Věc C‑329/21

DIGI Communications NV

v.

Nemzeti Média- és Hírközlési Hatóság Hivatala

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Fővárosi Törvényszék (soud hlavního města Budapešti, Maďarsko)]

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 20. dubna 2023

„Řízení o předběžné otázce – Telekomunikace – Sítě a služby elektronických komunikací – Směrnice 2002/21/ES (rámcová směrnice) – Článek 4 odst. 1 – Směrnice 2002/20/ES (autorizační směrnice) – Článek 7 – Přidělení práv na užívání frekvencí – Dražba – Holdingová společnost, která není registrována jako poskytovatel služeb elektronických komunikací v dotyčném členském státě – Vyloučení ze zadávacího řízení – Právo na opravný prostředek proti rozhodnutí“

1. Sbližování právních předpisů – Oblast telekomunikací – Sítě a služby elektronických komunikací – Oprávnění – Směrnice 2002/20 – Postup pro omezení počtu práv na užívání, která mají být udělena pro užívání rádiových frekvencí – Rozhodnutí o přidělení na závěr tohoto řízení – Účel – Podpora a rozvoj účinné a nenarušené hospodářské soutěže – Dodržení zásady rovného zacházení a zásady proporcionality – Fáze řízení zahrnující přezkum souladu případných žádostí se související zadávací dokumentací – Přípustnost – Podmínka

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20, článek 7)

   (viz body 25–32, výrok 1)

2. Sbližování právních předpisů – Oblast telekomunikací – Sítě a služby elektronických komunikací – Právní rámec – Směrnice 2002/21 – Právo na opravný prostředek – Dražba vedená vnitrostátním regulačním orgánem ukončená rozhodnutím o přidělení – Vznik práva na opravný prostředek příslušejícího podniku poskytující služby elektronických komunikací – Pojem – Podnik, který se podáním žádosti účastnil řízení – Podnik, který sám neposkytuje tyto služby na trhu členského státu dotčeného tímto řízením – Podnik, na nějž se vztahuje rozhodnutí uvedeného orgánu o zamítnutí registrace jeho žádosti z důvodu nesplnění požadovaných podmínek – Rozhodnutí, které se stalo konečným v návaznosti na soudní rozhodnutí zamítající opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí – Zahrnutí

   (Listina základních práv Evropské unie, článek 47; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21, čl. 4 odst. 1)

   (viz body 46–61, výrok 2)

Shrnutí

Dne 18. července 2019 Nemzeti Média- és Hírközlési Hatóság Hivatala (národní úřad pro komunikace a média, Maďarsko, dále jen „NMHH“) zahájil dražbu, jejímž předmětem bylo přidělení práv na užívání frekvencí spojených s podporou zavádění 5G a doplňkových bezdrátových širokopásmových komunikací. Podrobná pravidla byla obsažená v „dokumentaci“ zveřejněné téhož dne.

DIGI Communications, společnost založená v Nizozemsku, která není v Maďarsku zaregistrována jako poskytovatel služeb elektronických komunikací, podala žádost o účast v této dražbě. NMHH měl za to, že tato žádost není formálně platná, neboť podle tohoto orgánu společnost DIGI Communications zneužila své právo na účast v dražbě a jednala s cílem vyhnout se dražbě tím, že se pokusila uvést uvedený orgán v omyl. Podle NMHH totiž tato společnost podala žádost namísto své maďarské pobočky, která je společností registrovanou v Maďarsku a poskytující tam služby elektronických komunikací. Případná žádost této pobočky by byla vyloučena z dražby na základě důvodu pro vyloučení stanoveného v dokumentaci.

NMHH pokračoval v dražbě poté, co rozhodl o vyloučení společnosti DIGI Communications. Tato společnost napadla rozhodnutí o vyloučení u soudu. Její opravný prostředek byl zamítnut v prvním stupni a ve druhém stupni jej zamítl Kúria (Nejvyšší soud, Maďarsko). NMHH mezitím přijal rozhodnutí o ukončení sporné dražby, kterým přidělil práva na užívání frekvencí, která jsou předmětem této dražby, třem poskytovatelům služeb elektronických komunikací přítomným na maďarském trhu.

Žalobou podanou k Fővárosi Törvényszék (soud hlavního města Budapešti, Maďarsko), předkládajícím soudem v projednávané věci, se společnost DIGI Communications domáhala zrušení sporného rozhodnutí o přidělení, přičemž svou aktivní legitimaci založila na svém postavení „dotčeného podniku“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice ( 1 ).

