Věc C‑333/21

European Superleague Company SL

v.

Fédération internationale de football association (FIFA)
a
Union des associations européennes de football (UEFA)

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Juzgado de lo Mercantil de Madrid)

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 21. prosince 2023

„Řízení o předběžné otázce – Hospodářská soutěž – Vnitřní trh – Předpisy stanovené mezinárodními sportovními asociacemi – Profesionální fotbal – Soukromoprávní entity s regulační, kontrolní, rozhodovací a sankční pravomocí – Pravidla týkající se předchozího schválení soutěží, účasti fotbalových klubů a hráčů v těchto soutěžích, jakož i využívání obchodních a mediálních práv k uvedeným soutěžím – Souběžný výkon hospodářských činností – Organizace a obchodní využití soutěží – Využívání odpovídajících obchodních a mediálních práv – Článek 101 odst. 1 SFEU – Rozhodnutí sdružení podniků narušující hospodářskou soutěž – Pojmy protisoutěžní ‚z hlediska účelu‘ a ‚z hlediska důsledku‘ – Výjimka na základě čl. 101 odst. 3 SFEU – Podmínky – Článek 102 SFEU – Zneužití dominantního postavení – Odůvodnění – Podmínky – Článek 56 SFEU – Překážky volného pohybu služeb – Případné odůvodnění – Podmínky – Důkazní břemeno“

1. Předběžné otázky – Předložení sporu Soudnímu dvoru – Soulad překládacího rozhodnutí s pravidly vnitrostátního práva upravujícími organizaci soudů a soudní řízení – Ověření, které nepřísluší Soudnímu dvoru

   (Článek 267 SFEU)

   (viz body 56, 57)

2. Předběžné otázky – Přípustnost – Nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce a relevance položených otázek – Posouzení vnitrostátním soudem – Domněnka relevance položených otázek

   (Článek 267 SFEU)

   (viz body 64–66)

3. Právo Evropské unie – Působnost – Výkon sportu jako hospodářské činnosti – Zahrnutí – Pravidla zavedená sportovními asociacemi, která se týkají organizace soutěží v příslušných disciplínách, jakož i řádného průběhu a účasti sportovců v těchto soutěžích – Přípustnost – Meze – Výkon práv a svobod, které jednotlivcům přiznává unijní právo

   (Články 45, 49, 56, 63, 101, 102 a 165 SFEU)

   (viz body 75, 83, 85–88, 101)

4. Právo Evropské unie – Působnost – Výkon sportu jako hospodářské činnosti – Zahrnutí – Pravidla přijatá pouze z důvodů, které nemají hospodářskou povahu, a týkající se otázek výlučně sportovního rázu – Vyloučení – Pravidla pocházející od sportovních asociací, jejichž cílem je zavést režim předchozího schválení sportovních soutěží, upravit účast fotbalových klubů a hráčů v těchto soutěžích, jakož i využívat obchodní a mediální práva k uvedeným soutěžím – Pravidla upravující hospodářské činnosti – Zahrnutí

   (Články 45, 49, 56, 63, 101, 102 a 165 SFEU)

   (viz body 84, 89–94)

5. Právo Evropské unie – Působnost – Výkon sportu jako hospodářské činnosti – Zahrnutí – Pravidla pocházející od sportovních asociací, jejichž cílem je zavést režim předchozího schválení sportovních soutěží, upravit účast fotbalových klubů a hráčů v těchto soutěžích, jakož i využívat obchodní a mediální práva k uvedeným soutěžím – Omezení – Odůvodnění – Zohlednění specifických rysů, které jsou vlastní sportovní činnosti

   (Články 45, 49, 56, 63, 101, 102 a 165 SFEU)

   (viz body 96–100, 102–106)

6. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Podnik – Pojem – Výkon hospodářské činnosti – Organizace a obchodní využívání klubových fotbalových soutěží na území Unie sportovními asociacemi, jakož i využívání práv spojených s těmito soutěžemi – Zahrnutí

