Spojené věci C‑584/20 P a C‑621/20 P

Evropská komise

v.

Landesbank Baden-Württemberg
a
Jednotný výbor pro řešení krizí

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 15. července 2021

„Kasační opravný prostředek – Bankovní unie – Jednotný mechanismus pro řešení krizí – Jednotný fond pro řešení krizí – Výpočet příspěvků předem na rok 2017 – Autentizace rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB) – Povinnost uvést odůvodnění – Důvěrné údaje – Legalita nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63“

1. Právo Evropské unie – Zásady – Právo na účinnou procesní obranu – Zásada kontradiktornosti – Dodržení v rámci soudního řízení – Rozsah – Právní důvod uplatněný soudem bez návrhu – Nedostatek autentizace rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB), kterým se stanoví příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí – Nevyzvání účastníků řízení, aby předložili svá vyjádření k tomuto důvodu – Porušení uvedené zásady

   (Listina základních práv Evropské unie, článek 47)

   (viz body 56–60, 62, 66–71, 77)

2. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB), kterým se stanoví příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí – Neexistence nezbytnosti uvést v tomto rozhodnutí všechny skutečnosti umožňující ověřit správnost výpočtu příspěvků – Poměření povinnosti uvést odůvodnění s obecnou zásadou ochrany obchodního tajemství dotyčných institucí – Legalita ustanovení nařízení 2015/63 upravujících metodu výpočtu příspěvků předem do Jednotného fondu pro řešení krizí

   (Článek 296 druhý pododstavec SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 806/2014; nařízení Komise 2015/63, články 4 až 7 a 9 a příloha I)

   (viz body 102–105, 109, 120–122, 124, 128, 130, 137–140, 142)

3. Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Porušení podstatných formálních náležitostí – Nedostatek autentizace rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB), kterým se stanoví příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí – Přezkum soudem i bez návrhu

   (Článek 263 SFEU)

   (viz bod 152)

4. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB), kterým se stanoví příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí – Sdělení SRB omezené na část relevantních informací, které mohly být sděleny bez porušení obchodního tajemství dotyčných institucí – Nedostatečné odůvodnění – Zrušení rozhodnutí

   (Článek 296 druhý pododstavec SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 806/2014; nařízení Komise 2015/63)

   (viz body 168–172, výrok 2)

5. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Omezení Soudním dvorem – Rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB), kterým se stanoví příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí – Zachování účinků tohoto rozhodnutí až do jeho nahrazení v přiměřené lhůtě – Odůvodnění vycházející z důvodů právní jistoty

   (Článek 264 druhý pododstavec SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 806/2014; nařízení Komise 2015/63)

   (viz body 175–178, výrok 3)

Shrnutí

Rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí o výpočtu příspěvků předem do Jednotného fondu pro řešení krizí pro rok 2017 se ve vztahu k Landesbank Baden-Württemberg zrušuje pro nedostatek odůvodnění

I když Soudní dvůr v tomto ohledu dospěl ke stejnému výsledku jako Tribunál, rozsudek Tribunálu zrušil, protože Tribunál porušil zásadu kontradiktornosti a nesprávně posoudil rozsah povinnosti uvést odůvodnění

Dne 11. dubna 2017 Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB) v rámci financování Jednotného fondu pro řešení krizí přijal rozhodnutí, kterým se stanoví výše příspěvků předem, jež mají jednotlivé úvěrové instituce odvést do Jednotného fondu pro řešení krizí za rok 2017 ( 1 ). Mezi těmito institucemi byla i Landesbank Baden-Württemberg, německá úvěrová instituce.

Tribunál, k němuž Landesbank Baden-Württemberg podala žalobu na neplatnost, zrušil sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž se týkalo této instituce ( 2 ). Dospěl k závěru, že toto rozhodnutí nesplňuje požadavek na autentizaci, a v zájmu řádného výkonu spravedlnosti navíc konstatoval, že Jednotný výbor při přijímání tohoto rozhodnutí nesplnil povinnost uvést odůvodnění. V této souvislosti zejména rozhodl, že sporné rozhodnutí neobsahuje téměř žádnou informaci o výpočtu příspěvku předem do Jednotného fondu pro řešení krizí a že jeho příloha neobsahuje informace dostatečné k ověření správnosti tohoto příspěvku.

Velký senát Soudního dvora, kterému byly předloženy kasační opravné prostředky Komise (věc C‑584/20 P) a Jednotného výboru (věc C‑621/20 P), rozsudek Tribunálu zrušil. Soudní dvůr zároveň vydal konečné rozhodnutí ve věci a ve vztahu k Landesbank Baden-Württemberg zrušil sporné rozhodnutí pro nedostatek odůvodnění, i když v souvislosti s požadavkem na odůvodnění takového rozhodnutí zvolil odlišný přístup než Tribunál.

