Spojené věci C‑702/20 a C‑17/21

„DOBELES HES“ SIA (C‑702/20)

Sabiedrisko pakalpojumu regulēšanas komisija (C‑17/21)

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Augstākā tiesa (Senāts)]

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 12. ledna 2023

„Řízení o předběžné otázce – Státní podpory – Článek 107 odst. 1 SFEU – Vnitrostátní právní úprava stanovící povinnost veřejného poskytovatele zásobovat se u výrobců energií z obnovitelných zdrojů za cenu vyšší než je tržní cena – Nevyplacení části předmětné podpory – Žádost o náhradu škody podaná těmito výrobci u orgánu veřejné moci odlišného od orgánu, který je v zásadě povinen na základě této vnitrostátní právní úpravy vyplácet tuto podporu a jehož rozpočet je určen pouze k zajištění jeho vlastního chodu – Nová podpora – Oznamovací povinnost – Podpora de minimis – Nařízení (EU) č. 1407/2013 – Článek 5 odst. 2 – Kumulace – Zohlednění částek podpory již obdržených na základě uvedené vnitrostátní právní úpravy během referenčního období“

1. Podpory poskytované státy – Pojem – Podpory pocházející ze státních prostředků – Pojem „státní prostředky“ – Veřejná politika na podporu výrobců elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie – Náhrada dodatečných nákladů, jež musí nést hospodářský subjekt z důvodu povinnosti nákupu výrobních přebytků za cenu vyšší, než je tržní cena – Finanční prostředky pocházející z odvodu uloženého konečným spotřebitelům – Zahrnutí – Podmínky – Odvod srovnatelný s parafiskálním poplatkem – Legislativní rámec pro správu a rozdělování takto vytvořených finančních prostředků – Neustálá státní kontrola nad těmito finančními prostředky – Alternativní podmínky

   (Článek 107 odst. 1 SFEU)

   (viz body 35-39, 42, 43, výrok 1)

2. Podpory poskytované státy – Ovlivnění obchodu mezi členskými státy – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria pro posouzení – Veřejná politika na podporu výrobců elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie – Povinnost nákupu výrobních přebytků za cenu vyšší než je tržní cena – Podpora, jež může ovlivnit obchod mezi členskými státy a narušit podmínky hospodářské soutěže – Zavedení před úplnou liberalizací trhu s elektřinou – Neexistence vlivu

   (Článek 107 odst. 1 SFEU)

   (viz body 51-54, výrok 2)

3. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Přezkum slučitelnosti podpory s vnitřním trhem – Vyloučení – Poskytnutí veškerých prvků výkladu unijního práva předkládajícímu soudu – Výklad pojmu „podpora“ – Zahrnutí

   (Článek 107 odst. 1 a článek 267 SFEU)

   (viz body 56-58, 97)

4. Podpory poskytované státy – Pojem – Náhrada škody způsobené státem a jemu přičitatelné – Vyloučení – Zaplacení částky požadované v soudním řízení na základě vnitrostátní právní úpravy, která zavedla státní podporu – Zahrnutí

   (Článek 107 odst. 1 SFEU)

   (viz body 59, 60, 64, 65, výrok 3)

5. Podpory poskytované státy – Pojem – Poskytnutí výhod přičitatelné státu – Vnitrostátní právní úprava zavádějící zákonný nárok na zvýšenou platbu pro výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů energie – Pravomoci Komise a pravomoci vnitrostátních soudů – Úloha vnitrostátních soudů – Povinnost loajální spolupráce – Žádosti podané v soudním řízení směřující k přiznání zákonného nároku zavedeného dotčenou vnitrostátní právní úpravou v plném rozsahu – Poskytnutí odlišné státní podpory – Absence – Zavedení státní podpory nesouvisející s úlohou soudu

   (Článek 4 odst. 3 SEU; čl. 107 odst. 1 a čl. 108 odst. 2 a 3 SFEU)

   (viz body 75-79, výrok 4)

6. Podpory poskytované státy – Zákaz – Výjimky – Kategorie podpor definované nařízením, které lze považovat za slučitelné s vnitřním trhem – Nařízení č. 1407/2013 – Podpory de minimis – Podmínky pro vynětí z oznamovací povinnosti – Posouzení dodržení prahu de minimis

