Věc C‑367/12

Susanne Sokoll-Seebacher

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Unabhängiger Verwaltungssenat des Landes Oberösterreich)

„Svoboda usazování — Veřejné zdraví — Článek 49 SFEU — Lékárny — Náležité zásobování obyvatelstva léčivy — Povolení k provozu — Územní rozmístění lékáren — Zavedení limitů založených především na demografickém kritériu — Minimální vzdálenost mezi lékárnami“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 13. února 2014

1. Předběžné otázky – Příslušnost Soudního dvora – Otázka vznesená v souvislosti se sporem omezeným na jediný členský stát – Zahrnutí s ohledem na případnou použitelnost unijního práva na uvedený spor z důvodu zákazu diskriminace upravené ve vnitrostátním právu

   (Článek 267 SFEU)

2. Předběžné otázky – Přípustnost – Nutnost poskytnout Soudnímu dvoru dostatečně přesné údaje ohledně skutkového a právního rámce – Uvedení důvodů, proč je odpověď na předběžné otázky nezbytná

   (Článek 267 SFEU)

3. Svoboda usazování – Omezení – Vnitrostátní právní úprava, která požaduje předchozí povolení správního orgánu k otevření nových lékáren v určitém regionu – Podmínky vydání povolení týkající se hustoty obyvatelstva a minimální vzdálenosti mezi lékárnami – Hlavní kritérium tvořené pevnou hranici počtu „osob, které je třeba nadále zásobovat“ – Nemožnost odchýlit se od této hranice za účelem zohlednění místních zvláštností – Nepřípustnost

   (Článek 49 SFEU)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 10–12)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 15–17)

3.  Článek 49 SFEU, a především požadavek soudržnosti při uskutečňování sledovaného cíle musí být vykládán v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu, které stanoví jako hlavní kritérium pro ověření existence potřeby pro účely zřízení nové lékárny pro veřejnost pevnou hranici počtu „osob, které je třeba nadále zásobovat“, pokud příslušné vnitrostátní orgány nemají možnost se od této hranice odchýlit, aby zohlednily místní zvláštnosti.

   Vnitrostátní právní úprava spočívající na určitých kritériích, jimž podléhá vydání povolení ke zřízení nových lékáren, je v zásadě způsobilá dosáhnout cíle spočívajícího v zaručení spolehlivého a kvalitního zásobování obyvatelstva léčivy.

   Taková vnitrostátní právní úprava je však způsobilá zaručit dosažení sledovaného cíle pouze tehdy, pokud skutečně odpovídá snaze dosáhnout tohoto cíle soudržným a systematickým způsobem.

   Jednotné uplatňování podmínek souvisejících s hustotou obyvatelstva a minimální vzdáleností mezi lékárnami, jež jsou upraveny ve vnitrostátních právních předpisech pro účely zřízení nové lékárny pro veřejnost, na celé dané území představuje riziko, že za určitých okolností nebude zaručen náležitý přístup k lékárenské péči v oblastech, které se vyznačují některými demografickými zvláštnostmi. Pokud se konkrétně jedná o podmínky související s hustotou obyvatelstva, mohlo by vést jejich jednotné uplatňování bez jakékoli možné výjimky v některých venkovských oblastech, jejichž obyvatelstvo je zpravidla rozptýlené a méně početné, k tomu, že by se někteří dotčení obyvatelé nacházeli v nepřiměřené vzdálenosti od lékárny a byl jim tak odepřen náležitý přístup k lékárenské péči. Z toho vyplývá, že na základě kritéria počtu „osob, které je třeba nadále zásobovat“, existuje riziko, že některým osobám s bydlištěm ve venkovských a izolovaných oblastech nebude zajištěn rovný a náležitý přístup k lékárenským službám.

   (viz body 25, 39, 41, 42, 50, 51 a výrok)

Věc C‑367/12

Susanne Sokoll-Seebacher

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Unabhängiger Verwaltungssenat des Landes Oberösterreich)

„Svoboda usazování — Veřejné zdraví — Článek 49 SFEU — Lékárny — Náležité zásobování obyvatelstva léčivy — Povolení k provozu — Územní rozmístění lékáren — Zavedení limitů založených především na demografickém kritériu — Minimální vzdálenost mezi lékárnami“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 13. února 2014

1. Předběžné otázky — Příslušnost Soudního dvora — Otázka vznesená v souvislosti se sporem omezeným na jediný členský stát — Zahrnutí s ohledem na případnou použitelnost unijního práva na uvedený spor z důvodu zákazu diskriminace upravené ve vnitrostátním právu

   (Článek 267 SFEU)

2. Předběžné otázky — Přípustnost — Nutnost poskytnout Soudnímu dvoru dostatečně přesné údaje ohledně skutkového a právního rámce — Uvedení důvodů, proč je odpověď na předběžné otázky nezbytná

   (Článek 267 SFEU)

3. Svoboda usazování — Omezení — Vnitrostátní právní úprava, která požaduje předchozí povolení správního orgánu k otevření nových lékáren v určitém regionu — Podmínky vydání povolení týkající se hustoty obyvatelstva a minimální vzdálenosti mezi lékárnami — Hlavní kritérium tvořené pevnou hranici počtu „osob, které je třeba nadále zásobovat“ — Nemožnost odchýlit se od této hranice za účelem zohlednění místních zvláštností — Nepřípustnost

   (Článek 49 SFEU)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 10–12)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 15–17)

3.  Článek 49 SFEU, a především požadavek soudržnosti při uskutečňování sledovaného cíle musí být vykládán v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu, které stanoví jako hlavní kritérium pro ověření existence potřeby pro účely zřízení nové lékárny pro veřejnost pevnou hranici počtu „osob, které je třeba nadále zásobovat“, pokud příslušné vnitrostátní orgány nemají možnost se od této hranice odchýlit, aby zohlednily místní zvláštnosti.

   Vnitrostátní právní úprava spočívající na určitých kritériích, jimž podléhá vydání povolení ke zřízení nových lékáren, je v zásadě způsobilá dosáhnout cíle spočívajícího v zaručení spolehlivého a kvalitního zásobování obyvatelstva léčivy.

   Taková vnitrostátní právní úprava je však způsobilá zaručit dosažení sledovaného cíle pouze tehdy, pokud skutečně odpovídá snaze dosáhnout tohoto cíle soudržným a systematickým způsobem.

   Jednotné uplatňování podmínek souvisejících s hustotou obyvatelstva a minimální vzdáleností mezi lékárnami, jež jsou upraveny ve vnitrostátních právních předpisech pro účely zřízení nové lékárny pro veřejnost, na celé dané území představuje riziko, že za určitých okolností nebude zaručen náležitý přístup k lékárenské péči v oblastech, které se vyznačují některými demografickými zvláštnostmi. Pokud se konkrétně jedná o podmínky související s hustotou obyvatelstva, mohlo by vést jejich jednotné uplatňování bez jakékoli možné výjimky v některých venkovských oblastech, jejichž obyvatelstvo je zpravidla rozptýlené a méně početné, k tomu, že by se někteří dotčení obyvatelé nacházeli v nepřiměřené vzdálenosti od lékárny a byl jim tak odepřen náležitý přístup k lékárenské péči. Z toho vyplývá, že na základě kritéria počtu „osob, které je třeba nadále zásobovat“, existuje riziko, že některým osobám s bydlištěm ve venkovských a izolovaných oblastech nebude zajištěn rovný a náležitý přístup k lékárenským službám.

   (viz body 25, 39, 41, 42, 50, 51 a výrok)