Věc T-182/10

Associazione italiana delle società concessionarie per la costruzione e l’esercizio di autostrade e trafori stradali (Aiscat)

v.

Evropská komise

„Státní podpory — Přímo udělená koncese na stavební práce a následnou správu úseku dálnice — Rozhodnutí, kterým se stížnost odkládá — Žaloba na neplatnost — Akt napadnutelný žalobou — Aktivní legitimace — Osobní dotčení — Přípustnost — Pojem ‚podpora‘ — Státní prostředky“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 15. ledna 2013

1. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Akty napadnutelné stěžovatelem oznamujícím státní podporu – Dopis, kterým Komise uvědomila stěžovatele o neexistenci dostatečných důvodů pro rozhodnutí v daném případě – Rozhodnutí ve smyslu článku 4 nařízení č. 659/1999 – Napadnutelný akt

   (Článek 108 odst. 2 a 3 SFEU a článek 263 SFEU; nařízení Rady č. 659/1999, články 4 a 13 a čl. 20 odst. 2)

2. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají – Rozhodnutí Komise, které nekvalifikuje vnitrostátní opatření jako státní podporu, bez zahájení formálního vyšetřovacího řízení – Žaloba podaná zúčastněnými stranami ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU – Přípustnost – Podmínky – Rozdíl mezi žalobami směřujícími k ochraně procesních práv a žalobami zpochybňujícími opodstatněnost rozhodnutí Komise

   (Článek 108 odst. 2 a 3 SFEU a čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU)

3. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají – Rozhodnutí ve věci státních podpor – Žaloba sdružení pověřeného obranou kolektivních zájmů podniků – Přípustnost – Podmínky

   (Článek 108 odst. 2 a 3 SFEU a čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU)

4. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají – Rozhodnutí ve věci státních podpor – Žaloba sdružení pověřeného obranou kolektivních zájmů podniků – Přípustnost – Nutnost zvláštního zmocnění uděleného členskými podniky – Neexistence

   (Článek 108 odst. 2 a 3 SFEU a čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU)

5. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají – Rozhodnutí ve věci státních podpor – Podnik konkurující podniku, který je příjemcem podpory – Právo na podání žaloby – Podmínky – Žaloba sdružení jednajícího v kolektivním zájmu svých členů – Osobní dotčení členů sdružení – Soudní přezkum – Rozsah

   (Článek 108 odst. 2 a 3 SFEU a čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU)

6. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají – Rozhodnutí ve věci státních podpor – Podnik konkurující podniku, který je příjemcem podpory – Právo na podání žaloby – Podmínky – Žaloba sdružení jednajícího v kolektivním zájmu svých členů – Prokázání podstatného dotčení jejich soutěžního postavení – Posouzení

   (Článek 108 odst. 2 a 3 SFEU a čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU)

7. Podpory poskytované státy – Pojem – Podpory pocházející ze státních prostředků – Financování výstavby úseku dálnice navýšením mýtného na ostatních úsecích dálnice – Částky, které jsou přímo a výhradně převáděny mezi soukromými společnostmi provozujícími dotyčné úseky – Vynětí

   (Článek 107 odst. 1 SFEU)

1.  Přezkum stížnosti v oblasti státních podpor nutně vede k zahájení předběžné fáze přezkumu, kterou je Komise povinna ukončit přijetím rozhodnutí na základě článku 4 nařízení č. 659/1999 o použití článku 88 ES. Konstatuje-li Komise po přezkumu stížnosti, že šetření neumožňuje dospět k závěru, že existuje státní podpora, implicitně odmítne zahájit formální vyšetřovací řízení, opatření, které nelze kvalifikovat jako pouhé předběžné opatření. Jakmile tedy stěžovatel předložil doplňující vyjádření v návaznosti na první dopis Komise, kterým jej v souladu s čl. 20 odst. 2 druhou větou nařízení č. 659/1999 informuje, že má za to, že neexistují dostatečné důvody pro rozhodnutí v daném případě, Komise je v souladu s čl. 13 odst. 1 tohoto nařízení povinna ukončit předběžnou fázi přezkumu přijetím rozhodnutí podle čl. 4 odst. 2, 3 nebo 4 uvedeného nařízení, tedy přijetím rozhodnutí konstatujícího neexistenci podpory, rozhodnutí nevznášet námitky nebo rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení. Pro určení, zda akt Komise je takovým rozhodnutím, je kromě toho třeba zohlednit pouze obsah tohoto aktu, a nikoliv skutečnost, zda tento akt splňuje určité formální požadavky, či nikoliv, neboť jinak by se Komise mohla vyhnout přezkumu ze strany soudu pouhým nedodržením takových formálních požadavků.