Předkládající soud položil Soudnímu dvoru předběžnou otázku ohledně výkladu tohoto pojmu, přičemž konstatoval, že v rámcové směrnici není tento pojem definován, a poukázal zejména na rozsudky Tele2 Telecommunication ( 2 ) a T-Mobile Austria ( 3 ). Konkrétně odkázal na tři podmínky analyzované Soudním dvorem ve dvou rozsudcích pro účely prokázání, že je podnik dotčen ve smyslu rámcové směrnice. Podle tohoto soudu tyto podmínky spočívají v prokázání, zaprvé že dotyčný podnik zajišťuje sítě nebo poskytuje služby elektronických komunikací a představuje konkurenta adresáta či adresátů rozhodnutí dotyčného vnitrostátního regulačního orgánu (dále jen „VRO“), zadruhé že toto rozhodnutí je přijato v rámci řízení, jehož cílem je ochrana hospodářské soutěže a zatřetí že uvedené rozhodnutí může mít dopad na postavení tohoto podniku na trhu.

Soudní dvůr ve svém rozsudku zejména upřesnil rozsah osobní působnosti čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice, pokud jde o možnost podniku, který sám není poskytovatelem služeb elektronických komunikací na dotyčném trhu, ale který se již svou žádostí účastnil takové dražby, jako je dražba dotčená v projednávané věci, podat opravný prostředek proti rozhodnutí VRO o ukončení této dražby, i když uvedený podnik již byl z řízení vyloučen v dřívější fázi a toto vyloučení již bylo potvrzeno soudním rozhodnutím, které se stalo konečným.

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr nejprve přezkoumal otázku, zda výběrové řízení na přidělení práv na užívání frekvencí a rozhodnutí o přidělení, ke kterému toto řízení vede, mají ve smyslu autorizační směrnice ( 4 ) za cíl ochranu hospodářské soutěže. V tomto ohledu měl Soudní dvůr za to, že z právního rámce použitelného v projednávané věci ( 5 ) vyplývá, že takové řízení, jako je sporná dražba, a v důsledku toho i rozhodnutí o přidělení, ke kterému toto řízení vedlo, mají za cíl podporovat a rozvíjet účinnou a nenarušenou hospodářskou soutěž při dodržení zásad rovného zacházení a proporcionality.

Dále Soudní dvůr uvedl, že předkládající soud chce vědět, zda je tento cíl zpochybněn skutečností, že dotyčný VRO samostatným rozhodnutím odmítl zaregistrovat žádost podniku, který z tohoto důvodu již není adresátem rozhodnutí o ukončení dotčené dražby. Pokud jde o řízení o přidělování rádiových frekvencí, právní rámec použitelný v projednávané věci v zásadě umožňuje omezit z důvodu jejich nedostatku a pro potřeby jejich účinného využití množství práv na užívání rádiových frekvencí, která budou přidělena. Podle Soudního dvora mají členské státy prostor pro uvážení, pokud jde o povahu a podmínky řízení pro přidělování frekvencí, které organizují, a v zásadě není důvod mít za to, že takové řízení nemůže zahrnovat fázi přezkumu souladu případných žádostí se zadávací dokumentací vypracovanou VRO, ve které případně dojde k vyloučení některých subjektů z tohoto řízení, které podaly žádost, za podmínky, že lze mít za to, že uvedené řízení jako celek splňuje požadavky a podmínky stanovené autorizační směrnicí ( 6 ).

Posléze se Soudní dvůr zabýval výkladem čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice. V tomto ohledu zdůraznil, že toto ustanovení představuje výraz zásady účinné soudní ochrany ( 7 ).

V první řadě Soudní dvůr připomněl, že ani rámcová směrnice, ani autorizační směrnice neobsahují definici pojmu „poskytovatel služeb elektronických komunikací“. Soudní dvůr tedy upřesnil dosah tohoto pojmu tím, že odkázal na normativní rámec zavedený autorizační směrnicí, jakož i na cíle sledované všemi relevantními ustanoveními ( 8 ). Z toho vyplývá, že v takovém členském státě, jako je Maďarsko, jež ukládá zúčastněným podnikům povinnost podat oznámení ve smyslu autorizační směrnice ( 9 ), musí toto oznámení předložit tyto podniky pouze před zahájením faktického zajišťování sítí nebo poskytování služeb elektronických komunikací. Nelze tak vyloučit, že se podnik, který má v úmyslu zahájit takovou činnost, může před předložením takového oznámení dotyčnému VRO účastnit takového řízení, jako je sporná dražba.

Podle Soudního dvora k tomu, aby mu bylo přiznáno postavení podniku „zajišťujícího sítě nebo poskytujícího služby elektronických komunikací“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice, nemusí podnik nezbytně předložit příslušným orgánům dotyčného členského státu formální oznámení v případě, že by takové oznámení bylo vyžadováno právem tohoto členského státu na základě autorizační směrnice ( 10 ), ani obecněji působit již na trhu tohoto členského státu, pokud tento podnik splňuje objektivní podmínky, kterým v uvedeném členském státě podléhá obecné oprávnění stanovené v posledně uvedeném ustanovení, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. Má se tedy za to, že požadavky uvedené výše splňuje podnik, který, ačkoli ještě nevstoupil na trh, se tím, že podal žádost, účastnil takového řízení, jako je sporná dražba, za podmínky splnění těchto objektivních podmínek, a to bez ohledu na to, zda vlastní pobočku, která je přítomna na trhu.