   (Článek 108 odst. 3 SFEU; nařízení Komise č. 1407/2013, čl. 3 odst. 2 a čl. 5 odst. 2)

   (viz body 91-93, výrok 5)

7. Podpory poskytované státy – Existující podpory a nové podpory – Přistoupení nového členského státu k Evropské unii – Rozlišování v závislosti na zvláštních pravidlech stanovených v příloze IV aktu o přistoupení – Kvalifikace podpory jako nové podpory – Kritéria pro vyloučení – Ověření příslušející vnitrostátnímu soudu

   [Článek 107 odst. 1 a 3 SFEU; akt o přistoupení z roku 2003, příloha IV bod 3 odst. 1 druhý pododstavec; nařízení Rady 2015/1589, čl. 1 písm. b) bod i)]

   (viz body 99-103)

8. Podpory poskytované státy – Existující podpory a nové podpory – Kvalifikace jako existující podpory – Kritéria – Neoznámená opatření podpor – Schválení z pouhého důvodu nečinnosti Komise – Vyloučení

   [Článek 108 odst. 3 SFEU; nařízení Rady 2015/1589, čl. 1 písm. b), body ii) a iii)]

   (viz bod 104)

9. Podpory poskytované státy – Existující podpory a nové podpory – Kvalifikace podpory jako existující podpory – Kritéria – Uplynutí desetileté promlčecí lhůty – Počátek běhu promlčecí lhůty – Datum udělení podpory příjemci

   [Článek 108 odst. 3 SFEU; nařízení Rady 2015/1589, čl. 1 písm. b) bod iv) a čl. 17 odst. 1 a 2]

   (viz body 108, 109)

10. Podpory poskytované státy – Pravomoci Komise a pravomoci vnitrostátních soudů – Úloha vnitrostátních soudů – Ochrana práv jednotlivců v případě porušení povinnosti předběžného oznámení – Povinnost vnitrostátních soudů vyvodit z tohoto porušení veškeré důsledky v souladu s vnitrostátním právem – Dosah – Žádosti směřující k získání využití protiprávní podpory v plném rozsahu – Přípustnost kladného rozhodnutí podmíněná udělením souhlasu Komise po oznámení dotčené podpory

    (Článek 108 odst. 2 a 3 SFEU; nařízení Rady 2015/1589, čl. 2 odst. 1 a 3)

    (viz body 119-123, výrok 7)

11. Podpory poskytované státy – Pojem – Podpory pocházející ze státních prostředků – Žádosti podané výrobci energie z obnovitelných zdrojů směřující k získání využití nároku na podporu stanoveného ve vnitrostátní právní úpravě v plném rozsahu – Neexistence totožnosti orgánu veřejné moci, k němuž byla žádost podána, s orgánem, který je v zásadě odpovědný za vyplácení dotčené podpory – Nerelevance

    (Článek 107 odst. 1 SFEU)

    (viz body 125-127, výrok 8)

Shrnutí

Společnosti „DOBELES HES“ SIA a „GM“ SIA (dále jen „dotčení výrobci“) provozují vodní elektrárny v Lotyšsku a vyrábějí elektřinu z obnovitelných zdrojů energie.

Do 7. června 2005 přiznávalo ustanovení lotyšského zákona o energii výrobcům elektřiny za určitých podmínek právo prodat jejich přebytek výroby elektřiny schválenému podniku distribuujícímu elektřinu za preferenční cenu odpovídající dvojnásobku průměrné sazby za prodej elektřiny, jak je stanovena vnitrostátním regulačním orgánem. Od nabytí účinnosti nových ustanovení dne 8. června 2005 upravujících prodej výrobních přebytků výrobci elektřiny za preferenční sazbu jedno z těchto ustanovení dovolilo, aby si výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kteří již zahájili svou činnost k tomuto datu, zachovali prospěch z předchozího systému.

Regulační orgán toto ustanovení vyložil tak, že ve vztahu k těmto výrobcům zablokovalo preferenční sazbu ve výši platné k 7. červnu 2005, a tuto sazbu tedy přestal aktualizovat. Od tohoto dne tak oba dotčení výrobci prodávali přebytky své výroby za cenu odpovídající dvojnásobku tehdy platné průměrné sazby za prodej elektřiny. Latvijas Republikas Satversmes tiesa (Ústavní soud, Lotyšsko) však v rozhodnutí ze dne 20. ledna 2010 shledal výklad dotčeného ustanovení podaný regulačním orgánem chybným, neboť tento orgán měl za to, že pojem „cena“ musí být chápán jako pevná cena, a nikoli jako mechanismus určování cen, takže tento orgán rovněž chybně prohlásil, že od 8. června 2005 již nemá pravomoc k určování průměrné sazby za prodej elektřiny.

