně ověřování jeho zpráv o udržitelnosti a který není subjektem zaregistrovaným v některém členském státě jako auditorská společnost na základě schválení podle článku 3;
„auditorem ze třetí země“ fyzická osoba, která provádí audit roční účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky podniku založeného ve třetí zemi či případně ověřování jeho zpráv o udržitelnosti a která není osobou zaregistrovanou v některém členském státě jako statutární auditor na základě schválení podle článků 3 a 44;
„auditorem skupiny“ jeden nebo více statutárních auditorů nebo jedna nebo více auditorských společností, kteří provádějí povinný audit konsolidované účetní závěrky či případně ověřování konsolidovaných zpráv o udržitelnosti;
„sítí“ rozsáhlejší struktura
„sesterskou společností auditorské společnosti“ podnik, bez ohledu na svou právní formu, který je s auditorskou společností spojen společným vlastnictvím, ovládáním nebo řízením;
„zprávou auditora“ zpráva uvedená v článku 51a směrnice 78/660/EHS a v článku 37 směrnice 83/349/EHS, kterou vydává statutární auditor nebo auditorská společnost;
„příslušnými orgány“ orgány určené zákonem, které jsou příslušné pro regulaci statutárních auditorů a auditorských společností a pro dohled nad nimi nebo jejich zvláštními aspekty; odkaz na „příslušný orgán“ v určitém článku znamená odkaz na orgán vykonávající funkce uvedené ve zmíněném článku;
▼M3 —————
„mezinárodními účetními standardy“ mezinárodní účetní standardy (IAS), mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS) a související interpretace (interpretace SIC-IFRIC), následující novely těchto standardů a souvisejících interpretací, budoucí standardy a související interpretace vydané nebo přijaté Radou pro mezinárodní účetní standardy (IASB);
„subjekty veřejného zájmu“
subjekty, které se řídí právem členského státu a jejichž převoditelné cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu kteréhokoli členského státu ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 14 směrnice 2004/39/ES;
úvěrové instituce ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ( 1 ), které nejsou uvedeny v článku 2 uvedené směrnice;
pojišťovny ve smyslu čl. 2 odst. 1 směrnice Rady 91/674/EHS nebo
subjekty, které za subjekty veřejného zájmu označí členské státy, například podniky, které jsou důležité z hlediska veřejného zájmu vzhledem k povaze své činnosti, své velikosti nebo počtu svých zaměstnanců;
„družstvem“ evropská družstevní společnost, jak je vymezena v článku 1 nařízení Rady (ES) č. 1435/2003 ze dne 22. července 2003 o statutu evropské družstevní společnosti (SCE) ( 2 ), nebo jiné družstvo, u něhož právo Společenství vyžaduje provedení povinného auditu, jako například úvěrové instituce ve smyslu čl. 1 bodu 1 směrnice 2000/12/ES a pojišťovny ve smyslu čl. 2 odst. 1 směrnice 91/674/EHS;
„osobou mimo profesi“ fyzická osoba, která po dobu svého zapojení do řízení systému veřejného dohledu a v období tří let bezprostředně předcházejících tomuto zapojení neprováděla povinné audity, neměla hlasovací právo v auditorské společnosti, nebyla členem správního, řídicího ani dozorčího orgánu auditorské společnosti a nebyla zaměstnána ani jinak spojena se žádnou auditorskou společností;
„klíčovým auditorským partnerem (partnery)“
jeden nebo více statutárních auditorů, kteří jsou auditorskou společností pověřeni k provedení určité auditorské zakázky, v níž mají hlavní odpovědnost za provedení povinného auditu jménem auditorské společnosti,
v případě auditu skupiny nejméně jeden nebo více statutárních auditorů, kteří jsou určeni auditorskou společností jako hlavní odpovědné osoby za provedení povinného auditu na úrovni skupiny, a jeden nebo více statutárních auditorů, kteří jsou určeni jako hlavní odpovědné osoby na úrovni významných dceřiných společností, nebo
jeden nebo více statutárních auditorů, kteří podepisují zprávu auditora;
„klíčovými partnery pro udržitelnost“:
jeden nebo více statutárních auditorů, kteří jsou auditorskou společností pověřeni k provedení určité ověřovací zakázky týkající se zpráv o udržitelnosti, v níž mají hlavní odpovědnost za ověření zpráv o udržitelnosti jménem auditorské společnosti, nebo
v případě ověřování konsolidovaných zpráv o udržitelnosti nejméně jeden nebo více statutárních auditorů, kteří jsou určeni auditorskou společností jako hlavní osoby odpovědné za ověření zpráv o udržitelnosti na úrovni skupiny, a jeden nebo více statutárních auditorů, kteří jsou určeni jako hlavní odpovědné osoby na úrovni významných dceřiných společností, nebo
jeden nebo více statutárních auditorů, kteří podepisují zprávu o ověření zprávy o udržitelnosti uvedenou v článku 28a;
„středními podniky“ podniky uvedené v čl. 1 odst. 1 a v čl. 3 odst. 3 směrnice 2013/34/EU ( 3 );
„malými podniky“ podniky uvedené v čl. 1 odst. 1 a v čl. 3 odst. 2 směrnice 2013/34/EU;
„domovským členským státem“ členský stát, v němž jsou statutární auditor nebo auditorská společnost schváleni v souladu s čl. 3 odst. 1;
„hostitelským členským státem“ členský stát, ve kterém statutární auditor schválený ve svém domovském členském státě usiluje rovněž o schválení v souladu s článkem 14, nebo členský stát, ve kterém auditorská společnost schválená ve svém domovském členském státě usiluje o registraci nebo je registrována v souladu s článkem 3a;
„zprávami o udržitelnosti“ zprávy o udržitelnosti ve smyslu čl. 2 bodu 18 směrnice 2013/34/EU;
„ověřením zprávy o udržitelnosti“ postup, jehož výsledkem je závěr vyjádřený statutárním auditorem nebo auditorskou společností v souladu s čl. 34 odst. 1 druhým pododstavcem písm. aa) a čl. 34 odst. 2 směrnice 2013/34/EU;
„nezávislým poskytovatelem ověřovacích služeb“ subjekt posuzování shody akreditovaný v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ( 4 ) pro konkrétní činnost posuzování shody uvedenou v čl. 34 odst. 1 druhém pododstavci písm. aa) směrnice 2013/34/EU.
KAPITOLA II
SCHVALOVÁNÍ, PRŮBĚŽNÉ VZDĚLÁVÁNÍ A VZÁJEMNÉ UZNÁVÁNÍ
Článek 3
Schvalování statutárních auditorů a auditorských společností
▼M3 —————
Příslušné orgány členských států mohou schválit jako auditorské společnosti výhradně subjekty, které splňují tyto podmínky:
fyzické osoby, které provádějí povinné audity jménem auditorské společnosti, splňují alespoň podmínky stanovené v článcích 4 a 6 až 12 a jsou schváleny jako statutární auditoři v dotyčném členském státě;
většinu hlasovacích práv v subjektu drží auditorské společnosti, které byly schváleny v některém členském státě, nebo fyzické osoby, které splňují alespoň podmínky stanovené v článcích 4 a 6 až 12. Členské státy mohou stanovit, že tyto fyzické osoby musí být schváleny rovněž v jiném členském státě. Členské státy mohou pro účely povinného auditu družstev, spořitelen a obdobných subjektů ve smyslu článku 45 směrnice 86/635/EHS nebo dceřiných společností či právních nástupců družstev, spořitelen nebo obdobných subjektů ve smyslu článku 45 směrnice 86/635/EHS stanovit v souvislosti s hlasovacími právy jiná zvláštní pravidla;
většinu v rozsahu nejvýše 75 % členů správního nebo řídícího orgánu subjektu tvoří auditorské společnosti, které jsou schváleny v některém členském státě, nebo fyzické osoby, které splňují alespoň podmínky stanovené v článcích 4 a 6 až 12. Členské státy mohou stanovit, že tyto fyzické osoby musí být schváleny také v jiném členském státě. Nemá-li daný orgán více než dva členy, musí podmínky stanovené v tomto písmenu splňovat alespoň jeden z nich;
společnost splňuje podmínky stanovené v článku 4.
Členské státy mohou stanovit dodatečné podmínky pouze ve vztahu k písmenu c). Tyto podmínky musí být přiměřené sledovaným cílům a nesmějí překračovat rámec toho, co je nezbytně nutné.
Článek 3a
Uznávání auditorských společností
Článek 4
Dobrá pověst
Příslušné orgány členského státu mohou schválit pouze fyzické osoby nebo společnosti s dobrou pověstí.
Článek 5
Zrušení schválení
Článek 6
Vzdělání
Článek 7
Zkouška odborné způsobilosti
Článek 8
Test teoretických znalostí
Test teoretických znalostí zahrnutý do zkoušky ověřuje znalosti především v těchto oborech:
všeobecná účetní teorie a zásady;
právní požadavky a standardy vztahující se k přípravě roční a konsolidované účetní závěrky;
mezinárodní účetní standardy;
finanční analýza;
nákladové a provozní účetnictví;
řízení rizik a vnitřní kontrola;
provádění auditu a profesní znalosti;
právní požadavky a profesní standardy vztahující se k povinnému auditu a statutárním auditorům;
mezinárodní auditorské standardy uvedené v článku 26;
profesní etika a nezávislost.
V rozsahu významném pro audit se zjišťují přinejmenším také znalosti v těchto oborech:
právo obchodních společností a správa a řízení obchodních společností;
úpadkové právo;
daňové právo;
občanské a obchodní právo;
pracovní právo a právo sociálního zabezpečení;
informační a výpočetní systémy;
podniková, všeobecná a finanční ekonomie;
matematika a statistika;
základní zásady finančního řízení podniků.
▼M3 —————
Aby mohl být statutární auditor rovněž schválen k ověřování zpráv o udržitelnosti, test teoretických znalostí uvedený v odstavci 1 zjišťuje také znalosti přinejmenším v těchto oborech:
právní požadavky a standardy vztahující se k přípravě roční a konsolidované zprávy o udržitelnosti;
analýza udržitelnosti;
postupy náležité péče ve vztahu k otázkám udržitelnosti;
právní požadavky a standardy pro ověřování zpráv o udržitelnosti uvedené v článku 26a.
