Věc T‑341/17

British Airways plc

v.

Evropská komise

Rozsudek Tribunálu (čtvrtého rozšířeného senátu) ze dne 30. března 2022

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh letecké nákladní dopravy – Rozhodnutí konstatující porušení článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody mezi Společenstvím a Švýcarskem o letecké dopravě – Koordinace složek cen za služby letecké nákladní dopravy (palivový příplatek, bezpečnostní příplatek, uhrazení provize z příplatků) – Výměna informací – Územní pravomoc Komise – Povinnost uvést odůvodnění – Článek 266 SFEU – Státní donucení – Jediné a trvající protiprávní jednání – Výše pokuty – Hodnota tržeb – Doba trvání účasti na protiprávním jednání – Polehčující okolnosti – Vybídnutí k protisoutěžnímu jednání od veřejných orgánů – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci“

1. Hospodářská soutěž – Doprava – Pravidla hospodářské soutěže – Letecká doprava – Nařízení č. 411/2004 – Oblast působnosti – Trasy Unie-třetí země a trasy EHP s výjimkou tras Unie-třetí země – Služby nákladní letecké dopravy – Zahrnutí

   [Články 101 a 102 SFEU; dohoda o EHP, články 53 a 54 a příloha XIII a protokol 21, ve znění rozhodnutí Smíšeného výboru EHP č. 40/2005; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 32 písm. c), a nařízení Rady č. 411/2004, články 1 a 3]

   (viz body 91–95)

2. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Územní pravomoc – Pravomoc Komise – Přípustnost s ohledem na mezinárodní právo veřejné – Provádění nebo kvalifikované účinky zneužívajících praktik v EHP – Alternativní prostředky – Kritérium okamžitého, podstatného a předvídatelného účinku – Rozsah jednání, jehož cílem je omezení hospodářské soutěže

   (Článek 101 SFEU; dohoda o EHP, článek 53)

   (viz body 97–99, 111, 113–122, 127–129, 134–142, 145–147, 156–161)

3. Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Nedostatek pravomoci orgánu, který je původcem napadeného aktu – Přezkum ze strany unijního soudu z úřední povinnosti – Podmínka – Dodržení zásady kontradiktornosti

   (Článek 263 SFEU)

   (viz body 176, 177)

4. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Povinnost přijmout opatření k výkonu rozsudku – Rozsah – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Zrušení kvůli vadě odůvodnění bez návrhu v mezích návrhových žádání žalobkyně – Přijetí nového rozhodnutí vzhledem ke zjištění protiprávního jednání nezpochybněného ve výroku zrušujícího rozsudku, jakož i k novým zjištěním – Přípustnost – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah

   (Články 101, 263, 264, 266 a 296 SFEU)

   (viz body 204–209, 222, 232–236, 239–246, 254)

5. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Rozsah – Zrušení rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje porušení pravidel hospodářské soutěže – Rozsah vymezený podle mezí stanovených pro spor žalobkyní v jejích návrhových žádáních – Důsledek – Omezení rozsahu povinnosti přijmout prováděcí opatření – Vyloučení zjištění, která stojí mimo rámec sporu

   (Články 101, 263, 264 a 266 SFEU)

   (viz body 215–222)

6. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Rozsah věcné působnosti – Jednání uložené státními opatřeními – Vyloučení – Rozsah – Státní nátlak ze strany třetí země – Neexistence vlivu – Přípustnost s ohledem na mezinárodní právo veřejné

   (Články 101 a 102 SFEU)

   (viz body 263, 265–269)

7. Hospodářská soutěž – Pokuty – Částka – Určení – Kritéria – Polehčující okolnosti – Protisoutěžní jednání povolené nebo podporované orgány veřejné správy – Volba míry obecného snížení zachována z tohoto důvodu – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah – Povinnost Komise držet se své předchozí rozhodovací praxe – Neexistence

   (Článek 101 SFEU; dohoda o EHP, článek 53; dohoda ES-Švýcarsko o letecké dopravě, článek 8; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3; sdělení Komise 2006/C 210/02, bod 29)

   (viz body 326–330)

8. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Povinnost Komise předložit důkaz o protiprávním jednání a době jeho trvání – Způsob dokazování – Použití souboru nepřímých důkazů – Posouzení relevance a důkazní síly jednotlivých použitých důkazů – Dopad na celkové posouzení souboru nepřímých důkazů