Za těchto okolností podal každý z dotčených výrobců, v rozsahu, v němž byl dotčen, k regulačnímu orgánu žádost o náhradu ztrát vzniklých z důvodu neaktualizace uvedené průměrné sazby od 8. června 2005. Dotčení výrobci se poté, co regulační orgán odmítl vyhovět jejich příslušným žádostem, obrátili v roce 2011 na správní soud, který rozsudky ze dne 31. května 2019 a ze dne 10. července 2019 částečně vyhověl jejich příslušným nárokům, přičemž úhradu částek, kterou uložil regulačnímu orgánu jakožto vyplacení státních podpor, podmínil přijetím rozhodnutí Evropské komise o schválení takových podpor.

Regulační orgán podal proti těmto rozsudkům kasační opravný prostředek k Augstākā tiesa (Nejvyšší soud, Lotyšsko). Vzhledem k tomu, že si Nejvyšší soud kladl otázky zejména ohledně kvalifikace sporných náhrad škody z hlediska pojmu „státní podpora“, jakož i požadavků, které je třeba případně splnit pro jejich vyplacení, s ohledem na výsady Komise v oblasti státních podpor, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru několik předběžných otázek, které jsou v obou věcech formulovány totožně.

Soudní dvůr v rozsudku velkého senátu upřesnil podmínky, za kterých může být vnitrostátní opatření umožňující výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů energie získat zvýšenou sazbu považováno za „státní podporu“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Kromě toho za předpokladu, že by tato kvalifikace byla použita ve vztahu k dotčenému opatření, přestože toto opatření nebylo řádně oznámeno Komisi, Soudní dvůr nicméně připustil, že vnitrostátní soud může vyhovět žádosti o zaplacení částky z důvodu takového opatření podpory, avšak jeho platbu podmiňuje předchozím oznámením podpory Komisi, jakož i získáním souhlasu tohoto orgánu v tomto ohledu.

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr v první řadě poskytuje prvky výkladu požadované předkládajícím soudem, aby mu umožnil určit, zda vnitrostátní opatření, které je základem věcí, jež mu byly předloženy, může být kvalifikováno jako „státní podpora“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

V tomto ohledu se Soudní dvůr nejprve zabýval otázkou, zda vnitrostátní právní úprava, která zavazuje schválený podnik distribuující elektřinu k nákupu elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie za cenu vyšší, než je tržní cena, a která stanoví, že dodatečné náklady, které z toho vyplývají, jsou financovány z povinného poplatku hrazeného konečnými spotřebiteli, představuje zásah „ze státních prostředků“ ve smyslu tohoto ustanovení. Soudní dvůr připomněl, že v projednávaných věcech lze finanční prostředky z odvodu, jenž znamená finanční zátěž, kterou ve skutečnosti nese určitá vymezená kategorie osob, považovat za mající povahu „státních prostředků“ pouze tehdy, když předmětný odvod je povinný podle vnitrostátního práva. Finanční prostředky pocházející z daní nebo jiných povinných odvodů podle vnitrostátních právních předpisů, které jsou spravované a rozdělované v souladu s těmito právními předpisy, tedy jsou „státními prostředky“ ve smyslu téhož ustanovení. Avšak skutečnost, že částky zůstávají neustále pod veřejnou kontrolou, a tudíž jsou k dispozici příslušným vnitrostátním orgánům, stačí k tomu, aby byly kvalifikovány jako „státní prostředky“. Z toho vyplývá, že s výhradou ověření, jejichž provedení přísluší předkládajícímu soudu, jsou finanční prostředky, jejichž prostřednictvím je na základě dotčených lotyšských právních předpisů výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů energie poskytnuta cenová výhoda, „státními prostředky“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU s ohledem na dvě alternativní kritéria tohoto pojmu.