Článek 9
Osvobození
Článek 10
Odborná praxe
Aby mohli být statutární auditor nebo uchazeč rovněž schváleni k ověřování zpráv o udržitelnosti, musí alespoň osm měsíců odborné praxe uvedené v prvním pododstavci zahrnovat ověřování ročních a konsolidovaných zpráv o udržitelnosti nebo jiné služby související s udržitelností.
Článek 11
Kvalifikace získaná dlouhodobými praktickými zkušenostmi
Členský stát může jako statutárního auditora schválit osobu, která nesplňuje podmínky stanovené v článku 6, prokáže-li:
že po dobu patnácti let vykonávala odborné činnosti, které jí umožnily získat dostatečné zkušenosti v oblasti financí, práva a účetnictví, a složila zkoušku odborné způsobilosti podle článku 7, nebo
že po dobu sedmi let vykonávala odborné činnosti ve stejných oborech a kromě toho absolvovala odbornou praxi uvedenou v článku 10 a složila zkoušku odborné způsobilosti podle článku 7.
Článek 12
Kombinace odborné praxe a teoretické výuky
Článek 13
Průběžné vzdělávání
Členské státy zajistí, aby statutární auditoři měli povinnost účastnit se vhodných programů průběžného vzdělávání s cílem udržet si teoretické znalosti, profesní dovednosti a hodnoty na dostatečně vysoké úrovni a aby se na případy nedodržení požadavků na průběžné vzdělávání vztahovaly vhodné sankce uvedené v článku 30.
Článek 14
Schvalování statutárních auditorů z jiného členského státu
Délka adaptačního období nesmí překročit tři roky a žadatel musí být podroben hodnocení.
Zkouška způsobilosti musí být vedena v jednom z jazyků povolených podle jazykových předpisů platných v daném hostitelském členském státě. Smí se týkat pouze přiměřených znalostí statutárního auditora v oblasti právních předpisů tohoto hostitelského členského státu v rozsahu, v jakém se vztahují k povinnému auditu.
Aby mohl být statutární auditor rovněž schválen k ověřování zpráv o udržitelnosti, týká se zkouška způsobilosti uvedená v prvním pododstavci přiměřených znalostí statutárního auditora v oblasti právních předpisů hostitelského členského státu v rozsahu, v jakém se vztahují k ověřování zpráv o udržitelnosti.
Článek 14a
Statutární auditoři schválení nebo uznaní před 1. lednem 2024 a osoby, které k 1. lednu 2024 procházejí procesem schvalování statutárních auditorů
Členské státy zajistí, aby se na statutární auditory, kteří byli schváleni nebo uznáni za účelem provádění povinných auditů před 1. lednem 2024, nevztahovaly požadavky stanovené v čl. 7 odst. 2, čl. 8 odst. 3, čl. 10 odst. 1 druhém pododstavci a čl. 14 odst. 2 čtvrtém pododstavci.
Členské státy zajistí, aby se na osoby, které k 1. lednu 2024 procházejí schvalovacím procesem stanoveným v článcích 6 až 14, nevztahovaly požadavky čl. 7 odst. 2, čl. 8 odst. 3, čl. 10 odst. 1 druhého pododstavce a čl. 14 odst. 2 čtvrtého pododstavce, pokud tento proces dokončí do 1. ledna 2026.
Členské státy zajistí, aby statutární auditoři schválení před 1. lednem 2026, kteří chtějí provádět ověřování zpráv o udržitelnosti, získali nezbytné znalosti o podávání zpráv o udržitelnosti a ověřování zpráv o udržitelnosti, včetně oborů uvedených v čl. 8 odst. 3, prostřednictvím průběžného vzdělávání uvedeného v článku 13.
KAPITOLA III
REGISTRACE
Článek 15
Veřejný rejstřík
Článek 16
Registrace statutárních auditorů
Veřejný rejstřík obsahuje o statutárních auditorech alespoň tyto informace:
jméno, adresu a registrační číslo;
jméno, adresu, adresu internetových stránek a registrační číslo auditorské společnosti nebo společností, u kterých je statutární auditor zaměstnán nebo s nimiž je spojen jako společník nebo jinak, pokud existují;
zda je statutární auditor rovněž schválen pro ověřování zpráv o udržitelnosti;
všechny další registrace jako statutárního auditora provedené u příslušných orgánů jiných členských států a jako auditora ve třetích zemích, včetně názvu registračního orgánu nebo orgánů a registračního čísla nebo čísel, pokud existují, a údaj o tom, zda se registrace týká povinného auditu, ověřování zpráv o udržitelnosti, nebo obojího.
V rejstříku se uvede, zda jsou auditoři ze třetích zemí uvedení v prvním pododstavci zaregistrováni pro provádění povinného auditu, ověřování zpráv o udržitelnosti, nebo pro oba účely.
Článek 17
Registrace auditorských společností
Veřejný rejstřík obsahuje o auditorských společnostech alespoň tyto informace:
název, adresu a registrační číslo;
právní formu;
informace o kontaktech, hlavní kontaktní osobu a adresu internetových stránek, pokud existují;
adresy všech kanceláří v členském státě;
jména a registrační čísla všech statutárních auditorů zaměstnaných u auditorské společnosti nebo s ní spojených jako společníci či jinak a údaj o tom, zda jsou rovněž schváleni pro ověřování zpráv o udržitelnosti;
jména a obchodní adresy všech vlastníků a společníků či akcionářů;
jména a obchodní adresy všech členů správního nebo řídícího orgánu;
případné členství v síti a seznam názvů a adres členských společností a sesterských společností nebo udání místa, kde jsou takové informace veřejně dostupné;
všechny další registrace jako auditorské společnosti provedené u příslušných orgánů jiných členských států a jako auditorského subjektu ve třetích zemích včetně názvu registračního orgánu nebo orgánů a registračního čísla nebo čísel, pokud existují, a údaj o tom, zda se registrace týká povinného auditu, ověřování zpráv o udržitelnosti, nebo obojího;
případně, je-li auditorská společnost registrována v souladu s čl. 3a odst. 3.
V rejstříku se uvede, zda jsou auditorské subjekty ze třetích zemí uvedení v prvním pododstavci zaregistrováni pro provádění povinného auditu, ověřování zpráv o udržitelnosti, nebo pro oba účely.
Článek 18
Aktualizace registračních údajů
Členské státy zajistí, aby statutární auditoři a auditorské společnosti bez zbytečného odkladu oznamovali příslušným orgánům, které vedou veřejný rejstřík, každou změnu údajů uvedených ve veřejném rejstříku. Rejstřík je po oznámení bez zbytečného odkladu aktualizován.
Článek 19
Odpovědnost za registrační údaje
Údaje poskytnuté příslušným orgánům podle článků 16, 17 a 18 podepisuje statutární auditor nebo auditorská společnost. Pokud příslušný orgán požaduje zpřístupnění údajů elektronickou formou, lze to provést například prostřednictvím elektronického podpisu ve smyslu čl. 2 bodu 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES ze dne 13. prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy ( 6 ).
Článek 20
Jazyk
Ve všech případech dotyčný členský stát zajistí, aby rejstřík uváděl, zda je překlad ověřený či nikoli.
KAPITOLA IV
PROFESNÍ ETIKA, NEZÁVISLOST, OBJEKTIVITA, DŮVĚRNOST A PROFESNÍ TAJEMSTVÍ
Článek 21
Profesní etika a skepticismus
Statutární auditor nebo auditorská společnost musejí zachovávat profesní skepticismus zejména při přezkumu odhadů vedení, pokud jde o reálné hodnoty, snížení hodnoty aktiv, rezervy a budoucí peněžní toky hrající roli při úvahách o trvání podniku.
Pro účely tohoto článku se „profesním skepticismem“ rozumí postoj, který obnáší podezřívavost, citlivost na okolnosti, které by mohly ukazovat na možnou nesprávnost způsobenou chybou nebo podvodem, a kritické posuzování důkazních informací.
Článek 22
Nezávislost a nestrannost
Nezávislost se vyžaduje přinejmenším jak v průběhu období, za které je auditovaná účetní závěrka sestavena, tak po dobu provádění auditu.
Členské státy zajistí, aby statutární auditor nebo auditorská společnost přijali všechna přiměřená opatření k tomu, aby jejich nezávislost při provádění povinného auditu nebyla ovlivněna žádným existujícím nebo potenciálním střetem zájmů nebo obchodním či jiným přímým nebo nepřímým vztahem, jehož se účastní statutární auditor nebo auditorská společnost provádějící povinný audit a případně rovněž síť, do které auditorská společnost patří, vedoucí pracovníci, auditoři, zaměstnanci a další fyzické osoby, jejichž služby statutární auditor nebo auditorská společnost využívají nebo mají pod kontrolou, nebo osoby přímo či nepřímo spojené se statutárním auditorem nebo auditorskou společnost vztahem kontroly.
Statutární auditor nebo auditorská společnost povinný audit neprovede, pokud hrozí, že by při provádění povinného auditu mohlo dojít k sebehodnocení, prosazování vlastního zájmu, vzniku protekčního vztahu, spřízněnosti či k zastrašování, jejichž příčinou by byl finanční, osobní, obchodní, zaměstnanecký či jiný vztah mezi:
na jehož základě by nestranná, rozumná a informovaná třetí osoba dospěla s přihlédnutím k příslušným zárukám k závěru, že došlo k ohrožení nezávislosti statutárního auditora nebo auditorské společnosti.
Členské státy zajistí, aby se osoby nebo společnosti uvedené v odstavci 2 nesměly účastnit povinného auditu žádného konkrétního auditovaného subjektu ani jinak ovlivňovat jeho výsledek, pokud:
jsou vlastníky finančních nástrojů auditovaného subjektu kromě podílů vlastněných nepřímo prostřednictvím fondů diverzifikovaného kolektivního investování;
jsou vlastníky finančních nástrojů subjektu spřízněného s auditovaným subjektem, kdy vlastnictví takových nástrojů by mohlo vyvolat střet zájmů nebo být takto obecně vnímáno, kromě podílů vlastněných nepřímo prostřednictvím fondů diverzifikovaného kolektivního investování, protože vlastnictví těchto nástrojů by mohlo vyvolat střet zájmů nebo být takto obecně vnímáno;
v rámci období uvedeného v odstavci 1 byly s daným auditovaným subjektem v zaměstnaneckém nebo obchodním či jiném vztahu, který by mohl vyvolat střet zájmů nebo být takto obecně vnímán.
