EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62016CJ0060

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. září 2017.
Mohammad Khir Amayry v. Migrationsverket.
Řízení o předběžné otázce – Nařízení (EU) č. 604/2013 – Určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států – Článek 28 – Zajištění dotyčného za účelem jeho přemístění do příslušného členského státu – Lhůta pro provedení přemístění – Maximální délka zajištění – Výpočet – Přijetí žádosti o převzetí dotčené osoby před jejím zajištěním – Odložení výkonu rozhodnutí o přemístění.
Věc C-60/16.

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. září 2017.
Mohammad Khir Amayry v. Migrationsverket.
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Kammarrätten i Stockholm - Migrationsöverdomstolen.
Řízení o předběžné otázce – Nařízení (EU) č. 604/2013 – Určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států – Článek 28 – Zajištění dotyčného za účelem jeho přemístění do příslušného členského státu – Lhůta pro provedení přemístění – Maximální délka zajištění – Výpočet – Přijetí žádosti o převzetí dotčené osoby před jejím zajištěním – Odložení výkonu rozhodnutí o přemístění.
Věc C-60/16.

Věc C‑60/16

Mohammad Khir Amayry

proti

Migrationsverket

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Kammarrätten i Stockholm – Migrationsöverdomstolen)

„Řízení o předběžné otázce – Nařízení (EU) č. 604/2013 – Určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států – Článek 28 – Zajištění dotyčného za účelem jeho přemístění do příslušného členského státu – Lhůta pro provedení přemístění – Maximální délka zajištění – Výpočet – Přijetí žádosti o převzetí dotčené osoby před jejím zajištěním – Odložení výkonu rozhodnutí o přemístění“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. září 2017

  1. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví–Azylová politika–Kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu–Nařízení č. 604/2013–Zajištění za účelem přemístění–Zajištění po přijetí žádosti o převzetí–Maximální délka–Dva měsíce–Podmínky–Ověření vnitrostátním soudem

    (Listina základních práv Evropské unie, čl. 6; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013, čl. 28)

  2. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví–Azylová politika–Kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu–Nařízení č. 604/2013–Zajištění za účelem přemístění–Zajištění po přijetí žádosti o převzetí nebo přijetí zpět a před skončením odkladného účinku opravného prostředku proti rozhodnutí o přemístění nebo jeho přezkumu–Konec odkladného účinku–Lhůta pro provedení přemístění–Výpočet–Vynětí již uplynulé doby zajištění

    (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013, čl. 28 odst. 3)

  3. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví–Azylová politika–Kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu–Nařízení č. 604/2013–Zajištění za účelem přemístění–Skončení odkladného účinku opravného prostředku proti rozhodnutí o přemístění nebo žádosti o přezkumu–Lhůta pro provedení přemístění–Neexistence předchozí žádosti dotčené osoby o odklad výkonu rozhodnutí o přemístění–Neexistence vlivu

    (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013, čl. 28 odst. 3)

  1.  Článek 28 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, musí být vykládán v tom smyslu, že:

    nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, která v situaci, kdy k zajištění žadatele o mezinárodní ochranu došlo poté, co dožádaný členský stát vyhověl žádosti o převzetí, stanoví, že v tomto zajištění lze pokračovat po dobu nejdéle dvou měsíců, pokud délka zajištění nepřesáhne čas nezbytný k řízení o přemístění, který se posuzuje s ohledem na konkrétní požadavky tohoto řízení v každém jednotlivém případě, a případně pokud tato délka nepřesáhne šest týdnů od data, kdy skončil odkladný účinek odvolání nebo žádosti o přezkum, a

    brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, která v takové situaci umožňuje, aby se pokračovalo v uvedeném zajištění po dobu tří nebo dvanácti měsíců, během nichž mohlo být přemístění platně provedeno.

    Článek 28 odst. 3 třetí pododstavec nařízení Dublin III je tedy třeba vykládat v tom smyslu, že se v něm stanovená nejdelší doba šesti týdnů, v níž se musí uskutečnit přemístění zajištěné osoby, použije pouze v případě, kdy je dotyčná osoba již zajištěna a nastane jedna ze dvou událostí uvedených v tomto ustanovení. Pokud tedy dojde k zajištění dotyčné osoby do doby, než bude přemístěna, předtím než dožádaný členský stát vyhoví žádosti o převzetí, doba zajištění bude omezena jednou z přesně daných lhůt stanovených v čl. 28 odst. 3 tohoto nařízení, počítanou až ode dne, kdy případně skončí odkladný účinek odvolání nebo žádosti o přezkum podle čl. 27 odst. 3 uvedeného nařízení.