   (Články 101 a 102 SFEU)

   (viz body 112–115)

7. Dominantní postavení – Zneužití – Zákaz – Cíl – Postih jednání, která mohou byť nepřímo způsobit újmu spotřebitelům prostřednictvím narušení struktury účinné hospodářské soutěže

   (Článek 102 SFEU)

   (viz bod 124)

8. Dominantní postavení – Zneužití – Pojem – Objektivní pojem, jenž se vztahuje na jednání, která mohou ovlivnit strukturu trhu a mají za cíl bránit zachování nebo rozvoji hospodářské soutěže – Povinnosti příslušející podniku v dominantním postavení – Hospodářská soutěž pouze na základě výkonnosti – Kritéria pro posouzení

   (Článek 102 SFEU)

   (viz body 125–130)

9. Dominantní postavení – Zneužití – Pojem – Schopnost omezit hospodářskou soutěž a účinek vyloučení z trhu – Jednání, jehož skutečným nebo potenciálním účelem nebo důsledkem je zabránit vstupu potenciálně konkurenčních podniků na trh – Zahrnutí

   (Článek 102 SFEU)

   (viz bod 131)

10. Dominantní postavení – Zneužití – Předmět činnosti sportovní asociace vykonávající hospodářské činnosti v oblasti organizace a obchodního využívání sportovních soutěží, který je stanoven ve stanovách – Sportovní organizace, která organizuje a obchodně využívá sportovní soutěže a má pravomoc určovat účast jiných podniků v této hospodářské činnosti – Pravomoc spočívající v předchozím schvalování a stanovení podmínek pro výkon uvedených činností s ohledem na skutečné nebo potencionální konkurenty – Přípustnost – Podmínka – Úprava, která je způsobilá vyloučit riziko zneužití dominantního postavení

    (Článek 102 SFEU)

    (viz body 132–138)

11. Dominantní postavení – Zneužití – Pojem – Sportovní asociace, které vydaly diskreční pravidla týkající se předchozího schválení, účasti a sankcí v kontextu mezinárodních profesionálních fotbalových soutěží – Absence hmotněprávních kritérií a procesních podmínek, které by zajistily transparentní, objektivní, přesnou, nediskriminační a přiměřenou povahu uvedených pravidel a sankcí – Zahrnutí

    (Článek 102 SFEU)

    (viz body 143–152, výrok 1)

12. Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria pro posouzení – Rozlišování mezi omezením z hlediska účelu a omezením z hlediska důsledku – Omezení z hlediska účelu – Dostatečný stupeň škodlivosti – Dostatečné zjištění

    (Článek 101 odst. 1 SFEU)

    (viz body 159, 161–163)

13. Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria pro posouzení – Obsah a cíl kartelové dohody, jakož i její hospodářský a právní kontext – Rozlišování mezi omezením z hlediska účelu a omezením z hlediska důsledku – Úmysl účastníků dohody omezit hospodářskou soutěž – Kritérium, které není nezbytné – Jednání, které je svým účelem protiprávní – Dostatečný stupeň škodlivosti – Kritéria pro posouzení – Nezbytnost zkoumat důsledky protisoutěžního jednání na hospodářskou soutěž – Nedostatek

    (Článek 101 SFEU)

    (viz body 165–168)

14. Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria pro posouzení – Rozlišování mezi omezením z hlediska účelu a omezením z hlediska důsledku – Omezení z hlediska důsledku – Zkoumání hospodářské soutěže v případě neexistence sporné dohody

    (Článek 101 odst. 1 SFEU)

    (viz body 169, 170)

15. Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Rozhodnutí sdružení podniků – Předmět činnosti sportovní asociace vykonávající hospodářské činnosti v oblasti organizace a obchodního využívání sportovních soutěží, který je stanoven ve stanovách – Pravidla pro předchozí schválení, účast a sankce v kontextu mezinárodních profesionálních fotbalových soutěží – Absence hmotněprávních kritérií a procesních podmínek, které by zajistily transparentní, objektivní, přesnou, nediskriminační a přiměřenou povahu uvedených pravidel a sankcí – Omezení z hlediska účelu

