Věc T‑275/20

Westfälische Drahtindustrie a další

v.

Komise

Rozsudek Tribunálu (sedmého rozšířeného senátu) ze dne 23. listopadu 2022

„Žaloba na neplatnost a na náhradu škody – Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Evropský trh s předpínací ocelí – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP – Odklad povinnosti zřídit bankovní záruku – Splátkový režim předběžně prováděných plateb – Rozsudek, kterým se rozhodnutí částečně ruší a stanoví se pokuta, jejíž výše je totožná s výší původně uložené pokuty – Započtení předběžně provedených plateb – Úroky z prodlení – Článek 266 první pododstavec SFEU – Bezdůvodné obohacení – Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům – Vydání bezdůvodného obohacení – Absence právního základu – Protiprávnost“

1. Právo Evropské unie – Zásady – Unijní zásada zákazu bezdůvodného obohacení – Procesní prostředek – Žaloba na náhradu škody – Podmínka

   (Články 268 a 340 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 47)

   (viz body 48–50)

2. Žaloba na náhradu škody – Autonomie ve vztahu k žalobě na neplatnost – Meze – Návrh na náhradu škody vycházející z nesprávného plnění povinností vyplývajících z rozsudku, kterým se ruší rozhodnutí Komise – Návrh, který nesměřuje k dosažení stejného výsledku, k jakému směřovala žaloba, která vedla ke zrušení rozhodnutí Komise – Přípustnost – Existence předchozí korespondence ohledně splnění povinností vyplývajících z rozsudku – Neexistence vlivu

   (Články 263, 268 a čl. 340 druhý pododstavec SFEU)

   (viz body 57–64)

3. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům – Prostor pro uvážení, kterým orgán disponuje při přijímání aktu

   (Články 340 druhý pododstavec SFEU)

   (viz bod 67)

4. Hospodářská soutěž – Pokuty – Posuzovací pravomoc Komise – Rozsah – Pravomoc stanovit podmínky placení pokut – Uložení úroků z prodlení – Dosah

   (Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)

   (viz bod 90)

5. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Pravomoc unijního soudu přezkoumat věc v plné jurisdikci – Rozsah – Rozsudek, kterým se částečně ruší rozhodnutí Komise a stanoví se pokuta, jejíž výše je totožná s výší původně uložené pokuty – Úroky z pokuty stanovené unijním soudem, které nabíhají ode dne přijetí rozhodnutí Komise

   (Články 101, 261 a 263 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a článek 31)

   (viz body 98–127)

Shrnutí

Rozhodnutím ze dne 30. června 2010, ve znění rozhodnutí ze dne 30. září 2010 (společně dále jen „sporné rozhodnutí“), uložila Evropská komise společnostem Westfälische Drahtindustrie GmbH (dále jen „společnost WDI“), Westfälische Drahtindustrie Verwaltungsgesellschaft mbH & Co. KG a Pampus Industriebeteiligungen GmbH & Co. KG pokutu za to, že se se svými konkurenty účastnily koluzních ujednání s cílem omezit hospodářskou soutěž na evropském trhu s předpínací ocelí ( 1 ).

Pokuta měla být podle sporného rozhodnutí zaplacena ve lhůtě tří měsíců ode dne jeho oznámení. Po uplynutí této lhůty začaly automaticky nabíhat úroky ve výši sazby, kterou uplatňuje Evropská centrální banka na své hlavní refinanční operace a která je zvýšena o 3,5 procentního bodu. Ve sporném rozhodnutí bylo rovněž stanoveno, že pokud podá sankcionovaný podnik žalobu, může pokutu uhradit ke dni splatnosti složením bankovní záruky nebo předběžnou platbou této pokuty.

Poté, co žalobkyně podaly žalobu na neplatnost sporného rozhodnutí, předložily návrh na vydání předběžného opatření, kterým se v podstatě domáhaly odkladu vykonatelnosti tohoto rozhodnutí až do vyhlášení rozsudku, kterým bude rozhodnuto o hlavní žalobě.

Usnesením ze dne 13. dubna 2011 předseda Tribunálu návrhu na vydání předběžného opatření částečně vyhověl a nařídil odklad povinnosti žalobkyň, podle níž měly ve prospěch Komise zřídit bankovní záruku za účelem zamezení okamžitému vymáhání pokuty, a to pod podmínkou, že žalobkyně tomuto orgánu předběžně zaplatí částku 2000000 eur a budou hradit měsíční splátky ve výši 300000 eur, a to až do vyhlášení rozsudku v hlavní věci ( 2 ).

Rozsudkem ze dne 15. července 2015 ( 3 ) Tribunál sporné rozhodnutí zrušil v rozsahu, v němž jím byla žalobkyním uložena pokuta, a to z toho důvodu, že se Komise dopustila několika pochybení při posuzování schopnosti žalobkyň zaplatit pokutu. Při výkonu pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci ovšem Tribunál uložil žalobkyním povinnost zaplatit pokutu ve stejné výši, která byla stanovena na základě údajů z doby po datu přijetí sporného rozhodnutí.

Ihned po vyhlášení rozsudku ze dne 15. července 2015 se mezi Komisí a právními zástupci žalobkyň objevily rozdílné názory stran toho, od kterého data měly začít nabíhat úroky z pokuty. Zatímco žalobkyně se domnívaly, že pokuta je splatná až ode dne vydání rozsudku, Komise měla za to, že se úroky mají hradit ode dne stanoveného ve sporném rozhodnutí.