Statutární auditor nebo auditorská společnost bezodkladně avšak nejpozději do tří měsíců přijme veškerá nezbytná opatření, jimiž ukončí všechny stávající zájmy nebo vztahy, které by ohrozily jeho či její nezávislost, a v případě potřeby přijme takové záruky, jimiž riziko ohrožení nezávislosti na základě dřívějších a stávajících zájmů a vztahů omezí na minimum.
Článek 22a
Zaměstnávání bývalých statutárních auditorů nebo zaměstnanců statutárních auditorů nebo auditorských společností v auditovaných subjektech
Členské státy zajistí, aby statutární auditor nebo klíčový auditorský partner, který jménem auditorské společnosti vykonává povinný audit, před uplynutím nejméně jednoho roku, nebo v případě povinného auditu subjektů veřejného zájmu před uplynutím nejméně dvou let, od ukončení své činnosti jako statutárního auditora nebo klíčového auditorského partnera na auditorské zakázce nesměl:
nastoupit na pozici člena vrcholového vedení auditovaného subjektu;
stát se případně členem výboru pro audit auditovaného subjektu, anebo, v případě, že takový výbor neexistuje, orgánu, který vykonává rovnocenné funkce jako výbor pro audit;
stát se nevýkonným členem správního orgánu nebo členem dozorčího orgánu auditovaného subjektu.
Článek 22b
Příprava na povinný audit a posuzování rizika ohrožení nezávislosti
Členské státy zajistí, aby statutární auditor nebo auditorská společnost před přijetím auditorské zakázky nebo při jejím pokračování, posoudili a zdokumentovali tyto skutečnosti:
Členské státy mohou stanovit zjednodušené požadavky na audity uvedené v čl. 2bodu 1 písm. b) a c).
Článek 23
Důvěrnost a profesní tajemství
Statutární auditor nebo auditorská společnost provádějící povinný audit podniku, který vydal cenné papíry ve třetí zemi nebo který je součástí skupiny vydávající povinnou konsolidovanou účetní závěrku ve třetí zemi, mohou pracovní materiály k auditu nebo jiné dokumenty související s auditem daného subjektu, které mají v držení, předat příslušným orgánům příslušných třetích zemí pouze za podmínek uvedených v článku 47.
Předávání informací auditorovi skupiny, který se nachází v třetí zemi, musí být v souladu s kapitolou IV směrnice 95/46/ES a platnými vnitrostátními pravidly ochrany osobních údajů.
Článek 24
Nezávislost a nestrannost statutárních auditorů, kteří provádějí povinný audit jménem auditorských společností
Členské státy zajistí, aby vlastníci nebo společníci nebo akcionáři auditorské společnosti ani členové správních, řídících a dozorčích orgánů této společnosti nebo sesterské společnosti nezasahovali do provádění povinného auditu způsobem, který ohrožuje nezávislost a nestrannost statutárního auditora provádějícího povinný audit jménem auditorské společnosti.
Článek 24a
Vnitřní organizace statutárních auditorů a auditorských společností
Členské státy zajistí, aby statutární auditor nebo auditorská společnost splňovali tyto organizační požadavky:
auditorská společnost zavede přiměřené strategie a postupy, kterými zajistí, aby její vlastníci nebo akcionáři či společníci a členové správních, řídicích a dozorčích orgánů společnosti nebo sesterské společnosti nezasahovali do provádění povinného auditu žádným způsobem, který by mohl ohrozit nezávislost a objektivitu statutárního auditora, jenž jménem auditorské společnosti povinný audit provádí;
statutární auditor nebo auditorská společnost uplatňují řádné správní a případně účetní postupy, mechanismy vnitřní kontroly, účinné postupy pro hodnocení rizik a účinná kontrolní opatření a záruky pro systémy zpracování informací.
Tyto mechanismy vnitřní kontroly musejí být navrženy tak, aby jejich prostřednictvím bylo zajištěno dosažení souladu s rozhodnutími a postupy na všech úrovních auditorské společnosti nebo pracovní struktury statutárního auditora;
statutární auditor nebo auditorská společnost zavedou přiměřené strategie a postupy, jejichž prostřednictvím zajistí, aby zaměstnanci statutárního auditora nebo auditorské společnosti a všechny ostatní fyzické osoby, jejichž služby statutární auditor nebo auditorská společnost využívají nebo mají pod kontrolou a které se přímo podílejí na činnosti související s povinným auditem, disponovaly náležitými znalostmi a zkušenostmi pro provádění zadaných úkolů;
statutární auditor nebo auditorská společnost zavedou přiměřené strategie a postupy, jejichž prostřednictvím zajistí, aby v případě outsourcingu činností důležitých pro audit, nedošlo ke snížení kvality vnitřní kontroly statutárního auditora nebo auditorské společnosti a omezení schopnosti příslušných orgánů vykonávat dohled nad tím, zda statutární auditor nebo auditorská společnost plní povinnosti vyplývající z této směrnice a případně z nařízení (EU) č. 537/2014;
statutární auditor nebo auditorská společnost zavedou vhodná a účinná organizační a správní opatření, jimiž budou zajišťovat, aby nedošlo k ohrožení jejich nezávislosti ve smyslu článků 22, 22a a 22b, a jejichž pomocí budou rizika takového ohrožení odhalovat, eliminovat, řešit a informovat o nich;
statutární auditor nebo auditorská společnost zavedou přiměřené strategie a postupy pro provádění povinných auditů, odborné vedení, dozor a přezkum činnosti zaměstnanců a pro organizaci struktury auditorských spisů uvedených v čl. 24b odst. 5;
statutární auditor nebo auditorská společnost zavedou vnitřní systém řízení kvality, jehož pomocí budou zajišťovat kvalitu povinného auditu.
Systém řízení kvality se bude vztahovat alespoň na strategie a postupy popsané v písmeni f). V případě auditorské společnosti nese odpovědnost za vnitřní systém řízení kvality osoba, která vykonává funkci statutárního auditora;
statutární auditor nebo auditorská společnost využívají vhodné systémy, zdroje a postupy, pomocí kterých zajistí kontinuitu a pravidelnost provádění činnosti související s povinným auditem;
Statutární auditor nebo auditorská společnost rovněž zavedou vhodná a účinná organizační a správní opatření pro zaznamenávání a vyřizování událostí, které mají nebo by mohly mít vážné důsledky pro věrohodnost činnosti statutárního auditora nebo auditorské společnosti související s povinným auditem;
statutární auditor nebo auditorská společnost uplatňují vhodnou politiku odměňování včetně podílů na zisku, kterou docílí dostatečných výkonnostních pobídek pro zajištění kvality auditu; zejména nesmí být velikost příjmu, který statutární auditor nebo auditorská společnost získají z poskytování neauditorských služeb auditovanému subjektu, součástí hodnocení výkonnosti a odměňování jakékoli osoby, která je zapojena do provádění auditu nebo jej může ovlivnit;
statutární auditor nebo auditorská společnost sledují a hodnotí, nakolik jsou systémy a mechanismy vnitřního řízení kvality statutárního auditora nebo auditorské společnosti a kroky přijaté v souladu s touto směrnicí a případně nařízením (EU) č. 537/2014 vhodné a účinné, a v případě nedostatků přijímají náležitá opatření. Statutární auditor nebo auditorská společnost zejména provádějí každoroční hodnocení vnitřního systému řízení kvality uvedeného v písmeni g). Statutární auditor nebo auditorská společnost vedou záznamy o závěrech tohoto hodnocení a o případných opatřeních navržených za účelem změny vnitřního systému řízení kvality.
Strategie a postupy uvedené v prvním pododstavci budou zdokumentovány a budou o nich informováni zaměstnanci statutárního auditora nebo auditorské společnosti.
Členské státy mohou stanovit zjednodušené požadavky na audity uvedené v čl. 2 bodě 1 písm. b) a c).
Případným outsourcingem činností důležitých pro audit podle písmene d) tohoto odstavce není dotčena odpovědnost statutárního auditora nebo auditorské společnosti vůči auditovanému subjektu.
Statutární auditor nebo auditorská společnost musejí být s to příslušnému orgánu doložit, že tyto strategie a postupy zavedené k dosažení tohoto souladu s požadavky jsou přiměřené s ohledem na rozsah a složitost činnosti statutárního auditora nebo auditorské společnosti.
Článek 24b
Organizace práce
Pokud ověření zprávy o udržitelnosti provádí auditorská společnost, členské státy zajistí, aby tato auditorská společnost určila alespoň jednoho klíčového partnera pro udržitelnost, jenž může být klíčovým auditorským partnerem nebo jedním z nich. Auditorská společnost poskytne klíčovému partnerovi pro udržitelnost potřebné prostředky a pracovníky, kteří mají pravomoci a schopnosti řádnému vykonávání svých povinností.
Hlavním kritériem auditorské společnosti pro výběr klíčového auditorského partnera či partnerů a případně klíčového partnera či partnerů pro udržitelnost je zajištění kvality, nezávislosti a odbornosti auditu a ověřování.
Klíčový auditorský partner či partneři musí být aktivně zapojeni do provádění povinného auditu. Klíčový partner či partneři pro udržitelnost musí být aktivně zapojeni do ověřování zprávy o udržitelnosti.
Pokud statutární auditor nebo auditorská společnost využívají poradenství externích expertů, musejí zdokumentovat zaslanou žádost i poskytnuté poradenství.
Statutární auditor nebo auditorská společnost vedou záznamy o klientovi. Tyto záznamy obsahují následující údaje o každém auditovaném klientovi:
jméno, adresu a místo podnikání;
v případě auditorské společnosti jméno či jména klíčového auditorského partnera nebo partnerů a případně jméno či jména klíčového partnera nebo partnerů pro udržitelnost;
odměny účtované za povinný audit, odměny účtované za ověření zprávy o udržitelnosti a odměny účtované za jiné služby, a to za každé účetní období.
Statutární auditor nebo auditorská společnost dokumentují alespoň údaje uchovávané podle čl. 22b odst. 1 této směrnice a případně podle článků 6 a 8 nařízení (EU) č. 537/2014.
Statutární auditor nebo auditorská společnost uchovávají veškeré další údaje a dokumenty důležité pro vypracování zprávy podle článku 28 této směrnice a případně podle článků 10 a 11 nařízení (EU) č. 537/2014 a pro sledování souladu s touto směrnicí a dalšími příslušnými právními předpisy.
Spis auditora musí být uzavřen 60 dní od data podpisu zprávy auditora podle článku 28 této směrnice a případně podle článku 10 nařízení (EU) č. 537/2014.