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr zaprvé dospěl k závěru, že Tribunál porušil zásadu kontradiktornosti, protože Jednotnému výboru neposkytl možnost užitečně zaujmout stanovisko k právnímu důvodu uplatněnému Tribunálem bez návrhu a vycházejícímu z neexistence dostatečného důkazu o autentizaci přílohy sporného rozhodnutí.

V této souvislosti připomenul, že za účelem zajištění účinného dodržení zásady kontradiktornosti musí být účastníci řízení předem vyzýváni, aby předložili svá vyjádření k právnímu důvodu, který hodlá unijní soud uplatnit bez návrhu, a to za podmínek, které jim umožní užitečně a účinně zaujmout k tomuto důvodu stanovisko a případně i předložit tomuto soudu důkazy nezbytné k tomu, aby o uvedeném důvodu mohl rozhodnout s úplnými informacemi. V důsledku toho bylo věcí Tribunálu, aby účastníky řízení informoval, že zamýšlí založit své rozhodnutí na právním důvodu vycházejícím ze skutečnosti, že sporné rozhodnutí nebylo autentizováno, a tudíž aby je vyzval k předložení argumentů, které považují za užitečné k tomu, aby o tomto důvodu mohl rozhodnout. V projednávané věci přitom Tribunál před jednáním ani na jednání skutečně neumožnil Jednotnému výboru užitečně a účinně zaujmout k tomuto důvodu stanovisko, zejména předložením důkazů vztahujících se k autentizaci sporného rozhodnutí.

Soudní dvůr tak konstatoval, že Tribunál porušil zásadu kontradiktornosti, a rozhodl, že Jednotný výbor dostatečně zajistil autentizaci celého sporného rozhodnutí, tedy jak jeho vlastního textu, tak jeho přílohy, zejména použitím informačního systému „ARES“.

Zadruhé se Soudní dvůr vyjádřil k povinnosti uvést odůvodnění, kterou má Jednotný výbor při přijímání takových rozhodnutí, jako je sporné rozhodnutí.

Nejprve uvedl, že Tribunál nesprávně posoudil rozsah této povinnosti, když rozhodl, že Jednotný výbor měl povinnost uvést v odůvodnění sporného rozhodnutí skutečnosti umožňující Landesbank Baden-Württemberg ověřit správnost výpočtu jejího příspěvku předem do Jednotného fondu pro řešení krizí za rok 2017, aniž mohla mít na tuto povinnost vliv důvěrná povaha některých z těchto skutečností.

Odůvodnění každého rozhodnutí orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie, kterým se soukromému subjektu ukládá zaplacení určité peněžité částky, nemusí totiž nutně obsahovat všechny skutečnosti, které jeho adresátovi umožní ověřit správnost výpočtu výše této částky. Orgány, instituce a jiné subjekty Unie jsou dále na základě zásady ochrany obchodního tajemství jakožto obecné zásady unijního práva v zásadě povinny neodhalit konkurentům soukromého subjektu důvěrné informace, které tento subjekt poskytl.

S ohledem na princip, na kterém je založen systém financování Jednotného fondu pro řešení krizí, a na způsob výpočtu příspěvků předem do Jednotného fondu pro řešení krizí, který je založen zejména na použití důvěrných údajů o finanční situaci institucí dotčených tímto výpočtem, musí být povinnost odůvodnit sporné rozhodnutí poměřena s povinností Jednotného výboru zachovávat obchodní tajemství těchto institucí. Posledně zmíněnou povinnost ovšem nelze vykládat natolik široce, že zbaví povinnost uvést odůvodnění jejího hlavního obsahu. V tomto smyslu odůvodnění rozhodnutí ukládajícího soukromému subjektu zaplacení určité peněžité částky, aniž jsou mu poskytnuty všechny informace umožňující přesně ověřit výpočet výše této peněžité částky, není nutně a v každém případě na újmu hlavnímu obsahu povinnosti uvést odůvodnění.

Soudní dvůr dospěl v tomto ohledu k závěru, že v projednávané věci bude povinnost uvést odůvodnění splněna tehdy, když adresáti rozhodnutí, jímž se stanoví příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí, budou i bez obdržení údajů chráněných obchodním tajemstvím mít k dispozici metodu výpočtu použitou Jednotným výborem a informace dostatečné k tomu, aby v podstatě pochopili, jakým způsobem byla při výpočtu jejich příspěvku předem do Jednotného fondu pro řešení krizí zohledněna jejich individuální situace vzhledem k situaci všech ostatních dotyčných institucí.

