Věc T‑39/21

PP a další

v.

Evropský parlament

Rozsudek Tribunálu (sedmého rozšířeného senátu) ze dne 19. dubna 2023

„Veřejná služba – Úředníci – Zdravotní krize související s pandemií covidu-19 – Rozhodnutí o povolení výkonu práce na částečný úvazek pro účely péče o rodinné příslušníky mimo místo zaměstnání – Nemožnost pracovat na dálku na plný úvazek mimo místo zaměstnání – Vada postupu před zahájením soudního řízení – Rozhodnutí, jímž bylo vyhověno žádosti o práci na částečný úvazek – Neexistence právního zájmu na podání žaloby – Nepřípustnost – Odměna – Pozastavení příspěvku za práci v zahraničí – Články 62 a 69 služebního řádu – Porušení článku 4 přílohy VII služebního řádu“

1. Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální náležitosti – Určení předmětu sporu – Určování žalobních důvodů podle jejich podstaty, a nikoli podle jejich formální kvalifikace

   [Statut Soudního dvora, článek 21; jednací řád Tribunálu, čl. 76 písm. d)]

   (viz body 57, 58)

2. Žaloby úředníků – Námitka protiprávnosti – Implicitně vznesená námitka – Přípustnost – Podmínky

   (Článek 277 SFEU; služební řád úředníků, článek 91)

   (viz bod 58)

3. Žaloby úředníků – Právní zájem na podání žaloby – Žaloba, která může žalobci přinést prospěch – Žaloba směřující proti aktu, kterým bylo vyhověno návrhu žalobce – Nepřípustnost – Žádost podaná po psychologickém nátlaku – Jednání orgánu, které nemá charakter rozhodnutí – Žaloba na náhradu škody – Přípustnost – Podmínky

   (Služební řád úředníků, čl. 90 odst. 1)

   (viz body 67–71)

4. Evropský parlament – Pravomoci – Vnitřní organizace – Pravomoc generálního tajemníka Parlamentu řídit sekretariát – Rozsah – Pravomoc přijmout vnitřní směrnici odchylující se od ustanovení služebního řádu úředníků – Vyloučení

   (Služební řád úředníků, příloha VII, čl. 4 odst. 1; jednací řád Parlamentu, čl. 234 odst. 2)

   (viz bod 93)

5. Úředníci – Odměna – Příspěvek za práci v zahraničí – Předmět – Obvyklé bydliště v členském státě místa zaměstnání během referenčního období – Možnost administrativy pozastavit jeho vyplácení v případě dočasné práce na dálku mimo místo zaměstnání v kontextu zdravotní krize – Vyloučení

   (Služební řád úředníků, články 20 a 69 a příloha VII, čl. 4 odst. 1)

   (viz body 94–108)

Shrnutí

V březnu 2020 přijal generální tajemník Evropského parlamentu (dále jen „generální tajemník“) s ohledem na rychlý vývoj pandemie covidu-19 několik interních rozhodnutí o pracovních podmínkách svých úředníků a zaměstnanců. Zaměstnanci, jejichž fyzická přítomnost v prostorách nebyla naprosto nezbytná, podléhali povinnému režimu práce na dálku v rozsahu 70 %, který byl následně zvýšen na 100 %.

V tomto kontextu přijal generální tajemník dne 31. března 2020 rozhodnutí, které se týkalo dočasné práce na částečný úvazek mimo místo zaměstnání z rodinných důvodů v důsledku pandemie covidu-19 (dále jen „rozhodnutí generálního tajemníka“). Vyplývalo z něho, že během období, na které se vztahuje povolení vykonávat na základě tohoto rozhodnutí práci na částečný úvazek, dotyčný zaměstnanec Parlamentu nepobírá příspěvek za práci v zahraničí stanovený v článku 4 přílohy VII služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“), na který měl za obvyklých okolností nárok.

Několik úředníků Parlamentu, kteří požádali o povolení pracovat na částečný úvazek mimo místo svého zaměstnání a toto povolení získali na základě rozhodnutí generálního tajemníka, kteří se však domnívali, že k němu byli donuceni, podali žalobu, kterou se v podstatě domáhali zrušení rozhodnutí, kterými jim bylo toto povolení uděleno, jakož i rozhodnutí, kterými bylo pozastaveno vyplácení příspěvku za práci v zahraničí během dotyčného období.

Tribunál rozhodující v rozšířeném senátu žalobě částečně vyhověl a zrušil rozhodnutí o pozastavení příspěvku za práci v zahraničí z důvodu, že postrádají právní základ. Tribunál se ve svém rozsudku poprvé vyjádřil k možnosti pozastavit příspěvek za práci v zahraničí úředníkům a zaměstnancům, kteří za mimořádných okolností souvisejících s pandemií covidu-19 dočasně nepobývají v místě jejich zaměstnání, a poprvé v tomto kontextu podal výklad článku 20 služebního řádu, který stanoví povinnost takového bydliště.

Závěry Tribunálu

Zaprvé, pokud jde o přípustnost návrhových žádání směřujících ke zrušení rozhodnutí, kterými se povoluje práce na částečný úvazek, Tribunál zkoumal právní zájem žalobců na podání žaloby ve světle své judikatury, podle níž zrušení napadeného aktu musí být s to přinést prospěch osobě, která podala žalobu.

