Věc C‑479/14

Sabine Hünnebeck

v.

Finanzamt Krefeld

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Düsseldorf)

„Řízení o předběžné otázce — Volný pohyb kapitálu — Články 63 a 65 SFEU — Darovací daň — Darování nemovitosti v tuzemsku — Vnitrostátní právní úprava, která stanoví vyšší nezdanitelnou částku pro rezidenty než pro nerezidenty — Existence fakultativního režimu, který umožňuje všem osobám s bydlištěm v členském státě Evropské unie využít vyšší nezdanitelnou částku“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 8. června 2016

1. Předběžné otázky – Přípustnost – Meze – Zjevně irelevantní otázky a hypotetické otázky položené v kontextu, který vylučuje užitečnou odpověď

   (Článek 267 SFEU)

2. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Pravomoc vnitrostátního soudu – Prokázání a posouzení skutkového stavu sporu – Použití relevantní vnitrostátní právní úpravy – Hypotézy formulované účastníky řízení – Nezohlednění

   (Článek 267 SFEU)

3. Volný pohyb kapitálu a plateb – Omezení – Darovací daň – Nezdanitelná částka ze základu daně v případě darování nemovitosti, která se nachází na území členského státu – Omezení nezdanitelné částky v případě neexistence žádosti ze strany nabyvatele, která je pro případy darování mezi dárcem a obdarovaným nacházejících se v jiném členském státě nižší než nezdanitelná částka, která by se uplatnila, kdyby alespoň jeden z nich měl bydliště v tuzemsku – Možnost obdarovaného využít v případě darování mezi nerezidenty na jeho žádost zvýšenou nezdanitelnou částku stanovenou pro případy darování, u nichž je alespoň jedna ze stran rezidentem – Sčítání pro účely vyčíslení darovací daně všech darů, které tento obdarovaný nabyl od téže osoby v průběhu deseti let před a deseti let po tomto daru – Nepřípustnost – Odůvodnění – Neexistence

   (Články 63 a 65 SFEU)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 30)

2.  V rámci řízení o předběžné otázce je pouze předkládající soud příslušný ke zjištění a posouzení skutkového stavu ve sporu, který mu byl předložen, jakož i k výkladu a uplatňování vnitrostátního práva. Soudní dvůr totiž musí v zásadě omezit svůj přezkum na skutečnosti, které se mu předkládající soud rozhodl předložit k posouzení. Pokud se jedná o použití relevantní vnitrostátní právní úpravy, Soudní dvůr musí tedy vycházet ze situace, kterou považuje vnitrostátní soud za prokázanou, a nemůže být vázán hypotézami, které předložil některý z účastníků původního řízení.

   (viz bod 36)

3.  Články 63 a 65 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která pro případy darování mezi nerezidenty stanoví, že daň se bez žádosti ze strany nabyvatele vypočítá s použitím snížené nezdanitelné částky. Tyto články v každém případě rovněž brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že v případě, že nabyvatel takovou žádost podá, se daň vypočítá s použitím zvýšené nezdanitelné částky, která platí pro darování, u nichž je alespoň jedna ze stran rezidentem, přičemž v případě, že nabyvatel nerezident tuto možnost využije, se pro účely vyčíslení darovací daně z dotčeného daru sčítají všechny dary, které tento obdarovaný nabyl od téže osoby v průběhu deseti let před a deseti let po tomto daru.

   Na rozdíl od darování, u něhož je alespoň jedna ze stran rezidentem a v jehož případě se totiž pro účely výpočtu darovací daně sčítají pouze předchozí dary, což povinné osobě umožňuje předvídat výši daně, u darování mezi nerezidenty se sčítá i majetek, který bude darován během deseti let následujících po dotčeném darování, takže nabyvatelé neznají výši darovací daně splatné v budoucnu.

   Taková nepředvídatelnost může odradit nerezidenty od nabývání či ponechání si majetku nacházejícího se v dotyčném členském státu, jelikož budoucí převod tohoto majetku na jiné nerezidenty vyvolá u posledně uvedených nerezidentů déletrvající nejistotu ohledně výše budoucích daní, které od nich bude tento členský stát případně požadovat.

   Za těchto podmínek a s tím, že vnitrostátní soud musí ověřit, jak dlouhé období se zohledňuje pro účely uplatnění zvýšené nezdanitelné částky na žádost nabyvatelů nerezidentů, což je otázka výkladu a aplikace práva členského státu, pokud jde o délku období, za něž se sčítají dary zohledňované pro účely uplatnění zvýšené nezdanitelné částky, méně výhodné daňové zacházení s dary mezi nerezidenty ve srovnání s dary, u nichž je alespoň jedna ze stran rezidentem, omezuje volný pohyb kapitálu v rozporu se zákazem, který v zásadě stanoví čl. 63 odst. 1 SFEU.

   Pokud vnitrostátní právní úprava nečiní pro účely zdanění nemovitého majetku nabytého darováním a nacházejícího se v dotyčném členském státu rozdíl mezi obdarovanými-nerezidenty, kteří nabyli tento majetek od osoby-nerezidenta, na straně jedné a obdarovanými-nerezidenty nebo obdarovanými-rezidenty, kteří nabyli takový majetek od dárce-rezidenta, jakož i obdarovanými-rezidenty, kteří nabyli tentýž majetek od dárce-nerezidenta, na straně druhé, nemůže, pokud jde o uplatnění nezdanitelné částky ze základu daně u tohoto nemovitého majetku, zacházet s těmito obdarovanými v rámci téhož zdanění rozdílně, aniž by tím porušila požadavky unijního práva. Tím, že vnitrostátní zákonodárce zacházel s darováním uskutečněným ve prospěch těchto dvou kategorií osob stejně s výjimkou délky doby, která se zohledňuje pro účely uplatnění nezdanitelné částky, kterou může obdarovaný nárokovat, totiž připustil, že mezi oběma kategoriemi s ohledem na způsoby a podmínky výběru darovací daně neexistuje žádný objektivní rozdíl v situaci, jenž by mohl odůvodnit rozdílné zacházení.

   Z toho vyplývá, že jelikož období, které se započítává pro účely snížení zdanitelného základu, nezávisí na výši zdanitelného základu, ale platí pro obdarovaného z důvodu jeho postavení osoby povinné k dani, z pohledu tohoto období nemůže charakteristika zdanitelného základu obdarovaného nerezidenta, který obdržel dar od dárce nerezidenta, objektivně odlišit obdarovaného nerezidenta od situace obdarovaného nerezidenta, který získal dar od dárce rezidenta, nebo od situace obdarovaného rezidenta, který získal dar od dárce nerezidenta.

   A konečně, pokud jde o existenci případného odůvodnění na základě naléhavého důvodu obecného zájmu, sčítání darů v průběhu 20 let, k němuž dojde, pokud nabyvatel požádá o to, aby pro něj platila vyšší nezdanitelná částka, nelze považovat za opatření způsobilé dosáhnout cíle spočívajícího v ochraně soudržnosti vnitrostátního daňového systému ani způsobilé garantovat potřebu zajistit vyvážené rozdělení zdaňovací pravomoci mezi členské státy.

   (viz body 46–48, 56, 59, 63, 65, 68 a výrok)