EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 01993R2454-20140904
Commission Regulation (EEC) No 2454/93 of 2 July 1993 laying down provisions for the implementation of Council Regulation (EEC) No 2913/92 establishing the Community Customs Code
Consolidated text: Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993 , kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství
Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993 , kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství
1993R2454 — CS — 04.09.2014 — 021.001
Tento dokument je třeba brát jako dokumentační nástroj a instituce nenesou jakoukoli odpovědnost za jeho obsah
|
NAŘÍZENÍ KOMISE (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 253, 11.10.1993, p.1) |
Ve znění:
|
|
|
Úřední věstník |
||
|
No |
page |
date |
||
|
L 335 |
1 |
31.12.1993 |
||
|
L 82 |
15 |
25.3.1994 |
||
|
L 162 |
1 |
30.6.1994 |
||
|
L 235 |
6 |
9.9.1994 |
||
|
L 346 |
1 |
31.12.1994 |
||
|
L 171 |
8 |
21.7.1995 |
||
|
L 70 |
4 |
20.3.1996 |
||
|
L 218 |
1 |
28.8.1996 |
||
|
L 289 |
1 |
12.11.1996 |
||
|
L 9 |
1 |
13.1.1997 |
||
|
L 17 |
28 |
21.1.1997 |
||
|
L 196 |
31 |
24.7.1997 |
||
|
L 7 |
3 |
13.1.1998 |
||
|
L 212 |
18 |
30.7.1998 |
||
|
L 10 |
1 |
15.1.1999 |
||
|
L 65 |
1 |
12.3.1999 |
||
|
L 197 |
25 |
29.7.1999 |
||
|
L 188 |
1 |
26.7.2000 |
||
|
L 330 |
1 |
27.12.2000 |
||
|
L 141 |
1 |
28.5.2001 |
||
|
L 68 |
11 |
12.3.2002 |
||
|
L 134 |
1 |
29.5.2003 |
||
|
L 187 |
16 |
26.7.2003 |
||
|
L 343 |
1 |
31.12.2003 |
||
|
L 139 |
1 |
2.6.2005 |
||
|
L 148 |
5 |
11.6.2005 |
||
|
L 38 |
11 |
9.2.2006 |
||
|
L 70 |
35 |
9.3.2006 |
||
|
L 360 |
64 |
19.12.2006 |
||
|
L 362 |
1 |
20.12.2006 |
||
|
L 62 |
6 |
1.3.2007 |
||
|
NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1192/2008 ze dne 17. listopadu 2008, |
L 329 |
1 |
6.12.2008 |
|
|
L 98 |
3 |
17.4.2009 |
||
|
L 125 |
6 |
21.5.2009 |
||
|
L 51 |
2 |
2.3.2010 |
||
|
L 52 |
28 |
3.3.2010 |
||
|
L 60 |
9 |
10.3.2010 |
||
|
L 125 |
10 |
21.5.2010 |
||
|
NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1063/2010 ze dne 18. listopadu 2010, |
L 307 |
1 |
23.11.2010 |
|
|
PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 756/2012 ze dne 20. srpna 2012, |
L 223 |
8 |
21.8.2012 |
|
|
PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1101/2012 ze dne 26. listopadu 2012, |
L 327 |
18 |
27.11.2012 |
|
|
PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1159/2012 ze dne 7. prosince 2012, |
L 336 |
1 |
8.12.2012 |
|
|
PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1180/2012 ze dne 10. prosince 2012, |
L 337 |
37 |
11.12.2012 |
|
|
PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 58/2013 ze dne 23. ledna 2013, |
L 21 |
19 |
24.1.2013 |
|
|
L 158 |
74 |
10.6.2013 |
||
|
PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 530/2013 ze dne 10. června 2013, |
L 159 |
1 |
11.6.2013 |
|
|
PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1063/2013 ze dne 30. října 2013, |
L 289 |
44 |
31.10.2013 |
|
|
PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1076/2013 ze dne 31. října 2013, |
L 292 |
1 |
1.11.2013 |
|
|
PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1099/2013 ze dne 5. listopadu 2013, |
L 294 |
40 |
6.11.2013 |
|
|
PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1357/2013 ze dne 17. prosince 2013 |
L 341 |
47 |
18.12.2013 |
|
|
PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 889/2014 ze dne 14. srpna 2014, |
L 243 |
39 |
15.8.2014 |
|
Ve znění:
|
C 241 |
21 |
29.8.1994 |
||
|
L 236 |
33 |
23.9.2003 |
Opraveno:
|
Pozn.: Toto úplné znění obsahuje odkazy na evropskou účetní jednotku a/nebo ECU, které je třeba od 1. ledna 1999 chápat jako odkazy na euro – nařízení Rady (EHS) č. 3308/80 (Úř. věst. L 345, 20.12.1980, s. 1) a nařízení Rady (ES) č. 1103/97 (Úř. věst. L 162, 19.6.1997, s. 1). |
NAŘÍZENÍ KOMISE (EHS) č. 2454/93
ze dne 2. července 1993,
kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství
KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství,
s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (dále jen „kodex“) ( 1 ), a zejména na článek 249 uvedeného nařízení,
vzhledem k tomu, že kodex shromáždil veškeré existující celní předpisy v jediném právním nástroji; že v nich současně provedl některé úpravy za účelem jejich většího sladění, zjednodušení i zaplnění některých přetrvávajících mezer; že tento kodex proto v dané oblasti představuje úplnou právní úpravu Společenství;
vzhledem k tomu, že pro vydání prováděcích předpisů v celní oblasti platí tytéž důvody, které vedly k přijetí kodexu; že je proto třeba, aby veškeré prováděcí předpisy v celní oblasti, která jsou v současnosti rozptýleny ve velkém počtu nařízení a směrnic Společenství, byly shromážděny do jediného nařízení;
vzhledem k tomu, že prováděcí kodex k celnímu kodexu Společenství musí převzít stávající prováděcí předpisy v celní oblasti; že je však na základě získaných zkušeností účelné
— tyto předpisy pozměnit a přizpůsobit je tak ustanovením kodexu,
— rozšířit oblast působnosti některých ustanovení, která je v současné době omezena pouze na některé celní režimy, v souladu s obecnou působností kodexu,
— zpřesnit některá pravidla, aby při jejich uplatňování existovala větší právní jistota.
vzhledem k tomu, že prováděné změny se týkají zejména ustanovení o celním dluhu;
vzhledem k tomu, že je vhodné omezit použití čl. 791 odst. 2 do 1. ledna 1995 a přezkoumat jej v této lhůtě na základě získaných zkušeností;
vzhledem k tomu, že opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
ČÁST I
OBECNÁ PROVÁDĚCÍ USTANOVENÍ
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
KAPITOLA 1
Definice
Článek 1
Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
1. kodexem: nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství;
2. karnetem ATA: mezinárodní celní doklad pro dočasné použití zřízený v rámci Úmluvy ATA či Istanbulské úmluvy;
3. výborem: Výbor pro celní kodex zřízený podle článků 247a a 248a kodexu;
4. Radou pro celní spolupráci: organizace vytvořená Úmluvou o zřízení Rady pro celní spolupráci, která byla uzavřena dne 15. prosince 1950 v Bruselu;
5. údaji potřebnými ke ztotožnění zboží: údaje používané podle obchodních zvyklostí ke ztotožnění zboží, které celním orgánům umožňují jeho sazební zařazení, a údaje o množství zboží;
6. zbožím neobchodní povahy: zboží, které vstupuje do daného celního režimu příležitostně a jehož povaha a množství prokazují, že má sloužit výhradně k soukromému nebo osobnímu použití nebo spotřebě příjemců nebo osob, které je dovážejí, a jejich rodinných příslušníků, nebo které má sloužit jako dárek;
7. obchodněpolitickými opatřeními: nesazební opatření zavedená v rámci společné obchodní politiky předpisy Společenství upravujícími vývoz a dovoz zboží, například kontrolní a ochranná opatření, množstevní omezení nebo stropy a zákazy dovozu nebo vývozu;
8. celní nomenklaturou: některá z nomenklatur uvedených v čl. 20 odst. 6 kodexu;
9. harmonizovaným systémem: harmonizovaný systém popisu a číselného označování zboží;
10. Smlouvou: Smlouva o založení Evropského společenství;
11. Istanbulskou úmluvou: Úmluva o dočasném použití uzavřená dne 26. června 1990 v Istanbulu;
12. Hospodářským subjektem se rozumí: osoba, která v rámci své podnikatelské činnosti provádí činnosti, na něž se vztahují celní předpisy.
13. jednotným povolením se rozumí: povolení, do něhož jsou zapojeny celní orgány ve více než jednom členském státě pro jeden z těchto postupů:
— postup zjednodušeného celního prohlášení podle čl. 76 odst. 1 kodexu nebo
— místní celní řízení podle čl. 76 odst. 1 kodexu nebo
— celní režimy s hospodářským účinkem podle čl. 84 odst. 1 písm. b) kodexu nebo
— zvláštní použití podle čl. 21 odst. 1 kodexu;
14. integrovaným povolením se rozumí: povolení používat více než jeden z postupů uvedených v bodě 13; může mít podobu integrovaného jednotného povolení, je-li dotčena více než jedna celní správa;
15. schvalujícím celním orgánem se rozumí: celní orgán, který uděluje povolení;
16. číslem EORI (registrační a identifikační číslo hospodářských subjektů): číslo jedinečné v Evropském společenství, které celní orgán nebo určený orgán či orgány členského státu přidělují hospodářským subjektům a jiným osobám v souladu s pravidly stanovenými v kapitole 6;
17. vstupním souhrnným celním prohlášením: souhrnné celní prohlášení podle článku 36a kodexu, které má být podáno pro zboží vstupující na celní území Společenství, nestanoví-li toto nařízení jinak;
18. výstupním souhrnným celním prohlášením: souhrnné celní prohlášení podle článku 182c kodexu, které má být podáno pro zboží, jež má být dopraveno z celního území Společenství, nestanoví-li toto nařízení jinak.
Článek 1a
Pro účely článků 291 až 300 se země Hospodářské unie Beneluxu považují za jediný členský stát.
KAPITOLA 2
Rozhodnutí
Článek 2
Jestliže osoba, která žádá o vydání rozhodnutí, není schopna poskytnout veškeré doklady a údaje potřebné k jeho přijetí, jsou celní orgány povinny poskytnout doklady a údaje, které mají k dispozici.
Článek 3
Rozhodnutí o jistotě ve prospěch osoby, která se zavázala, že uhradí příslušné částky na první písemné vyzvání celních orgánů, se zruší v případě, že závazek není splněn.
Článek 4
Zrušení rozhodnutí se nevztahuje na zboží, které již bylo v době, kdy zrušení nabylo účinku, propuštěno do režimu na základě zrušeného rozhodnutí.
Celní orgány však mohou požadovat, aby ve lhůtě, kterou stanoví, bylo zboží přiděleno některé přípustné celně schválené určení.
KAPITOLA 3
Počítačové zpracování dat
Článek 4a
1. Celní orgány mohou za podmínek a způsoby, které samy určí, při dodržení zásad stanovených celními předpisy stanovit, že formality mají být plněny pomocí počítačového zpracování dat.
K tomuto účelu se
— „počítačovým zpracováním dat“ rozumí
—a) výměnu standardních zpráv EDI s celními orgány;
b) zanesení informací nezbytných ke splnění daných formalit do celních systémů počítačového zpracování dat;
— „EDI“ (Electronic Data Exchange) rozumí přenos dat strukturovaných podle dohodnutých standardů zpráv mezi dvěma systémy počítačového zpracování dat elektronickými prostředky,
— „standardní zprávou“ rozumí předdefinovaná struktura uznávaná pro elektronický přenos dat.
2. Podmínky stanovené pro plnění formalit pomocí počítačového zpracování dat musí zahrnovat zejména opatření pro kontrolu zdrojů a pro ochranu dat před nebezpečím neoprávněného přístupu, ztrátou, změnou nebo zničením.
Článek 4b
Jsou-li formality plněny pomocí počítačového zpracování dat, určí celní orgány pravidla pro nahrazení vlastnoručního podpisu jiným technickým postupem, který může být založen na použití kódů.
Článek 4c
V případě zkušebních programů k vyhodnocování možných zjednodušení pomocí počítačového zpracování dat mohou celní orgány po dobu nezbytně nutnou pro uskutečnění programu upustit od požadavku poskytovat tyto informace:
a) prohlášení uvedené v čl. 178 odst. 1,
b) odchylně od čl. 222 odst. 1 údaje vztahující se k některým kolonkám jednotného správního dokladu, které nejsou nutné ke ztotožnění zboží a na jejichž základě se nevyměřuje dovozní nebo vývozní clo.
Tyto informace však musí být možné předložit na vyžádání v případě kontroly.
Výše dovozního cla, které je třeba zaplatit za období, po které platí odchylka přiznaná podle prvního pododstavce, nesmí být nižší než částka, která by byla požadována, pokud by tato odchylka neexistovala.
Členské státy, které se hodlají zapojit do těchto zkušebních programů, předem sdělí Komisi všechny podrobnosti o navrhovaném zkušebním programu, včetně zamýšlené doby trvání. Zároveň Komisi průběžně informují o jeho provádění a výsledcích. Komise informuje všechny ostatní členské státy.
KAPITOLA 4
Předávání údajů mezi celními orgány prostřednictvím informačních technologií a počítačových sítí
Článek 4d
1. Aniž jsou dotčeny jakékoli zvláštní okolnosti a jakákoli ustanovení upravující daný režim, které se případně použijí přiměřeně, pokud členské státy ve spolupráci s Komisí vyvinuly elektronické systémy pro předávání informací v souvislosti s celním režimem nebo hospodářskými subjekty, používají celní orgány při předávání údajů mezi dotčenými celními úřady uvedené systémy.
2. Jestliže celní úřady zúčastněné na postupu sídlí v různých členských státech, celní orgány se vzájemně dohodnou na struktuře a podrobnostech sdělení používaných k předávání údajů.
Článek 4e
1. Vedle požadavků uvedených v čl. 4a odst. 2 celní orgány vytvoří a udržují odpovídající bezpečnostní opatření pro účinný, spolehlivý a bezpečný provoz různých systémů.
2. Aby byla zajištěna úroveň bezpečnosti systému uvedená v odstavci 1, zaznamená se každý vstup, změna nebo vymazání údajů společně s odůvodněním a přesným časem tohoto zpracování a určením osoby, která je provedla. Původní údaje a jakékoli takto zpracované údaje se navíc uchovávají po dobu nejméně tří kalendářních let po konci roku, na který se tyto údaje vztahují, není-li určeno jinak.
3. Celní orgány pravidelně sledují bezpečnost systému.
4. Zúčastněné celní orgány se navzájem informují o veškerých podezřeních na porušení bezpečnosti a v případě potřeby o nich vyrozumí i dotčený hospodářský subjekt.
KAPITOLA 5
Řízení rizik
Článek 4f
1. Celní orgány provádějí řízení rizik tak, aby rozlišily míru rizika spojenou s jednotlivými druhy zboží podléhajícího celním kontrolám nebo celnímu dohledu a určily, zda mají či nemají být provedeny konkrétní celní kontroly, a případně, kde mají být provedeny.
2. Určení míry rizika vychází z hodnocení pravděpodobnosti, že nastane událost, se kterou je riziko spojeno, a z dopadu takové události, pokud skutečně nastane. Výběr zásilek nebo celních prohlášení, u kterých má být provedena celní kontrola, se provádí nahodile.
Článek 4g
1. Řízení rizik na úrovni Společenství, uvedené v čl. 13 odst. 2 kodexu, se provádí v souladu se společným elektronickým rámcem pro řízení rizik sestávajícím z následujících prvků:
a) celního systému Společenství pro řízení rizik k provádění řízení rizik, který má být používán celními orgány a Komisí k předávání informací týkajících se rizik, jež by napomohly ke zlepšení celních kontrol;
b) společných prioritních oblastí kontrol;
c) společných kritérií rizik a norem pro harmonizované uplatňování celních kontrol ve zvláštních případech.
2. Celní orgány si předávají informace týkající se rizik prostřednictvím systému uvedeného v odst. 1 písm. a) za těchto okolností:
a) celní orgán vyhodnotí rizika jako natolik významná, že je nezbytná celní kontrola, a z výsledků kontroly je zřejmé, že nastala událost podle čl. 4 odst. 25 kodexu;
b) z výsledků kontroly nevyplynulo, že nastala událost podle čl. 4 odst. 25 kodexu, avšak dotčený celní orgán se domnívá, že hrozící událost představuje vysoké riziko v jiném státě Společenství.
Článek 4h
1. Společné prioritní oblasti kontroly se vztahují na konkrétní celně schválená určení, druhy zboží, přepravní cesty, způsoby dopravy nebo hospodářské subjekty, které mají v průběhu určitého období podléhat zvýšené úrovni analýzy rizik a rozsáhlejším celním kontrolám.
2. Uplatňování společných prioritních oblastí kontroly vychází ze společného přístupu k analýze rizik a v zájmu zajištění rovnocenné úrovně celních kontrol i ze společných kritérií rizik a norem pro výběr zboží nebo hospodářských subjektů, u nichž se provede kontrola.
3. Celními kontrolami prováděnými v rámci společných prioritních oblastí kontroly nejsou dotčeny jiné kontroly, které běžně provádějí celní orgány.
Článek 4i
1. Společná kritéria rizik a normy uvedené v čl. 4g odst. 1 písm. c) zahrnují tyto prvky:
a) popis rizika či rizik;
b) faktory nebo ukazatele rizika, které se použijí pro výběr zboží nebo hospodářských subjektů, u nichž se provede kontrola;
c) povahu celních kontrol, které uskuteční celní orgány;
d) dobu uplatňování celních kontrol uvedených v písmenu c).
Informace získané uplatňováním prvků uvedených v prvním pododstavci jsou šířeny prostřednictvím celního systému Společenství pro řízení rizik podle čl. 4g odst. 1 písm. a). Celní orgány je využijí v rámci svých systémů pro řízení rizik.
2. Celní orgány vyrozumí Komisi o výsledcích celních kontrol prováděných v souladu s odstavcem 1 tohoto článku.
Článek 4j
Pro stanovení společných prioritních oblastí kontroly, jakož i při uplatňování společných kritérií rizik a norem se přihlédne k těmto skutečnostem:
a) přiměřenosti k riziku;
b) naléhavosti nezbytného použití kontrol;
c) možnému dopadu na obchodní tok, na jednotlivé členské státy a na kontrolní zdroje.
KAPITOLA 6
Systém registrace a identifikace
Článek 4k
1. Číslo EORI se použije k identifikaci hospodářských subjektů a jiných osob při jejich kontaktu s celními orgány.
Struktura čísla EORI se musí shodovat s kritérii stanovenými v příloze 38.
2. Jestliže orgánem odpovědným za přidělení čísla EORI není orgán celní, každý členský stát určí orgán či orgány, které za registraci hospodářských subjektů a jiných osob a za přidělení čísla EORI těmto subjektům a osobám odpovídají.
Celní orgány členských států sdělí Komisi název a adresu orgánu či orgánů odpovědných za přidělení čísla EORI. Komise tyto údaje zveřejní na internetu.
3. S výhradou odstavce 1 mohou členské státy jako číslo EORI používat číslo, které hospodářskému subjektu nebo jiné osobě již příslušné orgány přidělily pro daňové, statistické nebo jiné účely.
Článek 4l
1. Hospodářský subjekt, který je usazen na celním území Společenství, je registrován celním orgánem nebo určeným orgánem členského státu, v němž je tento subjekt usazen. Hospodářské subjekty o registraci požádají před zahájením činností uvedených v čl. 1 bodě 12. Nicméně hospodářské subjekty, které o registraci nepožádaly, tak mohou učinit během své první operace.
2. V případech uvedených v čl. 4k odst. 3 mohou členské státy zprostit hospodářský subjekt nebo jinou osobu povinnosti žádat o číslo EORI.
3. Jestliže hospodářský subjekt, který není usazen na celním území Společenství, nemá přiděleno číslo EORI, je registrován celním orgánem nebo určeným orgánem členského státu, v němž poprvé provede jeden z těchto úkonů:
a) podá ve Společenství souhrnné celní prohlášení nebo celní prohlášení jiné než jedno z těchto celních prohlášení:
i) celní prohlášení podané v souladu s články 225 až 238,
ii) celní prohlášení pro dočasné propuštění nebo ukončení tohoto postupu zpětným vývozem,
iii) celní prohlášení předložené v rámci společného tranzitního režimu hospodářským subjektem usazeným ve smluvní straně úmluvy o společném tranzitním režimu jiné než Evropské unii, pokud se prohlášení nepoužije rovněž jako vstupní nebo výstupní souhrnné celní prohlášení,
iv) celní prohlášení předložené v rámci režimu vnitřního tranzitu Společenství hospodářským subjektem usazeným v Andoře nebo v San Marinu, pokud se prohlášení nepoužije rovněž jako vstupní nebo výstupní souhrnné celní prohlášení;
b) podá ve Společenství výstupní nebo vstupní souhrnné celní prohlášení;
c) provozuje dočasný sklad podle čl. 185 odst. 1;
d) požádá o povolení podle článku 324a nebo 372;
e) požádá o osvědčení oprávněného hospodářského subjektu podle článku 14a.
4. Osoby jiné než hospodářské subjekty se neregistrují, ledaže jsou současně splněny následující podmínky:
a) tuto registraci vyžadují právní předpisy daného členského státu;
b) této osobě nebylo číslo EORI již dříve přiděleno;
c) tato osoba provádí operace, pro které je v souladu s přílohou 30A nebo přílohou 37 hlavou I číslo EORI nutné.
5. V případech dle odstavce 4:
a) osobu usazenou na celním území Společenství, jinou než hospodářský subjekt uvedený v odstavci 1, registruje celní orgán nebo určený orgán členského státu, ve kterém je tato osoba usazena;
b) osobu neusazenou na celním území Společenství, jinou než hospodářský subjekt uvedený v odstavci 3, registruje celní orgán nebo určený orgán členského státu, ve kterém tato osoba provozuje činnost, na niž se vztahují celní předpisy.
6. Hospodářské subjekty a jiné osoby mají přiděleno pouze jedno číslo EORI.
7. Pro účely této kapitoly se při určování toho, zda je osoba usazena v členském státě, obdobně použije čl. 4 odst. 2 celního kodexu.
Článek 4m
1. Údaje o registraci a identifikaci hospodářských subjektů, popřípadě jiných osob, zpracovávané v systému uvedeném v článku 4o, obsahují údaje uvedené v příloze 38d, s výhradou zvláštních podmínek stanovených v čl. 4o odst. 4 a 5.
2. Členské státy mohou při registraci hospodářských subjektů a jiných osob za účelem přidělení čísla EORI požadovat, aby jim tyto subjekty a osoby předložily i jiné údaje než ty, které jsou uvedeny v příloze 38d, pokud je to nutné pro účely stanovené jejich vnitrostátními předpisy.
3. Členské státy mohou hospodářské subjekty, popřípadě jiné osoby, požádat, aby údaje uvedené v odstavcích 1 a 2 předložily v elektronické podobě.
Článek 4n
Hospodářské subjekty a jiné osoby používají číslo EORI při veškeré komunikaci s celními orgány, jsou-li o ně požádány. Toto číslo se používá také pro výměnu informací mezi celními orgány navzájem a mezi celními orgány a jinými orgány podle podmínek stanovených v článcích 4p a 4q.
Článek 4o
1. Členské státy spolupracují s Komisí na vytváření centrálního elektronického informačního a komunikačního systému, který obsahuje údaje uvedené v příloze 38d, poskytnuté všemi členskými státy.
2. Celní orgány pomocí systému uvedeného v odstavci 1 spolupracují s Komisí při zpracovávání údajů o registraci a identifikaci hospodářských subjektů a jiných osob uvedených v příloze 38d a při výměně těchto údajů mezi celními orgány navzájem a mezi Komisí a celními orgány.
Jiné údaje než údaje uvedené v příloze 38d se v centrálním systému nezpracovávají.
3. Členské státy zajistí, aby jejich vnitrostátní systémy byly stále aktuální, úplné a přesné.
4. Členské státy do centrálního systému pravidelně odesílají údaje o hospodářských subjektech a jiných osobách uvedené v příloze 38d bodech 1 až 4 vždy, když jsou přidělena nová čísla EORI nebo uvedené údaje doznají změn.
5. Členské státy do centrálního systému pravidelně odesílají také údaje o hospodářských subjektech a jiných osobách uvedené v příloze 38d bodech 5 až 12, jsou-li takové údaje obsaženy ve vnitrostátním systému, vždy, když jsou přidělena nová čísla EORI nebo uvedené údaje doznají změn.
6. Do centrálního systému se spolu s dalšími údaji uvedenými v příloze 38d odesílají pouze čísla EORI přidělená v souladu s čl. 4l odst. 1 až 5.
7. Jestliže se zjistí, že hospodářský subjekt nebo jiná osoba ukončily činnosti uvedené v čl. 1 bodě 12, členské státy tuto skutečnost zohlední v údajích uvedených v bodě 11 přílohy 38d.
Článek 4p
Orgán určený v souladu s čl. 4k odst. 2 umožní v každém členském státě celním orgánům tohoto členského státu přímý přístup k údajům uvedeným v příloze 38d.
Článek 4q
1. V každém členském státě si případ od případu mohou přímý přístup ke svým vlastním údajům uvedeným v bodech 1, 2, 3 a 4 přílohy 38d vzájemně umožnit tyto orgány:
a) celní orgány;
b) veterinární orgány;
c) hygienické orgány;
d) statistické orgány;
e) daňové orgány;
f) orgány odpovědné za boj proti podvodům;
g) orgány odpovědné za obchodní politiku, popřípadě i zemědělské orgány;
h) orgány odpovědné za ochranu hranic.
2. Orgány uvedené v odstavci 1 mohou tyto údaje ukládat nebo si je mezi sebou vyměňovat pouze v případě, že je jejich zpracování nutné za účelem plnění zákonných povinností těchto orgánů v souvislosti s pohybem zboží, na něž se vztahuje některý celní režim.
3. Celní orgány členských států sdělí Komisi adresu orgánů uvedených v odstavci 1. Komise tyto údaje zveřejní na internetu.
Článek 4r
Číslo EORI a údaje uvedené v příloze 38d se v centrálním systému zpracovávají po dobu stanovenou v právních předpisech členských států, které údaje uvedené v čl. 4o odst. 4 a 5 odeslaly.
Článek 4s
1. Toto nařízení se nedotýká a nijak neovlivňuje úroveň ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů podle ustanovení právních předpisů Společenství a jednotlivých států, a zejména nemění povinnosti členských států týkající se zpracovávání osobních údajů těmito státy podle směrnice 95/46/ES ani povinnosti orgánů a institucí Společenství týkající se zpracovávání osobních údajů těmito orgány a institucemi podle nařízení (ES) č. 45/2001 při plnění jejich povinností.
2. Údaje o identifikaci a registraci hospodářských subjektů a jiných osob tvořené souborem údajů uvedených v bodech 1, 2 a 3 přílohy 38d může Komise zveřejnit na internetu pouze v případě, že k tomu tyto subjekty a osoby dobrovolně udělily svůj výslovný a vědomý písemný souhlas. Je-li takový souhlas udělen, je v souladu s vnitrostátními právními předpisy členských států sdělen orgánu či orgánům členských států určeným v souladu s čl. 4k odst. 2 nebo orgánům celním.
3. Výkon práv osob v souvislosti s údaji o jejich registraci uvedenými v příloze 38d a zpracovanými ve vnitrostátních systémech se řídí právními předpisy členského státu, který jejich osobní údaje uložil, a kde je to vhodné, zejména ustanoveními, kterými se provádí směrnice 95/46/ES.
Článek 4t
Vnitrostátní orgány dozoru pro ochranu údajů a evropský inspektor ochrany údajů, z nichž každý jedná v rozsahu svých příslušných pravomocí, aktivně spolupracují a zajišťují koordinovaný dozor nad systémem uvedeným v čl. 4o odst. 1.
HLAVA II
ZÁVAZNÉ INFORMACE
KAPITOLA 1
Definice
Článek 5
Pro účely této hlavy se rozumí:
1. závaznou informací:
informace o sazebním zařazení zboží nebo informace o původu zboží závazná pro orgány všech členských států Společenství, jestliže jsou splněny podmínky uvedené v článcích 6 a 7;
2. žadatelem:
— v záležitostech sazebního zařazení: každá osoba, která podala celním orgánům žádost o vydání závazné informace o sazebním zařazení zboží,
— v záležitostech původu: znamená osobu, každá osoba, která podala celním orgánům žádost o vydání závazné informace o původu zboží a má opodstatněné důvody tak učinit;
3. oprávněná osoba:
osoba, které se závazná informace vydává.
KAPITOLA 2
Postup pro získání závazných informací – Oznámení informací žadatelům a jejich předávání Komisi
Článek 6
1. Žádost o vydání závazných informací se podává písemně příslušným celním orgánům členského státu nebo členských států, v nichž má být daná informace použita, nebo příslušným celním orgánům členského státu, v němž je žadatel usazen.
Žádost o vydání závazné informace o sazebním zařazení zboží se podává na tiskopise podle vzoru v příloze 1b.
2. Žádost o vydání závazné informace o sazebním zařazení zboží se smí týkat pouze jediného typu zboží; žádost o vydání závazné informace o původu zboží se smí týkat pouze jediného typu zboží a jednoho souboru okolností udělujících status původu.
3.
A) Žádost o vydání závazné informace o sazebním zařazení zboží musí obsahovat tyto údaje:
a) jméno a adresu oprávněné osoby;
b) jméno a adresu žadatele, pokud není oprávněnou osobou;
c) celní nomenklaturu, do níž má být zboží zařazeno. Pokud žadatel požaduje zařazení zboží do některé z nomenklatur uvedených v čl. 20 odst. 3 písm. b) a odst. 6 písm. b) kodexu, musí v žádosti o vydání závazné informace o sazebním zařazení zboží tuto nomenklaturu výslovně uvést;
d) přesný popis zboží umožňující jeho ztotožnění a zařazení do celní nomenklatury;
e) složení zboží a případně zkušební metody použité k jeho stanovení, jestliže na tomto údaji závisí zařazení zboží;
f) případně jako přílohy vzorky, fotografie, plány, katalogy nebo jiné podklady, které by mohly celním orgánům pomoci ke správnému zařazení daného zboží do celní nomenklatury;
g) předpokládané zařazení;
h) souhlas s předložením překladu jakýchkoliv přiložených dokladů do úředního jazyka nebo některého z úředních jazyků dotyčného členského státu, pokud o něj celní orgány požádají;
i) vyznačení údajů, jež mají být považovány za důvěrné;
j) sdělení žadatele, zda podle jeho informací byla pro stejné nebo podobné zboží v rámci Společenství vydána závazná informace o sazební-m zařazení zboží nebo zda byla podána žádost o její vydání;
k) souhlas s tím, že sdělené informace mohou být uloženy v databázi Komise a že údaje závazné informace o sazebním zařazení zboží, včetně případných fotografií, náčrtů, dokumentace atd., s výjimkou údajů, které žadatel označil jako důvěrné, mohou být zveřejněny prostřednictvím internetu; použijí se platné předpisy o ochraně údajů.
B) Žádost o vydání závazné informace o původu zboží musí obsahovat tytoúdaje:
a) jméno a adresu oprávněné osoby;
b) jméno a adresu žadatele, pokud není oprávněnou osobou;
c) příslušný právní základ ve smyslu článků 22 a 27 kodexu;
d) podrobný popis zboží a jeho sazební zařazení;
e) v potřebném rozsahu složení zboží a případně zkušební metody použité k jeho stanovení, a případně jeho cena ze závodu;
f) podmínky umožňující určení původu, použité materiály a jejich původ, sazební zařazení, odpovídající hodnoty a popis okolností (pravidla ke změně čísla sazebníku, přidaná hodnota, popis zpracování či opracování nebo jiné specifické pravidlo) umožňujících splnění příslušných podmínek; zejména musí být přesně uvedeno použité pravidlo původu a navrhovaný původ daného zboží;
g) veškeré vzorky, fotografie, plány, katalogy nebo jiné podklady o složení zboží a o materiálech, z nichž se skládá, které by mohly pomoci při popisu výrobního procesu nebo zpracování, kterými materiály prošly;
h) souhlas s předložením překladu případně přiložených dokladů do úředního jazyka nebo některého z úředních jazyků dotyčného členského státu, pokud o něj celní orgány požádají;
i) vyznačení údajů, jež mají být považovány za důvěrné, ať již ve vztahu k veřejnosti nebo k správním orgánům;
j) sdělení žadatele, zda podle jeho informací byla pro zboží nebo materiály stejné nebo podobné a materiálům uvedeným v písmenech d) nebo f) ve Společenství vydána závazné informace o sazebním zařazení zboží nebo závazná informace o původu zboží nebo zda byla podána žádost o její vydání;
k) souhlas s tím, že sdělené informace mohou být uloženy ve veřejně přístupné databázi Komise Evropských společenství; kromě článku 15 kodexu se však na tyto informace vztahují předpisy o ochraně údajů platné v členských státech.
4. Mají-li celní orgány po obdržení žádosti za to, že žádost neobsahuje všechny údaje potřebné ke kvalifikovanému posouzení, vyzvou žadatele, aby chybějící údaje doplnil. Lhůty tří měsíců nebo 150 dnů, zmíněné v článku 7, počínají dnem, kdy mají celní orgány všechny informace potřebné k vydání rozhodnutí; celní orgány vyrozumí žadatele o obdržení žádosti a o dni, kterým uvedená lhůta počíná.
5. Seznam celních orgánů určených členskými státy k přijímání žádostí o vydání závazných informací a k jejich vydávání se zveřejní v řadě C Úředního věstníku Evropských společenství.
Článek 7
1. Závazná informace bude žadateli oznámena co nejdříve.
a) V záležitostech sazebního zařazení: není-li možné oznámit závaznou informaci o sazebním zařazení zboží žadateli do tří měsíců od přijetí žádosti, vyrozumějí jej celní orgány o této skutečnosti a uvedou důvod odkladu a dobu, ve které budou pravděpodobně schopny požadovanou informaci oznámit.
b) V záležitostech původu: závazná informace musí být oznámena ve lhůtě 150 dnů ode dne přijetí žádosti.
2. Oznámení se provádí na tiskopise odpovídajícím vzoru uvedenému v příloze 1 (závazné informace o sazebním zařazení zboží) nebo v příloze 1A (závazné informace o původu zboží). Na tiskopise se vyznačují údaje, jež mají být považovány za důvěrné. Na tiskopise se rovněž uvádí právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí celních orgánů podle článku 243 kodexu.
Článek 8
1. Pokud jde o závazné informace o sazebním zařazení zboží, předají celní orgány členských států neprodleně Komisi:
a) kopii žádosti o vydání závazné informace o sazebním zařazení zboží (příloha 1B);
b) kopii vydané závazné informace o sazebním zařazení zboží (vyhotovení č. 2 v příloze 1);
c) údaje uváděné ve vyhotovení č. 4 v příloze 1.
Pokud jde o závazné informace o původu, předají Komisi neprodleně příslušné údaje o vydané závazné informaci o původu.
Toto předání se uskuteční pomocí elektronického přenosu dat.
2. Na žádost kteréhokoli členského státu mu Komise neprodleně sdělí údaje získané v souladu s odstavcem 1. Toto sdělení se uskuteční pomocí elektronického přenosu dat.
3. Elektronicky přenášené údaje žádosti o závaznou informaci o sazebním zařazení zboží, vydaná závazná informace o sazebním zařazení zboží a údaje uvedené na vyhotovení č. 4 v příloze 1 se ukládají v centrální databázi Komise. Údaje závazné informace o sazebním zařazení zboží, včetně případných fotografií, náčrtů, dokumentace atd., s výjimkou údajů uvedených v kolonkách 3 a 8 vydané závazné informace o sazebním zařazení zboží, mohou být zveřejněny prostřednictvím internetu.
KAPITOLA 3
Ustanovení o rozporných závazných informacích
Článek 9
1. V případě rozporu mezi dvěma nebo více závaznými informacemi,
— Komise z vlastního podnětu nebo na žádost zástupce některého členského státu zahrne tento bod k rozpravě na pořad jednání výboru, které se koná následující měsíc, a pokud tak neučiní, na pořad následujícího jednání,
— postupem projednávání ve výboru Komise přijme opatření k zajištění jednotného používání celní nomenklatury nebo pravidel původu co nejdříve do šesti měsíců od jednání zmíněného v první odrážce.
2. Pro účely odstavce 1 se závazné informace o původu zboží považují za rozporné, pokud určují různý původ zboží,
— které spadá do stejné položky sazebníku a jehož původ byl určen podle stejných pravidel původu a
— které bylo získáno stejným výrobním procesem.
KAPITOLA 4
Působnost závazných informací
Článek 10
1. Aniž jsou dotčeny články 5 a 64 kodexu, smí se závazné informace dovolávat pouze oprávněná osoba.
2.
a) V záležitostech sazebního zařazení: celní orgány mohou požadovat, aby je oprávněná osoba při plnění celních formalit uvědomila o tom, že má k dispozici závaznou informaci o sazebním zařazení zboží, která je předmětem celního řízení.
b) V záležitostech původu: orgány příslušné pro kontrolu použitelnosti závazné informace o původu zboží mohou požadovat, aby je oprávněná osoba při plnění celních formalit uvědomila o tom, že má k dispozici závaznou informaci o původu zboží, ke kterému jsou formality prováděny.
3. Oprávněná osoba může závaznou informaci uplatnit ve vztahu k určitému zboží pouze v případě, že
a) v záležitostech sazebního zařazení: věrohodně prokáže celním orgánům, že dotyčné zboží zcela odpovídá zboží uvedenému v předložené informaci;
b) v záležitostech původu: věrohodně prokáže orgánům uvedeným v odst. 2 písm. b), že dotyčné zboží a okolnosti určující jeho původ zcela odpovídají zboží a okolnostem uvedeným v předložené informaci.
4. Celní orgány (pro závazné informace o sazebním zařazení zboží) nebo orgány zmíněné v odst. 2 písm. b) (pro závazné informace o původu zboží) mohou požadovat překlad této závazné informace do úředního jazyka nebo některého z úředních jazyků daného členského státu.
Článek 11
Závazné informace o sazebním zařazení zboží vydané celními orgány kteréhokoli členského státu po 1. lednu 1991 jsou závazné pro příslušné orgány všech členských států za stejných podmínek.
Článek 12
1. Po přijetí některého z aktů nebo opatření podle čl. 12 odst. 5 kodexu učiní celní orgány kroky potřebné k zajištění toho, aby byly závazné informace vydávány pouze v souladu s daným aktem nebo opatřením.
2.
a) U závazných informací o sazebním zařazení zboží se pro účely odstavce 1 přihlíží k těmto datům:
— pokud jde o nařízení uvedená v čl. 12 odst. 5 písm. a) bodě i) kodexu, která se týkají změncelní nomenklatury, den, od kterého se nařízení použije,
— pokud jde o nařízení uvedená v čl. 12 odst. 5 písm. a) bodě i) kodexu, která stanovují či ovlivňují zařazení zboží do celní nomenklatury, den jejich vyhlášení v řadě L Úředního věstníku Evropských společenství,
— pokud jde o opatření uvedená v čl. 12 odst. 5 písm. a) bodě ii) kodexu, která se týkají změn vysvětlivek ke kombinované nomenklatuře, den jejich zveřejnění v řadě C Úředního věstníku Evropských společenství,
— pokud jde o rozsudky Soudního dvora Evropských společenství uvedených v čl. 12 odst. 5 písm. a) bodě ii) kodexu, den vynesení rozsudku,
— pokud jde o opatření uvedená v čl. 12 odst. 5 písm. a) bodě ii), která se týkají přijetí stanoviska k zařazení nebo změny vysvětlivek k nomenklatuře harmonizovaného systému Světovou celní organizací, den sdělení Komise v řadě C Úředního věstníku Evropských společenství.
b) U závazných informací o původu zboží se pro účely odstavce 1 přihlíží k těmto datům:
— ohledně nařízení uvedených v čl. 12 odst. 5 písm. b) bodě i) kodexu, která se týkají určení původu zboží, a pravidel uvedených v čl. 12 odst. 5 písm. b) bodě ii), den, od kterého se nařízení použije,
— ohledně opatření uvedených v čl. 12 odst. 5 písm. b) bodu ii) kodexu, která se týkají změn vysvětlivek a stanovisek přijatých na úrovni Společenství, den jejich zveřejnění v řadě C Úředního věstníku Evropských společenství,
— ohledně rozsudků Soudního dvora Evropských společenství uvedených v čl. 12 odst. 5 písm. b) bodě ii) kodexu, den vynesení rozsudku,
— ohledně opatření uvedených v čl. 12 odst. 5 písm. b) bodě ii) kodexu, která se týkají stanovisek k původu nebo vysvětlivek přijatých Světovou obchodní organizací, den uvedený ve sdělení Komise v řadě C Úředního věstníku Evropských společenství,
— ohledně opatření uvedených v čl. 12 odst. 5 písm. b) bodě ii) kodexu, která se týkají přílohy k Dohodě Světové obchodní organizace o pravidlech původu a opatření přijatých na základě mezinárodních dohod, den, od kterého se použijí.
3. Komise neprodleně sdělí data přijetí opatření a aktů uvedených v tomto článku celním orgánům.
KAPITOLA 5
Ustanovení o pozbytí platnosti závazných informací
Článek 13
Je-li závazná informace zrušena podle čl. 12 odst. 4 druhé věty kodexu nebo pozbude-li platnosti podle čl. 12 odst. 5 kodexu, uvědomí o tom celní orgány, které informaci vydaly, neprodleně Komisi.
Článek 14
1. Hodlá-li oprávněná osoba závaznou informaci, která pozbyla platnosti z důvodů uvedených v čl. 12 odst. 5 kodexu, používat po určitou dobu na základě odstavce 6 téhož článku, uvědomí o tom celní orgány a v případě potřeby jim poskytne veškeré podklady potřebné k prověření, zda jsou splněny příslušné podmínky.
2. Ve výjimečných případech, kdy Komise v souladu s čl. 12 odst. 7 druhým pododstavcem kodexu přijme opatření odchylná od odstavce 6 téhož článku nebo kdy podmínky uvedené v odstavci 1 týkající se možnosti nadále používat závaznou informaci o sazebním zařazení zboží nebo závaznou informaci o původu zboží nebyly splněny, vyrozumějí o tom celní orgány písemně oprávněnou osobu.
HLAVA IIA
OPRÁVNĚNÉ HOSPODÁŘSKÉ SUBJEKTY
KAPITOLA 1
Postup pro udělení osvědčení
Oddíl 1
Obecná ustanovení
Článek 14a
1. Aniž je dotčeno použití zjednodušených postupů jinak stanovených v rámci celních předpisů, mohou celní orgány na základě žádosti předložené hospodářským subjektem a v souladu s článkem 5a kodexu vydávat tato osvědčení oprávněných hospodářských subjektů (dále jen „osvědčení AEO“):
a) osvědčení AEO – zjednodušené celní postupy ve vztahu k hospodářským subjektům, které žádají o využití zjednodušených postupů poskytovaných v rámci celních předpisů a které splňují podmínky stanovené v článcích 14h, 14i a 14j;
b) osvědčení AEO – bezpečnost a zabezpečení ve vztahu k hospodářským subjektům, které žádají o využití zjednodušených celních kontrol týkajících se bezpečnosti a zabezpečení, když zboží vstupuje na celní území Společenství nebo když zboží opouští celní území Společenství, a které splňují podmínky stanovené v článcích 14h až 14k;
c) osvědčení AEO – zjednodušené celní postupy/bezpečnost a zabezpečení ve vztahu k hospodářským subjektům, které žádají o využívání zjednodušených postupů uvedených v písmenu a), zjednodušených celních kontrol uvedených v písmenu b) a splňují podmínky stanovené v článcích 14h až 14k.
2. Celní orgány náležitě přihlédnou ke zvláštní povaze hospodářských subjektů, zvláště pak malých a středních podniků.
Článek 14b
1. Pokud držitel osvědčení AEO podle čl. 14a odst. 1 písm. a) nebo c) žádá o jedno nebo více povolení uvedených v článcích 260, 263, 269, 272, 276, 277, 282, 283, 313a, 313b, 324a, 324e, 372, 454a, 912g, celní orgány nepřezkoumávají podmínky, které již byly posuzovány při udělování osvědčení AEO.
2. Jestliže bylo držitelem osvědčení AEO podle čl. 14a odst. 1 písm. b) nebo c) podáno vstupní souhrnné celní prohlášení, příslušný celní úřad před příchodem zboží na celní území Společenství může vyrozumět oprávněný hospodářský subjekt, pokud byla daná zásilka v důsledku analýzy rizik v oblasti bezpečnosti a zabezpečení vybrána k další fyzické kontrole. Toto upozornění bude poskytnuto pouze v případech, kdy neohrozí provedení kontroly.
Členské státy ovšem mohou provádět fyzickou kontrolu i v případě, kdy oprávněný hospodářský subjekt nebyl před příchodem zboží na celní území Společenství vyrozuměn o tom, že zásilka byla vybrána k této kontrole. Pokud má zboží opustit celní území Společenství, použijí se první a druhý pododstavec přiměřeně.
3. Držitelé osvědčení AEO podle čl. 14a odst. 1 písm. b) nebo c), kteří dovážejí nebo vyvážejí zboží, mohou podat vstupní a výstupní souhrnné celní prohlášení sestávající z údajů vyplývajících z omezených požadavků stanovených v oddílu 2.5 přílohy 30A.
Přepravci, zasilatelé nebo celní zástupci, kteří jsou držiteli osvědčení AEO podle čl. 14a odst. 1 písm. b) nebo c) a kteří se jménem držitelů osvědčení AEO podle čl. 14a odst. 1 písm. b) nebo c) podílejí na dovozu nebo vývozu, mohou rovněž podat vstupní a výstupní souhrnné celní prohlášení sestávající z údajů vyplývajících z omezených požadavků stanovených v oddílu 2.5 přílohy 30A.
Držitelé osvědčení AEO, kteří jsou oprávněni využít omezené požadavky na údaje, mohou být požádáni o dodatečné datové prvky v zájmu zajištění řádného fungování systémů stanovených v mezinárodních dohodách s třetími zeměmi týkajících se vzájemného uznávání osvědčení AEO a opatření spojených s bezpečností.
4. U držitele osvědčení AEO se provádí méně fyzických kontrol a kontrol dokumentů než u jiných hospodářských subjektů. Celní orgány mohou rozhodnout jinak v případě zvláštní hrozby nebo kontrolních povinností uvedených v jiných právních předpisech Společenství.
Pokud se na základě analýzy rizik příslušný celní orgán přesto rozhodne vybrat k dalšímu přezkumu zásilku, pro kterou oprávněný hospodářský subjekt podal vstupní nebo výstupní souhrnné celní prohlášení nebo celní prohlášení, provede nezbytné kontroly přednostně. Jestliže o to oprávněný hospodářský subjekt požádá a pokud s tím dotčený celní orgán souhlasí, mohou být tyto kontroly provedeny jinde než v sídle dotčeného celního úřadu.
5. Výhody stanovené v odstavcích 1 až 4 se vztahují na dotčený hospodářský subjekt, který poskytne nezbytná čísla osvědčení AEO.
Oddíl 2
Žádost o vydání osvědčení AEO
Článek 14c
1. Žádost o vydání osvědčení AEO se předkládá písemně nebo v elektronické podobě podle vzoru stanoveného v příloze 1C.
2. Pokud se celní orgán domnívá, že neobsahuje veškeré požadované údaje, vyzve hospodářský subjekt ve lhůtě 30 kalendářních dnů po obdržení žádosti, aby příslušné informace doplnil, a svou výzvu odůvodní.
Lhůty uvedené v čl. 14l odst. 1 a čl. 14o odst. 2 počínají okamžikem, kdy celní orgán obdrží veškeré informace nezbytné pro přijetí žádosti. Celní orgány vyrozumí hospodářský subjekt o přijetí žádosti a o datu, kdy začíná příslušná lhůta.
Článek 14d
1. Žádost se předkládá jednomu z těchto celních orgánů:
a) celnímu orgánu členského státu, kde je vedeno hlavní účetnictví žadatele v souvislosti s dotčenými celními režimy a kde je prováděna alespoň část operací, na které se má osvědčení AEO vztahovat;
b) celnímu orgánu členského státu, kde je hlavní účetnictví žadatele v jeho počítačovém systému v souvislosti s dotčenými celními režimy přístupné příslušnému celnímu orgánu prostřednictvím informačních technologií a počítačových sítí, kde se uskutečňují obecné logistické řídící činnosti žadatele a kde je prováděna alespoň část operací, na které se má osvědčení AEO vztahovat.
Hlavní účetnictví žadatele uvedené v písmenech a) a b) zahrnuje záznamy a dokumentaci umožňující celnímu orgánu ověřit a sledovat podmínky a kritéria nezbytné pro získání osvědčení AEO.
2. Jestliže nelze příslušný celní orgán určit podle odstavce 1, předkládá se žádost jednomu z těchto celních orgánů:
a) celnímu orgánu členského státu, kde je vedeno hlavní účetnictví žadatele v souvislosti s dotčenými celními režimy;
b) celnímu orgánu členského státu, kde je přístupné hlavní účetnictví žadatele v souvislosti s dotčenými celními režimy podle odst. 1 písm. b) a kde se uskutečňují obecné logistické řídící činnosti žadatele.
3. Jestliže je část příslušných záznamů a dokumentace vedena v jiném členském státě než v členském státě celního orgánu, u kterého byla podána žádost podle odstavce 1 nebo 2, žadatel řádně vyplní kolonky 13, 16, 17 a 18 tiskopisu žádosti uvedené v příloze 1C.
4. Pokud má žadatel sklad nebo jiné prostory v jiném členském státě než v členském státě celního orgánu, u kterého byla podána žádost podle odstavce 1 nebo 2, uvede tuto skutečnost v kolonce 13 tiskopisu žádosti uvedené v příloze 1C, aby usnadnil celním orgánům tohoto státu prověření příslušných podmínek ve skladu nebo v jiných prostorech.
5. Postup konzultací uvedený v článku 14m se použije v případech uvedených v odstavcích 2, 3 a 4 tohoto článku.
6. Žadatel uvede snadno přístupné ústřední místo nebo jmenuje kontaktní osobu v rámci své organizace tak, aby měly celní orgány k dispozici veškeré informace nezbytné k prokázání splnění požadavků na vydání osvědčení AEO.
7. Žadatelé v možném rozsahu předloží celním orgánům nezbytné údaje v elektronické podobě.
Článek 14e
Členské státy oznámí Komisi seznamy příslušných orgánů, kam mají být žádosti podávány, a jakékoli jejich následné změny. Komise předá tyto informace ostatním členským státům nebo je zpřístupní na internetu.
Tyto orgány zároveň působí jako celní orgány, které osvědčení AEO vydávají.
Článek 14f
Žádost není přijata, pokud nastane jakýkoli z těchto případů:
a) žádost není v souladu s články 14c a 14d;
b) v okamžiku předložení žádosti žadatel byl odsouzen za závažný trestný čin související s jeho hospodářskou činností nebo proti němu bylo zahájeno řízení o prohlášení konkursu;
c) žadatel má právního zástupce v celních záležitostech, který byl odsouzen za závažný trestný čin související s porušením celních předpisů a spojený s jeho jednáním jako právní zástupce;
d) žádost je předložena v průběhu tří let po zrušení osvědčení AEO, jak je stanoveno v čl. 14v odst. 4.
Oddíl 3
Podmínky a kritéria pro udělení osvědčení AEO
Článek 14g
Žadatel nemusí být usazen na celním území Společenství v těchto případech:
a) pokud je v mezinárodní dohodě mezi Společenstvím a třetí zemí, kde je hospodářský subjekt usazen, stanoveno vzájemné uznávání osvědčení AEO, jakož i přesněji určena správní ujednání pro případné provádění příslušných kontrol jménem celního orgánu členského státu;
b) pokud žádost o udělení osvědčení AEO podle čl. 14a odst. 1 písm. b) podává letecká nebo lodní společnost, která není usazena ve Společenství, avšak má na jeho území místní zastoupení a již využívá zjednodušených postupů uvedených v článku 324e, 445 nebo 448.