Statutární auditor nebo auditorská společnost dokumentují v souvislosti s ověřováním zpráv o udržitelnosti alespoň údaje uchovávané podle článku 22b.
Statutární auditor nebo auditorská společnost uchovávají veškeré další údaje a dokumenty důležité pro vypracování zprávy o ověření zprávy o udržitelnosti podle článku 28a a pro sledování souladu s touto směrnicí a dalšími příslušnými právními předpisy, jež se týkají ověřování zpráv o udržitelnosti.
Spis o ověření musí být uzavřen 60 dní od data podpisu zprávy o ověření zprávy o udržitelnosti podle článku 28a.
Provádí-li povinný audit roční účetní závěrky i ověření zprávy o udržitelnosti tentýž statutární auditor, může být spis o ověření součástí spisu auditora.
Článek 25
Odměny za audit a ověření
Členské státy zajistí, aby fungovala vhodná pravidla, která zajistí, že odměny za povinný audit a ověření zprávy o udržitelnosti nejsou:
ovlivňovány poskytováním doplňkových služeb subjektu, který je předmětem povinného auditu nebo ověření zprávy o udržitelnosti, ani stanovovány na jejich základě; a
založeny na jakékoli podmíněnosti.
Článek 25a
Rozsah povinného auditu
Aniž jsou dotčeny požadavky na vykazování podle článku 28 této směrnice a případně podle článků 10 a 11 nařízení (EU) č. 537/2014, rozsah povinného auditu nezahrnuje ujištění ohledně budoucí životaschopnosti auditovaného subjektu ani účinnosti nebo efektivity, s jakou řídicí či správní orgán spravoval nebo bude spravovat záležitosti subjektu.
Článek 25b
Profesní etika, nezávislost, nestrannost, důvěrnost a profesní tajemství ve vztahu k ověřování zpráv o udržitelnosti
Požadavky článků 21 až 24a týkající se povinného auditu účetních závěrek se použijí obdobně i na ověřování zpráv o udržitelnosti.
Článek 25c
Zakázané neauditorské služby v případech, kdy statutární auditor provádí ověření zprávy o udržitelnosti subjektu veřejného zájmu
Statutární auditor nebo auditorská společnost provádějící ověření zprávy o udržitelnosti subjektu veřejného zájmu ani žádný člen sítě, do níž daný statutární auditor nebo auditorská společnost patří, nesmí přímo ani nepřímo poskytovat v rámci Unie subjektu veřejného zájmu, jehož zprávy o udržitelnosti jsou ověřovány, jeho mateřskému podniku ani podnikům, které ovládá, zakázané neauditorské služby uvedené v čl. 5 odst. 1 druhém pododstavci písm. b), c) a e) až k) nařízení (EU) č. 537/2014:
v době od začátku období, které je předmětem ověření zprávy o udržitelnosti, do vydání zprávy o ověření zprávy o udržitelnosti; a
v účetním období, které bezprostředně předchází době uvedené v písmeni a) tohoto odstavce, pokud jde o služby uvedené v čl. 5 odst. 1 druhém pododstavci písm. e) nařízení (EU) č. 537/2014.
Pokud k dopadu na jejich nezávislost dochází, statutární auditor nebo auditorská společnost přijmou záruky, kterými rizika vyplývající z poskytování zakázaných neauditorských služeb uvedených v odstavci 1 tohoto článku v třetí zemi omezí. Statutární auditor nebo auditorská společnost mohou pokračovat v ověřování zpráv o udržitelnosti subjektu veřejného zájmu pouze v případě, že mohou v souladu s článkem 22b odůvodnit, že poskytování těchto služeb nemá vliv na jejich profesionální úsudek a na zprávu o ověření zprávy o udržitelnosti.
Článek 25d
Nesrovnalosti
Článek 7 nařízení (EU) č. 537/2014 se použije obdobně na statutárního auditora nebo auditorskou společnost provádějící ověřování zpráv o udržitelnosti subjektu veřejného zájmu.
KAPITOLA V
AUDITORSKÉ STANDARDY A ZPRÁVA AUDITORA
Článek 26
Auditorské standardy
Členské státy mohou uplatňovat vnitrostátní auditorské standardy, postupy nebo požadavky do doby, než Komise přijme mezinárodní auditorský standard upravující stejnou problematiku.
Komise může přijmout mezinárodní auditorské standardy pouze tehdy, pokud:
byly vypracovány patřičným, náležitým a transparentním způsobem pod veřejným dohledem a jsou obecně přijímány na mezinárodní úrovni;
přispívají k vysokému stupni důvěryhodnosti a kvalitě roční účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky v souladu se zásadami stanovenými v čl. 4 odst. 3 směrnice 2013/34/EU;
odpovídají veřejnému zájmu Unie a
nemění žádné požadavky této směrnice ani nedoplňují žádné její požadavky kromě požadavků stanovených v kapitole IV a v článcích 27 a 28.
Bez ohledu na odst. 1 druhý pododstavec, mohou členské státy zavádět auditorské postupy nebo požadavky nad rámec mezinárodních auditorských standardů přijatých Komisí pouze tehdy,
jsou-li tyto auditorské postupy nebo požadavky nezbytné pro uplatňování vnitrostátních právních požadavků na rozsah povinného auditu; nebo
v rozsahu nezbytném pro zvýšení důvěryhodnosti a kvality účetních závěrek.
Členské státy sdělí Komisi příslušné auditorské postupy nebo požadavky nejméně tři měsíce před jejich vstupem v platnost nebo v případě požadavků, které již existují v době přijetí mezinárodního auditorského standardu, nejpozději tři měsíce po přijetí příslušného mezinárodního auditorského standardu.
Článek 26a
Standardy pro ověřování zpráv o udržitelnosti
Členské státy sdělí Komisi vnitrostátní standardy, postupy nebo požadavky týkající se ověřování nejméně tři měsíce před jejich vstupem v platnost.
Komise do 1. října 2028 přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 48a za účelem doplnění této směrnice o standardy pro ověření s přiměřenou jistotou, a to v návaznosti na posouzení, jež má určit, zda je ověřování s přiměřenou jistotou pro auditory a podniky proveditelné. S ohledem na výsledky tohoto posouzení, a je-li to tedy vhodné, stanoví uvedené akty v přenesené pravomoci datum, od kterého se má vyjádření závěru uvedené v čl. 34 odst. 1 druhém pododstavci písm. aa) zakládat na zakázce poskytující přiměřenou jistotu vycházející z těchto standardů pro ověřování s přiměřenou jistotou.
Komise může standardy pro ověření uvedené v prvním a druhém pododstavci přijmout pouze tehdy, pokud:
byly vypracovány patřičným, náležitým a transparentním způsobem pod veřejným dohledem;
přispívají k vysoké úrovni důvěryhodnosti a kvality ročních nebo konsolidovaných zpráv o udržitelnosti a
odpovídají veřejnému zájmu Unie.
Článek 27
Povinný audit konsolidovaných účetních závěrek
Členské státy zajistí, aby v případě povinného auditu konsolidovaných účetních závěrek skupiny podniků:
auditor skupiny nesl v souvislosti s konsolidovanými účetními závěrkami plnou odpovědnost za zprávu auditora podle článku 28 této směrnice a případně podle článku 10 nařízení (EU) č. 537/2014 a případně též za dodatečnou zprávu výboru pro audit podle článku 11 uvedeného nařízení;
auditor skupiny posuzoval auditorskou činnost prováděnou auditorem či auditory ze třetí země, statutárním auditorem či statutárními auditory, auditorským subjektem či auditorskými subjekty ze třetí země nebo auditorskou společností či auditorskými společnostmi pro účely auditu skupiny a zdokumentoval povahu, časové rozpětí a rozsah činnosti těchto auditorů, případně včetně auditorského přezkumu příslušných částí dokumentace k auditu skupiny těchto auditorů;
auditor skupiny přezkoumal auditorskou činnost prováděnou auditorem či auditory ze třetí země, statutárním auditorem či statutárními auditory, auditorským subjektem či auditorskými subjekty ze třetí země nebo auditorskou společností či auditorskými společnostmi pro účely auditu skupiny a zdokumentoval takový přezkum.
Auditor skupiny uchovává takovou dokumentaci, která příslušnému orgánu umožňuje přezkoumání činnosti auditora skupiny.
Pro účely písmene c) prvního pododstavce tohoto odstavce požádá auditor skupiny o souhlas příslušného auditora či auditorů ze třetí země, statutárního auditora či statutárních auditorů, auditorského subjektu či auditorských subjektů ze třetí země nebo auditorskou společnost či auditorské společnosti s předáním příslušné dokumentace při provádění auditu konsolidované účetní závěrky, jež bude podmínkou toho, aby se auditor skupiny mohl spolehnout na práci tohoto auditora nebo auditorů ze třetí země, statutárního auditora či statutárních auditorů, auditorského subjektu či auditorských subjektů ze třetí země nebo auditorské společnosti či auditorských společností.
Mezi tato opatření případně patří provedení dodatečné auditorské činnosti v rámci povinného auditu příslušné dceřiné společnosti, ať už přímo, nebo na základě subdodavatelského provedení této činnosti.
Příslušný orgán si může od příslušných orgánů podle článku 36 vyžádat další dokumentaci k auditorské činnosti provedené jedním nebo více statutárními auditory nebo auditorskými společnostmi pro účely auditu skupiny.
Je-li v rámci skupiny podniků auditována mateřská nebo dceřiná společnost jedním nebo více auditory nebo auditorskými subjekty ze třetí země, může si příslušný orgán prostřednictvím pracovních ujednání uvedených v článku 47 vyžádat od příslušných orgánů třetích zemí dodatečnou dokumentaci o auditorské činnosti vykonané jedním nebo více auditory nebo auditorskými subjekty ze třetí země.
Odchylně od třetího pododstavce, je-li v rámci skupiny podniků auditována mateřská nebo dceřiná společnost jedním nebo více auditory nebo auditorskými subjekty ze třetí země, s níž není uzavřeno pracovní ujednání podle článku 47, odpovídá auditor skupiny rovněž za to, že bude na vyžádání řádně předložena dodatečná dokumentace o auditorské činnosti provedené jedním nebo více auditory nebo auditorskými subjekty ze třetí země, včetně pracovních materiálů významných pro audit skupiny. Za účelem zajištění předložení této dokumentace, musí auditor skupiny uchovávat kopii takové dokumentace, dohodnout si s auditorem nebo auditorským subjektem ze třetí země neomezený přístup na požádání nebo přijmout jiné vhodné opatření. Pokud z právních nebo jiných důvodů nelze pracovní materiály k auditu předat ze třetí země auditorovi skupiny, musí dokumentace, kterou uchovává auditor skupiny, obsahovat důkaz, že provedl náležité úkony, aby k dokumentaci k auditu získal přístup, a v případě jiných než právních překážek vyplývajících z právních předpisů dotčené třetí země důkaz o existenci takové překážky.
