EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62005CJ0150

Shrnutí rozsudku

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 28. září 2006.
Jean Leon Van Straaten proti Staat der Nederlanden a Republiek Italië.
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: Rechtbank 's-Hertogenbosch - Nizozemsko.
Úmluva k provedení Schengenské dohody - Zásada zákazu dvojího trestu - Pojmy ,tentýž čin" a ,čin, který byl odsouzen" - Vývoz do jednoho státu a dovoz do jiného státu - Zproštění obžaloby obžalovaného.
Věc C-150/05.

Keywords
Summary

Keywords

1. Předběžné otázky – Příslušnost Soudního dvora – Meze

(Článek 234 ES)

2. Předběžné otázky – Příslušnost Soudního dvora – Meze

(Článek 234 ES)

3. Evropská unie – Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech – Protokol o začlenění schengenského acquis – Úmluva k provedení Schengenské dohody – Zásada ne bis in idem

(Úmluva k provedení Schengenské dohody, článek 54)

4. Evropská unie – Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech – Protokol o začlenění schengenského acquis – Úmluva k provedení Schengenské dohody – Zásada ne bis in idem

(Úmluva k provedení Schengenské dohody, článek 54)

Summary

1. V rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy zavedené článkem 234 ES je věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozsudku, tak i relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru. V důsledku toho, jestliže se položené otázky týkají výkladu práva Společenství, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout.

Odmítnout rozhodnutí o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem je možné pouze tehdy, pokud je zjevné, že žádaný výklad práva Společenství nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také pokud Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny.

(viz body 33–34)

2. Ačkoli Soudní dvůr není podle článku 234 ES příslušný k tomu, aby použil pravidlo Společenství na určitý spor, a tudíž kvalifikoval ustanovení vnitrostátního práva s ohledem na toto pravidlo, může však v rámci soudní spolupráce zavedené tímto článkem na základě okolností uvedených ve spise vnitrostátnímu soudu poskytnout výklad práva Společenství, který pro něj může být užitečný při posuzování účinků tohoto ustanovení.

(viz bod 37)

3. Článek 54 Úmluvy k provedení Schengenské dohody musí být vykládán v tom smyslu, že relevantním kritériem pro účely uplatnění uvedeného článku je kritérium totožnosti skutkové podstaty činu, chápané jako existence souboru skutků, které jsou vzájemně neoddělitelně spojeny, nezávisle na právní kvalifikaci tohoto činu nebo chráněném právním zájmu.

Pokud jde o trestné činy týkající se omamných látek, není jednak vyžadováno, aby množství dotčené drogy v obou dotyčných smluvních státech nebo osoby, které se údajně činu v obou státech účastnily, byly totožné. Není tedy vyloučeno, aby situace, ve které taková totožnost chybí, představovala soubor skutků, které jsou svou samotnou povahou neoddělitelně spojeny. Kromě toho trestné činy spočívající ve vývozu a dovozu týchž omamných látek stíhané v různých smluvních státech této úmluvy musí být v zásadě považovány za „tentýž čin“ ve smyslu tohoto článku 54, přičemž konečné posouzení v tomto ohledu přísluší příslušným vnitrostátním orgánům.

(viz body 48–51, 53, výrok 1)

4. Zásada zákazu dvojího trestu zakotvená v článku 54 Úmluvy k provedení Schengenské dohody (ÚPSD), jejímž cílem je zabránit tomu, aby jedna osoba v důsledku toho, že využije svého práva volného pohybu, byla stíhána za tentýž čin na území více smluvních států, se uplatní na rozhodnutí soudních orgánů smluvního státu, kterým se obžalovaný pravomocně zprošťuje obžaloby pro nedostatek důkazů.

Hlavní věta obsažená v jediné větě tvořící článek 54 ÚPSD totiž nijak neodkazuje na obsah rozsudku, který se stal pravomocným. Až ve vedlejší větě se článek 54 ÚPSD týká situace odsouzení, když uvádí, že v tomto případě je zákaz trestních stíhání podmíněn zvláštním předpokladem. Pokud by obecné pravidlo uvedené v hlavní větě bylo použitelné pouze na odsuzující rozsudky, bylo by nadbytečné upřesňovat, že se zvláštní pravidlo použije na případy odsouzení.

Nepoužití uvedeného článku 54 na pravomocné rozhodnutí o zproštění obžaloby pro nedostatek důkazů by navíc mělo za následek ohrožení výkonu práva volného pohybu.

Zahájení trestního řízení v jiném smluvním státě pro tentýž čin v případě pravomocného zproštění obžaloby pro nedostatek důkazů by konečně ohrozilo zásady právní jistoty a legitimního očekávání. Obžalovaný by se tak musel obávat nových trestních stíhání v jiném smluvním státě, zatímco za tentýž čin již byl pravomocně odsouzen.

(viz body 56–59, 61, výrok 2)

Top