    (Článek 101 odst. 1 SFEU)

    (viz body 171–179, výrok 2)

16. Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Rozhodnutí sdružení podniků – Pravidla pro předchozí schválení, účast a sankce v kontextu mezinárodních profesionálních fotbalových soutěží – Odůvodnění s ohledem na legitimní cíle obecného zájmu – Podmínka – Absence omezení z hlediska účelu – Výjimka – Podmínky

    (Článek 101 odst. 1 a 3 a článek 102 SFEU)

    (viz body 183–188)

17. Kartelové dohody – Zákaz – Výjimka – Podmínky – Zlepšení výroby nebo distribuce výrobků anebo přispění k technickému či hospodářskému pokroku – Citelné objektivní výhody, které mohou kompenzovat nevýhody vyplývající z dohody pro hospodářskou soutěž – Nutnost nebo nezbytnost dotčeného jednání – Absence vyloučení veškeré účinné hospodářské soutěže ve vztahu k podstatné části dotčených výrobků nebo služeb – Důkazní břemeno – Kumulativní povaha podmínek pro uplatnění výjimky

    (Článek 101 odst. 3 SFEU)

    (viz body 189–200)

18. Dominantní postavení – Zneužití – Sportovní asociace, které vydaly diskreční pravidla týkající se předchozího schválení, účasti a sankcí v kontextu mezinárodních profesionálních fotbalových soutěží – Zneužívající povaha – Objektivní odůvodnění – Podmínky – Rozsah důkazního břemene

    (Článek 102 SFEU)

    (viz body 201–209, výrok 3)

19. Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Sportovní asociace, které vydaly pravidla přiznávající uvedeným asociacím výlučnou pravomoc v oblasti obchodního využívání práv, která mohou vyplynout z profesionálních fotbalových soutěží, jež spadají do jejich působnosti – Omezení z hlediska účelu – Výjimka – Podmínky

    (Článek 101 odst. 1 a 3 SFEU)

    (viz body 217–228, 230–241, výrok 4)

20. Dominantní postavení – Zneužití – Sportovní asociace, které vydaly pravidla přiznávající uvedeným asociacím výlučnou pravomoc v oblasti obchodního využívání práv, která mohou vyplynout z fotbalových soutěží, jež spadají do jejich působnosti – Zneužívající povaha – Objektivní odůvodnění – Podmínky

    (Článek 102 SFEU)

    (viz body 231–241, výrok 4)

21. Volný pohyb služeb – Omezení – Sportovní asociace, které vydaly diskreční pravidla týkající se předchozího schválení, účasti a sankcí v kontextu mezinárodních profesionálních fotbalových soutěží – Absence hmotněprávních kritérií a procesních podmínek, které by zajistily transparentní, objektivní, přesnou, nediskriminační a přiměřenou povahu uvedených pravidel a sankcí – Nepřípustnost – Odůvodnění – Absence

    (Článek 56 SFEU)

    (viz body 247–257, výrok 5)

Shrnutí

Cílem Fédération internationale de football association (Mezinárodní federace fotbalových asociací, FIFA), asociace založené podle švýcarského práva, je zejména stanovit pravidla a předpisy upravující fotbal a s ním související otázky, jakož i dohlížet na fotbal ve všech jeho formách na světové úrovni, ale organizovat i vlastní mezinárodní soutěže. FIFA se skládá z národních fotbalových asociací, jež jsou členy jedné ze šesti kontinentálních federací, které uznává – mezi něž patří Union des associations européennes de football (Unie evropských fotbalových asociací, UEFA), sdružení založené podle švýcarského práva, jehož hlavní úkoly spočívají v dohledu a kontrole rozvoje fotbalu ve všech jeho formách na evropské úrovni. Tyto národní asociace mají jakožto členové FIFA a UEFA povinnost zejména zajistit, aby jejich vlastní členové nebo registrované organizace dodržovali stanovy, předpisy, směrnice a rozhodnutí FIFA a UEFA, jakož i zajistit, aby je dodržovaly všechny entity ve fotbale, zejména profesionální ligy, kluby a hráči.

