Věci T‑435/23 a T‑224/24

YL

v.

Rada Evropské unie a Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví

Rozsudek Tribunálu (středně velkého senátu) ze dne 10. září 2025

„Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Rozhodnutí správní rady EUIPO nepředložit Radě návrh na prodloužení funkčního období žalobce – Rozhodnutí Rady neprodloužit funkční období žalobce – Právo být vyslechnut – Povinnost uvést odůvodnění – Zjevně nesprávné posouzení – Odpovědnost“

1. Žaloby úředníků – Pravomoc unijního soudu – Původ sporu v pracovním poměru, který spojuje úředníka s dotyčným orgánem – Neprodloužení funkčního období zástupce výkonného ředitele Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví – Pozastavení některých jeho přenesených pravomocí jakožto výkonného ředitele – Přípustnost

   [Články 270 a 340 SFEU; služební řád úředníků, články 90 a 91; nařízení Evropského parlamentu a Rady 2017/1001, čl. 143 odst. 1, čl. 153 odst. 1 písm. h) a odst. 2 a čl. 158 odst. 1 a 3]

   (viz body 52–62, 66, 67)

2. Žaloby úředníků – Podmínky přípustnosti – Dodržení předchozího administrativního postupu

   (Článek 270 SFEU; služební řád úředníků, čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 2)

   (viz body 68–76)

3. Žaloby úředníků – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Rozhodnutí správní rady Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví nenavrhnout prodloužení funkčního období výkonného ředitele Úřadu – Přípravný akt – Vyloučení

   (Služební řád úředníků, článek 90 a 91; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2017/1001, čl. 158 odst. 3 a 4)

   (viz body 83–90)

4. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Neprodloužení funkčního období výkonného ředitele Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví – Právo dotčené osoby být vyslechnuta – Rozsah – Porušení – Důsledky

   [Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. a)]

   (viz body 105–123)

5. Žaloby úředníků – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Akty vyvolávající závazné právní účinky – Rozhodnutí o pozastavení přenesení pravomocí orgánu oprávněného ke jmenování na výkonného ředitele Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví – Zahrnutí

   (Služební řád úředníků, čl. 91 odst. 1)

   (viz body 130–132)

6. Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Pojem – Žaloba, která může žalobci přinést prospěch – Zájem, který musí přetrvat až do vydání soudního rozhodnutí – Napadený akt, který přestal vyvolávat právní účinky ve vztahu k žalobci – Návrhová žádání znějící na náhradu újmy, která se částečně zakládají na protiprávnosti napadeného aktu – Zachování právního zájmu na podání žaloby

   (Článek 263 SFEU)

   (viz body 135–137)

7. Úředníci – Organizační struktura – Rozhodnutí o pozastavení přenesení pravomocí orgánu oprávněného ke jmenování na výkonného ředitele Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví – Podmínka – Výjimečné okolnosti – Posuzovací pravomoc administrativy – Soudní přezkum – Meze

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2017/1001, čl. 153 odst. 2)

   (viz body 145–161)

8. Úředníci – Rozhodnutí nepříznivě zasahující do právního postavení – Rozhodnutí o pozastavení přenesení pravomocí orgánu oprávněného ke jmenování na výkonného ředitele Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví – Povinnost uvést odůvodnění – Zhojení nedostatku odůvodnění v průběhu soudního řízení – Podmínka – Výjimečné okolnosti

   (Článek 296 druhý pododstavec SFEU)

   (viz body 163–170)

9. Žaloby úředníků – Návrh na náhradu škody způsobené jednáním, které nemá povahu rozhodnutí – Neexistence postupu před zahájením soudního řízení v souladu se služebním řádem – Nepřípustnost

   (Článek 270 SFEU; služební řád úředníků, články 90 a 91)

   (viz body 176, 177, 179, 184–186, 190, 206)

10. Žaloby úředníků – Žaloba na náhradu škody – Zrušení napadeného protiprávního aktu – Přiměřená náhrada nemajetkové újmy

    (Služební řád úředníků, článek 91)

    (viz body 188, 189, 208)

11. Žaloby úředníků – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Náhrada majetkové újmy spojené se ztrátou příležitosti – Hodnocení – Kritéria

    (Služební řád úředníků, čl. 91 odst. 1)

    (viz body 194–203)

Shrnutí

Tribunál, k němuž YL podal dvě žaloby, zrušil z důvodu porušení práva žalobce být vyslechnut rozhodnutí Rady Evropské unie neprodloužit jeho funkční období výkonného ředitele Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO). Při této příležitosti konstatoval, že Rada musí být považována za orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv (dále jen „OOUPS“) výkonného ředitele EUIPO, pokud jde o postup prodloužení jeho funkčního období, takže žaloba směřující ke zrušení rozhodnutí o neprodloužení uvedeného funkčního období musí být založena na článku 270 SFEU.