   Povinnost Komise přijmout rozhodnutí na konci předběžné fáze přezkumu nebo právní kvalifikace její reakce na stížnost nejsou podmíněny kvalitou informací předložených stěžovatelem, která spočívá v jejich relevantnosti nebo jejich podrobnosti. Nízká úroveň kvality informací přeložených na podporu stížnosti tedy nemůže Komisi zbavit povinnosti zahájit předběžnou fázi přezkumu ani povinnosti zakončit toto přezkoumání přijetím rozhodnutí podle článku 4 nařízení č. 659/1999. Z takového výkladu pro ni nevyplývá nepřiměřená povinnost přezkumu v případech, kdy jsou informace poskytnuté stěžovatelem neurčité nebo se týkají velmi široké oblasti.

   Z toho vyplývá, že v případě, kdy Komise jasně zaujala stanovisko v tom smyslu, že podle jejího názoru opatření oznámená stěžovatelem nejsou státní podporou, je třeba toto rozhodnutí kvalifikovat jako rozhodnutí přijaté podle čl. 4 odst. 2 nařízení č. 659/1999, který stanoví, že „[s]hledá-li Komise po předběžném přezkoumání, že oznámené opatření není podporou, zaznamená tento nález ve formě rozhodnutí“. Takové rozhodnutí je aktem, proti němuž může být podána žaloba.

   (viz body 27–31, 33)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 40–43)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 48)

4.  Není nezbytné, aby sdružení, jehož úkoly uvedené ve stanovách zahrnují ochranu zájmů jeho členů, mělo navíc k dispozici zvláštní pověření nebo zmocnění vydané členy, jejichž zájmy hájí, aby mu byla přiznána aktivní legitimace v řízeních před unijními soudy. Stejně tak v rozsahu, v němž podání žaloby k unijnímu soudu spadá pod úkoly takového sdružení uvedené ve stanovách, skutečnost, že někteří z jeho členů se mohou následně distancovat od podání konkrétní žaloby, nemůže popřít jeho právní zájem na podání žaloby.

   (viz body 53, 54)

5.  V rámci žaloby na neplatnost podané sdružením jednajícím v kolektivním zájmu svých členů proti rozhodnutí v oblasti státních podpor unijnímu soudu nepřísluší, aby se ve fázi přípustnosti konečným způsobem vyjádřil, pokud jde o osobní dotčení členů sdružení, k soutěžním vztahům mezi členy uvedeného sdružení a podnikem, který je příjemcem dotace. V tomto kontextu pouze sdružení přísluší uvést relevantním způsobem důvody, proč údajná podpora může poškodit oprávněné zájmy jednoho nebo vícero z jejích členů tím, že se podstatným způsobem dotkne jejich postavení na relevantním trhu.

   (viz bod 60)

6.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 61, 64–66, 69, 78, 79)

7.  Za podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU jsou považovány pouze výhody poskytnuté přímo nebo nepřímo ze státních prostředků. Toto ustanovení zahrnuje veškeré finanční prostředky, které mohou veřejné orgány skutečně použít k podpoře podniků, přičemž je nerozhodné, zda jsou tyto prostředky trvale ve vlastnictví státu, či nikoli. Proto i když částky odpovídající předmětnému opatření nejsou trvale ve vlastnictví veřejných orgánů, skutečnost, že zůstávají trvale pod kontrolou veřejné správy, a tudíž k dispozici příslušným státním orgánům, postačuje k tomu, aby byly kvalifikovány jako státní prostředky.

   V případě, kdy jsou dotčené částky převáděny přímo a výhradně mezi soukromými společnostmi, aniž – byť jen přechodně – je má jakýkoli veřejný orgán v držení nebo nad nimi získá kontrolu, nejedná se o státní prostředky. Tak je tomu v případě, kdy v rámci financování realizace úseku dálnic navýšením mýtného na ostatních úsecích vyplácí částky odpovídající výnosu z navýšení mýtného koncesionáři dotyčného úseku dálnice přímo ostatní koncesionáři jakožto soukromé společnosti.

   (viz body 103–105)