V souladu se svými stanovami mají FIFA a UEFA pravomoc schvalovat pořádání mezinárodních profesionálních fotbalových soutěží, a zejména soutěží mezi fotbalovými kluby, které jsou registrovány u národní asociace (nebo „klubové fotbalové soutěže“). Mohou rovněž organizovat takové soutěže a využívat různá práva s nimi spojená.

European Superleague Company, SL, (dále jen „ESLC“) je společnost založená podle španělského práva, kterou založilo několik profesionálních fotbalových klubů za účelem organizace nové roční klubové fotbalové soutěže nazvané „Superliga“.

Akcionářská a investiční dohoda, která zavazuje předkladatele projektu, podmiňuje zřízení Superligy jejím uznáním ze strany FIFA nebo UEFA jakožto nové soutěže slučitelné s jejich stanovami.

Po oznámení o vytvoření Superligy zveřejnily FIFA a UEFA dne 21. ledna 2021 společné prohlášení, ve kterém tuto novou soutěž odmítly uznat a upozornily na skutečnost, že každý hráč nebo klub účastnící se této nové soutěže bude vyloučen ze soutěží pořádaných FIFA a UEFA. V jiném sdělení UEFA a několik národních sdružení připomnělo možnost přijmout disciplinární opatření vůči účastníkům Superligy, zejména jejich vyloučení z některých velkých evropských a světových soutěží.

Za těchto okolností podala společnost ESLC k Juzgado de lo Mercantil no17 de Madrid (obchodní soud č. 17 v Madridu, Španělsko) žalobu, kterou se v podstatě domáhala určení, že tato oznámení, jakož i jednání, kterými by je FIFA, UEFA a národní sdružení, která jsou jejich členy, mohla konkretizovat, jsou protiprávní a způsobují jí škodu.

Podle uvedeného soudu mají FIFA a UEFA monopolní postavení nebo přinejmenším dominantní postavení na trhu organizace a obchodního využití mezinárodních klubových fotbalových soutěží, jakož i na trhu využívání různých práv spojených s těmito soutěžemi. V tomto kontextu si klade otázku ohledně slučitelnosti některých ustanovení FIFA a UEFA v jejich stanovách s unijním právem, zejména články 101 a 102 SFEU, jakož i s ustanoveními týkajícími se různých základních svobod zaručených Smlouvou o FEU.

Velký senát Soudního dvora rozsudkem vydaným téhož dne jako dva další rozsudky ( 1 ) týkající se použití unijního hospodářského práva na pravidla zavedená mezinárodními nebo národními sportovními federacemi upřesnil podmínky, za kterých mohou být pravidla zavedená FIFA a UEFA týkající se jednak předchozího schválení mezinárodních klubových fotbalových soutěží, účasti fotbalových klubů a hráčů v nich, jakož i sankcí zavedených pro doplnění těchto pravidel, a jednak využívání různých práv spojených s těmito soutěžemi, považována za zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 102 SFEU, jakož i protisoutěžní kartelovou dohodu ve smyslu článku 101 SFEU. Vyjádřil se rovněž ke slučitelnosti těchto pravidel pro předchozí schválení, účast a sankce s volným pohybem služeb zaručeným článkem 56 SFEU.

Závěry Soudního dvora

Úvodem předložil Soudní dvůr tři série poznámek.