V druhé řadě, pokud jde o podmínku stanovenou v čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice, podle níž musí být podnik dotčen rozhodnutím VRO, které hodlá napadnout, je tato podmínka splněna, pokud jsou práva dotčeného podniku potenciálně dotčena příslušným rozhodnutím VRO z důvodu zaprvé obsahu tohoto rozhodnutí, a zadruhé prováděné nebo zamýšlené činnosti tohoto podniku. Podnik, který se podáním žádosti účastnil takové dražby, jako je sporná dražba, je tudíž „dotčen“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice, jak je vykládán Soudním dvorem zejména v rozsudku T-Mobile Austria, rozhodnutím VRO na závěr této dražby, neboť toto rozhodnutí má svým obsahem dopad na činnost zamýšlenou tímto podnikem.

Soudní dvůr měl za to, že v kontextu opravného prostředku podaného na základě čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice, který se liší od kontextu opravného prostředku podaného na základě ustanovení směrnice 89/665 ( 11 ), podnikem za účelem napadení rozhodnutí o přidělení, jímž byla ukončena dražba, které se tento podnik svou žádostí účastnil, ale ze které byl předchozím rozhodnutím, jenž se stalo konečným, vyloučen, lze právní zájem tohoto podniku na podání opravného prostředku vyvodit zejména z toho, že by se mohl případně účastnit nové dražby týkající se přidělení týchž práv na užívání rádiových frekvencí, a případně by mu mohla být tato práva přidělena, kdyby se veřejný zadavatel rozhodl v návaznosti na zrušení uvedeného rozhodnutí takové řízení zahájit.

V třetí a poslední řadě Soudní dvůr však připomněl význam zásady překážky věci rozsouzené jak v unijním právním řádu, tak ve vnitrostátních právních řádech. Pokud podal podnik, který byl vyloučen z takové dražby, jako je sporná dražba, rozhodnutím VRO, které se stalo konečným v návaznosti na soudní rozhodnutí, podle čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice opravný prostředek za účelem napadení rozhodnutí o přidělení, kterým byla dražba ukončena, tak opravným prostředkem nesmí být dotčena překážka věci pravomocně rozsouzené, která se váže k tomuto soudnímu rozhodnutí.

V tomto ohledu Soudní dvůr zdůraznil, že se překážka věci pravomocně rozsouzené váže pouze ke skutkovým a právním otázkám, které byly skutečně nebo nutně rozhodnuty soudním rozhodnutím. Uplatnění zásady překážky věci rozsouzené tak v projednávané věci v zásadě závisí na rozsahu žaloby podané společností DIGI Communications za účelem zpochybnění sporného rozhodnutí o přidělení, a tedy na případném překrytí tohoto rozsahu a rozsahu soudního rozhodnutí, kterým byl s konečnou platností zamítnut opravný prostředek proti rozhodnutí o jejím vyloučení ze sporné dražby.

( 1 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (Úř. věst. 2002, L 108, s. 33; Zvl. vyd. 13/29, s. 349), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES ze dne 25. listopadu 2009 (Úř. věst. 2009, L 337, s. 37) (dále jen „rámcová směrnice“).

( 2 ) – Rozsudek ze dne 21. února 2008, Tele2 Telecommunication (C‑426/05, EU:C:2008:103).

( 3 ) – Rozsudek ze dne 22. ledna 2015, T-Mobile Austria (C‑282/13, EU:C:2015:24).

( 4 ) – Ve smyslu článku 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (Úř. věst. 2002, L 108, s. 21; Zvl. vyd. 13/29, s. 337), ve znění směrnice 2009/140 (dále jen „autorizační směrnice“).

( 5 ) – Článek 7 odst. 1 písm. a) a odst. 3 autorizační směrnice, jakož i článek 8 rámcové směrnice.

( 6 ) – Konkrétněji článkem 7 autorizační směrnice.

( 7 ) – Tak jak je zaručena článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie.

( 8 ) – Článek 3 odst. 2 a čl. 6 odst. 1 autorizační směrnice.

( 9 ) – Ve smyslu čl. 3 odst. 2 autorizační směrnice.

( 10 ) – Na základě čl. 3 odst. 2 autorizační směrnice.

( 11 ) – Směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce (Úř. věst. 1989, L 395, s. 33; Zvl. vyd. 06/01, s. 246).