Věc C‑76/24

Tradeinn Retail Services S. L.

v.

PH

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Bundesgerichtshof (Německo)]

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 1. srpna 2025

„Řízení o předběžné otázce – Duševní vlastnictví – Ochranné známky – Směrnice (EU) 2015/2436 – Sbližování právních předpisů členských států o ochranných známkách – Článek 10 odst. 3 písm. b) – Práva z ochranné známky – Právo zakázat třetí osobě nabízet pod dotčeným označením výrobky, uvádět je na trh nebo je skladovat za tímto účelem – Elektronický obchod – Výrobky nabízené k prodeji z jiného členského státu, než je stát, v němž byla ochranná známka zapsána – Pojem ‚skladování‘ “

1. Právo Evropské unie – Výklad – Metody – Gramatický, systematický a teleologický výklad

   (viz bod 25)

2. Sbližování právních předpisů – Ochranné známky – Směrnice 2015/2436 – Práva z ochranné známky – Výrobky označené ochrannou známkou chráněnou v členském státě – Výrobky nabízení k prodeji třetí osobou prostřednictvím on-line reklamy z jiného členského státu, než je stát, v němž byla ochranná známka zapsána – Právo vlastníka této ochranné známky zakázat této třetí osobě nabízet spotřebitelům v členském státě zápisu výrobky, uvádět je na trh nebo je skladovat za tímto účelem

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2015/2436, čl. 10 odst. 2 a odst. 3 písm. b)]

   (viz body 27–37, 39, výrok 1)

3. Sbližování právních předpisů – Ochranné známky – Směrnice 2015/2436 – Práva z ochranné známky – Pojem „skladování“ – Třetí osoba, která má nepřímou, avšak faktickou kontrolu nad dotčenými výrobky – Zahrnutí

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2015/2436, čl. 10 odst. 2 a odst. 3 písm. b)]

   (viz body 44–47, výrok 2)

Shrnutí

V tomto rozsudku Soudní dvůr objasnil situace, kdy vlastník ochranné známky může zakázat třetí osobě užívání označení ( 1 ), a podal výklad směrnice 2015/2436 ( 2 ).

PH je vlastníkem dvou německých ochranných známek zapsaných zejména pro potápěčské vybavení.

Společnost Tradeinn Retail Services S. L. (dále jen „TRS“), se sídlem ve Španělsku, nabízela k on-line prodeji potápěčské vybavení pod označeními totožnými s těmito ochrannými známkami.

PH podal proti TRS žalobu k Landgericht Nürnberg-Fürth (zemský soud v Norimberku-Fürthu, Německo), kterou se domáhal zejména zákazu tohoto užívání. Uvedený soud nařídil TRS, aby se zdržela nabízení k prodeji nebo propagace potápěčského vybavení pod označeními totožnými s těmito ochrannými známkami.

Na základě odvolání PH rozšířil Oberlandesgericht Nürnberg (vrchní zemský soud v Norimberku, Německo) tento zákaz na distribuci a skladování těchto výrobků.

Společnost TRS podala opravný prostředek „Revision“ k Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo), který měl pochybnosti o výkladu čl. 10 odst. 3 písm. b) směrnice 2015/2436, a proto se dotázal Soudního dvora na rozsah práv vlastníka ochranné známky chráněné v určitém členském státě a na pojem „skladování“ uvedený v tomto článku.

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr nejprve uvedl, že znění čl. 10 odst. 3 písm. b) směrnice 2015/2436 neobsahuje žádnou výslovnou zmínku o tom, zda může vlastník ochranné známky zapsané v jednom členském státě zakázat třetí osobě skladovat výrobky pod tímto označení na území jiného členského státu.

Soudní dvůr dále připomněl, že ochrana poskytovaná zápisem národní ochranné známky je v zásadě omezena na území členského státu zápisu, takže její vlastník se zpravidla nemůže dovolávat této ochrany mimo území daného státu. Kromě toho účel výlučného práva, které je přiznáno zápisem ochranné známky ( 3 ), umožňuje vlastníkovi dané ochranné známky chránit specifické zájmy jakožto vlastník této ochranné zámky, tedy zajistit, aby tato ochranná známka mohla plnit své vlastní funkce. Výkon tohoto práva musí být tedy vyhrazen pro případy, v nichž užívání označení třetí osobou zasahuje nebo by mohlo zasáhnout do funkcí ochranné známky. K těmto funkcím nepatří jen základní funkce ochranné známky, jíž je zaručit spotřebitelům původ daného výrobku nebo dané služby, ale i její další funkce, jako je funkce zaručení kvality tohoto výrobku či této služby, anebo funkce sdělovací, investiční či reklamní.