   (Článek 101 SFEU; dohoda o EHP, článek 53)

   (viz body 334, 335, 360, 366, 381, 386)

9. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Rozsah – Částečné zrušení unijního právního aktu – Částečné zrušení rozhodnutí Komise, které kvalifikuje jednotlivá protisoutěžní jednání jako jediné a trvající protiprávní jednání a ukládá pokutu – Nedostatečnost důkazů použitých k prokázání odpovědnosti žalujícího podniku za jednu ze složek jediného a trvajícího protiprávního jednání – Neexistence vlivu na legalitu konstatování účasti tohoto podniku na celkovém protiprávním jednání

   (Článek 101 a čl. 264 první pododstavec SFEU; dohoda o EHP, článek 53; dohoda ES-Švýcarsko o letecké dopravě, článek 8)

   (viz body 387, 467, 468)

10. Hospodářská soutěž – Pokuty – Částka – Určení – Stanovení základní částky – Stanovení hodnoty tržeb – Tržby dosažené v přímé nebo nepřímé souvislosti s protiprávním jednáním – Kartelová dohoda v odvětví služeb letecké dopravy – Kartelová dohoda zahrnující vícero složek cen za služby nákladní dopravy – Zohlednění celkové výše prodejů souvisejících se službami nákladní dopravy – Přípustnost

    (Článek 101 SFEU; dohoda o EHP, článek 53; dohoda ES-Švýcarsko o letecké dopravě, článek 8; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2006/C 210/02, bod 13)

    (viz body 393–401)

11. Hospodářská soutěž – Pokuty – Částka – Určení – Pravidla shovívavosti – Snížení pokuty za spolupráci stíhaného podniku – Podmínky – Významná přidaná hodnota důkazů poskytnutých dotyčným podnikem – Posuzovací pravomoc Komise – Kritéria – Dodržení zásady rovného zacházení – Srovnatelnost situací

    (Článek 101 odst. 1 SFEU; dohoda o EHP, článek 53; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3; sdělení Komise 2006/C 298/11, body 20 až 24)

    (viz body 413–419, 423–438)

12. Kartelové dohody – Účast podniku na protisoutěžní iniciativě – Dostatečnost mlčky učiněného schválení bez veřejného distancování nebo oznámení správním orgánům pro založení odpovědnosti podniku

    (Článek 101 odst. 1 SFEU; dohoda o EHP, článek 53)

    (viz body 447–450)

13. Hospodářská soutěž – Pokuty – Částka – Určení – Soudní přezkum – Pravomoc unijního soudu přezkoumat věc v plné jurisdikci – Rozsah – Mez – Dodržení zásady zákazu diskriminace – Zohlednění pokynů pro výpočet pokut

    (Článek 261 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, článek 31; sdělení Komise 2006/C 210/02)

    (viz body 479–485)

Shrnutí

Žalobkyně, British Airways plc, je letecká dopravní společnost působící na trhu letecké nákladní dopravy.

Žalobkyně je jedna z 19 adresátů rozhodnutí Komise C(2017) 1742 final ze dne 17. března 2017 v řízení podle článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě (věc AT.39258 – nákladní letecká doprava) (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím Evropská komise konstatovala existenci jediného a trvajícího protiprávního jednání porušujícího tato ustanovení, kterým dotčené podniky koordinovaly v období od roku 1999 do roku 2006 jejich jednání v oblasti stanovování cen za poskytování služeb nákladní dopravy po celém světě. Evropská komise uložila žalobkyni pokutu ve výši 104040000 eur za její účast na tomto protiprávním jednání.