Nejprve upřesnil, že otázky položené předkládajícím soudem se týkají výlučně pravidel přijatých FIFA a UEFA, která se týkají jednak předchozího schválení mezinárodních klubových fotbalových soutěží a účasti profesionálních fotbalových klubů a jejich hráčů v těchto soutěžích, a jednak využívání různých práv spojených s těmito soutěžemi. Soudní dvůr tedy nebyl požádán o to, aby zaujal stanovisko k samotné existenci FIFA a UEFA, k opodstatněnosti jiných pravidel přijatých těmito dvěma federacemi ani k existenci nebo charakteristickým rysům samotného projektu Superligy, ať už z hlediska pravidel hospodářské soutěže nebo hospodářských svobod zakotvených Smlouvou o FEU.

Soudní dvůr dále poznamenal, že všechna pravidla, na která je dotázán, spadají do působnosti ustanovení Smlouvy o FEU týkajících se práva hospodářské soutěže, jakož i ustanovení týkajících se svobod pohybu. V tomto ohledu připomněl, že vzhledem k tomu, že výkon sportu představuje hospodářskou činnost, spadá pod ustanovení unijního práva, která se použijí v případě takové činnosti, s výjimkou určitých zvláštních pravidel, která byla přijata výlučně z jiných než hospodářských důvodů a týkají se pouze záležitostí, jež jsou v zájmu pouze sportu jako takového. Dotčená pravidla, ať již pocházejí od FIFA nebo UEFA, přitom pod takovou výjimku nespadají, jelikož se týkají výkonu fotbalu jako hospodářské činnosti.

Konečně, pokud jde o důsledky, které by mohly být spojeny s článkem 165 SFEU – který uvádí jak cíle, které jsou činnosti Unie v oblasti sportu přisuzovány, tak prostředky, které mohou být použity k tomu, aby přispěly k dosažení těchto cílů – Soudní dvůr poznamenal, že toto ustanovení nepředstavuje zvláštní pravidlo, které by sport vyňalo z působnosti všech nebo některých jiných ustanovení primárního práva Unie, jež na něj lze použít nebo které by vyžadovalo, aby se mu v rámci tohoto použití vyhradilo zvláštního zacházení. Kromě toho připomněl, že nepopiratelné specifické rysy, jimiž se vyznačuje sportovní činnost, mohou být zohledněny, kromě jiných faktorů a v rozsahu, v jakém jsou relevantní, při použití ustanovení Smlouvy o FEU týkajících se práva hospodářské soutěže a svobod pohybu, přičemž je však třeba poznamenat, že toto zohlednění může být provedeno pouze v rámci a v souladu s podmínkami a kritérii pro použití stanovenými v každém z těchto ustanovení.

Soudní dvůr se ve světle těchto poznámek a poté, co uvedl, že FIFA a UEFA musí být kvalifikovány jako „podniky“ ve smyslu evropského práva hospodářské soutěže, jelikož vykonávají takové hospodářské činnosti, jako je organizace fotbalových soutěží a využívání práv s nimi spojených, zabýval v prvé řadě otázkou, zda skutečnost, že FIFA a UEFA zavedly pod hrozbou sankcí pravidla týkající se předchozího schválení klubových fotbalových soutěží, jakož i účasti v nich, může být považována za zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 102 SFEU a za protisoutěžní kartelovou dohodu ve smyslu článku 101 SFEU.

V tomto ohledu Soudní dvůr uvedl, že zvláštní rysy profesionálního fotbalu, zejména jeho společenský, kulturní a mediální význam, jakož i skutečnost, že je tento sport založen na otevřenosti a sportovních zásluhách, umožňují mít za to, že je legitimní podřídit organizaci a průběh mezinárodních profesionálních fotbalových soutěží společným pravidlům, jejichž cílem je zaručit stejnorodost a koordinaci těchto soutěží v rámci společného kalendáře a podporovat pořádání sportovních soutěží založených na určité rovnosti příležitostí a na výkonnosti. Kromě toho je legitimní zajistit dodržování těchto společných pravidel prostřednictvím takových pravidel, jako jsou pravidla zavedená FIFA a UEFA, pokud jde o předchozí schválení uvedených soutěží, jakož i účast klubů a hráčů v nich. Z toho vyplývá, že ve specifickém kontextu profesionálního fotbalu a hospodářských činností, které výkon tohoto sportu vyvolává, nelze kvalifikovat přijetí těchto pravidla, ani jejich provádění v zásadě a obecně jako „zneužití dominantního postavení“ ve smyslu článku 102 SFEU. Totéž platí pro sankce zavedené pro doplnění těchto pravidel, jelikož takové sankce jsou v zásadě legitimní pro zajištění efektivity uvedených pravidel.