Dne 27. listopadu 2015 zaslala Komise společnosti WDI harmonogram splácení pokuty do 15. března 2030 vycházející z úroků z prodlení splatných od data stanoveného ve sporném rozhodnutí. V souladu s tímto harmonogramem byla pokuta splácena až do 16. října 2019. Tohoto dne společnost WDI Komisi sdělila, že nyní hodlá uhradit zbývající část dlužné pokuty vypočtenou s přihlédnutím k úrokům splatným od 15. října 2015, tj. dne, kdy uplynuly tři měsíce od vyhlášení rozsudku ze dne 15. července 2015.

Dopisem ze dne 2. března 2020 vyzvala Komise společnost WDI, aby jí zaplatila úroky z prodlení ode dne stanoveného ve sporném rozhodnutí, tedy od 4. ledna 2011.

Žalobkyně proto podaly u Tribunálu další žalobu znějící mimo jiné na zrušení dopisu ze dne 2. března 2020 a podpůrně i na to, aby byla Komisi uložena náhrada škody vyplývající z údajné protiprávnosti, které se Komise dopustila v rámci plnění povinností vyplývajících z rozsudku ze dne 15. července 2015.

Sedmý rozšířený senát Tribunálu tuto žalobu v plném rozsahu zamítl, přičemž připomněl kritéria pro určení dne splatnosti pokuty, jejíž výši stanovil unijní soud poté, co za konkrétních okolností dané věci vykonal svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci.

Závěry Tribunálu

V zájmu řádného výkonu spravedlnosti Tribunál nejprve zkoumal návrh žalobkyň na náhradu škody vycházející z několika porušení čl. 266 prvního pododstavce SFEU. Všechna tvrzená porušení vycházela z předpokladu, že pokuta uložená ve sporném rozhodnutí nebyla ze strany Tribunálu „ponechána v platnosti“ nebo „potvrzena“, ale byla zrušena a nahrazena „soudní pokutou“.

Poté, co Tribunál prohlásil, že je návrh na náhradu škody přípustný, připomněl, že pokuta, kterou stanoví unijní soud při výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci, podle judikatury nepředstavuje novou pokutu, která by se z právního hlediska lišila od pokuty uložené Komisí. Nahrazuje-li tento soud posouzení Komise vlastním posouzením a sníží-li pokutu v rámci výkonu pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci, v rámci rozhodnutí Komise nahrazuje částku původně stanovenou v tomto rozhodnutí částkou, která vyplývá z jeho vlastního posouzení. Vzhledem k nahrazujícímu účinku rozsudku unijního soudu se má za to, že uvedené rozhodnutí Komise bylo vždy rozhodnutím, které vyplývá z posouzení unijního soudu. Pouhá okolnost, že Tribunál nakonec považoval za vhodné ponechat v rozsudku ze dne 15. července 2015 stejnou výši pokuty, jako je výše určená ve sporném rozhodnutí, nebrání v projednávané věci použití těchto zásad.

Tento závěr nezpochybňují ani argumenty žalobkyň vycházející zejména ze skutečnosti, že Tribunál před tím, než stanovil novou výši pokuty na základě skutečností, které nastaly po přijetí sporného rozhodnutí, původně uloženou pokutu zrušil a že předseda Tribunálu usnesením ze dne 13. dubna 2011 nařídil odklad povinnosti zřídit bankovní záruku. V posledně uvedeném ohledu Tribunál připomněl, že přijetí usnesení o předběžném opatření nemělo za následek odklad splatnosti pohledávky, z níž v průběhu soudního řízení i nadále nabíhaly úroky z prodlení.

Tribunál kromě toho zdůraznil, že potvrdí-li unijní soud v rámci výkonu pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci část výše pokuty nebo celou tuto pokutu, povinnost hradit úroky z prodlení ab initio není sankcí, která by doplňovala pokutu původně uloženou Komisí. Skutečnost, že při přezkumu pokuty ze strany unijního soudu nedochází ke změně její právní povahy, i zásada, že žaloby nejsou nadány odkladným účinkem, totiž brání tomu, aby Komise zprostila podnik, který tuto pokutu nezaplatil okamžitě a jehož žalobě bylo částečně vyhověno, povinnosti uhradit úroky z pokuty stanovené unijním soudem, a to ode dne splatnosti pokuty uložené Komisí.

S ohledem na tyto úvahy Tribunál dospěl k závěru, že ze strany Komise nedošlo k dostatečně závažnému porušení povinností na základě článku 266 SFEU, a návrh žalobkyň na náhradu škody zamítl. Vzhledem k tomu, že ostatní body návrhových žádání uplatněné žalobkyněmi v podstatě rovněž vycházely z předpokladu, že Komise porušila toto ustanovení, Tribunál žalobu zamítl v plném rozsahu; námitku nepřípustnosti týkající se návrhu na zrušení dopisu ze dne 2. března 2020, kterou vznesla Komise, přitom nezkoumal.

( 1 ) – Rozhodnutí C(2010) 4387 final ze dne 30. června 2010 v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/38344 – Předpínací ocel).

( 2 ) – Usnesení ze dne 13. dubna 2011, Westfälische Drahtindustrie a další v. Komise (T‑393/10 R, EU:T:2011:178).

( 3 ) – Rozsudek ze dne 15. července 2015, Westfälische Drahtindustrie a další v. Komise (T‑393/10, EU:T:2015:515, dále jen „rozsudek ze dne 15. července 2015“). Kasační opravný prostředek podaný proti uvedenému rozsudku byl zamítnut usnesením ze dne 7. července 2016, Westfälische Drahtindustrie a Pampus Industriebeteiligungen v. Komise (C‑523/15 P, EU:C:2016:541).