Dne 18. září 2018 byl žalobce na základě čl. 158 odst. 2 nařízení (EU) 2017/1001 o ochranné známce Evropské unie jmenován výkonným ředitelem EUIPO na období pěti let od 1. října 2018 do 30. září 2023 ( 1 ).

Poté, co předseda správní rady potvrdil, že YL si přeje pokračovat ve výkonu svých funkcí v rámci EUIPO a je k dispozici, vyzval sdělením ze dne 31. října 2022 členy téže rady, aby přijali rozhodnutí o prodloužení funkčního období žalobce, které mělo být Radě navrženo.

Navzdory kladnému stanovisku vyjádřenému jejím předsedou v uvedeném sdělení se správní rada na svém zasedání dne 22. listopadu 2022 rozhodla nenavrhnout Radě prodloužení uvedeného funkčního období s přihlédnutím k přezkumu hodnocení jeho výkonu během jeho prvního funkčního období, jakož i k budoucím úkolům a výzvám EUIPO, a zahájit výběrové řízení na nástupce YL. V březnu 2023 správní rada rovněž rozhodla o pozastavení přenesení pravomocí orgánu oprávněného ke jmenování (dále jen „OOJ“) na žalobce.

Dopisem oznámeným EUIPO dne 30. května 2023 Rada žádost o prodloužení funkčního období žalobce zamítla poté, co zohlednila přezkum provedený správní radou.

Vzhledem k tomu, že jeho stížnosti proti rozhodnutím správní rady o nenavržení prodloužení jeho funkčního období, o výběrovém řízení na nového výkonného ředitele a pozastavení přenesení pravomocí orgánu oprávněnému ke jmenování byly zamítnuty, podal žalobce první žalobu ve věci T‑435/23 znějící na jejich zrušení, jakož i na zrušení rozhodnutí o neprodloužení jeho funkčního období, jak se odráží v dopise oznámeném EUIPO dne 30. května 2023. Poté, co byla zamítnuta jeho následná stížnost proti posledně uvedenému rozhodnutí, podal žalobce k Tribunálu druhou žalobu ve věci T‑224/24, kterou se domáhal jeho zrušení.

V rámci obou žalob se žalobce domáhá rovněž náhrady majetkové a nemajetkové újmy, kterou údajně utrpěl.

Závěry Tribunálu

Úvodem Tribunál prohlašuje, že má pravomoc rozhodovat o žalobách podaných žalobcem na základě článku 270 SFEU.

V tomto ohledu Tribunál připomněl, že podle tohoto ustanovení má pravomoc rozhodovat všechny spory mezi Unií a jejími zaměstnanci v mezích a za podmínek stanovených ve služebním řádu a pracovním řádu ostatních zaměstnanců Unie (dále jen „PŘOZ“) a v tomto rámci je pojem „spor mezi Unií a jejími zaměstnanci“ judikaturou vykládán široce.

Pokud jde zaprvé o příslušnost rationae personae podle článku 270 SFEU, čl. 91 odst. 1 služebního řádu upřesňuje, že Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat ve všech sporech mezi Unií a „každou osobou, na kterou se vztahuje [...] služební řád“.

Z článku 158 odst. 1 nařízení 2017/1001 přitom vyplývá, že výkonný ředitel EUIPO je zaměstnán jako dočasný zaměstnanec v souladu s čl. 2 písm. a) PŘOZ, což mimo jiné výslovně uvádí pracovní smlouva podepsaná mezi EUIPO a žalobcem. Kromě toho je výkonný ředitel jedním ze zaměstnanců EUIPO, na které se vztahuje služební řád, PŘOZ a jejich prováděcí předpisy, zatímco správní rada je podle čl. 6 prvního pododstavce PŘOZ určena jako OOUPS ve vztahu k výkonnému řediteli, pokud jde o podmínky výkonu jeho pravomocí pro účely fungování EUIPO.

Žalobce tudíž podal žaloby v postavení zaměstnance Unie ve smyslu článku 270 SFEU a osoby, na kterou se vztahuje služební řád ve smyslu článků 90 a 91 služebního řádu.

Pokud jde zadruhé o příslušnost rationae materiae, každý spor mezi úředníkem a orgánem, kterému podléhá, spadá pod článek 270 SFEU, má-li tento spor původ v pracovním poměru, který spojuje úředníka s tímto orgánem.

V tomto ohledu Tribunál poznamenal, že rozhodnutí o pozastavení přenesení pravomocí orgánu oprávněnému ke jmenování přijímá správní rada a jeho cílem je pozastavit pravomoci OOJ, které uvedená rada přenesla na žalobce jakožto výkonného ředitele. V rozsahu, v němž se spor týká uvedeného rozhodnutí, se tedy týká pracovního poměru mezi žalobcem a EUIPO.