V případě uvedeném v prvním pododstavci písm. b) se má za to, že žadatel již splnil podmínky stanovené ve článcích 14h, 14i a 14j, avšak je povinen ještě splnit podmínky stanovené v čl. 14k odst. 2.
Článek 14h
1. Záznam o dodržení celních požadavků uvedený v první odrážce čl. 5a odst. 2 kodexu se považuje za odpovídající, pokud se v posledních třech letech před podáním žádosti nedopustila závažného nebo opakovaného porušení celních předpisů žádná z těchto osob:
a) žadatel;
b) osoby, které jsou pověřeny vedením společnosti žadatele nebo které vykonávají kontrolu nad řízením společnosti;
c) případně právní zástupce žadatele v celních záležitostech;
d) osoba odpovědná ve společnosti žadatele za celní záležitosti.
Záznam o dodržení celních požadavků však může být považován za vyhovující, pokud má příslušný celní orgán za to, že taková porušení jsou zanedbatelná ve vztahu k množství nebo objemu celních operací a že v souvislosti s těmito porušeními nevzniká pochybnost o dobré víře žadatele.
2. Jestliže jsou osoby vykonávající kontrolu nad řízením společnosti žadatele usazeny nebo sídlí ve třetí zemi, celní orgány posoudí dodržení celních předpisů těmito osobami podle záznamů a informací, které jsou dostupné.
3. Pokud byla společnost žadatele založena před méně než třemi lety, celní orgány posoudí dodržení celních předpisů žadatelem podle záznamů a informací, které jsou dostupné.
Článek 14i
Aby byly celní orgány schopny zjistit, zda žadatel používá uspokojivý systém vedení obchodních a případně přepravních záznamů, uvedený v čl. 5a odst. 2 druhé odrážce kodexu, žadatel musí splňovat tyto požadavky:
a) používá účetní systém, který je v souladu s obecně uznávanými účetními zásadami používanými v členském státě, kde je účetnictví vedeno, a který usnadní provádění celních kontrol na základě auditu;
b) umožní celnímu orgánu fyzický nebo elektronický přístup k celním a případně přepravním záznamům;
c) používá logistický systém, který rozlišuje mezi zbožím Společenství a jiným zbožím;
d) používá správní organizaci, která odpovídá druhu a velikosti podniku a je vhodná pro řízení toku zboží, a provádí vnitřní kontroly umožňující zjistit nezákonné nebo nestandardní transakce;
e) případně má zavedeny uspokojivé postupy pro vyřizování licencí a povolení spojených s opatřeními v oblasti obchodní politiky nebo s obchodem se zemědělskými produkty;
f) má zavedeny uspokojivé postupy pro archivaci záznamů společnosti a údajů o společnosti a pro ochranu proti ztrátě údajů;
g) zajistí, že zaměstnanci mají povědomí o potřebě informovat celní orgány, kdykoli jsou zjištěny potíže ohledně dodržování celních předpisů a stanoví vhodné kontaktní osoby, které by o těchto okolnostech vyrozuměly celní orgány;
h) uplatňuje odpovídající opatření týkající se bezpečnosti informačních technologií, která chrání počítačový systém žadatele proti neoprávněnému vniknutí a zabezpečují dokumentaci žadatele.
Od žadatele ucházejícího se o osvědčení AEO uvedené v čl. 14a odst. 1 písm. b) se nevyžaduje splnění požadavku stanoveného v prvním pododstavci písm. c).
Článek 14j
1. Podmínka platební schopnosti žadatele, uvedená v čl. 5a odst. 2 třetí odrážce kodexu, se považuje za splněnou, jestliže jeho platební schopnost může být prokázána za poslední tři roky.
Pro účely tohoto článku se platební schopností rozumí dobrá finanční situace, která s patřičným ohledem na povahu jeho podnikatelské činnosti žadateli umožňuje plnit jeho závazky.
2. Pokud byla společnost žadatele založena před méně než třemi lety, posuzuje se jeho platební schopnost podle záznamů a informací, které jsou dostupné.
Článek 14k
1. Normy žadatele v oblasti bezpečnosti a zabezpečení uvedené v čl. 5a odst. 2 čtvrté odrážce kodexu se považují za vyhovující, pokud jsou splněny tyto podmínky:
a) budovy, které mají být využívány v souvislosti s činnostmi, na které se vztahuje osvědčení, jsou zhotoveny z materiálů, které jsou odolné proti neoprávněnému vstupu a zajišťují ochranu proti neoprávněnému vniknutí;
b) jsou uplatňována odpovídající opatření na kontrolu vstupu zabraňující neoprávněnému vstupu do prostor pro odeslání, do nákladových a přepravních prostor;
c) opatření pro manipulaci se zbožím zahrnují ochranu proti naložení, výměně nebo ztrátě jakéhokoli materiálu a nevhodné manipulaci s nákladovými jednotkami;
d) případně jsou uplatňovány postupy pro vyřizování dovozních a/nebo vývozních licencí souvisejících se zákazy a omezeními pro odlišení tohoto zboží od jiného zboží;
e) žadatel provedl opatření umožňující jasné určení jeho obchodních partnerů, aby mohl být zajištěn mezinárodní dodavatelský řetězec;
f) žadatel provádí v zákonem dovoleném rozsahu bezpečnostní kontroly uchazečů o zaměstnání v pozicích, které jsou citlivé z bezpečnostního hlediska, a provádí rovněž pravidelné kontroly podkladů;
g) žadatel zajistí aktivní účast dotčených zaměstnanců na programech zvyšování povědomí v oblasti bezpečnosti.
2. Jestliže letecká nebo lodní společnost, která není usazena ve Společenství, ale má na jeho území místní zastoupení a využívá zjednodušených postupů uvedených v článku 324e, 445 nebo 448, předkládá žádost o osvědčení AEO podle čl. 14a odst. 1 písm. b), musí splňovat jednu z těchto podmínek:
a) být držitelem mezinárodně uznávaného bezpečnostního osvědčení vydaného na základě mezinárodních úmluv, kterými se řídí dotčená odvětví dopravy;
b) být schváleným agentem podle definice v článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 300/2008 ( 2 ) („schváleným agentem“) a splňovat požadavky stanovené v nařízení Komise (ES) č. 185/2010 ( 3 );
c) být držitelem osvědčení vydaného v zemi mimo celní území Společenství, pokud dvoustranná dohoda uzavřená mezi Společenstvím a touto třetí zemí stanoví uznání daného osvědčení s výhradou podmínek stanovených v této dohodě.
Jestliže je letecká nebo lodní společnost držitelem osvědčení podle písmena a) tohoto odstavce, musí splňovat kritéria stanovená v odstavci 1. Celní orgán vydávající osvědčení považuje kritéria stanovená v odstavci 1 za splněná v rozsahu, v jakém jsou kritéria pro vydání mezinárodního osvědčení shodná nebo srovnatelná s kritérii stanovenými v odstavci 1.
Jestliže je letecká společnost schváleným agentem, považují se podmínky stanovené v odstavci 1 za splněné ve vztahu k místům a operacím, pro něž žadatel postavení schváleného agenta obdržel, a to do té míry, že podmínky pro udělení postavení schváleného agenta jsou totožné nebo srovnatelné s podmínkami stanovenými v odstavci 1.
3. Jestliže je žadatel usazen na celním území Společenství, je schváleným agentem nebo známým odesílatelem podle definice v článku 3 nařízení (ES) č. 300/2008 a splňuje požadavky stanovené v nařízení (ES) č. 185/2010, považují se podmínky stanovené v odstavci 1 za splněné ve vztahu k místům a operacím, pro něž žadatel obdržel postavení schváleného agenta nebo známého odesílatele, a to do té míry, že podmínky pro udělení postavení schváleného agenta jsou totožné nebo srovnatelné s podmínkami stanovenými v odstavci 1.
4. Jestliže je žadatel usazený ve Společenství držitelem mezinárodně uznávaného bezpečnostního osvědčení vydaného na základě mezinárodních úmluv, evropského bezpečnostního osvědčení vydaného na základě právních předpisů Společenství, nebo mezinárodní normy vydané Mezinárodní organizací pro normalizaci nebo evropské normy vydané Evropskou organizací pro normalizaci, kritéria stanovená v odstavci 1 se považují za splněná v rozsahu, v jakém jsou kritéria pro vydávání těchto osvědčení shodná nebo srovnatelná s kritérii stanovenými v tomto nařízení.
Oddíl 4
Postup při vydávání osvědčení AEO
Článek 14l
1. Celní orgán, který osvědčení vydává, oznámí žádost prostřednictvím komunikačního systému uvedeného v článku 14x celním orgánům všech ostatních členských států do pěti pracovních dnů počínaje dnem, kdy žádost podle článku 14c přijal.
2. Pokud jsou celnímu orgánu jakéhokoli jiného členského státu známy relevantní skutečnosti, které by mohly bránit udělení osvědčení, oznámí tuto skutečnost celnímu orgánu, který osvědčení vydává, do 35 kalendářních dnů počínaje dnem, kdy mu bylo doručeno oznámení podle odstavce 1, a to prostřednictvím komunikačního systému uvedeného v článku 14x.
Článek 14m
1. Konzultace mezi celními orgány členských států se požaduje, pokud celní orgán, který vydává osvědčení, nemůže přezkoumat splnění jednoho nebo více kritérií uvedených v článcích 14g až 14k z důvodu chybějících informací nebo nemožnosti tyto informace ověřit. V těchto případech provedou celní orgány členských států tyto konzultace do 60 kalendářních dnů počínaje dnem, kdy celní orgán, který osvědčení vydává, tuto skutečnost oznámí, aby bylo možné vydat osvědčení AEO nebo žádost zamítnout ve lhůtách uvedených v čl. 14o odst. 2.
Pokud konzultovaný celní orgán neodpoví do 60 kalendářních dnů, může konzultující celní orgán na odpovědnost konzultovaného celního orgánu předpokládat, že kritéria, kterých se konzultace týkala, jsou splněna. Tuto lhůtu lze prodloužit, pokud žadatel provede změny, aby tato kritéria splnil, a sdělí je konzultovanému a konzultujícímu orgánu.
2. Pokud po přezkumu stanoveném v článku 14n konzultovaný celní orgán zjistí, že žadatel nesplňuje jedno nebo více kritérií, zašle řádně dokumentované výsledky celnímu orgánu, který osvědčení vydává, jenž žádost zamítne. Použijí se čl. 14o odst. 4, 5 a 6.
Článek 14n
1. Celní orgán, který osvědčení vydává, prověří, zda jsou splněny podmínky a kritéria pro vydávání osvědčení uvedená v článcích 14g až 14k, či nikoli. Přezkum kritérií stanovených v článku 14k se provádí ve všech prostorách, které jsou relevantní z hlediska činností žadatele spojených s celním řízením. Celní orgán dokumentuje přezkum a jeho výsledky.
Pokud by lhůta pro vydání osvědčení v případě velkého počtu prostor neumožňovala přezkum všech relevantních prostor a celní orgán nepochyboval o tom, že žadatel dodržuje normy v oblasti bezpečnosti podniku, jež jsou shodně uplatňovány ve všech jeho prostorách, může rozhodnout o přezkumu reprezentativního podílu těchto prostor.
2. Celní orgán, který vydává osvědčení, může přijmout závěry poskytnuté odborníkem pro příslušné oblasti uvedené v článcích 14i, 14j a 14k ve vztahu k podmínkám a kritériím stanoveným v těchto článcích. Tento odborník nesmí mít k žadateli žádný vztah.
Článek 14o
1. Celní orgán, který vydává osvědčení, vydá osvědčení AEO podle vzoru uvedeného v příloze 1D.
2. Celní orgán vydá osvědčení AEO nebo žádost zamítne ve lhůtě 120 kalendářních dnů ode dne obdržení žádosti podle článku 14c. Pokud celní orgán není schopen tuto lhůtu dodržet, může být jednou prodloužena o dalších 60 kalendářních dnů. V těchto případech sdělí celní orgán žadateli před uplynutím lhůty 120 kalendářních dnů důvody prodloužení.
3. Lhůta uvedená v odst. 2 první větě může být prodloužena v případě, že žadatel v průběhu přezkumu kritérií provede změny, aby tato kritéria splnil, a sdělí je příslušnému orgánu.
4. Pokud by výsledky přezkumu provedeného podle článků 14l, 14m a 14n mohly vést k zamítnutí žádosti, sdělí celní orgán, který vydává osvědčení, tato zjištění žadateli a poskytne mu možnost, aby se k nim do 30 kalendářních dnů vyjádřil, než žádost zamítne. Lhůta stanovená v odst. 2 první větě je odpovídajícím způsobem pozastavena.
5. Odmítnutí žádosti nemá za následek automatické zrušení žádného stávajícího povolení vydaného podle celních předpisů.
6. Jestliže je žádost zamítnuta, celní orgán sdělí žadateli důvody, ze kterých při svém rozhodnutí vycházel. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti se oznámí žadateli ve lhůtách stanovených v odstavcích 2, 3 a 4.
Článek 14p
Celní orgán, který vydává osvědčení, vyrozumí do pěti pracovních dnů prostřednictvím komunikačního systému uvedeného v článku 14x celní orgány ostatních členských států o vydání osvědčení AEO. Ve stejné lhůtě oznámí, že žádost byla zamítnuta.
KAPITOLA 2
Právní účinky osvědčení AEO
Oddíl 1
Obecná ustanovení
Článek 14q
1. Osvědčení AEO nabývá účinku desátým pracovním dnem po datu jeho vydání.
2. Osvědčení AEO je uznáváno ve všech členských státech.
3. Doba platnosti osvědčení AEO není omezena.
4. Celní orgány sledují dodržování podmínek a kritérii, které je oprávněný hospodářský subjekt povinen splňovat.
5. Celní orgány, které vydávají osvědčení, provádějí přehodnocení podmínek a kritérií v těchto případech:
a) u podstatných změn příslušných právních předpisů Společenství;
b) pokud se vyskytnou skutečnosti přiměřeně poukazující na skutečnost, že dotčený oprávněný hospodářský subjekt nadále nesplňuje příslušné podmínky.
Pokud je osvědčení AEO vydáno žadateli, jehož společnost byla založena před méně než třemi lety, provádí se podrobné sledování v průběhu prvního roku po vydání.
Použije se čl. 14n odst. 2.
Výsledky přehodnocení se zpřístupní celním orgánům všech členských států prostřednictvím komunikačního systému uvedeného v článku 14x.
Oddíl 2
Pozastavení postavení oprávněného hospodářského subjektu
Článek 14r
1. Celní orgán, který vydává osvědčení, pozastaví postavení oprávněného hospodářského subjektu v těchto případech:
a) jestliže je zjištěn nesoulad s podmínkami nebo kritérii pro udělení osvědčení AEO;
b) jestliže se celní orgány důvodně domnívají, že oprávněný hospodářský subjekt spáchal čin, jenž povede k trestnímu řízení a souvisí s porušením celních předpisů.
V případě podle prvního pododstavce písm. b) může celní orgán rozhodnout nepozastavit postavení oprávněného hospodářského subjektu, pokud má za to, že takové porušení je zanedbatelné ve vztahu k množství nebo objemu celních operací a že v souvislosti s tímto porušením nevzniká pochybnost o dobré víře oprávněného hospodářského subjektu.
Před přijetím rozhodnutí sdělí celní orgány svá zjištění dotčenému hospodářskému subjektu. Dotčený hospodářský subjekt je oprávněn provést nápravu a/nebo vyjádřit své stanovisko do 30 kalendářních dnů počínaje dnem sdělení.
Pozastavení však nabývá účinku okamžitě, jestliže to vyžaduje povaha nebo míra ohrožení bezpečnosti a zabezpečení občanů, veřejného zdraví nebo životního prostředí. Celní orgán, který rozhodl o pozastavení výhod, neprodleně vyrozumí celní orgány ostatních členských států prostřednictvím komunikačního systému uvedeného v článku 14x, aby jim tak umožnil přijmout příslušné opatření.
2. Jestliže držitel osvědčení AEO nezjedná nápravu situace uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. a) ve lhůtě 30 kalendářních dnů uvedené v odst. 1 třetím pododstavci, oznámí příslušný celní orgán dotčenému hospodářskému subjektu, že postavení oprávněného hospodářského subjektu se pozastavuje na dobu 30 kalendářních dnů s cílem umožnit hospodářskému subjektu přijmout požadovaná opatření k nápravě. Toto oznámení se prostřednictvím komunikačního systému uvedeného v článku 14x zašle rovněž celním orgánům ostatních členských států.
3. Pokud držitel osvědčení AEO spáchal čin uvedený v odst. 1 prvním pododstavci písm. b), celní orgán, který vydává osvědčení, pozastaví postavení oprávněného hospodářského subjektu po dobu soudního řízení. Tuto skutečnost sdělí držiteli osvědčení. Toto oznámení se zašle rovněž celním orgánům ostatních členských států prostřednictvím komunikačního systému uvedeného v článku 14x.
4. Pokud oprávněný hospodářský subjekt není schopen zjednat nápravu během 30 kalendářních dnů, avšak prokáže, že podmínky může splnit, jestliže bude prodloužena doba pozastavení, pozastaví celní orgán, který osvědčení vydává, postavení oprávněného hospodářského subjektu o dalších 30 kalendářních dnů.
Článek 14s
1. Pozastavení neovlivní žádný celní režim, který byl zahájen již před datem pozastavení a nebyl ještě ukončen.
2. Pozastavení automaticky neovlivní povolení, které bylo uděleno bez odkazu na osvědčení AEO, pokud důvody pro pozastavení nejsou relevantní rovněž pro toto povolení.
3. Pozastavení automaticky neovlivní žádné povolení k použití celních zjednodušených postupů, které bylo uděleno na základě osvědčení AEO a pro něž jsou i nadále plněny podmínky.
4. Pokud se v případě osvědčení AEO uvedeném v čl. 14a odst. 1 písm. c) dotčený hospodářský subjekt nesplní pouze podmínky stanovené v článku 14k, postavení oprávněného hospodářského subjektu se částečně pozastaví a na žádost tohoto subjektu může být vydáno nové osvědčení AEO podle čl. 14a odst. 1 písm. a).
Článek 14t
1. Jestliže hospodářský subjekt celním orgánům věrohodně prokázal, že přijal nutná opatření k dodržování podmínek a kritérií, které musí oprávněný hospodářský subjekt splňovat, zruší příslušný celní orgán pozastavení a vyrozumí dotčený hospodářský subjekt a celní orgány ostatních členských států. Pozastavení může být zrušeno před uplynutím lhůty stanovené v čl. 14r odst. 2 nebo 4.
V situaci uvedené v čl. 14s odst. 4 celní orgán, který rozhodl o pozastavení, obnoví pozastavené osvědčení. Následně zruší osvědčení AEO uvedené v čl. 14a odst. 1 písm. a).
2. Jestliže dotčený hospodářský subjekt nepřijme nezbytná opatření v průběhu doby pozastavení stanovené v čl. 14r odst. 2 nebo 4, celní orgán, který vydává osvědčení, zruší osvědčení AEO a neprodleně vyrozumí celní orgány ostatních členských států prostřednictvím komunikačního systému uvedeného v článku 14x.
V situaci uvedené v čl. 14s odst. 4 se původní osvědčení zruší a platí pouze nově vydané osvědčení AEO, jak je uvedeno v čl. 14a odst. 1 písm. a).
Článek 14u
1. Pokud není oprávněný hospodářský subjekt dočasně schopen plnit žádná kritéria stanovená v článku 14a, může požádat o pozastavení postavení oprávněného hospodářského subjektu. V tomto případě oznámí oprávněný hospodářský subjekt tuto skutečnost celnímu orgánu, který vydává osvědčení, a uvede den, kdy bude opět schopen plnit kritéria. Rovněž oznámí celnímu orgánu, který vydává osvědčení, plánovaná opatření a harmonogram jejich provedení.
Celní orgán, jemuž je oznámení určeno, je zašle rovněž celním orgánům ostatních členských států prostřednictvím komunikačního systému uvedeného v článku 14x.
2. Jestliže není oprávněný hospodářský subjekt schopen zjednat nápravu ve lhůtě stanovené v jeho oznámení, může celní orgán, který vydává osvědčení, povolit přiměřené prodloužení, pokud oprávněný hospodářský subjekt jednal v dobré víře. Toto prodloužení se oznámí celním orgánům ostatních členských států prostřednictvím komunikačního systému uvedeného v článku 14x.
Ve všech ostatních případech se osvědčení AEO zruší a celní orgán, který vydává osvědčení, tuto skutečnost neprodleně oznámí celním orgánům ostatních členských států prostřednictvím komunikačního systému uvedeného v článku 14x.
3. Pokud nejsou požadovaná opatření přijata v průběhu doby pozastavení, použije se článek 14v.
Oddíl 3
Zrušení osvědčení AEO
Článek 14v
1. Celní orgán, který vydává osvědčení, zruší osvědčení AEO v těchto případech:
a) oprávněný hospodářský subjekt nepřijme opatření uvedená v čl. 14t odst. 1;
b) oprávněný hospodářský subjekt se dopustil závažných porušení celních předpisů a neexistuje žádné další právo odvolání;
c) oprávněný hospodářský subjekt nepřijme nezbytná opatření v průběhu doby pozastavení podle článku 14u;
d) na žádost oprávněného hospodářského subjektu.
V případě podle písmene b) může celní orgán rozhodnout, že osvědčení AEO nezruší, pokud má za to, že taková porušení jsou zanedbatelná ve vztahu k množství nebo objemu celních operací a že v souvislosti s těmito porušeními nevzniká pochybnost o dobré víře oprávněného hospodářského subjektu.
2. Zrušení nabývá účinku dnem následujícím po jeho oznámení.
Pokud v případě osvědčení AEO uvedeném v čl. 14a odst. 1 písm. c) dotčený hospodářský subjekt nesplní podmínky stanovené v článku 14k, celní orgán, který osvědčení vydává, toto osvědčení zruší a vydá se nové osvědčení AEO podle čl. 14a odst. 1 písm. a).
3. Celní orgán, který vydává osvědčení, o zrušení osvědčení AEO neprodleně vyrozumí celní orgány ostatních členských států prostřednictvím komunikačního systému uvedeného v článku 14x.
4. S výjimkou případů zrušení uvedených v odst. 1 písm. c) a d) není hospodářskému subjektu povoleno předložit novou žádost o udělení osvědčení AEO v průběhu tří let od data jeho zrušení.
KAPITOLA 3
Předávání informací
Článek 14w
1. Schválený hospodářský subjekt vyrozumí celní orgán, který vydává osvědčení, o všech skutečnostech, které nastaly po udělení osvědčení a které by mohly mít vliv na jeho zachování nebo obsah.
2. Veškeré relevantní informace, které má k dispozici celní orgán, který vydává osvědčení, se zpřístupní celním orgánům ostatních členských států, kde oprávněný hospodářský subjekt vykonává činnosti spojené s celním řízením.
3. Jestliže celní orgán zruší zvláštní povolení, které bylo na základě osvědčení AEO uděleno oprávněnému hospodářskému subjektu k využívání určitého zjednodušeného celního postupu podle článků 260, 263, 269, 272, 276, 277, 282, 283, 313a a 313b, 324a, 324e, 372, 454a, 912g oznámí tuto skutečnost celnímu orgánu, který osvědčení AEO vydal.
4. Celní orgán vydávající osvědčení neprodleně zpřístupní příslušnému vnitrostátnímu orgánu odpovědnému za bezpečnost civilního letectví alespoň tyto údaje týkající se postavení oprávněného hospodářského subjektu, které má k dispozici:
a) osvědčení AEO – bezpečnost a zabezpečení (AEOS) a osvědčení AEO – zjednodušené celní postupy/bezpečnost a zabezpečení (AEOF), včetně jména držitele osvědčení, a případně jejich změny nebo zrušení nebo pozastavení postavení schváleného hospodářského subjektu, a příslušných důvodů;
b) informace o tom, zda celní orgány navštívily konkrétní dotčené místo, datum poslední návštěvy a její účel (povolovací postup, opětovné posouzení, monitorování);
c) jakákoli opětovné posouzení osvědčení AEOS nebo AEOF a jejich výsledky.
Po dohodě s příslušným vnitrostátním orgánem pro bezpečnost civilního letectví mohou vnitrostátní celní orgány nejpozději do 1. března 2015 stanovit podrobné způsoby výměny informací podle prvního pododstavce, na něž se nevztahuje elektronický informační a komunikační systém uvedený v článku 14x, a to nejpozději do 1. března 2015.
Vnitrostátní orgány odpovědné za bezpečnost civilního letectví, které s dotčenými informacemi nakládají, tyto informace použijí pouze pro účely příslušných programů pro schválené agenty nebo známé odesílatele a přijmou vhodná technická a organizační opatření, aby zajistily bezpečnost těchto informací.
Článek 14x
1. Pro informování a komunikaci mezi celními orgány a pro informování Komise a hospodářských subjektů se používá elektronický informační a komunikační systém, který vymezily Komise a celní orgány po vzájemné dohodě.
2. Prostřednictvím systému uvedeného v odstavci 1 Komise a celní orgány ukládají tyto informace a mají k nim přístup:
a) elektronicky přenášené údaje uvedené v žádostech;
b) osvědčení AEO a případně jejich změny či zrušení nebo pozastavení statutu oprávněného hospodářského subjektu;
c) veškeré ostatní relevantní informace.
2a. Tam, kde to připadá v úvahu, zejména pokud se postavení schváleného hospodářského subjektu považuje za základ pro udělení souhlasu nebo schválení nebo povolení podle jiných právních předpisů Unie, může být udělen přístup k informacím uvedeným v čl. 14w odst. 4 písm. a) a c) také příslušnému vnitrostátnímu orgánu odpovědnému za bezpečnost civilního letectví.
3. Celní orgán, který vydává osvědčení, vyrozumí o udělení, změně či zrušení osvědčení AEO nebo pozastavení statutu oprávněného hospodářského subjektu úřady pro analýzu rizik ve svém členském státu. Vyrozumí rovněž veškeré orgány, které vydávají osvědčení, v ostatních členských státech.
4. Komise může seznam oprávněných hospodářských subjektů zpřístupnit veřejnosti na internetu po předchozím souhlasu dotčeného oprávněného hospodářského subjektu. Tento seznam se aktualizuje.
▼M18 —————
HLAVA IV
PŮVOD ZBOŽÍ
KAPITOLA 1
Nepreferenční původ zboží
Oddíl 1
Opracování nebo zpracování udělující status původu
Článek 35
V této kapitole jsou pro textilie a textilní výrobky třídy XI kombinované nomenklatury a některé jiné netextilní výrobky stanoveny způsoby opracování nebo zpracování, u nichž se má za to, že splňují kritéria uvedená v článku 24 kodexu a danému výrobku udělují status původu v zemi, v níž bylo opracování nebo zpracování provedeno.
„Zemí“ se podle kontextu rozumí buď třetí země, nebo Společenství.
Pododdíl 1
Textilie a textilní výrobky třídy XI kombinované nomenklatury
Článek 36
U textilií a textilních výrobků třídy XI kombinované nomenklatury se za opracování nebo zpracování, jež uděluje danému výrobku status původu v souladu s článkem 24 kodexu, považuje úplné zpracování ve smyslu článku 37.
Článek 37
Za úplné zpracování se považuje opracování nebo zpracování, v jehož důsledku jsou vyrobené nebo získané výrobky zařazeny do jiného čísla kombinované nomenklatury než jednotlivé nepůvodní materiály použité k jejich výrobě.
U výrobků uvedených v příloze 10 se však za úplné zpracování považují pouze jednotlivá zpracování uvedená pro každý vyrobený nebo získaný výrobek ve sloupci 3 zmíněné přílohy bez ohledu na to, zda dojde ke změně zařazení.
Způsoby uplatňování pravidel uvedených v příloze 10 jsou vysvětleny v úvodních poznámkách v příloze 9.
Článek 38
Pro účely předchozího článku se však za opracování nebo zpracování udělující výrobku status původu v žádném případě nepovažují tyto úkony bez ohledu na to, zda dojde ke změně zařazení:
a) úkony, jejichž účelem je uchování v nezměněném stavu výrobků během přepravy nebo skladování (větrání, rozprostírání, sušení, odstranění poškozených částí a obdobné úkony);
b) jednoduché úkony spočívající ve zbavování prachu, prosévání, výběru, třídění podle druhu či velikosti, sestavování (včetně skládání souprav výrobků), umývání, krájení;
i) výměna obalů, rozdělení nebo spojování nákladových kusů;
ii) prosté uložení do pytlů, beden, krabic, upevnění na podložky apod. a veškeré ostatní jednoduché balící úkony;
d) připevňování značek, štítků nebo obdobných rozlišovacích znaků na výrobky nebo jeho obaly;
e) jednoduché sestavování součástí výrobků na úplný výrobek;
f) kombinace dvou nebo více úkonů uvedených v písmenech a) až e).
Pododdíl 2
Jiné výrobky než textilie a textilní výrobky třídy XI kombinované nomenklatury
Článek 39
U vyrobených nebo získaných výrobků uvedených v příloze 11 se za opracování nebo zpracování, jež uděluje danému výrobku status původu v souladu s článkem 24 kodexu, považuje opracování nebo zpracování uvedené ve sloupci 3 zmíněné přílohy.
Způsoby uplatňování pravidel uvedených v příloze 11 jsou vysvětleny v úvodních poznámkách v příloze 9.
Pododdíl 3
Společná ustanovení pro veškeré výrobky
Článek 40
Je-li v seznamech obsažených v přílohách 10 a 11 uvedeno, že výrobku je udělen status původu, pokud hodnota použitých nepůvodních materiálů nepřesáhne určitý procentní podíl ceny ze závodu vyrobených nebo získaných výrobků, vypočte se tento podíl takto:
— „hodnotou“ se rozumí celní hodnota použitých nepůvodních materiálů v době dovozu nebo, není-li tato hodnota známa a nelze ji zjistit, první prokazatelná cenazaplacená za tyto materiály v zemi zpracování,
— „cenou ze závodu“ se rozumí cena ze závodu vyrobeného nebo získaného výrobku, snížená o veškeré vnitřní daně, které jsou nebo mohou být vráceny, je-li výrobek vyvezen,
— „hodnotou získanou v důsledku montážních operací“ se rozumí zvýšení hodnoty vyplývající z vlastní montáže a jakýchkoli dalších dokončovacích prací či kontrol a případně z vmontování jakýchkoli součástek pocházejících ze země, kde tyto operace probíhají, včetně zisku a celkových nákladů vzniklých v dané zemi v důsledku těchto operací.
Oddíl 2
Prováděcí ustanovení pro náhradní díly
Článek 41
1. Má se za to, že příslušenství, náhradní díly nebo nástroje dodané spolu s jakýmkoli zařízením, strojem, přístrojem nebo vozidlem, které tvoří součást jeho obvyklého vybavení, mají stejný původ jako dané zařízení, stroj, přístroj nebo vozidlo.
►M1 2. ◄ Má se za to, že podstatné náhradní díly určené pro jakýkoli stroj, přístroj, nástroj, zařízení nebo vozidlo propuštěné do volného oběhu nebo již dříve vyvezené mají stejný původ jako daný stroj, přístroj, nástroj, zařízení či vozidlo, pokud jsou splněny podmínky uvedené v tomto oddíle.
Článek 42
Domněnka uvedená v předchozím článku se uplatní pouze tehdy,
— pokud je nutná pro dovoz do země určení,
— pokud by použití uvedených podstatných náhradních dílů ve stroji, přístroji, nástroji, zařízení nebo vozidle při výrobě nebylo překážkou tomu, aby tento stroj, přístroj, nástroj, zařízení nebo vozidlo získaly status původu ve Společenství nebo v zemi výroby.
Článek 43
Pro účely článku 41 se rozumí:
a) „strojem, přístrojem, nástrojem, zařízením nebo vozidlem“ zboží, které je uvedeno ve třídách XVI, XVII a XVIII kombinované nomenklatury;
b) „podstatnými náhradními díly“ náhradní díly, které jsou současně
— náhradními díly, bez nichž nemůže být řádně zajištěna funkce zboží uvedeného v písmenu a) propuštěného do volného oběhu nebo vyvezeného již dříve,
— charakteristické pro toto zboží a
— určeny k běžné údržbě zboží nebo výměně poškozených nebo opotřebovaných dílů téhož druhu.
Článek 44
Je-li příslušným orgánům nebo pověřeným subjektům členských států podána žádost o vydání osvědčení o původu zboží pro podstatné náhradní díly ve smyslu článku 41, musí toto osvědčení a žádost o jeho vydání obsahovat v kolonce 6 (číslo položky, značky, čísla, počet a druh nákladových kusů, popis zboží) prohlášení žadatele, že zboží uvedené v žádosti je určeno k běžné údržbě již dříve vyvezeného stroje, přístroje, nástroje, zařízení nebo vozidla, a přesné určení daného stroje, přístroje, nástroje, zařízení nebo vozidla.
Je-li to možné, uvede žadatel rovněž odkaz na osvědčení o původu zboží (vydávající subjekt, číslo, datum vydání), na jehož základě byl vyvezen stroj, přístroj, nástroj, zařízení nebo vozidlo, pro jehož údržbu jsou náhradní díly určeny.
Článek 45
Je-li k propuštění podstatných náhradních dílů ve smyslu článku 41 do volného oběhu ve Společenství nutno prokázat jejich původ předložením osvědčení o původu zboží, musí toto osvědčení obsahovat náležitosti uvedené v článku 44.
Článek 46
K zajištění dodržování pravidel stanovených v tomto oddíle mohou příslušné orgány členských států požadovat předložení dodatečných dokladů, zejména
— faktury nebo její kopie vystavené na stroj, přístroj, nástroj, zařízení nebo vozidlo propuštěné do volného oběhu nebo již dříve vyvezené,
— smlouvu, její kopii nebo jiný doklad potvrzující, že se dodání uskutečňuje v rámci běžné údržby.
Oddíl 3
Prováděcí ustanovení k osvědčení o původu zboží
Pododdíl 1
Ustanovení o obecném osvědčení o původu zboží
Článek 47
Jestliže se při dovozu prokazuje nebo musí být prokázán původ zboží předložením osvědčení o původu zboží, musí osvědčení splňovat tyto požadavky:
a) musí být vydáno orgánem nebo jiným spolehlivým subjektem řádně pověřeným k provádění těchto úkonů vydávající zemí;
b) musí obsahovat veškeré údaje potřebné ke ztotožnění výrobku, jehož se týká, zejména
— počet, povahu, značky a čísla nákladových kusů,
— druh zboží,
— hrubou a čistou hmotnost zboží; tyto údaje však mohou být nahrazeny jinými údaji, například počtem kusů nebo objemem, pokud výrobek během dopravy podléhá značným změnám hmotnosti nebo jeho hmotnost nelze ověřit anebo v případě, že se takovéto jiné údaje běžně používají k jeho ztotožnění,
— jméno odesílatele;
c) jednoznačně prokazuje, že zboží, na které se vztahuje, pochází z určité země.
Článek 48
1. Osvědčení o původu zboží vydané příslušnými orgány nebo pověřenými subjekty členských států musí splňovat požadavky čl. 47 písm. a) a b).
2. Osvědčení o původu zboží a žádosti o jejich vydání musí být vyhotoveny na tiskopisech odpovídajících vzorům uvedeným v příloze 12.
3. Tato osvědčení o původu zboží prokazují, že dané zboží pochází ze Společenství.
Tato osvědčení však mohou potvrzovat i původ dotyčného zboží v určitém členském státě, pokud to potřeby vývozu vyžadují.
Jsou-li podmínky uvedené v článku 24 kodexu splněny pouze v důsledku kumulace operací uskutečněných v různých členských státech, může být pro dotyčné zboží vydáno v každém případě pouze osvědčení o původu zboží ve Společenství.
Článek 49
Osvědčení o původu zboží se vydávají na písemnou žádost žadatele.
Pokud to okolnosti odůvodňují, zejména jestliže žadatel vyváží zboží pravidelně, mohou se členské státy rozhodnout nevyžadovat podání žádosti pro každou takovouto operaci, je-li zajištěno dodržování předpisů o původu zboží.
Pokud to potřeby vývozu vyžadují, lze vydat kromě osvědčení o původu zboží jednu nebo více jeho dodatečných kopií.
Tyto kopie musí být vystaveny na tiskopisech odpovídajících vzoru uvedenému v příloze 12.
Článek 50
1. Tiskopis osvědčení o původu zboží musí mít rozměry 210 × 297 mm, přičemž přípustná odchylka je od – 5 mm do + 8 mm na délku. Použije se bílý papír bez dřevoviny klížený ke psaní o plošné hmotnosti nejméně 64 g/m2 nebo v případě, že bude použito papíru určeného pro leteckou poštu, 25 až 30 g/m2. Přední strana prvopisu osvědčení musí být na pozadí opatřena hnědým gilošovaným vzorem, na němž je patrný jakýkoli pokus o padělání mechanickými nebo chemickými prostředky.
2. Tiskopis žádosti musí být vytištěn v úředním jazyce nebo v jednom či více z úředních jazyků členského státu vývozu. Tiskopis osvědčení o původu zboží musí být vytištěn v jednom či více úředních jazycích Společenství nebo s ohledem na obchodní zvyklosti a potřeby v jakémkoli jiném jazyce.
3. Členské státy si mohou vyhradit právo tisknout tiskopisy osvědčení o původu zboží nebo jejich tisk svěřit schváleným tiskárnám. Ve druhém případě musí každé osvědčení obsahovat odkaz na toto schválení. Každý tiskopis osvědčení o původu zboží musí nést název a adresu tiskárny nebo značku umožňující její identifikaci. Tiskopis musí rovněž za účelem identifikace obsahovat pořadové číslo, vytištěné nebo ve formě otisku razítka.
Článek 51
Tiskopisy žádosti a osvědčení o původu zboží je nutno vyplnit strojem nebo ručně hůlkovým písmem v některém z úředních jazyků Společenství nebo s ohledem na obchodní zvyklosti a potřeby v jakémkoli jiném jazyce.
Článek 52
Každé osvědčení o původu zboží podle článku 48 musí nést pořadové číslo pro účely identifikace. Žádost o vydání osvědčení a všechny jeho kopie musí nést stejné pořadové číslo.
Kromě toho mohou příslušné orgány nebo pověřené subjekty členských států opatřit takovéto doklady registračním číslem.
Článek 53
Příslušné orgány členských států stanoví, jaké případné další údaje musí být v žádosti uvedeny. Množství doplňujících informací je třeba omezit na naprosté minimum.
Každý členský stát uvědomí Komisi o předpisech, které přijme v oblasti působnosti prvního odstavce. Komise tyto informace neprodleně sdělí ostatním členským státům.
Článek 54
Příslušné orgány nebo pověřené subjekty členských států, které vydaly osvědčení o původu zboží, uchovávají související žádosti po dobu nejméně dvou let.
Žádosti však lze uchovávat i ve formě kopií, pokud jim právní předpisy daného členského státu přikládají stejnou průkaznost.
Pododdíl 2
Zvláštní ustanovení o osvědčeních o původu zboží pro některé zemědělské produkty, na něž se vztahují zvláštní dovozní režimy
Článek 55
Články 56 až 65 stanoví podmínky použití osvědčení o původu zboží na zemědělské produkty pocházející ze třetích zemí, na něž se vztahují zvláštní nepreferenční dovozní režimy, pokud úprava těchto dovozních režimů odkazuje na následující ustanovení.
a)
Osvědčení o původu zboží
Článek 56
1. Osvědčení o původu zboží pro zemědělské produkty pocházející ze třetích zemí, na něž se vztahují zvláštní nepreferenční dovozní režimy, se vydávají na tiskopisech odpovídajících vzoru uvedenému v příloze 13.
2. Pokud lze produkty, jichž se osvědčení týkají, považovat na základě předpisů platných ve Společenství za produkty pocházející ze třetích zemí, vydávají tato osvědčení příslušné státní orgány dotyčných třetích zemí (dále jen „vydávající orgány“).
3. Tato osvědčení musí potvrzovat veškeré potřebné údaje stanovené v právních předpisech Společenství upravujících zvláštní dovozní režimy zmíněné v článku 55.
4. Aniž jsou dotčeny zvláštní předpisy o dovozních režimech zmíněných v článku 55, platí osvědčení o původu zboží deset měsíců ode dne vydání vydávajícími orgány.
Článek 57
1. Osvědčení o původu zboží vydaná podle tohoto pododdílu smí tvořit pouze jediné vyhotovení označené slovem „prvopis“ umístěným vedle názvu dokladu.
Bude-li třeba vydat další vyhotovení, musí být vedle názvu dokladu označeny slovem „kopie“.
2. Příslušné orgány ve Společenství přijmou jako platný doklad pouze prvopis osvědčení o původu zboží.
Článek 58
1. Tiskopis osvědčení o původu zboží musí mít rozměry 210 × 297 mm, přičemž přípustná odchylka je od – 5 mm do + 8 mm na délku. Použije se bílý papír bez dřevoviny klížený ke psaní o plošné hmotnosti nejméně 40 g/m2. Přední strana prvopisu osvědčení musí být na pozadí opatřena žlutým gilošovaným vzorem, na němž je patrný jakýkoli pokus o padělání mechanickými nebo chemickými prostředky.
2. Osvědčení musí být vytištěna a vyplněna v některém z úředních jazyků Společenství.
Článek 59
1. Tiskopis osvědčení musí být vyplněn strojem, pomocí počítačového zpracování dat nebo obdobným způsobem.
2. Zápisy v osvědčení o původu zboží nelze mazat ani přepisovat. Jakékoli změny se provedou škrtnutím nesprávného údaje a vepsáním případných správných údajů. Každou změnu provedenou tímto způsobem musí parafovat osoba, která ji provedla, a potvrdit vydávající orgán.
Článek 60
1. Osvědčení o původu zboží vydaná v souladu s články 56 až 59 musí v kolonce 5 obsahovat všechny doplňující údaje uvedené v čl. 56 odst. 3, které jsou popřípadě potřebné pro uplatnění zvláštních dovozních režimů, pro které byla vydána.
2. Nevyužitá místa v kolonkách 5, 6 a 7 se proškrtnou tak, aby do nich nebylo možno provést dodatečné zápisy.
Článek 61
Každé osvědčení o původu zboží musí být pro identifikaci opatřeno pořadovým číslem, které může být natištěné, otiskem razítka vydávajícího orgánu a podpisem oprávněné osoby nebo oprávněných osob.
Osvědčení o původu zboží se vydává při vývozu zboží, na něž se vztahuje, a vydávající orgán si ponechá jednu kopii od každého vydaného osvědčení o původu zboží.
Článek 62
Ve výjimečných případech mohou být tato osvědčení o původu zboží vydána po vývozu produktů, na něž se vztahují, jestliže nebyla vydána při vývozu v důsledku omylu, neúmyslného opomenutí nebo zvláštních okolností.
Vydávající orgány nemohou osvědčení podle článků 56 až 61 dodatečně vydat, dokud neověří, že údaje uvedené v žádosti vývozce souhlasí s údaji uvedenými v příslušné vývozní evidenci.
Osvědčení vydaná dodatečně musí v kolonce „Poznámky“ obsahovat některý z těchto údajů:
— expedido a posteriori,
— udstedt efterfølgende,
— Nachträglich ausgestellt,
— Εκδοθέν εκ των υστέρων,
— Issued retrospectively,
— Délivré a posteriori,
— rilasciato a posteriori,
— afgegeven a posteriori,
— emitido a posteriori,
— annettu jälkikäteen/utfärdat i efterhand,
— utfärdat i efterhand,
— Vystaveno dodatečně,
— Välja antud tagasiulatuvalt,
— Izsniegts retrospektīvi,
— Retrospektyvusis išdavimas,
— Kiadva visszamenőleges hatállyal,
— Maħruġ retrospettivament,
— Wystawione retrospektywnie,
— Izdano naknadno,
— Vyhotovené dodatočne,
— издаден впоследствие,
— eliberat ulterior,
— Izdano naknadno.
b)
Správní spolupráce
Článek 63
1. Jestliže zvláštní dovozní režimy vztahující se na některé zemědělské produkty stanoví použití osvědčení o původu zboží uvedeného v článcích 56 až 62, závisí uplatnění tohoto dovozního režimu na zahájení postupu správní spolupráce, nestanoví-li úprava daného zvláštního dovozního režimu jinak.
K tomuto účelu sdělí dotčené třetí země Komisi Evropských společenství tyto údaje:
— názvy a adresy orgánů vydávajících osvědčení o původu zboží a vzory otisků razítek, která používají,
— názvy a adresy státních orgánů, které jsou pověřeny přijímat žádosti o dodatečné ověření osvědčení o původu zboží podle článku 64.
Komise veškeré tyto informace předá příslušným orgánům členských států.
2. Nepředloží-li dotyčnátřetí země Komisi informace uvedené v odstavci 1, odepřou jí příslušné orgány ve Společenství přiznání výhod zvláštního dovozního režimu.
Článek 64
1. Dodatečné ověření osvědčení o původu zboží uvedených v článcích 56 až 62 se provádí odběrem vzorků, a to v případech, kdy vzniknou důvodné pochybnosti o pravosti dokladu nebo o správnosti údajů, které obsahuje.
V otázkách původu bude ověření provedeno na podnět celních orgánů.
Pro účely použití zemědělských předpisů mohou ověření případně provést jiné příslušné orgány.
2. V případech uvedených v odstavci 1 vrátí příslušné orgány ve Společenství osvědčení o původu zboží nebo jeho kopii státnímu orgánu určenému třetí zemí vývozu, který je k ověřování příslušný, a případně uvedou věcné nebo formální důvody pro jeho ověření. Pokud byla na dotyčný produkt vystavena faktura, přiloží k vrácenému osvědčení její prvopis nebo případně kopii a rovněž poskytnou veškeré získané informace nasvědčující tomu, že údaje uvedené v osvědčení nejsou správné nebo že osvědčení není pravé.
Jestliže se celní orgány ve Společenství rozhodnou pozastavit uplatňování zvláštního dovozního režimu u daného zboží až do výsledku ověření, rozhodnou o propuštění produktů s výhradou ochranných opatření, která považují za nezbytná.
Článek 65
1. O výsledcích dodatečného ověření musí být příslušné orgány ve Společenství informovány co nejdříve.
Z těchto výsledků musí být patrné, zda se osvědčení o původu zboží vrácená na základě článku 64 vztahují na skutečně vyvážené zboží a zda se na ně skutečně vztahuje daný zvláštní dovozní režim.
2. Neodpoví-li země vývozu na žádost o dodatečné ověření do šesti měsíců, odmítnou příslušné orgány ve Společenství uplatnit zvláštní dovozní režim s konečnou platností.
KAPITOLA 2
Preferenční původ zboží
Systém všeobecných preferencí
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
Článek 66
Tento oddíl stanoví pravidla týkající se definice pojmu „původní produkty“ a souvisejících postupů a metod správní spolupráce pro účely uplatňování systému všeobecných celních preferencí poskytovaného Evropskou unií rozvojovým zemím na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012 ( 4 ) (dále jen „systém“).
Článek 67
1. Pro účely tohoto oddílu a oddílu 1A této kapitoly se použijí tyto definice:
a) „zvýhodněnou zemí“ se rozumí země nebo území ve smyslu definice v čl. 2 písm. d) nařízení (ES) č. 978/2012;
b) „výrobou“ se rozumí každé opracování nebo zpracování, včetně sestavování;
c) „materiálem“ se rozumí jakékoli příměsi, suroviny, komponenty, části apod., které jsou používány při výrobě produktu;
d) „produktem“ nebo „výrobkem“ se rozumí vyráběný produkt nebo výrobek, i když je zamýšleno jeho pozdější využití v jiné výrobní operaci;
e) „zbožím“ se rozumí jak materiál, tak produkty či výrobky;
f) „dvoustrannou kumulací“ se rozumí systém, na jehož základě se mohou produkty, které podle tohoto nařízení pocházejí z Evropské unie, považovat za původní materiály ve zvýhodněné zemi, když jsou v této zvýhodněné zemi dále zpracovány nebo jsou zapracovány do produktu;
g) „kumulací s Norskem, Švýcarskem nebo Tureckem“ se rozumí systém, na jehož základě se mohou produkty, které pocházejí z Norska, Švýcarska nebo Turecka, považovat za původní materiály ve zvýhodněné zemi, když jsou v této zvýhodněné zemi dále zpracovány nebo jsou zapracovány do produktu a dovezeny do Evropské unie;
h) „regionální kumulací“ se rozumí systém, kdy se produkty, které podle tohoto nařízení pocházejí ze země, jež je členem regionálního sdružení, považují za materiály pocházející z jiné země téhož regionálního sdružení (nebo ze země jiného regionálního sdružení, kde je možná kumulace mezi sdruženími), když jsou dále zpracovány nebo zapracovány do produktu tam vyráběného;
i) „rozšířenou kumulací“ se rozumí systém, který uděluje Komise na základě žádosti předložené zvýhodněnou zemí, kdy se některé materiály pocházející ze země, se kterou má Evropská unie dohodu o volném obchodu podle článku XXIV platné Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT), považují za materiály pocházející z dotyčné zvýhodněné země, když jsou dále zpracovány nebo zapracovány do produktu vyráběného v této zemi;
j) „zastupitelnými materiály“ se rozumí materiály stejného druhu a obchodní kvality, se stejnými technickými a fyzickými vlastnostmi, které od sebe po zapracování do hotového produktu nelze rozeznat;
k) „regionálním sdružením“ se rozumí sdružení zemí, mezi nimiž se uplatňuje regionální kumulace;
l) „celní hodnotou“ se rozumí hodnota určená v souladu s Dohodou o provádění článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu (Dohoda Světové obchodní organizace o celní hodnotě) z roku 1994;
m) „hodnotou materiálů“ v seznamu v příloze 13a se rozumí celní hodnota v okamžiku dovozu použitých nepůvodních materiálů, nebo není-li známa a nelze-li ji určit, první ověřitelná cena zaplacená za tyto materiály ve zvýhodněné zemi. Pokud je třeba určit hodnotu použitých původních materiálů, použije se toto písmeno přiměřeně;
n) „cenou ze závodu“ se rozumí cena zaplacená za produkt ze závodu výrobci, v jehož podniku došlo k poslednímu opracování nebo zpracování, pokud tato cena zahrnuje hodnotu veškerého použitého materiálu a veškeré další náklady související s jeho výrobou po odečtení případných vnitřních daní, které se vracejí nebo mohou být vráceny při vývozu získaného produktu.
V případě, že skutečná zaplacená cena neodráží veškeré náklady související s výrobou produktu, které byly skutečně vynaloženy ve zvýhodněné zemi, rozumí se cenou ze závodu součet všech těchto nákladů po odečtení případných vnitřních daní, které se vracejí nebo mohou být vráceny při vývozu získaného produktu;
o) „maximálním obsahem nepůvodních materiálů“ se rozumí maximální povolený obsah nepůvodních materiálů, na jehož základě je výroba považována za opracování nebo zpracování dostatečné k tomu, aby byl produktu udělen status původu. Lze jej vyjádřit jako procento ceny ze závodu nebo jako procento čisté hmotnosti těchto použitých materiálů, které spadají do stanovené skupiny kapitol, do kapitoly, čísla nebo položky či podpoložky;
p) „čistou hmotností“ se rozumí hmotnost samotného zboží bez balicích materiálů a jakýchkoli jiných obalů;
q) „kapitolami“, „čísly“ a „položkami“ či „podpoložkami“ se rozumí kapitoly, čísla a položky či podpoložky (čtyř- nebo šestimístné číselné kódy) používané v nomenklatuře, která tvoří harmonizovaný systém se změnami podle doporučení Rady pro celní spolupráci ze dne 26. června 2004;
r) „zařazením“ se rozumí zařazení produktu nebo materiálu do určitého čísla nebo položky či podpoložky harmonizovaného systému;
s) „zásilkou“ se rozumí produkty, které:
— buď zasílá současně jeden vývozce jednomu příjemci, nebo
— které jsou dopravovány na podkladě jediného přepravního dokladu od vývozce k příjemci, a pokud tento doklad neexistuje, na podkladě jediné faktury;
t) „vývozcem“ se rozumí osoba vyvážející zboží do Evropské unie nebo do zvýhodněné země, která je schopna prokázat původ zboží, a to bez ohledu na to, zda se jedná o výrobce či nikoli a zda sama splňuje vývozní formality či nikoli;
u) „registrovaným vývozcem“ se rozumí vývozce, který je registrován u příslušných orgánů dotyčné zvýhodněné země, aby mohl vyhotovovat deklaraci o původu pro vývoz v rámci systému;
v) „deklarací o původu“ se rozumí deklarace vyhotovená vývozcem, která uvádí, že produkty v ní uvedené splňují pravidla původu systému, a to s cílem buď umožnit osobě deklarující zboží určené k propuštění do volného oběhu v Evropské unii požadovat výhody preferenčního celního zacházení, nebo hospodářskému subjektu ve zvýhodněné zemi, který dováží materiály k dalšímu zpracování v souvislosti s pravidly kumulace, prokázat status původu tohoto zboží.
