Věc C‑611/12 P

Jean-François Giordano

v.

Evropská komise

„Kasační opravný prostředek — Společná rybářská politika — Rybolovné kvóty — Nouzová opatření Komise — Mimosmluvní odpovědnost Unie — Článek 340 druhý pododstavec SFEU — Podmínky — Skutečná a určitá škoda — Subjektivní rybolovná práva“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 14. října 2014

1. Kasační opravný prostředek — Důvody kasačního opravného prostředku — Přezkum právní kvalifikace skutkového stavu provedený Soudním dvorem — Přípustnost — Přezkum skutečné existence a určitosti uplatňované škody — Zahrnutí

   (Článek 256 SFEU a čl. 340 druhý pododstavec, SFEU; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec)

2. Kasační opravný prostředek — Důvody kasačního opravného prostředku — Pouhé zopakování žalobních důvodů a argumentů předložených před Tribunálem — Nepřípustnost

   (Článek 256 SFEU; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec)

3. Mimosmluvní odpovědnost — Podmínky — Skutečná a určitá škoda — Důkazní břemeno — Škoda spočívající v neodloveném množství ryb z kvóty v důsledku zákazu — Neurčitá výše škody — Neexistence vlivu na určitost škody

   (Článek 340 druhý pododstavec SFEU; nařízení Komise č. 530/2008)

4. Rybolov — Zachování mořských zdrojů — Režim rybolovných kvót — Nouzová opatření Komise omezující rybolov v případě vážného ohrožení zachování živých vodních zdrojů nebo mořského ekosystému — Povinnost vyčkat s přijetím opatření, až bude kvóta překročena — Neexistence

   (Nařízení Rady č. 2371/2002, čl. 7 odst. 1)

5. Rybolov — Zachování mořských zdrojů — Opatření směřující k odstranění rizika vyhubení populace tuňáka ve východním Atlantiku — Nařízení č. 530/2008 — Nepřiměřené omezení práva na vlastnictví a práva na svobodný výkon povolání — Absence — Porušení zásady právní jistoty a zásady ochrany legitimního očekávání — Absence

   (Listina základních práv Evropské unie, článek 15, čl. 17 první pododstavec a čl. 52 odst. 1; nařízení Rady č. 2371/2002, čl. 7 odst. 1 a čl. 26 odst. 4; nařízení Komise č. 530/2008)

1.  V rámci kasačního opravného prostředku je přípustný důvod, v němž navrhovatel vyzývá Soudní dvůr, aby rozhodl, zda se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při kvalifikaci skutečné existence a určitosti uplatňované škody v souvislosti se vznikem mimosmluvní odpovědnosti Unie.

   (viz bod 31)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 33)

3.  V rámci založení mimosmluvní odpovědnosti Unie ve smyslu čl. 340 druhého pododstavce SFEU vyžaduje podmínka týkající se skutečné existence škody, aby škoda, jejíž náhrada se požaduje, byla skutečná a určitá, přičemž přísluší žalobci toto prokázat.

   Pokud jde o údajnou škodu, která spočívá v neodloveném a neprodaném množství ryb z individuální kvóty v důsledku zákazu odlovu tuňáka obecného uloženého nařízením č. 530/2008 o zavedení nouzových opatření pro plavidla lovící košelkovými nevody tuňáka obecného v Atlantském oceánu východně od 45 ° západní délky a ve Středozemním moři od určitého data, tuto škodu nelze považovat za skutečnou a určitou, neboť nelze vyloučit, že by navrhovatel kvótu nevyčerpal z důvodů nezávislých na jeho vůli, i kdyby mohl pokračovat v rybolovu i po datu účinnosti zákazu.

   Existence práva přiznaného jednotlivcům právní normou totiž nesouvisí s tím, zda je údajná škoda skutečná, ale je podmínkou, na jejíž splnění je vázán závěr o tom, že unijní orgán porušil takovou právní normu dostatečně závažným způsobem na to, aby založil mimosmluvní odpovědnost Unie. Odmítnutí teze, podle níž by navrhovatel kvótu vyčerpal, je dále relevantní pouze pro účely posouzení výše uplatňované škody, a nikoli samotné existence takové škody, jejíž určitost není zpochybněna tím, že je neurčitá její výše.

   (viz body 36–38, 40)

4.  Podle samotného znění čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky může Komise na opodstatněnou žádost členského státu nebo z vlastního podnětu rozhodnout o nouzových opatřeních, pokud existují důkazy o vážném ohrožení zachování živých vodních zdrojů nebo mořského ekosystému v důsledku rybolovných činností, které vyžaduje okamžitý zásah, a nemusí čekat na to, až bude přidělená kvóta překročena. Skutečnost, že osobám svědčí rybolovné právo a příslušný členský stát jim přidělil rybolovnou kvótu pro danou rybolovnou sezónu, nezakládá v tomto ohledu takovým osobám právo na to, že budou moci tuto kvótu vyčerpat za každých okolností.

   (viz body 46, 48)

5.  Přijetí nařízení č. 530/2008 o zavedení nouzových opatření pro plavidla lovící košelkovými nevody tuňáka obecného v Atlantském oceánu východně od 45 ° západní délky a ve Středozemním moři neomezuje nepřiměřeným způsobem právo na výkon povolání zaručené v článku 15 Listiny základních práv Evropské unie ani právo na vlastnictví zaručené v čl. 17 prvním pododstavci uvedené Listiny.

   Nařízení č. 530/2008 totiž nepochybně splňuje cíl obecného zájmu sledovaný Unií, tj. zabránit v souladu s čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky vážnému ohrožení zachování a obnovy populace tuňáka obecného ve východním Atlantiku a Středozemním moři. Opatření, jimž se v uvedeném nařízení č. 530/2008 zakazuje rybolov, dále nejsou zjevně nepřiměřená ve vztahu k tomu, co je nezbytné k naplnění tohoto cíle obecného zájmu, a jsou tedy v souladu se zásadou proporcionality. Svobodný výkon povolání přitom není absolutní výsadou, ale musí k němu být přihlíženo ve vztahu k jeho funkci ve společnosti, přičemž výkon této svobody lze omezit v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie.

   Jelikož je možnost přijmout opatření k ukončení rybolovné sezóny před řádným termínem zakotvena zejména v čl. 7 odst. 1 a čl. 26 odst. 4 nařízení č. 2371/2002, hospodářské subjekty Společenství, jejichž činnost spočívá v lovu tuňáka obecného, se nemohou dovolávat právní jistoty či ochrany legitimního očekávání, jelikož jsou s to předvídat, že taková opatření mohou být přijata.

   (viz body 49, 50, 52)