Věc C-264/08

Belgische Staat

v.

Direct Parcel Distribution Belgium NV

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hof van Cassatie)

„Celní kodex Společenství — Celní dluh — Částka cla — Články 217 a 221 — Vlastní zdroje Společenství — Nařízení (ES, Euratom) č. 1150/2000 — Článek 6 — Požadavek zaúčtování částky cla před jejím sdělením dlužníkovi — Pojem ‚částka »dlužná ze zákona« ‘“

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 28. ledna 2010   I ‐ 736

Shrnutí rozsudku

1. Vlastní zdroje Evropských společenství – Vybrání dovozního nebo vývozního cla po propuštění zboží

   (Nařízení Rady č. 2913/92, čl. 217 odst. 1 a čl. 221 odst. 1)

2. Vlastní zdroje Evropských společenství – Vybrání dovozního nebo vývozního cla po propuštění zboží

   (Nařízení Rady č. 2913/92, čl. 217 odst. 1 a čl. 221 odst.1 a nařízení č. 1150/2000, článek 6)

3. Vlastní zdroje Evropských společenství – Vybrání dovozního nebo vývozního cla po propuštění zboží – Požadavek zaúčtování částky cla před jejím sdělením dlužníkovi

   (Nařízení Rady č. 2913/92 čl. 221 odst. 1)

4. Vlastní zdroje Evropských společenství – Vybrání dovozního nebo vývozního cla po propuštění zboží – Požadavek zaúčtování částky cla před jejím sdělením dlužníkovi

   (Nařízení Rady č. 2913/92, článek 217)

5. Vlastní zdroje Evropských společenství – Vrácení či prominutí dovozního nebo vývozního cla – Požadavek zaúčtování částky cla před jejím sdělením dlužníkovi

   (Nařízení Rady č. 2913/92, čl. 217 odst. 1 a čl. 221 odst. 1)

6. Vlastní zdroje Evropských společenství – Vrácení či prominutí dovozního nebo vývozního cla – Požadavek zaúčtování částky cla před jejím sdělením dlužníkovi

   (Nařízení Rady č. 2913/92, čl. 221 odst. 1 a 3 a čl. 236 odst. 1 první pododstavec)

1.  Článek 221 odst. 1 nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, musí být vykládán v tom smyslu, že „zaúčtování“ částky cla, které má být vybráno, upravené v tomto článku je „zaúčtováním“ uvedené částky, jak je definováno v čl. 217 odst. 1 uvedeného nařízení.

   (viz bod 17, výrok 1)

2.  „Zaúčtování“ ve smyslu čl. 217 odst. 1 nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, je nutno rozlišovat od zápisu zjištěných nároků do účtů vlastních zdrojů ve smyslu článku 6 nařízení č. 1150/2000, kterým se provádí rozhodnutí 94/728 o systému vlastních zdrojů Společenství. Jelikož článek 217 nařízení č. 2913/92 neupravuje podrobná pravidla pro „zaúčtování“ ve smyslu tohoto ustanovení, a tudíž ani minimální technické nebo formální požadavky, musí být toto zaúčtování, k němuž může dojít zapsáním uvedené částky do protokolu, který konstatuje porušení právních předpisů v oblasti cel, provedeno tak, aby bylo zajištěno, že příslušné celní orgány zapíší přesnou částku dovozního nebo vývozního cla, která vyplývá z celního dluhu, do účetních dokladů nebo na jiný rovnocenný nosič údajů, aby tak bylo zejména možné s jistotou prokázat zaúčtování dotyčných částek, a to i ve vztahu k dlužníkovi.

   (viz body 18–20, 22–25, výrok 2)

3.  Článek 221 odst. 1 nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, musí být vykládán v tom smyslu, že sdělení částky dovozního nebo vývozního cla, které má být zaplaceno, celními orgány odpovídajícím postupem dlužníkovi může být platně provedeno pouze tehdy, byla-li předtím částka tohoto cla uvedenými orgány zaúčtována. Tento chronologický postup operací zaúčtování a sdělení částky cla musí být totiž dodržen, aby nedocházelo k rozdílnému zacházení s osobami povinnými k zaplacení cla a dále k narušení harmonického fungování celní unie.