Soudní dvůr mimoto upřesnil, že datum úplné liberalizace trhu s elektřinou v Lotyšsku je irelevantní pro posouzení, zda podpora poskytnutá veřejným poskytovatelem v tomto členském státě nákupem elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie za cenu vyšší, než je tržní cena, musí být kvalifikována jako státní podpora.

Kromě toho, pokud vnitrostátní právní úprava zavedla „státní podporu“ ve smyslu tohoto ustanovení, výplata částky požadované v soudním řízení na základě této právní úpravy rovněž představuje takovou podporu. Podle Soudního dvora je pro určení, zda částky odpovídají „státní podpoře“, nerozhodné, zda žaloby směřující k jejich vyplacení jsou kvalifikovány jako „návrhy na odškodnění“ nebo „návrhy na náhradu škody“ podle vnitrostátního práva.

Konečně Soudní dvůr poznamenal, že vnitrostátní soud sice může případně vydat rozsudek, z něhož vyplývá, že jeden z účastníků řízení musí podle vnitrostátního práva obdržet částku odpovídající státní podpoře, neznamená to však, že v tomto případě tuto podporu sám přizná. Zavedení státní podpory jako takové totiž nemůže vycházet ze soudního rozhodnutí, neboť spadá pod posouzení vhodnosti, které nesouvisí s úlohou soudu. Soudní dvůr dospěl k závěru, že pokud vnitrostátní právní úprava, která zavádí zákonný nárok na zvýšenou platbu za elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie, představuje „státní podporu“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, žaloby směřující k získání využití tohoto nároku v plném rozsahu musí být považovány za návrhy na vyplacení části této nevyplacené státní podpory, a nikoli za návrhy směřující k tomu, aby soud, kterému byla věc předložena, poskytl odlišnou státní podporu.

V druhé řadě Soudní dvůr podal upřesnění k použití kritérií stanovených v oblasti podpor de minimis v nařízení č. 1407/2013 ( 1 ), které nepodléhají oznamovací povinnosti stanovené v čl. 108 odst. 3 SFEU. Soudní dvůr měl v tomto ohledu za to, že dodržení prahu de minimis stanoveného v čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení musí být posuzováno s ohledem na částku podpory požadované na základě relevantní vnitrostátní právní úpravy společně s výší plateb již obdržených během referenčního období na základě téže právní úpravy.

V třetí řadě se Soudní dvůr vyjádřil ke vzájemnému vztahu pravomocí vnitrostátních soudů a Komise v případě, že by částky požadované dotčenými výrobci ve věcech v původních řízeních odpovídaly státním podporám.

Vzhledem k tomu, že v projednávaných věcech dotčená podpora neodpovídá žádné z kategorií existujících podpor stanovených unijním právem ( 2 ), s výhradou ověření, jež musí provést předkládající soud, dospěl Soudní dvůr k závěru, že dotčená podpora, včetně její části, jejíž vyplacení je následně požadováno, musí být kvalifikována jako „nová podpora“ ( 3 ).

Soudní dvůr, který vycházel s ohledem na výše uvedené zjištění z předpokladu, že vnitrostátnímu soudu je předložena žádost o získání výplaty protiprávní podpory z důvodu, že tato podpora nebyla oznámena Komisi, zdůraznil, že úkol kontroly státních podpor, který unijní právo svěřuje tomuto soudu, musí v zásadě vést k zamítnutí této žádosti. Soudní dvůr přesto připustil, že rozhodnutí vnitrostátního soudu, kterým se žalovanému ukládá povinnost vyplatit dotčenou podporu, avšak s výhradou, že tato podpora je dotyčnými vnitrostátními orgány předem oznámena Komisi a tento orgán udělí souhlas nebo se má za to, že jej udělil, může rovněž zabránit tomu, aby nová podpora byla vyplacena v rozporu s čl. 108 odst. 3 SFEU, čl. 2 odst. 1 a článkem 3 nařízení 2015/1589.

( 1 ) – Nařízení Komise (EU) č. 1407/2013 ze dne 18. prosince 2013 o použití článků 107 a 108 [SFEU] na podporu de minimis (Úř. věst. 2013, L 352, s. 1).

( 2 ) – Článek 1 písm. b) nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 [SFEU] (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9).

( 3 ) – Ve smyslu čl. 1 písm. c) nařízení 2015/1589.