1a. Pro účely odst. 1 písm. a) platí, že odkazuje-li se na „zvýhodněnou zemi“, vztahuje se tento termín rovněž na pobřežní vody této země nebo území ve smyslu Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu (úmluva z Montego Bay, 10. prosince 1982) a nesmí překročit jejich hranice.
2. Pro účely odst. 1 písm. n) může pojem „výrobce“ uvedený v odst. 1 písm. n) prvním pododstavci v případě, kdy bylo poslední opracování nebo zpracování zadáno výrobci, odkazovat na podnik, který subdodavatele zaměstnal.
Článek 68
1. S cílem zajistit řádné uplatňování systému se zvýhodněné země zaváží, že:
a) zavedou a zachovají nezbytné správní struktury a systémy nutné pro provádění a řízení pravidel a postupů stanovených v tomto oddíle v dotyčné zemi, včetně případných opatření nezbytných pro uplatňování kumulace;
b) jejich příslušné orgány budou spolupracovat s Komisí a celními orgány členských států.
2. Spolupráce uvedená v odst. 1 písm. b) zahrnuje:
a) poskytování veškeré nezbytné podpory v případě žádosti Komise o jí prováděné sledování řádného řízení systému v dotyčné zemi, včetně ověřovacích návštěv na místě prováděných Komisí nebo celními orgány členských států;
b) aniž jsou dotčeny články 97g a 97h, ověřování statusu původu produktů a dodržování dalších podmínek stanovených tímto oddílem, včetně návštěv na místě, pokud o to Komise nebo celní orgány členských států požádají v souvislosti s prošetřováním původu.
3. Zvýhodněné země Komisi předloží závazek uvedený v odstavci 1.
Článek 69
1. Zvýhodněné země Komisi oznámí názvy a adresy orgánů nacházejících se na jejich území, které jsou:
a) součástí vládních orgánů dotyčné země nebo jednají z pověření vlády a jsou zplnomocněny k registraci vývozců a k jejich vynětí z rejstříku registrovaných vývozců;
b) součástí vládních orgánů dotyčné země a zplnomocněny k poskytování podpory Komisi a celním orgánům členských států prostřednictvím správní spolupráce, jak je uvedeno v tomto oddíle.
2. Zvýhodněné země Komisi okamžitě oznámí veškeré změny informací oznámených podle odstavce 1.
3. Na základě informací podaných vládními orgány zvýhodněných zemí a celními orgány členských států Komise vytvoří elektronickou databázi registrovaných vývozců.
K databázi a údajům v ní obsaženým má přístup pouze Komise. Orgány uvedené v prvním pododstavci zajistí, aby údaje sdělované Komisi byly aktualizovány a aby byly úplné a přesné.
Údaje zpracované v databázi uvedené v prvním pododstavci se zveřejní na internetu s výjimkou důvěrných informací obsažených v kolonkách 2 a 3 žádosti o registraci vývozce uvedené v článku 92.
Osobní údaje zpracované databází uvedenou v prvním pododstavci a členskými státy podle tohoto oddílu se předají nebo zpřístupní třetím zemím nebo mezinárodním organizacím pouze v souladu s článkem 9 nařízení (ES) č. 45/2001.
4. Toto nařízení nijak neovlivňuje úroveň ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů podle ustanovení právních předpisů Evropské unie a jednotlivých členských států, a zejména nemění povinnosti členských států týkající se zpracovávání osobních údajů těmito státy podle směrnice 95/46/ES, ani povinnosti orgánů a institucí Evropské unie týkající se zpracovávání osobních údajů těmito orgány a institucemi podle nařízení (ES) č. 45/2001 při plnění jejich povinností.
Údaje o identifikaci a registraci vývozců tvořené souborem údajů uvedených v bodech 1, 3 (týkající se popisu činnosti), 4 a 5 přílohy 13c Komise zveřejní na internetu pouze v případě, že k tomu tito vývozci dobrovolně udělili svůj výslovný a vědomý písemný souhlas.
Vývozcům se poskytnou informace stanovené v článku 11 nařízení (ES) č. 45/2001.
Výkon práv osob v souvislosti s jejich registračními údaji uvedenými v příloze 13c a zpracovanými ve vnitrostátních systémech se řídí právními předpisy členského státu, který jejich osobní údaje uložil, přičemž tyto předpisy provádějí směrnici 95/46/ES.
Práva osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů v centrální databázi uvedené v odstavci 3 jsou vykonávána v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001.
Vnitrostátní orgány dozoru pro ochranu údajů a evropský inspektor ochrany údajů, z nichž každý jedná v rozsahu svých příslušných pravomocí, aktivně spolupracují a zajišťují koordinovaný dozor nad databází uvedenou v odstavci 3.
Článek 70
1. Komise v řadě C Úředního věstníku Evropské unie zveřejní seznam zvýhodněných zemí a datum, od kdy jsou považovány za země splňující podmínky uvedené v článcích 68 a 69. V případě, že tyto podmínky splní nová zvýhodněná země, a v případě, že dosavadní zvýhodněná země již tyto podmínky nesplňuje, Komise tento seznam aktualizuje.
2. Původní produkty s původem ve zvýhodněné zemi ve smyslu tohoto oddílu po propuštění do volného oběhu v Unii využívají systému pouze pod podmínkou, že byly vyvezeny ze zvýhodněné země v den stanovený v seznamu uvedeném v odstavci 1 nebo po tomto dni.
3. Zvýhodněná země se považuje za zemi splňující ustanovení článků 68 a 69 v den, kdy předložila závazek uvedený v čl. 68 odst. 1 a provedla oznámení uvedené v čl. 69 odst. 1.
Článek 71
1. Nedodrží-li příslušné orgány zvýhodněné země ustanovení čl. 68 odst. 1, čl. 69 odst. 2, článků 91, 92, 93 nebo 97 g nebo nebudou-li systematicky dodržovat čl. 97h odst. 2, může to v souladu s článkem 21 nařízení (EU) č. 978/2012 vést k dočasnému odnětí preferencí v rámci systému pro danou zemi.
2. Pro účely tohoto oddílu v případě, že nějaká země nebo území byla/o odstraněna/o ze seznamu zvýhodněných zemí podle čl. 70 odst. 1, platí pro uvedenou zemi nebo území nadále povinnosti stanovené v článku 68, čl. 88 odst. 1 písm. b), čl. 97 g odst. 1 písm. a), čl. 97 g odst. 3 a čl. 97i odst. 1 písm. b) po dobu tří let ode dne jejího/jeho odstranění z uvedeného seznamu.
Pododdíl 2
Definice pojmu „původní produkty“
Článek 72
Za pocházející ze zvýhodněné země se považují tyto produkty:
a) produkty, které byly v dané zemi zcela získány ve smyslu článku 75;
b) produkty, které byly získány v dané zemi a obsahují materiály, které zde nebyly zcela získány, jestliže byly tyto materiály dostatečně opracovány nebo zpracovány ve smyslu článku 76.
Článek 73
1. V dotyčné zvýhodněné zemi musí být splněny podmínky pro získání statusu původu stanovené v tomto pododdíle.
2. Jsou-li původní produkty vyvezené ze zvýhodněné země do jiné země vráceny do zvýhodněné země, je třeba je považovat za nepůvodní, nelze-li příslušným orgánům věrohodně prokázat, že:
a) vrácené produkty jsou totožné s vyvezenými a
b) byly případně podrobeny pouze operacím nezbytným pro jejich uchování v dobrém stavu po dobu pobytu v dané zemi nebo při jejich vývozu.
Článek 74
1. Produkty deklarované k propuštění do volného oběhu v Evropské unii musí být stejné jako produkty vyvezené ze zvýhodněné země, ze které pocházejí. Před jejich deklarováním k propuštění do volného oběhu nesmí být pozměněny, jakýmkoli způsobem přetvořeny nebo podrobeny operacím kromě těch, které je mají uchovat v dobrém stavu. Skladování produktů nebo zásilek a rozdělování zásilek lze provést na odpovědnost vývozce nebo následného držitele zboží a produkty zůstávají v zemi nebo zemích tranzitu pod dohledem celních orgánů.
2. Splnění odstavce 1 se považuje za uspokojivé, pokud celní orgány nemají důvod k pochybnostem; v takových případech mohou celní orgány požádat deklaranta, aby poskytl důkaz plnění, který je možné poskytnout jakýmkoli způsobem, včetně smluvních přepravních dokumentů, jako jsou nákladní listy; může se rovněž jednat o faktické či konkrétní důkazy založené na značení nebo číslování balíků nebo jakékoli důkazy týkající se vlastního zboží.
3. Při uplatnění kumulace podle článků 84, 85 nebo 86 se odstavce 1 a 2 použijí přiměřeně.
Článek 75
1. Za zcela získané ve zvýhodněné zemi se považují:
a) nerostné produkty tam vytěžené z půdy nebo mořského dna;
b) rostliny a produkty ze zeleniny tam vypěstované nebo sklizené;
c) živá zvířata tam narozená nebo vylíhnutá a odchovaná;
d) produkty získané z živých zvířat tam odchovaných;
e) produkty z poražených zvířat tam narozených či vylíhnutých a odchovaných;
f) produkty získané z tamního lovu nebo rybolovu;
g) produkty akvakultury z ryb, korýšů a měkkýšů tam narozených nebo vylíhnutých a odchovaných;
h) produkty mořského rybolovu a jiné produkty vytěžené z moře mimo pobřežní vody jejími plavidly;
i) produkty vyrobené nebo získané na palubě jejích výrobních plavidel výlučně z produktů uvedených v písmenu h);
j) ►C7 použité předměty ◄ tam sebrané, jsou-li použitelné pouze k opětovnému získání surovin;
k) odpad a šrot pocházející z výrobních operací tam provedených;
l) produkty získané z mořského dna nebo z mořského podzemí ležícího mimo pobřežní vody, má-li zvýhodněná země výhradní práva k využívání tohoto mořského dna nebo mořského podzemí;
m) zboží tam vyrobené výhradně z produktů uvedených v písmenech a) až l).
2. Pojmy „její plavidla“ a „její výrobní plavidla“ uvedené v odst. 1 písm. h) a i) se vztahují pouze na plavidla a výrobní plavidla, která splňují tyto požadavky:
a) jsou registrována ve zvýhodněné zemi nebo v některém členském státě;
b) plují pod vlajkou zvýhodněné země nebo některého členského státu;
c) splňují jednu z těchto podmínek:
i) vlastní je alespoň z 50 % státní příslušníci zvýhodněné země nebo některého členského státu nebo
ii) vlastní je společnosti,
— které mají sídlo a hlavní provozovnu ve zvýhodněné zemi nebo v některém členském státě a
— které jsou alespoň z 50 % ve vlastnictví zvýhodněné země nebo členských států nebo veřejných subjektů nebo státních příslušníků zvýhodněné země nebo členských států.
3. Podmínky uvedené v odstavci 2 mohou být vesměs splněny v členských státech nebo v různých zvýhodněných zemích, pokud všechny dotyčné zvýhodněné země využívají regionální kumulaci podle čl. 86 odst. 1 a 5. V takovém případě se podle odst. 2 písm. b) produkty považují za pocházející ze zvýhodněné země, pod jejíž vlajkou pluje plavidlo nebo výrobní plavidlo.
První pododstavec se použije, pouze pokud jsou splněny podmínky stanovené v čl. 86 odst. 2 písm. a), c) a d).
Článek 76
1. Aniž jsou dotčeny články 78 a 79, považují se produkty, které nejsou zcela získány v dotyčné zvýhodněné zemi ve smyslu článku 75, za pocházející z této zvýhodněné země, pokud jsou splněny podmínky pro dotyčné zboží stanovené v seznamu v příloze 13a.
2. Je-li produkt, který získal status původu v některé zemi podle odstavce 1, dále v této zemi zpracován a použit jako materiál k výrobě jiného produktu, nezohledňují se nepůvodní materiály, které mohly být použity k jeho výrobě.
Článek 77
1. U každého produktu se určí, zda byly splněny požadavky čl. 76 odst. 1.
V případě, kdy je příslušné pravidlo založeno na dodržení maximálního obsahu nepůvodních materiálů, je však s ohledem na výkyvy v nákladech a směnných kurzech možné hodnotu nepůvodních materiálů vypočítat na základě průměru, jak je uvedeno v odstavci 2.
2. V případě uvedeném v odstavci 1 druhém pododstavci se průměrná cena produktu ze závodu vypočítá na základě součtu cen ze závodu účtovaných v každém prodeji produktů provedeném během předchozího účetního období a průměrná hodnota použitých nepůvodních materiálů se vypočítá na základě souhrnu hodnoty všech nepůvodních materiálů použitých k výrobě produktů za předchozí účetní období určené v zemi vývozu nebo v případě, kdy dosud nejsou k dispozici údaje za celé účetní období, za období kratší, nejméně však za tři měsíce.
3. Vývozci, kteří se rozhodnou pro výpočet na základě průměrné hodnoty, tuto metodu důsledně používají během roku následujícího po referenčním účetním období nebo případně během roku následujícího po kratším období použitém jako období referenční. Mohou tuto metodu přestat používat, pokud během daného účetního období nebo kratšího reprezentativního období nejméně tří měsíců zaznamenají, že výkyvy v nákladech nebo směnných kurzech, jež odůvodňovaly používání této metody, přestaly existovat.
4. Průměry uvedené v odstavci 2 se použijí jako cena ze závodu, resp. hodnota nepůvodních materiálů, aby bylo možné zjistit dodržování maximálního obsahu nepůvodních materiálů.
Článek 78
1. Aniž je dotčen odstavec 3, považují se za opracování nebo zpracování nedostatečná pro to, aby produktu udělila status původu, bez ohledu na to, zda jsou splněny podmínky článku 76, tyto operace:
a) operace, jejichž účelem je uchování produktů v dobrém stavu během přepravy a skladování;
b) rozdělování a spojování nákladových kusů;
c) mytí, praní, čištění; odstraňování prachu, oxidu, oleje, nátěru nebo jiných povrchových vrstev;
d) žehlení nebo mandlování textilií nebo textilních výrobků;
e) prosté natírání a leštění;
f) loupání a částečné nebo ►C7 úplné omletí ◄ rýže; leštění a hlazení obilovin a rýže;
g) operace barvení nebo ochucování cukru nebo tvarování cukru; částečné nebo úplné mletí krystalového cukru;
h) loupání, vypeckovávání a louskání ovoce, ořechů a zeleniny;
i) ostření, jednoduché broušení nebo ►C7 prosté dělení ◄ ;
j) prosévání, prohazování, třídění, zařazování, sestavování (včetně vytváření souprav předmětů);
k) prosté plnění do lahví, konzerv, baněk, pytlů, beden, krabic, upevnění na podložky nebo desky a veškeré ostatní prosté balící operace;
l) připevňování nebo tisk značek, štítků, log a obdobných rozlišovacích znaků na produkty nebo jejich obaly;
m) prosté mísení produktů, bez ohledu na druh produktů; mísení cukru s jakýmkoli dalším materiálem;
n) prosté přidávání vody nebo ředění, dehydratace nebo denaturace produktů;
o) prosté sestavování součástí produktu na úplný produkt nebo rozkládání produktů na části;
p) kombinace dvou nebo více úkonů uvedených v písmenech a) až o);
q) porážení zvířat.
2. Pro účely odstavce 1 se operace považují za prosté, jestliže k jejich provádění nejsou nutné žádné zvláštní dovednosti nebo stroje, přístroje nebo nástroje pro tyto operace zvláště vyrobené nebo nainstalované.
3. Při určování, zda se opracování nebo zpracování daného výrobku považuje za nedostatečné ve smyslu odstavce 1, se zohlední všechny operace provedené na daném výrobku ve zvýhodněné zemi.
Článek 79
1. Odchylně od článku 76 a s výhradou odstavců 2 a 3 tohoto článku mohou být nepůvodní materiály, které podle podmínek stanovených v seznamu v příloze 13a nemají být použity při výrobě daného produktu, přesto použity, pokud jejich celková hodnota nebo čistá hmotnost stanovená pro produkt nepřesahuje:
a) 15 % hmotnosti produktu u produktů kapitol 2 a 4 až 24 harmonizovaného systému, s výjimkou zpracovaných produktů rybolovu kapitoly 16;
b) 15 % ceny produktu ze závodu u ostatních produktů, s výjimkou produktů kapitol 50 až 63 harmonizovaného systému, u kterých se použijí přípustné odchylky uvedené v poznámkách 6 a 7 části I přílohy 13a.
2. Odstavec 1 nepovoluje překročení procentního podílu maximálního obsahu nepůvodních materiálů, jak je určeno v pravidlech, která jsou stanovena v seznamu v příloze 13a.
3. Odstavce 1 a 2 se nepoužijí na produkty zcela získané ve zvýhodněné zemi ve smyslu článku 75. Aniž je dotčen článek 78 a čl. 80 odst. 2, použije se však přípustná odchylka stanovená v těchto odstavcích na souhrn všech materiálů, které jsou použity při výrobě produktu a pro které pravidlo stanovené v seznamu v příloze 13a stanoví, že tyto materiály mají být zcela získány.
Článek 80
1. Určující jednotkou pro použití ustanovení tohoto oddílu je konkrétní produkt, který je považován za základní jednotku při určování zařazení za použití harmonizovaného systému.
2. Sestává-li zásilka z více stejných produktů zařazených do stejného čísla harmonizovaného systému, zohlední se při použití ustanovení tohoto oddílu každý jednotlivý produkt samostatně.
3. Je-li podle všeobecného výkladového pravidla 5 harmonizovaného systému zařazován s produktem i jeho obal, pak se tento obal zahrne i pro účely určování původu produktu.
Článek 81
Příslušenství, náhradní díly a nástroje dodávané spolu se zařízením, strojem, přístrojem nebo vozidlem, které jsou součástí jeho běžného vybavení a jsou zahrnuty v jeho ceně ze závodu, se považují za jeden celek s dotyčným zařízením, strojem, přístrojem nebo vozidlem.
Článek 82
Soupravy ve smyslu všeobecného výkladového pravidla 3 harmonizovaného systému se považují za původní produkty, jestliže jsou původními produkty všechny součásti, z nichž se skládají.
Pokud se však souprava skládá z původních i nepůvodních produktů, považuje se za původní produkt jako celek pod podmínkou, že hodnota nepůvodních produktů netvoří více než 15 % ceny ze závodu této soupravy.
Článek 83
Při určování, zda je produkt původním produktem, se nezohledňuje původ těchto prvků, které mohou být použity při jeho výrobě:
a) energie a palivo;
b) zařízení a vybavení;
c) stroje a nástroje;
d) zboží, které se nestává a nemá se stát součástí konečného složení produktu.
Pododdíl 3
Kumulace
Článek 84
Dvoustranná kumulace umožňuje, aby produkty pocházející z Evropské unie byly považovány za materiály pocházející ze zvýhodněné země, jsou-li zapracovány do produktu vyráběného v této zemi za předpokladu, že opracování nebo zpracování tam provedené přesahuje rámec operací uvedených v čl. 78 odst. 1.
Článek 85
1. Pokud Norsko, Švýcarsko a Turecko poskytují všeobecné celní preference na produkty pocházející ze zvýhodněných zemí a uplatňují pojem původu odpovídající pojmu definovanému v tomto oddíle, umožňuje kumulace s Norskem, Švýcarskem nebo Tureckem, aby produkty pocházející z Norska, Švýcarska nebo Turecka byly považovány za materiály pocházející ze zvýhodněné země, pokud opracování nebo zpracování tam provedené přesahuje rámec operací uvedených v čl. 78 odst. 1.
2. Odstavec 1 se použije pod podmínkou, že Turecko, Norsko a Švýcarsko poskytují na základě reciprocity stejné zacházení produktům pocházejícím ze zvýhodněných zemí, které zapracovávají materiály pocházející z Evropské unie.
3. Odstavec 1 se nepoužije na produkty kapitol 1 až 24 harmonizovaného systému.
4. Evropská komise v řadě C Úředního věstníku Evropské unie zveřejní datum, ke kterému byly splněny podmínky stanovené v odstavcích 1 a 2.
Článek 86
1. Regionální kumulace se vztahuje na tato čtyři různá regionální sdružení:
a) sdružení I: Brunej, Kambodža, Indonésie, Laos, Malajsie, Myanmar/Barma, Filipíny, Thajsko, Vietnam;
b) sdružení II: Bolívie, Kolumbie, Kostarika, Ekvádor, Salvador, Guatemala, Honduras, Nikaragua, Panama, Peru, Venezuela;
c) sdružení III: Bangladéš, Bhútán, Indie, Maledivy, Nepál, Pákistán, Srí Lanka;
d) sdružení IV: Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay.
2. Regionální kumulace mezi zeměmi v rámci stejného sdružení se uplatní, pouze pokud byly splněny tyto podmínky:
a) země účastnící se kumulace jsou v okamžiku vývozu produktu do Unie:
i) zvýhodněnými zeměmi, dokud v uvedených zemích dosud nebyl zaveden systém registrovaného vývozce,
ii) zvýhodněnými zeměmi zařazenými na seznamu podle čl. 70 odst. 1, pokud v uvedených zemích byl zaveden systém registrovaného vývozce;
b) pro účely regionální kumulace mezi zeměmi regionálního sdružení se použijí pravidla původu stanovená v tomto oddíle;
c) země regionálního sdružení se zavázaly, že:
i) budou dodržovat ustanovení tohoto oddílu nebo dbát na jejich dodržování a
ii) poskytnou nezbytnou správní spolupráci, aby bylo zajištěno správné provádění tohoto oddílu s ohledem na Unii a rovněž mezi těmito zeměmi;
d) závazky uvedené v písmenu c) byly Komisi oznámeny sekretariátem dotyčného regionálního sdružení nebo jiným příslušným subjektem zastupujícím všechny členy daného regionálního sdružení.
Pro účely písmene b) platí, že v případě, že způsobilá operace stanovená v části II přílohy 13a není stejná u všech zemí účastnících se kumulace, určí se původ produktů vyvážených z jedné země regionálního sdružení do druhé za účelem regionální kumulace na základě pravidla, které by se použilo, kdyby se produkty vyvážely do Unie.
Pokud země regionálního sdružení již před 1. lednem 2011 splnily ustanovení prvního pododstavce písmene c) a d), nový závazek se nevyžaduje.
3. Materiály uvedené v seznamu v příloze 13b jsou vyňaty z regionální kumulace stanovené v odstavci 2 v případě, že:
a) celní preference uplatňovaná v Evropské unii není stejná pro všechny země účastnící se kumulace a
b) dotčené materiály by prostřednictvím kumulace využívaly příznivějšího celního zacházení než toho, kterého by se jim dostalo v případě přímého vývozu do Evropské unie.
4. Regionální kumulace mezi zvýhodněnými zeměmi stejného regionálního sdružení se uplatní pouze pod podmínkou, že opracování nebo zpracování provedené ve zvýhodněné zemi, kde jsou materiály dále zpracovány nebo zapracovány, přesahuje rámec operací uvedených v čl. 78 odst. 1 a v případě textilních výrobků také rámec operací uvedených v příloze 16.
Není-li splněna podmínka stanovená v prvním pododstavci, je zemí původu produktů země regionálního sdružení s největším podílem hodnoty použitých materiálů pocházejících ze zemí regionálního sdružení.
Je-li země původu určena podle druhého pododstavce, musí být uvedena jako země původu na dokladu o původu, který vyhotoví vývozce produktu do Evropské unie nebo – do zahájení používání systému registrovaných vývozců – vystaví orgány zvýhodněné země vývozu.
5. Na žádost orgánů zvýhodněné země sdružení I nebo sdružení III může Komise udělit regionální kumulaci mezi zeměmi těchto sdružení, pokud je Komise přesvědčena, že jsou splněny všechny tyto podmínky:
a) jsou splněny podmínky stanovené v odst. 2 písm. a) a b) a
b) země, které se mají účastnit této regionální kumulace, se zavázaly a společně oznámily Komisi svůj závazek:
i) dodržovat ustanovení tohoto oddílu nebo dbát na jejich dodržování a
ii) poskytnout nezbytnou správní spolupráci, aby bylo zajištěno správné provádění tohoto oddílu s ohledem na Evropskou unii a rovněž mezi těmito zeměmi.
Žádost uvedená v prvním pododstavci musí být podložena důkazy, že podmínky v něm stanovené jsou splněny. Žádost je adresována Komisi. Komise o žádosti rozhodne po zohlednění všech prvků týkajících se kumulace, které považuje za vhodné, včetně materiálů, které mají být kumulovány.
6. V případě, že produkty vyrobené v zemi sdružení I nebo sdružení III za použití materiálů pocházejících ze země druhého sdružení mají být vyvezeny do Evropské unie, určí se původ těchto produktů takto:
a) materiály pocházející ze země jednoho regionálního sdružení se považují za materiály pocházející ze země druhého regionálního sdružení, jsou-li zapracovány do produktu tam získaného za předpokladu, že opracování nebo zpracování provedené v druhé zvýhodněné zemi přesahuje rámec operací uvedených v čl. 78 odst. 1 a v případě textilních výrobků také rámec operací uvedených v příloze 16;
b) ►C7 není-li splněna podmínka stanovená v písmenu a), je zemí původu produktů země účastnící se kumulace s největším podílem hodnoty použitých materiálů pocházejících ze zemí účastnících se kumulace. ◄
Je-li země původu určena podle prvního pododstavce písm. b), musí být uvedena jako země původu na dokladu o původu, který vyhotoví vývozce produktu do Evropské unie nebo – do zahájení používání systému registrovaných vývozců – vystaví orgány zvýhodněné země vývozu.
7. Na žádost orgánů kterékoli zvýhodněné země může Komise poskytnout rozšířenou kumulaci mezi zvýhodněnou zemí a zemí, se kterou má Evropská unie dohodu o volném obchodu podle článku XXIV platné Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT), jsou-li splněny všechny tyto podmínky:
a) země účastnící se kumulace se zavázaly, že budou dodržovat nebo dbát na dodržování ustanovení tohoto oddílu a poskytnou nezbytnou správní spolupráci, aby bylo zajištěno správné provádění tohoto oddílu s ohledem na Evropskou unii a rovněž mezi těmito zeměmi;
b) závazek uvedený v písmenu a) byl dotčenou zvýhodněnou zemí oznámen Komisi.
Žádost uvedená v prvním pododstavci obsahuje seznam materiálů, jichž se kumulace týká, a je podložena důkazy, že podmínky stanovené v prvním pododstavci písm. a) a b) byly splněny. Žádost je adresována Komisi. Pokud dojde ke změně daných materiálů, předloží se nová žádost.
Materiály kapitol 1 až 24 harmonizovaného systému jsou z rozšířené kumulace vyňaty.
8. V případech rozšířené kumulace uvedené v odstavci 7 se původ použitých materiálů a vhodný dokumentární doklad o původu určí v souladu s pravidly stanovenými v příslušné dohodě o volném obchodu. Původ produktů, které mají být vyvezeny do Evropské unie, se určí v souladu s pravidly původu stanovenými v tomto oddíle.
Aby získaný produkt získal status původu, není nutné, aby materiály, které pocházejí ze země, s níž má Evropská unie dohodu o volném obchodu, a které jsou ve zvýhodněné zemi použity při výrobě produktu, který má být vyvezen do Evropské unie, prošly dostatečným opracováním nebo zpracováním, pokud toto opracování nebo zpracování provedené v dotčené zvýhodněné zemi přesahuje operace uvedené v čl. 78 odst. 1.
9. Komise v řadě C Úředního věstníku Evropské unie zveřejní:
a) datum, kdy nabývá účinku kumulace mezi zeměmi sdružení I a sdružení III stanovená v odstavci 5, seznam zemí účastnících se této kumulace a případně seznam materiálů, na něž se kumulace uplatňuje;
b) datum, kdy nabývá účinku rozšířená kumulace, seznam zemí účastnících se této kumulace a seznam materiálů, na něž se kumulace uplatňuje.
Článek 87
V případě použití dvoustranné kumulace nebo kumulace s Norskem, Švýcarskem nebo Tureckem v kombinaci s regionální kumulací obdrží získaný produkt status původu jedné ze zemí dotčeného regionálního sdružení určený v souladu s čl. 86 odst. 4 prvním a druhým pododstavcem.
Článek 88
1. Pododdíly 1 a 2 se použijí přiměřeně na:
a) vývoz z Evropské unie do zvýhodněné země za účelem dvoustranné kumulace;
b) vývoz z jedné zvýhodněné země do jiné za účelem regionální kumulace, jak je stanoveno v čl. 86 odst. 1 a 5, aniž je dotčen čl. 86 odst. 2 písm. b) druhý pododstavec.
2. Jsou-li pro opracování nebo zpracování produktu použity původní a nepůvodní zastupitelné materiály, mohou celní úřady členských států na písemnou žádost hospodářských subjektů za účelem následného vývozu do zvýhodněné země v rámci dvoustranné kumulace povolit spravování materiálů v Evropské unii za použití metody odděleného vedení účetnictví, aniž by materiály byly uchovávány odděleně.
3. Celní orgány členských států mohou pro udělení povolení uvedeného v odstavci 2 stanovit jakékoli podmínky, které považují za vhodné.
Povolení se udělí pouze tehdy, je-li použitím metody uvedené v odstavci 2 možné zajistit, aby bylo množství získaných produktů, které by mohly být považovány za „pocházející z Evropské unie“, kdykoli stejné jako množství, které by bylo získáno za použití metody fyzického oddělení zásob.
Je-li metoda povolena, uplatňuje se a její uplatňování se zaznamenává podle všeobecných účetních zásad uplatňovaných v Evropské unii.
4. Držitel metody uvedené v odstavci 2 vyhotovuje nebo do zahájení používání systému registrovaných vývozců žádá o doklady o původu pro množství produktů, které mohou být považovány za pocházející z Evropské unie. Na žádost celních orgánů členských států držitel předloží prohlášení o způsobu, jakým bylo uvedené množství spravováno.
5. Celní úřady členských států sledují využívání povolení uvedeného v odstavci 2.
Mohou povolení odejmout v těchto případech:
a) držitel jakýmkoli způsobem povolení zneužívá nebo
b) držitel nesplní některou z dalších podmínek stanovených v tomto oddíle nebo v oddíle 1A.
Pododdíl 4
Odchylky
Článek 89
1. Komise může z vlastního podnětu nebo na žádost zvýhodněné země přiznat zvýhodněné zemi dočasnou odchylku od ustanovení tohoto oddílu, pokud:
a) taková země z důvodu vnitřních nebo vnějších faktorů dočasně nemůže dodržovat pravidla pro získání statusu původu stanovená v článku 72, která předtím dodržovat mohla, nebo
b) taková země potřebuje čas, aby se mohla připravit na dodržování pravidel pro získání statusu původu stanovených v článku 72.
2. Tato dočasná odchylka je omezena na trvání účinků vnitřních nebo vnějších faktorů, které ji odůvodňují, nebo na dobu, kterou dotyčná zvýhodněná země potřebuje k zajištění dodržování pravidel.
3. Žádost o odchylku se v písemné podobě předkládá Komisi. Jsou v ní uvedeny důvody pro odchylku podle odstavce 1 a obsahuje náležité podpůrné doklady.
4. Je-li odchylka přiznána, dotyčná zvýhodněná země, musí splnit veškeré požadavky stanovené s ohledem na informace, které mají být poskytnuty Komisi a které se týkají používání odchylky a správy množství, pro která byla odchylka přiznána.
Pododdíl 5
Postupy při vývozu ve zvýhodněné zemi
Článek 90
Systém se použije v těchto případech:
a) splní-li zboží vyvážené registrovaným vývozcem ve smyslu článku 92 požadavky tohoto oddílu;
b) v případě zásilky sestávající z jednoho nebo více balení obsahujících původní produkty vyvezené kterýmkoli vývozcem, pokud celková hodnota zasílaných původních produktů nepřesáhne 6 000 EUR.
Článek 91
1. Příslušné orgány zvýhodněné země vytvoří a pravidelně aktualizují elektronický rejstřík registrovaných vývozců usazených v této zemi. Rejstřík musí být aktualizován, jakmile je kterýkoli vývozce v souladu s čl. 93 odst. 2 z rejstříku vyňat.
2. Rejstřík obsahuje tyto informace:
a) název a plnou adresu místa, ve kterém je registrovaný vývozce usazen, včetně identifikačního čísla země nebo území (kód země ISO alfa 2);
b) číslo registrovaného vývozce;
c) produkty, které mají být v rámci systému vyváženy (přibližný seznam kapitol nebo čísel harmonizovaného systému, jak žadatel uzná za vhodné);
d) údaje o tom, odkdy a dokdy je/byl vývozce registrován;
e) důvod pro vynětí z rejstříku (na žádost registrovaného vývozce/vynětí příslušnými orgány). Tyto údaje mají k dispozici pouze příslušné orgány.
3. Příslušné orgány zvýhodněných zemí oznámí Komisi vnitrostátní systém číslování používaný pro označování registrovaných vývozců. Číslo začíná kódem země ISO alfa 2.
Článek 92
Za účelem registrace vývozci podají žádost u příslušných orgánů zvýhodněné země, které jsou uvedeny v čl. 69 odst. 1 písm. a), a to za použití formuláře, jehož vzor je uveden v příloze 13c. Vyplněním formuláře dávají vývozci souhlas s uložením poskytnutých informací do databáze Komise a se zveřejněním nedůvěrných údajů na internetu.
Příslušné orgány žádost přijmou, pouze pokud je úplná.
Článek 93
1. Registrovaní vývozci, kteří již nesplňují podmínky pro vývoz zboží v rámci systému nebo již nemají v úmyslu toto zboží vyvážet, tuto skutečnost oznámí příslušným orgánům zvýhodněné země, které je neprodleně vyjmou z rejstříku registrovaných vývozců vedeném v této zvýhodněné zemi.
2. Aniž je dotčen systém postihů a sankcí platných ve zvýhodněné zemi, vyhotoví-li registrovaní vývozci záměrně nebo z nedbalosti deklaraci o původu nebo jakýkoli podpůrný dokument, který obsahuje nesprávné informace vedoucí k tomu, že neoprávněně nebo podvodně získají výhody preferenčního celního zacházení, nebo zapříčiní-li vyhotovení této deklarace o původu nebo podpůrného dokumentu, vyjmou příslušné orgány zvýhodněné země vývozce z rejstříku registrovaných vývozců vedeného v dotyčné zvýhodněné zemi.
3. Aniž je dotčen možný vliv nesrovnalostí zjištěných během ověřování, nabývá vynětí registrovaných vývozců z rejstříku účinku pro budoucnost, tj. týká se deklarací vyhotovených po datu vynětí z rejstříku.
4. Vývozci, kteří byli v souladu s odstavcem 2 příslušnými orgány vyňati z rejstříku registrovaných vývozců, mohou být do tohoto rejstříku znovu zaneseni, pouze pokud prokáží příslušným orgánům zvýhodněné země, že napravili situaci, která vedla k jejich vynětí z rejstříku.
Článek 94
1. Registrovaní i neregistrovaní vývozci dodrží tyto povinnosti:
a) vedou příslušné obchodní účetní záznamy o výrobě a dodávkách zboží způsobilého pro preferenční zacházení;
b) mají k dispozici veškeré doklady týkající se materiálu používaného při výrobě;
c) uchovávají veškeré celní doklady týkající se materiálu používaného při výrobě;
d) po dobu alespoň tří let od konce roku, ve kterém byla vyhotovena deklarace o původu, popřípadě déle, pokud to vyžadují vnitrostátní právní předpisy, vedou záznamy o:
i) deklaracích o původu, které vyhotovili, a
ii) původních a nepůvodních materiálech, výrobě a účetní evidenci o zásobách.
Záznamy uvedené v prvním pododstavci písm. d) mohou být v elektronické podobě, avšak musí umožnit dohledání materiálů používaných při výrobě vyvážených produktů a potvrzení jejich statusu původu.
2. Povinnosti stanovené v odstavci 1 se také vztahují na dodavatele, kteří vývozcům poskytují prohlášení dodavatele, jež potvrzuje status původu zboží, které dodávají.
Článek 95
1. Vývozce vyhotoví deklaraci o původu při vývozu produktů, na něž se tato deklarace vztahuje, jestliže lze dotyčné zboží považovat za pocházející z dané zvýhodněné země nebo z jiné zvýhodněné země podle čl. 86 odst. 4 druhého pododstavce nebo čl. 86 odst. 6 prvního pododstavce písm. b).
2. Odchylně od odstavce 1 lze deklaraci o původu výjimečně vyhotovit až po vývozu („zpětná deklarace“) pod podmínkou, že je předložena v členském státě deklarace k propuštění do volného oběhu nejpozději dva roky po vývozu.
3. Vývozce poskytne svému zákazníku v Evropské unii deklaraci o původu, která obsahuje náležitosti uvedené v příloze 13d. Deklarace o původu se vyhotovuje buď v angličtině, nebo ve francouzštině.
Může být vyhotovena na kterémkoli obchodním dokladu, který umožní zjištění totožnosti dotčeného vývozce a příslušného zboží.
4. Při uplatnění kumulace podle článku 84, čl. 86 odst. 1 nebo čl. 86 odst. 5 a 6 se vývozce produktu, při jehož výrobě se používají materiály pocházející ze země, s níž je povolena kumulace, spoléhá na deklaraci o původu poskytnutou jeho dodavatelem. V těchto případech obsahuje deklarace o původu vyhotovená vývozcem podle okolností označení „EU cumulation“, „regional cumulation“ nebo „Cumul UE“, „cumul régional“.
5. Při uplatnění kumulace podle článku 85 se vývozce produktu, při jehož výrobě se používají materiály pocházející ze země, s níž je povolena kumulace, spoléhá na doklad o původu poskytnutý jeho dodavatelem a vyhotovený v souladu s pravidly původu systému všeobecných celních preferencí Norska, Švýcarska nebo Turecka. V tomto případě obsahuje deklarace o původu vyhotovená vývozcem označení „Norway cumulation“, „Switzerland cumulation“, „Turkey cumulation“ nebo „Cumul Norvège“, „Cumul Suisse“, „Cumul Turquie“.
6. Při uplatnění rozšířené kumulace podle čl. 86 odst. 7 a 8 se vývozce produktu, při jehož výrobě se používají materiály pocházející ze země, s níž je povolena rozšířená kumulace, spoléhá na doklad o původu poskytnutý jeho dodavatelem a vyhotovený v souladu s ustanoveními příslušné dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a dotyčnou zemí.
V tomto případě obsahuje deklarace o původu vyhotovená vývozcem označení „extended cumulation with country x“ nebo „cumul étendu avec le pays x“.
Článek 96
1. Deklarace o původu se vyhotovuje pro každou zásilku.
2. Deklarace o původu platí dvanáct měsíců od data jejího vyhotovení vývozcem.
3. Jedna deklarace o původu se může vztahovat na několik zásilek, pokud zboží splňuje tyto podmínky:
a) jedná se o rozložené nebo nesložené produkty ve smyslu všeobecného výkladového pravidla 2 písm. a) harmonizovaného systému;
b) spadá do třídy XVI nebo XVII nebo čísla 7308 nebo 9406 harmonizovaného systému a
c) má být dováženo po částech.
Pododdíl 6
Postupy při propuštění do volného oběhu v evropské unii
Článek 97
1. Celní prohlášení k propuštění do volného oběhu obsahuje odkaz na deklaraci o původu. Deklarace o původu musí být k dispozici celním orgánům, které mohou požádat o její předložení, aby mohly prohlášení ověřit. Tyto celní orgány mohou také požadovat překlad deklarace do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků daného členského státu.
2. Požádá-li deklarant o uplatnění režimu, aniž by měl při přijetí celního prohlášení k propuštění do volného oběhu k dispozici deklaraci o původu, považuje se toto prohlášení za neúplné ve smyslu čl. 253 odst. 1 a podle toho se s ním nakládá.
3. Před deklarováním zboží určeného k propuštění do volného oběhu se deklarant řádně ujistí, že zboží splňuje pravidla uvedená v tomto oddíle, a to zejména tím, že zkontroluje:
i) v databázi uvedené v čl. 69 odst. 3, že vývozce je registrován, aby mohl vyhotovovat deklarace o původu, s výjimkou případů, kdy celková hodnota zasílaných původních produktů nepřesahuje 6 000 EUR, a
ii) že deklarace o původu je vyhotovena v souladu s přílohou 13d.
Článek 97a
1. Tyto produkty jsou vyňaty z povinnosti vyhotovit a předložit deklaraci o původu:
a) produkty, které jsou zasílány v drobných zásilkách soukromými osobami soukromým osobám a jejichž celková hodnota nepřesahuje 500 EUR;
b) produkty, které se nacházejí v osobních zavazadlech cestujících a jejichž celková hodnota nepřesahuje 1 200 EUR.
2. Produkty uvedené v odstavci 1 musí splňovat tyto podmínky:
a) nedováží se za obchodním účelem;
b) byly prohlášeny za produkty splňující podmínky pro využívání režimu;
c) není pochyb o pravdivosti prohlášení uvedeného v písm. b).
3. Pro účely odst. 2 písm. a) se dovoz nepovažuje za dovoz prováděný za obchodním účelem, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:
a) dovoz je příležitostný;
b) dovoz je tvořen výhradně produkty pro osobní potřebu příjemců nebo cestujících či jejich rodin;
c) z povahy a množství produktů je zřejmé, že neslouží žádnému obchodnímu účelu.
Článek 97b
1. Zjištěním drobných rozporů mezi údaji uvedenými v deklaraci o původu a údaji v dokladech, které byly celním orgánům předloženy za účelem splnění celních formalit při dovozu produktů, není zapříčiněna neplatnost deklarace o původu, je-li řádně prokázáno, že se daný doklad vztahuje na dotčené produkty.
2. Zjevné formální chyby, například překlepy v deklaraci o původu, nevedou k odmítnutí dokladu, nejsou-li takové povahy, že vyvolávají pochybnost o správnosti údajů obsažených v tomto dokladu.
3. Deklarace o původu, které jsou celním orgánům země dovozu předloženy po uplynutí doby platnosti stanovené v článku 96, mohou být přijaty pro účely uplatnění celních preferencí, pokud lhůta k předložení těchto dokladů nemohla být dodržena na základě mimořádných okolností. V ostatních případech opožděného předložení mohou celní orgány země dovozu přijmout deklarace o původu, pokud byly příslušné produkty celním orgánům předloženy před uplynutím uvedené lhůty.
Článek 97c
1. Postup uvedený v čl. 96 odst. 3 se použije na období určené celními orgány členských států.
2. Celní orgány členského státu dovozu, které dohlížejí na po sobě jdoucí propuštění do volného oběhu, ověří, že po sobě jdoucí zásilky jsou součástí rozložených nebo nesložených produktů, pro které byla vyhotovena deklarace o původu.
Článek 97d
1. V případě, že produkty dosud nebyly propuštěny do volného oběhu, lze deklaraci o původu nahradit jedním nebo několika náhradními deklaracemi o původu vyhotovenými držitelem zboží za účelem zaslání všech nebo některých produktů na jiné místo v rámci celního území Společenství nebo popřípadě do Norska, Švýcarska nebo Turecka. Aby směli vyhotovovat náhradní deklarace o původu, nemusí být držitelé zboží sami registrovanými vývozci.
2. V případě, že je deklarace o původu nahrazena, musí původní deklarace o původu obsahovat tyto informace:
a) údaje o náhradní deklaraci/náhradních deklaracích o původu;
b) jména a adresy odesilatele;
c) jméno příjemce/příjemců v Evropské unii.
Původní deklarace o původu se označí slovem „Replaced“ nebo popřípadě „Remplacée“.
3. V náhradní deklaraci o původu se uvedou následující informace:
a) veškeré údaje týkající se zpětně zasílaných produktů;
b) datum vyhotovení původní deklarace o původu;
c) všechny nezbytné poznámky uvedené v příloze 13d;
d) jméno a adresa odesilatele produktů v Evropské unii;
e) jméno a adresa příjemce v Evropské unii, Norsku, Švýcarsku nebo Turecku;
f) datum a místo náhrady.
Osoba, která vyhotoví náhradní deklaraci o původu, k ní může připojit kopii původní deklarace o původu.
4. Odstavce 1, 2 a 3 se použijí přiměřeně na deklarace o původu nahrazující deklarace o původu, jež jsou samy náhradními deklaracemi o původu. Odstavce 1, 2 a 3 se použijí přiměřeně na náhradní deklarace o původu vyhotovené odesilateli produktů v Norsku, Švýcarsku nebo Turecku.
5. V případě produktů, které využívají celních preferencí na základě odchylky přiznané v souladu s ustanoveními článku 89, se náhradní deklarace stanovená v tomto článku použije jen tehdy, jsou-li tyto produkty určeny pro Evropskou unii. V případě, že dotyčný produkt získal status původu prostřednictvím regionální kumulace, může být náhradní deklarace o původu vyhotovena pouze při zasílání produktů do Norska, Švýcarska nebo Turecka, pokud tyto země uplatňují stejná pravidla regionální kumulace jako Evropská unie.
6. Odstavce 1, 2 a 3 se použijí přiměřeně na deklarace, které nahrazují deklarace o původu s ohledem na rozdělení zásilky provedené v souladu s článkem 74.
Článek 97e
1. Mají-li celní orgány pochybnosti o statusu původu produktů, mohou požádat deklaranta, aby v přiměřené lhůtě určené celními orgány předložil veškeré doklady za účelem ověření správnosti údajů o původu v deklaraci nebo splnění podmínek podle článku 74.
2. Celní orgány mohou po dobu trvání ověřovacího postupu stanoveného v článku 97h pozastavit uplatňování preferenčního celního opatření, pokud:
a) informace poskytnuté deklarantem nepostačují k tomu, aby potvrdily status původu produktů nebo splnění podmínek stanovených v článku 73 nebo článku 74;
b) deklarant neodpoví ve lhůtě stanovené pro poskytnutí informací uvedených v odstavci 1.
3. Během čekání na informace vyžádané od deklaranta a uvedené v odstavci 1 nebo na výsledky ověřovacího postupu uvedené v odstavci 2 se pod podmínkou ochranných opatření, která jsou považována za nezbytná, dovozci nabídne možnost propuštění produktů.
Článek 97f
1. Aniž by musely požádat o další důkazy nebo zaslat zvýhodněné zemi žádost o ověření, odmítnou celní orgány členského státu dovozu uplatnit systém, pokud:
a) zboží není stejné jako zboží uvedené v deklaraci o původu;
b) deklarant nepředloží deklaraci o původu pro dotčené produkty, je-li tato deklarace vyžadována;
c) aniž je dotčen čl. 90 písm. b) a čl. 97d odst. 1, nebyla deklarace o původu, kterou má deklarant v držení, vyhotovena vývozcem registrovaným ve zvýhodněné zemi;
d) deklarace o původu není vyhotovena v souladu s přílohou 13d;
e) nejsou splněny podmínky stanovené v článku 74.
2. Celní orgány členského státu dovozu odmítnou uplatnit systém, jestliže v návaznosti na žádost o ověření ve smyslu článku 97h adresovanou příslušným orgánům zvýhodněné země celní orgány členského státu dovozu:
a) obdržely odpověď, na jejímž základě nebyl vývozce oprávněn vyhotovit deklaraci o původu;
b) obdržely odpověď, na jejímž základě nepocházejí dotčené produkty ze zvýhodněné země nebo nebyly splněny podmínky stanovené v článku 73;
c) měly při předložení žádosti o ověření odůvodněné pochybnosti o platnosti deklarace o původu nebo o správnosti informací, které deklarant poskytl o skutečném původu dotčených produktů, a
i) ve lhůtě povolené podle článku 97h neobdržely odpověď nebo
ii) obdržely odpověď, která neposkytuje příslušné odpovědi na otázky obsažené v žádosti.
Pododdíl 7
Kontrola původu
Článek 97g
1. Aby zajistily dodržování pravidel týkajících se statusu původu produktů, provádějí příslušné orgány zvýhodněné země:
a) na žádost celních orgánů členských států ověřování statusu původu produktů;
b) ze své vlastní iniciativy pravidelné kontroly vývozců.
Pokud Norsko, Švýcarsko a Turecko uzavřely s Evropskou unií dohodu, která uvádí, že si vzájemně poskytnou nezbytnou podporu v záležitostech správní spolupráce, použije se první pododstavec přiměřeně na žádosti zaslané orgánům Norska, Švýcarska a Turecka a týkající se ověřování náhradních deklarací o původu vyhotovených na jejich území, a to s cílem požádat tyto orgány o těsnější spolupráci s příslušnými orgány zvýhodněné země.
Rozšířená kumulace se povoluje v souladu s čl. 86 odst. 7 a 8, pouze pokud se země, se kterou má Evropská unie platnou dohodu o volném obchodu, zaváže k poskytování podpory v záležitostech správní spolupráce zvýhodněné zemi stejným způsobem, kterým by tuto podporu poskytla celním úřadům členských států v souladu s příslušnými ustanoveními dotyčné dohody o volném obchodu.
2. Kontroly uvedené v odst. 1 písm. b) zajistí trvalé plnění závazků vývozci. Provádějí se v intervalech určených na základě vhodných kritérií analýzy rizik. Za tím účelem požádají příslušné orgány zvýhodněných zemí vývozce o předložení kopií nebo seznamu deklarací o původu, jež vyhotovili.
3. Příslušné orgány zvýhodněných zemí mají právo požadovat jakékoli důkazy a provádět jakékoli kontroly účtů vývozce, popř. výrobců, kteří jsou jeho dodavateli, a to rovněž v provozních prostorách, nebo jakékoli jiné kontroly, které považují za vhodné.
Článek 97h
1. Následná ověřování deklarací o původu se provádí namátkou anebo vždy v případech, kdy mají celní orgány členských států odůvodněné pochybnosti o jejich pravosti, o statusu původu dotyčných produktů nebo o splnění jiných podmínek stanovených v tomto oddíle.
Požádají-li celní orgány členského státu příslušné orgány zvýhodněné země o spolupráci za účelem ověření platnosti deklarací o původu, statusu původu produktů nebo obou, uvedou ve své žádosti případně důvody pro odůvodněné pochybnosti o platnosti deklarace o původu nebo statusu původu produktů.
Na podporu žádosti o ověření může být připojena kopie deklarace o původu a jakékoli další informace nebo doklady, z nichž vyplývá, že informace uvedené v této deklaraci jsou nesprávné.
Žádající členský stát stanoví pro oznámení výsledků ověřování počáteční lhůtu šesti měsíců počínaje datem žádosti o ověření, s výjimkou žádostí zaslaných Norsku, Švýcarsku nebo Turecku za účelem ověření náhradních deklarací o původu vyhotovených na jejich území na základě deklarace o původu vyhotovené ve zvýhodněné zemi, pro které se tato lhůta prodlouží na osm měsíců.
2. Jestliže v případě odůvodněných pochybností po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 neobdrží celní orgány odpověď nebo jestliže odpověď obsahuje údaje, které nepostačují k určení skutečného původu produktů, zašle se příslušným orgánům druhé sdělení. Toto sdělení stanoví další lhůtu v délce nejvýše šesti měsíců.