Článek 27a
Ověřování konsolidovaných zpráv o udržitelnosti
Členské státy zajistí, aby v případě ověřovacích zakázek týkajících se konsolidovaných zpráv o udržitelnosti skupiny podniků:
auditor skupiny nesl v souvislosti s konsolidovanými zprávami o udržitelnosti plnou odpovědnost za zprávu o ověření zprávy o udržitelnosti podle článku 28a;
auditor skupiny posuzoval ověřovací činnost prováděnou nezávislým poskytovatelem ověřovacích služeb či nezávislými poskytovateli ověřovacích služeb, auditorem či auditory ze třetí země, statutárním auditorem či statutárními auditory, auditorským subjektem či auditorskými subjekty ze třetí země nebo auditorskou společností či auditorskými společnostmi za účelem ověření konsolidovaných zpráv o udržitelnosti, a aby zdokumentoval povahu, časové rozpětí a rozsah činnosti těchto auditorů, případně přezkoumal i příslušné části dokumentace týkající se ověření, kterou tito auditoři vypracovali; a
auditor skupiny přezkoumal ověřovací činnost prováděnou nezávislým poskytovatelem ověřovacích služeb či nezávislými poskytovateli ověřovacích služeb, auditorem či auditory ze třetí země, statutárním auditorem či statutárními auditory a auditorským subjektem či auditorskými subjekty ze třetí země nebo auditorskou společností či auditorskými společnostmi za účelem ověřování konsolidovaných zpráv o udržitelnosti a takový přezkum zdokumentoval.
Auditor skupiny uchovává takovou dokumentaci, která příslušnému orgánu umožňuje přezkoumání činnosti auditora skupiny.
Pro účely prvního pododstavce písm. c) tohoto odstavce požádá auditor skupiny o souhlas příslušného nezávislého poskytovatele ověřovacích služeb či nezávislých poskytovatelů ověřovacích služeb, auditora či auditorů ze třetí země, statutárního auditora či statutárních auditorů, auditorského subjektu či auditorských subjektů ze třetí země nebo auditorské společnosti či auditorských společností s předáním příslušné dokumentace vedené při provádění ověřování konsolidovaných zpráv o udržitelnosti, jenž bude podmínkou toho, aby se auditor skupiny mohl spolehnout na práci tohoto nezávislého poskytovatele ověřovacích služeb či nezávislých poskytovatelů ověřovacích služeb, auditora nebo auditorů ze třetí země, statutárního auditora či statutárních auditorů, auditorského subjektu či auditorských subjektů ze třetí země nebo auditorské společnosti či auditorských společností.
Mezi tato opatření případně patří provedení dodatečné ověřovací činnosti v příslušné dceřiné společnosti, ať už přímo, nebo na základě subdodavatelského provedení této činnosti.
Příslušný orgán si může od relevantních příslušných orgánů podle článku 36 vyžádat další dokumentaci týkající se ověřovací činnosti provedené jedním nebo více statutárními auditory nebo auditorskými společnostmi pro účely ověřování konsolidovaných zpráv o udržitelnosti.
Je-li ověřování zpráv o udržitelnosti vypracovaných v rámci skupiny podniků mateřským nebo dceřiným podnikem prováděno jedním nebo více auditory nebo auditorskými subjekty ze třetí země, může si příslušný orgán prostřednictvím pracovních ujednání vyžádat od příslušných orgánů třetích zemí dodatečnou dokumentaci týkající se ověřovací činnosti provedené jedním nebo více auditory nebo auditorskými subjekty ze třetí země.
Odchylně od třetího pododstavce, je-li ověřování zpráv o udržitelnosti vypracovaných v rámci skupiny podniků mateřským nebo dceřiným podnikem prováděno jedním nebo více nezávislými poskytovateli ověřovacích služeb nebo auditory či auditorskými subjekty ze třetí země, s níž není uzavřeno pracovní ujednání, odpovídá auditor skupiny rovněž za to, že bude na vyžádání řádně předložena dodatečná dokumentace týkající se ověřovací činnosti provedené tímto jedním nebo více nezávislými poskytovateli ověřovacích služeb nebo auditory nebo auditorskými subjekty ze třetí země, a to včetně pracovních materiálů významných pro ověřování konsolidovaných zpráv o udržitelnosti. Za účelem zajištění předložení této dokumentace musí auditor skupiny uchovávat kopii takové dokumentace, případně si dohodnout s nezávislým poskytovatelem ověřovacích služeb nebo auditorem nebo auditorským subjektem ze třetí země neomezený přístup k této dokumentaci na požádání nebo přijmout jiné vhodné opatření. Pokud z právních nebo jiných důvodů nelze pracovní materiály týkající se ověřování předat ze třetí země auditorovi skupiny, musí dokumentace, kterou uchovává auditor skupiny, obsahovat důkazy, že provedl náležité úkony, aby k dokumentaci k ověření zpráv o udržitelnosti získal přístup, a v případě jiných než právních překážek vyplývajících z právních předpisů dotčené třetí země důkazy o existenci takové překážky.
Článek 28
Zpráva auditora
Zpráva auditora musí být vypracována písemně a musí obsahovat:
označení subjektu, jehož roční nebo konsolidovaná účetní závěrka je předmětem povinného auditu; vymezení roční nebo konsolidované účetní závěrku a datum a období, na něž se vztahuje, a vymezení rámce účetního výkaznictví, který byl použit při jejím sestavení;
popis rozsahu povinného auditu, který obsahuje alespoň údaje o auditorských standardech, podle nichž byl povinný audit proveden;
výrok auditora, který je buď bez výhrad, s výhradou, nebo záporný a který jasně vyjadřuje stanovisko statutárního auditora či auditorů nebo auditorské společnosti či společností na to:
zda roční účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz v souladu s příslušným rámcem účetního výkaznictví a
případně zda tato roční účetní závěrka splňuje zákonné požadavky.
Nejsou-li statutární auditor či auditoři nebo auditorská společnost či společnosti s to auditorský výrok vynést, ve zprávě se uvede, že byl výrok odmítnut.
odkaz na jakékoli další záležitosti, na něž statutární auditor či auditoři nebo auditorská společnost či společnosti zvláštním způsobem upozorňují, aniž by vynesli auditorský výrok s výhradou;
závěr a vyjádření podle čl. 34 odst. 1 druhého pododstavce písm. a) a b) směrnice 2013/34/EU, přičemž obojí je založeno na činnosti provedené v průběhu auditu;
prohlášení o jakýchkoli významných nejistotách týkajících se událostí nebo podmínek, které mohou vést k závažným pochybnostem o schopnosti subjektu pokračovat ve své činnosti;
obsahovat údaje o místě usazení statutárního auditora či auditorů nebo auditorské společnosti či společností.
Členské státy mohou stanovit další požadavky týkající se obsahu zprávy auditora.
Jméno či jména této osoby nebo osob musí být vždy známy příslušným orgánům.
Článek 28a
Zpráva o ověření zprávy o udržitelnosti
Zpráva o ověření zprávy o udržitelnosti musí být vypracována písemně a musí obsahovat:
označení subjektu, jehož roční nebo konsolidovaná zpráva o udržitelnosti je předmětem ověřovací zakázky; vymezení roční nebo konsolidované zprávy o udržitelnosti a datum a období, na něž se vztahuje; a vymezení rámce pro podávání zpráv o udržitelnosti, který byl použit při jejím vypracování;
popis rozsahu ověření zprávy o udržitelnosti, který obsahuje alespoň údaje o ověřovacích standardech, podle nichž bylo ověření zprávy o udržitelnosti provedeno;
vyjádření závěru podle čl. 34 odst. 1 druhého pododstavce písm. aa) směrnice 2013/34/EU.
Jméno či jména této osoby nebo osob musí být vždy známa příslušným orgánům.
KAPITOLA VI
ZAJIŠTĚNÍ KVALITY
Článek 29
Systémy zajištění kvality
Každý členský stát zajistí, aby se na všechny statutární auditory a auditorské společnosti vztahoval systém zajištění kvality, který splňuje alespoň tato kritéria:
systém zajištění kvality je uspořádán takovým způsobem, aby byl nezávislý na kontrolovaných statutárních auditorech a auditorských společnostech a aby podléhal veřejnému dohledu;
financování systému zajištění kvality je bezpečné a není vystaveno žádnému nepatřičnému vlivu ze strany statutárních auditorů nebo auditorských společností;
systém zajištění kvality má vhodné zdroje;
osoby, které provádějí přezkumy zajištění kvality, mají náležité odborné vzdělání a patřičné zkušenosti v oblasti povinného auditu a účetního výkaznictví a případně v oblasti podávání zpráv o udržitelnosti a ověřování těchto zpráv nebo v jiných službách souvisejících s udržitelností a absolvovaly zvláštní odbornou přípravu v oblasti přezkumu zajištění kvality;
výběr osob provádějících přezkum pro konkrétní úkoly přezkumu zajištění kvality se provádí objektivním postupem navrženým tak, aby bylo zajištěno, že neexistuje střet zájmů mezi osobami provádějícími přezkum a kontrolovaným statutárním auditorem nebo auditorskou společností;
rozsah přezkumu zajištění kvality podpořený vhodným prověřením vybraných auditorských spisů a případně spisů o ověření zahrnuje posouzení dodržování použitelných auditorských standardů a požadavků na nezávislost a případně dodržování ověřovacích standardů a dále posouzení množství a kvality vynaložených zdrojů, účtovaných auditorských odměn a odměn za ověření zprávy o udržitelnosti a posouzení vnitřního systému řízení kvality auditorské společnosti;
přezkum zajištění kvality je předmětem zprávy, která obsahuje hlavní závěry přezkumu zajištění kvality;
přezkum zajištění kvality se provádí na základě analýzy rizik, a to alespoň jednou za šest let v případě statutárního auditora nebo auditorské společnosti provádějících povinné audity ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) a případně ověření zpráv o udržitelnosti;
celkové výsledky systému zajištění kvality se každý rok zveřejňují;
statutární auditor nebo auditorská společnost naplní v přiměřené době doporučení přezkumů kvality;
přezkumy zajištění kvality musí být přiměřené a úměrné rozsahu a komplexnosti činnosti kontrolovaného statutárního auditora nebo auditorské společnosti.
