Věc T‑491/17

Istituzione pubblica di assistenza e beneficenza „Opere Pie d’Onigo“

v.

Evropská komise

Usnesení Tribunálu (druhého senátu) ze dne 24. září 2019

„Žaloba na neplatnost – Státní podpory – Režim podpory zavedený Itálií ve prospěch některých poskytovatelů sociálních a zdravotnických služeb – Náklady spojené s nepřítomností zaměstnanců z důvodu mateřství a pomoci rodinným příslušníkům, kteří se nacházejí ve stavu nemohoucnosti – Příspěvky placené státem soukromým podnikům – Rozhodnutí nevznášet námitky – Nepostavení do nevýhodného soutěžního postavení – Neexistence bezprostředního dotčení – Nepřípustnost“

Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Nařizovací akty – Akty, které nevyžadují přijetí prováděcích opatření a bezprostředně se dotýkají žalobce – Pojem „bezprostřední dotčení“ – Kritéria – Rozhodnutí Komise, kterým je konstatována neexistence státní podpory – Žaloba podaná entitou, která je konkurentem podniku, jenž je příjemcem podpory – Konkurenční entita nedokládající bezprostřední dotčení svého práva, aby nebyla narušena hospodářská soutěž – Nepřípustnost

(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)

(viz body 21-36)

Shrnutí

Tribunál v usnesení ze dne 24. září 2019, Opere Pie d’Onigo v. Komise (T‑491/17), odmítl jako nepřípustnou žalobu na neplatnost, kterou Istituzione pubblica di assistenza e beneficenza „Opere Pie d’Onigo“ (dále jen „OPO“) podala proti rozhodnutí Evropské komise, kterým bylo konstatováno, že italská právní úprava, která autonomní veřejnoprávní neziskové entity vylučuje z režimu sociálního zabezpečení založeného na pojištění, nepředstavuje opatření státní podpory ve prospěch soukromých poskytovatelů sociálních a zdravotnických služeb, kteří mají z uvedeného režimu prospěch ( 1 ).

OPO je italskou autonomní veřejnoprávní neziskovou entitou, jež poskytuje sociální a zdravotnickou pomoc zejména starším nebo zdravotně postiženým osobám. Ve stížnosti adresované Komisi poukázala OPO na nerovné zacházení mezi veřejnými a soukromými poskytovateli sociálních služeb v Itálii, jelikož pouze posledně uvedení požívají výhod plynoucích z režimu sociálního zabezpečení založeného na pojištění. OPO v tomto ohledu poukázala jak na nerovné zacházení mezi veřejnými a soukromými poskytovateli sociálních služeb, pokud jde o krytí některých plnění poskytovaných zaměstnancům, tak na skutečnost, že ji italský stát kvalifikuje jako veřejnoprávní, a nikoli jako soukromoprávní entitu. V napadeném rozhodnutí však Komise konstatovala, že vnitrostátní opatření uvedená ve stížnosti nepředstavují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

Žaloba na neplatnost, kterou OPO podala proti tomuto rozhodnutí Komise, byla odmítnuta jako nepřípustná z důvodu, že OPO není aktivně legitimována.

Tribunál v tomto ohledu nejprve připomněl, že na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU každá fyzická nebo právnická osoba může podat žalobu proti nařizovacím aktům, které se jí bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření. Pokud jde o podmínku bezprostředního dotčení, Tribunál dále zdůraznil, že tato podmínka vyžaduje splnění dvou kumulativních požadavků, a to zaprvé aby napadené opatření bezprostředně zakládalo účinky pro právní postavení jednotlivce a zadruhé aby jeho adresátům pověřeným jeho provedením neponechávalo žádnou volnost uvážení, ale naopak aby toto provedení bylo čistě automatické povahy a vyplývalo výlučně z unijní právní úpravy, aniž by bylo třeba použít další zprostředkující předpisy.

Vzhledem k tomu, že podmínka týkající se bezprostředního dotčení vyžaduje, aby zpochybněný akt vyvolával bezprostřední účinky na právní postavení žalobce, Tribunál dále ověřoval, zda OPO uvedla důvody, pro něž napadené rozhodnutí může způsobit, že se bude nacházet v nevýhodném soutěžním postavení, a tudíž vyvolat účinky na její právní postavení. Avšak vzhledem k tomu, že OPO takové důvody náležitě neupřesnila, dospěl Tribunál k závěru, že kritérium bezprostředního dotčení není v projednávané věci splněno. Tribunál proto odmítl žalobu na neplatnost v plném rozsahu jako nepřípustnou.

( 1 ) – Rozhodnutí C(2017) 1939 final ze dne 27. března 2017 o státní podpoře SA.38825 „Předpokládaná státní podpora ve prospěch soukromých poskytovatelů sociálních a zdravotnických služeb“ (Úř. věst. 2017, C 219, s. 1).