Spojené věci C‑119/13 a C‑120/13

eco cosmetics GmbH & Co. KG

a

Raiffeisenbank St. Georgen reg. Gen. mbH

v.

Virginie Laetitia Barbara Dupuy

a

Tetyana Bonchyk

(žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Amtsgericht Wedding)

„Řízení o předběžné otázce — Soudní spolupráce v občanských věcech — Nařízení (ES) č. 1896/2006 — Řízení o evropském platebním rozkazu — Absence účinného doručení — Účinky — Evropský platební rozkaz prohlášený za vykonatelný — Odpor — Přezkum ve výjimečných případech — Lhůty“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 4. září 2014

1. Předběžné otázky — Pravomoc Soudního dvora — Určení relevantních ustanovení unijního práva — Přeformulování otázek

   (Článek 267 SFEU)

2. Soudní spolupráce v občanských věcech — Řízení o evropském platebním rozkazu — Nařízení č. 1896/2006 — Absence účinného doručení — Porušení práva žalovaného na obhajobu — Neplatnost přezkumného řízení a prohlášení vykonatelnosti v důsledku takovéto vady (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1896/2006, články 13 až 20)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 32, 33)

2.  Nařízení č. 1896/2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu, musí být vykládáno v tom smyslu, že se řízení upravená v článcích 16 až 20 tohoto nařízení neuplatní, jestliže se ukáže, že evropský platební rozkaz nebyl doručen způsobem, který splňuje minimální normy stanovené v článcích 13 až 15 uvedeného nařízení. Vyjde-li takováto vada najevo až po prohlášení evropského platebního rozkazu za vykonatelný, žalovaný musí mít možnost namítnout tuto vadu, která v případě, že je náležitě prokázána, musí vést k neplatnosti tohoto prohlášení vykonatelnosti.

   Pokud evropský platební rozkaz není doručen způsobem, který splňuje výše zmíněné minimální normy, žalovaný neobdrží vzorový formulář F, pomocí kterého může podat odpor proti tomuto rozkazu a který mu je doručen spolu se vzorovým formulářem E obsahujícím rozkaz, a není tudíž řádně informován o existenci vůči němu vydaného evropského platebního rozkazu ani o důvodech vedoucích k jeho vydání. V takovém případě nemá žalovaný nutně veškeré užitečné informace, které by mu umožnily se rozhodnout, zda proti tomuto rozkazu podá, či nepodá odpor. Takováto situace nemůže být v souladu s právem žalovaného na obhajobu.

   Kromě toho v případě absence doručení nezačne lhůta k podání odporu uvedená v čl. 16 odst. 2 nařízení č. 1896/2006 běžet, takže platnost řízení závislých na uplynutí této lhůty, jako např. prohlášení vykonatelnosti podle článku 18 uvedeného nařízení nebo žádost o přezkum podle článku 20 tohoto nařízení, je i navzdory jejich zahájení zpochybněna. Pokud jde konkrétně o přezkumné řízení, k tomuto řízení dojde pouze ve výjimečných případech, které jsou taxativně vymezeny v článku 20 uvedeného nařízení, přičemž absence doručení mezi tyto výjimečné případy nepatří.

   Konečně vzhledem k tomu, že nařízení č. 1896/2006 neupravuje případné opravné prostředky, které by měl žalovaný v případě, že se ukáže až po prohlášení evropského platebního rozkazu za vykonatelný, že tento rozkaz nebyl doručen způsobem, který splňuje výše zmíněné minimální normy, tyto procesní otázky se podle článku 26 nařízení č. 1896/2006 nadále řídí vnitrostátním právem.

   (viz body 40–49 a výrok)