Nejsou-li doporučení podle písmene j) naplněna, podléhá statutární auditor nebo auditorská společnost ve stanovených případech systému vyšetřování a sankcí podle článku 30.
Pro účely odst. 1 písm. e) se výběr osob provádějících přezkum uskuteční alespoň podle těchto kritérií:
osoby provádějící přezkum mají náležité odborné vzdělání a patřičné zkušenosti v oblasti povinného auditu a účetního výkaznictví a případně v oblasti podávání zpráv o udržitelnosti a ověřování těchto zpráv nebo v jiných službách souvisejících s udržitelností a absolvovaly zvláštní odbornou přípravu v oblasti přezkumu zajištění kvality;
působit v roli osoby provádějící přezkum zajištění kvality statutárního auditora nebo auditorské společnosti není povoleno osobě, u níž neuplynuly alespoň tři roky od doby, kdy přestala být společníkem či zaměstnancem kontrolovaného statutárního auditora nebo auditorské společnosti nebo kdy s nimi přestala být jinak spojena;
osoby provádějící přezkum učiní prohlášení, že mezi nimi a statutárním auditorem nebo auditorskou společností, u nichž se má přezkum provést, neexistuje střet zájmů.
KAPITOLA VII
VYŠETŘOVÁNÍ A SANKCE
Článek 30
Systémy vyšetřování a sankcí
Členské státy mohou rozhodnout, že nestanoví správní sankce v případě porušení, na něž se již vztahuje vnitrostátní trestní právo. V takovém případě sdělí Komisi příslušná trestněprávní ustanovení.
Článek 30a
Sankční pravomoci
Členské státy stanoví, že příslušné orgány budou mít pravomoc přijímat nebo ukládat za porušení ustanovení této směrnice a podle okolností i nařízení (EU) č. 537/2014 alespoň tyto správní opatření a sankce:
výzvu, aby fyzická nebo právnická osoba odpovědná za dané porušení upustila od příslušného jednání a zdržela se jeho opakování;
veřejné prohlášení, které označuje odpovědnou osobu a povahu daného porušení, zveřejněné na internetových stránkách příslušných orgánů;
dočasný zákaz provádět povinný audit nebo podepisovat zprávy auditora uložený statutárnímu auditorovi, auditorské společnosti nebo klíčovému auditorskému partnerovi až na dobu tří let;
dočasný zákaz provádět ověřování zpráv o udržitelnosti nebo podepisovat zprávy o ověření zpráv o udržitelnosti uložený statutárnímu auditorovi, auditorské společnosti nebo klíčovému partnerovi pro udržitelnost až na dobu tří let;
prohlášení, že zpráva auditora nesplňuje požadavky článku 28 této směrnice nebo případně článku 10 nařízení (EU) č. 537/2014;
prohlášení, že zpráva o ověření zprávy o udržitelnosti nesplňuje požadavky článku 28a této směrnice;
dočasný zákaz vykonávat funkce v auditorských společnostech nebo subjektech veřejného zájmu uložený členovi auditorské společnosti nebo správnímu nebo řídicímu orgánu subjektu veřejného zájmu až na dobu tří let;
uložení správní peněžité sankce fyzickým a právnickým osobám.
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány byly schopny vykonávat své sankční pravomoci v souladu s touto směrnicí a vnitrostátním právem kterýmkoli z těchto způsobů:
přímo;
ve spolupráci s dalšími orgány;
prostřednictvím dožádání u příslušných soudních orgánů.
Článek 30b
Účinné ukládání sankcí
Při stanovování sankcí podle článku 30 členské státy vyžadují, aby příslušné orgány při určování druhu a výše správních sankcí a opatření zohledňovaly veškeré relevantní okolnosti, mezi něž podle potřeby patří:
závažnost a délka trvání porušení pravidel;
míra odpovědnosti odpovědné osoby;
finanční situace odpovědné osoby vyplývající například z celkového obratu odpovědného podniku nebo z ročního příjmu odpovědné osoby, pokud je tato osoba fyzickou osobou;
výše zisku nabytého odpovědnou osobou nebo ztráty, které se odpovědná osoba vyhnula, pokud je lze stanovit;
míra spolupráce odpovědné osoby s příslušným orgánem;
předchozí porušení pravidel ze strany odpovědné právnické nebo fyzické osoby.
Příslušné orgány mohou vzít v úvahu i další faktory, pokud jsou tyto faktory blíže stanoveny ve vnitrostátním právu.
Článek 30c
Zveřejňování sankcí a opatření
Pokud členské státy povolí zveřejnění sankcí, proti nimž je možné podat odvolání, zveřejní příslušné orgány, jakmile je to rozumně možné, na svých internetových stránkách rovněž informace o situaci ohledně odvolání a o výsledku jakéhokoli odvolání.
Příslušné orgány zveřejní uložené sankce anonymně a způsobem, který je v souladu s vnitrostátními právními předpisy, ve všech níže uvedených případech:
je-li sankce uložena fyzické osobě a povinné předchozí posouzení přiměřenosti zveřejnění osobních údajů ukázalo, že takové zveřejnění je nepřiměřené;
pokud by zveřejnění ohrozilo stabilitu finančních trhů nebo probíhající trestní vyšetřování;
pokud by zveřejnění zúčastněným orgánům nebo osobám způsobilo nepřiměřené škody.
Zveřejnění sankcí a opatření a všech veřejných prohlášení ctí základní práva stanovená v Listině základních práv Evropské unie, zejména právo na respektování soukromého a rodinného života a právo na ochranu osobních údajů. Členské státy mohou rozhodnout, že součástí takového zveřejnění nebo všech veřejných prohlášení nejsou osobní údaje ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice 95/46/ES.
Článek 30d
Odvolání
Členské státy zajistí, aby se na rozhodnutí přijatá příslušným orgánem v souladu s touto směrnicí a nařízením (EU) č. 537/2014 vztahovalo právo podat odvolání.
Článek 30e
Oznamování případů porušení
Mechanismy uvedené v odstavci 1 musí zahrnovat alespoň:
konkrétní postupy pro přijímání oznámení případů porušení a jejich následnou kontrolu;
ochranu osobních údajů týkajících se jak osoby, která ohlásí domnělé nebo skutečné porušení, tak osoby, která je z daného porušení podezřelá nebo o níž někdo uvedl, že se tohoto porušení dopustila, v souladu se zásadami stanovenými ve směrnici 95/46/ES;
vhodné postupy zajišťující právo obviněné osoby na obhajobu a na to, aby byla vyslechnuta před přijetím rozhodnutí, které se jí týká, a právo domáhat se u soudu účinných opravných prostředků proti všem rozhodnutím nebo opatřením, které se jí týkají.
Článek 30f
Výměna informací
KAPITOLA VIII
VEŘEJNÝ DOHLED A REGULAČNÍ UJEDNÁNÍ MEZI ČLENSKÝMI STÁTY
Článek 32
Zásady veřejného dohledu
Příslušný orgán může pro provádění konkrétních úkolů najmout osoby vykonávající tuto profesi a může rovněž využít pomoci odborníků, pokud je to nezbytné pro řádné plnění jeho úkolů. V uvedených případech nejsou osoby vykonávající tuto profesi ani odborníci nijak zapojeni do procesu rozhodování příslušného orgánu.
Příslušný orgán má konečnou odpovědnost za dohled nad:
schvalováním a registrací statutárních auditorů a auditorských společností;
přijímáním standardů profesní etiky a vnitřního řízení kvality auditorských společností, auditorských služeb a ověřování zpráv o udržitelnosti, pokud tyto standardy nepřijímají nebo neschvalují jiné orgány členského státu;
průběžným vzděláváním;
systémem zajištění kvality;
systémy vyšetřování a správními disciplinárními systémy.
Členské státy o jejich určení informují Komisi.
Příslušné orgány musejí být organizovány tak, aby nedocházelo ke střetu zájmů.
Přenesením se stanoví přenesené úkoly a podmínky, za kterých mají být prováděny. Orgány nebo subjekty musejí být organizovány tak, aby nedocházelo ke střetu zájmů.
Pokud příslušný orgán přenese úkoly na jiné orgány nebo subjekty, má možnost převzít tyto přenesené pravomoci v jednotlivých případech zpět.
V případě, že si příslušný orgán najme pro provádění konkrétních úkolů odborníky, zajistí, aby mezi těmito odborníky a příslušným statutárním auditorem nebo auditorskou společností neexistoval střet zájmů. Tito odborníci musejí splňovat stejné požadavky jako ty, které jsou stanoveny v čl. 29 odst. 2 písm. a).
Příslušnému orgánu se svěří pravomoci nezbytné k umožnění plnění jeho úkolů a povinností podle této směrnice.
Článek 33
Spolupráce mezi systémy veřejného dohledu na úrovni Společenství
Členské státy zajistí, aby regulační ujednání mezi systémy veřejného dohledu umožňovalo účinnou spolupráci na úrovni Společenství v oblasti činností dohledu členských států. K tomuto účelu zřídí členské státy jeden subjekt zvláště příslušný pro zajišťování této spolupráce.
Článek 34
Vzájemné uznávání a regulační ujednání mezi členskými státy
Aniž je dotčen první pododstavec, podléhají auditorské společnosti schválené v jednom členském státě, které podle článku 3a této směrnice poskytují auditorské služby v jiném členském státě, přezkumu zajištění kvality v domovském členském státě a dohledu v hostitelském členském státě nad všemi provedenými audity.
▼M3 —————
Článek 36
Profesní tajemství a regulační spolupráce mezi členskými státy
Pokud dožádaný příslušný orgán není schopen dodat požadované informace bez zbytečného odkladu, uvědomí žádající příslušný orgán o důvodech.
Příslušné orgány mohou odmítnout vyhovět žádosti o poskytnutí informací, pokud:
by poskytnutí informace mohlo mít nepříznivý vliv na svrchovanost, bezpečnost nebo veřejný pořádek dožádaného státu nebo porušit vnitrostátní bezpečnostní předpisy;
v souvislosti se stejnými činy bylo proti stejným osobám před orgány dožádaného členského státu již zahájeno soudní řízení; nebo
příslušné orgány dožádaného členského státu již vynesly pravomocný rozsudek nad týmiž osobami za tytéž činy.