Pododdíl 8
Jiná ustanovení
Článek 97i
1. Pododdíly 5, 6 a 7 se použijí přiměřeně na:
a) vývoz z Evropské unie do zvýhodněné země za účelem dvoustranné kumulace;
b) vývoz z jedné zvýhodněné země do druhé za účelem regionální kumulace, jak je stanoveno v čl. 86 odst. 1 a 5.
2. Vývozci z Evropské unie se celními úřady členského státu na žádost vývozce považují za registrované vývozce pro účely systému, pokud vývozce splňuje tyto podmínky:
a) vývozce má číslo EORI v souladu s články 4k až 4t;
b) vývozce má status „schváleného vývozce“ v rámci preferenčního režimu;
c) vývozce ve své žádosti adresované celnímu úřadu členského státu poskytne tyto údaje ve formátu, jehož vzor je uveden v příloze 13c:
i) podrobnosti uvedené v kolonkách 1 a 4,
ii) závazek uvedený v kolonce 5.
Článek 97j
1. Pododdíly 1, 2 a 3 se použijí přiměřeně k určení toho, zda lze produkty vyvážené do Ceuty a Melilly považovat za pocházející ze zvýhodněné země nebo za pocházející z Ceuty a Melilly, když jsou vyváženy do zvýhodněné země pro účely dvoustranné kumulace.
2. Pododdíly 5, 6 a 7 se použijí přiměřeně na produkty vyvážené ze zvýhodněné země do Ceuty a Melilly a na produkty vyvážené z Ceuty a Melilly do zvýhodněné země za účelem dvoustranné kumulace.
3. Španělské celní orgány zajistí uplatňování oddílů 1, 2, 3, 5, 6 a 7 v Ceutě a Melille.
4. Pro účely uvedené v odstavcích 1 a 2 se Ceuta a Melilla považují za jediné území.
Postupy a metody správní spolupráce použitelné do zahájení používání systému registrovaných vývozců
Pododdíl 1
Obecné zásady
Článek 97k
1. Každá zvýhodněná země dodrží nebo zajistí, že budou dodržena:
a) pravidla původu vyvážených produktů stanovená v oddíle 1;
b) pravidla pro vyplňování a vydávání osvědčení o původu zboží na tiskopise A, jehož vzor je uveden v příloze 17;
c) ustanovení týkající se používání prohlášení na faktuře, jehož vzor je uveden v příloze 18;
d) ustanovení týkající se metod správní spolupráce uvedených v článku 97s;
e) ustanovení týkající se udělování odchylek uvedených v článku 89.
2. Příslušné orgány zvýhodněných zemí spolupracují s Komisí nebo členskými státy, zejména:
a) poskytováním veškeré nezbytné podpory v případě žádosti Komise o jí prováděné sledování řádného řízení systému v dotyčné zemi, včetně ověřovacích návštěv na místě prováděných Komisí nebo celními orgány členských států;
b) aniž jsou dotčeny články 97s a 97t, ověřováním statusu původu produktů a dodržování dalších podmínek stanovených tímto oddílem, včetně návštěv na místě, pokud o to Komise nebo celní orgány členských států požádají v souvislosti s prošetřováním původu.
3. Je-li ve zvýhodněné zemi určen příslušný orgán pro vydávání osvědčení o původu zboží na tiskopise A, jsou-li zde ověřovány dokumentární doklady o původu a vydávána osvědčení o původu zboží na tiskopise A pro vývoz do Evropské unie, má se za to, že tato zvýhodněná země přijala podmínky stanovené v odstavci 1.
4. Je-li země nebo území přijata/o nebo znovu přijata/o jako zvýhodněná země s ohledem na produkty uvedené v nařízení (EU) č. 978/2012, využívá zboží pocházející z této země nebo z tohoto území systému všeobecných preferencí, a to pod podmínkou, že bylo ze zvýhodněné země nebo území vyvezeno v den uvedený v článku 97s nebo po tomto dni.
5. Doklad o původu platí deset měsíců ode dne vydání v zemi vývozu a v této lhůtě musí být předložen celním orgánům země dovozu.
6. Pro účely pododdílu 2 a 3 tohoto oddílu v případě, že nějaká země nebo území byla/o odstraněna/o ze seznamu zvýhodněných zemí podle čl. 97s odst. 2, platí pro uvedenou zemi nebo území nadále povinnosti stanovené v čl. 97k odst. 2, čl. 97l odst. 5, čl. 97t odst. 3, 4, 6 a 7 a čl. 97u odst. 1 po dobu tří let ode dne jejího/jeho odstranění z uvedeného seznamu.
7. Povinnosti uvedené v odstavci 6 platí pro Singapur po dobu tří let ode dne 1. ledna 2014.
Pododdíl 2
Postupy při vývozu ve zvýhodněné zemi
Článek 97l
1. Osvědčení o původu zboží na tiskopise A, jehož vzor je uveden v příloze 17, se vydávají na písemnou žádost vývozce nebo jeho zmocněného zástupce s přiložením veškerých dalších příslušných podpůrných dokladů, které prokazují, že produkty, jež mají být vyvezeny, jsou způsobilé pro vydání osvědčení o původu zboží na tiskopise A.
2. Osvědčení se předá vývozci, jakmile je vývoz skutečně proveden nebo zajištěn. Osvědčení o původu zboží na tiskopise A může však být ve výjimečných případech vydáno po vývozu produktů, jichž se týká, jestliže:
a) nebylo vydáno při vývozu v důsledku omylů, neúmyslného opomenutí nebo zvláštních okolností nebo
b) bylo příslušným vládním orgánům uspokojivě prokázáno, že osvědčení o původu zboží na tiskopise A bylo vydáno, ale nebylo při dovozu přijato z technických příčin.
3. Příslušné vládní orgány mohou vydat osvědčení o původu zboží dodatečně pouze v případě, že ověří, že údaje uvedené v žádosti vývozce souhlasí s odpovídající vývozní dokumentací a že osvědčení o původu zboží na tiskopise A splňující podmínky tohoto oddílu nebylo vydáno již při vývozu dotyčných produktů. V osvědčeních o původu zboží na tiskopise A vydaných dodatečně musí být v kolonce 4 obsažena poznámka „Issued retrospectively“ nebo „Délivré à posteriori“.
4. V případě krádeže, ztráty nebo zničení osvědčení o původu zboží na tiskopise A může vývozce požádat příslušné vládní orgány, které je vydaly, o vystavení duplikátu na základě dokladů o vývozu, které má vývozce v držení. Duplikát tiskopisu A musí v kolonce 4 obsahovat poznámku „Duplicate“ nebo „Duplicata“ a musí být opatřen datem vydání a pořadovým číslem původního osvědčení. Duplikát nabývá účinku od data vydání původního osvědčení.
5. Pro účely ověření, zda produkt, pro který je vyžádáno osvědčení o původu zboží na tiskopise A, splňuje příslušná pravidla původu, mají příslušné vládní orgány právo požádat o veškeré dokumentární důkazy nebo provést jakoukoli kontrolu, kterou považují za vhodnou.
6. Vyplnění kolonky 2 osvědčení o původu zboží na tiskopise A není povinné. V kolonce 12 se uvede „Evropská unie“ nebo název členského státu. Datum vydání osvědčení o původu zboží na tiskopise A se uvádí v kolonce 11. Podpis uváděný v této kolonce, který je vyhrazen příslušným vládním orgánům, jež osvědčení vystavují, a rovněž podpis osoby zmocněné vývozcem k podpisu, který se uvádí v kolonce 12, musí být vlastnoruční.
Článek 97m
1. Prohlášení na faktuře může vyhotovit kterýkoli vývozce působící ve zvýhodněné zemi pro jakoukoli zásilku sestávající z jednoho nebo více balení obsahujících původní produkty, jejichž celková hodnota nepřesahuje 6 000 EUR, pokud se na tento postup vztahuje správní spolupráce uvedená v čl. 97k odst. 2.
2. Vývozce vyhotovující prohlášení na faktuře musí být připraven kdykoli na žádost celních orgánů nebo jiných příslušných vládních orgánů země vývozu předložit všechny příslušné dokumenty dokládající status původu dotčených produktů.
3. Prohlášení na faktuře, jehož text je uveden v příloze 18, vyhotovuje vývozce buď ve francouzštině, nebo v angličtině, psacím strojem, razítkem nebo tiskem na faktuře, dodacím listu, nebo jakémkoli jiném obchodním dokladu. Je-li prohlášení psáno rukou, musí být napsáno inkoustem a hůlkovým písmem. Prohlášení na faktuře podepisuje vlastnoručně vývozce.
4. Prohlášení na faktuře se použije za následujících podmínek:
a) pro každou zásilku je vyhotoveno jedno prohlášení na faktuře;
b) bylo-li zboží obsažené v zásilce již ověřováno v zemi vývozu s odkazem na definici pojmu „původní produkt“, může vývozce v prohlášení na faktuře na toto ověření odkázat.
5. Při uplatnění kumulace podle článků 84, 85 nebo 86 se příslušné vládní orgány zvýhodněné země požádané o vydání osvědčení o původu zboží na tiskopise A pro produkty, při jejichž výrobě se používají materiály pocházející ze země, s níž je povolena kumulace, spoléhají na následující:
— v případě dvoustranné kumulace na doklad o původu poskytnutý dodavatelem vývozce a vydaný v souladu s ustanoveními pododdílu 5;
— v případě kumulace s Norskem, Švýcarskem nebo Tureckem na doklad o původu poskytnutý dodavatelem vývozce a vydaný v souladu s pravidly původu systému všeobecných celních preferencí Norska, Švýcarska nebo Turecka;
— v případě regionální kumulace na doklad o původu poskytnutý dodavatelem vývozce, tj. na osvědčení o původu zboží na tiskopise A, jehož vzor je uveden v příloze 17, nebo případně na prohlášení na faktuře, jehož znění je uvedeno v příloze 18;
— v případě rozšířené kumulace na doklad o původu poskytnutý dodavatelem vývozce a vydaný v souladu s ustanoveními příslušné dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a dotyčnou zemí.
V případech uvedených v první, druhé, třetí a čtvrté odrážce prvního pododstavce se v kolonce 4 osvědčení o původu zboží na tiskopise A uvede podle potřeby označení „EU cumulation“, „Norway cumulation“, „Switzerland cumulation“, „Turkey cumulation“, „regional cumulation“, „extended cumulation with country x“ nebo „Cumul UE“, „Cumul Norvège“, „Cumul Suisse“, „Cumul Turquie“, „cumul régional“, „cumul étendu avec le pays x“.
Pododdíl 3
Postupy při propuštění do volného oběhu v Evropské unii
Článek 97n
1. Osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo prohlášení o faktuře se předkládají celním orgánům členských států dovozu v souladu s postupy týkajícími se celního prohlášení.
2. Doklady o původu, které jsou celním orgánům země dovozu předloženy po uplynutí doby platnosti stanovené v čl. 97k odst. 5, mohou být přijaty pro účely uplatnění celních preferencí, pokud lhůta k předložení těchto dokladů nemohla být dodržena na základě mimořádných okolností. V ostatních případech opožděného předložení mohou celní orgány země dovozu přijmout doklady o původu, pokud byly příslušné produkty cením orgánům předloženy před uplynutím uvedené lhůty.
Článek 97o
1. Jsou-li na žádost dovozce za podmínek stanovených celními orgány členského státu dovozu po částech dováženy rozložené nebo nesložené produkty ve smyslu všeobecného pravidla 2 písm. a) pro výklad harmonizovaného systému spadající do tříd XVI a XVII nebo čísel 7308 a 9406 harmonizovaného systému, lze celním orgánům předložit jediný doklad o původu těchto produktů při dovozu první části.
2. Na žádost dovozce může být za podmínek stanovených celními orgány členského státu dovozu těmto orgánům předložen doklad o původu při dovozu první zásilky, jestliže zboží
a) je dováženo v rámci pravidelných a trvalých operací značné obchodní hodnoty;
b) je předmětem téže kupní smlouvy a strany této smlouvy jsou usazeny v zemi vývozu nebo v členském státě/členských státech;
c) je zařazeno do stejného kódu (osm číslic) kombinované nomenklatury;
d) pochází výhradně od stejného vývozce, je určeno pro stejného dovozce a podléhá vstupním formalitám u stejného celního úřadu stejného členského státu.
Tento postup lze použít na období určené příslušnými celními orgány.
Článek 97p
1. Jsou-li původní produkty umístěny pod dohled celního úřadu jednoho členského státu, je možné nahradit původní doklad o původu jedním nebo více osvědčeními o původu zboží na tiskopise A pro účely zaslání všech nebo některých z těchto produktů na jiné místo v Evropské unii nebo případně do Norska, Švýcarska nebo Turecka.
2. Náhradní osvědčení o původu zboží na tiskopise A vydává celní úřad, pod jehož dohledem se produkty nacházejí. Náhradní osvědčení se vydává na základě písemné žádosti zpětného vývozce.
3. V náhradním osvědčení musí být v kolonce vpravo nahoře uveden název prostřednické země, v níž bylo náhradní osvědčení vydáno. V kolonce 4 se uvede poznámka „Replacement certificate“ nebo „Certificat de remplacement“ a datum vydání původního osvědčení o původu zboží a jeho pořadové číslo. V kolonce 1 se uvede jméno zpětného vývozce. V kolonce 2 může být uvedeno jméno konečného příjemce. Veškeré údaje o znovu vyvezených produktech uvedené na původním osvědčení se zapíší do kolonek 3 až 9 a odkazy na fakturu zpětného vývozce se uvedou v kolonce 10.
4. V kolonce 11 musí být uveden úřední záznam celních orgánů, které náhradní osvědčení vydaly. Odpovědnost těchto orgánů se týká pouze vydání náhradního osvědčení. V kolonce 12 se uvede země původu a země určení obsažená v původním osvědčení. Tuto kolonku musí podepsat zpětný vývozce. Zpětný vývozce, který kolonku podepsal v dobré víře, neodpovídá za správnost údajů v původním osvědčení.
5. Celní úřad, který je požádán o provedení operace uvedené v odstavci 1, zaznamená do původního osvědčení hmotnost, čísla a druh odesílaných produktů a pořadová čísla jednoho nebo vce odpovídajících náhradních osvědčení. Původní osvědčení musí tento celní úřad uchovávat po dobu nejméně tří let. K náhradnímu osvědčení může být přiložena fotokopie původního osvědčení.
6. V případě produktů, které využívají celních preferencí na základě odchylky přiznané v souladu s článkem 89, se postup stanovený v tomto článku použije jen tehdy, jsou-li tyto produkty určeny pro Evropskou unii. V případě, že dotyčný produkt získal status původu prostřednictvím regionální kumulace, může být náhradní osvědčení vydáno pouze při zasílání produktů do Norska, Švýcarska nebo Turecka, pokud tyto země uplatňují stejná pravidla regionální kumulace jako Evropská unie.
Článek 97q
1. Produkty, které jsou posílány v drobných zásilkách soukromými osobami soukromým osobám nebo se nacházejí v osobních zavazadlech cestujících, se považují za původní produkty využívající celních preferencí uvedených v článku 66, aniž by bylo třeba předložit osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo prohlášení na faktuře, pokud:
a) tyto produkty
i) nejsou dováženy za obchodním účelem,
ii) byly prohlášeny za produkty splňující podmínky nezbytné pro využívání systému;
b) není pochyb o pravdivosti prohlášení uvedeného v písm. a) bodu ii).
2. Dovoz se nepovažuje za dovoz za obchodním účelem, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:
a) dovoz je příležitostný;
b) dovoz je tvořen výhradně produkty pro osobní potřebu příjemců nebo cestujících či jejich rodin;
c) z povahy a množství produktů je zřejmé, že neslouží žádnému obchodnímu účelu.
3. Celková hodnota produktů uvedených v odstavci 2 nesmí u malých zásilek překročit 500 EUR a u produktů nacházejících se v osobních zavazadlech cestujících 1 200 EUR.
Článek 97r
1. Zjištěním drobných rozporů mezi údaji uvedenými v osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo v prohlášení na faktuře a údaji v dokladech, které byly celním orgánům předloženy za účelem splnění celních formalit při dovozu produktů, není zapříčiněna neplatnost osvědčení nebo prohlášení, je-li řádně prokázáno, že se daný doklad vztahuje na předložené produkty.
2. Zjevné formální chyby v osvědčení o původu zboží na tiskopise A, v průvodním osvědčení EUR.1 nebo v prohlášení na faktuře nevedou k odmítnutí dokladů, nejsou-li chyby takové povahy, že vyvolávají pochybnost o správnosti údajů obsažených v těchto dokladech.
Pododdíl 4
Způsoby správní spolupráce
Článek 97s
1. Zvýhodněné země sdělí Komisi názvy a adresy vládních orgánů na svém území příslušných pro vydávání osvědčení o původu zboží na tiskopise A, vzory otisků razítek, která tyto orgány používají, a názvy a adresy vládních orgánů příslušných ke kontrole osvědčení o původu zboží na tiskopise A a prohlášení na faktuře.
Komise tyto údaje sdělí celním orgánům členských států. Jsou-li tato sdělení činěna formou aktualizace předchozích sdělení, uvede Komise datum začátku platnosti nových razítek v souladu s údaji poskytnutými příslušnými vládními orgány zvýhodněných zemí. Tyto informace jsou důvěrné; má-li však být zboží propuštěno do volného oběhu, mohou dotyčné celní orgány dovolit dovozci nebo jeho řádně pověřenému zástupci, aby se seznámil se vzory otisků razítek.
Zvýhodněné země, které již poskytly informace vyžadované v prvním pododstavci, nemají povinnost tyto informace poskytnout znovu, pokud nedošlo ke změně.
2. Pro účely čl. 97k odst. 4 Komise v řadě C Úředního věstníku Evropské unie zveřejní datum, ke kterému země nebo území přijatá/é nebo znovu přijatá/é jako zvýhodněná země s ohledem na produkty uvedené v nařízení (EU) č. 978/2012 splnila/o povinnosti uvedené v odstavci 1 tohoto článku.
3. Komise na žádost příslušných orgánů zvýhodněných zemí zašle zvýhodněným zemím vzory otisků razítek používaných celními orgány členských států pro vydávání průvodních osvědčení EUR.1.
Článek 97t
1. Dodatečné ověření osvědčení o původu zboží na tiskopise A a prohlášení na faktuře se provádí nahodile anebo vždy v případech, kdy mají celní orgány členských států odůvodněné pochybnosti o pravosti těchto dokladů, o statusu původu dotyčných produktů nebo o splnění jiných povinností stanovených v tomto oddíle.
2. Při podávání žádosti o dodatečné ověření vrátí celní orgány členských států osvědčení o původu zboží na tiskopise A a fakturu, pokud byla předložena, prohlášení na faktuře nebo kopii těchto dokladů příslušným vládním orgánům zvýhodněné země vývozu, a případně uvedou důvody pro tuto žádost. Spolu s žádostí o ověření se zašlou veškeré získané dokumenty a informace nasvědčující, že informace uvedené v dokladu o původu jsou nesprávné.
Jestliže se celní orgány členských států rozhodnou pozastavit uplatňování celních preferencí až do výsledku ověření, nabídne se dovozci pod podmínkou ochranných opatření, která jsou považována za nezbytná, možnost propuštění produktů.
3. Pokud byla podána žádost o dodatečné ověření, musí být ověření provedeno a jeho výsledky sděleny celním orgánům členských států ve lhůtě nejvýše šesti měsíců nebo v případě žádostí zaslaných Norsku, Švýcarsku nebo Turecku za účelem ověření náhradních dokladů o původu vystavených na jejich území na základě osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo prohlášení na faktuře vydaného ve zvýhodněné zemi ve lhůtě nejvýše osmi měsíců od data zaslání žádosti. Z výsledků musí být zřejmé, zda se dotyčný doklad o původu vztahuje na skutečně vyvezené produkty a zda lze tyto produkty považovat za produkty pocházející ze zvýhodněné země.
4. V případě osvědčení o původu zboží na tiskopise A vydaných na základě dvoustranné kumulace musí odpověď obsahovat jednu nebo více kopií průvodních osvědčení EUR.1, nebo případně odpovídajících prohlášení na faktuře.
5. Jestliže v případě odůvodněných pochybností po uplynutí šestiměsíční lhůty uvedené v odstavci 3 neobdrží celní orgány odpověď nebo jestliže odpověď neobsahuje údaje, které postačují k určení pravosti daného dokladu nebo o skutečném původu produktů, zašle se příslušnému orgánu druhé sdělení. Jestliže ve lhůtě čtyř měsíců od data zaslání tohoto druhého sdělení nejsou celním orgánům sděleny výsledky ověření nebo jestliže výsledky neumožňují určit pravost daného dokladu skutečný původ produktů, odmítnou příslušné orgány uplatnit celní preference, s výjimkou existence mimořádných okolností.
6. Pokud ověřovací postup nebo jiné dostupné informace naznačují, že jsou porušována pravidla původu, provede zvýhodněná země vývozu z vlastního podnětu nebo na žádost celních orgánů členských států potřebná šetření nebo přijme vhodná opatření, aby tato šetření byla provedena dostatečně rychle s cílem tyto přestupky odhalit a předcházet jim. Za tím účelem se Komise nebo celní orgány členských států mohou šetření účastnit.
7. Pro účely dodatečného ověření osvědčení o původu zboží na tiskopise A uchovávají vývozci veškeré příslušné doklady prokazující status původu dotčených produktů a příslušné vládní orgány zvýhodněné země vývozu uchovávají kopie osvědčení a rovněž veškeré související vývozní doklady. Tyto doklady se uchovávají po dobu alespoň tří let od konce roku, ve kterém bylo osvědčení o původu na tiskopise A vydáno.
Článek 97u
1. Články 97s a 97t se také použijí mezi zeměmi stejného regionálního sdružení pro účely poskytování informací Komisi nebo celním orgánům členských států a dodatečného ověřování osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo prohlášení na faktuře vydaných v souladu s pravidly pro regionální kumulaci původu.
2. Pro účely článků 85, 97m a 97p obsahuje dohoda uzavřená mezi Evropskou unií, Norskem, Švýcarskem a Tureckem mimo jiné závazek vzájemně si poskytovat nezbytnou podporu v záležitostech správní spolupráce.
Pro účely čl. 86 odst. 7 a 8 a článku 97k se země, se kterou Evropská unie uzavřela platnou dohodu o volném obchodu a která se zavázala k účasti na rozšířené kumulaci se zvýhodněnou zemí, rovněž zaváže k poskytování podpory v záležitostech správní spolupráce zvýhodněné zemi stejným způsobem, kterým by tuto podporu poskytla celním úřadům členských států v souladu s příslušnými ustanoveními dotyčné dohody o volném obchodu.
Pododdíl 5
Postupy týkající se dvoustranné kumulace
Článek 97v
1. Status původu produktů Evropské unie se prokazuje buď:
a) předložením průvodního osvědčení EUR.1 podle vzoru uvedeného v příloze 21 nebo
b) předložením prohlášení na faktuře, jehož znění je uvedeno v příloze 18. Prohlášení na faktuře může vyhotovit kterýkoli vývozce pro zásilky obsahující původní produkty, jejichž celková hodnota nepřekračuje 6 000 EUR, nebo schválený vývozce Evropské unie.
2. Vývozce nebo jím zmocněný zástupce uvede v kolonce 2 průvodního osvědčení EUR.1 slova „GSP beneficiary countries“ a „EU“ nebo „Pays bénéficaires du SPG“ a „UE“.
3. Ustanovení tohoto oddílu o vydávání, používání a dodatečném ověřování osvědčení o původu zboží na tiskopise A se použijí přiměřeně na průvodní osvědčení EUR.1 a, s výjimkou ustanovení o jejich vydávání, na prohlášení na faktuře.
4. Celní orgány členského státu mohou povolit kterémukoli vývozci (dále jen „schválený vývozce“), který často odesílá produkty pocházející z Evropské unie v rámci dvoustranné kumulace, aby vyhotovoval prohlášení na faktuře bez ohledu na hodnotu dotčených produktů, pokud tento vývozce celním orgánům uspokojivým způsobem poskytne veškeré záruky nezbytné k ověření:
a) statusu původu produktů a
b) splnění ostatních podmínek platných v dotyčném členském státě.
5. Celní orgány mohou udělení statusu schváleného vývozce podmínit splněním jakýchkoli podmínek, které považují za vhodné. Celní orgány přidělí schválenému vývozci číslo celního povolení, které se uvádí v prohlášení na faktuře.
6. Celní orgány sledují, jakým způsobem schválený vývozce povolení využívá. Celní orgány mohou povolení kdykoli odejmout.
Mohou povolení odejmout ve všech těchto případech:
a) schválený vývozce již neskýtá záruky uvedené v odstavci 4;
b) schválený vývozce nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 5;
c) schválený vývozce jakýmkoli způsobem udělené povolení zneužívá.
7. Schválený vývozce není povinen podepisovat prohlášení na faktuře, jestliže se schválený vývozce celním orgánům písemně zaváže, že přebírá plnou odpovědnost za jakékoli prohlášení na faktuře, které schváleného vývozce identifikuje, jako by je schválený vývozce vlastnoručně podepsal.
Pododdíl 6
Ceuta a Melilla
Článek 97w
Ustanovení tohoto oddílu o vydávání, používání a dodatečném ověřování dokladů o původu se použijí přiměřeně na produkty vyvážené ze zvýhodněné země do Ceuty a Melilly a na produkty vyvážené z Ceuty a Melilly do zvýhodněné země za účelem dvoustranné kumulace.
Ceuta a Melilla se považují za jediné území.
Španělské celní orgány zajistí použití tohoto oddílu v Ceutě a Melille.
Oddíl 2
Zvýhodněné země nebo zvýhodněná území, na něž sevztahují preferenční sazební opatření, které Společenstvíjednostranně přijalo pro určité země nebo území
Článek 97x
1. Pro účely tohoto oddílu se použijí tyto definice:
a) „výrobou“ se rozumí každé opracování nebo zpracování, včetně sestavování;
b) „materiálem“ se rozumí jakékoli příměsi, suroviny, komponenty, části apod., které jsou používány při výrobě produktu;
c) „produktem“ nebo „výrobkem“ se rozumí vyráběný produkt nebo výrobek, i když je zamýšleno jeho pozdější využití v jiné výrobní operaci;
d) „zbožím“ se rozumí jak materiál, tak produkty či výrobky;
e) „celní hodnotou“ se rozumí hodnota určená v souladu s Dohodou o provádění článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu (Dohoda Světové obchodní organizace o celní hodnotě) z roku 1994;
f) „cenou ze závodu“ v seznamu v příloze 15 se rozumí cena zaplacená za produkt ze závodu výrobci, v jehož podniku došlo k poslednímu opracování nebo zpracování, pokud tato cena zahrnuje hodnotu veškerého použitého materiálu po odečtení případných vnitřních daní, které se vracejí nebo mohou být vráceny při vývozu získaného produktu.
V případě, že skutečná zaplacená cena neodráží veškeré náklady související s výrobou produktu, které byly skutečně vynaloženy ve zvýhodněné zemi, rozumí se cenou ze závodu součet všech těchto nákladů po odečtení případných vnitřních daní, které se vracejí nebo mohou být vráceny při vývozu získaného produktu;
g) „hodnotou materiálů“ v seznamu v příloze 15 se rozumí celní hodnota v okamžiku dovozu použitých nepůvodních materiálů, nebo není-li známa a nelze-li ji určit, první ověřitelná cena zaplacená za tyto materiály v Evropské unii nebo ve zvýhodněné zemi ve smyslu čl. 98 odst. 1. Pokud je třeba určit hodnotu použitých původních materiálů, použije se tento pododstavec přiměřeně;
h) „kapitolami“, „čísly“ a „položkami“ či „podpoložkami“ se rozumí kapitoly, čísla a položky či podpoložky (čtyř- nebo šestimístné číselné kódy) používané v nomenklatuře, která tvoří harmonizovaný systém;
i) „zařazením“ se rozumí zařazení produktu nebo materiálu do určitého čísla nebo položky či podpoložky harmonizovaného systému;
j) „zásilkou“ se rozumí produkty, které:
— buď zasílá současně jeden vývozce jednomu příjemci, nebo
— které jsou dopravovány na podkladě jediného přepravního dokladu od vývozce k příjemci, a pokud tento doklad neexistuje, na podkladě jediné faktury.
2. Pro účely odst. 1 písm. f) může pojem „výrobce“ uvedený v odst. 1 písm. f) prvním pododstavci v případě, kdy bylo poslední opracování nebo zpracování zadáno výrobci, odkazovat na podnik, který subdodavatele zaměstnal.
Pododdíl 1
Definice pojmu „původní produkty“ či „produkty pocházející z“
Článek 98
1. Pro účely použití předpisů o preferenčních sazebních opatřeních, která Společenství jednostranně přijalo pro určité země, seskupení zemí nebo území (dále jen: „zvýhodněné země nebo území“.), s výjimkou zemí a území, které jsou uvedeny v oddíle 1 této kapitoly, a zámořských zemí a území přidružených ke Společenství, se za produkty pocházející ze zvýhodněné země nebo zvýhodněného území považují:
a) produkty, které byly ve ►M21 zvýhodněné zemi nebo území ◄ zcela získány ve smyslu článku 99;
b) produkty, které byly ve ►M21 zvýhodněné zemi nebo území ◄ vyrobeny s použitím jiných produktů, než které jsou uvedeny v písmenu a), jestliže byly dostatečně zpracovány nebo opracovány ve smyslu článku 100.
2. Pro účely tohoto oddílu se produkty pocházející ze Společenství ve smyslu odstavce 3 považují za produkty pocházející ze ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ , pokud byly ve ►M21 zvýhodněné zemi nebo území ◄ podrobeny zpracování nebo opracování přesahujícímu operace vyjmenované v článku 101.
3. Odstavec 1 se použije přiměřeně k určování původu produktů vyrobených nebo získaných ve Společenství.
Článek 99
1. Produkty zcela získanými ve ►M21 zvýhodněné zemi nebo území ◄ nebo ve Společenství se rozumějí
a) nerostné produkty tam vytěžené z půdy nebo mořského dna;
b) rostlinné produkty tam sklizené;
c) živá zvířata tam narozená nebo vylíhnutá a odchovaná;
d) produkty získané z živých zvířat tam chovaných;
d)a produkty z poražených zvířat tam narozených či vylíhnutých a odchovaných;
e) produkty tamního lovu a rybolovu;
f) produkty mořského rybolovu a jiné produkty vytěžené z moře mimo jejich pobřežní vody tamními plavidly;
g) produkty vyrobené na palubě tamních výrobních plavidel výlučně z produktů uvedených v písmenu f);
h) vyřazené předměty tam sebrané, jsou-li použitelné pouze k opětovnému získání surovin;
i) odpady a zbytky pocházející z výrobních operací tam provedených;
j) produkty získané z mořského dna nebo z mořského podzemí ležícího mimo pobřežní vody, mají-li ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ nebo Společenství výhradní práva k využívání tohoto mořského dna nebo mořského podzemí;
k) zboží tam vyrobené výhradně z produktů uvedených v písmenech a) až j).
2. Pojmy „tamní plavidla“ a „tamní výrobní plavidla“ v odst. 1 písm. f) a g) se vztahují pouze na plavidla a výrobní plavidla,
— která jsou registrována nebo přihlášena ve ►M21 zvýhodněné zemi nebo území ◄ nebo v některém členském státě,
— která plují pod vlajkou ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ nebo některého členského státu,
— která alespoň z 50 % vlastní státní příslušníci ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ nebo členských států nebo společnosti, jejíž hlavní sídlo se nachází ve ►M21 zvýhodněné zemi nebo území ◄ nebo v některém členském státě a jejíž ředitel nebo ředitelé, předseda správní nebo dozorčí rady a většina členů těchto orgánů jsou státními příslušníky ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ nebo členských států, a v případě společností navíc alespoň polovinu základního kapitálu vlastní ►M21 zvýhodněná země nebo území ◄ nebo členské státy, veřejnoprávní subjekty nebo státní příslušníci ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ nebo členských států,
— jejichž důstojnický sbor tvoří státní příslušníci ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ nebo členských států a
— jejichž posádku tvoří alespoň ze 75 % státní příslušníci ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ nebo členských států.
3. Pojmy „ ►M21 zvýhodněná země nebo území ◄ “ a „Společenství“ zahrnují rovněž pobřežní vody této republiky nebo členských států.
4. Zámořská plavidla včetně výrobních plavidel, na nichž se produkty rybolovu zpracovávají nebo opracovávají, se považují za součást území ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ nebo členského státu, kterému náležejí, jestliže splňují požadavky odstavce 2.
Článek 100
Pro účely článku 98 se produkty, jež nejsou zcela získány ve ►M21 zvýhodněné zemi nebo území ◄ nebo ve Společenství, považují za dostatečně zpracované nebo opracované, jsou-li splněny podmínky uvedené v seznamu v příloze 15.
Tyto podmínky stanoví pro všechny produkty, na které se vztahuje tento oddíl, zpracování nebo opracování, které musí být provedeno na nepůvodních materiálech použitých k jejich výrobě, a vztahují se výhradně na tyto materiály.
Je-li produkt, který získal status původu na základě splnění podmínek stanovených pro něj v seznamu, použit při výrobě jiného produktu, nevztahují se na něj podmínky stanovené pro produkt, v němž je obsažen, a nepřihlíží se ani k nepůvodním materiálům, jež byly případně použity při jeho výrobě.
Článek 101
1. Aniž je dotčen odstavec 2, považují se zpracování nebo opracování nedostatečná pro to, aby produktu udělila status původu, bez ohledu na to, zda jsou splněny podmínky článku 100, následující operace:
a) operace, jejichž účelem je uchování produktů v nezměněném stavu během přepravy a skladování;
b) rozdělování nebo spojování nákladových kusů;
c) umývání, čištění, zbavování prachu, odstraňování oxidů, oleje, barev nebo jiných povlaků;
d) žehlení nebo mandlování textilií;
e) jednoduché operace natírání a leštění;
f) loupání, částečné nebo úplné mletí, leštění a hlazení obilovin a rýže;
g) operace barvení nebo ochucování cukru nebo tvarování cukru; částečné nebo úplné mletí krystalového cukru;
h) loupání, odpeckovávání ovoce, ořechů a zeleniny a zbavování kůry;
i) ostření, jednoduché broušení nebo jednoduché řezání;
j) prosévání, třídění, rozřazování podle druhu či velikosti, sestavování (včetně skládání souprav výrobků);
k) jednoduché plnění do lahví, konzerv, lahviček, pytlů, beden, krabic, upevnění na podložky nebo desky a veškeré ostatní jednoduché operace obalové úpravy;
l) připevňování nebo tisk značek, štítků, log nebo obdobných rozlišovacích znaků na produkty nebo jejich obaly;
m) prosté mísení produktů, též různých druhů; mísení cukru s jiným materiálem;
m)a prosté přidávání vody nebo ředění, dehydratace nebo denaturace produktů;
n) jednoduché sestavování součástí produktu na úplný produkt nebo rozkládání produktů na části;
o) kombinace dvou nebo více operací uvedených v písmenech a) až n);
p) porážení zvířat.
2. Při určování, zda se zpracování nebo opracování provedené na produktu považuje za nedostatečné ve smyslu odstavce 1, se všechna zpracování a opracování provedená na tomto produktu ve ►M21 zvýhodněné zemi nebo území ◄ nebo ve Společenství posuzují dohromady.
Článek 101a
1. Určující jednotkou pro použití tohoto oddílu je produkt, který je považován za základní jednotku při jeho zařazení do nomenklatury založené na harmonizovaném systému.
Z toho vyplývá, že
a) je-li produkt sestávající ze sady nebo sestavy předmětů zařazen podle harmonizovaného systému do jednoho čísla, je určující jednotkou tento celek;
b) sestává-li zásilka z více stejných produktů zařazených do stejného čísla harmonizovaného systému, použije se tento oddíl na každý dotyčný produkt samostatně.
2. Je-li podle všeobecného pravidla 5 pro výklad harmonizovaného systému zařazován s produktem i jeho obal, považuje se pro účely určení původu za tvořící jeden celek s produktem.
Článek 102
1. Odchylně od článku 100 lze nepůvodní materiály použít při výrobě daného produktu, pokud jejich celková hodnota nepřesáhne 10 % ceny produktu ze závodu.
Je-li v seznamu uveden jeden nebo více procentních podílů pro nejvyšší přípustnou hodnotu nepůvodních materiálů, nesmějí být tyto podíly při použití prvního pododstavce překročeny.
2. Odstavec 1 se nevztahuje na produkty kapitol 50 až 63 harmonizovaného systému.
Článek 103
Příslušenství, náhradní díly a nástroje dodávané spolu se strojem, přístrojem, nástrojem, zařízením nebo vozidlem se považují za jeden celek se strojem, přístrojem, nástrojem, zařízením nebo vozidlem, jestliže jsou součástí jejich běžného vybavení a jsou zahrnuty v ceně nebo nejsou fakturovány zvlášť.
Článek 104
Soupravy zboží ve smyslu všeobecnéhopravidla 3 harmonizovaného systému se považují za původní produkty, jestliže jsou původními produkty všechny součásti, z nichž se skládají. Soupravy produktů, které se skládají z původních i nepůvodních součástí, se považují za původní produkt jako celek, jestliže hodnota nepůvodních součástí netvoří více než 15 % ceny soupravy ze závodu.
Článek 105
Při určování, zda je produkt původní, se nezjišťuje původ těchto prvků, jež mohou být použity při jeho výrobě:
a) energie a palivo;
b) zařízení a vybavení;
c) stroje a nástroje;
d) zboží, které se nestává a nemá se stát součástí konečného složení produktu.
Článek 106
Podmínky pro nabytí statusu původu obsažené v tomto oddíle musí být plněny ve ►M21 zvýhodněné zemi nebo území ◄ nebo ve Společenství nepřetržitě.
Jsou-li původní produkty vyvezené ze ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ nebo ze Společenství do jiné země vráceny do ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ nebo do Společenství, je třeba je považovat za nepůvodní, nelze-li příslušným orgánům věrohodně prokázat, že
— vrácené produkty jsou totožné s vyvezenými,
— byly případně podrobeny pouze operacím nezbytným pro jejich uchování v nezměněném stavu po dobu pobytu v dané zemi nebo při jejich vývozu.
Článek 107
1. Za dopravené přímo ze ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ do Společenství nebo ze Společenství do dané ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ se považuje
a) produkty, jehož přeprava se uskutečňuje bez vstupu na území jiné země;
b) produkty, které tvoří jedinou zásilku a jehož přeprava se uskutečňuje přes území jiných zemí než ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ nebo Společenství, též s překládkou nebo dočasným uskladněním v těchto zemích, pokud tyto produkty zůstanou v zemi tranzitu nebo uskladnění pod celním dohledem a nebylo tam podrobeno jiným operacím než případné vykládce, překládce anebo operacím, jejichž účelem je jeho uchování v nezměněném stavu;
c) produkty, jejichž přeprava se uskutečňuje bez přerušení potrubím přes území jiných zemí než přes území ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ nebo Společenství.
2. Splnění podmínek stanovených v odst. 1 písm. b) a c) se prokazuje tak, že se příslušným celním orgánům předloží
a) buď jediný přepravní doklad, na jehož základě se uskutečňuje přeprava ze země vývozu přes zemi tranzitu;
b) nebo potvrzení celních orgánů země tranzitu obsahující
— přesný popis produktů,
— data vykládky nebo překládky produktů a případně jména použitých plavidel nebo jiných dopravních prostředků a
— osvědčení podmínek, v nichž se produkty nacházely v zemi tranzitu,
c) nebo, nemohou-li být předloženy, jakékoli jiné průkazní doklady.
Článek 108
1. Jsou-li produkty pocházející ze ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ zaslány na výstavu do jiné země a prodány za účelem dovozu do Společenství, uplatní se na ně celní preference uvedené v článku 98, jestliže splňují podmínky stanovené v tomto oddíle pro to, aby byly považovány za pocházející z dané ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ , a je-li příslušným celním orgánům ve Společenství věrohodně prokázáno, že
a) vývozce zaslal tyto produkty přímo ze ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ do země konání výstavy a vystavil je tam;
b) vývozce tyto produkty prodal příjemci ze Společenství nebo je na něj převedl;
c) produkty byly do Společenství zaslány během výstavy nebo bezprostředně po ní ve stavu, v jakém byly odeslány na výstavu;
d) produkty nebyly od okamžiku, kdy byly odeslány na výstavu, použity k jinému účelu než k předvedení na této výstavě.
2. Celním orgánům ve Společenství se předloží průvodní osvědčení EUR.1 obvyklým způsobem. Musí v něm být uveden název a adresa výstavy. V případě potřeby mohou být požadovány další doklady o druhu produktů a o okolnostech, za kterých byly vystavovány.
3. Odstavec 1 se vztahuje na všechny výstavy, veletrhy a podobné veřejné akce obchodní, průmyslové, zemědělské nebo řemeslné, v jejichž průběhu produkty zůstávají pod celním dohledem, s výjimkou výstav pořádaných soukromě v prodejnách nebo obchodních prostorách s úmyslem prodat zahraniční produkty.
Pododdíl 2
Prokazování původu
Článek 109
Na produkty pocházející ze ►M21 zvýhodněných zemí nebo území ◄ se celní preference uvedené v článku 98 vztahují po předložení
a) buď průvodního osvědčení EUR.1, jehož vzor je uveden v příloze 21;
b) nebo v případech uvedených v čl. 116 odst. 1 prohlášení, jehož text je uveden v příloze 22, uvedeného vývozcem na faktuře, dodacím listu nebo jakémkoli jiném obchodním dokladu, který popisuje dotyčný produkt dostatečně podrobně, aby umožnil jeho ztotožnění (dále jen „prohlášení na faktuře“).
a)
PRŮVODNÍ OSVĚDČENÍ EUR.1
Článek 110
1. Na původní produkty ve smyslu tohoto oddílu se při dovozu do Společenství mohou vztahovat celní preference uvedené v článku 98, pokud byly dopraveny přímo do Společenství ve smyslu článku 107, po předložení průvodního osvědčení EUR.1 vydaného celními nebo jinými příslušnými vládními orgány některé zvýhodněné země nebo území, jestliže tyto zvýhodněné země nebo území:
— sdělily Komisi údaje požadované podle článku 121 a
— poskytují Společenství pomoc tím, že umožňují celním orgánům členských států ověřit pravost dokladu a správnost údajů o skutečném původu dotyčných produktů.
2. Průvodní osvědčení EUR.1 smí být vydáno pouze v případě, že má sloužit k prokázání nároku na uplatnění celních preferencí uvedených v článku 98.
3. Průvodní osvědčení EUR.1 se vydává pouze na základě písemné žádosti podané vývozcem nebo jehopověřeným zástupcem. Žádost se podává na tiskopise, jehož vzor je uveden v příloze 21 a který musí být vyplněn v souladu s tímto pododdílem.
Žádosti o průvodní osvědčení EUR.1 musí být příslušnými orgány ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ nebo členského státu vývozu uchovávány po dobu alespoň tří let.
4. Vývozce nebo jeho pověřený zástupce připojí k žádosti veškeré podklady potřebné k prokázání, že pro vyvážené produkty může být vydáno průvodní osvědčení EUR.1.
Vývozce se zaváže předložit na žádost příslušných orgánů jakýkoli dodatečný důkaz, který mohou požadovat pro zjištění správnosti statusu původu produktů způsobilých pro preferenční režim, a dále se zaváže, že bude souhlasit s jakoukoli kontrolou ze strany těchto orgánů, pokud jde o okolnosti, za nichž byly produkty získány.
5. Průvodní osvědčení EUR.1 vydávají příslušné vládní orgány ►M21 zvýhodněných zemí nebo území ◄ nebo celní orgány členského státu vývozu, pokud mohou být vyvážené produkty považovány za původní ve smyslu tohoto oddílu.
6. Vzhledem k tomu, že průvodní osvědčení EUR.1 slouží k prokázání nároku na uplatnění preferenčního režimu uvedeného v článku 98, jsou příslušné orgány ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ nebo celní orgány členského státu vývozu povinny přijmout předpisy potřebné k ověření původu produktů a správnosti ostatních údajů uvedených v osvědčení.
7. K ověření toho, zda je splněna podmínka stanovená v odstavci 5, mohou příslušné vládní orgány ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ nebo celní orgány členského státu vývozu požadovat předložení všech podkladů nebo provádět veškeré kontroly, které považují za účelné.
8. Příslušné vládní orgány ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ nebo celní orgány členského státu vývozu dbají na to, aby tiskopisy uvedené v odstavci 1 byly řádně vyplněny.
9. Datum vydání průvodního osvědčení EUR.1 se uvádí v části osvědčení, která je vyhrazena pro celní orgány.
10. Průvodní osvědčení EUR.1 vydávají příslušné orgány ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ nebo území nebo celní orgány členského státu vývozu při vývozu produktů, kterých se týká. Osvědčení se předá vývozci, jakmile je vývoz skutečně proveden nebo zajištěn.
Článek 111
Jsou-li na žádost dovozce za podmínek stanovených celními orgány země dovozu dováženy po částech rozložené nebo nesložené produkty ve smyslu všeobecného pravidla 2 písm. a) harmonizovaného systému, spadající do tříd XVI či XVII nebo čísel 7308 či 9406 harmonizovaného systému, prokazuje se jejich původ celním orgánům pouze při dovozu první části.
Článek 112
Doklady o původu zboží se předkládají celním orgánům členského státu dovozu postupy uvedenými v článku 62 kodexu. Tyto orgány mohou požadovat jejich překlad, a dále mohou požadovat, aby bylo dovozní celní prohlášení doplněno prohlášením dovozce o tom, že produkty splňují podmínky pro použití tohoto oddílu.
Článek 113
1. Odchylně od čl. 110 odst. 10 může být průvodní osvědčení EUR.1 ve výjimečných případech vydáno po skutečném vývozu produktů, jichž se týká, jestliže
a) nebylo vydáno při vývozu v důsledku omylu, neúmyslného opomenutí nebo zvláštních okolností nebo
b) bylo příslušným orgánům uspokojivě prokázáno, že průvodní osvědčení EUR.1 bylo vydáno, ale nebylo při dovozu přijato z technických příčin.
2. Příslušné orgány mohou vydat průvodní osvědčení EUR.1 dodatečně pouze v případě, že ověřily, že údaje uvedené v žádosti vývozce souhlasí s odpovídající vývozní dokumentaci a že průvodní osvědčení EUR.1 splňující podmínky tohoto oddílu nebylo vydáno již při vývozu dotyčných produktů.
3. V průvodních osvědčeních EUR.1 vydané dodatečně musí být uvedena některá z těchto poznámek:
— „EXPEDIDO A POSTERIORI“,
— „UDSTEDT EFTERFØLGENDE“,
— „NACHTRÄGLICH AUSGESTELLT“,
— „ΕΚΔΟΘΕΝ ΕΚ ΤΩΝ ΥΣΤΕΡΩΝ“,
— „ISSUED RETROSPECTIVELY“,
— „DÉLIVRÉ A POSTERIORI“,
— „RILASCIATO A POSTERIORI“,
— „AFGEGEVEN A POSTERIORI“,
— „EMITIDO A POSTERIORI“,
— „ANNETTU JÄLKIKÄTEEN“,
— „UTFÄRDAT I EFTERHAND“,
— „VYSTAVENO DODATEČNĚ“,
— „VÄLJA ANTUD TAGASIULATUVALT“,
— „IZSNIEGTS RETROSPEKTĪVI“,
— „RETROSPEKTYVUSIS IŠDAVIMAS“,
— „KIADVA VISSZAMENŐLEGES HATÁLLYAL“,
— „MAĦRUĠ RETROSPETTIVAMENT“,
— „IZDANO NAKNADNO“,
— „VYHOTOVENÉ DODATOČNE“,
— „ИЗДАДЕН ВПОСЛЕДСТВИЕ“,
— „ELIBERAT ULTERIOR“,
— „IZDANO NAKNADNO”.
4. Poznámka uvedená v odstavci 3 se zapisuje do kolonky „Poznámky“ průvodního osvědčení EUR.1.
Článek 114
1. V případě krádeže, ztráty nebo zničení průvodního osvědčení EUR.1 může vývozce požádat příslušné orgány členského státu vývozu, který je vydal, o vystavení duplikátu na základě dokladů o vývozu, které má vývozce v držení.
2. Takto vydaný duplikát musí obsahovat některou z těchto poznámek:
— „DUPLICADO“,
— „DUPLIKAT“,
— „DUPLIKAT“,
— „ΑΝΤΙΓΡΑΦΟ“,
— „DUPLICATE“,
— „DUPLICATA“,
— „DUPLICATO“,
— „DUPLICAAT“,
— „SEGUNDA VIA“,
— „KAKSOISKAPPALE“,
— „DUPLIKAT“,
— „DUPLIKÁT“,
— „DUPLIKAAT“,
— „DUBLIKĀTS“,
— „DUBLIKATAS“,
— „MÁSODLAT“,
— „DUPLIKAT“,
— „DUPLIKAT“,
— „DVOJNIK“,
— „DUPLIKÁT“,
— „ДУБЛИКАТ“,
— „DUPLICAT“,
— „DUPLIKAT”.
3. Poznámka uvedená v odstavci 2 se zapisuje do kolonky „Poznámky“ průvodního osvědčení EUR.1.
4. Duplikát nese datum vydání původního průvodního osvědčení EUR.1 a tímto datem nabývá účinku.
Článek 115
Jsou-li původní produkty umístěny pod dohled celního úřadu ve Společenství, je možné nahradit původní doklad o původu zboží jedním nebo více průvodními osvědčeními EUR.1 pro účely zaslání všech nebo některých z těchto produktů na jiné místo ve Společenství. Náhradní průvodní osvědčení EUR.1 vydává celní úřad, pod jehož dohledem se produkty nacházejí.
b)
PROHLÁŠENÍ NA FAKTUŘE
Článek 116
1. Prohlášení na faktuře může učinit
a) schválený vývozce Společenství ve smyslu článku 117 nebo
b) kterýkoli vývozce pro jakoukoli zásilku sestávající z jednoho nebo více nákladových kusů obsahujících původní produkty, jejichž celková hodnota nepřesahuje 6 000 EUR, pokud se na tento postup rovněž vztahuje pomoc zmíněná v čl. 110 odst. 1.
2. Prohlášení na faktuře může být učiněno, lze-li dotyčné produkty považovat za pocházející ze Společenství nebo z některé ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ a splňují-li ostatní podmínky stanovené v tomto oddíle.
3. Vývozce činící prohlášení na faktuře musí být připraven kdykoli předložit, na žádost celních nebo jiných příslušných vládních orgánů země vývozu, veškeré související doklady prokazující status původu dotyčných produktů a splnění ostatních podmínek stanovených v tomto oddíle.
4. Prohlášení na faktuře, jehož text je uveden v příloze 22, vyhotovuje vývozce v některém z jazykových znění uvedených v této příloze v souladu s vnitrostátními předpisy země vývozu, psacím strojem, razítkem nebo tiskem na faktuře, dodacím listu nebo jakémkoli jiném obchodním dokladu. Je-li prohlášení psáno rukou, musí být napsáno inkoustem a hůlkovým písmem.
5. Prohlášení na faktuře podepisuje vlastnoručně vývozce. Vývozce schválený ve smyslu článku 117 však není povinen podepisovat tato prohlášení, jestliže se celním orgánům písemně zaváže, že přebírá plnou odpovědnost za jakékoli prohlášení na faktuře, které jej identifikuje, jako by je vlastnoručně podepsal.
6. V případech uvedených v odst. 1 písm. b) podléhá použití prohlášení na faktuře těmto zvláštním podmínkám:
a) pro každou zásilku je vyhotoveno jedno prohlášení na faktuře;
b) bylo-li zboží obsažené v zásilce již kontrolováno v zemi vývozu, pokud jde o definici pojmu „původní produkt“, může vývozce v prohlášení na faktuře na tuto kontrolu odkázat.
První pododstavec nezprošťuje vývozce povinnosti splnit případné jiné formality požadované celními nebo poštovními předpisy.
