Keywords
Summary

Keywords

1. Přistoupení nových členských států ke Společenstvím – Akt o přistoupení z roku 2003 – Nezbytné úpravy ustanovení Aktu týkajících se společné zemědělské politiky – Pojem

(Akt o přistoupení z roku 2003, článek 23)

2. Přistoupení nových členských států ke Společenstvím – Akt o přistoupení z roku 2003 – Nezbytné úpravy ustanovení Aktu týkajících se společné zemědělské politiky – Rozhodnutí 2004/281

(Akt o přistoupení z roku 2003, článek 23; rozhodnutí Komise 2004/281, čl. 1 bod 5)

Summary

1. Cílem článku 23 Aktu o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie, bylo umožnit Radě přijímat předpisy nezbytné pro zajištění souladu tohoto aktu s legislativními změnami vyplývajícími z normativní činnosti orgánů v rámci společné zemědělské politiky (SZP) mezi podpisem uvedeného aktu a skutečným přistoupením nových členských států. Toto svěření pravomoci však nelze vykládat extenzivně, protože jinak by zůstaly nezohledněny výsledky jednání o podmínkách přistoupení uvedených států.

Pojem „úprava“ tak musí být omezen na opatření, která nemohou mít v žádném případě vliv na rozsah působnosti jednoho z ustanovení Aktu o přistoupení týkajících se SZP ani nemohou podstatně měnit jejich obsah, ale která představují pouze úpravy směřující k zajištění soudržnosti uvedeného aktu a nových předpisů přijatých orgány Společenství v období mezi podpisem Aktu o přistoupení a samotným přistoupením.

Pokud jde o nezbytnost požadovanou pro přijetí takové úpravy, takový požadavek by přímo vyplýval z jakékoli změny pravidel Společenství, ke které došlo v důsledku normativní změny ze strany orgánů Společenství, která se dotýká SZP a v jejímž důsledku vznikl nesoulad mezi ustanoveními Aktu o přistoupení a novým režimem vyplývajícím z této změny.

(viz body 44–45, 48–49)

2. Přijetím rozhodnutí 2004/281, kterým se v důsledku reformy společné zemědělské politiky mění Akt o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie, Rada nepřekročila pravomoci, které jí byly svěřeny článkem 23 Aktu o přistoupení za účelem provedení úprav ustanovení tohoto aktu týkajících se společné zemědělské politiky (SZP), jež se mohou ukázat jako nezbytné v důsledku změny pravidel Společenství.

Ve světle nařízení č. 1259/1999, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky, se totiž systém postupného zavádění měl použít na všechny přímé platby poskytnuté podle režimů podpor uvedených v článku 1 uvedeného nařízení. Základní kritérium vymezující rozsah působnosti tohoto nařízení je třeba spatřovat v podmínkách uvedených v jeho článku 1, a nikoli v zařazení určité podpory do přílohy, neboť totéž ustanovení je uvedenou přílohou pouze konkretizováno.

Pokud jde o přímé platby v nových členských státech, zásada obecného použití mechanismu „phasing-in“ na všechny přímé podpory byla sjednána na přístupových jednáních a výslovně upravena Aktem o přistoupení, který vložil článek 1a do uvedeného nařízení. Článek 1 bod 5 rozhodnutí 2004/281 navíc pouze upravuje postupné zavádění přímých plateb v nových členských státech podle stejného harmonogramu a se stejnými procentními podíly, jaké byly stanoveny předtím v článku 1a uvedeného nařízení, ve znění Aktu o přistoupení. Nelze se tudíž domnívat, že rozhodnutí 2004/281 přineslo podstatnou změnu buď rozsahu působnosti mechanismu „phasing-in“, nebo základního obsahu z něho vyplývajících povinností a práv.

Situace zemědělství v nových členských státech byla krom toho radikálně odlišná od situace ve starých členských státech, což odůvodňovalo postupné uplatňování podpor Společenství, zejména podpor týkajících se režimů přímých podpor, aby se nenarušila nezbytná probíhající restrukturalizace v odvětví zemědělství v těchto nových členských státech. Z toho vyplývá, že tyto posledně uvedené státy se nacházejí v situaci, která není srovnatelná se situací starých členských států, které neomezeně využívají režimy přímých podpor, což znemožňuje, aby bylo provedeno platné srovnání.

Konečně vzhledem k tomu, že rozhodnutí 2004/281 přebírá zásadu a podmínky provádění mechanismu „phasing-in“, tak jak byly zakotveny v Aktu o přistoupení, aniž by byl rozšířen jejich rozsah, nelze na toto rozhodnutí nahlížet tak, že zpochybňuje kompromis vzešlý z přístupových jednání, a není jím tak porušena zásada dobré víry.

(viz body 55, 66–67, 76, 78–80, 87–88, 92)