Spojené věci C‑404/12 P a C‑405/12 P

Rada Evropské unie

a

Evropská komise

v.

Stichting Natuur en Milieu

a

Pesticide Action Network Europe

„Kasační opravný prostředek — Nařízení (ES) č. 149/2008 — Nařízení, které stanoví maximální limity reziduí pesticidů — Žádost o vnitřní přezkum tohoto nařízení podaná podle nařízení (ES) č. 1367/2006 — Rozhodnutí Komise, kterým byly žádosti prohlášeny za nepřípustné — Individuálně určené opatření — Aarhuská úmluva — Platnost nařízení (ES) č. 1367/2006 s ohledem na tuto úmluvu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 13. ledna 2015

1. Kasační opravný prostředek – Důvody – Návrhová žádání směřující k nahrazení odůvodnění – Nepřípustnost

   (Jednací řád Soudního dvora, čl. 169 odst. 1 a čl. 178 odst. 1)

2. Mezinárodní dohody – Dohody Unie – Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva) – Účinky – Přednost před akty unijního sekundárního práva – Přezkum legality aktu unijního sekundárního práva s ohledem na ustanovení uvedené úmluvy – Podmínky – Ustanovení, jež nejsou bezpodmínečná a dostatečně přesná – Vyloučení

   [Článek 300 odst. 7 ES (nyní čl. 216 odst. 2 SFEU); Aarhuská úmluva, čl. 9 odst. 3; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1367/2006, čl. 10 odst. 1]

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 30–32)

2.  Na základě čl. 300 odst. 7 ES (nyní čl. 216 odst. 2 SFEU) jsou unijní orgány vázány mezinárodními dohodami, které Unie uzavřela, a v důsledku toho mají tyto dohody přednost před akty, které unijní orgány vydávají. Ustanovení mezinárodní dohody, jejíž je Unie smluvní stranou, se však lze dovolávat na podporu žaloby na neplatnost aktu unijního sekundárního práva nebo námitky vycházející z protiprávnosti takového aktu pouze za podmínky, že tomu nebrání povaha a systematika této dohody a že jsou tato ustanovení z hlediska svého obsahu bezpodmínečná a dostatečně přesná.

   Pokud jde o čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, tento článek neobsahuje žádnou bezpodmínečnou a dostatečně přesnou povinnost, která by mohla přímo upravovat právní situaci jednotlivců, a v důsledku toho tyto podmínky nesplňuje. Z toho vyplývá, že toto ustanovení nelze uplatňovat u unijního soudu pro účely posouzení legality čl. 10 odst. 1 nařízení č. 1367/2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy na orgány a subjekty Evropského společenství.

   Je zajisté pravda, že Soudní dvůr měl rovněž za to, že v případě, kdy Unie zamýšlela splnit zvláštní závazek přijatý v rámci dohod uzavřených v rámci Světové obchodní organizace nebo když dotčený akt unijního práva výslovně odkazuje na konkrétní ustanovení těchto dohod, přísluší Soudnímu dvoru přezkoumat legalitu dotčeného aktu a aktů přijatých k jeho provedení z hlediska pravidel těchto dohod. Obě tyto výjimky však byly odůvodněny pouze zvláštnostmi dohod, které vedly k jejich uplatnění, a v případě, že tyto zvláštnosti neexistují, je nelze považovat za relevantní za účelem určení, zda se čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy lze dovolávat u unijního soudu pro účely posouzení legality čl. 10 odst. 1 nařízení č. 1367/2006.

   (viz body 44, 46–50, 60)

Spojené věci C‑404/12 P a C‑405/12 P

Rada Evropské unie

a

Evropská komise

v.

Stichting Natuur en Milieu

a

Pesticide Action Network Europe

„Kasační opravný prostředek — Nařízení (ES) č. 149/2008 — Nařízení, které stanoví maximální limity reziduí pesticidů — Žádost o vnitřní přezkum tohoto nařízení podaná podle nařízení (ES) č. 1367/2006 — Rozhodnutí Komise, kterým byly žádosti prohlášeny za nepřípustné — Individuálně určené opatření — Aarhuská úmluva — Platnost nařízení (ES) č. 1367/2006 s ohledem na tuto úmluvu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 13. ledna 2015

1. Kasační opravný prostředek — Důvody — Návrhová žádání směřující k nahrazení odůvodnění — Nepřípustnost

   (Jednací řád Soudního dvora, čl. 169 odst. 1 a čl. 178 odst. 1)

2. Mezinárodní dohody — Dohody Unie — Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva) — Účinky — Přednost před akty unijního sekundárního práva — Přezkum legality aktu unijního sekundárního práva s ohledem na ustanovení uvedené úmluvy — Podmínky — Ustanovení, jež nejsou bezpodmínečná a dostatečně přesná — Vyloučení

   [Článek 300 odst. 7 ES (nyní čl. 216 odst. 2 SFEU); Aarhuská úmluva, čl. 9 odst. 3; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1367/2006, čl. 10 odst. 1]

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 30–32)

2.  Na základě čl. 300 odst. 7 ES (nyní čl. 216 odst. 2 SFEU) jsou unijní orgány vázány mezinárodními dohodami, které Unie uzavřela, a v důsledku toho mají tyto dohody přednost před akty, které unijní orgány vydávají. Ustanovení mezinárodní dohody, jejíž je Unie smluvní stranou, se však lze dovolávat na podporu žaloby na neplatnost aktu unijního sekundárního práva nebo námitky vycházející z protiprávnosti takového aktu pouze za podmínky, že tomu nebrání povaha a systematika této dohody a že jsou tato ustanovení z hlediska svého obsahu bezpodmínečná a dostatečně přesná.

   Pokud jde o čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, tento článek neobsahuje žádnou bezpodmínečnou a dostatečně přesnou povinnost, která by mohla přímo upravovat právní situaci jednotlivců, a v důsledku toho tyto podmínky nesplňuje. Z toho vyplývá, že toto ustanovení nelze uplatňovat u unijního soudu pro účely posouzení legality čl. 10 odst. 1 nařízení č. 1367/2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy na orgány a subjekty Evropského společenství.

   Je zajisté pravda, že Soudní dvůr měl rovněž za to, že v případě, kdy Unie zamýšlela splnit zvláštní závazek přijatý v rámci dohod uzavřených v rámci Světové obchodní organizace nebo když dotčený akt unijního práva výslovně odkazuje na konkrétní ustanovení těchto dohod, přísluší Soudnímu dvoru přezkoumat legalitu dotčeného aktu a aktů přijatých k jeho provedení z hlediska pravidel těchto dohod. Obě tyto výjimky však byly odůvodněny pouze zvláštnostmi dohod, které vedly k jejich uplatnění, a v případě, že tyto zvláštnosti neexistují, je nelze považovat za relevantní za účelem určení, zda se čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy lze dovolávat u unijního soudu pro účely posouzení legality čl. 10 odst. 1 nařízení č. 1367/2006.

   (viz body 44, 46–50, 60)