   Kromě toho, členské státy nemusejí přijmout zvláštní procesní pravidla týkající se podmínek, za kterých musí být dlužníkovi cla sdělena částka dovozního nebo vývozního cla, pokud mohou být na toto sdělení uplatněna vnitrostátní procesní pravidla s obecnou působností, která zajišťují adekvátní informovanost dlužníka a která této osobě mohou zaručit obhajobu jejích práv.

   (viz body 26–30, výrok 3)

4.  Právo Společenství nebrání tomu, aby vnitrostátní soud vycházel z domněnky, týkající se prohlášení celních orgánů, že částka dovozního nebo vývozního cla byla „zaúčtována“ ve smyslu článku 217 nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, před jejím sdělením dlužníkovi, za předpokladu, že bude dodržena zásada efektivity a zásada rovnocennosti.

   V případě, že právní úprava Společenství v dané oblasti neexistuje, přísluší totiž vnitrostátnímu právnímu řádu každého členského státu, aby určil příslušné soudy a upravil procesní podmínky soudních řízení určených k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z přímého účinku práva Společenství, za předpokladu, že tyto podmínky nejsou z pohledu zásady rovnocennosti méně příznivé než ty, které se týkají obdobných řízení na základě vnitrostátního práva, a že z pohledu zásady efektivity v praxi neznemožňují nebo nadměrně neztěžují výkon práv přiznaných právním řádem Společenství. Tyto úvahy platí i v případě, kdy se jedná především o důkazní pravidla, zejména pak pravidla o rozložení důkazního břemene použitelná na řízení týkající se sporů ohledně porušení práva Společenství.

   Pokud tedy v určité věci vnitrostátní soud konstatuje, že skutečnost, že je důkazní břemeno ohledně opomenutí zaúčtování celního dluhu ponecháno na dlužníkovi, může znemožnit nebo nadměrně ztížit předložení takového důkazu, a to zejména z toho důvodu, že se jedná o důkaz o údajích které takový dlužník nemá, je za účelem zajištění dodržení zásady efektivity povinen použít veškeré procesní prostředky, které mu poskytuje vnitrostátní právo, mezi něž patří i právo nařídit provedení nezbytného dokazování, včetně předložení aktu nebo písemnosti některým účastníkem řízení nebo třetí osobou.

   (viz body 32–36, výrok 4)

5.  Článek 221 odst. 1 nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, musí být vykládán v tom smyslu, že před sdělením částky cla, které má být vybráno, musí celní orgány dotyčného členského státu provést zaúčtování této částky a nebyla-li částka řádně zaúčtována v souladu s čl. 217 odst. 1 tohoto nařízení, nemůže být těmito orgány vybrána, kteréžto si nicméně zachovávají možnost provést nové sdělení této částky, dodrží-li podmínky upravené v čl. 221 odst. 1 uvedeného nařízení a ustanovení o promlčení platná k datu vzniku celního dluhu.

   (viz body 37–39, výrok 5)

6.  Pokud částka dovozního nebo vývozního cla zůstává „dlužná ze zákona“ ve smyslu prvního pododstavce čl. 236 odst. 1 nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, i když byla sdělena dlužníkovi, aniž by předtím byla zaúčtována v souladu s čl. 221 odst. 1 tohoto nařízení, nic to nemění na tom, že pokud již takové sdělení není možné z důvodu, že uplynula lhůta stanovená v čl. 221 odst. 3 uvedeného celního kodexu, musí být tato částka dlužníkovi členským státem, který ji vybral, v zásadě vrácena.

   Při neexistenci právní úpravy Společenství ohledně vrácení neoprávněně vybraných daní je na vnitrostátním právním řádu každého členského státu, aby určil příslušné soudy a upravil procesní podmínky soudních řízení určených k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům plynou z práva Společenství, za předpokladu, že tyto podmínky nejsou na jedné straně méně příznivé než ty, které se týkají obdobných řízení na základě vnitrostátního práva (zásada rovnocennosti), a že na druhé straně v praxi neznemožňují nebo nadměrně neztěžují výkon práv přiznaných právním řádem Společenství (zásada efektivity).

   (viz body 40–47, výrok 6)