Věc C‑494/16

Giuseppa Santoro

v.

Comune di Valderice
a
Presidenza del Consiglio dei Ministri

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale di Trapani)

„Řízení o předběžné otázce – Sociální politika – Pracovní poměry na dobu určitou – Smlouvy uzavřené se zaměstnavatelem z veřejného sektoru – Opatření, která mají sankcionovat zneužívání smluv na dobu určitou – Zásady rovnocennosti a efektivity“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 7. března 2018

Sociální politika – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Směrnice 1999/70 – Opatření s cílem zabránit zneužívání po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou – Smlouvy uzavřené se zaměstnavatelem z veřejného sektoru – Vnitrostátní právní úprava, která nesankcionuje zneužívání takových smluv tím, že se dotyčnému pracovníkovi uhradí náhrada, která má kompenzovat absenci přeměny pracovního poměru na dobu určitou na pracovní poměr na dobu neurčitou – Přiznání jiné náhrady s možností, aby tento pracovník získal plnou náhradu škody vyplývající ze ztráty pracovních příležitostí nebo ztráty příležitosti uspět ve výběrovém řízení ve veřejné správě – Přípustnost – Podmínka – Existence mechanismu účinných a odrazujících sankcí – Ověření vnitrostátním soudem

(Směrnice Rady 1999/70, příloha, ustanovení 5)

Ustanovení 5 Rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, uzavřené dne 18. března 1999, která je obsažena v příloze směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která na jedné straně nesankcionuje zneužívání po sobě jdoucích smluv na dobu určitou zaměstnavatelem ve veřejném sektoru tím, že se dotyčnému pracovníkovi uhradí náhrada, která má kompenzovat absenci přeměny pracovního poměru na dobu určitou na pracovní poměr na dobu neurčitou, avšak na druhé straně stanoví přiznání náhrady ve výši 2,5 až 12násobku posledního měsíčního platu uvedeného pracovníka s možností, aby tento pracovník získal plnou náhradu škody, když pomocí domněnky prokáže ztrátu jiných pracovních příležitostí nebo prokáže, že by uspěl v řádném výběrovém řízení, kdyby bylo vyhlášeno, pokud taková právní úprava stanoví mechanismus účinných a odrazujících sankcí, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

Vzhledem k obtížím spojeným s prokázáním existence ztráty příležitosti je třeba konstatovat, že mechanismus domněnky zajišťující pracovníkovi, který z důvodu zneužití po sobě jdoucích smluv na dobu určitou utrpěl ztrátu pracovních příležitostí, možnost odstranit následky takového porušení unijního práva může splňovat požadavek efektivity.

V každém případě okolnost, že opatření přijaté vnitrostátním zákonodárcem za účelem sankcionování zneužívání smluv na dobu určitou zaměstnavateli v soukromém sektoru představuje nejrozsáhlejší ochranu, která může být pracovníkovi přiznána, nemůže mít sama o sobě za následek snížení účinnosti vnitrostátních opatření použitelných na pracovníky ve veřejném sektoru.

(viz body 50, 51, 54 a výrok)