Věc C-347/06

ASM Brescia SpA

proti

Comune di Rodengo Saiano

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale amministrativo regionale per la Lombardia)

„Články 43 ES, 49 ES a 86 ES — Koncese na provozování veřejné služby distribuce plynu — Směrnice 2003/55 — Předčasné ukončení ke konci přechodného období — Zásada ochrany legitimního očekávání a zásada právní jistoty“

Stanovisko generálního advokáta M. Poiarese Madura přednesené dne 24. dubna 2008   I - 5645

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 17. července 2008   I - 5660

Shrnutí rozsudku

1. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze

   (Článek. 234 ES)

2. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Pravomoc vnitrostátního soudu

   (Článek. 234 ES)

3. Sbližování právních předpisů – Opatření ke sblížení – Společná pravidla pro vnitřní trh se zemním plynem – Směrnice 2003/55

   (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55, čl. 23 odst. 1)

4. Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Volný pohyb služeb – Koncese na provozování veřejné služby vydaná bez otevření hospodářské soutěži

   (Články 43 ES, 49 ES a čl. 86 odst. 1 ES)

1.  V rámci řízení zahájeného na základě článku 234 ES nepřísluší Soudnímu dvoru rozhodovat o slučitelnosti vnitrostátního opatření s právem Společenství. Soudní dvůr nicméně může ze znění otázek formulovaných vnitrostátním soudem, s ohledem na údaje, které tento soud předložil, vyvodit skutečnosti spadající do výkladu práva Společenství za tím účelem, aby vnitrostátnímu soudu umožnil vyřešit právní problém, který mu byl předložen.

   Soudnímu dvoru mimoto nepřísluší, aby rozhodoval o výkladu ustanovení vnitrostátních právních předpisů nebo zjišťoval skutečnosti relevantní pro řešení sporu v původním řízení. Soudnímu dvoru totiž přísluší vzít v úvahu, v rámci rozdělení pravomocí mezi soudy Společenství a vnitrostátními soudy, skutkový a legislativní kontext, do něhož je předběžná otázka zasazena, tak jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí.

   (viz body 25, 28)

2.  V rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy založené článkem 234 ES přísluší pouze vnitrostátnímu soudci, kterému byl spor předložen a který musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci posoudil jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání svého rozsudku, tak i relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru. V důsledku toho, jestliže se položené předběžné otázky týkají výkladu práva Společenství, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout.

   (viz bod 27)

3.  Směrnice 2003/55 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30 nebrání tomu, aby právní úprava členského státu stanovila dle jí vymezených podmínek prodloužení přechodného období, po jehož uplynutí dojde k předčasnému ukončení koncese na distribuci zemního plynu vydané bez otevření hospodářské soutěži. Za těchto podmínek je rovněž třeba mít za to, že takové právní úpravě nebrání ani článek 10 ES a zásada proporcionality.

   Článek 23 odst. 1 uvedené směrnice totiž upřesňuje harmonogram otevření pro dodávky zemního plynu a stanoví zejména, že členské státy zajistí, aby oprávněnými zákazníky, tedy zákazníky, kteří mohou volně nakupovat zemní plyn od dodavatele, jehož si zvolí, byli od 1. července 2007 všichni zákazníci.Toto ustanovení se týká dodávek zemního plnu, a nikoli jeho distribuce. Proto z něho nelze vyvozovat žádnou povinnost členských států ukončit smlouvy na distribuci udělené bez jakéhokoli řízení zajišťujícího otevření hospodářské soutěži. Směrnice 2003/55 kromě toho neobsahuje žádné ustanovení ohledně stávajících koncesí na distribuci zemního plynu.

   (viz body 38–41, výrok 1)

4.  Články 43 ES, 49 ES a čl. 86 odst. 1 ES nebrání tomu, aby právní úprava členského státu, směřující k provedení společných pravidel pro vnitřní trh se zemním plynem prostřednictvím předčasného ukončení – po uplynutí přechodného období – koncesí na distribuci zemního plynu vydaných bez otevření hospodářské soutěži, stanovila za určitých podmínek prodloužení uvedeného přechodného období, za předpokladu, že takové prodloužení může být považováno za nezbytné za účelem umožnit smluvním stranám rozvázat jejich smluvní vztahy za podmínek přijatelných jak z hlediska požadavků veřejné služby, tak i z ekonomického hlediska.

   Bez ohledu na skutečnost, že taková koncese na veřejnou službu se neřídí žádnou ze směrnic upravujících oblast veřejných zakázek, veřejné orgány, které zamýšlejí udělit takovou koncesi, jsou však povinny obecně dodržovat základní pravidla Smlouvy, a zvláště zásadu zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti. Konkrétněji v rozsahu, v němž taková koncese má nepochybný přeshraniční význam, představuje její udělení podniku nacházejícímu se v členském státě zadavatele bez jakékoli transparentnosti rozdílné zacházení v neprospěch podniků nacházejících se v jiném členském státě, které by mohly mít o tuto koncesi zájem. Jestliže není odůvodněno objektivními skutečnostmi, představuje takové rozdílné zacházení, které vyloučením všech podniků nacházejících se v jiném členském státě znevýhodňuje především tyto podniky, nepřímou diskriminaci na základě státní příslušnosti zakázanou na základě článků 43 ES a 49 ES. Krom toho čl. 86 odst. 1 ES brání tomu, aby členské státy, pokud jde o veřejné podniky a podniky, kterým členské státy přiznávají zvláštní nebo výlučná práva, ponechaly v platnosti vnitrostátní právní předpisy odporující článkům 43 ES a 49 ES.

   Tento rozdíl v zacházení lze nicméně odůvodnit nezbytností dodržovat zásadu právní jistoty, tedy zásadu, která je součástí právního řádu Společenství a kterou jsou povinny dodržovat veškeré státní orgány pověřené uplatňováním práva Společenství. Vzhledem k tomu, že směrnice 2003/55 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30 nestanoví přehodnocení stávajících koncesí na distribuci plynu, že v projednávané věci se jedná o starou koncesi, která má mít účinky po dobu několika desetiletí, a že byla vydána v době, kdy ještě Soudní dvůr nerozhodl, že na smlouvy s nepochybným přeshraničním významem se mohou uplatnit požadavky transparentnosti vyplývající z primárního práva, zásada právní jistoty, která zejména vyžaduje, aby právní úprava byla jasná a přesná a její účinky byly předvídatelné, nejenže umožňuje, ale dokonce ukládá, aby s ukončením takové koncese bylo spojeno přechodné období, které umožní smluvním stranám rozvázat jejich smluvní vztahy za podmínek přijatelných jak z hlediska požadavků veřejné služby, tak i z ekonomického hlediska. Předkládajícímu soudu přísluší posoudit, zda konkrétně prodloužení doby přechodného období vnitrostátními právními předpisy může být považováno za nezbytné pro dodržení zásady právní jistoty.

   (viz body 57–61, 64–65, 67–73, výrok 2)