Keywords
Summary

Keywords

Volný pohyb kapitálu – Omezení – Daňové právní předpisy – Korporační daň – Zdanění dividend

(Článek 56 odst. 1 ES)

Summary

Členský stát, který osvobození dividend rozdělovaných společnostmi se sídlem v tomto členském státě od daně podmiňuje vyšší úrovní účasti společností-příjemců na kapitálu rozdělujících společností v případě společností-příjemců se sídlem v jiném členském státě než v případě společností-příjemců se sídlem v tomto členském státě, neplní povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 56 odst. 1 ES.

Takové rozdílné zacházení totiž může odradit společnosti usazené v jiných členských státech od uskutečnění investic v dotčeném členském státě, a v důsledku toho představuje omezení volného pohybu kapitálu, které je v zásadě zakázáno článkem 56 odst. 1 ES.

Takové rozdílné zacházení nemůže být odůvodněno rozdílnou situací tuzemských společností a společností se sídlem v jiném členském státě. Je pravda, že v souvislosti s opatřeními stanovenými členským státem za účelem zabránění řetězovému nebo ekonomickému dvojímu zdanění zisku rozdělovaného tuzemskou společností nebo jeho zmírnění se tuzemští akcionáři, kteří jsou příjemci dividend, nutně nenacházejí v situaci srovnatelné se situací akcionářů, kteří jsou příjemci dividend a kteří mají sídlo v jiném členském státě. Avšak jakmile členský stát jednostranně nebo prostřednictvím mezinárodních smluv podrobí dani z příjmu nejen tuzemské akcionáře, ale rovněž zahraniční akcionáře, pokud jde o dividendy, které obdrží od tuzemské společnosti, situace uvedených zahraničních akcionářů se bude blížit situaci tuzemských akcionářů. Nebezpečí řetězového zdanění nebo ekonomického dvojího zdanění je totiž nezávisle na jakémkoli zdanění v jiném členském státě způsobeno samotným výkonem daňové pravomoci tímto státem. V takovém případě, aby zahraniční příjemci dividend nebyli vystaveni omezení volného pohybu kapitálu, které je v zásadě zakázáno článkem 56 ES, musí stát, jehož je rozdělující společnost rezidentem, dbát na to, aby se v souvislosti s mechanismem upraveným jeho vnitrostátním právem za účelem zabránění řetězovému zdanění nebo ekonomickému dvojímu zdanění nebo jeho zmírnění ve vztahu k zahraničním společnostem uplatňovalo rovnocenné zacházení jako ve vztahu k tuzemským příjemcům. Členský stát se přitom uplatňováním výše uvedených právních předpisů rozhodl vykonávat svou daňovou pravomoc ve vztahu k dividendám rozdělovaným společnostem se sídlem v jiných členských státech. Zahraniční příjemci těchto dividend se tudíž nacházejí v situaci srovnatelné se situací, ve které se nacházejí tuzemské společnosti, pokud jde o riziko řetězového zdanění dividend rozdělovaných tuzemskými společnostmi, takže se zahraničními společnostmi-příjemci nemůže být zacházeno jinak než s tuzemskými společnostmi-příjemci.

Ačkoli nevýhody, které mohou vyplývat ze souběžného výkonu daňové pravomoci různých členských států, netvoří omezení zakázaná Smlouvou za předpokladu, že takový výkon není diskriminační, není tomu tak v případě, kdy znevýhodňující zacházení s dividendami rozdělovanými společnostem-příjemcům se sídlem v jiném členském státě vyplývá ze samotného výkonu daňové pravomoci státem, v němž má sídlo rozdělující společnost, a které mu je přičitatelné.

Takové rozdílné zacházení mimoto není zpochybňováno z důvodu uplatňování smluv o zamezení dvojího zdanění. Nelze sice vyloučit, že se členskému státu podaří zaručit dodržování povinností, které pro něj vyplývají ze Smlouvy, uzavřením smlouvy o zamezení dvojího zdanění s jiným členským státem. Pro tento účel je však nezbytné, aby uplatňování takové dohody umožňovalo vyvážit účinky rozdílného zacházení plynoucího z vnitrostátních právních předpisů. Rozdílné zacházení s dividendami rozdělovanými mezi společnosti usazené v jiných členských státech a s dividendami rozdělovanými mezi tuzemské společnosti zmizí pouze v případě, kdy srážková daň zaplacená podle vnitrostátních právních předpisů může být započtena na daň splatnou v jiném členském státě v rozsahu rozdílu v zacházení plynoucího z vnitrostátních právních předpisů. Za účelem dosažení cíle této neutralizace by použití metody odpočtu stanovené ve smlouvách o zamezení dvojího zdanění tedy mělo umožnit, aby daň z dividend vybíraná členským státem byla plně odečtena od daně splatné v členském státě, v němž má společnost-příjemce sídlo, takovým způsobem, že pokud by dividendy obdržené touto společností byly nakonec zatíženy více než dividendy vyplácené společnostem se sídlem v prvně uvedeném členském státě, nemohlo by ani toto vyšší daňové zatížení být přičítáno tomuto členskému státu, ale členskému státu, v němž má společnost-příjemce sídlo a který vykonal svou daňovou pravomoc.

V této souvislosti platí, že pokud většina smluv o zamezení dvojího zdanění uzavřených členským státem stanoví, že částka odečtená nebo započtená z titulu daně zaplacené v tomto členském státě nemůže přesáhnout část daně ve členském státě, v němž má společnost-příjemce sídlo, vypočtenou před odpočtem, která odpovídá zdanitelným příjmům v prvně uvedeném státě, rozdílné zacházení může být neutralizováno pouze tehdy, pokud jsou dividendy pocházející z dotyčného členského státu v jiném členském státě zdaněny v dostatečné výši. Pokud však tyto dividendy nejsou zdaněny nebo nejsou zdaněny v dostatečné výši, nemůže být daň vybraná v dotyčném členském státě nebo její část odečtena. V takovém případě nemůže být rozdílné zacházení plynoucí z vnitrostátních právních předpisů vyrovnáno použitím ustanovení smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Toto zjištění se uplatní i tehdy, když taková smlouva nestanoví omezení odpočtu na část daně ve členském státě, v němž má společnost-příjemce sídlo, vypočtenou před odpočtem, která odpovídá zdanitelným příjmům ve členském státě, v němž má sídlo rozdělující společnost, ale stanoví, že daň zaplacená v tomto členském státě je odečtena od daně spojené s tímto příjmem v členském státě, v němž má společnost-příjemce sídlo. Jestliže tyto dividendy nejsou zdaněny nebo nejsou zdaněny v dostatečné výši, nemusí být daň zaplacená v členském státě, v němž má sídlo rozdělující společnost, nebo její část odečtena. Případné zdanění příjmů z členského státu, v němž má sídlo rozdělující společnost, v jiném členském státě a jeho úroveň však nezávisí na prvně uvedeném členském státě, ale na podmínkách zdanění stanovených jiným členským státem. Odečtení zaplacené daně od daně splatné v jiném členském státě na základě ustanovení smluv o zamezení dvojího zdanění proto nemůže v žádném případě neutralizovat rozdílné zacházení plynoucí z uplatňování vnitrostátních právních předpisů

(viz body 43, 50–53, 56–64, 67, 69 a výrok)