Soudní dvůr se dále neztotožnil se závěrem Tribunálu, že příčinou nesplnění povinnosti uvést odůvodnění ze strany Jednotného výboru je v souvislosti s částí výpočtu příspěvků předem do Jednotného fondu pro řešení krizí týkající se úpravy podle rizikového profilu dotyčných institucí protiprávnost některých ustanovení nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 ( 3 ).

Soudní dvůr podrobně zanalyzoval mechanismus úpravy příspěvků předem do Jednotného fondu pro řešení krizí podle rizikového profilu, která je zajištěna především přiřazením dotyčných institucí do intervalů na základě určitých hodnot, což v konečném důsledku umožňuje stanovit multiplikátor pro úpravu příspěvku podle rizikového profilu, a upřesnil, že Jednotný výbor může poskytnout mezní hodnoty intervalů a související ukazatele, aniž poruší svou povinnost zachovávat obchodní tajemství. Cílem tohoto poskytnutí je umožnit dotyčné instituci se ujistit zejména o tom, že zařazení, které jí bylo při diskretizaci ukazatelů přiděleno, skutečně odpovídá její ekonomické situaci, dále že tato diskretizace byla provedena v souladu s metodou upravenou nařízením v přenesené pravomoci 2015/63 na základě věrohodných údajů a také že byly zohledněny všechny ukazatele rizika.

Další kroky metody výpočtu příspěvků předem do Jednotného fondu pro řešení krizí navíc spočívají na agregovaných údajích dotyčných institucí, které lze poskytnout v kolektivní formě bez porušení povinnosti Jednotného výboru zachovávat obchodní tajemství.

Soudní dvůr proto dospěl k závěru, že nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 nebrání Jednotnému výboru poskytnout v kolektivní a anonymizované formě informace dostatečné k tomu, aby dané instituci bylo umožněno pochopit, jakým způsobem byla při výpočtu jejího příspěvku předem do Jednotného fondu pro řešení krizí zohledněna její individuální situace vzhledem k situaci všech ostatních dotyčných institucí. Je pravda, že odůvodnění založené na poskytnutí relevantních informací v souhrnné a anonymní formě neumožňuje jednotlivým institucím systematicky odhalit případné pochybení Jednotného výboru při shromažďování a agregování relevantních údajů. Postačí ovšem k tomu, aby se každá instituce mohla ujistit, že informace, které poskytla příslušným orgánům, byly skutečně zahrnuty do výpočtu jejího příspěvku předem do Jednotného fondu pro řešení krizí v souladu s příslušnými pravidly unijního práva, a aby na základě své obecné znalosti finančního odvětví odhalila případné použití nevěrohodných nebo zjevně nesprávných informací a určila, zda je namístě podat proti rozhodnutí Jednotného výboru, jímž se stanoví její příspěvek předem do Jednotného fondu pro řešení krizí, žalobu na neplatnost. Soudní dvůr nicméně upřesnil, že tímto přístupem k odůvodňování takových rozhodnutí, jako je sporné rozhodnutí, není dotčena možnost unijních soudů vyzvat Jednotný výbor, aby za účelem účinného soudního přezkumu v souladu s požadavky článku 47 Listiny předložil údaje, které mohou odůvodnit výpočty, jejichž správnost je před nimi zpochybňována, a v případě potřeby zajistit důvěrnost těchto údajů.

Konečně Soudní dvůr rozhodl, že sporné rozhodnutí není dostatečně odůvodněné, protože informace v něm uvedené a informace dostupné na internetových stránkách Jednotného výboru ke dni vydání tohoto rozhodnutí zahrnovaly jen část relevantních informací, které Jednotný výbor mohl sdělit bez porušení obchodního tajemství. Konkrétně příloha tohoto rozhodnutí ani internetové stránky Jednotného výboru neobsahují údaje o mezních hodnotách jednotlivých intervalů a o hodnotách souvisejících ukazatelů. V důsledku toho bylo sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká Landesbank Baden-Württemberg, zrušeno.

( 1 ) – Rozhodnutí SRB, přijaté na jeho výkonném zasedání konaném dne 11. dubna 2017, o výpočtu příspěvků předem na rok 2017 do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRB/ES/SRF/2017/05) (dále jen „sporné rozhodnutí“).

( 2 ) – Rozsudek ze dne 23. září 2020, Landesbank Baden-Württemberg v. SRB (T‑411/17, EU:T:2020:435).

( 3 ) – Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 ze dne 21. října 2014, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí (Úř. věst. 2015, L 11, s. 44). Tribunál v napadeném rozsudku konstatoval protiprávnost článků 4 až 7 a článku 9, jakož i přílohy I tohoto nařízení, které upravují metodu výpočtu příspěvků předem do Jednotného fondu pro řešení krizí.