EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62004CJ0403

Shrnutí rozsudku

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 25. ledna 2007.
Sumitomo Metal Industries Ltd (C-403/04 P) a Nippon Steel Corp. (C-405/04 P) proti Komisi Evropských společenství.
Kasační opravný prostředek - Hospodářská soutěž - Kartelová dohoda - Trh s bezešvými ocelovými trubkami - Ochrana domácích trhů - Důkazního břemeno a zajišťování důkazů - Délka řízení před Soudem.
Spojené věci C-403/04 P a C-405/04 P.

Keywords
Summary

Keywords

1. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nesprávné posouzení skutkového stavu – Nepřípustnost – Přezkum posouzení důkazů Soudním dvorem – Vyloučení s výjimkou případu zkreslení

(Článek 225 ES; statut Soudního dvora, článek 51)

2. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání spočívající v uzavření protisoutěžní dohody

(Článek 81 odst. 1 ES)

3. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Důkaz

(Článek 81 odst. 1 ES)

4. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nedostatečné nebo rozporuplné odůvodnění – Přípustnost

5. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Důkaz

6. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Důvod kasačního opravného prostředku směřující proti odůvodnění rozsudku, na němž nemusí být nezbytně založen jeho výrok – Irelevantní důvod kasačního opravného prostředku

7. Řízení – Délka řízení před Soudem – Přiměřená lhůta – Kritéria posouzení

Summary

1. V případě kasačního opravného prostředku není Soudní dvůr příslušný ke zjišťování skutkového stavu ani v zásadě k přezkoumávání důkazů, které Soud přijal na podporu tohoto skutkového stavu. Pokud totiž tyto důkazy byly řádně získány a byly dodrženy obecné právní zásady a procesní pravidla použitelná v oblasti důkazního břemene a provádění důkazů, přísluší samotnému Soudu posoudit hodnotu, kterou je třeba přiznat důkazům, které mu byly předloženy. Toto posouzení tudíž nepředstavuje, s výhradou případu zkreslování důkazů předložených před Soudem, právní otázku, která by podléhala přezkumu Soudního dvora.

Přezkumní pravomoc Soudní dvora ohledně skutkových zjištění učiněných Soudem se tedy vztahuje zejména na věcnou nesprávnost těchto zjištění, která vyplývá z písemností ve spise, zkreslování důkazů, právní kvalifikaci těchto důkazů, a na otázku, zda byla dodržena pravidla použitelná v oblasti důkazního břemene a provádění důkazů.

V tomto ohledu představuje otázka, zda Soud použil správnou právní normu při přezkumu důkazů, právní otázku.

Toto naopak neplatí pro posouzení Soudu, podle kterého nebyly důkazy nejasné, ale naopak byly přesnými a shodujícími se důkazy, které umožňovaly dospět k přesvědčení, že došlo k protiprávnímu jednání.

Kromě toho posouzení Soudu, podle kterého musí být prohlášení považována za přesný důkaz, nemůže být rovněž v zásadě před Soudním dvorem zpochybněno.

(viz body 38–40, 56, 64–65, 100–101)

2. Když se Komisi podařilo shromáždit listinné důkazy prokazující tvrzené protiprávní jednání a tyto důkazy se jeví jako dostatečné pro prokázání existence dohody protisoutěžní povahy, není nezbytné zkoumat otázku, zda obviněný podnik měl na uvedené dohodě obchodní zájem.

Pokud jde obzvláště o dohody protisoutěžní povahy, ke kterým dojde během schůzek konkurenčních podniků, k porušení čl. 81 odst. 1 ES dochází, jestliže tyto schůzky mají za cíl omezit, vyloučit nebo narušit hospodářskou soutěž, a směřují tak k umělému organizování fungování trhu. V takovém případě k tomu, aby Komise prokázala účast uvedeného podniku na kartelové dohodě, postačuje, aby prokázala, že se dotyčný podnik účastnil schůzek, na nichž byly uzavřeny dohody protisoutěžní povahy. Pokud je účast na takových schůzkách prokázána, přísluší tomuto podniku, aby předložil nepřímé důkazy prokazující, že jeho účast na zmíněných schůzkách nebyla vedena žádným protisoutěžním záměrem, a to tím, že prokáže, že svým soutěžitelům sdělil, že jeho účast na těchto jednáních měla odlišnou povahu než jejich.