V projednávané věci byla dotčená rozhodnutí přijata na žádost žalobců, aby se mohli setkat s rodinnými příslušníky mimo své místo zaměstnání. Vzhledem k tomu, že Parlament dotčeným žalobcům vyhověl, tito žalobci neměli zájem na tom, aby navrhli zrušení rozhodnutí o povolení práce na částečný úvazek, takže návrhová žádání, jež za tímto účelem předložili, musela být odmítnuta jako nepřípustná.

Ačkoli je v této souvislosti pravda, že neexistovalo žádné rozhodnutí generálního tajemníka Parlamentu, které by úředníkům umožňovalo podat žádost o povolení pracovat na plný úvazek mimo místo zaměstnání, nemění to nic na tom, že žalobci měli možnost podat žádost v tomto smyslu k orgánu oprávněnému ke jmenování na základě čl. 90 odst. 1 služebního řádu a uvést v ní své konkrétní důvody.

Pokud žalobci hodlají Parlamentu vytýkat, že na ně vyvíjel psychologický nátlak, aby požádali o uplatnění rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020, takový nátlak by představoval jednání Parlamentu, které nemá rozhodovací charakter a jenž by žalobci mohli napadnout v rámci žaloby na náhradu škody při dodržení postupu před zahájením soudního řízení stanoveného v článku 90 služebního řádu.

Zadruhé, pokud jde o návrhová žádání směřující ke zrušení rozhodnutí o pozastavení příspěvku za práci v zahraničí, Tribunál dospěl k závěru, že pozastavení tohoto příspěvku stanovené rozhodnutím generálního tajemníka je v rozporu s čl. 4 odst. 1 přílohy VII služebního řádu.

Účelem příspěvku za práci v zahraničí, který je stanoven v článku 69 služebního řádu a přiznáván za podmínek upřesněných v čl. 4 odst. 1 přílohy VII téhož služebního řádu, je kompenzovat zvláštní zátěž a nevýhody vyplývající z výkonu funkce pro Unii úředníkům, kteří jsou v této souvislosti nuceni přesunout místo svého pobytu ze státu svého bydliště do státu, kde je vykonávána práce, a začlenit se do nového prostředí. Poskytuje se jako náhrada materiálních výdajů a nevýhod nemajetkové povahy vyplývajících ze skutečnosti, že úředník je odloučen od místa svého původu a zpravidla udržuje rodinné vztahy s oblastí, ze které pochází. V tomto ohledu vyplácení příspěvku za práci v zahraničí v žádném případě neztratilo svůj smysl, pokud za mimořádných okolností souvisejících s pandemií covidu-19 úředník pracoval mimo místo zaměstnání krátkou dobu, během níž nadále nesl náklady na pobyt ve zmíněném místě zaměstnání, například nájemné nebo splácení úvěru, poplatky za energie, vodu či údržbu společného majetku. Za takových okolností nesla tato osoba tyto náklady z důvodu dočasné povahy mimořádného povolení k výkonu práce mimo místo zaměstnání, jehož trvání nikdo nemohl předvídat.

Je pravda, že přiznání příspěvku za práci v zahraničí podle čl. 4 odst. 1 přílohy VII služebního řádu je inherentně spjato s povinností týkající se bydliště unijních úředníků, která je stanovena v článku 20 služebního řádu, podle něhož zaprvé úředník má bydliště buď v místě svého zaměstnání, nebo v takové vzdálenosti od místa svého zaměstnání, která je slučitelná s řádným výkonem jeho funkce, a zadruhé úředník sdělí orgánu oprávněnému ke jmenování svou adresu a neprodleně jej informuje o každé změně své adresy.

Článek 20 služebního řádu musí být nicméně vykládán ve spojení s čl. 55 odst. 1 služebního řádu, podle něhož jsou úředníci v činné službě kdykoli k dispozici svému orgánu. Vyplývá z toho, že úředník, který nemá bydliště v místě svého zaměstnání, musí být v souladu s předpisy platnými v oblasti organizace práce, které jsou na něj použitelné, nicméně schopen se kdykoli dostavit na své pracoviště a vykonávat na něm úkoly, které mu byly ve služebním zájmu přiděleny. Za mimořádných okolností souvisejících s pandemií covidu-19, kdy se vnitřní pravidla týkající se práce na dálku a fyzické přítomnosti zaměstnanců v prostorách dotyčného orgánu dočasně nepoužívala a všichni zaměstnanci, jejichž přítomnost nebyla považována za nezbytnou, povinně pracovali na plný úvazek na dálku, přitom nedodržení povinnosti bydliště v místě zaměstnání nemůže odůvodnit pozastavení příspěvku za práci v zahraničí.

Kromě toho služební řád neobsahuje žádné ustanovení, které by stanovilo, že orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie může pozastavit vyplácení příspěvku za práci v zahraničí, a to ani za takových mimořádných okolností, jako jsou okolnosti související s pandemií covidu-19. Z těchto důvodů Tribunál prohlásil takové pozastavení stanovené v rozhodnutí generálního tajemníka za protiprávní.