Naproti tomu žádný z těchto zvláštních rysů nemůže umožnit považovat za legitimní přijetí a provedení pravidel, jakož i sankcí zavedených pro doplnění těchto pravidla, která se neřídí hmotněprávními kritérii a procesními podmínkami, které jsou s to zaručit jejich transparentní, objektivní, nediskriminační a přiměřenou povahu. Konkrétně je nezbytné, aby tato kritéria a podmínky byly stanoveny v přístupné formě před jakýmkoli provedením dotčených pravidel. Kromě toho proto, aby bylo možné uvedená kritéria a uvedené podmínky považovat za nediskriminační, je třeba, aby nepodmiňovaly organizaci a obchodní využití třetích soutěží, jakož i účast klubů a hráčů v nich požadavky, které by byly buď odlišné od těch, které se vztahují na soutěže organizované a obchodně využívané rozhodovací entitou, nebo stejné nebo podobné, ale v praxi nemožné nebo nadměrně obtížně splnitelné podnikem, který nemá stejné postavení jako asociace nebo nemá stejné pravomoci jako tato entita, a který je tedy v jiné situaci než tato entita. Konečně proto, aby sankce zavedené pro doplnění těchto pravidel nebyly diskreční, musí se řídit kritérii, která musí být rovněž nejen transparentní, objektivní, přesná a nediskriminační, ale musí rovněž zaručovat, že tyto sankce budou v každém konkrétním případě stanoveny v souladu se zásadou proporcionality s přihlédnutím zejména k povaze, délce trvání a závažnosti zjištěného porušení.

Z toho vyplývá, že v případě, kdy se pravidla pro předchozí schválení, účast a sankce neřídí hmotněprávními kritérii a procesními podmínkami, které by byly s to zajistit jejich transparentní, objektivní, přesnou, nediskriminační a přiměřenou povahu, jejich přijetí a provedení představují zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 102 SFEU.

Pokud jde o použití článku 101 SFEU na uvedená pravidla, uvedl Soudní dvůr, že i když přijetí pravidel pro předchozí schválení klubových fotbalových soutěží může být odůvodněno sledováním určitých legitimních cílů, jako je cíl spočívající v zajištění respektování zásad, hodnot a pravidel hry, které jsou základem profesionálního fotbalu, tato pravidla dávají FIFA a UEFA pravomoc schvalovat, kontrolovat nebo podmiňovat přístup jakéhokoli potenciálně konkurenčního podniku na dotčený trh a určovat tak jak míru hospodářské soutěže, která může na tomto trhu existovat, tak podmínky, za nichž může být tato případná hospodářská soutěž vykonávána.

Kromě pravidla týkajícího se účasti klubů a hráčů v těchto soutěžích mohou vést k posílení protisoutěžního účelu, který je vlastní každému mechanismu předchozího schválení, který není doprovázen omezeními, povinnostmi a kontrolou, jež by byly s to zaručit jeho transparentní, objektivní, přesnou a nediskriminační povahu, tím, že brání jakémukoli podniku organizujícímu potenciálně konkurenční soutěž, aby užitečně využil zdroje dostupné na trhu, a sice kluby a hráče, kteří jsou v případě účasti v soutěži, která nezískala předchozí schválení od FIFA a UEFA, vystaveni sankcím, které se neřídí žádným hmotněprávním kritériem, ani žádnou procesní podmínkou, které by byly s to zajistit jejich transparentnost, objektivitu, přesnost, nediskriminační povahu a přiměřenost.