Článek 117
1. Celní orgány Společenství mohou povolit kterémukoli vývozci (dále jen „schválený vývozce“), který často odesílá produkty pocházející ze Společenství ve smyslu čl. 98 odst. 2 a který k uspokojení celních orgánů skýtá veškeré záruky potřebné ke kontrole statusu původu produktů a ke splnění všech ostatních požadavků tohoto oddílu, aby činil prohlášení na faktuře bez ohledu na hodnotu dotyčných produktů.
2. Celní úřady mohou vázat poskytnutí statusu schváleného vývozce na splnění jakýchkoli podmínek, které považují za vhodné.
3. Celní úřady přidělí schválenému vývozci číslo, které musí být uváděno v prohlášení na faktuře.
4. Celní úřady dohlížejí na používání povolení schváleným vývozcem.
5. Celní úřady mohou povolení kdykoli odejmout. Jsou povinny tak učinit, jestliže schválený vývozce již neskýtá záruky zmíněné v odstavci 1, nesplňujepodmínky zmíněné v odstavci 2 nebo udělené povolení jinak jakýmkoli způsobem zneužívá.
Článek 118
1. Doklady o původu zboží platí čtyři měsíce ode dne vydání v zemi vývozu země a v této lhůtě musí být předloženy celním orgánům země dovozu.
2. Doklady o původu zboží, které jsou celním orgánům země dovozu předloženy po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1, mohou být přijaty pro účely uplatnění celních preferencí uvedených v článku 98 pouze v případě, že nemohly být předloženy ve stanovené lhůtě v důsledku mimořádných okolností.
3. V ostatních případech opožděného předložení dokladů o původu zboží je mohou celní orgány země dovozu přijmout, pokud jim byly dotyčné produkty předloženy před uplynutím uvedené lhůty.
4. Na žádost dovozce může být za podmínek stanovených celními orgány členského státu dovozu těmto orgánům předkládán doklad o původu pouze při dovozu první zásilky, jestliže zboží
a) je dováženo v rámci pravidelných a trvalých operací značné obchodní hodnoty;
b) je předmětem téže kupní smlouvy a strany této smlouvy jsou usazeny v zemi vývozu a ve Společenství;
c) je zařazeno do stejné podpoložky (osm číslic) kombinované nomenklatury;
d) pochází výhradně od stejného vývozce, je určeno pro stejného dovozce a plní vstupní formality u stejného celního úřadu ve Společenství.
Tento postup lze použít na množství a období určená příslušnými celními orgány. Uvedené období nesmí za žádných okolností přesáhnout tři měsíce.
Článek 119
1. Produkty, které jsou zasílány v drobných zásilkách soukromými osobami soukromým osobám nebo které se nacházejí v osobních zavazadlech cestujících, se považují za původní produkty, na které se vztahují celní preference ve smyslu článku 98, aniž by bylo třeba předložit průvodní osvědčení EUR.1 nebo prohlášení na faktuře, pokud nejsou dováženy obchodně, pokud dovozce prohlásí, že produkty splňují všechny podmínky pro použití tohoto oddílu, a pokud o pravdivosti tohoto prohlášení neexistují žádné pochybnosti.
2. Za neobchodní dovoz se považuje příležitostný dovoz, který se týká výlučně produktů pro osobní použití příjemců nebo cestujících nebo jejich rodin, je-li z povahy a množství těchto produktů zřejmé, že neslouží žádnému obchodnímu účelu.
Dále celková hodnota těchto produktů nesmí u malých zásilek překročit 500 EUR a u produktů nacházejících se v osobních zavazadlech cestujících 1 200 EUR.
Článek 120
Jsou-li zjištěny drobné rozpory mezi údaji uvedenými v dokladu o původu zboží a údaji v podkladech, které byly celnímu úřadu předloženy za účelem splnění celních formalit při dovozu produktu, není tím zapříčiněna neplatnost dokladu, je-li možné nesporně prokázat, že se doklad vztahuje na předložené produkty.
Zjevné formální chyby, například překlepy v dokladu o původu zboží nevedou k odmítnutí dokladu, nejsou-li takové povahy, že vyvolávají pochybnost o správnosti údajů obsažených v tomto dokladu.
Pododdíl 3
Způsoby správní spolupráce
Článek 121
1. ►M21 Zvýhodněné země nebo území ◄ sdělí Komisi názvy a adresy vládních orgánů na jejich území příslušných pro vydávání průvodních osvědčení EUR.1, vzory otisků razítek, která tyto orgány používají, a názvy a adresy vládních orgánů příslušných ke kontrole průvodních osvědčení EUR.1 a prohlášení na faktuře. Tato razítka jsou platná od data, kdy je Komise obdrží. Komise tyto údaje sdělí celním orgánům členských států. Jsou-li tato sdělení činěna formou aktualizace předchozích sdělení, uvede Komise datum začátku platnosti nových razítek v souladu s údaji poskytnutými příslušnými vládními orgány ►M21 zvýhodněných zemí nebo území ◄ . Tyto informace jsou důvěrné; má-li však být zboží propuštěno do volného oběhu, mohou dotyčné celní orgány dovolit dovozci nebo jeho řádně pověřenému zástupci, aby se seznámil s otisky vzorů razítek zmíněnými v tomto odstavci.
2. Komise zašle ►M21 zvýhodněným zemím nebo územím ◄ vzory otisků razítek, která používají celní orgány členských států při vydávání průvodních osvědčení EUR.1.
Článek 122
1. Dodatečné ověření průvodních osvědčení EUR.1 a prohlášení na faktuře se provádí nahodile anebo vždy v případech, kdy mají celní orgány členského státu dovozu nebo příslušné vládní orgány ►M21 zvýhodněných zemí nebo území ◄ odůvodněné pochybnosti o pravosti dokladu, o statusu původu dotyčného produktu nebo o splnění jiných povinností stanovených v tomto oddíle.
2. Pro účely odstavce 1 vrátí příslušné orgány v členském státě nebo ►M21 zvýhodněné zemi nebo území ◄ dovozu průvodní osvědčení EUR.1 a fakturu, pokud byla předložena, prohlášení na faktuře nebo kopii těchto dokladů příslušným orgánům ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ nebo členského státu vývozu, a případně uvedou důvody pro jeho ověření. Spolu s žádostí o ověření zašlou rovněž veškeré získané informace nebo doklady nasvědčující, že údaje uvedené v dokladu o původu zboží nejsou správné.
Jestliže se celní orgány členského státu rozhodnou pozastavit uplatňování celních preferencí uvedených v článku 98 až do výsledku ověření, nabídnou dovozci propuštění produktů, avšak stanoví ochranná opatření, která považují za potřebná.
3. Pokud byla podána žádost o dodatečné ověření podle odstavce 1, musí být ověření provedeno ve lhůtě šesti měsíců a jeho výsledky musí být v této lhůtě sděleny celním orgánům členského státu dovozu nebo příslušným vládním orgánům ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ dovozu. Z výsledků musí být zřejmé, zda se napadený doklad o původu zboží vztahuje na skutečně vyvezené produkty a zda lze tyto produkty považovat za produkty pocházející ze ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ nebo ze Společenství.
4. Jestliže v případě odůvodněných pochybností po uplynutí šestiměsíční lhůty uvedené v odstavci 2 neobdrží celní orgány odpověď nebo jestliže odpověď neobsahuje údaje, které postačují k rozhodnutí o pravosti daného dokladu nebo o skutečném původu produktů, zašle se příslušnému orgánu druhé sdělení. Jestliže ve lhůtě čtyř měsíců od tohoto druhého sdělení nejsou celním orgánům sděleny výsledky ověření, o které požádaly, nebo jestliže výsledky neumožňují rozhodnout o pravosti daného dokladu nebo o skutečném původu produktů, odmítnou příslušné orgány uplatnit celní preference, s výjimkou existence mimořádných okolností.
5. Pokud ověřovací postup nebo jiné dostupné informace naznačují, že nejsou dodržována ustanovení tohoto oddílu, provede ►M21 zvýhodněná země nebo území ◄ vývozu z vlastního podnětu nebo na žádost Společenství potřebná šetření nebo přijme vhodná opatření, aby tato šetření byla provedena s požadovanou naléhavostí, aby byly takové přestupky odhaleny a aby jim bylo možno předcházet. Společenství se může na šetření k tomuto účelu podílet.
6. Pro účely dodatečného ověření průvodního osvědčeníEUR.1 musí příslušné vládní orgány ►M21 zvýhodněné země nebo území ◄ vývozu nebo celní orgány členského státu vývozu uchovávat kopie osvědčení o původu zboží a případné související vývozní doklady alespoň po dobu tří let.
Pododdíl 4
Ceuta a Melilla
Článek 123
1. Pojem „Společenství“ používaný v tomto oddíle nezahrnuje Ceutu a Melillu. Pojem „produkty pocházející ze Společenství“ nezahrnuje produkty pocházející z Ceuty a Melilly.
2. Tento oddíl se použije přiměřeně při určování, zda lze určité produkty považovat za produkty pocházející ze vyvážejících ►M21 zvýhodněných zemí nebo území ◄ nebo území, na které ze vztahují celní preference, dovezené do Ceuty a Melilly nebo za produkty pocházející z Ceuty a Melilly.
3. Ceuta a Melilla se považují za jediné území.
4. Ustanovení tohoto oddílu o vydávání, používání a dodatečném ověřování průvodního osvědčení EUR.1 se použijí přiměřeně na produkty pocházející z Ceuty a Melilly.
5. Španělské celní orgány zajistí použití tohoto oddílu v Ceutě a Melille.
HLAVA V
CELNÍ HODNOTA
KAPITOLA 1
Obecná ustanovení
Článek 141
1. Pro účely použití článků 28 až 36 kodexu a této hlavy přihlížejí členské státy k ustanovením obsaženým v příloze 23.
Ustanovení uvedená v prvním sloupci přílohy 23 se použijí v souladu s vysvětlivkami uvedenými v druhém sloupci.
2. Je-li při určování celní hodnoty třeba přihlížet k všeobecně uznávaným účetním zásadám, použijí se ustanovení přílohy 24.
Článek 142
1. Ve smyslu této hlavy se rozumí
a) „dohodou“ dohoda o provádění článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT), sjednaná v rámci mnohostranných obchodních jednání v letech 1973 až 1979, uvedená v čl. 31 odst. 1 první odrážce kodexu;
b) „vyrobeným zbožím“ také zboží vypěstované, vytěžené či jinak vyprodukované;
c) „stejným zbožím“ zboží vyrobené v téže zemi, které je stejné ve všech ohledech, včetně fyzických znaků, jakosti a vzhledu. Drobné rozdíly nevylučují, aby zboží, které jinak odpovídá vymezení, bylo považováno za stejné;
d) „podobným zbožím“ zboží vyrobené v téže zemi, které, přestože není stejné ve všech ohledech, má obdobné vlastnosti a obdobné materiálové složení, které mu umožňuje plnit stejné funkce a být obchodně zaměnitelné; při stanovení, zda lze zboží považovat za podobné, se kromě jiného přihlíží k jakosti zboží, jeho pověsti a existenci ochranné známky;
e) „zbožím téže povahy nebo téhož druhu“ zboží, které patří do skupiny nebo řady zboží vyráběného určitým průmyslem nebo průmyslovým odvětvím; tento pojem zahrnuje také stejné nebo podobné zboží.
2. Výrazy „stejné zboží“ a „podobné zboží“ se nevztahují na zboží, které obsahuje techniku, vývoj, uměleckou práci, design a plány a nákresy, pro které nebyla provedena úprava podle čl. 32 odst. 1 písm. b) bodu iv) kodexu, protože tyto práce byly provedeny ve Společenství.
Článek 143
1. ►M15 Pro účely hlavy II kapitoly 3 kodexu a této hlavy se za osoby ve spojení považují pouze osoby ◄ ,
a) z nichž jedna je členem vedení nebo správní rady podniku druhé osoby a naopak;
b) které jsou právně uznanými obchodními společníky;
c) které jsou vůči sobě v zaměstnaneckém poměru;
d) z nichž jedna přímo nebo nepřímo drží, kontroluje nebo vlastní nejméně 5 % vydaných akcií nebo podílů s hlasovacími právy obou osob;
e) z nichž jedna přímo nebo nepřímo kontroluje druhou;
f) jež obě přímo nebo nepřímo kontroluje třetí osoba;
g) jež společně přímo nebo nepřímo kontrolují třetí osobu;
h) které jsou členy jedné rodiny. Osoby se považují za členy jedné rodiny pouze tehdy, jsou-li k sobě v některém z těchto příbuzenských poměrů:
— manželé,
— rodiče a děti,
— sourozenci (i nevlastní),
— prarodiče a vnuci,
— strýc nebo teta a synovec nebo neteř,
— tchán nebo tchyně a zeť nebo snacha,
— švagři a švagrové.
2. Pro účely této hlavy se osoby, které jsou spolu ve spojení tak, že jedna z nich je výhradním zástupcem, prodejcem nebo koncesionářem druhé, se nezávisle na použitém označení považují za osoby ve spojení pouze tehdy, jestliže se na ně vztahuje některé z kritérií uvedených v odstavci 1.
Článek 144
1. Pokud se podle článku 29 kodexu určuje celní hodnota zboží, za něž cena v okamžiku rozhodném pro určení celní hodnoty dosud nebyla zaplacena, považuje se za základ pro určení celní hodnoty zásadně cena, jež má být v daném okamžiku zaplacena.
2. Komise a členské státy konzultují v rámci výboru použití odstavce 1.
Článek 145
1. Je-li zboží navržené v celním prohlášení k propuštění do volného oběhu součástí většího množství stejného zboží nabytého v rámci jedné obchodní operace, tvoří cenu, která byla nebo má být skutečně zaplacena ve smyslu čl. 29 odst. 1 kodexu, část celkové ceny, která odpovídá poměru zboží uvedeného v celním prohlášení k celkovému množství nabytého zboží.
Poměrné rozdělení ceny, která skutečně byla nebo má být zaplacena, se provede i v případě částečné ztráty nebo poškození zboží, jehož hodnota má být určena, před jeho propuštěním do volného oběhu.
2. Po propuštění zboží do volného oběhu lze pro určení jeho celní hodnoty vzít v souladu s článkem 29 kodexu v úvahu úpravu ceny, která byla nebo má být skutečně za zboží zaplacena, jež provedl prodejce ve prospěch kupujícího, jestliže se ke spokojenosti celních orgánů prokáže, že:
a) zboží bylo v okamžiku uvedeném v článku 67 kodexu vadné;
b) prodejce provedl úpravu v rámci plnění závazku záruky stanoveného v kupní smlouvě, jež byla uzavřena před propuštěním zboží do volného oběhu;
c) vadnost zboží nebyla v příslušné kupní smlouvě ještě vzata v úvahu.
3. Cenu, která skutečně byla nebo má být zaplacena za zboží, upravenou podle odstavce 2 lze vzít v úvahu pouze v případě, že byla tato úprava provedena ve lhůtě 12 měsíců ode dne, kdy bylo přijato celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do volného oběhu.
Článek 146
Jestliže cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena ve smyslu čl. 29 odst. 1 kodexu, zahrnuje částku vnitřní daně vybrané na dané zboží v zemi původu nebo vývozu, nezahrnuje se tato částka do celní hodnoty, je-li příslušným celním orgánům náležitě prokázáno, že zboží bylo nebo je osvobozeno od této daně a toto osvobození je ku prospěchu kupujícímu.
Článek 147
1. Pro účely článku 29 kodexu se skutečnost, že prodávané zboží je v celním prohlášení navrženo na propuštění do volného oběhu, považuje za důkaz prokazující, že byloprodáno na vývoz na celní území Společenství. ►M6 V případě dalších prodejů před určením celní hodnoty zboží to platí pouze pro poslední prodej, na jehož základě zboží vstoupilo na celní území Společenství, anebo pro prodej zboží na celním území Společenství před jeho propuštěním do volného oběhu.
Při uvádění ceny týkající se prodeje předcházejícího poslednímu prodeji, na jehož základě zboží vstoupilo na celní území Společenství, musí být celním orgánům uspokojivě prokázáno, že bylo toto zboží prodáno pro účely vývozu na uvedené území.
Použijí se články 178 až 181a. ◄
2. Je-li ►M6 ————— ◄ zboží mezi prodejem a propuštěním do volného oběhu použito ve třetí zemi, není uplatnění hodnoty transakce povinné.
3. Kupující nemusí splnit žádné podmínky kromě toho, že je smluvní stranou kupní smlouvy.
Článek 148
Je-li podle čl. 29 odst. 1 písm. b) zjištěno, že prodej nebo cena jsou podrobeny podmínkám nebo plněním, jejichž hodnotu lze určit ve vztahu ke zboží, které má být hodnoceno, považuje se tato hodnota za přímou platbu kupujícího prodávajícímu a části ceny, která byla nebo má být skutečně zaplacena, jestliže podmínka nebo plnění nesouvisí s
a) činností podle čl. 29 odst. 3 písm. b) kodexu nebo
b) položky, které se podle článku 32 kodexu přičítají k ceně, která byla nebo má být skutečně zaplacena.
Článek 149
1. Pro účely čl. 29 odst. 3 písm. b) kodexu se „činnostmi spojenými s uváděním zboží na trh“ rozumí veškeré činnosti spojené s reklamou na toto zboží a podporou jeho prodeje, jakož i činnosti spojené se zárukami na toto zboží.
2. Tyto činnosti, které provádí kupující, se považují jako činnosti prováděné na jeho účet i tehdy, pokud je provádí na základě svého smluvního závazku vůči prodávajícímu.
Článek 150
1. Pro účely čl. 30 odst. 2 písm. a) kodexu (hodnota transakce u stejného zboží) se celní hodnota určuje na základě hodnoty transakce u stejného zboží prodávaného pro vývoz na stejné obchodní úrovni v zásadně stejném množství jako hodnocené zboží. Neexistují-li takové prodeje, použije se hodnota transakce u stejného zboží prodávaného na jiné obchodní úrovni a/nebo v jiném množství, upravená s ohledem na rozdíly vyplývající z obchodní úrovně a/nebo z množství, pokud lze tyto opravy bez ohledu na to, zda vedou ke zvýšení nebo snížení hodnoty transakce, provést na základě předložených skutečností, které jasně prokazují správnost a přesnost úpravy.
2. Jestliže hodnota transakce zahrnuje náklady ve smyslu čl. 32 odst. 1 písm. e) kodexu, upraví se s ohledem na významné rozdíly mezi těmito náklady u dováženého a stejného zboží vyplývajícími ze vzdáleností a způsobů přepravy.
3. Jestliže se podle tohoto článku určí více než jedna hodnota transakce u stejného zboží, použije se k určení celní hodnoty dováženého zboží nejnižší z těchto hodnot.
4. Pro účely tohoto článku se hodnota transakce u zboží, které vyrobila jiná osoba, použije pouze v případě, že nelze určit podle odstavce 1 hodnotu transakce u stejného zboží, které vyrobila táž osoba, která vyrobila hodnocené zboží.
5. „Hodnotou transakce dováženého stejného zboží“ pro účely tohoto článku se rozumí celní hodnota, která již byla určena podle článku 29 kodexu a která obsahuje úpravy podle odstavců 1 písm. b) a 2 tohoto článku.
Článek 151
1. Pro účely čl. 30 odst. 2 písm. b) kodexu (hodnota transakce u podobného zboží) se celní hodnota určuje na základě hodnoty transakce u podobného zboží prodávaného pro vývoz na stejné obchodní úrovni v zásadně stejném množství jako hodnocené zboží. Neexistují-li takové prodeje, použije se hodnota transakce u podobného zboží prodávaného na jiné obchodní úrovni a/nebo v jiném množství, upravená s ohledem na rozdíly vyplývající z obchodní úrovně a/nebo z množství, pokud lze tyto opravy bez ohledu na to, zda vedou ke zvýšení nebo snížení hodnoty transakce, provést na základě předložených skutečností, které jasně prokazují správnost a přesnost úpravy.
2. Jestliže hodnota transakce zahrnuje náklady ve smyslu čl. 32 odst. 1 písm. e) kodexu, upraví se s ohledem na významné rozdíly mezi těmito náklady u dováženého a podobného zboží vyplývajícími ze vzdáleností a způsobů přepravy.
3. Jestliže podle tohoto článku určí více než jedna hodnota transakce u podobného zboží, použije se k určení celní hodnoty dováženého zboží nejnižší z těchto hodnot.
4. Pro účely tohoto článku se hodnota transakce u zboží, které vyrobila jiná osoba, použije pouze v případě, že nelze určit podle odstavce 1 hodnotu transakce u podobného zboží, které vyrobila táž osoba, která vyrobila hodnocené zboží.
5. „Hodnotou transakce dováženého podobného zboží“ pro účely tohoto článku se rozumí celní hodnota, která již byla určena podle článku 29 kodexu a která obsahuje úpravy podle odstavců 1 písm. b) a 2 tohoto článku.
Článek 152
1.
a) Je-li dovážené zboží nebo stejné nebo podobné dovážené zboží prodáváno ve Společenství v nezměněném stavu, určuje se jeho celní hodnota podle čl. 30 odst. 2 písm. c) kodexu na základě jednotkové ceny, za kterou se dovážené zboží nebo stejné nebo podobné zboží v době dovozu hodnoceného zboží nebo přibližně v této době prodává v největším úhrnném množství osobám, které nejsou ve spojení s prodávajícími, a od této částky se odečtou:
i) provize obecně placené nebo smluvené nebo zisk a všeobecné výdaje (včetně přímých a nepřímých daní z uvádění daného zboží na trh) obecně užívané ve Společenství, které se týkají prodeje dováženého zboží téže povahy nebo téhož druhu;
ii) obvyklé přepravní a pojišťovací náklady vzniklé ve Společenství;
iii) dovozní clo a jiné dávky, které mají být zaplaceny při dovozu nebo prodeji zboží ve Společenství.
a)a Celní hodnota určitého zboží podléhajícího rychlé zkáze dováženého na sklad může být přímo určena podle čl. 30 odst. 2 písm. c) kodexu. Za tímto účelem oznámí členské státy jednotkové ceny Komisi, která je zveřejní prostřednictvím TARIC podle článku 6 nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ( 5 ).
Jednotkové ceny se vypočítávají a sdělují takto:
i) Po odpočtech uvedených v písmenu a) oznámí členské státy Komisi jednotkovou cenu za 100 kg čisté hmotnosti pro každou kategorii zboží. Pro náklady uvedené v písm. a) bodu ii) mohou členské státy stanovit pevné částky, které se dají na vědomí Komisi.
ii) Jednotkovou cenu lze použít k určení celní hodnoty dovezeného zboží v období 14 dnů, přičemž každé období začíná pátkem.
iii) Jako referenční období pro určení jednotkových cen slouží předchozí čtrnáctidenní období, které končí ve čtvrtek předcházející týdnu, během něhož se mají stanovit nové ceny.
iv) Členské státy oznámí Komisi jednotkové ceny v eurech nejpozději do 12:00 hodin v pondělí v týdnu, v němž je Komise zveřejní. Pokud tento den není dnem pracovním, je učiní se oznámení v bezprostředně předcházející pracovní den. Jednotkové ceny se použijí pouze tehdy, je-li obsah uvedeného oznámení Komisí zveřejněn.
Zboží zmíněné v prvním pododstavci tohoto bodu je uvedeno v příloze 26.
b) Pokud se ani dovážené zboží ani stejné nebo podobné zboží v době dovozu hodnoceného zboží nebo přibližně v této době neprodává, určuje se celní hodnota dováženého zboží postupem podle tohoto článku, s výhradou čl. 1 písm. a), na základě jednotkové ceny, za kterou bylo dovážené zboží nebo dovážené stejné nebo podobné zboží co nejdříve po dovozu daného zboží, nejpozději však do 90 dnů po dovozu, prodáváno ve Společenství v nezměněném stavu.
2. Neprodává-li se dovážené zboží ani stejné nebo podobné dovážené zboží ve Společenství v nezměněném stavu, určuje se celní hodnota dováženého zboží na žádost dovozce na základě jednotkové ceny, za kterou se dovážené zboží prodává po dalším opracování nebo zpracování v největším úhrnném množství osobám usazeným ve Společenství, které nejsou ve spojení s prodávajícími, s přihlédnutím k hodnotě přidané v důsledku opracování nebo zpracování a po odpočtech podle odst. 1 písm. a).
3. Pro účely tohoto článku se „jednotkovou cenou, za kterou se dovážené zboží prodává v nejvyšším úhrnném množství,“ rozumí cena, za kterou byl prodán nejvyšší počet jednotek při prodeji osobám, které nejsou ve spojení s prodávajícími, na první obchodní úrovni po dovozu, na které se tyto prodeje uskuteční.
4. K prodeji ve Společenství osobě, která přímo nebo nepřímo zdarma nebo za sníženou cenu poskytuje zboží nebo služby uvedené v čl. 32 odst. 1 písm. b) kodexu, které jsou použity při výrobě nebo prodeji dováženého zboží k vývozu, se při určování jednotkové ceny podle tohoto článku nepřihlíží.
5. Pro účely odst. 1 písm. b) se „dobou co nejdříve po dovozu“ rozumí den, kdyje dovážené zboží nebo stejné nebo podobné dovážené zboží prodáváno v množství dostatečném pro určení jednotkové ceny.
Článek 153
1. Pro účely čl. 30 odst. 2 písm. d) kodexu (vypočtená hodnota) nesmí celní orgány vyžadovat od osoby, která není usazena ve Společenství, ani ji zavazovat k tomu, aby pro určování vypočtené hodnoty předkládala k prověření účty nebo jiné podklady nebo k nim umožňovala přístup. Údaje, které poskytl producent zboží za účelem určení celní hodnoty podle tohoto článku, však mohou celní orgány členského státu se souhlasem producenta ověřit v zemi, která není členem Společenství, jestliže o tom tyto orgány uvědomí orgány dané země s dostatečným předstihem a zmíněné orgány se šetřením souhlasí.
2. Do ceny nebo hodnoty materiálu a výroby podle čl. 30 odst. 2 písm. d) první odrážky kodexu se zahrnují náklady uvedené v čl. 32 odst. 1 písm. a) bodech ii) a iii) kodexu.
Dále se do těchto nákladů zahrnuje vhodně rozvržená hodnota všeho zboží nebo služeb uvedených v čl. 32 odst. 1 písm. b) kodexu, které jsou poskytovány kupujícímu přímo nebo nepřímo v souvislosti s výrobou dováženého zboží. Hodnota služeb uvedených v čl. 32 odst. 1 písm. b) bodě iv) kodexu poskytnutých ve Společenství se do hodnoty zahrne pouze v případě, že byly producentovi účtovány.
3. Pokud se k určení vypočtené hodnoty použijí jiné informace, než které byly poskytnuty producentem nebo jeho jménem, sdělí celní orgán deklarantovi, pokud o to požádá, s výhradou článku 15 kodexu, původ těchto informací, použité údaje a výpočty, které z nich vycházejí.
4. „Všeobecné výdaje“ uvedené v čl. 30 odst. 2 písm. d) druhé odrážce kodexu zahrnují přímé a nepřímé náklady na výrobu zboží pro vývoz a jeho uvádění na trh, které nebyly do celní hodnoty zahrnuty podle první odrážky uvedeného písmene.
Článek 154
Jestliže se pro dovoz užívají opakovaně obaly uvedené v čl. 32 odst. 1 písm. a) bodě ii) kodexu, rozdělí se náklady na ně vynaložené na žádost deklaranta přiměřeně podle všeobecně uznávaných účetních zásad.
Článek 155
Pro účely čl. 32 odst. 1 písm. b) bodu iv) kodexu se náklady na výzkum a předběžné nákresy designu do celní hodnoty nezahrnují.
Článek 156
Ustanovení čl. 33 písm. c) kodexu se použije přiměřeně, je-li celní hodnota určena jinak než na základě hodnoty transakce.
Článek 156a
1. Na požádání zúčastněné osoby mohou celní orgány povolit, aby byly na základě vhodných a specifických kritérií
— odchylně od čl. 32 odst. 2 celního kodexu vypočteny některé položky, které se připočítávají k ceně, která byla nebo má být skutečně zaplacena, které nebylo možné určit v okamžiku vzniku celního dluhu,
— odchylně od článku 33 celního kodexu vypočteny některé položky, které se do celní hodnoty nezapočítávají, jestliže částky připadající na tyto položky nejsou v okamžiku vzniku celního dluhu zřetelně odlišeny od ceny, která byla nebo má být zaplacena.
V takovém případě se uvedená celní hodnota nepovažuje za předběžnou ve smyslu čl. 254 druhé odrážky.
2. Povolení může být uděleno, pouze pokud
a) dokončení postupu podle článku 259 za těchto okolností představuje nepřiměřené administrativní náklady;
b) za těchto zvláštních okolností se jeví jako nevhodné použít články 30 a 31 celního kodexu;
c) existují oprávněné důvody domnívat se, že výše dovozního cla, jež má být vybráno v období, na které bylo vydáno příslušné povolení, nebude nižší než clo, jež by bylo požadováno bez povolení;
d) hospodářská soutěž mezi zúčastněnými osobami není narušena.
KAPITOLA 2
Licenční poplatky
Článek 157
1. Pro účely čl. 32 odst. 1 písm. c) kodexu se „licenčními poplatky“ rozumějí zejména platby, které je nutno zaplatit za využití práv týkajících se
— výroby dováženého zboží (zejména patenty, užitné a průmyslové vzory a výrobní „know-how“) nebo
— prodeje zboží dováženého za účelem vývozu (zejména ochranné známky, užitné vzory) nebo
— použití nebo dalšího prodeje dováženého zboží (zejména autorská práva, výrobní postupy neoddělitelně obsažené v dováženém zboží).
2. Nezávisle na případech uvedených v čl. 32 odst. 5 kodexu smí být v případech, kdy se celní hodnota určuje podle článku 29 kodexu, licenční poplatky přičteny k ceně, která byla nebo má být skutečně zaplacena za dovážené zboží, pouze pokud:
— se platba týká hodnoceného zboží a
— je podmínkou pro prodej tohoto zboží.
Článek 158
1. Je-li dovážené zboží pouze složkou nebo součástí zboží, které bylo vyrobeno ve Společenství, může být cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena za dovážené zboží, upravena pouze tehdy, jestliže se licenční poplatky týkají daného zboží.
2. Jestliže se zboží dováží nesestavené nebo je před dalším prodejem podrobeno menším úpravám, například zředění nebo zabalení, není tím vyloučeno, aby se licenční poplatky vztahovaly na dovážené zboží.
3. Jestliže se licenční poplatky vztahují částečně na dovážené zboží a částečně na jiné složky nebo součásti, které byly po dovozu ke zboží připojeny, nebo na služby poskytnuté po dovozu, provede se přiměřené rozvržení nákladů pouze na základě objektivních a měřitelných údajů v souladu s vysvětlivkami k čl. 32 odst. 2 kodexu uvedenými v příloze 23.
Článek 159
Licenční poplatky za poskytnutí práva použít ochrannou známku se přičtou k ceně, která byla nebo má být za zboží skutečně zaplacena, pouze tehdy, jestliže
— se licenční poplatky týkají zboží, které bylo po dovozu v nezměněném stavu opět prodáno nebo bylo podrobeno menším úpravám po dovozu,
— se toto zboží prodává s ochrannou známkou, za niž se platí licenční poplatky, připevněnou před dovozem nebo po něm, a
— kupující si nemůže zboží obstarat u jiného dodavatele, který není s prodávajícím ve spojení.
Článek 160
Jestliže kupující platí licenční poplatky třetí osobě, považují se podmínky čl. 157 odst. 2 za splněné pouze v případě, že prodávající nebo osoba, která je s ním ve spojení, platbu této třetí osobě od kupujícího vyžaduje.
Článek 161
Jestliže výpočet licenčních poplatků vychází z ceny dováženého zboží, má se, pokud se neprokáže opak, za to, že se platba licenčních poplatků týká daného zboží.
Licenční poplatky se však mohou týkat hodnoceného zboží i v případě, že se vypočítávají nezávisle na ceně dováženého zboží.
Článek 162
Pro účely čl. 32 odst. 1 písm. c) kodexu se nepřihlíží k zemi, v níž má příjemce licenčních poplatků své sídlo.
KAPITOLA 3
Místo, kde zboží vstupuje na celní území Společenství
Článek 163
1. Pro účely čl. 32 odst. 1 písm. e) a čl. 33 písm. a) kodexu se za místo vstupu na celní území Společenství považuje
a) u zboží přepravovaného po moři přístav vykládky nebo překládky, pokud přeložení potvrdí celní orgány přístavu;
b) u zboží přepravovaného bez překládky nejdříve po moři a pak vnitrozemskou vodní dopravou první přístav v ústí nebo na toku řeky či kanálu, kde může být zboží vyloženo, je-li celnímu úřadu doloženo, že náklady na cestu až k přístavu vykládky jsou vyšší než náklady na cestu do prvního vhodného přístavu;
c) u zboží přepravovaného po železnici, vnitrozemskou vodní dopravou nebo silniční dopravou místo prvního celního úřadu;
d) u zboží přepravovaného jiným způsobem místo, na kterém překračuje hranice celního území Společenství.
2. Celní hodnota zboží, které je po svém vstupu na celní území Společenství přepravováno do jiné části tohoto území přes Bělorusko, Rusko, Švýcarsko, Bosnu a Hercegovinu, Chorvatsko, Svazovou republiku Jugoslávie nebo Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii, se určuje na základě místa prvního vstupu zboží na celní území Společenství, je-li zboží dopravováno přímo přes území těchto zemí a tranzit přes tyto země odpovídá obvyklé dopravní cestě na místo určení.
3. Celní hodnota zboží, které je po vstupu na celní území Společenství dopravováno po moři na místo určení v jiné části Společenství, se určuje na základě místa prvního vstupu zboží na celní území Společenství, je-li dopravováno přímo po obvyklé dopravní cestě na místo určení.
4. Odstavce 2 a 3 se vztahují i na vykládku nebo překládku zboží a na dočasné přerušení přepravy v Bělorusku, Rusku, Švýcarsku, Bosně a Hercegovině, Chorvatsku, Svazové republice Jugoslávie nebo v Bývalé jugoslávské republice Makedonii, pokud k nim dojde pouze z přepravních důvodů.
5. U zboží, které je po vstupu na celní území Společenství bezprostředně dopravováno z jednoho francouzského zámořského departementu do jiné části celního území Společenství nebo naopak, je rozhodným místem vstupu místo uvedené v odstavcích 1 a 2 nacházející se v té části celního území Společenství, ze které bylo zboží dopraveno, pokud zde bylo vyloženo nebo přeloženo a tuto skutečnost potvrdily celní orgány.
6. Jestliže nejsou splněny podmínky stanovené v odstavcích 2, 3 a 5, je rozhodným místem vstupu místo uvedené v odstavci 1 nacházející se v té části celního území Společenství, ve které se nachází místo určení zboží.
KAPITOLA 4
Náklady na dopravu
Článek 164
Pro účely čl. 32 odst. 1 písm. e) a čl. 33 písm. a) kodexu platí tato pravidla:
a) Je-li zboží přepravováno stejným druhem dopravy až na místo, které leží za místem vstupu na celní území Společenství, stanoví se náklady na dopravu s ohledem na poměr vzdáleností tras mimo celní území Společenství a uvnitř něj, není-li celním orgánům na základě použití obecně závazných přepravních sazeb doloženo, jaké náklady vznikly za přepravu zboží až na místo vstupu na celní území Společenství.
b) Je-li zboží fakturováno za jednotnou cenu s dodáním na místo určení, která odpovídá ceně na místo vstupu, neodečítají se od této ceny náklady na dopravu uvnitř Společenství. Odečtení je však možné, je-li celním orgánům prokázáno, že cena s dodáním na hranici je nižší než jednotná cena s dodáním na místo určení.
c) Je-li doprava prováděna zdarma nebo si ji zajišťuje kupující, zahrnují se do celní hodnoty náklady na dopravu na místo vstupu vypočtené podle sazeb obvykle používaných pro stejný druh dopravy.
Článek 165
1. Poštovné za zboží přepravované v poštovním styku až na místo určení se zahrnuje do celní hodnoty v celkové výši; výjimkou jsou dodatečné poštovní poplatky, které byly případně vybrány za úkony provedené v zemi dovozu.
2. Při určování celní hodnoty zasílaného zboží, které nemá obchodní povahu, se však poštovné do hodnoty uváděné v prohlášení nezahrnuje.
3. Odstavce 1 a 2 se nevztahují na zboží přepravované poštovními expresními kurýrními službami nazvanými „EMS – Datapost“ (v Dánsku „EMS – Jetpost“, v Německu „EMS – Kurierpostsendungen“, v Itálii „CAI-Post“).
Článek 166
Náklady na leteckou dopravu, které se zahrnují do celní hodnoty zboží, se určují podle pravidel a procentních podílů uvedených v příloze 25.
▼M21 —————
KAPITOLA 6
Směnné kurzy
Článek 168
Pro účely článků 169 až 172 se rozumí:
a) „zaznamenaným kurzem“
— poslední zaznamenaný prodejní kurz v obchodním styku na jednom nebo více nejreprezentativnějších devizových trzích daného členského státu nebo
— jinak definovaný takto zaznamenaný směnný kurz stanovený členským státem jako „zaznamenaný kurz“, pokud odráží co nejpřesněji aktuální hodnotu dané měny v obchodním styku;
b) „uveřejněným“ daný na vědomost veřejnosti způsobem, který daný členský stát určí;
c) „měnou“ každá měnová jednotka, která se užívá jako platební prostředek mezi měnovými orgány nebo na mezinárodním trhu.
Článek 169
1. Jsou-li skutečnosti, které slouží k určování celní hodnoty zboží, vyjádřeny v jiné měně než v měně členského státu, v níž se celní hodnota určuje, použije se při určování této hodnoty v měně daného členského státu směnný kurz zaznamenaný v předposlední středu kalendářního měsíce, který je řádně zveřejněn téhož nebo následujícího dne.
2. Kurz zaznamenaný v předposlední středu kalendářního měsíce se používá po celý následující kalendářní měsíc, není-li nahrazen kurzem uvedeným v článku 171.
3. Jestliže v předposlední středu uvedenou v odstavci 1 není zaznamenán žádný kurz nebo jestliže není týž nebo následující den zveřejněn, považuje se za kurz zaznamenaný v uvedenou středu poslední zaznamenaný kurz pro danou měnu zveřejněný v předchozích čtrnácti dnech.
Článek 170
Nelze-li směnný kurz určit podle článku 169, stanoví směnný kurz, který se použije pro účely článku 35 kodexu, dotyčný členský stát; tento kurz musí odrážet co nejpřesněji aktuální hodnotu dané měny.
Článek 171
1. Jestliže se kurz zaznamenaný v poslední středu kalendářního měsíce, zveřejněný téhož nebo následujícího dne, liší nejméně o 5 % od kurzu, který byl určen podle článku 169 pro použití v následujícím kalendářním měsíci, nahradí uvedený kurz od první středy tohoto následujícího kalendářního měsíce jakožto kurz, který se použije pro účely článku 35 kodexu.
2. Jestliže se kurz zaznamenaný v libovolnou středu v období uvedeném v předchozích ustanoveních, zveřejněný téhož nebo následujícího dne, liší nejméně o 5 % od kurzu používaného podle této kapitoly, nahradí uvedený kurz od následující středy jakožto kurz, který se použije pro účely článku 35 kodexu. Tento náhradní kurz zůstává v platnosti do konce běžného kalendářního měsíce, není-li nahrazen jiným kurzem stanoveným podle první věty tohoto odstavce.
3. Jestliže v některém členském státě ve středu není zaznamenán žádný směnný kurz nebo jestliže není tentýž nebo následující den zveřejněn, považuje se za kurz zaznamenaný v danou středu pro dotyčnou měnu kurz zaznamenaný a zveřejněný v co nejkratším čase před uvedenou středou.
Článek 172
Jestliže příslušné celní orgány členského státu povolí deklarantovi, aby určité údaje v celním prohlášení se žádostí o propuštění zboží do volného oběhu předložil dodatečně ve formě pravidelného celního prohlášení, může v povolení na základě žádosti deklaranta stanovit jednotný kurz pro přepočet skutečností, které slouží k určení celní hodnoty, vyjádřených v jiné měně než v měně dotyčného členského státu. V tomto případě se použije směnný kurz zaznamenaný postupem podle této kapitoly, který se používá v první den období, na něž se pravidelné celní prohlášení vztahuje.
KAPITOLA 7
Zjednodušený postup k určení celní hodnoty některého zboží podléhajícího zkáze
▼M27 —————
KAPITOLA 8
Prohlášení o údajích a poskytnutí podkladů k nim
Článek 178
1. Pokud se celní hodnota určuje podle článků 28 až 36 kodexu, přiloží se k celnímu prohlášení pro dovážené zboží prohlášení o údajích o celní hodnotě (prohlášení o celní hodnotě). Prohlášení o celní hodnotě se podává na tiskopise D.V.1 podle vzoru uvedeného v příloze 28, případně doplněném jedním nebo více tiskopisy D.V.1 BIS podle vzoru uvedeného v příloze 29.
2. Prohlášení o celní hodnotě podle odstavce 1 smí učinit pouze osoba usazená ve Společenství, která má k dispozici všechny potřebné skutečnosti.
Ustanovení čl. 64 odst. 2 písm. b) druhé odrážky a odst. 3 celního kodexu se použijí přiměřeně.
3. Celní orgány mohou upustit od požadování prohlášení o celní hodnotě podle odstavce 1, jestliže celní hodnotu dotyčného zboží nelze zjistit podle článku 29 kodexu. V těchto případech osoba uvedená v odstavci 2 poskytne nebo nechá poskytnout celním orgánům veškeré informace, které po ní požadují pro určení celní hodnoty podle jiného článku kodexu; informace poskytne celním orgánům způsobem za podmínek, které tyto orgány stanoví.
4. Aniž jsou dotčeno případné použití trestněprávních předpisů, přijímá osoba uvedená v odstavci 2podáním prohlášení o celní hodnotě podle odstavce 1 celnímu úřadu odpovědnost za:
— správnost a úplnost údajů uvedených v prohlášení,
— pravost podkladů přiložených k těmto údajům a
— poskytnutí všech dodatečných informací a podkladů potřebných pro určení celní hodnoty zboží.
5. Tento článek se nevztahuje na zboží, jehož celní hodnota se určuje zjednodušeným postupem podle článků 173 až 177.
Článek 179
1. Celní orgány mohou, pokud to není nezbytné pro řádné ukládání dovozních cel, zcela nebo zčásti upustit od vyžadování prohlášení podle čl. 178 odst. 1,
a) jestliže celní hodnota jedné zásilky dováženého zboží nepřesahuje ►M21 10 000 EUR ◄ , pokud se nejedná o část zásilky nebo o opakované zásilky téhož odesílatele témuž příjemci nebo
b) jestliže se jedná o dovoz neobchodní povahy nebo
c) jestliže předložení dotyčných údajů není nezbytné pro použití celního sazebníku Evropských společenství nebo jestliže se cla stanovená v uvedeném sazebníku neukládají na základě zvláštních celních předpisů.
2. Částka v ECU uvedená v odst. 1 písm. a) se přepočte podle článku 18 kodexu. Celní orgány mohou částku vzniklou přepočtem zaokrouhlit směrem nahoru nebo dolů.
Celní orgány mohou zachovat protihodnotu částky stanovené v ECU v národní měně, jestliže by při roční úpravě podle článku 18 kodexu přepočet nové částky před zaokrouhlením podle tohoto článku vedl k tomu, že by se protihodnota v národní měně změnila o méně než 5 % anebo by se snížila.
3. U zboží, které stejný prodávající dodává pravidelně za stejných obchodních podmínek stejnému prodávajícímu, mohou celní orgány upustit od požadování, aby údaje podle čl. 178 odst. 1 byly plně poskytovány s každým celním prohlášením, vyžadují to však při každé změně okolností a nejméně jednou za tři roky.
4. Zproštění povinnosti přiznané podle tohoto článku může být zrušeno a předložení D.V.1 může být požadováno, jestliže se zjistí, že nebyla splněna nebo již netrvá podmínka pro její poskytnutí.
Článek 180
Jestliže se použije počítačové zpracování dat nebo jestliže se pro dotyčné zboží podává obecné, pravidelné nebo souhrnné celní prohlášení, mohou členské státy povolit odchylky ve formě poskytování údajů nezbytných k určení celní hodnoty.
Článek 181
1. Osoba uvedená v čl. 178 odst. 2 předloží celním orgánům jedno vyhotovení faktury, z niž vychází v prohlášení o celní hodnotě dováženého zboží. Jestliže se prohlášení o celní hodnotě podává písemně, ponechají si toto vyhotovení celní orgány.
2. Je-li při písemném prohlášení o celní hodnotě faktura na dovážené zboží vystavena na osobu, která je usazena v jiném členském státě než v tom, kde je podáváno prohlášení o celní hodnotě, předloží osoba podávající prohlášení o celní hodnotě celním orgánům druhé vyhotovení této faktury. Jedno z vyhotovení si ponechají celní orgány, druhé opatří otiskem svého úředního razítka a jednacím číslem prohlášení u daného celního úřadu a vrátí je deklarantovi, aby je předal osobě, na jejíž jméno je faktura vystavena.
3. Celní orgány mohou úpravu podle odstavce 2 předepsat také pro případy, kdy osoba, na niž je vystavena faktura, je usazena v členském státě, v němž je prohlášení o celní hodnotě podáváno.
Článek 181a
1. Celní orgány nemusí nezbytně určovat celní hodnotu dováženého zboží podle hodnoty transakce, pokud v souladu s postupem uvedeným v odstavci 2 mají odůvodněné pochybnosti, zda uváděná hodnota odpovídá celkové částce zaplacené nebo splatné podle článku 29 kodexu.
2. Pokud mají celní orgány pochybnosti zmíněné v odstavci 1, mohou v souladu s čl. 178 odst. 4 požádat o doplňkové informace. Pokud pochybnosti trvají, musí celní orgány před přijetím konečného rozhodnutí vyrozumět dotyčnou osobu, a to písemně, jsou-li o to požádány, o důvodech těchto pochybností a poskytnout jí přiměřenou příležitost k odpovědi. Konečné rozhodnutí s odůvodněním se sdělí příslušné osobě písemně.
HLAVA VI
VSTUP ZBOŽÍ NA CELNÍ ÚZEMÍ SPOLEČENSTVÍ
KAPITOLA 1
Vstupní souhrnné celní prohlášení
Oddíl 1
Oblast působnosti
Článek 181b
Pro účely této kapitoly a přílohy 30A se rozumí:
přepravcem :
osoba, která zboží přiváží na celní území Společenství nebo která přebírá odpovědnost za přepravu zboží na toto území podle čl. 36b odst. 3 kodexu. Platí však, že:
— v případě kombinované přepravy podle článku 183b se „přepravcem“ rozumí osoba provozující dopravní prostředek, který se po vstupu na celní území Společenství bude pohybovat samostatně jako aktivní dopravní prostředek,
— v případě námořní nebo letecké přepravy, kdy je zavedeno společné využívání plavidla nebo smluvní ujednání podle článku 183c, se „přepravcem“ rozumí osoba, která uzavřela smlouvu a vydala konosament nebo letecký nákladní list pro danou přepravu zboží na celní území Společenství.
Článek 181c
Vstupní souhrnné celní prohlášení se nevyžaduje u tohoto zboží:
a) elektrické energie;
b) zboží, které vstupuje potrubím;
c) dopisů, pohlednic a tiskovin, a to i na elektronických nosičích;
d) zboží přepravovaného podle pravidel Světové poštovní úmluvy;
e) zboží, u kterého je přípustné celní prohlášení podané jinými formami projevu vůle v souladu s články 230, 232 a 233, vyjma vybavení domácnosti definovaného v čl. 2 odst. 1 písm. d) nařízení Rady (ES) č. 1186/2009 ( 6 ), palet, kontejnerů a dopravních prostředků pro silniční, železniční, leteckou, námořní a vnitrozemskou vodní dopravu, jsou-li dopravovány na základě přepravní smlouvy;
f) zboží, které se nachází v osobních zavazadlech cestujících;
g) zboží, u kterého je přípustné ústní celní prohlášení v souladu s články 225 a 227 a čl. 229 odst. 1, vyjma vybavení domácnosti definovaného v čl. 2 odst. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 1186/2009, palet, kontejnerů a dopravních prostředků pro silniční, železniční, leteckou, námořní a vnitrozemskou vodní dopravu, jsou-li dopravovány na základě přepravní smlouvy;
h) zboží, pro které jsou vydány karnety ATA a CPD;
i) zboží přepravovaného na podkladě tiskopisu 302 v rámci Úmluvy mezi účastníky Severoatlantické smlouvy o statusu jejich ozbrojených sil, podepsané v Londýně dne 19. června 1951;
j) zboží přepravovaného na palubě plavidel pravidelných linek, povolených dle článku 313b, a zboží přepravované na palubě plavidel či letadel, která se pohybují mezi přístavy nebo letišti Společenství, aniž by zastavovala v jakémkoli přístavu nebo na jakémkoli letišti mimo celní území Společenství;
k) zboží, které je osvobozeno od cla podle Vídeňské úmluvy ze dne 18. dubna 1961 o diplomatickým stycích, Vídeňské úmluvy ze dne 24. dubna 1963 o konzulárních stycích nebo ostatních konzulárních úmluv nebo Newyorské úmluvy ze dne 16. prosince 1969 o zvláštních misích;
l) zbraní a vojenského zařízení, které byly dopraveny na celní území Společenství orgány pověřenými vojenskou obranou některého členského státu, vojenskou přepravou nebo přepravou provozovanou za účelem výhradního použití vojenskými orgány;
m) následujícího zboží vstupujícího na celní území Společenství přímo z vrtných nebo těžebních plošin nebo větrných turbín provozovaných osobou usazenou na celním území Společenství:
i) zboží, které bylo součástí těchto plošin nebo větrných turbín za účelem jejich stavby, opravy, údržby nebo přeměny,
ii) zboží určeného k upevnění na těchto plošinách nebo větrných turbínách nebo k jejich vybavení,
iii) jiných zásob používaných nebo spotřebovávaných na těchto plošinách nebo větrných turbínách a dále
iv) odpadní produkty z těchto plošin nebo větrných turbín, které nejsou zařazeny jako nebezpečné;
n) zboží v zásilce, jehož reálná hodnota nepřesahuje 22 EUR, za předpokladu, že celní orgány jsou připraveny se souhlasem hospodářského subjektu provést analýzu rizik s použitím informací obsažených v systému používaném hospodářským subjektem nebo z tohoto systému získaných;
o) zboží dopravovaného z těch území v rámci celního území Společenství, na která se nevztahuje směrnice Rady 2006/112/ES ( 7 ) ani směrnice Rady 2008/118/ES ( 8 ), a zboží dopravovaného z Helgolandu, Republiky San Marino a Vatikánského městského státu na celní území Společenství.
▼M33 —————
Článek 181d
Jestliže mezinárodní dohoda mezi Společenstvím a třetí zemí stanoví uznávání bezpečnostních kontrol provedených v zemi vývozu, použijí se podmínky stanovené v této dohodě.
Oddíl 2
Podání vstupního souhrnného celního prohlášení
Článek 183
1. Vstupní souhrnné celní prohlášení musí být předloženo v elektronické podobě. Musí obsahovat údaje pro takové prohlášení stanovené v příloze 30A a být vyplněno v souladu s vysvětlivkami uvedenými v této příloze.
Vstupní souhrnné celní prohlášení ověřuje osoba, která je podává.
Ustanovení čl. 199 odst. 1 se použijí přiměřeně.
2. ►M33 Celní orgány umožní podání vstupního souhrnného celního prohlášení založeného na listinných dokladech nebo jiným způsobem, který je nahrazuje, jak bylo dohodnuto celními orgány, a to pouze za jedné z těchto okolností: ◄
a) počítačový systém používaný celními orgány není funkční;
b) elektronická aplikace osoby podávající vstupní souhrnné celní prohlášení není funkční.
