Accept Refuse

EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62007CJ0188

Shrnutí rozsudku

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 24. června 2008.
Commune de Mesquer proti Total France SA a Total International Ltd.
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: Cour de cassation - Francie.
Směrnice 75/442/EHS - Nakládání s odpady - Pojem ,odpad‘ - Zásada ,znečišťovatel platí‘ - Držitel - Předchozí držitelé - Výrobce výrobku, z něhož odpad vznikl - Ropné látky a těžký topný olej - Havárie - Úmluva o občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené ropným znečištěním - Fond.
Věc C-188/07.

Keywords
Summary

Keywords

1. Životní prostředí – Odpady – Směrnice 75/442 – Pojem „odpad“

(Směrnice Rady 75/442, ve znění rozhodnutí 96/350)

2. Životní prostředí – Odpady – Směrnice 75/442 – Vypuštění ropných látek do moře v důsledku havárie, které způsobilo znečištění pobřeží členského státu

(Článek 174 odst. 2 ES; směrnice Rady 75/442, ve znění rozhodnutí 96/350, článek 15)

3. Mezinárodní dohody – Mezinárodní úmluva o občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené ropným znečištěním – Mezinárodní úmluva o zřízení mezinárodního fondu pro náhradu škod způsobených ropným znečištěním

(Rozhodnutí Rady 98/392)

4. Životní prostředí – Odpady – Směrnice 75/442 – Vypuštění ropných látek do moře v důsledku havárie, které způsobilo znečištění pobřeží členského státu

[Směrnice Rady 75/442, ve znění rozhodnutí 96/350, čl. 1 písm. b) a c) a článek 15]

Summary

1. Taková látka, jako je těžký topný olej prodaný jako palivo, nepředstavuje odpad ve smyslu směrnice 75/442 o odpadech, ve znění rozhodnutí 96/350, je-li využívána nebo uváděna na trh za hospodářsky výhodných podmínek a může-li být skutečně použita jako palivo bez potřeby předchozího procesu zpracování.

Ropné látky vypuštěné do moře v důsledku havárie lodi, které byly smíšeny s vodou, jakož i s usazeninami a byly rozneseny podél pobřeží členského státu, kde byly vyvrženy, představují odpad ve smyslu čl. 1 písm. a) uvedené směrnice, pokud již nemohou být využity nebo uvedeny na trh bez předchozího procesu zpracování.

(viz body 48, 63, výrok 1–2)

2. Použití zásady „znečišťovatel platí“ ve smyslu čl. 174 odst. 2 prvního pododstavce druhé věty ES a článku 15 směrnice 75/442 o odpadech, ve znění rozhodnutí 96/350, by bylo zmařeno, pokud by osoby mající podíl na vzniku odpadu, ať již se jedná o držitele, nebo předchozí držitele odpadu, či dokonce o výrobce výrobku, z něhož odpad vznikl, měly uniknout své finanční odpovědnosti stanovené uvedenou směrnicí, přestože je jasně prokázán původ ropných látek, které byly vypuštěny do moře, i když nechtěně, a které způsobily znečištění pobřežního území členského státu.

(viz body 71–72)

3. Společenství není vázáno Mezinárodní úmluvou o občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené ropným znečištěním ani Mezinárodní úmluvou o zřízení mezinárodního fondu pro náhradu škod způsobených ropným znečištěním. Jednak totiž Společenství k uvedeným mezinárodním instrumentům nepřistoupilo, a jednak ani nelze mít za to, že by v tomto směru nahradilo své členské státy, už jen z toho důvodu, že ne všechny členské státy jsou stranami těchto Úmluv; nelze ani mít za to, že by uvedenými úmluvami bylo vázáno nepřímo z důvodu článku 235 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu, která byla podepsána v Montego Bay dne 10. prosince 1982, vstoupila v platnost dne 16. listopadu 1994 a byla schválena rozhodnutím 98/392, tedy ustanovení, jehož odstavec 3 pouze stanoví obecnou povinnost spolupráce mezi stranami uvedené úmluvy.

(viz bod 85)

4. Pro účely použití článku 15 směrnice 75/442 o odpadech, ve znění rozhodnutí 96/350, ve vztahu k vypuštění ropných látek do moře v důsledku havárie, které způsobilo znečištění pobřeží členského státu:

– může vnitrostátní soud považovat prodejce těchto ropných látek a nájemce plavidla, které je přepravovalo, za původce uvedeného odpadu ve smyslu čl. 1 písm. b) směrnice 75/442 a přitom za „předchozího držitele“ odpadu pro účely použití čl. 15 první části druhé odrážky této směrnice, pokud tento soud vzhledem k okolnostem, které je schopen posoudit pouze on sám, dospěje k závěru, že tento prodejce-nájemce přispěl k riziku vzniku znečištění způsobeného uvedenou havárií, zejména pokud nepřijal opatření k předejití takové události, jako například opatření týkající se volby plavidla;

– ukáže-li se, že náklady spojené s odstraněním odpadu vzniklého vypuštěním ropných látek do moře v důsledku havárie nejsou nahrazeny Mezinárodním fondem pro náhradu škod způsobených ropným znečištěním nebo nemohou být takto nahrazeny z důvodu překročení výše odškodnění stanovené pro tuto škodnou událost a že ustanovení vnitrostátního práva členského státu o omezení či zproštění odpovědnosti – včetně práva vyplývajícího z mezinárodních úmluv – brání tomu, aby tyto náklady byly nahrazeny vlastníkem plavidla nebo nájemcem plavidla, přestože je třeba je považovat za „držitele“ ve smyslu čl. 1 písm. c) směrnice 75/442, bude tedy muset takové vnitrostátní právo k zajištění náležitého provedení článku 15 této směrnice umožnit, aby byly uvedené náklady nahrazeny výrobcem výrobku, z něhož vznikl odpad, který se takto rozšířil. Nicméně v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ může být takový výrobce povinen nahradit tyto náklady pouze tehdy, pokud v důsledku své činnosti přispěl k riziku vzniku znečištění způsobeného havárií plavidla.

(viz body 78, 82, 89, výrok 3)

Top