Z toho vyplývá, že v případě, že se dotčená pravidla neřídí takovými kritérii a procesními podmínkami, vykazují ze své povahy dostatečný stupeň škodlivosti pro hospodářskou soutěž, a proto je třeba mít za to, že jejich účelem je vyloučení hospodářské soutěže. Vztahuje se na ně tedy zákaz stanovený v čl. 101 odst. 1 SFEU, aniž je nutné zkoumat jejich skutečné nebo potenciální důsledky.

Ve druhé řadě se Soudní dvůr zabýval otázkou, zda se na dotčená pravidla pro předchozí schválení, účast a sankce může vztahovat výjimka nebo mohou být považována za odůvodněná. V tomto ohledu Soudní dvůr zaprvé připomněl, že je možné, že některá zvláštní jednání, jako jsou etická nebo deontologická pravidla přijatá sdružením, nespadají pod zákaz stanovený v čl. 101 odst. 1 SFEU, i když je jejich inherentním důsledkem omezení hospodářské soutěže, jsou-li odůvodněna sledováním legitimních cílů obecného zájmu, které samy o sobě nejsou protisoutěžní, a je-li řádně prokázána nezbytnost a přiměřenost prostředků zavedených za tímto účelem. Upřesnil však, že tuto judikaturu nelze použít v případě jednání, která porušují svou samotnou povahou článek 102 SFEU nebo vykazují stupeň škodlivosti odůvodňující závěr, že jejich „účelem“ je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže ve smyslu článku 101 SFEU.

Zadruhé, pokud jde o výjimku stanovenou v čl. 101 odst. 3 SFEU, je na účastníku řízení, který se jí dovolává, aby prokázal splnění čtyř kumulativních podmínek. Posuzované jednání tak musí s dostatečným stupněm pravděpodobnosti umožnit dosažení nárůstu efektivnosti a zároveň vyhradit uživatelům přiměřený podíl na výhodách plynoucích z tohoto nárůstu, aniž ukládá omezení, která nejsou nezbytná k dosažení takového nárůstu efektivnosti, a aniž vylučuje veškerou účinnou hospodářskou soutěž ve vztahu k podstatné části dotčených výrobků nebo služeb.

Je na předkládajícím soudu, aby na základě důkazů předložených účastníky původního řízení posoudil, zda jsou tyto podmínky v projednávaném případě splněny. Pokud však jde o poslední podmínku týkající se přetrvávání účinné hospodářské soutěže, Soudní dvůr poznamenal, že předkládající soud bude muset zohlednit skutečnost, že se pravidla pro předchozí schválení, účast a sankce neřídí hmotněprávními kritérii a procesními podmínkami, jež by byly s to zaručit jejich transparentní, objektivní, přesnou a nediskriminační povahu, přičemž taková situace může umožnit entitám, které přijaly tato pravidla, vyloučit jakoukoli hospodářskou soutěž na trhu organizace a obchodního využití klubových fotbalových soutěží na území Unie.

Z judikatury Soudního dvora týkající se článku 102 SFEU konsistentně vyplývá, že na zneužívající jednání podniku v dominantním postavení se nemusí vztahovat zákaz uvedený v tomto ustanovení, pokud dotyčný podnik prokáže, že jeho jednání je buď objektivně odůvodněno okolnostmi mimo podnik a je přiměřené tomuto odůvodnění, nebo je vyváženo nebo dokonce převáženo výhodami plynoucími z nárůstu efektivnosti, z nichž mají prospěch rovněž spotřebitelé.