Totéž platí pro spor týkající se neprodloužení funkčního období žalobce. V rámci postupu prodloužení funkčního období výkonného ředitele totiž správní rada provádí posouzení výkonu uvedeného ředitele, jakož i budoucích úkolů a výzev EUIPO, zatímco Rada může uvedené funkční období prodloužit s přihlédnutím k tomuto posouzení. Z tohoto hlediska, i když výkonný ředitel nemá s Radou formální pracovněprávní vztah, nic to nemění na tom, že tento orgán přijímá rozhodnutí, které má bez ohledu na jeho obsah důsledky pro pracovněprávní vztah mezi výkonným ředitelem a jeho zaměstnavatelem, EUIPO, a tudíž pro jeho přijetí jako dočasného zaměstnance. Rada tak musí být považována za OOUPS výkonného ředitele, pokud jde o postup prodloužení jeho funkčního období.

Kromě toho se Tribunál zabýval přípustností návrhových žádání znějících na zrušení rozhodnutí o nenavržení na prodloužení žalobcova funkčního období.

V tomto ohledu připomněl, že akty, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost, jsou všechny akty přijaté orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie, jejichž účelem je vyvolat závazné právní účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce. Pokud jsou akty nebo rozhodnutí přijaty na konci řízení, které zahrnovalo několik fází přípravy, jsou napadnutelnými akty pouze ta opatření, která vyjadřují konečné stanovisko orgánu, s vyloučením mezitímních opatření, která jim předcházela a jejichž předmětem byla jejich příprava.

V projednávaném případě přitom postup prodloužení funkčního období výkonného ředitele probíhá ve dvou fázích, z nichž první spočívá v provedení posouzení správní radou a druhá v přijetí rozhodnutí o případném prodloužení Radou, která uvedené posouzení zohledňuje, aniž je jím vázána. Vzhledem k tomu, že konečné rozhodnutí tedy přijala Rada, je rozhodnutí o nenavržení prodloužení funkčního období žalobce přípravným aktem, jelikož nevyvolává žádné závazné právní účinky, jimiž by mohly být dotčeny zájmy žalobce, a nemůže mít vliv na svobodnou volbu Rady, pokud jde o toto prodloužení. V důsledku toho je návrh na zrušení týkající se posledně uvedeného rozhodnutí nepřípustný.

Tribunál naproti tomu rozhodl, že návrhová žádání směřující ke zrušení rozhodnutí Rady neprodloužit funkční období žalobce jsou přípustná. Při přezkumu těchto návrhových žádání z meritorního hlediska se zabýval výtkou žalobce vycházející z porušení práva být vyslechnut.

Nejprve připomněl, že toto právo se použije na každé řízení zahájené proti určité osobě, které by se mohlo nepříznivě dotknout jejích zájmů, i když to použitelná právní úprava nestanoví. V projednávané věci žalobce výslovně potvrdil svou dostupnost a vůli ponechat si své pracovní místo v rámci EUIPO před rozhodnutím o neprodloužení jeho funkčního období. Toto posledně uvedené rozhodnutí tedy musí být považováno za přijaté v návaznosti na jeho žádost o prodloužení jejího funkčního období. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o neprodloužení funkčního období nevyhnutelně vede k neobnovení jeho smlouvy dočasného zaměstnance EUIPO, dotýká se jej nepříznivě a činí právo být vyslechnut použitelným při jeho přijetí. V tomto ohledu je otázka, zda postup jmenování výkonného ředitele a prodloužení jeho funkčního období spadá do působnosti služebního řádu a PŘOZ, irelevantní.

Tribunál dále konstatuje, že zájem žalobce být vyslechnut se projevil především tehdy, když se na konci zasedání správní rady dne 22. listopadu 2022 ukázalo, že v uvedené radě není většina ve prospěch prodloužení jeho funkčního období. Žalobce totiž předtím věděl pouze o sdělení ze dne 31. října 2022, které mělo ve vztahu k němu pozitivní obsah a obsahovalo doporučení předsedy správní rady prodloužit jeho funkční období. Rada tak měla žalobci umožnit užitečně vykonat jeho právo být vyslechnut ve vhodném okamžiku mezi zasedáním správní rady dne 22. listopadu 2022 a přijetím rozhodnutí o neprodloužení jeho funkčního období.

Vzhledem k tomu, že Rada žalobci neumožnila tak učinit, i když řízení mohlo vést k jinému výsledku, zrušil Tribunál rozhodnutí o neprodloužení jeho funkčního období z důvodu porušení práva být vyslechnut. Kromě toho přiznal paušální náhradu škody ve výši 25000 eur jako náhradu majetkové újmy vyplývající ze ztráty příležitosti žalobce na prodloužení jeho funkčního období.

Tribunál rovněž zrušil rozhodnutí o pozastavení přenesení pravomocí orgánu oprávněnému ke jmenování na žalobce, jelikož správní rada neprokázala existenci výjimečných okolností, které by mohly odůvodnit toto rozhodnutí.

( 1 ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. vest. 2017, L 154, s. 1).