Tento účel a územní působnost ochrany poskytované ochrannou známkou tedy mají několik důsledků pro výklad čl. 10 odst. 3 písm. b) směrnice 2015/2436. Zaprvé vlastník národní ochranné známky je oprávněn zakázat třetí osobě uvádět na trh v členském státě, v němž byla ochranná známka zapsána, výrobky pod označením, jehož užívání představuje zásah do této ochranné známky, přičemž je však třeba mít na paměti, že takové výrobky nejsou považovány za uvedené na trh, pokud podléhají celnímu režimu s podmíněným osvobozením od cla, jako je například celní režim vnějšího tranzitu, a nebyly propuštěny do volného oběhu.

Zadruhé vlastník národní ochranné známky může třetí osobě zakázat nabízet na území členského státu, v němž byla ochranná známka zapsána, výrobky pod tímto označením. Vlastník ochranné známky se tak může ohradit proti takové nabídce, a to i tehdy, pokud se týká výrobků podléhajících celnímu režimu vnějšího tranzitu, za předpokladu, že tato nabídka nutně předpokládá propuštění těchto výrobků do volného oběhu. Soudní dvůr mimoto připomněl, že vlastník ochranné známky může třetí osobě zakázat nabízet, zejména prostřednictvím on-line reklamy, výrobky pod uvedeným označením, a to i tehdy, když se tato osoba, server internetových stránek, který používá, nebo tyto výrobky nacházejí mimo členský stát, v němž byla ochranná známka zapsána, pokud je tato nabídka nebo reklama určena spotřebitelům na území tohoto členského státu. V opačném případě by totiž hospodářské subjekty, které využívají elektronický obchod a nabízejí spotřebitelům nacházejícím se na tomto území výrobky, které se nacházejí mimo toto území, unikly jakékoli povinnosti respektovat práva plynoucí z této ochranné známky, což by narušilo užitečný účinek ochrany zaručené směrnicí 2015/2436. Pouhá dostupnost internetových stránek na území členského státu, na kterém je dotčená ochranná známka chráněna, však nepostačuje k učinění závěru, že nabídky k prodeji zobrazované na těchto stránkách jsou určeny spotřebitelům nacházejícím se na tomto území. Vnitrostátním soudům přísluší v závislosti na konkrétním případě posoudit, zda existují relevantní indicie k učinění závěru, že nabídka k prodeji zobrazovaná na internetových stránkách nebo internetové obchodní platformě dostupných na uvedeném území je určena spotřebitelům nacházejícím se na tomto území.

Zatřetí čl. 10 odst. 3 písm. b) směrnice 2015/2436 umožňuje vlastníkovi ochranné známky zakázat třetí osobě nejen nabízet a uvádět na trh výrobky pod označením, jehož užívání zasahuje do práv z této ochranné známky, ale také „je skladovat za tímto účelem“. Toto ustanovení se tedy vztahuje na skladování takových výrobků třetí osobou pouze tehdy, pokud toto skladování představuje předstupeň nabídky nebo uvedení na trh, které je vlastník ochranné známky oprávněn zakázat.

Vlastník ochranné známky může přitom třetí osobě zakázat nabízet, zejména prostřednictvím on-line reklamy, výrobky pod uvedeným označením, a to i tehdy, když se tato osoba, server internetových stránek, který používá, nebo tyto výrobky nacházejí mimo členský stát, v němž byla ochranná známka zapsána, pokud je tato nabídka určena spotřebitelům na území tohoto členského státu. V takové situaci je tento vlastník rovněž oprávněn zakázat uvedené třetí osobě skladovat uvedené výrobky mimo toto území, pokud toto skladování představuje předstupeň nabídky nebo její realizace, takže je možné je považovat za uskutečněné za tímto účelem.

Konečně Soudní dvůr konstatoval, že pojem „skladovat“ uvedený v čl. 10 odst. 3 písm. b) směrnice 2015/2436 zahrnuje nejen případy, kdy třetí osoba má přímou a faktickou kontrolu nad dotčenými výrobky, ale i případy, kdy má nepřímou, avšak přesto faktickou kontrolu nad těmito výrobky, jelikož má kontrolní nebo řídicí pravomoc nad osobou, která má přímou a faktickou kontrolu nad těmito výrobky. Pokud by se toto ustanovení vztahovalo pouze na třetí osoby, které mají přímou faktickou kontrolu nad dotčenými výrobky, vlastník ochranné známky by neměl možnost požadovat vydání příkazu k ukončení užívání vůči hospodářskému subjektu, který bez jeho souhlasu, za účelem nabízení nebo uvedení těchto výrobků na trh, předá tyto výrobky poskytovateli služeb, aby tento zajistil za tímto účelem služby, jako je skladování nebo přeprava uvedených výrobků. Takový výklad by byl neslučitelný s cílem směrnice 2015/2436 a částečně by zbavil ochranu, kterou tato směrnice zaručuje, užitečného účinku.

( 1 ) – Tyto situace jsou upraveny v čl. 10 odst. 2 směrnice 2015/2436.

( 2 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436 ze dne 16. prosince 2015, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 2015, L 336, s. 1).

( 3 ) – Toto výlučné právo je přiznáno podle čl. 10 odst. 1 směrnice 2015/2436.