Aniž jsou dotčeny jejich povinnosti v soudních řízeních, mohou příslušné orgány nebo evropské orgány dohledu použít informace, které obdrží podle odstavce 1, pouze pro výkon svých funkcí v oblasti působnosti této směrnice nebo nařízení (EU) č. 537/2014 a v souvislosti se správním nebo soudním řízením, které se konkrétně týká výkonu těchto funkcí.
Může dále požádat, aby jeho vlastní pracovníci mohli v průběhu vyšetřování doprovázet pracovníky příslušného orgánu tohoto jiného členského státu.
Nad vyšetřováním vykonává obecný dohled členský stát, na jehož území probíhá.
Příslušné orgány mohou odmítnout jednat na základě žádosti o provedení vyšetřování podle prvního pododstavce nebo žádosti, aby jeho pracovníci byli doprovázeni pracovníky příslušného orgánu jiného členského státu, jak je stanoveno ve druhém pododstavci, pokud:
by takové vyšetřování mohlo mít nepříznivý vliv na svrchovanost, bezpečnost nebo veřejný pořádek dožádaného státu nebo porušit vnitrostátní bezpečnostní předpisy; nebo
v souvislosti se stejnými kroky bylo proti stejným osobám v dožádaném státě již zahájeno soudní řízení; nebo
příslušné orgány dožádaného státu již vynesly pravomocný rozsudek nad takovými osobami za stejné činy.
▼M3 —————
Článek 36a
Regulační ujednání mezi členskými státy ve vztahu k ověřování zpráv o udržitelnosti
Požadavky článků 34 a 36 týkající se povinného auditu účetních závěrek se použijí obdobně na ověřování zpráv o udržitelnosti.
KAPITOLA IX
JMENOVÁNÍ A ODVOLÁNÍ
Článek 37
Jmenování statutárních auditorů a auditorských společností
První pododstavec se použije na jmenování statutárního auditora nebo auditorské společnosti pro účely ověřování zpráv o udržitelnosti.
První pododstavec se použije na jmenování statutárního auditora nebo auditorské společnosti pro účely ověřování zpráv o udržitelnosti.
Členské státy zajistí, aby společníci, akcionáři nebo členové velkých podniků, na které se vztahují články 19a a 29a směrnice 2013/34/EU, s výjimkou podniků uvedených v čl. 2 bodě 1 písm. a) uvedené směrnice, a kteří představují více než 5 % hlasovacích práv nebo 5 % kapitálu podniku, jednající jednotlivě nebo kolektivně, měli právo zařadit na pořad jednání valné hromady společníků, akcionářů nebo členů návrh usnesení požadující, aby akreditovaná třetí strana, která není součástí téže auditorské společnosti nebo sítě jako statutární auditor nebo auditorská společnost provádějící povinný audit, vypracovala zprávu o určitých prvcích zprávy o udržitelnosti a aby tato zpráva byla zpřístupněna valné hromadě společníků, akcionářů nebo členů.
Článek 38
Odvolání a odstoupení statutárních auditorů a auditorských společností
Informační povinnost stanovená v prvním pododstavci se vztahuje i na ověřování zpráv o udržitelnosti.
V případě povinného auditu subjektu veřejného zájmu členské státy zajistí, že je dovoleno, aby:
společníci či akcionáři, kteří zastupují alespoň 5 % hlasovacích práv nebo akciového kapitálu,
ostatní orgány auditovaných subjektů, jsou-li určeny vnitrostátními právními předpisy, nebo
příslušné orgány uvedené v článku 32 této směrnice nebo určené podle čl. 20 odst. 1 nařízení (EU) č. 537/2014, popřípadě, stanoví-li tak vnitrostátní právní předpisy, podle čl. 20 odst. 2 uvedeného nařízení,
měli možnost v řádně odůvodněných případech podat u vnitrostátního soudu žalobu na odvolání statutárního auditora či auditorů nebo auditorské společnosti či společností.
První pododstavec se použije rovněž na ověřování zpráv o udržitelnosti.
KAPITOLA X
VÝBOR PRO AUDIT
Článek 39
Výbor pro audit
Alespoň jeden člen výboru pro audit musí mít účetní nebo auditorskou kvalifikaci.
Členové výboru jako celek musí mít odbornou způsobilost relevantní pro odvětví, ve kterém auditovaný subjekt působí.
Většina členů výboru pro audit musí být na auditovaném subjektu nezávislá. Předsedu výboru pro audit jmenují jeho členové nebo dozorčí orgán auditovaného subjektu; předseda je na auditovaném subjektu nezávislý. Členské státy mohou požadovat, aby byl předseda výboru pro audit volen každoročně valnou hromadou akcionářů auditovaného subjektu.
Je-li výbor pro audit součástí správního nebo dozorčího orgánu auditovaného subjektu podle odstavce 1, mohou členské státy povolit nebo vyžadovat, aby pro účely plnění povinností stanovených touto směrnicí nebo nařízením (EU) č. 537/2014 správní nebo dozorčí orgán v přiměřeném rozsahu vykonával funkce výboru pro audit.
Odchylně od odstavce 1 mohou členské státy rozhodnout, že výbor pro audit nemusejí mít tyto subjekty veřejného zájmu:
subjekt veřejného zájmu, který je dceřiným podnikem ve smyslu čl. 2 bodu 10 směrnice 2013/34/EU, pokud tento subjekt splňuje požadavky stanovené v odstavcích 1, 2 a 5 tohoto článku, čl. 11 odst. 1, čl. 11 odst. 2 a čl. 16 odst. 5 nařízení (EU) č. 537/2014 na úrovni skupiny;
subjekt veřejného zájmu, jehož jedinou činností je jednat jako emitent cenných papírů zajištěných aktivy ve smyslu čl. 2 odst. 5 nařízení Komise (ES) č. 809/2004 ( 11 );
úvěrová instituce ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 1 směrnice 2013/36/EU, jejíž podíly nebo akcie nejsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu členského státu ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 14 směrnice 2004/39/ES a která trvale nebo opakovaně vydává pouze dluhové cenné papíry přijaté k obchodování na regulovaném trhu za předpokladu, že je celková jmenovitá hodnota všech takových dluhových cenných papírů nižší než 100 000 000 EUR a že nezveřejnila prospekt podle směrnice 2003/71/ES.
Subjekty veřejného zájmu uvedené v písmeni c) vysvětlí veřejnosti důvody, proč nepovažují za vhodné mít bud výbor pro audit, nebo správní či dozorčí orgán pověřený výkonem funkcí výboru pro audit.
Aniž je dotčena odpovědnost členů správních, řídicích nebo dozorčích orgánů nebo jiných členů jmenovaných valnou hromadou společníků či akcionářů auditovaného subjektu, výbor pro audit mimo jiné:
informuje správní nebo dozorčí orgán auditovaného subjektu o výsledku povinného auditu a případně o výsledku ověření zprávy o udržitelnosti a vysvětlí, jakým způsobem povinný audit a ověření zprávy o udržitelnosti přispěly k integritě účetního výkaznictví a podávání zpráv o udržitelnosti a jaká byla v tomto procesu role výboru pro audit;
sleduje postup účetního výkaznictví a případně podávání zpráv o udržitelnosti, včetně podávání zpráv v elektronické podobě podle článku 29d směrnice 2013/34/EU a postupu podniku při určování informací vykazovaných v souladu se standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti přijatými podle článku 29b uvedené směrnice, a předkládá doporučení nebo návrhy k zajištění jejich integrity;
sleduje účinnost systémů vnitřní kontroly a systémů řízení rizik podniku a případně jeho vnitřního auditu s ohledem na účetní výkaznictví auditovaného subjektu a případně podávání zpráv o udržitelnosti tímto podnikem, včetně podávání zpráv v elektronické podobě podle článku 29d směrnice 2013/34/EU, aniž by narušil jeho nezávislost;
sleduje povinný audit ročních a konsolidovaných účetních závěrek a případně ověřování ročních a konsolidovaných zpráv o udržitelnosti, zejména jejich provádění, přičemž zohledňuje veškerá zjištění a závěry příslušného orgánu podle čl. 26 odst. 6 nařízení (EU) č. 537/2014;
přezkoumává a sleduje nezávislost statutárních auditorů nebo auditorských společností v souladu s články 22, 22a, 22b, 24a, 24b, 25b, 25c a 25d této směrnice a s článkem 6 nařízení (EU) č. 537/2014, zejména pak vhodnost poskytování neauditorských služeb auditovanému subjektu v souladu s článkem 5 uvedeného nařízení;
odpovídá za postup při výběru statutárního auditora či auditorů nebo auditorské společnosti či společností a doporučuje statutárního auditora či auditory nebo auditorskou společnost či společnosti, kteří budou jmenováni v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 537/2014 s výjimkou případů, kdy se uplatní čl. 16 odst. 8 nařízení (EU) č. 537/2014.
KAPITOLA XI
MEZINÁRODNÍ HLEDISKA
Článek 44
Schvalování auditorů ze třetích zemí
Článek 45
Registrace auditorů a auditorských subjektů ze třetích zemí a dohled nad nimi
Příslušné orgány členského státu zaregistrují v souladu s články 15, 16 a 17 této směrnice všechny auditory a auditorské subjekty ze třetích zemí, pokud tito auditoři nebo auditorské subjekty ze třetích zemí předloží zprávu auditora týkající se roční nebo konsolidované účetní závěrky nebo případně zprávu o ověření roční nebo konsolidované zprávy o udržitelnosti podniku se sídlem mimo Unii, jehož převoditelné cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu tohoto členského státu ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 21 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ( 12 ), s výjimkou případů, kdy uvedený podnik vydává pouze nesplacené dluhopisy, pro které platí některá z následujících skutečností:
tyto cenné papíry byly přijaty k obchodování na regulovaném trhu v členském státě ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 21 směrnice 2014/65/EU před 31. prosincem 2010 a jejich jednotková jmenovitá hodnota činí ke dni vydání alespoň 50 000 EUR nebo v případě dluhopisů se jmenovitou hodnotou v jiné měně odpovídá ke dni vydání alespoň částce 50 000 EUR;
tyto cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v členském státě ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 21 směrnice 2014/65/EU od 31. prosince 2010 a jejich jednotková jmenovitá hodnota činí ke dni vydání alespoň 100 000 EUR nebo v případě dluhopisů se jmenovitou hodnotou v jiné měně odpovídá ke dni vydání alespoň částce 100 000 EUR.