V případech uvedených v prvním pododstavci písm. a) a b) se vstupní souhrnné celní prohlášení založené na listinných dokladech podává na formuláři dokladu pro účely zabezpečení a bezpečnosti podle vzoru uvedeného v příloze 45i. Pokud zásilka, pro niž se vstupní souhrnné celní prohlášení podává, sestává z více než jedné položky zboží, je doklad pro účely zabezpečení a bezpečnosti doplněn o seznam položek podle vzoru uvedeného v příloze 45j. Seznam položek tvoří nedílnou součást dokladu pro účely zabezpečení a bezpečnosti.
V případech uvedených v prvním pododstavci písm. a) a b) mohou celní orgány povolit, aby byl doklad pro účely zabezpečení a bezpečnosti nahrazen nebo doplněn obchodními doklady za předpokladu, že tyto doklady předložené celním orgánům obsahují údaje stanovené pro vstupní souhrnná celní prohlášení v příloze 30a.
3. Celní orgány po vzájemné dohodě zavedou režim, podle kterého se bude postupovat v případech uvedených v odst. 2 prvním pododstavci písm. a).
4. Použití vstupního souhrnného celního prohlášení založeného na listinných dokladech podle odst. 2 prvního pododstavce písm. b) podléhá souhlasu celních orgánů.
Vstupní souhrnné celní prohlášení založené na listinných dokladech podepisuje osoba, která je podává.
5. Vstupní souhrnné celní prohlášení registrují celní orgány neprodleně po jejich obdržení.
6. Celní orgány o registraci neprodleně informují osobu, která vstupní souhrnné celní prohlášení podala. Pokud vstupní souhrnné celní prohlášení podala osoba uvedená v čl. 36b odst. 4 kodexu, celní orgány o registraci informují také přepravce za předpokladu, že přepravce má připojení na celní informační systém.
7. Pokud vstupní souhrnné celní prohlášení podala osoba uvedená v čl. 36b odst. 4 kodexu, mohou celní orgány předpokládat, neexistují-li důkazy prokazující opak, že s tím přepravce ve smluvních ujednáních souhlasil a že prohlášení bylo podáno s jeho vědomím.
8. Celní orgány neprodleně uvědomí osobu, která oznámila změny vstupního souhrnného celního prohlášení o tom, že byly registrovány. Pokud změny vstupního souhrnného celního prohlášení podala osoba uvedená v čl. 36b odst. 4 kodexu, celní orgány informují také přepravce za předpokladu, že přepravce celní orgány požádal o zaslání takovýchto oznámení a že má připojení na celní informační systém.
9. Pokud po uplynutí lhůty 200 dní ode dne podání vstupního souhrnného celního prohlášení nebyl celním orgánům oznámen příjezd dopravního prostředku podle článku 184g nebo pokud zboží nebylo předloženo celním orgánům podle článku 186, má se za to, že vstupní souhrnné celní prohlášení podáno nebylo.
Článek 183a
1. Údaje poskytnuté v rámci tranzitního režimu lze použít jako vstupní souhrnné celní prohlášení, pokud jsou splněny tyto podmínky:
a) zboží je dopraveno na celní území Společenství v rámci tranzitního režimu;
b) tranzitní údaje se předávají prostřednictvím informačních technologií a počítačových sítí;
c) údaje obsahují veškeré prvky vyžadované pro vstupní souhrnné celní prohlášení.
2. Za podmínky, že tranzitní údaje obsahující požadované prvky jsou předány v příslušné lhůtě stanovené v článku 184a, se má za to, že požadavky článku 183 jsou splněny i v případě, že zboží bylo propuštěno do tranzitu mimo celní území Společenství.
Článek 183b
V případě kombinované přepravy, kdy aktivní dopravní prostředek vstupující na celní území Společenství pouze přepravuje jiný dopravní prostředek, který se po svém vstupu na celní území Společenství bude pohybovat samostatně jako aktivní dopravní prostředek, má povinnost podat vstupní souhrnné celní prohlášení subjekt provozující tento jiný dopravní prostředek.
Lhůta pro podání vstupního souhrnného celního prohlášení odpovídá lhůtě platné pro aktivní dopravní prostředek vstupující na celní území Společenství za podmínek stanovených v článku 184a.
Článek 183c
V případě námořní nebo letecké přepravy, kdy je zavedeno společné využívání plavidla nebo smluvní ujednání, má povinnost podat vstupní souhrnné celní prohlášení osoba, která podepsala smlouvu a vydala konosament nebo letecký nákladní list pro vlastní přepravu zboží plavidlem nebo letadlem, jež je předmětem tohoto ujednání.
Článek 183d
1. Pokud aktivní dopravní prostředek vstupující na celní území Společenství přijede nejprve na celní úřad v některém členském státě, který nebyl uveden ve vstupním souhrnném celním prohlášení, informuje provozovatel tohoto dopravního prostředku nebo jeho zástupce celní úřad vstupu uvedený v tomto prohlášení prostřednictvím zprávy se „žádostí o odklon“. Tato zpráva musí obsahovat údaje stanovené v příloze 30A a být vyplněna v souladu s vysvětlivkami stanovenými v uvedené příloze. Toto ustanovení se neuplatní v případech uvedených v článku 183a.
2. Celní úřad vstupu uvedený v prohlášení neprodleně informuje skutečný celní úřad vstupu o odklonu a výsledcích analýzy rizik bezpečnosti a zabezpečení.
Článek 184
1. Až do doby, kdy je zboží přiděleno celně schválené určení, je osoba uvedená v ►M29 čl. 183 odst. 1 a 2 ◄ povinna znovu předložit celním orgánům na jejich vyžádání v nezměněném stavu zboží, na něž podává souhrnné celní prohlášení a které dosud nebylo vyloženo z dopravního prostředku, na němž se nachází.
2. Po vyložení zboží přechází povinnost znovu předložit zboží celním orgánům na jejich vyžádání na každou osobu, která je má v držení pro účely přepravy nebo skladování.
Oddíl 3
Lhůty
Článek 184a
1. V případě námořní přepravy se vstupní souhrnné celní prohlášení podává vstupnímu celnímu úřadu v těchto lhůtách:
a) u nákladu v kontejnerech, pro který se nepoužije písmeno c) nebo d), nejméně 24 hodin před nakládkou v přístavu odeslání;
b) u volně loženého či kusového nákladu, pro který se nepoužijí písmena c) nebo d), nejméně čtyři hodiny před vplutím do prvního přístavu na celním území Společenství;
c) u přepravy mezi územím Grónska, Faerských ostrovů, Ceuty, Melilly, Norska, Islandu nebo přístavy v Baltském moři, Severním moři, Černém moři nebo Středozemním moři, veškerými marockými přístavy a celním územím Společenství kromě francouzských zámořských departementů, Azorů, Madeiry a Kanárských ostrovů, nejméně dvě hodiny před vplutím do prvního přístavu na celním území Společenství;
d) v jiných případech než jsou případy uvedené v písmenu c) u přepravy mezi územím mimo celní území Společenství a francouzskými zámořskými departementy, Azory, Madeirou nebo Kanárskými ostrovy, kde je doba plavby kratší než 24 hodin, nejméně dvě hodiny před vplutím do prvního přístavu na celním území Společenství.
2. V případě letecké přepravy se vstupní souhrnné celní prohlášení podává vstupnímu celnímu úřadu v těchto lhůtách:
a) u letů na krátkou vzdálenost, nejpozději v okamžiku skutečného vzletu letadla;
b) u letů na dlouhou vzdálenost, nejméně čtyři hodiny před příletem na první letiště na celním území Společenství.
Pro účely tohoto odstavce se „letem na krátkou vzdálenost“ rozumí let, jehož délka činí méně než čtyři hodiny z posledního letiště odeslání ve třetí zemi do příletu na první letiště ve Společenství. Veškeré ostatní lety se považují za lety na dlouhou vzdálenost.
3. V případě železniční a vnitrostátní lodní přepravy se vstupní souhrnné celní prohlášení podává nejméně dvě hodiny před příchodem na vstupní celní úřad na celním území Společenství.
4. V případě silniční přepravy se vstupní souhrnné celní prohlášení podává nejméně hodinu před příchodem na vstupní celní úřad na celním území Společenství.
5. Jestliže vstupní souhrnné celní prohlášení není podáváno prostřednictvím technologie počítačového zpracování dat, činí lhůta stanovená v odst. 1 písm. c) a d), odst. 2 písm. a) a v odstavcích 3 a 4 nejméně čtyři hodiny.
6. Lhůty stanovené v odstavci 1 až 4 se použijí i v případě, že je počítačový systém celních orgánů dočasně mimo provoz.
Článek 184b
Lhůty uvedené v čl. 184a odst. 1 až 4 se nepoužijí v těchto případech:
a) pokud mezinárodní dohody mezi Společenstvím a třetími zeměmi stanoví uznávání bezpečnostních kontrol podle článku 181d;
b) pokud mezinárodní dohody mezi Společenstvím a třetími zeměmi vyžadují předávání údajů uvedených v celních prohlášeních v jiných lhůtách, než jsou lhůty uvedené v čl. 184a odst. 1 až 4;
c) případech vyšší moci.
Článek 184c
Pokud se zjistí, že pro zboží předložené k celnímu řízení, pro něž se požaduje předložení vstupního souhrnného celního prohlášení, nebylo toto celní prohlášení podáno, osoba, která zboží na celní území Společenství přepravila, nebo která přebrala odpovědnost za přepravu zboží na celní území Společenství, podá neprodleně vstupní souhrnné celní prohlášení.
Pokud hospodářský subjekt předloží vstupní celní prohlášení po lhůtách stanovených v článku 184a, není tím vyloučeno uplatňování sankcí stanovených ve vnitrostátních právních předpisech.
Oddíl 4
Analýza rizik
Článek 184d
1. Po obdržení informací uvedených ve vstupním souhrnném celním prohlášení provede vstupní celní úřad příslušnou analýzu rizik, především pro účely bezpečnosti a zabezpečení, před příchodem zboží na celní území Společenství. Jestliže bylo vstupní souhrnné celní prohlášení podáno jinému celnímu úřadu než vstupnímu celnímu úřadu a údaje byly zpřístupněny v souladu s čl. 36a odst. 2 a čl. 36c odst. 1 druhým pododstavcem kodexu, celní orgány vstupního celního úřadu přijmou výsledky jakékoli analýzy rizik provedené tímto jiným úřadem nebo zohlední výsledky vyplývající z provádění vlastní analýzy rizik.
2. Celní orgány dokončí analýzu rizik před příchodem zboží, pokud bude splněna příslušná lhůta stanovená v článku 184a.
Pro zboží přepravované druhem dopravy uvedeném v čl. 184a odst. 1 písm. a) dokončí celní orgány analýzu rizik do 24 hodin po obdržení vstupního souhrnného celního prohlášení. ►M33 Jestliže uvedená analýza přiměřeně odůvodňuje závěr celních orgánů, že dovoz zboží na celní území Společenství by představoval tak závažné ohrožení bezpečnosti Společenství, že by to vyžadovalo okamžitý zákrok, oznámí celní orgány, že zboží nemá být naloženo, osobě, která předložila vstupní souhrnné celní prohlášení, a jde-li o jinou osobu, přepravci za předpokladu, že přepravce má připojení na celní informační systém. ◄ Toto oznámení se učiní do 24 hodin po obdržení vstupního souhrnného celního prohlášení.
3. Jestliže je na celní území Společenství dopravováno zboží, na které se nevztahuje vstupní souhrnné celní prohlášení podle ►M38 čl. 181c písm. c) až i), l) až o) ◄ , provede se analýza rizik při předložení zboží na základě souhrnného celního prohlášení pro dočasné uskladnění, je-li k dispozici, nebo celního prohlášení podaného pro toto zboží.
4. Zboží předložené k celnímu řízení může být propuštěno k celně schválenému určení, jakmile se provede analýza rizik a její výsledky toto propuštění umožní.
Článek 184e
Jestliže má plavidlo připlout do více přístavů na celním území Společenství, nebo jestliže má letadlo přistát na více letištích na celním území Společenství, za předpokladu, že mezitím nepřipluje do žádného přístavu nebo nepřistane na žádném letišti mimo celní území Společenství, podává se vstupní souhrnné celní prohlášení pro veškeré přepravované zboží v prvním přístavu nebo na prvním letišti ve Společenství. Celní orgány v tomto prvním přístavu nebo na tomto prvním letišti provedou analýzu rizik pro účely bezpečnosti a zabezpečení pro veškeré přepravované zboží. Pro zboží vykládané v tomto přístavu nebo na tomto letišti může být provedena doplňková analýza rizik.
Jestliže je zjištěno riziko, celní úřad prvního přístavu nebo letiště vstupu sám udělí zákaz v případě zásilek, u nichž je určeno, že představují natolik závažné ohrožení, že by to vyžadovalo okamžitý zákrok, a v každém případě předá výsledky analýzy rizik následujícím přístavům nebo letištím.
V následujících přístavech nebo letištích na celním území Společenství se použije článek 186 pro zboží předložené celním orgánům v tomto přístavu nebo na tomto letišti.
▼M33 —————
Oddíl 5
Oznamování o příjezdu
Článek 184g
Provozovatel aktivního dopravního prostředku vstupujícího na celní území Společenství nebo jeho zástupce oznámí celním orgánům prvního celního úřadu vstupu příjezd dopravního prostředku. Oznámení o příjezdu obsahuje údaje nutné k určení vstupních souhrnných celních prohlášení podaných v souvislosti s veškerým zbožím v daném dopravním prostředku. Pro oznamování příjezdu se pokud možno používají dostupné metody.
KAPITOLA 2
Dočasné uskladnění
Článek 185
1. Místa ve smyslu čl. 51 odst. 1 kodexu, schválená celními orgány pro skladování dočasně uskladněného zboží, se označují jako „dočasné sklady“.
2. Pokud celní orgány nespravují dočasné sklady samy, mohou k zajištění používání celních předpisů vyžadovat, aby
a) byl dočasný sklad zavřen na dva klíče, z nichž jeden mají v držení uvedené celní orgány;
b) osoba, která dočasný sklad provozuje, vedla skladovou evidenci, která umožní sledovat pohyb zboží.
Článek 186
1. Pro zboží, které není zbožím Společenství a které je předložené celnímu orgánu, musí být podáno souhrnné celní prohlášení pro dočasné uskladnění za podmínek stanovených celními orgány.
Souhrnné celní prohlášení pro dočasné uskladnění podá osoba předkládající zboží nebo osoba jednající jejím jménem nejpozději v okamžiku předložení. Pokud souhrnné celní prohlášení pro dočasné uskladnění podává jiná osoba než provozovatel dočasného skladu, vyrozumí celní orgány tohoto provozovatele o celním prohlášení za předpokladu, že je tato osoba uvedena v souhrnném celním prohlášení pro dočasné uskladnění a má připojení na celní informační systém.
2. Souhrnné celní prohlášení pro dočasné uskladnění může mít jednu z těchto forem stanovenou celními orgány:
a) odkaz na jakékoliv vstupní souhrnné celní prohlášení pro dané zboží, doplněné o údaje souhrnného celního prohlášení pro dočasné uskladnění;
b) souhrnné celní prohlášení pro dočasné uskladnění s odkazem na jakékoliv vstupní souhrnné celní prohlášení pro dané zboží;
c) manifest nebo jiný přepravní doklad, pokud obsahuje údaje o souhrnném celním prohlášení pro dočasné uskladnění s odkazem na jakékoliv vstupní souhrnné celní prohlášení pro dané zboží.
3. Odkaz na vstupní souhrnné celní prohlášení se nepožaduje, pokud zboží již bylo dočasně uskladněno nebo mu bylo přiděleno celně schválené určení a neopustilo celní území Společenství.
4. Obchodní, přístavní nebo dopravní inventární systémy lze používat, pokud je schválily celní orgány.
5. Souhrnné celní prohlášení pro dočasné uskladnění lze podat s oznámením o příjezdu uvedeným v článku 184g nebo může toto oznámení obsahovat.
6. Pro účely článku 49 kodexu se má za to, že souhrnné celní prohlášení pro dočasné uskladnění bylo podáno ke dni předložení zboží.
7. Souhrnné celní prohlášení pro dočasné uskladnění si celní orgány ponechají, aby mohlo být prověřeno, zda bylo zboží, kterého se prohlášení týká, přiděleno celně schválené určení.
8. Souhrnné celní prohlášení pro dočasné uskladnění se nepožaduje, pokud nejpozději v okamžiku předložení celnímu orgánu:
a) je zboží v celním prohlášení navrženo k propuštění do celního režimu nebo mu je jinak přiděleno celně schválené určení nebo
b) je prokázán status zboží Společenství podle článků 314b až 336.
9. Jestliže bylo celní prohlášení podáno celnímu úřadu vstupu jako vstupní souhrnné celní prohlášení v souladu s článkem 36c kodexu, přijmou celní orgány toto celní prohlášení okamžitě při předložení zboží a zboží je propuštěno přímo do navrženého celního režimu za podmínek stanovených v tomto režimu.
10. Pro účely odstavců 1 až 9 platí, že je-li zboží, které není zbožím Společenství, přepravováno z celního úřadu odeslání v tranzitním režimu a je předloženo orgánům celního úřadu určení v rámci celního území Společenství, považuje se toto tranzitní prohlášení určené pro celní orgány celního úřadu určení za souhrnné celní prohlášení pro dočasné uskladnění.
Článek 187
Aniž je dotčen článek 56 kodexu a předpisy o prodeji zboží celními orgány, má povinnost dodržovat opatření, která přijaly celní orgány podle čl. 53 odst. 1 kodexu, a hradit vzniklé náklady osoba, která podala souhrnné celní prohlášení, a nebylo-li toto prohlášení dosud podáno, osoby uvedené v ►M29 čl. 36b odst. 3 ◄ kodexu.
Článek 187a
1. Celní orgány mohou udělit povolení prohlédnout zboží podle článku 42 kodexu osobě, která může podle celních předpisů přidělit zboží celně schválené určení, a to na základě její ústní žádosti. Celní orgány však mohou s ohledem na okolnosti vyžadovat, aby byla žádost podána písemně.
2. Celní orgány mohou povolit odběr vzorků pouze na základě písemné žádosti osoby uvedené v odstavci 1.
3. Písemná žádost může být založena na listinných dokladech nebo být v elektronické podobě. Musí být podepsána nebo ověřena dotčenou osobou a podána u příslušných celních orgánů. Žádost musí obsahovat tyto údaje:
a) jméno a adresu žadatele;
b) místo, na němž se zboží nachází;
c) odkaz na jednu z těchto náležitostí:
i) vstupní souhrnné celní prohlášení,
ii) předchozí celní režim,
iii) dopravní prostředek;
d) všechny ostatní údaje nutné ke ztotožnění zboží.
4. Celní orgány oznámí své rozhodnutí na základě žádosti dotčené osoby. Pokud se žádost týká odběru vzorků, v rozhodnutí musí být určeno množství zboží, které bude odebráno.
5. Prohlídku zboží a odběr vzorků je třeba provádět podle pokynů celního úřadu a pod jeho dohledem.
Prohlídka, odběr vzorků a analýza zboží se uskuteční zcela na náklady a nebezpečí dotčené osoby.
6. Odebrané vzorky musí splnit formality, aby mohlo být zboží přiděleno celně schválené určení. Pokud při prohlídce vzorků dojde k jejich poškození, zničení nebo nenapravitelné ztrátě zboží, má se za to, že nevznikl celní dluh.
Odpadu a zbytkům případně vzniklým při prohlídce zboží musí být přiděleno celně schválené určení stanovené pro zboží, které není zbožím Společenství.
KAPITOLA 3
Zvláštní ustanovení o zboží přepravovaném námořní nebo leteckou dopravou
Oddíl 1
Obecné ustanovení
Článek 189
Zboží vstupující na celní území Společenství námořní nebo leteckou cestou, které při přepravě bez překládky zůstává na palubě stejného dopravního prostředku, se celním orgánům předkládá v souladu s článkem 40 kodexu pouze v přístavech a na letištích Společenství, kde se toto zboží vykládá nebo překládá.
Avšak zboží vstupující na celní území Společenství, které se během aktuálně probíhající cesty vykládá nebo znovu nakládá na stejný dopravní prostředek s cílem umožnit vykládku nebo nakládku dalšího zboží, se celním orgánům nepředkládá.
Oddíl 2
Zvláštní ustanovení o palubních zavazadlech a zavazadlech cestujících přepravovaných v zavazadlovém prostoru
Článek 190
Pro účely tohoto oddílu se rozumí:
a) letištěm Společenství jakékoli letiště na celním území Společenství;
b) mezinárodním letištěm Společenství jakékoli letiště Společenství, na němž se na základě povolení příslušnými orgány uskutečňuje letecký styk s třetími zeměmi;
c) letem uvnitř Společenství let mezi dvěma letišti Společenství bez mezipřistání, který nezačíná ani nekončí na letišti, které není letištěm Společenství;
d) přístavem Společenství jakýkoli přístav na celním území Společenství;
e) námořní linkou uvnitř Společenství přemístění plavidla, které zajišťuje pravidelné spojení mezi dvěma nebo více určitými přístavy Společenství, mezi dvěma takovými přístavy bez jakéhokoli mezipřistání;
f) rekreační lodí soukromá loď určená k cestám, jejichž trasu libovolně určují cestující;
g) rekreačním nebo obchodním letadlem soukromé letadlo určené k cestám, jejichž trasu libovolně určují cestující;
h) zavazadlem jakýkoli předmět, který prováží osoba libovolným způsobem během cesty.
Článek 191
Pro účely tohoto oddílu se zavazadlo v leteckém provozu považuje za
— „zavazadlo přepravované v zavazadlovém prostoru“, jestliže po odbavení na letišti odeslání není přístupné osobě, která je podala, ani během letu, ani při případném mezipřistání ve smyslu čl. 192 bodů 1 a 2 a čl. 194 bodů 1 a 2;
— „palubní zavazadlo“, jestliže si je osoba bere s sebou do kabiny letadla.
Článek 192
Kontroly a formality
1. pro palubní zavazadla a zavazadla přepravovaná v zavazadlovém prostoru, jež náležejí osobám cestujícím letadlem, které přilétá z letiště, které se nenachází na území Společenství, a po mezipřistání na letišti Společenství pokračuje na další letiště Společenství, se provádějí na posledně uvedeném letišti, pokud se jedná o mezinárodní letiště Společenství; v tomto případě se na zavazadla vztahují předpisy platné pro zavazadla osob přilétajících ze třetích zemí, pokud osoba nemůže příslušným orgánům prokázat, že zboží, které prováží, je zbožím Společenství;
2. pro palubní zavazadla a zavazadla přepravovaná v zavazadlových prostorech, která náležejí osobám cestujícím letadlem, jenž provádí mezipřistání na letišti Společenství a dále pokračuje na letiště, které není letištěm Společenství, se provádějí na odletovém letišti, pokud se jedná o mezinárodní letiště Společenství; v tomto případě může být kontrola palubního zavazadla provedena také na letišti Společenství, v němž se uskuteční mezipřistání, aby se zjistilo, zda zboží, které obsahuje, splňuje požadavky volného pohybu zboží uvnitř Společenství;
3. pro zavazadla osob na jednom a téže plavidlu při námořní plavbě, která se skládá z na sebe navazujících úseků, které začínají, mají mezipřistání nebo končí v přístavu, který není přístavem Společenství, se provádějí v přístavu, ve kterém jsou tato zavazadla nakládána nebo vykládána.
Článek 193
Kontroly a formality pro zavazadla osob nacházejících se na palubách
1. rekreačních lodí se provádějí nezávisle na místě odjezdu nebo určení těchto lodí v každém přístavu Společenství;
2. rekreačních nebo obchodních letadel se provádějí
— při letech z letiště, které není letištěm Společenství, na prvním letišti přijetí, které musí být mezinárodním letištěm Společenství, jestliže letadlo má po mezipřistání pokračovat v letu na jiné letiště Společenství,
— při letech z letiště Společenství na posledním mezinárodním letišti Společenství, jestliže má letadlo po mezipřistání pokračovat v letu na letiště, které není letištěm Společenství.
Článek 194
1. Pokud jsou zavazadla přepravována na letiště Společenství na palubě letadla přilétajícího z letiště, které není letištěm Společenství, a mají být na tomto letišti Společenství přeložena na letadlo, které provádí let uvnitř Společenství,
— provádějí se kontroly a formality pro zavazadla přepravovaná v zavazadlovém prostoru na příletovém letišti letu uvnitř Společenství, je-li to mezinárodní letiště Společenství,
— provádí se kontrola palubních zavazadel na prvním mezinárodním letišti Společenství; dodatečně lze palubní zavazadla na příletovém letišti letu uvnitř Společenství kontrolovat pouze v případě, že se to ukáže nutným na základě kontroly zavazadel přepravovaných v zavazadlovém prostoru,
— mohou být zavazadla přepravovaná v zavazadlovém prostoru kontrolována na prvním letišti Společenství jen výjimečně a pouze v případě, že se to ukáže nutným na základě kontroly palubních zavazadel.
2. Pokud jsou zavazadla na letišti Společenství nakládána do letadla, jež provádí let uvnitř Společenství, a pokud tato zavazadla mají být na jiném letišti Společenství přeložena do letadla, jehož místem určení je letiště, které není letištěm Společenství,
— provádějí se kontroly a formality pro zavazadla přepravovaná v zavazadlovém prostoru na odletovém letišti letu uvnitř Společenství, je-li to mezinárodní letiště Společenství,
— provádí se kontrola palubních zavazadel na posledním mezinárodním letišti Společenství; kontrola palubních zavazadel již na odletovém letišti letu uvnitř Společenství může být provedena pouze v případě, že se to ukáže nutným na základě kontroly zavazadel přepravovaných v zavazadlovém prostoru,
— mohou být zavazadla přepravovaná v zavazadlovém prostoru kontrolována na posledním letišti Společenství jen výjimečně a pouze v případě, že se to ukáže nutným na základě kontroly palubních zavazadel.
3. Kontroly a formality pro zavazadla, která se dopravují na letiště Společenství na palubě linkového nebo charterového letadla z letiště, které není letištěm Společenství, a která jsou překládána do rekreačního nebo obchodního letadla, které provádí let uvnitř Společenství, se provádějí na příletovém letišti pravidelného nebo charterového letu.
4. Kontroly a formality pro zavazadla, která jsou naletišti Společenství překládána do rekreačního nebo obchodního letadla, které provádí let uvnitř Společenství, aby byla na jiném letišti Společenství přeložena do linkového nebo charterového letadla, jehož místem určení je letiště, které není letištěm Společenství, se provádějí na odletovém letišti linkového nebo charterového letadla.
5. Členské státy mohou na mezinárodních letištích Společenství, v nichž se překládají zavazadla přepravovaná v zavazadlovém prostoru, kontrolovat zavazadla,
— která se dopravují z letiště, které není letištěm Společenství, a překládají na mezinárodním letišti Společenství do letadla, jehož cílem je mezinárodní letiště na území téhož státu,
— která jsou na mezinárodním letišti překládána do letadla, aby byla na jiném mezinárodním letišti ležícím na území téhož členského státu přeložena do letadla, jehož místem určení je letiště, které není letištěm Společenství.
Článek 195
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění,
— aby při příletu nebo příjezdu osob nemohly být z palubního zavazadla, které není uvedeno v čl. 1 nařízení Rady (EHS) č. 3925/91 ( 9 ), odstraněny žádné předměty před jeho kontrolou,
— aby při odletu nebo odjezdu osob nemohly být z palubních zavazadel, která nejsou uvedena v čl. 1 nařízení Rady (EHS) č. 3925/91, odstraněny žádné předměty po jejich kontrole,
— aby při příletu nebo příjezdu osob bylo vhodným způsobem zabráněno tomu, aby byly ze zavazadla přepravovaného v zavazadlovém prostoru, které není uvedeno v čl. 1 nařízení Rady (EHS) č. 3925/91, odstraněny předměty před jeho kontrolou,
— aby při odletu nebo odjezdu osoby bylo vhodným způsobem zabráněno tomu, aby byly ze zavazadla přepravovaného v zavazadlovém prostoru, které není uvedeno v čl. 1 nařízení Rady (EHS) č. 3925/91, odstraněny předměty před jeho kontrolou.
Článek 196
Zavazadla přepravovaná v zavazadlovém prostoru podaná na letišti Společenství se na tomto letišti označí visačkou. Vzor visačky a její technické provedení jsou uvedeny v příloze 30.
Článek 197
Členské státy sdělí Komisi seznam letišť, která odpovídají definici mezinárodního letiště Společenství podle čl. 190 písm. b). Komise zveřejní tento seznam v řadě C Úředního věstníku Evropských společenství.
HLAVA VII
CELNÍ PROHLÁŠENÍ – BĚŽNÝ POSTUP
KAPITOLA 1
Písemné celní prohlášení
Oddíl 1
Obecná ustanovení
Článek 198
1. Jestliže se celní prohlášení týká více položek zboží, považují se údaje uvedené ke každé položce zboží za samostatné celní prohlášení.
2. Za jediné zboží se považují podstatné součásti průmyslových zařízení, které spadají pod jediný kód kombinované nomenklatury.
Článek 199
1. Aniž je dotčeno případné použití trestněprávních předpisů, má se za to, že podáním celního prohlášení podepsaného deklarantem nebo jeho zástupcem nebo tranzitního celního prohlášení podaného za použití elektronického zpracování dat celnímu úřadu vzniká v souladu s platnými předpisy odpovědnost deklaranta nebo jeho zástupce za:
— správnost údajů uvedených v celním prohlášení,
— pravost přiložených dokladů a
— splnění všech povinností v souvislosti s propuštěním dotyčného zboží do daného celního režimu.
2. Používá-li deklarant k vyhotovení svých celních prohlášení, včetně tranzitních celních prohlášení vyhotovených v souladu s čl. 353 odst. 2 písm. b), systémy počítačového zpracování dat, mohou celní orgány stanovit, že vlastnoruční podpis lze nahradit jiným identifikačním technickým postupem, který může být založen na použití kódů. Tato možnost se poskytuje pouze při splnění technických a administrativních podmínek stanovených celními orgány.
Celní orgány mohou také stanovit, že celní prohlášení vyhotovená pomocí celních systémů počítačového zpracování dat, včetně tranzitních prohlášení vyhotovených v souladu s čl. 353 odst. 2 písm. b), jsou ověřována přímo těmito systémy namísto ručního nebo mechanického otisku razítka celního úřadu a podpisu příslušného úředníka.
3. Za podmínek a způsoby, které samy určí, mohou celní orgány povolit, aby bylo uvádění některých údajů v písemném celním prohlášení uvedených v příloze 37 nahrazeno zasláním těchto údajů, případně v kódované formě, celnímu úřadu určenému k tomuto účelu.
Článek 200
Není-li stanoveno jinak nebo nepotřebuje-li je zúčastněná osoba pro další operace, ponechávají si doklady přiložené k celnímu prohlášení celní orgány. V takovém případě přijmou celní orgány všechna potřebná opatření, aby doklady mohly být následně použity pouze pro množství a hodnoty zboží, na něž se vztahují.
Článek 201
1. Celní prohlášení se podává na některém z těchto celních úřadů:
a) celnímu úřadu příslušnému pro místo, kde zboží bylo nebo má být předloženo k celnímu řízení v souladu s celními předpisy;
b) celnímu úřadu, který je příslušný ke kontrole místa, kde je vývozce usazen nebo kde se zboží balí nebo nakládá k vývozu, s výjimkou případů, na které se vztahují články 789, 790, 791 a 794.
Celní prohlášení může být podáno, jakmile bylo zboží předloženo nebo bylo celním orgánům zpřístupněno k provedení kontroly.
2. Celní orgány mohou povolit, aby bylo celní prohlášení podáno dříve, než může deklarant zboží předložit nebo je zpřístupnit k provedení kontroly celnímu úřadu, kde je celní prohlášení podáno, nebo jinému celnímu úřadu nebo na jiném místě určeném celními orgány.
Celní orgány mohou stanovit lhůtu k předložení nebo zpřístupnění zboží určenou podle daných okolností. Není-li zboží předloženo nebo zpřístupněno v takto stanovené lhůtě, považuje se celní prohlášení za nepodané.
Celní prohlášení může být přijato až po předložení dotčeného zboží celním orgánům nebo poté, co bylo věrohodně zpřístupněno celním orgánům k provedení kontroly.
3. Celní orgány mohou povolit, aby celní prohlášení bylo podáno u jiného celního úřadu, než je celní úřad, jemuž zboží je nebo bude předloženo nebo zpřístupněno k provedení kontroly, je-li splněna jedna z těchto podmínek:
a) celní úřady uvedené v návětí se nacházejí v témže členském státě;
b) zboží má být do celního režimu propuštěno držitelem jednotného povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení.
Článek 202
1. Celní prohlášení musí být příslušnému celnímu úřadu podáno v jeho úředních hodinách.
Celní orgány však mohou na žádost deklaranta a na jeho náklady povolit, aby celní prohlášení bylo podáno mimo úřední hodiny.
2. Za rovnocenné podání celního prohlášení celnímu úřadu se považuje jeho předání úředníkům tohoto úřadu na jiném místě, které k tomuto účelu stanoví dohody mezi celními orgány a zúčastněnou osobou.
3. Tranzitní celní prohlášení musí být celnímu úřadu odeslání podáno a zboží předloženo v jeho úředních hodinách.
Celní úřad odeslání však může na žádost hlavního povinného a na jeho náklady povolit, aby zboží bylo předloženo na jiném místě.
Článek 203
1. Na celním prohlášení se vyznačí datum jeho přijetí.
2. Tranzitní prohlášení Společenství celní úřad odeslání přijme a zaeviduje v úředních hodinách stanovených celními orgány.
Článek 204
Celní orgán může povolit nebo vyžadovat, aby opravy podle článku 65 kodexu byly provedeny podáním nového celního prohlášení, které nahradí původní celní prohlášení. V tomto případě je rozhodným okamžikem pro stanovení cla, které je případně nutno uložit, a pro dodržení ostatních předpisů upravujících daný celní režim den přijetí původního celního prohlášení.
Oddíl 2
Tiskopisy pro celní prohlášení
Článek 205
1. Úředním vzorem pro písemné celní prohlášení v rámci běžného postupu za účelem propuštění zboží do některého celního režimu nebo pro jeho zpětný vývoz podle čl. 182 odst. 3 kodexu je jednotný správní doklad.
2. Podle předpisů daného celního režimu mohou být k tomuto účelu použity též jiné tiskopisy.
3. Odstavci 1 a 2 nejsou dotčeny
— zproštění povinnosti podat písemné celní prohlášení stanovené v článcích 225 až 236 pro propuštění do volného oběhu, vývoz nebo dočasné použití,
— možnost, aby členské státy zprostily povinnosti předložit tiskopis uvedený v odst. 1, jestliže se použijí zvláštní ustanovení článků 237 a 238 o poštovních zásilkách (dopisy a poštovní balíky),
— možnost použít zvláštní tiskopisy, aby se v určitých případech usnadnilo podávání celního prohlášení, pokud to celní orgány povolí,
— možnost, aby členské státy zprostily povinnosti předložit tiskopis podle odstavce 1 v případě, že správní orgány dvou nebo více členských států uzavřely nebo uzavřou dohody nebo ujednání o dalším zjednodušení formalit v celém obchodu mezi těmito členskými státy nebo v jeho části,
— možnost, aby zúčastněné osoby u zásilek obsahujících více druhů zboží použily ke splnění formalit tranzitního režimu Společenství ložné listy, použije-li se čl. 353 odst. 2 a článek 441,
— možnost, aby celní prohlášení pro vývoz, dovoz a tranzit, použije-li se čl. 353 odst. 2, a doklady, kterými se prokazuje původ ve Společenství u zboží, které nebylo přepravováno v režimu vnitřního tranzitu Společenství, bylo vyhotoveno pomocí veřejných nebo soukromých systémů počítačového zpracování dat nebo případně na čistém bílém papíře za podmínek, které stanoví členské státy,
— možnost, aby členské státy při použití systému počítačového zpracování dat pro vyřízení celních prohlášení stanovily, že jednotný správní doklad vyhotovený tímto systémem představuje celní prohlášení podle odstavce 1.
▼M1 —————
5. Jestliže některý předpis Společenství odkazuje na celní prohlášení s návrhem na vývoz nebo zpětný vývoz, dovoz nebo propuštění do jiného celního režimu, nesmějí členské státy vyžadovat žádné jiné správní doklady než ty, které
— byly výslovně zavedeny právními předpisy Společenství nebo je tyto právní předpisy stanoví,
— jsou vyžadovány na základě mezinárodních dohod, které jsou slučitelné se Smlouvou,
— musí hospodářské subjekty předložit se žádostí o získání určité výhody nebo zvláštního zacházení,
— jsou vyžadovány, při dodržení ustanovení Smlouvy, k provádění jednotlivých právních úprav, které by nemohly být použity, jestliže se užije pouze doklad uvedený v odst. 1.
Článek 206
V potřebném rozsahu se tiskopis jednotného správního dokladu použije během přechodného období, stanoveného v aktu o přistoupení Španělska a Portugalska pro obchod mezi Společenstvím ve stavu k 31. prosinci 1985 a Španělskem nebo Portugalskem a obchod mezi těmito dvěma členskými státy, případně také na zboží, pro něž ještě nebyla plně odstraněna cla a poplatky s rovnocenným účinkem nebo na něž se vztahují jiná opatření stanovená v aktu o přistoupení.
V případech uvedených v prvním pododstavci se zničí vyhotovení č. 2 nebo případně vyhotovení č. 7 tiskopisů používaných v obchodu se Španělskem a Portugalskem nebo mezi těmito dvěma členskými státy.
Tento tiskopis se rovněž použije v obchodu se zbožím Společenství mezi částmi celního území Společenství, na něž se vztahuje směrnice Rady 77/388/EHS ( 10 ), a částmi tohoto území, na něž se uvedená směrnice nevztahuje, a v obchodu mezi částmi tohoto území, na něž se uvedená směrnice nevztahuje.
Článek 207
Aniž je dotčen čl. 205 odst. 3, mohou celní správy členských států obecně upustit od vyžadování některých výtisků jednotného správního dokladu určeného pro jejich orgány za účelem splnění formalit při dovozu a vývozu, pokud lze dané údaje získat z jiných podkladů.
Článek 208
1. Jednotný správní doklad se používá v sadách obsahujících počet výtisků potřebný ke splnění formalit týkajících se celního režimu, do nějž má být zboží propuštěno.
2. Pokud se zboží před propuštěním do tranzitního režimu Společenství nebo společného tranzitního režimu nachází v jiném celním režimu nebo je do něj propuštěno následně, může se použít sada obsahující počet výtisků potřebný pro tranzitní režim, použije-li se čl. 353 odst. 2, a pro předchozí nebo následující celní režim.
3. Sady uvedené v odstavcích 1 a 2 jsou výňatky z
— úplného souboru osmi výtisků podle vzoru v příloze 31 nebo
— dvou za sebou jdoucích souborů čtyř výtisků podle vzoru v příloze 32, zejména v případě jejich vyhotovení pomocí počítačového zpracování dat za účelem vyřízení celních prohlášení.
4. Aniž jsou dotčeny čl. 205 odst. 3, články 222 až 224 a články 254 až 289 mohou být tiskopisy jednotného správního dokladu případně doplněny jedním nebo více dalšími tiskopisy, které se používají v sadách obsahujících výtisky, které jsou potřebné pro splnění formalit týkajících se celního režimu, do nějž má být zboží propuštěno; tyto sady mohou být případně doplněny výtisky, které jsou potřebné pro splnění formalit týkajících se předchozího nebo následujícího celního režimu.
Tyto sady jsou výňatky z
— úplného souboru osmi výtisků podle vzoru v příloze 33 nebo
— dvou za sebou jdoucích souborů čtyř výtisků podle vzoru v příloze 34.
Doplňkové listy jsou nedílnou součástí jednotného správního dokladu, k němuž se vztahují.
5. Odchylně od odstavce 4 mohou celní orgány stanovit, že doplňkové listy se nesmějí používat, jestliže byl jednotný správní doklad vyhotoven pomocí počítačového zpracování dat.
Článek 209
1. Použije-li se čl. 208 odst. 2, odpovídá každá zúčastněná osoba pouze za údaje, které se vztahují k režimu, o jehož uplatnění požádala jako deklarant, hlavní povinný nebo zástupce některého z nich.
2. V případech uvedených v odstavci 1 je zúčastněná osoba, která používá jednotný správní doklad vystavený v předchozím celním režimu, povinna před podáním svého celního prohlášení prověřit správnost stávajících údajů a jejich platnost pro dané zboží a požadovaný režim a v potřebném rozsahu je doplnit.
V uvedených případech musí zúčastněná osoba všechny zjištěné rozdíly mezi daným zbožím a uvedenými údaji sdělit celnímu úřadu, jemuž bylo podáno celní prohlášení. V těchto případech deklarant vyhotoví své celní prohlášení na nových výtiscích jednotného správního dokladu.
Článek 210
Pokud se jednotný správní doklad používá pro více celních režimů následujících po sobě, přesvědčí se celní orgány, že údaje uvedené v celních prohlášeních týkajících se jednotlivých režimů navzájem souhlasí.
Článek 211
Jednotný správní doklad musí být vyhotoven v některém z úředních jazyků Společenství přijímaném celními orgány členského státu, v němž jsou plněny formality.
V případě potřeby mohou celní orgány členského státu určení vyžadovat, aby deklarant nebo jeho zástupce v tomto členském státě předložil překlad celního prohlášení do úředního jazyka nebo do některého z úředních jazyků daného členského státu. Překlad nahrazuje odpovídající údaje v celním prohlášení.
Odchylně od předchozího odstavce je nutno celní prohlášení vyhotovit v úředním jazyce nebo v některém z úředních jazyků členského státu určení vždy, jestliže se v tomto členském státě celní prohlášení podává na tiskopisech, které se liší od tiskopisů celního prohlášení podaného původně celnímu úřadu členského státu odeslání.
Článek 212
1. Jednotný správní doklad je nutno vyplnit s ohledem na vysvětlivky uvedené v příloze 37 a případně na další pravidla stanovená jinými předpisy Společenství.
Jestliže je celní prohlášení použito jako vstupní souhrnné celní prohlášení v souladu s čl. 36c odst. 1 kodexu, musí, vedle údajů požadovaných pro konkrétní režim podle přílohy 37, obsahovat údaje stanovené pro vstupní souhrnné celní prohlášení v příloze 30A.
2. Celní orgány zajistí, aby uživatelé měli přímý přístup k vysvětlivkám uvedeným v odstavci 1.
3. Celní správy každého členského státu v případě potřeby vysvětlivky doplní.
4. Členské státy oznámí Komisi seznam údajů, které požadují pro každý z režimů uvedených v příloze 37. Komise seznam těchto údajů zveřejní.
Článek 213
Kódy, které je nutno použít k vyplnění tiskopisu uvedeného v čl. 205 odst. 1, jsou uvedeny v příloze 38.
Členské státy oznámí Komisi seznam národních kódů používaných pro kolonku 37 (druhý pododdíl), 44 a 47 (první pododdíl). Komise seznam těchto kódů zveřejní.
Článek 214
Vyžadují-li předpisy použití dalších výtisků tiskopisu uvedeného v čl. 205 odst. 1, může deklarant k tomuto účelu použít v potřebném rozsahu doplňková vyhotovení nebo fotokopie tiskopisu.
Doplňková vyhotovení nebo fotokopie musídeklarant podepsat a předložit příslušným celním orgánům, který je opatří úředním záznamem za stejných podmínek jako jednotný správní doklad. Celní orgány je uznávají za rovnocenné prvopisům, pokud jejich totožnost a čitelnost považují za uspokojivou.
Článek 215
1. Tiskopis uvedený v čl. 205 odst. 1 je tištěn na samopropisovacím papíru klížený ke psaní o plošné hmotnosti alespoň 40 g/m2. Papír musí být dostatečně neprůsvitný, aby údaje zapsané na jedné straně neovlivňovaly čitelnost údajů na straně druhé, a nesmí se při běžném používání trhat ani mačkat.
Pro všechny výtisky se používá bílý papír. Na výtiscích pro tranzitní režim Společenství používaných v souladu s čl. 353 odst. 2 však mají kolonky 1 (první a třetí dílčí kolonka), 2, 3, 4, 5, 6, 8, 15, 17, 18, 19, 21, 25, 27, 31, 32, 33 (první dílčí kolonka vlevo), 35, 38, 40, 44, 50, 51, 52, 53, 55 a 56 zelený podtisk.
Tiskopisy jsou tištěny zeleným tiskem.
2. Rozměry kolonek vycházejí vodorovně z desetiny palce a svisle ze šestiny palce. Rozměry dílčích kolonek vycházejí vodorovně z desetiny palce.
3. Výtisky jednotlivých tiskopisů se označí barevně takto:
a) tiskopisy podle vzorů v přílohách 31 a 33:
— výtisky 1, 2, 3 a 5 nesou na pravém okraji průběžný červený, zelený, žlutý, případně modrý pruh,
— výtisky 4, 6, 7 a 8 nesou na pravém okraji přerušovaný modrý, červený, zelený, případně žlutý pruh;
b) tiskopisy podle vzorů v přílohách 32 a 34:
— výtisky 1/6, 2/7, 3/8 a 4/5 nesou na pravém okraji průběžný a vpravo od něj přerušovaný červený, zelený, žlutý, případně modrý pruh.
Pruhy jsou přibližně 3 mm široké. Přerušovaný pruh se skládá z řady čtverců o rozměru 3 mm, mezi nimiž je volný prostor též o rozměru 3 mm.
4. Výtisky, na nichž musí být údaje tiskopisů uvedených v přílohách 31 a 33 patrné v průpisu, jsou uvedeny v příloze 35.
Výtisky, na nichž musí být údaje tiskopisů uvedených v přílohách 32 a 34 patrné v průpisu, jsou uvedeny v příloze 36.
5. Tiskopisy mají rozměry 210 × 297 mm, přičemž přípustná odchylka je od – 5 do + 8 mm na délku.
6. Celní správy členských států mohou vyžadovat, aby tiskopisy obsahovaly název a adresu tiskárny nebo značku umožňující její identifikaci. Kromě toho mohou tisk tiskopisů podmínit předchozím technickým schválením.
Oddíl 3
Údaje požadované pro navrhovaný celní režim
Článek 216
Seznam kolonek, které mohou být vyplněny v celním prohlášení s návrhem na propuštění zboží do určitého celního režimu při použití jednotného správního dokladu, je obsažen v příloze 37.
Jestliže je vyžadováno celní prohlášení pro zboží, které má být dopraveno z celního území Společenství v souladu s článkem 182b kodexu, musí toto celní prohlášení, vedle údajů požadovaných pro konkrétní režim podle přílohy 37, obsahovat údaje stanovené pro výstupní souhrnné celní prohlášení v příloze 30A.
Článek 217
Údaje, které je nutno uvést při použití některého z tiskopisů uvedených v čl. 205 odst. 2, vyplývají z daného tiskopisu a případně jsou doplněny předpisy pro daný celní režim.
Oddíl 4
Doklady přikládané k celnímu prohlášení
Článek 218
1. K celnímu prohlášení s návrhem na propuštění zboží do volného oběhu se přikládají
a) faktura, na jejímž základě se podává prohlášení o celní hodnotě zboží podle článku 181;
b) prohlášení o údajích pro výpočet celní hodnoty zboží, na které se vztahuje celní prohlášení, podle článku 178, pokud je uvedený článek vyžaduje;
c) doklady nezbytné k uplatnění systému preferenčního sazebního zacházení nebo jiného opatření odchylného od obecné právní úpravy, které se vztahuje na zboží uvedené v celním prohlášení;
d) všechny ostatní doklady nezbytné podle předpisů upravujících propuštění zboží, na které se vztahuje celní prohlášení, do volného oběhu.
2. Celní orgány mohou při podání celního prohlášení vyžadovat, aby byly předloženy také přepravní doklady a případně doklady o předchozím celním režimu.
Pokud se zboží předkládá celním orgánům ve více nákladových kusech, může celní úřad dále vyžadovat předložení seznamu nákladových kusů nebo obdobného dokladu, který uvádí obsah každého nákladového kusu.
3. Jestliže však jde o zboží, na něž se může vztahovat paušální sazba cla podle hlavy II oddílu D předběžných ustanovení ke kombinované nomenklatuře nebo osvobození od dovozního cla, nemusí být doklady uvedené v odst. 1 písm. a), b) a c) vyžadovány, pokud to celní orgány nepovažují za nezbytné pro použití ustanovení o propuštění daného zboží do volného oběhu.
Článek 219
1. Zboží, které je předmětem tranzitního prohlášení, se předkládá společně s přepravním dokladem.
Celní úřad odeslání může zprostit povinnosti předložit tento doklad při plnění formalit za podmínky, že má tento doklad nadále k dispozici.
Přepravní doklad však musí být během přepravy předložen celním orgánům nebo jakýmkoli jiným pověřeným orgánům na jejich vyžádání.
2. Aniž jsou dotčena případná uplatnitelná zjednodušení, předkládá se celní doklad o vývozu, odeslání nebo zpětném vývozu zboží z celního území Společenství nebo jakýkoli jiný doklad s rovnocenným účinkem celnímu úřadu výstupu spolu s příslušným tranzitním prohlášením.
3. Celní orgány mohou případně vyžadovat, aby byly předloženy doklady o předchozím celním režimu.
Článek 220
1. Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení, přikládají se k celnímu prohlášení s návrhem na propuštění zboží do celního režimu s hospodářským účinkem tyto doklady:
a) pro režim uskladňování v celním skladu:
— typu D: doklady uvedené v čl. 218 odst. 1 písm. a) a b),
— jiného než typu D: žádné doklady;
b) pro režim aktivního zušlechťovacího styku:
— systém navracení: doklady uvedené v čl. 218 odst. 1,
— podmíněný systém: doklady uvedené v čl. 218 odst. 1 písm. a) a b),
a případně písemné povolení daného celního režimu nebo kopie žádosti o povolení, pokud se použije ►M20 čl. 508 odst. 1 ◄ ;
c) pro režim přepracování pod celním dohledem doklady uvedené v čl. 218 odst. 1 písm. a) a b), a případně písemné povolení pro daný celní režim ►M20 nebo kopie žádosti o povolení, pokud se použije čl. 508 odst. 1 ◄ ;
d) pro režim dočasného použití:
— s částečným osvobozením od dovozního cla: doklady uvedené v čl. 218 odst. 1,
— s úplným osvobozením od dovozního cla: doklady uvedené v čl. 218 odst. 1 písm. a) a b),
a případně písemné povolení pro daný celní režim ►M20 nebo kopie žádosti o povolení, pokud se použije čl. 508 odst. 1 ◄ ;
e) pro režim pasivního zušlechťovacího styku doklady uvedené v čl. 221 odst. 1, a případně písemné povolení daného režimu nebo kopie žádosti o povolení, pokud se použije ►M20 čl. 508 odst. 1 ◄ .
2. Na celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do kteréhokoli celního režimu s hospodářským účinkem se vztahuje čl. 218 odst. 2.
3. Celní orgány mohou povolit, aby písemné povolení režimu nebo kopie žádosti o povolení byly namísto přiložení k celnímu prohlášení uchovávány k jejich dispozici.
Článek 221
1. K celnímu prohlášení pro vývoz nebo pro zpětný vývoz se přikládají všechny doklady nezbytné ke správnému uložení vývozního cla a použití předpisů o vývozu nebo zpětném vývozu dotyčného zboží.
2. Ustanovení čl. 218 odst. 2 se použijí na celní prohlášení pro vývoz a pro zpětný vývoz.
KAPITOLA 2
Celní prohlášení vyhotovené pomocí počítačového zpracování dat
Článek 222
1. Je-li celní prohlášení vyhotoveno pomocí počítačového zpracování dat, nahrazuje se uvedení údajů písemného prohlášení obsažených v příloze 37, zasláním údajů, odpovídajících údajům požadovaným v písemných prohlášeních, v kódované formě nebo v jiné celními orgány určené formě celnímu úřadu určenému k tomuto účelu, aby byly počítačově zpracovány.