    I když v nařízení Dublin III není stanovena maximální doba zajištění, platí nicméně, že takové zajištění musí být zaprvé v souladu se zásadou uvedenou v čl. 28 odst. 3 prvním pododstavci tohoto nařízení, podle které musí být zajištění co nejkratší a nesmí trvat déle než po dobu, která je nezbytná k náležitému provedení požadovaných správních řízení do doby provedení přemístění. Dotyčná osoba by ani neměla být zajištěna po dobu značně přesahující šest týdnů, během nichž mohlo být přemístění platně provedeno, jelikož z čl. 28 odst. 3 třetího pododstavce nařízení Dublin III vyplývá, že tato lhůta je především s ohledem na zjednodušenou povahu postupu pro přemístění mezi členskými státy, který je upraven tímto nařízením, v zásadě dostatečná k tomu, aby příslušné orgány přemístění provedly (obdobně viz rozsudek ze dne 16. července 2015, Lanigan,C‑237/15 PPUEU:C:2015:474, bod 60).

    Vzhledem k tomu, že okolnost, že k zajištění žadatele o mezinárodní ochranu došlo až poté, co dožádaný členský stát vyhověl žádosti o převzetí, nemůže činit přemístění žadatele zvláště obtížným, přesahuje zajištění po dobu tří nebo dvanácti měsíců, během nichž mohlo být přemístění platně provedeno, dobu, která je nezbytná k náležitému provedení požadovaných správních řízení do doby provedení přemístění.

    Délka zajištění v délce dvou měsíců nemůže být naopak v takové situaci s ohledem na prostor pro uvážení, který je přiznán členským státům pro přijetí opatření k provedení unijních právních předpisů, považována za nadměrně nepřiměřenou, nicméně je třeba, aby příslušný orgán pod dohledem vnitrostátních soudů ověřil její přiměřenost s ohledem na vlastnosti každého jednotlivého případu.

    (viz body 39–41, 45–47, 49, výrok 1)

  2.  Článek 28 odst. 3 nařízení č. 604/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že od lhůty šesti týdnů počítané od okamžiku, kdy skončil odkladný účinek odvolání nebo žádosti o přezkum založený tímto ustanovením, není třeba odečíst počet dnů zajištění dotyčné osoby, ke kterému došlo poté, co členský stát vyhověl žádosti o převzetí nebo přijetí zpět.

    Okolnost, že dotyčná osoba byla zajištěna již v okamžiku, kdy skončil odkladný účinek odvolání nebo žádosti o přezkum, nemůže sama o sobě významně ulehčit přemístění, neboť dotčené členské státy nemohou řešit praktické podmínky přemístění, když o něm není po věcné stránce definitivně rozhodnuto ani není a fortiori rozhodnuto o jeho datu.

    Kromě toho v případech, kdy dotyčná osoba podala odvolání nebo žádost o přezkum až několik týdnů poté, co byla zajištěna, by případné zkrácení druhé lhůty stanovené v čl. 28 odst. 3 třetím pododstavci nařízení Dublin III na počet dnů zajištění osoby, mohlo příslušné orgány v praxi zbavit jakékoliv možnosti provést přemístění před tím, než ukončí zajištění, a mohlo by tak dotčenému orgánu zabránit v účinném využití možnosti upravené unijním normotvůrcem, a sice provést zajištění dotyčné osoby s cílem vyvarovat se vážnému nebezpečí útěku této osoby.

    (viz body 57–59, výrok 2)

  3.  Článek 28 odst. 3 nařízení č. 604/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že se lhůta šesti týdnů počítaná od okamžiku, kdy skončil odkladný účinek odvolání nebo žádosti o přezkum založený tímto ustanovením, použije také tehdy, když dotyčná osoba výslovně o odklad výkonu rozhodnutí nepožádala.

    Je třeba ostatně konstatovat, že unijní normotvůrce odkázal na skončení odkladného účinku „podle čl. 27 odst. 3“ nařízení Dublin III, aniž činí rozdíl mezi členskými státy, které se rozhodly přiznat odkladný účinek odvolání nebo žádosti o přezkum ex lege na základě čl. 27 odst. 3 písm. a) a b) tohoto nařízení, a členskými státy, které se rozhodly, že přiznání tohoto odkladného účinku podřídí soudnímu rozhodnutí vydanému v tomto smyslu na žádost dotyčné osoby na základě čl. 27 odst. 3 písm. c) uvedeného nařízení.

    Článek 28 odst. 3 nařízení Dublin III zajisté neodkazuje přímo na situaci upravenou v čl. 27 odst. 4 tohoto nařízení, kdy odklad výkonu rozhodnutí o přemístění nevyplývá ex lege nebo ze soudního rozhodnutí, ale je založeno na rozhodnutí přijatém příslušným orgánem. Nicméně v takovém případě se dotyčná osoba nachází v situaci zcela srovnatelné se situací osoby, jejímuž odvolání nebo žádosti o přezkum byl přiznán odkladný účinek podle čl. 27 odst. 3 uvedeného rozhodnutí.

    (viz body 64, 67, 68, 73, výrok 3)

Top