Členský stát může zaregistrovat pro účely auditu účetní závěrky auditorský subjekt ze třetí země, pouze pokud:
většina členů správního nebo řídícího orgánu auditorského subjektu ze třetí země splňuje požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v článcích 4 až 10 s výjimkou čl. 7 odst. 2, čl. 8 odst. 3 a čl. 10 odst. 1 druhého pododstavce;
auditor ze třetí země provádějící audit jménem auditorského subjektu ze třetí země splňuje požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v článcích 4 až 10 s výjimkou čl. 7 odst. 2, čl. 8 odst. 3 a čl. 10 odst. 1 druhého pododstavce;
audity roční účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky uvedené v odstavci 1 tohoto článku jsou prováděny v souladu s mezinárodními auditorskými standardy uvedenými v článku 26 a s požadavky stanovenými v článcích 22, 22b a 25 nebo s rovnocennými standardy a požadavky;
auditorský subjekt ze třetí země zveřejní na své internetové stránce výroční zprávu o transparentnosti, která obsahuje informace uvedené v článku 13 nařízení (EU) č. 537/2014 nebo splňuje rovnocenné požadavky na zveřejnění.
Členský stát může zaregistrovat pro účely ověřování zpráv o udržitelnosti auditorský subjekt ze třetí země, pouze pokud:
většina členů správního nebo řídícího orgánu auditorského subjektu ze třetí země splňuje požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v článcích 4 až 10;
auditor ze třetí země provádějící ověření jménem auditorského subjektu ze třetí země splňuje požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v článcích 4 až 10;
ověření roční nebo konsolidované zprávy o udržitelnosti uvedené v odstavci 1 je prováděno v souladu s ověřovacími standardy uvedenými v článku 26a a s požadavky stanovenými v článcích 22, 22b, 25 a 25b nebo s rovnocennými standardy a požadavky;
auditorský subjekt ze třetí země zveřejní na své internetové stránce výroční zprávu o transparentnosti, která obsahuje informace uvedené v článku 13 nařízení (EU) č. 537/2014 nebo splňuje rovnocenné požadavky na zveřejnění.
Členský stát může zaregistrovat pro účely ověřování zpráv o udržitelnosti auditora ze třetí země, pouze pokud auditor splňuje požadavky stanovené v odst. 5 druhém pododstavci písm. b), c) a d) tohoto článku.
Dokud Komise takové rozhodnutí nepřijme, mohou rovnocennost uvedenou v odst. 5 prvním pododstavci písm. c) a odst. 5 druhém pododstavci písm. c) tohoto článku posuzovat členské státy.
Komise je zmocněna v souladu s článkem 48a k přijímání aktů v přenesené pravomoci, kterými se doplňuje tato směrnice za účelem zavedení obecných kritérií rovnocennosti, kterých má být použito při posuzování, zda jsou audit účetní závěrky a případně ověření zprávy o udržitelnosti podle odstavce 1 tohoto článku provedeny v souladu s mezinárodními auditorskými standardy vymezenými v článku 26, se standardy pro ověřování zpráv o udržitelnosti uvedenými v článku 26a a s požadavky stanovenými v článcích 22, 24 a 25. Členské státy budou používat tato kritéria, která jsou platná pro všechny třetí země, při hodnocení rovnocennosti na vnitrostátní úrovni.
Článek 46
Odchylky v případě rovnocennosti
Komise je zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 48a za účelem zavedení obecných kritérií rovnocennosti na základě požadavků stanovených v článcích 29, 30 a 32, která se použijí při posuzování toho, zda jsou systémy veřejného dohledu, zajištění kvality, vyšetřování a sankcí určité třetí země rovnocenné takovým systémům v Unii. Tato obecná kritéria budou členské státy používat při posuzování rovnocennosti na vnitrostátní úrovni v případě, že nebude k dispozici rozhodnutí Komise ohledně dotčené třetí země.
Členské státy sdělí Komisi:
svá hodnocení rovnocennosti uvedená v odstavci 2 a
hlavní součástí svých ujednání o spolupráci se systémy třetích zemí v oblasti veřejného dohledu, zajištění kvality a vyšetřování a sankcí na základě odstavce 1.
Článek 47
Spolupráce s příslušnými orgány třetích zemí
Členské státy mohou povolit předání pracovních materiálů k auditu nebo jiných dokumentů v držení jimi schválených statutárních auditorů nebo auditorských společností i zpráv o kontrole a vyšetřování souvisejících s dotčenými audity příslušným orgánům třetí země, pokud:
se tyto pracovní materiály k auditu nebo jiné dokumenty vztahují k auditům společností, které vydaly cenné papíry v této třetí zemi nebo které jsou součástí skupiny vydávající povinnou konsolidovanou účetní závěrku v této třetí zemi;
se předání uskuteční prostřednictvím příslušných orgánů domovského státu příslušným orgánům dané třetí země a na jejich žádost;
příslušné orgány dotyčné třetí země splňují požadavky, které byly prohlášeny za přiměřené podle odstavce 3;
existují pracovní ujednání založená na vzájemnosti, dohodnutá mezi dotyčnými příslušnými orgány;
předání osobních údajů do třetí země probíhá v souladu s kapitolou IV směrnice 95/46/ES.
Pracovní ujednání uvedená v odst. 1 písm. d) zajistí, aby:
příslušné orgány poskytly odůvodnění účelu žádosti o poskytnutí pracovních materiálů k auditu a jiných dokumentů;
osoby zaměstnané nebo dříve zaměstnané příslušnými orgány třetí země, které obdržely informace, podléhaly povinnosti zachovávat profesní tajemství;
nebude narušena ochrana obchodních zájmů auditovaného subjektu včetně jeho průmyslového a duševního vlastnictví;
příslušné orgány třetí země mohly použít pracovní materiály k auditu a jiné dokumenty pouze pro výkon veřejného dohledu, zajištění kvality a vyšetřování, které splňují požadavky rovnocenné požadavkům uvedeným v článcích 29, 30 a 32;
žádost příslušných orgánů třetí země o poskytnutí pracovních materiálů k auditu nebo jiných dokumentů v držení statutárního auditora nebo auditorské společnosti bylo možno odmítnout:
Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 48a za účelem zavedení obecných kritérií přiměřenosti, podle kterých má Komise zhodnotit, zda příslušné orgány třetích zemí mohou být uznány za přiměřené z hlediska spolupráce s příslušnými orgány členských států při výměně pracovních materiálů k auditu nebo jiných dokumentů v držení statutárních auditorů a auditorských společností. Obecná kritéria přiměřenosti musí vycházet z požadavků stanovených v článku 36 nebo ze zásadně rovnocenných funkčních výsledků v oblasti přímé výměny pracovních materiálů k auditu nebo jiných dokumentů v držení statutárních auditorů nebo auditorských společností.
Ve výjimečných případech mohou členské státy odchylně od odstavce 1 umožnit statutárním auditorům nebo auditorským společnostem, které schválily, aby předali pracovní materiály k auditu nebo jiné dokumenty přímo příslušným orgánům třetí země, pokud:
příslušné orgány této třetí země zahájily vyšetřování;
předání není v rozporu s povinnostmi, které musí statutární auditoři a auditorské společnosti plnit ve vztahu k předávání pracovních materiálů k auditu a jiných dokumentů svým vnitrostátním příslušným orgánům;
existují pracovní ujednání s příslušnými orgány této třetí země, která umožňují příslušným orgánům v členském státě přímý přístup k pracovním materiálům k auditu a jiným dokumentům auditorských subjektů z této třetí země na základě vzájemnosti;
žádající příslušný orgán třetí země uvědomí předem vnitrostátní příslušný orgán statutárního auditora nebo auditorské společnosti o každé přímé žádosti o informace s uvedením jejích důvodů;
jsou dodrženy podmínky uvedené v odstavci 2.
▼M3 —————
KAPITOLA XII
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 48
Postup projednávání ve výboru
Článek 48a
Výkon přenesené pravomoci
Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci podle čl. 26a odst. 2 je svěřena Komisi na dobu neurčitou.
▼M3 —————
Článek 50
Zrušení směrnice 84/253/EHS
Směrnice 84/253/EHS se zrušuje s účinkem ode dne 29. června 2006. Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici.
Článek 51
Přechodné ustanovení
Na statutární auditory a auditorské společnosti, které příslušné orgány členských států schválily v souladu se směrnicí 84/253/EHS před nabytím účinnosti předpisů uvedených v čl. 53 odst. 1, se hledí, jako by byli schváleni v souladu s touto směrnicí.
Článek 52
Minimální harmonizace
Členské státy vyžadující povinný audit mohou uložit přísnější požadavky, pokud není v této směrnici stanoveno jinak.
Článek 53
Provedení
Článek 54
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 55
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
( 1 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338).
( 2 ) Úř. věst. L 207, 18.8.2003, s. 1.
( 3 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS (Úř. věst. L 182, 29.6.2013, s. 19).
( 4 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93 (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 30).
( 5 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22).
( 6 ) Úř. věst. L 13, 19.1.2000, s. 12.
( 7 ) Směrnice Komise 2004/72/ES ze dne 29. dubna 2004, kterou se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES, pokud jde o uznávané tržní postupy, definici důvěrné informace ve vztahu ke komoditním derivátům, sestavení seznamů zasvěcených osob, oznamování transakcí osob s řídicí odpovědností a oznamování podezřelých transakcí (Úř. věst. L 162, 30.4.2004, s. 70).
( 8 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/71/ES ze dne 4. listopadu 2003 o prospektu, který má být zveřejněn při veřejné nabídce nebo přijetí cenných papírů k obchodování, a o změně směrnice 2001/34/ES (Úř. věst. L 345, 31.12.2003, s. 64).
( 9 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (Úř. věst. L 302, 17.11.2009, s. 32).
( 10 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU ze dne 8. června 2011 o správcích alternativních investičních fondů a o změně směrnic 2003/41/ES a 2009/65/ES a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU) č. 1095/2010 (Úř. věst. L 174, 1.7.2011, s. 1).
( 11 ) Nařízení Komise (ES) č. 809/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/71/ES, pokud jde o údaje obsažené v prospektech, úpravu prospektů, uvádění údajů ve formě odkazu, zveřejňování prospektů a šíření inzerátů (Úř. věst. L 149, 30.4.2004, s. 1).
( 12 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 349).
( 13 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).