Pokud jde v projednávané věci o případné objektivní odůvodnění, cílem pravidel zavedených FIFA a UEFA je vyhradit těmto entitám organizaci jakékoli soutěže tohoto druhu s rizikem vyloučení jakékoli hospodářské soutěže ze strany třetího podniku, takže takové jednání představuje zneužití dominantního postavení zakázané článkem 102 SFEU a neodůvodněné nutností technické a obchodní povahy. Pokud jde dále o výhody plynoucí z nárůstu efektivnosti, musí obě tyto sportovní asociace prokázat před předkládajícím soudem, že jejich jednání umožní dosáhnout nárůstu efektivnosti, že takový nárůst efektivnosti neutralizuje pravděpodobné škodlivé účinky tohoto jednání na hospodářskou soutěž na dotčených trzích a zájmy spotřebitelů, že toto jednání je k dosažení tohoto nárůstu efektivnosti nezbytné a nevylučuje účinnou hospodářskou soutěž potlačením veškerých existujících zdrojů stávající nebo potenciální konkurence nebo jejich většiny.

Ve třetí řadě, pokud jde o pravidla FIFA a UEFA týkající se práv, která mohou vyplynout z profesionálních klubových fotbalových soutěží pořádaných těmito entitami, poznamenal Soudní dvůr, že tato pravidla mohou s ohledem na svůj obsah, cíle, jichž objektivně chtějí dosáhnout, pokud jde o hospodářskou soutěž, jakož i hospodářský a právní kontext, do něhož spadají, nejen vyloučit jakoukoli hospodářskou soutěž mezi profesionálními fotbalovými kluby, které jsou registrovány u národních fotbalových asociací, jež jsou členy FIFA a UEFA, v rámci obchodního využití různých práv spojených se zápasy, kterých se účastní, ale také ovlivnit fungování hospodářské soutěže na úkor třetích podniků působících na všech mediálních trzích nebo trzích služeb navazujících na toto obchodní využití ke škodě spotřebitelů a televizních diváků.

Z toho vyplývá, že cílem takových pravidel je vyloučit nebo omezit hospodářskou soutěž na různých dotčených trzích ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU a představují „zneužití“ dominantního postavení ve smyslu článku 102 SFEU, ledaže je jejich povaha odůvodněná, zejména s ohledem na dosažení nárůstu efektivnosti a prospěch vyhrazený uživatelům. Předkládajícímu soudu tak přísluší určit, zda vyjednávání o nákupu těchto práv u dvou výhradních prodávajících umožňuje stávajícím nebo potenciálním nabyvatelům snížit transakční náklady i nejistotu, které by čelili, pokud by museli v každém konkrétním případě vyjednávat se zúčastněnými kluby, a zda zisk dosažený centralizovaným prodejem uvedených práv umožňuje prokazatelně zajistit určitou formu solidárního přerozdělení ve fotbale ve prospěch všech uživatelů.

Ve čtvrté a poslední řadě konstatoval Soudní dvůr, že pravidla pro předchozí schválení, účast a sankce představují překážku volného pohybu služeb zakotveného v článku 56 SFEU. Tato pravidla totiž tím, že umožňují FIFA a UEFA mít na základě volného uvážení kontrolu nad možností jakéhokoli třetího podniku organizovat a obchodně využívat klubových soutěží na území Unie, možností jakéhokoli profesionálního fotbalového klubu účastnit se těchto soutěží, jakož i nepřímo nad možností jakéhokoli jiného podniku poskytovat služby spojené s organizací nebo obchodním využitím uvedených soutěží, mohou nejen bránit různým dotčeným hospodářským činnostem nebo je učinit méně atraktivními, ale i jim zabránit tím, že omezí přístup každého nově příchozího subjektu k nim. Kromě toho vzhledem k absenci objektivního a nediskriminačního kritéria, které by bylo známo předem a upravovalo by tato pravidla, nelze mít za to, že je přijetí těchto pravidel odůvodněno legitimním cílem obecného zájmu.

( 1 ) – Rozsudky ze dne 21. prosince 2023, International Skating Union v. Komise (C‑124/21), a ze dne 21. prosince 2023, Royal Antwerp Football Club (C‑680/21).