2. Celní prohlášení vyhotovené pomocí EDI se považuje za podané okamžikem obdržení zprávy EDI celními orgány.
Přijetí celního prohlášení vyhotoveného pomocí EDI se deklarantovi sděluje prostřednictvím odpovědi, obsahující alespoň identifikaci přijaté zprávy a/nebo registrační číslo celního prohlášení a datum přijetí.
3. Je-li celní prohlášení podáno pomocí EDI, stanoví celní orgány prováděcí pravidla k článku 247.
4. Je-li celní prohlášení podáno pomocí EDI, oznámí se propuštění zboží deklarantovi s uvedením alespoň identifikace prohlášení a data propuštění.
5. Pro zanášení údajů z celního prohlášení do celních systémů počítačového zpracování dat se odstavce 2, 3 a 4 použijí obdobně.
Článek 223
Je-li vyhotovení listinného výtisku celního prohlášení požadováno ke splnění jiných formalit, je vyhotoven a ověřen na žádost deklaranta buď příslušným celním úřadem, nebo v souladu s čl. 199 odst. 2 druhým pododstavcem.
Článek 224
Za podmínek a způsoby, které samy určí, mohou celní orgány povolit, aby doklady nezbytné k propuštění zboží do určitého celního režimu byly vyhotovovány a přenášeny elektronickými prostředky.
KAPITOLA 3
Ústní celní prohlášení a jiné formy projevů vůle
Oddíl 1
Ústní celní prohlášení
Článek 225
Celní prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu lze podat ústně
a) pro zboží neobchodní povahy,
— které se nachází v osobních zavazadlech cestujících nebo
— které je zasíláno soukromým osobám nebo
— v ostatních případech nepatrného hospodářského významu, pokud to celní orgány povolí;
b) pro zboží obchodní povahy, jestliže
— celková hodnota jedné zásilky jednoho deklaranta nepřesahuje statistickou prahovou hodnotu stanovenou podle platných právních předpisů Společenství,
— zásilka není součástí pravidelné řady obdobných zásilek a
— zboží nepřepravuje nezávislý dopravce jako součást větší dopravní operace obchodní povahy;
c) pro zboží uvedené v článku 229, je-li jako vrácené zboží osvobozeno od dovozního cla;
d) pro zboží uvedené v čl. 230 písm. b) a c).
Článek 226
Vývozní celní prohlášení lze podat ústně
a) pro zboží neobchodní povahy,
— které se nachází v osobních zavazadlech cestujících nebo
— které je zasíláno soukromým osobám;
b) pro zboží uvedené v čl. 225 písm. b);
c) pro zboží uvedené v čl. 231 písm. b) a c);
d) v ostatních případech nepatrného hospodářského významu, pokud to celní orgány povolí.
Článek 227
1. Celní orgány mohou stanovit, že články 225 a 226 se nepoužijí, jestliže osoba, která zboží předkládá k celnímu řízení, jedná jako profesionální celní zástupce na cizí účet.
2. Pokud mají celní orgány pochybnosti o správnosti nebo úplnosti prohlášených údajů, mohou požadovat podání písemného celního prohlášení.
Článek 228
Jestliže zboží, k němuž bylo podáno ústní celní prohlášení podle článků 225 nebo 226, podléhá dovoznímu nebo vývoznímu clu, vydají celní orgány zúčastněné osobě potvrzení o zaplacení dlužného cla.
Potvrzení obsahuje alespoň tyto údaje:
a) popis zboží natolik přesný, aby umožnil jeho ztotožnění; může případně obsahovat sazební zařazení;
b) fakturovou hodnotu a/nebo případně množství zboží;
c) rozdělení vybraných poplatků;
d) datum vystavení;
e) název orgánu, který je vystavil.
Členské státy uvědomí Komisi, o vzorech potvrzení zavedených na základě tohoto článku. Veškeré tyto informace Komise předá ostatním členským státům.
Článek 229
1. Celní prohlášení s návrhem na propuštění do režimu dočasného použití lze za podmínek stanovených ►M20 v čl. 497 odst. 3 druhém pododstavci ◄ podat ústně
— pro zvířata v rámci stěhování stád nebo přesunů na pastvu nebo zvířata určená k provedení práce nebo přepravy a jiné zboží, které splňuje podmínky čl. 567 druhého pododstavce, písm. a),
— pro obaly uvedené v čl. 571 písm. a), nesou-li trvalé a nesmazatelné značky osoby usazené mimo celní území Společenství,
— pro zařízení pro výrobu a přenos rozhlasových a televizních programů a vozidla zvlášť upravená pro přenos rozhlasových a televizních programů a jejich vybavení dovážené veřejnými nebo soukromými subjekty usazenými mimo celní území Společenství, kterým celní orgány, jež udělují povolení k tomuto režimu, povolily dovoz tohoto zařízení nebo vozidel,
— pro nástroje a zařízení, které potřebují lékaři k poskytnutí pomoci nemocným očekávajícím transplantaci orgánu na základě ►M20 článku 569 ◄ ;
b) pro zboží uvedené v článku 232;
c) pro jiné zboží, pokud to celní orgány povolí.
2. Ke zboží uvedenému v odstavci 1 lze podat ústní celní prohlášení pro zpětný vývoz také při ukončení režimu dočasného použití.
Oddíl 2
Celní prohlášení podané jinými formami projevu vůle
Článek 230
Nebyly-li předmětem písemného nebo ústního celního prohlášení, má se za to, že celní prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu bylo podáno projevem vůle ve smyslu článku 233
a) pro zboží neobchodní povahy, které se nachází v osobních zavazadlech cestujících a které je osvobozeno od cla podle kapitoly I hlavy XI nařízení Rady EHS č. 918/83 ( 11 ) nebo jako vrácené zboží;
b) pro zboží, které je osvobozeno od cla podle kapitoly I hlav IX a X nařízení Rady EHS č. 918/83;
c) pro dopravní prostředky, které jsou osvobozeny od cla jako vrácené zboží;
d) pro zboží, které se dováží v rámci hospodářsky nevýznamného pohybu zboží a které je zproštěno povinnosti být předloženo celnímu úřadu podle čl. 38 odst. 4 kodexu, za předpokladu, že nepodléhá clu;
e) pro přenosné hudební nástroje dovážené cestujícími a osvobozené od cla jako vrácené zboží.
Článek 231
Nebyly-li předmětem písemného nebo ústního celního prohlášení, má se za to, že vývozní celní prohlášení bylo podáno projevem vůle ve smyslu čl. 233 písm. b)
a) pro zboží neobchodní povahy nepodléhající vývoznímu clu, které se nachází v osobních zavazadlech cestujících;
b) pro dopravní prostředky registrované na celním území Společenství, pokud jsou určeny ke zpětnému dovozu;
c) pro zboží uvedené v kapitole II nařízení Rady EHS č. 918/83;
d) pro jiné zboží nepatrného hospodářského významu, pokud to celní orgány povolí;
e) pro přenosné hudební nástroje cestujících.
Článek 232
1. Nebyly-li předmětem písemného nebo ústního celního prohlášení, má se za to, že celní prohlášení s návrhem na propuštění do režimu dočasného použití bylo s výhradou článku 579 podáno projevem vůle ve smyslu článku 233:
a) pro předměty osobní potřeby a zboží ke sportovním účelům dovážené cestujícími v souladu s článkem 563;
b) pro dopravní prostředky uvedené v článcích 556 až 561;
c) pro předměty k uspokojování potřeb námořníků používané na palubě plavidla určeného pro mezinárodní námořní dopravu v souladu s čl. 564 písm. a);
d) pro přenosné hudební nástroje uvedené v čl. 569 odst. 1a.
2. Nebylo-li zboží uvedené v odstavci 1 předmětem písemného nebo ústního celního prohlášení, má se za to, že celní prohlášení pro zpětný vývoz bylo podáno při ukončení režimu dočasného použití projevem vůle ve smyslu článku 233.
Článek 233
►M6 1. ◄ Ve smyslu článků 230 až 232 lze projev vůle platný jako celní prohlášení učinit těmito způsoby:
a) při dopravě zboží k celnímu úřadu nebo na jiné místo určené nebo schválené podle čl. 38 odst. 1 písm. a) kodexu
— použitím zeleného východu nebo východu označeného „nic k proclení“, pokud na daném celnímu úřadu používají oddělené kontrolní východy,
— minutím celního úřadu bez oddělených kontrolních východů, aniž by bylo spontánně podáno celní prohlášení,
— připevněním návěsky nebo nálepky „nic k proclení“ na přední ochranné sklo osobních vozidel, pokud tuto možnost stanoví vnitrostátní právní předpisy.
b) v případě zproštění povinnosti předložit zboží k celnímu řízení na základě prováděcích předpisů k čl. 38 odst. 4 kodexu při vývozu podle článku 231 a v případech uvedených v čl. 232 odst. 2
— prostým překročení hranice celního území Společenství.
2. Je-li zboží uvedené v čl. 230 písm. a), čl. 231 písm. a) a čl. 232 odst. 1 písm. a) a odstavci 2 obsažené v zavazadlech cestujícího převáženo po železnici bez doprovodu cestujícího a celní prohlášení se podává v nepřítomnosti cestujícího, může být použito dokladu uvedeného v příloze 38a za podmínek a omezení tam uvedených.
Článek 234
1. Jsou-li splněny podmínky článků 230 až 232, má se za to, že dotyčné zboží bylo předloženo celnímu úřadu ve smyslu článku 63 kodexu, celní prohlášení bylo přijato a zboží bylo propuštěno, pokud došlo k projevu vůle podle článku 233.
2. Jestliže se při kontrole zjistí, že byl učiněn projev vůle ve smyslu článku 233, aniž dovážené nebo vyvážené zboží splňovalo podmínky článků 230 až 232, považuje se toto zboží za zboží, které vstoupilo nebo bylo vyvezeno protiprávně.
Oddíl 3
Společná ustanovení k oddílům 1 a 2
Článek 235
Články 225 až 232 se nevztahují na zboží, pro které je stanoveno poskytnutí vývozních náhrad nebo jiných částek nebo navrácení cla nebo je o ně žádáno, ani na zboží, které podléhá zákazům nebo omezením nebo jiným zvláštním formalitám.
Článek 236
Pro účely oddílů 1 a 2 se „cestujícím“ rozumí:
A) při dovozu
1. osoba, která dočasně vstupuje na celní území Společenství a nemá zde své obvyklé bydliště a
2. osoba, která se po dočasném pobytu ve třetí zemi vrací na celní území Společenství, kde má své obvyklé bydliště;
B) při vývozu
1. osoba, která dočasně opouští celní území Společenství, kde má své obvyklé bydliště a
2. osoba, která po dočasném pobytu na celním území Společenství, kde nemá své obvyklé bydliště, toto území opět opouští.
Oddíl 4
Poštovní styk
Článek 237
1. V poštovním styku se má za to, že pro následující zboží bylo podáno celní prohlášení
A) s návrhem na propuštění do volného oběhu
a) v okamžiku vstupu na celní území Společenství:
— pohlednice a dopisy obsahující výlučně osobní sdělení,
— slepecká pošta,
— tiskoviny nepodléhající dovoznímu clu a
— jiné poštovní zásilky (dopisy a poštovní balíky), které jsou zproštěny povinnosti předložení k celnímu řízení na základě prováděcích předpisů k čl. 38 odst. 4 kodexu;
B) k vývozu:
a) poštovní zásilky (dopisy a poštovní balíky), které nepodléhají vývoznímu clu, v okamžiku převzetí poštovními orgány;
2. Za deklaranta a případně dlužníka se v případech uvedených v odst. 1 písm. A) považuje příjemce, v případech uvedených v písmenu B) odesílatel. Celní orgány mohou stanovit, že se za deklaranta a případně za dlužníka považuje poštovníspráva.
3. Pro účely odstavce 1 se zboží osvobozené od cla považuje za předložené k celnímu řízení podle článku 63 kodexu, celní prohlášení jako přijaté a zboží jako propuštěné
a) při dovozu okamžikem doručení zboží příjemci;
b) při vývozu okamžikem převzetí zboží poštovními orgány.
4. Je-li poštovní zásilka (dopisy nebo poštovní balíky), která nebyla zproštěna povinnosti předložení k celnímu řízení na základě prováděcích předpisů k čl. 38 odst. 4 kodexu, předložena k celnímu řízení bez celního prohlášení ►M18 CN22 ◄ nebo ►M18 CN23 ◄ nebo je-li toto prohlášení neúplné, určí celní orgány formu, jakou má být celní prohlášení podáno nebo doplněno.
Článek 238
Článek 237 se nevztahuje na
— poštovní zásilky (dopisy a poštovní balíky), které obsahují zboží obchodní povahy, jehož celková hodnota přesahuje statistickou prahovou hodnotu stanovenou platnými předpisy Společenství; celní orgány mohou stanovit vyšší hodnoty,
— poštovní zásilky (dopisy a poštovní balíky), které obsahují zboží obchodní povahy a které jsou součástí pravidelné řady obdobných zásilek,
— případy, kdy je celní prohlášení podáno písemně, ústně nebo pomocí počítačového zpracování dat,
— poštovní zásilky (dopisy a poštovní balíky) uvedené v čl. 235.
HLAVA VIII
KONTROLA ZBOŽÍ, ZJIŠTĚNÍ A JINÁ OPATŘENÍ CELNÍHO ÚŘADU
Článek 239
1. Kontrola zboží se provádí na místě určeném k tomuto účelu v době k tomu stanovené celními orgány.
2. Celní orgány však mohou na žádost deklaranta povolit provedení kontroly zboží na jiném místě nebo v jiné době než uvedené v odst. 1.
Vzniklé náklady hradí deklarant.
Článek 240
1. Jestliže se celní orgány rozhodnou provést kontrolu zboží, sdělí to deklarantovi nebo jeho zástupci.
2. Jestliže se celní orgány rozhodnou provést kontrolu pouze části zboží uvedeného v celním prohlášení, sdělí deklarantovi nebo jeho zástupci, o které zboží se jedná, aniž by tento mohl proti výběru cokoli namítat.
Článek 241
1. Deklarant nebo osoba, kterou určí, aby byla přítomna kontrole zboží, poskytuje celním orgánům součinnost potřebnou k usnadnění jejich úkolu. Jestliže poskytnutá součinnost celním orgánům nedostačuje, mohou od deklaranta vyžadovat, aby určil jinou osobu, která jim je schopna požadovanou součinnost poskytnout.
2. Pokud deklarant odmítne být přítomen kontrole zboží nebo určit osobu, která je schopna poskytnout celním orgánům součinnost, kterou považují za potřebnou, stanoví mu celní orgány lhůtu pro splnění požadavku, nedomnívají-li se, že lze od kontroly upustit.
Jestliže po uplynutí lhůty deklarant nevyhoví výzvě celních orgánů, provedou tyto orgány podle čl. 75 písm. a) kodexu kontrolu zboží z úřední povinnosti na náklady a nebezpečí deklaranta, a pokud to považují za potřebné, přizvou znalce nebo jinou osobu jmenovanou podle platných předpisů.
3. Zjištění celních orgánů při kontrole zboží provedená za podmínek odstavce 2 mají stejné právní účinky, jako by kontrola byla provedena za přítomnosti deklaranta.
4. Celní orgány mohou místo opatření uvedených v odstavcích 2 a 3 považovat celní prohlášení za neplatné, je-li nepochybné, že deklarantovo odmítnutí být přítomen při celní prohlídce zboží nebo určit osobu schopnou poskytnout jim potřebnou součinnost nebrání, ani se nesnaží bránit tomu, aby celní orgány zjistily porušení předpisů o propuštění dotyčného zboží do daného celního režimu ani aby byl použit čl. 66 odst. 1 nebo čl. 80 odst. 2 kodexu.
Článek 242
1. Jestliže se celní orgány rozhodnou odebrat vzorky, vyrozumějí o tom deklaranta nebo jeho zástupce.
2. Vzorky odebírají celní orgány samy. Mohou však vyžadovat, aby je pod jejich dohledem odebral deklarant nebo jím určená osoba.
Vzorky se odebírají metodami stanovenými k tomuto účelu platnými předpisy.
3. Vzorky lze odebírat pouze v množstvích, která jsou nezbytná k provedení rozboru nebo hloubkové kontroly, včetně případného srovnávacího rozboru.
Článek 243
1. Deklarant nebo osoba, kterou určí, aby byla přítomna odběru vzorků, poskytuje celním orgánům součinnost potřebnou k usnadnění odběru.
2. Pokud deklarant odmítne být přítomen odběru vzorků nebo určit osobu k tomuto účelu nebo pokud neposkytne celním orgánům součinnost potřebnou k usnadnění odběru, použije se čl. 241 odst. 1 druhá věta a odst. 2, 3 a 4.
Článek 244
Pokud celní orgány odeberou vzorky pro rozbor nebo hloubkovou kontrolu, propustí deklarantovi dotyčné zboží dříve, než jsou k dispozici výsledky rozboru nebo kontroly, pokud tomu jinak nic nebrání a pokud v případě, kdy vznikl nebo by mohl vzniknout celní dluh, již bylo dotyčné clo zaúčtováno a zaplaceno nebo zajištěno.
Článek 245
1. Množství zboží, které celní orgány odebraly jako vzorky, se neodečítá od množství zboží uvedeného v celním prohlášení.
2. Podává-li deklarant vývozní celní prohlášení nebo celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do režimu pasivního zušlechťovacího styku, je, pokud to okolnosti umožňují, oprávněn nahradit množství, která byla odebrána jako vzorky, stejným zbožím, aby byla zásilka opět úplná.
Článek 246
1. Nejsou-li odebrané vzorky během rozboru nebo hloubkové kontroly zničeny nebo znehodnoceny, vrátí se deklarantovi na jeho žádost a jeho náklady, jakmile se jejich uchovávání celními orgány stane bezpředmětné, zejména po vyčerpání všech opravných prostředků, které jsou deklarantovi dostupné proti rozhodnutí, které celní orgány přijaly na základě výsledků rozboru nebo hloubkové kontroly.
2. Vzorky, o jejichž vrácení deklarant nepožádá, se buď zničí, nebo je celní orgány uchovávají. Ve výjimečných případech však mohou celní orgány požadovat, aby zúčastněná osoba zbylé vzorky převzala.
Článek 247
1. Pokud celní orgány ověří celní prohlášení a přiložené doklady nebo provedou kontrolu zboží, uvedou předmět a výsledek ověření nebo kontroly alespoň na tom výtisku celního prohlášení nebo přiloženého dokladu, které si ponechávají. V případě, že byla provedena částečná kontrola zboží, se uvedou rovněž podrobnosti o šarži zboží, která byla kontrolována.
Celní orgány uvedou též případnou nepřítomnost deklaranta nebo jeho zástupce při provádění kontroly.
2. Jestliže výsledek ověření celního prohlášení a přiložených dokladů nebo kontroly zboží nesouhlasí s podaným celním prohlášením, uvedou celní orgány alespoň na tom výtisku celního prohlášení nebo přiloženého dokladu, které si ponechávají, údaje, ke kterým je třeba přihlédnout při vyměření cla na dané zboží a případně při výpočtu náhrad a ostatních částek vyplácených při vývozu, a rovněž při použití ostatních ustanovení týkajících se celního režimu, do nějž se zboží propouští.
3. Zjištění celních orgánů musejí případně rovněž uvádět opatření přijatá za účelem ztotožnění zboží. Zjištění musejí být dále opatřena datem a jménem úředníka, který je zapsal.
4. Celní orgány nemusejí uvádět žádné poznámky na celním prohlášení ani přiloženém dokladu podle odstavce 1, jestliže neověřují celní prohlášení ani neprovádějí kontrolu zboží.
5. Při uplatnění tranzitního režimu Společenství uvede celní úřad odeslání v souladu s výsledky kontroly příslušné údaje na tranzitním prohlášení.
Článek 248
1. Při propuštění zboží deklarantovi se zaúčtuje dovozní clo na základě údajů uvedených v celním prohlášení. Domnívají-li se celní orgány, že kontroly, které provedly, mohou vést ke stanovení vyšší částky cla, než je částka stanovená na základě údajů uvedených v celním prohlášení, vyžadují navíc poskytnutí dostatečné jistoty pro pokrytí rozdílu mezi částkou vyplývající z údajů uvedených v celním prohlášení a částkou, která může být pro zboží nakonec vyměřena. Deklarant však může namísto poskytnutí jistoty požádat o okamžité zaúčtování částky cla, která může být pro zboží nakonec vyměřena.
2. Jestliže celní orgány na základě kontrol, které provedly, stanoví jinou částku cla, než která vyplývá z údajů uvedených v celním prohlášení, zaúčtuje se při propuštění zboží takto stanovená částka.
3. Mají-li celní orgány pochybnosti, zda mají být uplatněny zákazy nebo omezení, a mohou tuto otázku zodpovědět teprve po obdržení výsledku kontrol, které provedly, nemůže být dotyčné zboží propuštěno.
4. Aniž je dotčen odstavec 1, mohou celní orgány nevyžadovat poskytnutí jistoty ve vztahu ke zboží, na které se vztahuje žádost o čerpání celní kvóty, jestliže v době, kdy je přijato celní prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu, zjistí, že daná celní kvóta není kritická ve smyslu článku 308c.
Článek 249
1. Formu, jakou se zboží propouští deklarantovi, určí celní orgány s ohledem na místo, kde se zboží nachází, a na zvláštní způsoby, kterými nad ním vykonávají dohled.
2. Je-li podáváno písemné celní prohlášení, uvede se propuštění zboží deklarantovi a jeho datum v celním prohlášení nebo případně na přiloženém dokladu a jedna jeho kopie se předá deklarantovi.
3. Při uplatnění tranzitního režimu Společenství, pokud to výsledky kontroly prohlášení umožňují, povolí celní úřad odeslání propuštění zboží a zaznamená datum tohoto propuštění do informatizovaného systému.
Článek 250
1. Nelze-li zboží propustit deklarantovi z jednoho z důvodů uvedených v čl. 75 písm. a) druhé nebo třetí odrážce kodexu, stanoví celní orgány deklarantovi lhůtu k odstranění překážek propuštění zboží.
2. Pokud deklarant v případech uvedených v čl. 75 písm. a) druhé odrážce kodexu nepředloží požadované doklady ve lhůtě stanovené podle odstavce 1, považuje se dotyčné celní prohlášení za bezpředmětné a celní úřad zruší jeho platnost. Použije se čl. 66 odst. 3 kodexu.
3. Jestliže deklarant v případech uvedených v čl. 75 písm. a) třetí odrážce kodexu, aniž je dotčeno případné použití čl. 66 odst. 1 prvního pododstavce nebo článku 182 kodexu, nezaplatí dlužné clo ve lhůtě stanovené podle odstavce 1 ani na tuto částku neposkytne jistotu, mohou celní orgány zahájit předběžné formality pro prodej zboží. V takovém případě, jestliže překážky propuštění zboží nejsou mezitím odstraněny, se zboží prodá, případně formou nucené dražby, pokud to umožňují právní předpisyčlenského státu, o jehož celní orgány se jedná. Celní orgány o tom vyrozumějí deklaranta.
Celní orgány mohou zboží na náklady a nebezpečí deklaranta umístit na zvláštní místo pod celním dohledem.
Článek 251
Odchylně od čl. 66 odst. 2 kodexu může být platnost celního prohlášení zrušena po propuštění zboží za těchto podmínek:
1. Jestliže se prokáže, že zboží bylo v celním prohlášení omylem navrženo do celního režimu, který obsahuje povinnost zaplatit dovozní clo, namísto propuštění do jiného celního režimu, zruší celní orgány platnost celního prohlášení, je-li příslušná žádost podána ve lhůtě tří měsíců od přijetí celního prohlášení a pokud
— zboží nebylo použito jinak, než stanoví celní režim, do kterého mělo být propuštěno,
— zboží bylo v celním prohlášení navrženo k propuštění do jiného celního režimu, pro který splnilo všechny požadované podmínky a
— zboží bylo okamžitě navrženo k propuštění do celního režimu, pro který bylo skutečně určeno.
Celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do tohoto jiného celního režimu nabývá účinku ke dni přijetí zrušeného celního prohlášení.
Ve výjimečných odůvodněných případech může celní úřad povolit prodloužení uvedené lhůty.
1a. Jestliže se prokáže, že zboží bylo v celním prohlášení omylem navrženo k propuštění do některého celního režimu s povinností zaplatit dovozní clo namísto jiného zboží, zruší celní orgány platnost tohoto celního prohlášení, je-li příslušná žádost podána ve lhůtě tří měsíců od přijetí celního prohlášení a pokud
— zboží původně navržené
—i) bylo použito pouze způsobem, který je povolen v jeho původním statusu, a
ii) bylo uvedeno do původního stavu
— a
— zboží, které mělo být skutečně navrženo v celním prohlášení k propuštění do původně zamýšleného celního režimu,
—i) by mohlo být v okamžiku podání původního celního prohlášení předloženo témuž celnímu úřadu a
ii) bylo v celním prohlášení navrženo k propuštění do celního režimu, který byl původně zamýšlen.
Ve výjimečných, řádně odůvodněných případech mohou celní orgány povolit prodloužení uvedené lhůty.
1b. Je-li vráceno zboží zaslané na dobírku, celní úřady zruší platnost celního prohlášení s návrhem na propuštění zboží do volného oběhu, je-li odpovídající žádost podána do tří měsíců ode dne přijetí celního prohlášení, pokud zboží bylo vyvezeno na adresu původního dodavatele nebo na jinou adresu uvedenou tímto dodavatelem.
1c. Je-li uděleno povolení se zpětnou působností v souladu s:
— článkem 294 při propuštění zboží do režimu volného oběhu se zvýhodněným sazebním zacházením nebo se sníženou nebo nulovou celní sazbou z důvodu zvláštního použití zboží, nebo
— článkem 508 pro celní režim s hospodářským účinkem.
2. Je-li zboží v celním prohlášení navrženo pro vývoz nebo do režimu pasivního zušlechťovacího styku, zruší se platnost celního prohlášení, jestliže
a) deklarant s ohledem na zboží, které buď podléhá dovoznímu clu, nebo které je předmětem žádosti o vrácení dovozního cla, poskytnutí vývozních náhrad nebo jiných částek nebo které při vývozu podléhá zvláštním opatřením,
— prokáže celnímu úřadu vývozu, že zboží neopustilo celní území Společenství,
— opět předloží uvedenému úřadu všechny výtisky celního prohlášení a všechny ostatní doklady, které obdržel po přijetí celního prohlášení,
— případně celnímu úřadu vývozu prokáže, že náhrady a jiné částky poskytnuté na základě vývozního celního prohlášení na dotyčné zboží byly vráceny nebo že příslušná úřední místa přijala potřebná opatření, aby tyto částky nebyly vyplaceny a
— případně podle platných předpisů splní ostatní povinnosti, které může celní úřad vývozu vyžadovat pro nápravu situace tohoto zboží.
Zrušení platnosti celního prohlášení má rovněž za následek zrušení odpočtů provedených na vývozní licence nebo osvědčení o stanovení sazby náhrady předem předložené v souvislosti s celním prohlášením.
Musí-li být zboží navrhované v celním prohlášení pro vývoz vyvezeno z celního území Společenství v určité lhůtě a tato lhůta není dodržena, platnost celního prohlášení se zruší;
b) v případě jiného zboží je celní úřad vývozu informován postupem podle čl. 792a odst. 1 o skutečnosti nebo má v souladu s čl. 796e odst. 2 za to, že zboží uvedené v celním prohlášení neopustilo celní území Společenství.
3. Jestliže zpětný vývoz zboží vyžaduje podání celního prohlášení, použije se bod 2 přiměřeně.
4. Bylo-li zboží Společenství propuštěno do režimu uskladňování v celním skladu podle čl. 98 odst. 1 písm. b) kodexu, lze požádat o zrušení platnosti daného celního prohlášení a toto zrušení provést, pouze pokud byla přijata opatření stanovená ve zvláštní právní úpravě pro případ nedodržení stanoveného určení.
Jestliže po uplynutí lhůty stanovené pro setrvání uvedeného zboží v režimu uskladňování v celním skladu nebyla podána žádost, aby tomuto zboží bylo poskytnuto zacházení podle zvláštní právní úpravy, přijmou celní orgány opatření, která tato úprava stanoví.
Článek 252
Pokud celní orgány rozhodnou o prodeji zboží Společenství podle čl. 75 písm. b) celního kodexu, provedou jej podle postupů platných v jednotlivých členských státech.
HLAVA IX
ZJEDNODUŠENÉ POSTUPY
KAPITOLA 1
Obecná ustanovení
Oddíl 1
Obecná ustanovení
Článek 253
1. Postup neúplného celního prohlášení umožňuje celním orgánům, aby v řádně odůvodněných případech přijaly celní prohlášení, které neobsahuje všechny údaje požadované pro celní daný režim nebo ke kterému nejsou přiloženy všechny nezbytné doklady.
2. Postup zjednodušeného celního prohlášení umožňuje propuštění zboží do daného celního režimu po podání zjednodušeného celního prohlášení a s následným podáním doplňkového celního prohlášení, které může být obecné, pravidelné nebo souhrnné.
3. Místní celní řízení umožňuje, aby zboží bylo propuštěno do daného celního režimu v prostorách zúčastněné osoby nebo na jiném místě určeném nebo schváleném celními orgány.
4. Kdokoli může požádat o povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení, které bude této osobě uděleno pro vlastní použití nebo k použití jako zástupce, jsou-li zavedeny dostatečné záznamy a postupy, které celnímu orgánu umožní identifikovat zastoupené osoby a vykonávat patřičné celní kontroly.
Tato žádost se může týkat rovněž integrovaného povolení, aniž je dotčen článek 64 kodexu.
5. Používání zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení je podmíněno poskytnutím jistoty pro dovozní cla a jiné poplatky.
6. Držitel povolení splní podmínky a kritéria stanovená v této kapitole a povinnosti vyplývající z povolení, aniž jsou dotčeny povinnosti deklaranta a pravidla týkající se vzniku celního dluhu.
7. Držitel povolení schvalující celní orgán informuje o všech činitelích, které nastaly po udělení povolení a které mohou mít vliv na další trvání nebo obsah povolení.
8. Nové posouzení povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení provádí schvalující celní orgán v těchto případech:
a) významné změny příslušných právních předpisů Společenství;
b) přiměřené náznaky, že držitel povolení již nesplňuje příslušné podmínky.
Pokud je povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení vydáno žadateli, jehož společnost byla založena před méně než třemi lety, provádí se v průběhu prvního roku po vydání podrobné sledování.
Článek 253a
Používá-li se při některém zjednodušeném postupu počítačové zpracování dat nebo celní prohlášení vyhotovená pomocí počítačového zpracování dat, použijí se přiměřeně čl. 199 odst. 2 a 3 a články 222, 223 a 224.
Používání zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení je podmíněno podáváním elektronických celních prohlášení a oznámení.
Avšak v případech, kdy celní orgány ani hospodářský subjekt nemají zaveden elektronický systém pro podání nebo příjem zjednodušených celních prohlášení nebo oznámení o místním celním řízení pomocí technologie počítačového zpracování dat, mohou celní orgány přijmout jiné formy celních prohlášení a oznámení, jež samy stanoví, provede-li se účinná analýza rizik.
Oddíl 2
Udělování, pozastavení a zrušení povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení
Článek 253b
1. Žádosti o povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení se předkládají pomocí vzoru žádosti uvedeného v příloze 67 nebo odpovídajícího elektronického formátu.
2. Pokud se schvalující celní orgán domnívá, že žádost neobsahuje veškeré požadované údaje, vyzve žadatele ve lhůtě 30 kalendářních dnů po obdržení žádosti, aby příslušné informace doplnil, a svou výzvu odůvodní.
3. Žádost není přijata, pokud:
a) není v souladu s odstavcem 1;
b) nebyla předložena příslušným celním orgánům;
c) byl žadatel odsouzen za závažný trestný čin související s jeho hospodářskou činností;
d) bylo v okamžiku předložení žádosti proti žadateli zahájeno řízení o prohlášení konkursu.
4. Před udělením povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení celní orgány zkontrolují záznamy žadatele, nelze-li využít výsledků předchozího auditu.
Článek 253c
1. Povolení zjednodušeného celního prohlášení se udělí za předpokladu, že jsou splněny podmínky a kritéria stanovené v článku 14h s výjimkou odst. 1 písm. c), v čl. 14i písm. d), e) a g) a v článku 14j.
Povolení místního celního řízení se udělí za předpokladu, že jsou splněny podmínky a kritéria stanovené v článku 14h s výjimkou odst. 1 písm. c), v článku 14i a v článku 14j.
Při udělování povolení uvedených v prvním a druhém pododstavci celní orgány použijí čl. 14a odst. 2 a tiskopis povolení uvedený v příloze 67.
2. Je-li žadatel držitelem osvědčení AEO podle čl. 14a odst. 1 písm. a) nebo c), má se za to, že byly splněny podmínky a kritéria stanovené v odstavci 1 tohoto článku.
Článek 253d
1. Schvalující celní orgán pozastaví povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení, jestliže:
a) je zjištěno nesplnění podmínek a kritérií uvedených v čl. 253c odst. 1;
b) se celní orgány důvodně domnívají, že držitel povolení nebo jiná osoba uvedená v čl. 14h odst. 1 písm. a), b) nebo d) spáchali čin, jenž povede k trestnímu řízení a souvisí s porušením celních předpisů.
V případě podle prvního pododstavce písmena b) tohoto článku však může schvalující celní orgán rozhodnout nepozastavit povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení, pokud má za to, že takové porušení je zanedbatelné ve vztahu k množství nebo objemu celních operací a že v souvislosti s tímto porušením nevzniká pochybnost o dobré víře držitele povolení.
Před přijetím rozhodnutí sdělí schvalující celní orgán svá zjištění držiteli povolení. Držitel povolení je oprávněn provést nápravu a/nebo vyjádřit své stanovisko do třiceti kalendářních dnů počínaje dnem sdělení.
2. Jestliže držitel povolení nezjedná nápravu situace uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. a) ve lhůtě třiceti kalendářních dnů, schvalující celní orgán držiteli oprávnění oznámí, že povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení se pozastavuje na dobu třiceti kalendářních dnů s cílem umožnit držiteli povolení přijmout požadovaná opatření k nápravě.
3. V případech podle odst. 1 prvního pododstavce písm. b) schvalující celní orgán pozastaví povolení do konce soudního řízení. Tuto skutečnost sdělí držiteli povolení.
4. Pokud držitel povolení není schopen zjednat nápravu během třiceti kalendářních dnů, avšak prokáže, že podmínky může splnit, jestliže bude prodloužena doba pozastavení, pozastaví schvalující celní orgán povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení o dalších 30 kalendářních dnů.
5. Pozastavením povolení není dotčen celní režim, který začal již před datem pozastavení, ale nebyl ještě ukončen.
Článek 253e
1. Jestliže držitel povolení schvalujícímu celnímu orgánu věrohodně prokázal, že přijal nutná opatření k dodržování podmínek a kritérií, které musí být splněny při povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení, zruší schvalující celní orgán pozastavení a vyrozumí držitele povolení. Pozastavení může být zrušeno před uplynutím lhůty stanovené v čl. 253d odst. 2 nebo 4.
2. Jestliže držitel povolení nepřijme nezbytná opatření v průběhu doby pozastavení stanovené v čl. 253d odst. 2 nebo 4, použije se článek 253g.
Článek 253f
1. Pokud držitel povolení není dočasně schopen plnit některou z podmínek a kritérií stanovených pro povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení, může požádat o pozastavení povolení. V tomto případě držitel povolení oznámí tuto skutečnost schvalujícímu celnímu orgánu a uvede den, kdy bude opět schopen plnit podmínky a kritéria. Schvalujícímu celnímu orgánu oznámí rovněž plánovaná opatření a harmonogram jejich provedení.
2. Jestliže držitel povolení není schopen zjednat nápravu ve lhůtě stanovené v jeho oznámení, může schvalující celní orgán povolit přiměřené prodloužení, pokud držitel povolení jednal v dobré víře.
Článek 253g
Aniž je dotčen článek 9 kodexu a článek 4 tohoto nařízení, schvalující celní orgán zruší povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení v těchto případech:
a) držitel povolení nezjedná nápravu podle čl. 253d odst. 2 a čl. 253f odst. 1;
b) držitel povolení nebo jiné osoby uvedené v čl. 14h odst. 1 písm. a), b) nebo d) se dopustili závažných nebo opakovaných porušení celních předpisů a neexistuje žádné další právo odvolání;
c) na žádost držitele povolení.
V případě podle prvního pododstavce písm. b) však může schvalující celní orgán rozhodnout, že povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení nezruší, pokud má za to, že taková porušení jsou zanedbatelná ve vztahu k množství nebo objemu celních operací a že v souvislosti s těmito porušeními nevzniká pochybnost o dobré víře držitele povolení.
KAPITOLA 1A
Jednotné povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení
Oddíl 1
Podávání žádosti
Článek 253h
1. Žádost o jednotné povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení se předkládá jednomu z celních orgánů uvedených v čl. 14d odst. 1 a 2.
Pokud se však povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení požaduje v rámci žádosti o jednotné povolení k zvláštnímu použití nebo pro celní režim s hospodářským účinkem nebo na základě takové žádosti, použije se čl. 292 odst. 5 a 6 nebo články 500 a 501.
2. Jestliže je část příslušných záznamů a dokumentace vedena v jiném členském státě, než ve kterém byla předložena žádost, žadatel řádně vyplní kolonky 5a, 5b a 7 tiskopisu žádosti, jejíž vzor je uveden v příloze 67.
3. Žadatel uvede snadno přístupné ústřední místo nebo jmenuje kontaktní osobu v rámci své organizace v členském státě, v němž byla předložena žádost, tak aby měly celní orgány k dispozici veškeré informace nezbytné k prokázání splnění požadavků pro udělení jednotného povolení.
4. Žadatelé v možném rozsahu předloží celním orgánům nezbytné údaje v elektronické podobě.
5. Do zavedení elektronického systému výměny údajů mezi dotčenými členskými státy, které je nezbytné pro účely příslušného celního režimu, může schvalující celní orgán zamítnout žádosti předložené podle odstavce 1, pokud by žádost o jednotné povolení znamenala neúměrný správní poplatek.
Článek 253i
1. Členské státy oznámí Komisi seznamy celních orgánů uvedených v čl. 253h odst. 1, jimž mají být žádosti podávány, a jakékoli jejich následné změny. Komise tyto informace zpřístupní na internetu. Tyto orgány působí jako celní orgány udělující jednotná povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení.
2. Členské státy jmenují ústřední úřad odpovědný za výměnu informací mezi členskými státy navzájem a mezi členskými státy a Komisí a informují o tomto úřadu Komisi.
Oddíl 2
Postup při vydávání
Článek 253j
1. Předkládá-li se žádost o jednotné povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení, schvalující celní orgán zpřístupní ostatním dotčeným celním orgánům tyto informace:
a) žádost;
b) předlohu povolení;
c) veškeré informace nezbytné pro udělení povolení.
Informace jsou zpřístupněny pomocí komunikačního systému uvedeného v článku 253m, jakmile je tento systém k dispozici.
2. Informace uvedené v odst. 1 písm. a), b) a c) schvalující celní orgán zpřístupní v těchto lhůtách:
a) 30 kalendářních dnů, pokud bylo žadateli dříve povoleno zjednodušené celní prohlášení nebo místní celní řízení nebo uděleno osvědčení AEO podle čl. 14a odst. 1 písm. a) nebo c);
b) 90 kalendářních dnů ve všech ostatních případech.
Pokud schvalující celní orgán není schopen tyto lhůty dodržet, může je prodloužit o dalších 30 kalendářních dnů. V těchto případech schvalující celní orgán sdělí žadateli důvody prodloužení před uplynutím těchto lhůt.
Lhůta počíná běžet okamžikem, kdy schvalující celní orgán obdrží veškeré nezbytné informace uvedené v odst. 1 písm. a), b) a c). Schvalující celní orgán vyrozumí žadatele o přijetí žádosti a o datu, kdy začíná běžet příslušná lhůta.
3. Do dne 31. prosince 2009 se maximální lhůty v délce 30 nebo 90 kalendářních dnů stanovené v prvním pododstavci odstavce 2 nahrazují 90 nebo 210 kalendářními dny.
Článek 253k
1. Schvalující celní orgán členského státu, v němž byla předložena žádost, a celní orgány ostatních členských států, jež jsou zapojeny do požadovaného jednotného povolení, spolupracují při stanovování provozních požadavků a požadavků na vykazování, včetně plánu kontrol pro dohled nad celním režimem používaným na základě jednotného povolení. Údaje, které mají být mezi dotčenými celními orgány vyměňovány pro účely celního režimu nebo režimů, však nejdou nad rámec údajů stanovených v příloze 30 A.
2. Celní orgány ostatních členských států, jichž se týká požadované jednotné povolení, sdělí schvalujícímu celnímu orgánu případné námitky do třiceti kalendářních dnů ode dne obdržení předlohy povolení. Je-li pro toto oznámení zapotřebí delší lhůta, schvalující celní orgán musí být vyrozuměn co nejdříve, v každém případě nejpozději v uvedené lhůtě. Tuto dodatečnou lhůtu lze prodloužit nejvýše o dalších 30 kalendářních dnů. Je-li lhůta prodloužena, schvalující celní orgán vyrozumí žadatele o prodloužení lhůty.
Pokud byly sděleny námitky a celní orgány v uvedené lhůtě nedosáhly dohody, žádost je zamítnuta v rozsahu, v němž byly vzneseny námitky.
Pokud konzultovaný celní orgán neodpoví ve lhůtě nebo lhůtách stanovených v prvním pododstavci, schvalující celní orgán může na odpovědnost konzultovaného celního orgánu předpokládat, že neexistují žádné námitky ohledně vydání takovéhoto povolení.
3. Před částečným nebo úplným zamítnutím žádosti schvalující celní orgán sdělí žadateli důvody, na nichž hodlá založit své rozhodnutí, a žadatel může sdělit své stanovisko do 30 kalendářních dnů ode dne oznámení.
Článek 253l
1. Jestliže o jednotné povolení žádá žadatel, jenž je držitelem osvědčení AEO podle čl. 14a odst. 1 písm. a) nebo c), povolení se udělí, pokud došlo k nezbytné výměně informací mezi:
a) žadatelem a schvalujícím celním orgánem;
b) schvalujícím celním orgánem a ostatními celními orgány, jichž se týká požadované jednotné povolení.
Pokud žadatel není držitelem osvědčení AEO podle čl. 14a odst. 1 písm. a) nebo c), povolení se udělí, jestliže se schvalující celní orgán ujistí, že žadatel bude schopen plnit podmínky a kritéria pro povolení stanovené nebo uvedené v článcích 253, 253a a 253c, a jestliže došlo k nezbytné výměně informací podle prvního pododstavce tohoto odstavce.
2. Poté, co schvalující celní orgán od ostatních dotčených celních orgánů obdrží souhlas či neobdrží žádné odůvodněné námitky, vydá povolení v souladu s tiskopisem povolení uvedeným v příloze 67 do 30 kalendářních dnů od uplynutí lhůt stanovených v čl. 253k odst. 2 nebo 3.
Schvalující celní orgán zpřístupní povolení celním orgánům v zúčastněných členských státech pomocí informačního a komunikačního systému uvedeného v článku 253m, jakmile je tento systém k dispozici.
3. Jednotná povolení zjednodušeného celního prohlášení a místního celního řízení jsou uznávána ve všech členských státech uvedených v kolonce 10 nebo kolonce 11 povolení, či případně v obou těchto kolonkách.
Oddíl 3
Předávání informací
Článek 253m
1. Pro informování a komunikaci mezi celními orgány a k informování Komise a hospodářských subjektů se použije, jakmile bude k dispozici, elektronický informační a komunikační systém, který vymezí Komise a celní orgány po vzájemné dohodě. Informace poskytnuté hospodářským subjektům jsou omezeny na údaje, které nemají důvěrnou povahu a které jsou vymezeny v hlavě II bodu 16 vysvětlivek k tiskopisu žádosti o zjednodušené celní postupy uvedenému v příloze 67.
2. Komise a celní orgány si pomocí systému uvedeného v odstavci 1 vyměňují, ukládají a zpřístupňují tyto informace:
a) údaje žádostí;
b) informace nezbytné pro proces vydání povolení;
c) jednotná povolení vydaná pro postupy uvedené v čl. 1 bodech 13 a 14 a popřípadě jejich změny, pozastavení a zrušení;
d) výsledky nového posouzení podle čl. 253 odst. 8.
3. S předchozím souhlasem držitele povolení mohou Komise a členské státy prostřednictvím internetu zveřejnit seznam jednotných povolení, jakož i údaje, které nemají důvěrnou povahu a které jsou vymezeny v hlavě II bodu 16 vysvětlivek k tiskopisu žádosti o zjednodušené postupy uvedenému v příloze 67. Tento seznam se aktualizuje.
KAPITOLA 2
Celní prohlášení s návrhem na propuštění do volného obÉhu
Oddíl 1
Neúplné celní prohlášení
Článek 254
Na žádost deklaranta mohou celní orgány přijmout celní prohlášení pro propuštění zboží do volného oběhu, i pokud v něm chybí určité údaje uvedené v příloze 37.
Tato celní prohlášení však musí obsahovat alespoň údaje pro neúplné celní prohlášení stanovené v příloze 30A.
Článek 255
1. K celním prohlášením, která mohou celní orgány na žádost deklaranta přijmout, přestože k nim nejsou přiloženy některé požadované doklady, musí být přiloženy alespoň ty doklady, jejichž předložení je nezbytné k propuštění zboží do volného oběhu.
2. Odchylně od odstavce 1 může být celní prohlášení, ke kterému není přiložen jeden nebo více dokladů, jejichž předložení je nezbytné k propuštění zboží do volného oběhu, přijato, je-li ke spokojenosti celních orgánů prokázáno, že
a) daný podklad existuje a je platný;
b) doklad nemohl být přiložen k celnímu prohlášení z důvodů, které nezávisí na vůli deklaranta a
c) každé prodlení při přijímání celního prohlášení by zabránilo propuštění zboží do volného oběhu nebo by mělo za následek uplatnění vyšší sazby cla.
Chybějící doklady musí být v každém případě v celním prohlášení vyznačeny.
Článek 256
1. Lhůta, kterou celní orgány stanoví deklarantovi pro sdělení údajů nebo předložení dokladů chybějících při přijetí celního prohlášení, nesmí přesahovat jeden měsíc ode dne přijetí celního prohlášení.
Jestliže se jedná o doklad, na jehož předložení závisí uplatnění sníženého nebo nulového dovozního cla, může být na žádost deklaranta poskytnuta lhůta delší, než stanoví první pododstavec, pokud je to za daných okolností odůvodněné. Tato lhůta nesmí přesahovat čtyři měsíce ode dne přijetí celního prohlášení. Lhůtu nelze prodloužit.
Jestliže se chybějící údaje nebo doklady týkají celní hodnoty, může celní úřad v případech, v nichž to považuje za nezbytné, stanovit delší lhůty nebo prodloužit lhůty již stanovené. Při celkové době trvání lhůt je třeba přihlížet k platným lhůtám pro promlčení.
2. Jestliže se snížené nebo nulové dovozní clo vztahuje pouze na zboží propuštěné do volného oběhu v rámci celních kvót nebo, nebyla-li opětovně zavedena běžná sazba cla, v rámci celního stropu nebo jiných preferenčních sazebních opatření, lze výhody plynoucí z celní kvóty nebo celního stropu přiznat až poté, co jsou celním orgánům předloženy doklady, na nichž závisí uplatnění snížené nebo nulové sazby dovozního cla. Doklady musí být předloženy v každém případě
— před vyčerpáním celní kvóty, nebo
— v ostatních případech přede dnem, kdy opatření Společenství opětovně zavádí běžné sazby dovozního cla.
3. S výhradou odstavců 1 a 2, může být doklad, na jehož předložení závisí uložení sníženého nebo nulového dovozního cla, předložen po uplynutí období, pro které bylo stanoveno toto snížené nebo nulové dovozní clo, pokud bylo celní prohlášení týkající se dotyčného zboží přijato před tímto datem.
Článek 257
1. Přijetí neúplného celního prohlášení celním úřadem nesmí vést k tomu, že zboží nebude propuštěno nebo se jeho propuštění opozdí, jestliže tomu jinak nic nebrání. Aniž je dotčen článek 248, propouští se zboží za podmínek stanovených v odstavcích 2 až 5.
2. Jestliže dodatečné předložení dokladů nebo sdělení údajů chybějících při přijetí celního prohlášení neovlivňuje částku cla, které má být uloženo na zboží, jehož se celní prohlášení týká, zaúčtují celní orgány neprodleně výši cla zjištěnou obvyklým způsobem.
3. Jestliže celní prohlášení obsahuje předběžný údaj o hodnotě podle článku 254, celní orgány
— neprodleně zaúčtují částku cla vypočtenou na základě tohoto údaje a
— případně vyžadují poskytnutí jistoty ve výši rozdílu mezi touto částkou a částkou, která může být pro zboží nakonec vyměřena.
4. Pokud může dodatečné předložení dokladů nebo sdělení údajů chybějících při přijetí celního prohlášení v jiných případech, než které jsou uvedeny v odstavci 3, ovlivnit výši cla, které by mělo být uloženo na zboží, jehož se celní prohlášení týká, postupují celní orgány takto:
a) jestliže může dodatečné sdělení chybějících údajů nebo předložení dokladů vést k uplatnění snížené sazby cla,
— neprodleně zaúčtují částku cla vypočtenou podle této snížené sazby a
— vyžadují poskytnutí jistoty ve výši rozdílu mezi touto částkou a částkou, která by byla vypočtena při použití běžné celní sazby;
b) jestliže může dodatečné sdělení chybějících údajů nebo předložení dokladů vést k úplnému osvobození od cla, požadují poskytnutí jistoty pro clo případně uložené na základě výpočtu s použitím běžné celní sazby.
5. Aniž jsou dotčeny pozdější změny, zejména v důsledku konečného stanovení celní hodnoty, může deklarant namísto poskytnutí jistoty požádat o okamžité zaúčtování,
— v případě použití odst. 3 druhé odrážky nebo odst. 4 písm. a) druhé odrážky částkycla, která může být pro zboží nakonec vyměřena,
— v případě použití odst. 4 písm. b) cla vypočteného s použitím běžné celní sazby.
Článek 258
Pokud deklarant ve lhůtě stanovené podle článku 256 nedodá údaje nezbytné pro konečné stanovení celní hodnoty nebo nesdělí chybějící údaje nebo nepředloží doklady, zaúčtují celní orgány neprodleně jako clo, které se ukládá na dotyčné zboží, částku jistoty poskytnuté podle čl. 257 odst. 3 druhé odrážky nebo odst. 4 písm. a) druhé odrážky a písm. b).
Článek 259
Neúplné celní prohlášení, které bylo přijato podle článků 254 až 257, může deklarant buď sám doplnit, nebo se souhlasem celního úřadu nahradit novým celním prohlášením, které odpovídá požadavkům článku 62 kodexu.
V obou případech je okamžikem rozhodným pro stanovení případně dlužného cla a pro použití ostatních ustanovení o propuštění zboží do volného oběhu okamžik přijetí neúplného celního prohlášení.
Oddíl 2
Zjednodušené celní prohlášení
Článek 260
1. ►M32 Žadatel ◄ se na písemnou žádost, která obsahuje všechny potřebné údaje, povolí, aby za podmínek a podle pravidel uvedených v článcích 261 a 262 podal při předložení zboží k celnímu řízení celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do volného oběhu ve zjednodušené formě.
2. Takové zjednodušené celní prohlášení musí obsahovat alespoň údaje stanovené pro zjednodušené dovozní celní prohlášení stanovené v příloze 30A.