Důvodem, o který se opírá toto pravidlo, je, že podnik tím, že se účastní uvedené schůzky, aniž by se veřejně distancoval od jejího obsahu, vede ostatní účastníky k domnění, že souhlasí s výsledkem setkání a že se jím bude řídit.

(viz body 46–48, 58, 74)

3. Je běžné, že činnosti, se kterými jsou spojeny protisoutěžní jednání a dohody, se odehrávají tajně, schůzky se konají tajně a související dokumentace je omezena na minimum. Z toho vyplývá, že i když Komise objeví písemnosti výslovně prokazující protiprávní kontakty mezi hospodářskými subjekty, jsou tyto obvykle útržkovité a rozptýlené, takže se často ukazuje jako nezbytné rekonstruovat některé podrobnosti dedukcí. Proto ve většině případů musí být existence protisoutěžního jednání nebo dohody vyvozena z určitého počtu shodujících se skutečností a nepřímých důkazů, které ve svém celku mohou představovat, pokud neexistuje jiné logické vysvětlení, důkaz porušení pravidel hospodářské soutěže.

Na základě zásady presumpce neviny totiž existence pochybnosti sice jistě svědčí ve prospěch dotčeného podniku, nic ale nebrání konstatování protiprávního jednání, jestliže je prokázané.

(viz body 51–52)

4. Otázka, zda odůvodnění rozsudku Soudu je rozporuplné nebo nedostatečné, představuje právní otázku, kterou je jako takovou možno uplatnit v rámci kasačního opravného prostředku.

(viz bod 77)

5. Prohlášení, které osoba učiní jakožto zástupce společnosti a které uznává existenci protiprávního jednání, jehož se tato společnost dopustila, s sebou nese značná právní a hospodářská rizika, což způsobuje, že je značně nepravděpodobné, že by byla učiněna, aniž by jejich autor disponoval informacemi poskytnutými zaměstnanci uvedené společnosti, kteří byli přímo obeznámeni s předmětnými skutečnostmi. Za těchto podmínek neovlivňuje přímá neznalost skutečností samotným zástupcem společnosti důkazní hodnotu, kterou Soud mohl takovému prohlášení přiznat.

(viz bod 103)

6. V rámci kasačního opravného prostředku musí být rovnou zamítnuty výtky směřující proti nadbytečným odůvodněním rozsudku Soudu, protože nemohou vést k jeho zrušení.

(viz bod 106)

7. Obecná zásada práva Společenství, podle které má každá osoba právo na spravedlivý proces – a která se inspiruje čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod – a zejména právo na proces v přiměřené lhůtě, je použitelná v rámci soudního opravného prostředku proti rozhodnutí Komise, kterým se podniku ukládají pokuty za porušení práva hospodářské soutěže.

Přiměřený charakter lhůty se posuzuje v závislosti na okolnostech vlastních každé věci, a zejména v závislosti na významu sporu pro dotčenou osobu, složitosti věci, jakož i chování žalobce a příslušných orgánů.

V tomto ohledu výčet těchto kritérií není taxativní a posouzení přiměřeného charakteru lhůty nevyžaduje systematický přezkum dotčených okolností ve vztahu ke každému z nich, pokud se ve vztahu jen k jednomu z nich jeví délka řízení jako opodstatněná. Tak může být složitost věci, která se vyznačovala podáním vícero žalob, v různých jednacích jazycích, které musely být souběžně zkoumány a vyžadovaly důkladný přezkum, použita pro odůvodnění na první pohled příliš dlouhé lhůty.

(viz body 115–117, 121)

Top