3. Pokud to okolnosti umožňují, mohou celní orgány povolit, aby žádost o propuštění zboží do volného oběhu podle odst. 2 druhé odrážky byla nahrazena obecnou žádostí, která se vztahuje na všechna propuštění zboží do volného oběhu provedená v určitém období. Odkaz na povolení udělené na základě této obecné žádosti se uvádí na obchodní nebo správní doklad, který je předkládán podle odstavce 1.
4. Ke zjednodušenému celnímu prohlášení se přiloží všechny doklady, na jejichž předložení případně závisí propuštění zboží do volného oběhu. Použije se čl. 255 odst. 2.
5. Tímto článkem není dotčen článek 278.
Článek 261
1. Povolení používat postup zjednodušeného celního prohlášení se žadateli udělí, jsou-li splněny podmínky a kritéria uvedené v článcích 253, 253a, 253b a 253c.
2. Je-li žadatel držitelem osvědčení AEO uvedeného v čl. 14a odst. 1 písm. a) nebo c), schvalující celní orgán povolení udělí, pokud mezi žadatelem a schvalujícím celním orgánem došlo k nezbytné výměně informací. Veškeré podmínky a kritéria stanovené v odstavci 1 tohoto článku se považují za splněné.
Článek 262
1. Povolení uvedené v článku 260 musí obsahovat tyto údaje:
a) celní úřad nebo celní úřady, které jsou příslušné k přijímání zjednodušených celních prohlášení;
b) zboží, na které se povolení vztahuje, a
c) bližší údaje o jistotě, kterou musí zúčastněná osoba poskytnout k zajištění celního dluhu, který by mohl vzniknout.
Povolení dále stanoví formu a obsah doplňkových celních prohlášení a lhůty, ve kterých je celní prohlášení třeba podávat celním orgánům k tomu určeným.
2. Celní orgány mohou zprostit povinnosti předložit doplňkové celní prohlášení, jestliže se zjednodušené celní prohlášení vztahuje na zboží, jehož hodnota je nižší než statistická prahová hodnota stanovená v platných předpisech Společenství a jestliže zjednodušené celní prohlášení obsahuje všechny údaje potřebné k propuštění zboží do volného oběhu.
Oddíl 3
Místní celní řízení
Článek 263
Místní celní řízení se povolí za podmínek a podle pravidel uvedených v článcích 264, 265 a 266 každé osobě, která si přeje provést propuštění zboží do volného oběhu ve svých prostorách nebo na jiném místě uvedeném v článku 253 a která za tímto účelem podá celním orgánům písemnou žádost, která obsahuje všechny údaje nutné pro udělení povolení
— pro zboží nacházející se v tranzitním režimu Společenství nebo společném tranzitním režimu, pro něž bylo uvedené osobě povoleno zjednodušení formalit u celního úřadu určení ►M19 podle článků 406, 407 a 408 ◄ ,
— pro zboží, které bylo předtím propuštěno do režimu s hospodářským účinkem, aniž je dotčen článek 278,
— pro zboží, které bylo po předložení k celnímu řízení podle článku 40 kodexu dopraveno do dotyčných prostor nebo na dotyčná místa v jiném tranzitním režimu, než které jsou uvedeny v první odrážce,
— pro zboží, které vstoupilo na celní území Společenství jako zboží zproštěné povinnosti být předloženo k celnímu řízení podle čl. 41 písm. b) kodexu.
Článek 264
1. Povolení používat místní celní řízení se žadateli udělí, jsou-li splněny podmínky a kritéria uvedené v článcích 253, 253a, 253b a 253c.
2. Je-li žadatel držitelem osvědčení AEO uvedeného v čl. 14a odst. 1 písm. a) nebo c), schvalující celní orgán povolení udělí, pokud mezi žadatelem a schvalujícím celním orgánem došlo k nezbytné výměně informací. Veškeré podmínky a kritéria stanovené v odstavci 1 tohoto článku se považují za splněné.
▼M32 —————
Článek 266
1. Aby se celní orgány mohly přesvědčit o řádném průběhu místního celního řízení, je držitel povolení uvedeného v článku 263 povinen
a) v případech zmíněných v čl. 263 první a třetí odrážce,
i) je-li zboží propouštěno do volného oběhu, při jeho příchodu na místo k tomu určené
— sdělit příchod zboží celním orgánům formou a způsobem jimi stanovenými, aby dosáhl jeho propuštění, a
— zapsat zboží do svých záznamů;
ii) předchází-li propuštění do volného oběhu přechodné uskladnění zboží ve smyslu článku 50 kodexu na stejném místě, před uplynutím lhůty stanovené v článku 49 kodexu
— sdělit celním orgánům formou a způsobem jimi stanovenými, že hodlá umístit zboží do volného oběhu, aby dosáhl jeho propuštění, a
— zapsat zboží do svých záznamů;
b) v případech zmíněných v čl. 263 druhé odrážce
— sdělit celním orgánům formou a způsobem jimi stanovenými, že hodlá umístit zboží do volného oběhu, aby dosáhl jeho propuštění, a
— zapsat zboží do svých záznamů.
Sdělení podle první odrážky není požadováno, jestliže zboží, které má být propuštěno do volného oběhu, již bylo propuštěno do režimu uskladňování v celním skladu typu D;
c) v případech zmíněných v čl. 263 čtvrté odrážce při příchodu zboží na místo k tomu určené
— zapsat zboží do svých záznamů;
d) mít pro celní orgány k dispozici od okamžiku zápisu do záznamů zmíněných v písmenech a), b) a c) veškeré doklady, na jejichž předložení případně závisí použití předpisů o propuštění zboží do volného oběhu.
2. Pokud není dotčena kontrola řádného průběhu řízení, mohou celní orgány
a) držiteli povolení povolit, aby sdělení podle odst. 1 písm. a) a b) učinil již bezprostředně před příchodem zboží;
b) za zvláštních okolností odůvodněných druhem zboží a rychlým sledem dovozů zprostit držitele povolení povinnosti sdělit příslušnému celnímu úřadu každý příchod zboží, pokud mu poskytne veškeré údaje, které tento úřad považuje za potřebné, aby mohl případně uplatnit právo provést kontrolu zboží.
Zápis zboží do záznamů zúčastněné osoby se považuje za jeho propuštění.
3. Zápis v záznamech uvedený v odst. 1 písm. a), b) a c) může být nahrazen jakoukoli jinou formalitou požadovanou celními orgány, která skýtá obdobné záruky. Tento zápis určí datum, kdy byl proveden, a musí obsahovat alespoň údaje uvedené pro celní prohlášení pro místní celní řízení uvedené v příloze 30A.
Článek 267
Povolení podle článku 263 upravuje pravidla pro průběh řízení, zejména
— zboží, na něž se vztahuje,
— formu povinností uvedených v článku 266 a údaj o jistotě, kterou má zúčastněná osoba poskytnout,
— okamžik, kdy je zboží propuštěno,
— lhůtu, v níž musí být příslušnému celnímu úřadu k tomu určenému podáno doplňkové celní prohlášení,
— podmínky, za nichž může být pro zboží případně podáno obecné, pravidelné nebo souhrnné celní prohlášení.
KAPITOLA 3
celní prohlášení s návrhem na propuštění do režimu s hospodářským účinkem
Oddíl 1
Propuštění do režimu s hospodářským účinkem
Pododdíl 1
Propuštění do režimu uskladňování v celním skladu
A.
Neúplné celní prohlášení
Článek 268
1. Na žádost deklaranta může vstupní celní úřad přijmout celní prohlášení pro režim uskladnění v celním skladu, i pokud v nich chybí určité údaje uvedené v příloze 37.
Tato celní prohlášení však musí obsahovat alespoň údaje pro neúplné celní prohlášení uvedené v příloze 30A.
2. Články 255, 256 a 259 se použijí přiměřeně.
3. Tento článek se nevztahuje na celní prohlášení s návrhem na propuštění zemědělských produktů Společenství uvedených ►M20 v článku 524 ◄ do tohoto režimu.
B.
Zjednodušené celní prohlášení
Článek 269
1. Povolení používat postup zjednodušeného celního prohlášení se žadateli udělí, jsou-li splněny podmínky a kritéria uvedené v článcích 253, 253a, 253b, 253c a 270.
2. Jestliže se tento postup použije pro sklad typu D, musí zjednodušené celní prohlášení obsahovat také údaje nezbytné ke ztotožnění zboží natolik přesné, aby bylo možné zboží okamžitě a nepochybně sazebně zařadit, a jeho celní hodnotu.
3. Postup podle odstavce 1 se nevztahuje na sklady typu F ani na propuštění zemědělských produktů Společenství uvedených ►M20 v článku 524 ◄ do tohoto režimu bez ohledu na typ skladu.
4. Postup podle odstavce 1 druhé odrážky se vztahuje na sklady typu B, avšak s vyloučením možnosti používat obchodní doklad. Pokud správní doklad neobsahuje všechny údaje uvedené v příloze 37 hlavě I části B, musí být tyto údaje poskytnuty v žádosti o propuštění do daného režimu, která doklad doprovází.
Článek 270
1. Žádost uvedená v čl. 269 odst. 1 musí být podána písemně a obsahovat všechny údaje potřebné pro vydání povolení.
Jestliže to okolnosti dovolují, může být žádost podle čl. 269 odst. 1 nahrazena obecnou žádostí, která se vztahuje na všechny postupy provedené v určitém období.
V tom případě je nutno podat globální žádost ►M20 podle článků 497, 498 a 499 ◄ spolu se žádostí o povolení provozovat celní sklad nebo v případě, že povolení již bylo vydáno, se žádostí o změnu původního povolení celnímu orgánu, který povolil použití tohoto režimu.
▼M32 —————
5. Je-li žadatel držitelem osvědčení AEO uvedeného v čl. 14a odst. 1 písm. a) nebo c), schvalující celní orgán povolení udělí, pokud mezi žadatelem a schvalujícím celním orgánem došlo k nezbytné výměně informací. Veškeré podmínky a kritéria stanovené v odstavci 1 tohoto článku se považují za splněné.
Článek 271
Povolení podle čl. 269 odst. 1 upravuje zvláštní pravidla pro průběh celního režimu, včetně vstupních celních úřadů příslušných pro daný režim.
Podání doplňkového celního prohlášení se nevyžaduje.
C.
Místní celní řízení
Článek 272
1. Povolení používat místní celní řízení se žadateli udělí, jsou-li splněny podmínky a kritéria uvedené v odstavci 2 a v článcích 253, 253a, 253b a 253c a 274.
2. Místní celní řízení se nevztahuje na celní sklady typu B a F ani na propouštění zemědělských produktů Společenství uvedených ►M20 v článku 524 ◄ do tohoto režimu ve všech typech skladů.
3. Článek 270 se použije přiměřeně.
Článek 273
1. Aby se celní orgány mohly přesvědčit o řádném průběhu místního celního řízení, je držitel povolení povinen po dopravení zboží na místo k tomu určené
a) sdělit příchod zboží kontrolnímu úřadu formou jímstanovenou;
b) zaznamenat zboží do své skladové evidence;
c) mít pro kontrolní úřad k dispozici veškeré doklady týkající se propuštění zboží do tohoto režimu.
Záznam uvedený v písmenu b) musí obsahovat alespoň údaje používané v běžném obchodním styku k označení zboží a jeho množství.
2. Použije se čl. 266 odst. 2.
Článek 274
Povolení uvedené v čl. 272 odst. 1 upravuje pravidla pro průběh řízení, zejména
— zboží, na něž se vztahuje,
— formu povinností uvedených v článku 273,
— okamžik, kdy je zboží propuštěno deklarantovi.
Doplňkové celní prohlášení se nemusí podávat.
Pododdíl 2
Propuštění do režimu aktivního zušlechťovacího styku, přepracování pod celním dohledem nebo dočasného použití.
A.
Neúplné celní prohlášení
Článek 275
1. Na žádost deklaranta může přijmout vstupní celní úřad celní prohlášení pro propuštění zboží do jiného celního režimu s hospodářským účinkem, než je pasivní zušlechťovací styk nebo uskladňování v celním skladu, i pokud v nich chybí určité údaje stanovené v příloze 37 nebo k nim nejsou připojeny určité doklady uvedené v článku 220.
Tato celní prohlášení však musí obsahovat alespoň údaje pro neúplné celní prohlášení uvedené v příloze 30A.
2. Články 255, 256 a 259 se použijí přiměřeně.
3. V případě propuštění zboží do režimu aktivního zušlechťovacího styku (v systému navracení) se přiměřeně použijí rovněž články 257 a 258.
B.
Zjednodušené celní prohlášení a místní celní řízení
Článek 276
Články 260 až 267 a článek 270 se použijí přiměřeně na zboží navržené v celním prohlášení do celního režimu s hospodářským účinkem uvedeného v tomto pododdílu.
Pododdíl 3
Zboží navržené v celním prohlášení do režimu pasivního zušlechťovacího styku
Článek 277
Ustanovení článků 279 až 289 vztahující se na zboží navržené v celním prohlášení pro vývoz se použijí přiměřeně na zboží navržené v celním prohlášení pro vývoz v režimu pasivního zušlechťovacího styku.
Pododdíl 4
Společná ustanovení
Článek 277a
Pokud byla stejné osobě udělena dvě nebo více povolení týkající se celních režimů s hospodářským účinkem a pokud je jeden z těchto režimů vyřízen propuštěním zboží do druhého režimu za použití místního celního řízení, nemusí být doplňkové celní prohlášení vyžadováno.
Oddíl 2
Vyřízení celního režimu s hospodářským účinkem
Článek 278
1. Při vyřizování celního režimu s hospodářským účinkem, s výjimkou pasivního zušlechťovacího styku a uskladňování v celním skladu, lze použít zjednodušené postupy stanovené pro propuštění zboží do volného oběhu, vývoz nebo zpětný vývoz. V případě zpětného vývozu se použijí články 279 až 289 přiměřeně.
2. Při propuštění zboží do volného oběhu pro režim pasivního zušlechťovacího styku lze použít zjednodušené postupy podle článků 254 až 267.
3. Při vyřizování režimu uskladňování v celním skladu lze použít zjednodušené postupy stanovené pro propuštění zboží do volného oběhu, vývoz a zpětný vývoz.
Avšak
a) pro zboží propuštěné do režimu uskladňování v celním skladu typu F nelze použít žádné zjednodušené postupy;
b) pro zboží propuštěné do režimu uskladňování v celním skladu typu B lze použít pouze postupy neúplného celního prohlášení a zjednodušeného celního prohlášení;
c) povolení pro sklad typu D automaticky zahrnuje použití místního celního řízení pro propuštění zboží do volného oběhu.
Jestliže si však zúčastněná osoba přeje použít údaje pro vyměření poplatku, které není možné ověřit bez fyzické kontroly zboží, nelze tento postup použít. V tomto případě mohou být použity jiné postupy zahrnující předložení zboží k celnímu řízení;
d) pro zemědělské produkty Společenství uvedené v článku 524, které byly propuštěny do režimu uskladňování v celním skladu, nelze použít žádný zjednodušený postup.
KAPITOLA 4
Vývozní celní prohlášení
Článek 279
Vývozní formality stanovené v článcích 786 až 796e mohou být zjednodušeny v souladu s touto kapitolou.
Oddíl 1
Neúplné celní prohlášení
Článek 280
1. Na žádost deklaranta může celní úřad vývozu přijmout vývozní celní prohlášení, i pokud v nich chybí určité údaje uvedené v příloze 37.
Tato celní prohlášení však musí obsahovat alespoň údaje pro neúplné celní prohlášení stanovené v příloze 30A.
U zboží, které podléhá vývoznímu clu nebo na které se vztahuje jiné opatření stanovené v rámci společné zemědělské politiky, musí vývozní celní prohlášení obsahovat všechny údaje, které umožňují správné uložení cla nebo provádění uvedených opatření.
2. Články 255 až 259 se přiměřeně použijí na vývozní celní prohlášení.
Článek 281
1. Použije-li se článek 789, lze doplňkové celní prohlášení podat celnímu úřadu příslušnému pro místo, kde je usazen vývozce.
2. Je-li subdodavatel usazen v jiném členském státě, než ve kterém je usazen vývozce, použije se odstavec 1 jen v případě, že jsou požadované údaje předávány v elektronické podobě v souladu s článkem 4d.
3. Na neúplném vývozním celním prohlášení musí být upřesněno, na kterém celním úřadu se podá doplňkové vývozní celní prohlášení. Celní úřad, který obdrží neúplné vývozní celní prohlášení, sdělí údaje o neúplném vývozním celním prohlášení celnímu úřadu, na kterém má být podáno doplňkové celní prohlášení podle odstavce 1 tohoto článku.
4. V případech uvedených v odstavci 2 celní úřad, který obdržel doplňkové celní prohlášení, neprodleně sdělí údaje o doplňkovém celním prohlášení celnímu úřadu, na kterém bylo podáno neúplné vývozní celní prohlášení.
Oddíl 2
Zjednodušené celní prohlášení
Článek 282
1. Povolení používat postup zjednodušeného celního prohlášení se udělí v souladu s podmínkami a způsobem stanoveným v článcích 253, 253a, 253b a 253c, čl. 261 odst. 2 a článku 262, který se použije přiměřeně.
2. Zjednodušené celní prohlášení musí obsahovat alespoň údaje stanovené pro zjednodušené celní prohlášení stanovené v příloze 30A.
Články 255 až 259 se použijí přiměřeně.
Oddíl 3
Místní celní řízení
Článek 283
Povolení používat místní celní řízení se udělí v souladu s podmínkami a způsobem stanoveným v článcích 253, 253a, 253b a 253c každé osobě (dále jen „schválený vývozce“), která si přeje provést vývozní formality ve svých prostorách nebo na jiném místě určeném nebo schváleném celními orgány.
▼M38 —————
Článek 285
1. Schválený vývozce je před odchodem zboží z míst uvedených v článku 283 povinen splnit tyto povinnosti:
a) řádně oznámit vývoznímu celnímu úřadu tento odchod podáním zjednodušeného celního prohlášení uvedeného v článku 282;
b) mít pro celní orgány k dispozici veškeré doklady předepsané pro vývoz zboží.
2. Schválený vývozce může namísto zjednodušeného vývozního celního prohlášení podat úplné vývozní celní prohlášení. V takovém případě se nepoužije požadavek na podání doplňkového celního prohlášení podle čl. 76 odst. 2 kodexu.
Článek 285a
1. Celní orgány mohou osvobodit schváleného vývozce od povinnosti podat zjednodušené celní prohlášení vývoznímu celnímu úřadu pro každý odchod zboží. Tato výjimka může být udělena, pouze pokud schválený vývozce splní tyto podmínky:
a) schválený vývozce oznámí vývoznímu celnímu úřadu každý odchod zboží způsobem a ve formě stanovenými tímto celním úřadem;
b) schválený vývozce dodá nebo zpřístupní celním orgánům veškeré údaje, které považují za nezbytné, aby mohly provést účinnou analýzu rizik před odchodem zboží z míst uvedených v článku 283;
c) schválený vývozce zapíše zboží do svých záznamů.
Zápis uvedený v prvním pododstavci písm. c) může být nahrazen jakoukoli jinou formalitou požadovanou celními orgány, která skýtá obdobné záruky. Zápis musí být datován a musí obsahovat údaje nezbytné ke ztotožnění zboží.
1a V případech, kdy se použije článek 592a nebo 592d, mohou celní orgány hospodářskému subjektu povolit, aby do svých záznamů neprodleně zapsal každou vývozní operaci a všechny tyto operace pravidelně vykazoval schvalujícímu celnímu úřadu na doplňkovém celním prohlášení, a to až do jednoho měsíce poté, co zboží opustí celní území Společenství. Toto povolení lze udělit za následujících podmínek:
a) hospodářský subjekt povolení uplatňuje pouze na zboží, které nepodléhá zákazům a omezením;
b) hospodářský subjekt poskytuje celnímu úřadu vývozu všechny informace, jež tento úřad pokládá za nutné proto, aby mohl u zboží vykonávat kontroly;
c) v případech, kdy se celní úřad vývozu liší od celního úřadu výstupu, se celní orgány dohodnou na použití tohoto režimu a informace uvedené v písmenu b) jsou dostupné i celnímu úřadu výstupu.
Použije-li se postup uvedený v prvním pododstavci, považuje se zápis zboží do záznamů za jeho propuštění k vývozu a výstupu.
2. Za zvláštních okolností odůvodněných druhem dotčeného zboží a rychlým sledem vývozů mohou celní orgány do 30. června 2009 zprostit schváleného vývozce požadavků uvedených v odst. 1 prvním pododstavci písm. a) a b), pokud celnímu úřadu vývozu poskytne veškeré údaje, které tento úřad považuje za potřebné, aby mohl případně uplatnit právo provést kontrolu zboží před jeho výstupem.
Zápis zboží do záznamů schváleného vývozce se v tomto případě považuje za jeho propuštění.
Článek 285b
1. Údaje uvedené v čl. 285a odst. 1 prvním pododstavci písm. a) musí být vývoznímu celnímu úřadu poskytnuty ve lhůtách uvedených v článcích 592b a 592c.
2. Zápis do záznamů podle čl. 285a odst. 1 prvním pododstavci písm. c) musí obsahovat údaje pro vývozní celní prohlášení pro místní celní řízení uvedené v příloze 30A.
3. Celní orgány zajistí, aby byly splněny požadavky uvedené v článcích 796a až 796e.
Článek 286
1. Pro účely kontroly se skutečnost, že zboží skutečně opustilo celní území Společenství, prokazuje výtiskem 3 jednotného správního dokladu.
Povolení stanoví, že výtisk 3 jednotného správního dokladu musí být předem potvrzen.
2. Potvrzení předem se provede
a) otiskem služebního razítka příslušného celního úřadu a podpisem úředníka tohoto celního orgánu v kolonce A nebo
b) otiskem zvláštního razítka schváleného vývozce podle vzoru uvedeného v příloze 62.
Tento otisk může být na tiskopisech předtištěn, jestliže jejich tisk provádí tiskárna schválená k tomuto účelu.
3. Před odchodem zboží musí schválený vývozce splnit tyto požadavky:
a) splnit formality uvedené v článku 285 nebo 285a;
b) na přiloženém dokladu nebo jakémkoli jiném nosiči dat, který tento doklad nahrazuje, uvést tyto údaje:
i) odkaz na zápis do záznamů,
ii) datum provedení zápisu uvedeného v bodu i),
iii) číslo povolení,
iv) název celního orgánu, který povolení vydal.
Článek 287
1. Povolení podle článku 283 stanoví prováděcí pravidla pro průběh řízení, a to zejména:
a) zboží, na které se povolení vztahuje;
b) formu, jakou mají být splněny podmínky stanovené v čl. 285a odst. 1;
c) způsob a okamžik propuštění zboží;
d) obsah jakéhokoli přiloženého dokladu nebo nosiče dat, který tento doklad nahrazuje, a způsob jeho potvrzování;
e) pravidla pro vyhotovení a lhůtu pro podání doplňkového celního prohlášení.
Použijí-li se články 796a až 796e, propuštění podle prvního pododstavce písm. c) se poskytne v souladu s článkem 796b.
2. Povolení zahrnuje závazek schváleného vývozce, že přijme všechna opatření potřebná pro bezpečné uchovávání zvláštního razítka a tiskopisů opatřených otiskem úředního razítka celního úřadu vývozu nebo otiskem zvláštního razítka.
Oddíl 4
Společná ustanovení pro oddíly 2 a 3
▼M32 —————
Článek 289
Jestliže celý vývoz probíhá na území jednoho členského státu, může tento členský stát kromě postupu uvedeného v oddílech 2 a 3 a s ohledem na politiky Společenství stanovit další zjednodušení.
Deklarant však musí zpřístupnit celním orgánům veškeré údaje nezbytné pro provedení účinné analýzy rizik a kontroly zboží před jeho výstupem.
ČÁST II
CELNĚ SCHVÁLENÉ URČENÍ
HLAVA I
PROPUŠTĚNÍ DO VOLNÉHO OBĚHU
KAPITOLA 1
Obecná ustanovení
Článek 290
1. Je-li zboží Společenství vyváženo s použitím karnetu ATA podle článku 797, může být propuštěno do volného oběhu na podkladě karnetu ATA.
2. V tomto případě provede celní úřad, u kterého se zboží propouští do volného oběhu, tyto formality:
a) ověří údaje v kolonkách A až G útržkového listu pro zpětný dovoz;
b) vyplní kmenový list a kolonku H útržkového listu pro zpětný dovoz;
c) ponechá si útržkový list pro zpětný dovoz.
3. Pokud se formality k ukončení dočasného vývozu zboží Společenství vyřizují u jiného celního úřadu, než u kterého zboží vstupuje na celní území Společenství, dopravuje se zboží mezitímto celním úřadem a celním úřadem, kde se vyřizují tyto formality, bez dalších formalit.
KAPITOLA 1a
Ustanovení týkající se banánů.
Článek 290a
Pro účely této kapitoly a příloh 38b a 38c se rozumí:
a) „osobou oprávněnou k vážení“ jakýkoli hospodářský subjekt schválený celním úřadem k vážení čerstvých banánů;
b) „záznamy žadatele“ všechny doklady potřebné k vážení čerstvých banánů;
c) „čistou hmotností čerstvých banánů“ hmotnost banánů bez jakýchkoli obalových materiálů a kontejnerů;
d) „zásilkou čerstvých banánů“ zásilka obsahující veškeré množství čerstvých banánů naložených na jeden dopravní prostředek a odeslaných jedním vývozcem jednomu příjemci nebo více příjemcům;
e) „místem vykládky“ jakékoli místo, kde může být zásilka čerstvých banánů vyložena nebo kam může být v rámci celního režimu přesunuta, nebo v případě nákladu přepravovaného v kontejneru jakékoli místo, kde je kontejner vyložen z lodi, letadla či jiného hlavního dopravního prostředku nebo kde je kontejner vybalen.;
Článek 290b
1. Každý celní úřad poskytuje na základě žádosti status osoby oprávněné k vážení hospodářským subjektům, které se účastní dovozu, přepravy, skladování nebo zacházení s čerstvými banány, za předpokladu, že jsou splněny tyto podmínky:
a) žadatel skýtá veškeré potřebné záruky za správný průběh vážení;
b) žadatel má k dispozici vhodné zařízení určené k vážení;
c) záznamy žadatele umožňují celním orgánům provádět účinné kontroly.
Celní úřad zamítne poskytnout status osoby oprávněné k vážení, jestliže se žadatel dopustil závažného nebo opakovaného porušení celních předpisů.
Oprávnění je omezeno na vážení čerstvých banánů, které se provádí v místě, na které dohlíží schvalující celní úřad.
2. Schvalující celní úřad zruší status osoby oprávněné k vážení, pokud držitel statusu přestane splňovat podmínky podle odstavce 1.
Článek 290c
1. Pro účely kontroly čisté hmotnosti čerstvých banánů kódu KN 0803 00 19 dovážených do Společenství se k celnímu prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu přiloží potvrzení o vážení banánů dokládající čistou hmotnost zásilky dotčených čerstvých banánů podle typu obalu a místa původu.
Potvrzení o vážení banánů vyhotovuje osoba oprávněná k vážení v souladu s postupem stanoveným v příloze 38b a ve formě odpovídající vzoru v příloze 38c.
Za podmínek, které mají být stanoveny celními orgány, lze tato potvrzení poskytovat v elektronické formě.
2. Osoba oprávněná k vážení uvědomí celní orgány předem o vážení zásilky čerstvých banánů za účelem vyhotovení potvrzení o vážení banánů a uvede typ obalu, původ a místo a čas vážení.
3. Celní úřady zkontrolují na základě analýzy rizika čistou hmotnost čerstvých banánů uvedenou v potvrzeních o vážení banánů u alespoň 5 % celkového počtu potvrzení o vážení banánů předložených za rok, buď svou přítomností při vážení reprezentativních vzorků banánů prováděném osobou oprávněnou k vážení nebo tím, že tyto vzorky samy zváží, v souladu s postupem stanoveným v odstavcích 1, 2 a 3 přílohy 38b.
Článek 290d
Členské státy sdělí Komisi seznam osob oprávněných k vážení a rovněž veškeré pozdější změny provedené v tomto seznamu.
Komise tyto informace předá ostatním členským státům.
KAPITOLA 2
Zvláštní použití
Článek 291
1. Tato kapitola se použije, pokud je stanoveno, že zboží propuštěné do volného oběhu na základě zvýhodněného celního zacházení nebo s uplatněním snížené nebo nulové celní sazby na základě svého zvláštního použití podléhá celnímu dohledu nad zvláštním použitím.
2. Pro účely této kapitoly se rozumí:
▼M32 —————
b) „účetnictvím“ obchodní, daňové nebo jiné účetní údaje vedené držitelem nebo na jeho účet,
c) „záznamy“ podklady na jakémkoli nosiči, které obsahují veškeré údaje a technické podrobnosti potřebné pro dohled nad operacemi a jejich kontrolu.
Článek 292
1. Je-li stanoveno, že zboží podléhá celnímu dohledu, pokud jde o jeho zvláštní použití, je uplatnění zvýhodněného sazebního zacházení podle článku 21 kodexu podmíněno vydáním písemného povolení.
Pokud je zboží propouštěno do volného oběhu se sníženou nebo nulovou sazbou dovozního cla z důvodu svého zvláštního použití a pokud platné předpisy stanoví, že zůstává pod celním dohledem podle článku 82 kodexu, je nezbytné písemné povolení pro účely celního dohledu nad zvláštním použitím.
2. Žádosti o povolení se podávají písemně podle vzoru uvedeného v příloze 67. Celní orgány mohou povolit, aby se žádosti o obnovení nebo změnu povolení podávaly ve zjednodušené písemné formě.
3. Za určitých zvláštních okolností mohou celní orgány povolit, aby bylo celní prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu, vyhotovené písemně nebo pomocí počítačového zpracování dat v běžném řízení, považováno za žádost o povolení, jestliže
— se žádost týká jen jedné celní správy,
— žadatel přidělí veškerému zboží předepsané zvláštní použití a
— je zabezpečen řádný průběh operací.
4. Považují-li celní orgány údaje uvedené v žádosti za nedostatečné, mohou od žadatele požadovat poskytnutí dalších informací.
Zejména v případech, kdy je žádost možno podat pomocí celního prohlášení, požadují celní orgány, aniž je dotčen článek 218, aby byl k žádosti připojen deklarantem vyhotovený doklad obsahující alespoň následující údaje, nejsou-li považovány za nadbytečné a nejsou-li uvedeny v celním prohlášení:
a) jméno a adresa žadatele, deklaranta a hospodářského subjektu;
b) druh zvláštního použití;
c) technický popis zboží a produktů, které pocházejí z jeho zvláštního použití, a prostředky jejich ztotožnění;
d) předpokládaná výtěžnost nebo způsob jejího stanovení;
e) předpokládaná lhůta, v níž má zboží dosáhnout předepsaného zvláštního použití;
f) místo, na němž má dosáhnout zvláštního použití.
5. Pokud se žádá o jednotné povolení, musí dotčené celní orgány s jeho vydáním předem vyjádřit souhlas následujícím postupem.
Žádost se podává u celních orgánů k tomu určených, v jejichž oblasti působnosti
— je vedeno hlavní účetnictví žadatele, které umožňuje audit a v němž se provádí alespoň část operací uvedených v povolení, anebo
— je vedeno hlavní účetnictví žadatele umožňující kontroly režimu na základě auditu v ostatních případech.
Tyto celní orgány sdělí žádost a návrh povolení ostatním dotčeným celním orgánům, které do 15 dnů potvrdí přijetí.
Ostatní dotčené celní orgány oznámí své námitky do 30 dnů od obdržení žádosti a návrhu povolení. Pokud jsou v této lhůtě oznámeny námitky a není dosaženo shody, žádost se v rozsahu vznesených námitek zamítne.
Orgány povolení udělí, pokud do 30 dnů neobdržely žádné námitky k návrhu povolení.
Celní orgány, které povolení udělí, zašlou všem dotčeným celním orgánům jeho kopii.
6. Pokud mezi dvěma nebo více celními správami existuje obecná dohoda o kritériích a podmínkách pro udělení jednotného povolení, mohou se rovněž dohodnout, že předchozí konzultaci nahradí jednoduchým oznámením. Jednoduché oznámení postačuje vždy, když je jednotné povolení obnovováno nebo rušeno.
7. Žadatel je do 30 dnů ode dne podání žádosti nebo ode dne, kdy celní orgány obdržely chybějící nebo dodatečné informace, vyrozuměn o rozhodnutí vydat povolení anebo o důvodech, pro které byla žádost zamítnuta.
Tato lhůta neplatí v případě jednotného povolení, pokud se nevydává podle odstavce 6.
Článek 293
1. Povolení podle vzoru uvedeného v příloze 67 se uděluje osobám usazeným na celním území Společenství, pokud jsou splněny tyto podmínky:
a) zamýšlené činnosti jsou v souladu s předepsaným zvláštním použitím a s ustanoveními o přepravě zboží podle článku 296 a je zajištěn řádný průběh operací;
b) žadatel skýtá veškeré potřebné záruky pro řádný průběh prováděných operací a zaváže se
— přidělit zboží zcela nebo částečně předepsané zvláštní použití nebo je předat a toto přidělení nebo předání prokázat v souladu s platnými předpisy,
— neprovádět žádnou činnost, která není slučitelná s hospodářským účelem předepsaného zvláštního použití,
— oznámit příslušným celním orgánům všechny skutečnosti, které mohou mít na povolení vliv;
c) je zabezpečen účinný celní dohled a nezbytná správní opatření celních orgánů jsou přiměřená daným hospodářským potřebám;
d) jsou vedeny a uchovávány přiměřené záznamy;
e) je poskytnuta jistota, považují-li to celní orgány za nezbytné.
2. Je-li podána žádost podle čl. 292 odst. 3, uděluje se povolení osobám usazeným v Společenství přijetím celního prohlášení, jsou-li ostatní podmínky stanovené v odstavci 1 splněny.
3. Povolení obsahuje tyto údaje, nejsou-li považovány za nadbytečné:
a) totožnost držitele povolení;
b) případně kódy KN nebo TARICu, druh a označení zboží, popis operací zvláštního použití a ustanovení o výtěžnosti;
c) prostředky a metody ztotožnění a celního dohledu včetně opatření pro:
— společné uskladnění, na něž se přiměřeně použije čl. 534 odst. 2 a 3,
— smíšené uskladnění výrobků kapitoly 27 a 29 kombinované nomenklatury, u nichž se provádí dohled zvláštním použitím, anebo uskladnění těchto výrobků se surovými ropnými frakcemi kódu KN 2709 00 ;
d) lhůta, v níž musí zboží dosáhnout předepsaného zvláštního použití;
e) celní úřady, u nichž se podávají celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do volného oběhu, a celní úřady vykonávající dohled nad režimem;
f) místa, na nichž musí zboží dosáhnout předepsaného zvláštního použití;
g) jistotu, kterou je případně třeba poskytnout;
h) dobu platnosti povolení;
i) případně možnost přepravy zboží podle čl. 296 odst. 1;
j) případně zjednodušené postupy stanovené pro přepravu zboží podle čl. 296 odst. 2 druhého pododstavce a odstavce 3;
k) případně zjednodušené postupy povolené podle článku 76 kodexu;
l) způsoby předávání informací.
Pokud zboží uvedené v písm. c) prvním pododstavci druhé odrážce nemá stejný osmimístný kód KN, stejnou obchodní jakost a stejné technické a fyzikální vlastnosti, může být smíšené uskladnění povoleno pouze v případě, že má být celá směs podrobena jedné z operací, které jsou uvedeny v doplňujících poznámkách 4 a 5 ke kapitole 27 kombinované nomenklatury.
4. Aniž je dotčen článek 294, nabývá povolení účinku dnem vydání nebo kterýmkoli pozdějším okamžikem v něm stanoveným.
Doba platnosti nesmí být delší než tři roky ode dne, kdy povolení nabývá účinku, ledaže pro to jsou řádně odůvodněné pohnutky.
Článek 294
1. Celní orgány mohou vydávat povolení se zpětnou působností.
Aniž jsou dotčeny odstavce 2 a 3, nabývá povolení se zpětnou působností účinku dnem podání žádosti o povolení.
2. Jde-li o žádost o obnovení povolení, které již bylo vydáno pro operace a zboží stejné povahy, může být povolení uděleno se zpětnou působností od okamžiku, kdy skončila platnost předchozího povolení.
3. Zpětná působnost povolení může být ve výjimečných případech rozšířena na delší časové období, nejdéle však na jeden rok přede dnem podání žádosti, pokud lze prokázat hospodářskou nutnost a
a) žádost není žádným způsobem spojena s podvodnými úmysly nebo zjevnou nedbalostí;
b) účetnictví žadatele potvrzuje, že všechny podmínky pro celní režim mohou být považovány za splněné, a že případně, aby se předešlo záměně zboží, může být zboží pro dotyčné časové období ztotožněno a účetnictví umožňuje celní dohled nad režimem;
c) mohou být splněny všechny formality nezbytné pro úpravu právního postavení zboží, včetně, pokud je to nezbytné, zrušení platnosti celního prohlášení.
Článek 295
Konec platnosti povolení se nedotýká zboží, které bylo propuštěno do volného oběhu na základě tohoto povolení před koncem jeho platnosti.
Článek 296
1. Zboží lze mezi dvěma místy označenými v témž povolení přepravovat bez jakýchkoli celních formalit.
2. Pokud se zboží přepravuje mezi dvěma držiteli povolení usazenými v různých členských státech a příslušné celní orgány nesjednaly zjednodušený postup podle odstavce 3, použije se kontrolní výtisk T5 uvedený v příloze 63 takto:
a) Zcizitel vystaví kontrolní výtisk T5 v trojím vyhotovení (jeden prvopis a dvě kopie). ►M21 ————— ◄
b) Kontrolní výtisk T5 musí obsahovat tyto údaje:
— v kolonce A („Celní úřad odeslání“) adresu příslušného celního úřadu určeného v povolení zcizitele,
— v kolonce 2 jméno nebo obchodní firmu, úplnou adresu a číslo povolení zcizitele,
— v kolonce 8 jméno nebo obchodní firmu, úplnou adresu a číslo povolení nabyvatele,
— v kolonce „Důležité upozornění“ a v kolonce B se text škrtá,
— v kolonce 31 popis zboží v okamžiku přepravy a počet kusů a v kolonce 33 odpovídající kód KN,
— v kolonce 38 čistá hmotnost zboží,
— v kolonce 103 čisté množství zboží uvedené slovy,
— v kolonce 104 se zaškrtne údaj „Jiné (upřesněte)“ a připojí některá z těchto poznámek:
—— DESTINO ESPECIAL: MERCANCÍAS RESPECTO DE LAS CUALES, LAS OBLIGACIONES SE CEDEN AL CESIONARIO (REGLAMENTO (CEE) No 2454/93, ARTÍCULO 296)
— SÆRLIGT ANVENDELSESFORMÅL: VARER, FOR HVILKE FORPLIGTELSERNE OVERDRAGES TIL ERHVERVEREN (FORORDNING (EØF) Nr. 2454/93, ARTIKEL 296)
— BESONDERE VERWENDUNG: WAREN MIT DENEN DIE PFLICHTEN AUF DEN ÜBERNEHMER ÜBERTRAGEN WERDEN (ARTIKEL 296 DER VERORDNUNG (EWG) Nr. 2454/93)
— ΕΙΔΙΚΟΣ ΠΡΟΟΡΙΣΜΟΣ: ΕΜΠΟΡΕΓΜΑΤΑ ΓΙΑ ΤΑ ΟΠΟΙΑ ΟΙ ΥΠΟΧΡΕΩΣΕΙΣ ΕΚΧΩΡΟΥΝΤΑΙ ΣΤΟΝ ΕΚΔΟΧΕΑ (ΑΡΘΡΟ 296 ΚΑΝΟΝΙΣΜΟΣ (ΕΟΚ) αριθ. 2454/93)
— END-USE: GOODS FOR WHICH THE OBLIGATIONS ARE TRANSFERRED TO THE TRANSFEREE (REGULATION (EEC) No 2454/93, ARTICLE 296)
— DESTINATION PARTICULIÈRE: MARCHANDISES POUR LESQUELLES LES OBLIGATIONS SONT TRANSFÉRÉES AU CESSIONNAIRE [RÈGLEMENT (CEE) No 2454/93, ARTICLE 296]
— DESTINAZIONE PARTICOLARE: MERCI PER LE QUALI GLI OBBLIGHI SONO TRASFERITI AL CESSIONARIO (REGOLAMENTO (CEE) N. 2454/93, ARTICOLO 296)
— BIJZONDERE BESTEMMING: GOEDEREN WAARVOOR DE VERPLICHTINGEN AAN DE OVERNEMER WORDEN OVERGEDRAGEN (VERORDENING (EEG) Nr. 2454/93, ARTIKEL 296)
— DESTINO ESPECIAL: MERCADORIAS RELATIVAMENTE ÀS QUAIS AS OBRIGAÇÕES SÃO TRANSFERIDAS PARA O CESSIONÁRIO [REGULAMENTO (CEE) N.o 2454/93, ARTIGO 296.o]
— TIETTY KÄYTTÖTARKOITUS: TAVARAT, JOIHIN LIITTYVÄT VELVOITTEET SIIRRETÄÄN SIIRRONSAAJALLE (ASETUS (ETY) N:o 2454/93, 296 ARTIKLA)
— ANVÄNDNING FÖR SÄRSKILDA ÄNDAMÅL: VAROR FÖR VILKA SKYLDIGHETERNA ÖVERFÖRS TILL DEN MOTTAGANDE PARTEN (ARTIKEL 296 I FÖRORDNING (EEG) nr 2454/93),
— KONEČNÉ POUŽITÍ: ZBOŽÍ, U KTERÉHO PŘECHÁZEJÍ POVINNOSTI NA PŘÍJEMCE (ČLÁNEK 296 NAŘÍZENÍ (EHS) č. 2454/93),
— EESMÄRGIPÄRANE KASUTAMINE: KAUP, MILLE KORRAL KOHUSTUSED LÄHEVAD ÜLE KAUBA SAAJALE (MÄÄRUSE ((EMÜ) NR 2454/93 ARTIKKEL 296),
— IZMANTOŠANAS MĒR-IS: PREČU SAŅĒMĒJS ATBILDĪGS PAR PREČU IZMANTOŠANU (REGULA (EEK) NR.2454/93, 296.PANTS),
— GALUTINIS VARTOJIMAS: PREKĖS, SU KURIOMIS SUSIJUSIOS PRIEVOLĖS PERDUOTOS JŲ PERĖMĖJUI (REGLAMENTAS (EEB) NR. 2454/93, 296 STRAIPSNIS),
— MEGHATÁROZOTT CÉLRA TÖRTÉNŐ FELHASZNÁLÁS: AZ ÁRUKKAL KAPCSOLATOS KÖTELEZETTSÉGEK AZ ÁRUK ÁTVEVŐJÉRE SZÁLLTAK ÁT (A 2454/93/EGK RENDELET 296. CIKKE),
— UŻU AĦĦARI: OĠĠETTI LI GĦALIHOM L-OBBLIGI HUMA TRASFERITI LIL MIN ISIR IT-TRASFERIMENT (REGOLAMENT (KEE) 2454/93, ARTIKOLU 296),
— PRZEZNACZENIE SZCZEGÓLNE: TOWARY, W ODNIESIENIU DO KTÓRYCH ZOBOWIĄZANIA SĄ PRZENOSZONE NA OSOBĘ PRZEJMUJĄCĄ (ROZPORZĄDZENIE (EWG) NR 2454/93, ART. 296),
— POSEBEN NAMEN: BLAGO, ZA KATERO SE OBVEZNOSTI PRENESEJO NA PREJEMNIKA (UREDBA (EGS) ŠT. 2454/93, ČLEN 296),
— KONEČNÉ POUŽITIE: TOVAR, S KTORÝM PRECHÁDZAJÚ POVINNOSTI NA PRÍJEMCU (NARIADENIE (EHS) Č. 2454/93, ČLÁNOK 296),
— СПЕЦИФИЧНО ПРЕДНАЗНАЧЕНИЕ: СТОКИ, ЗА КОИТО ЗАДЪЛЖЕНИЯТА СА ПРЕХВЪРЛЕНИ НА ЛИЦЕТО, КОЕТО ГИ ПОЛУЧАВА (РЕГЛАМЕНТ (ЕИО) № 2454/93, ЧЛЕН 296),
— DESTINAȚIE FINALĂ: MĂRFURI PENTRU CARE OBLIGAȚIILE SUNT TRANSFERATE CESIONARULUI (REGULAMENTUL (CEE) Nr. 2454/93, ARTICOLUL 296).
— POSEBNA UPORABA: ROBA ZA KOJU SU OBVEZE PRENESENE NA PRIMATELJA (UREDBA (EEZ) BR. 2454/93, ČLANAK 296.)
c) Zcizitel zašle kompletní sadu kontrolních výtisků T5 nabyvateli.
d) Nabyvatel předloží celnímu úřadu stanovenému ve svém povolení tuto sadu kontrolních výtisků T5 a prvopis obchodního dokladu, ze kterého vyplývá datum obdržení zboží. Jestliže zboží přebývá, chybí, bylo zaměněno nebo došlo k jiným nesrovnalostem, uvědomí o tom neprodleně zmíněný celní úřad.
e) Celní úřad stanovený v povolení nabyvatele vyplní kolonku 1, zapíše, po kontrole příslušných obchodních dokladů, do prvopisu datum obdržení zboží nabyvatelem a opatří prvopis v kolonce J a obě kopie v kolonce E datem a otiskem razítka. Celní úřad si ponechá druhou kopii a prvopis a první kopii vrátí nabyvateli.
f) Nabyvatel zanesekopii do svých záznamů a prvopis předá zciziteli.
g) Zcizitel zanese prvopis do svých záznamů.
Dotčené celní orgány mohou v souladu s ustanoveními o používání kontrolního výtisku T5 mezi sebou sjednat zjednodušené postupy.
3. Jsou-li dotčené celní orgány přesvědčeny, že je řádný průběh režimu zajištěn, mohou sjednat, že zboží může být mezi dvěma držiteli povolení usazenými v různých členských státech přepravováno bez kontrolního výtisku T5.
4. Pokud se zboží přepravuje mezi dvěma držiteli povolení usazenými ve stejném členském státě, provádí se přeprava podle vnitrostátních předpisů.
5. Obdržením zboží přejímá nabyvatel povinnosti, které vyplývají z této kapitoly, pokud jde o převedené zboží.
6. Zcizitel je povinností zproštěn, pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:
— nabyvatel obdržel zboží a byl informován, že zboží, jehož se týkají převáděné závazky, podléhá celnímu dohledu nad zvláštním použitím,
— celní orgán nabyvatele převzal celní dohled; to nastává v okamžiku, kdy nabyvatel zanese zboží do svých záznamů, nestanoví-li celní orgány jinak.
Článek 297
1. Při přepravě materiálů za účelem údržby nebo opravy letadel, kterou na základě výměnných dohod nebo pro vlastní potřebu provádějí letecké dopravní společnosti činné v mezinárodním leteckém provozu, lze namísto kontrolního výtisku T5 použít letecký nákladní list nebo rovnocenný doklad.
2. Letecký nákladní list nebo rovnocenný doklad musí obsahovat alespoň tyto údaje:
a) jméno odesílající letecké společnosti;
b) název letiště odeslání;
c) jméno letecké společnosti určení;
d) název letiště určení;
e) popis materiálu;
f) počet kusů.
Údaje podle prvního pododstavce mohou být uvedeny i v podobě kódu nebo odkazu na přiložený doklad.
3. Letecký nákladní list nebo rovnocenný doklad musí na přední straně obsahovat některou z těchto poznámek napsanou hůlkovým písmem:
— DESTINO ESPECIAL
— SÆRLIGT ANVENDELSESFORMÅL
— BESONDERE VERWENDUNG
— ΕΙΔΙΚΟΣ ΠΡΟΟΡΙΣΜΟΣ
— END-USE
— DESTINATION PARTICULIÈRE
— DESTINAZIONE PARTICOLARE
— BIJZONDERE BESTEMMING
— DESTINO ESPECIAL
— TIETTY KÄYTTÖTARKOITUS
— ANVÄNDNING FÖR SÄRSKILDA ÄNDAMÅL.
— KONEČNÉ POUŽITÍ
— EESMÄRGIPÄRANE KASUTAMINE
— IZMANTOŠANAS MĒRĶIS
— GALUTINIS VARTOJIMAS
— MEGHATÁROZOTT CÉLRA TÖRTÉNŐ FELHASZNÁLÁS
— UŻU AĦĦARI
— PRZEZNACZENIE SZCZEGÓLNE
— POSEBEN NAMEN
— KONEČNÉ POUŽITIE
— СПЕЦИФИЧНО ПРЕДНАЗНАЧЕНИЕ
— DESTINAȚIE FINALĂ
— POSEBNA UPORABA
4. Odesílající letecká společnost si ponechá jedno vyhotovení leteckého nákladního listu nebo rovnocenného dokladu pro své záznamy a další vyhotovení uschová podle pokynů celních orgánů členského státu odeslání k dispozici pro příslušný celní úřad.
Letecká společnost určení si ponechá jedno vyhotovení leteckého nákladního listu pro své záznamy a další vyhotovení uschová podle pokynů celních orgánů členského státu určení k dispozici pro příslušný celní úřad.
5. Nepoškozený materiál musí být předán letecké společnosti určení na místě, které schválily celní orgány členského státu, v němž má sídlo, spolu s vyhotoveními leteckých nákladních listů nebo rovnocenných dokladů. Letecká společnost určení zanese materiál do svých záznamů.
6. Závazky vyplývající z odstavců 2 až 5 přecházejí z odesílající letecké společnosti na leteckou společnost určení okamžikem, kdy jí byl předán nepoškozený materiál spolu s vyhotoveními leteckého nákladního listu nebo rovnocenného dokladu.
Článek 298
1. Celní orgány mohou za podmínek, které samy stanoví, povolit vývoz zboží nebo jeho zničení.
2. Při vývozu zemědělských produktů se v kolonce 44 jednotného správního dokladu nebo kteréhokoli jiného použitého dokladu hůlkovým písmem uvede některá z těchto poznámek:
— ARTÍCULO 298, REGLAMENTO (CEE) No 2454/93, DESTINO ESPECIAL: MERCANCÍAS DESTINADAS A LA EXPORTACIÓN — NO SE APLICAN RESTITUCIONES AGRÍCOLAS
— ART. 298 I FORORDNING (EØF) Nr. 2454/93 SÆRLIGT ANVENDELSESFORMÅL: VARER BESTEMT TIL UDFØRSEL — INGEN RESTITUTION
— ARTIKEL 298 DER VERORDNUNG (EWG) Nr. 2454/93 BESONDERE VERWENDUNG: ZUR AUSFUHR VORGESEHENE WAREN — ANWENDUNG DER LANDWIRTSCHAFTLICHEN AUSFUHRERSTATTUNGEN AUSGESCHLOSSEN
— ΑΡΘΡΟ 298 ΤΟΥ ΚΑΝ. (CEE) αριθ. 2454/93 ΕΙΔΙΚΟΣ ΠΡΟΟΡΙΣΜΟΣ: ΕΜΠΟΡΕΓΜΑΤΑ ΠΡΟΟΡΙΖΟΜΕΝΑ ΓΙΑ ΕΞΑΓΩΓΗ — ΑΠΟΚΛΕΙΟΝΤΑΙ ΟΙ ΓΕΩΡΓΙΚΕΣ ΕΠΙΣΤΡΟΦΕΣ
— ARTICLE 298 REGULATION (EEC) No 2454/93 END-USE: GOODS DESTINED FOR EXPORTATION — AGRICULTURAL REFUNDS NOT APPLICABLE
— ARTICLE 298, RÈGLEMENT (CEE) No 2454/93 DESTINATION PARTICULIÈRE: MARCHANDISES PRÉVUES POUR L'EXPORTATION — APPLICATION DES RESTITUTIONS AGRICOLES EXCLUE
— ARTICOLO 298 (CEE) No 2454/93 DESTINAZIONE PARTICOLARE: MERCI PREVISTE PER L'ESPORTAZIONE — APPLICAZIONE DELLE RESTITUZIONI AGRICOLE ESCLUSA
</