Dne 7. prosince 2005 obdržela Komise na základě oznámení o shovívavosti z roku 2002 ( 1 ) žádost o ochranu před pokutami podanou společností Lufthansa a dvěma z jejích dceřiných společností. V této žádosti bylo tvrzeno, že existovaly protisoutěžní kontakty mezi několika podniky působícími na trhu letecké nákladní dopravy (dále jen „dopravci“), které se týkaly vícero složek cen za služby poskytované v rámci tohoto trhu, a sice zavedení „palivových“ a „bezpečnostních“ příplatků, a v podstatě odmítnutí uhradit spedičním podnikům provizi z příplatků. Poznatky shromážděné Komisí a její šetření ji vedly k tomu, že dne 19. prosince 2007 zaslala oznámení námitek 27 dopravcům a poté dne 9. listopadu 2010 přijala vůči 21 dopravcům, včetně žalobkyně, první rozhodnutí ( 2 ). Toto rozhodnutí však Tribunál zrušil rozsudky ze dne 16. prosince 2015 ( 3 ) v mezích příslušných návrhových žádání znějících na zrušení za tímto účelem z důvodu rozporů v odůvodnění uvedeného rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že žalobkyně v podstatě tvrdila, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když se odchýlil od zákazu rozhodovat ultra petitum, aby omezil rozsah zrušení, o němž takto rozhodl poté, co i bez návrhu konstatoval vadu odůvodnění, kterou bylo stiženo původní rozhodnutí jako celek, podala kasační opravný prostředek proti rozsudku, který byl vůči ní vydán. Rozsudkem ze dne 14. listopadu 2017 ( 4 ) Soudní dvůr zasedající ve velkém senátu zamítl tento kasační opravný prostředek jako zjevně neopodstatněný v plném rozsahu.

Při rozhodování o žalobě podané žalobkyní proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž se jí týká, Tribunál částečně vyhověl návrhovým žádáním znějícím na zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i návrhovým žádáním znějícím na snížení částky pokuty uložené žalobkyni. Konkrétně Tribunál zrušil napadené rozhodnutí, pokud jde o konstatování účasti žalobkyně na složce protiprávního jednání spočívající v odmítnutí platby, přičemž tento závěr považoval za nedostatečně podložený, a v důsledku toho snížil částku pokuty s ohledem na omezenou účast žalobkyně na protiprávním jednání. Naproti tomu Tribunál, který měl rozhodnout o požadavcích vyplývajících z povinnosti přijmout prováděcí opatření vyžadovaná v návaznosti na zrušení rozhodnutí konstatujícího porušení unijních pravidel hospodářské soutěže, rozhodl, že Komise mohla žalobkyni uložit pokutu, aniž se vystavila kritice žalobkyně, přičemž se mohla opřít rovněž o konstatování protiprávního jednání učiněná ve výroku původního rozhodnutí za předpokladu, že nebyla zpochybněna, a stala se tudíž konečnými.

Závěry Tribunálu

Na prvním místě Tribunál rozhodl, že Komise neporušila meze své územní pravomoci, když konstatovala existenci jediného a trvajícího protiprávního jednání porušujícího článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o EHP dotýkajícího se letů na tzv. „příchozích“ leteckých spojeních, chápaných jako spojení s odletem z letišť nacházejících se ve třetích zemích a směřující na letiště nacházející se v členských státech Unie nebo jiných státech, které jsou stranami Evropského hospodářského prostoru a nejsou členy Unie, v časových mezích uvedených v napadeném rozhodnutí.

Na druhém místě Tribunál odmítl žalobní důvod uplatněný bez návrhu, vycházející z nedostatku pravomoci Komise konstatovat a sankcionovat porušení článku 53 Dohody o EHP na trasách mezi Švýcarskem na jedné straně a Norskem a Islandem na straně druhé. Tento žalobní důvod totiž není opodstatněný, jelikož z výroku napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise na uvedených trasách nekonstatovala žádné porušení tohoto ustanovení.

Na třetím místě Tribunál zkoumal výtky žalobkyně týkající se zpochybnění způsobu splnění povinností plynoucích ze zrušujícího rozsudku, který se jí týkal. V tomto ohledu Tribunál zejména připomněl, že dosah zrušujícího rozsudku se posuzuje s ohledem na meze stanovené ve sporu žalobkyní v jejích návrhových žádáních. Za těchto podmínek má Tribunál za to, že Komise mohla konstatovat, aniž si protiřečila, či nesplnila svou povinnost přijmout vůči žalobkyni požadovaná prováděcí opatření, že nebylo třeba se vracet ke zjištěním protiprávních jednání, která nebyla žalobkyní zpochybněna, a že je tedy Komise mohla ve vztahu k žalobkyni považovat za konečná, i kdyby spolupachatelé dotčených protiprávních jednání nebyli striktně totožní. Žalobkyně tedy marně kritizovala přístup Komise, který ji vedl k tomu, že žalobkyni uložila pokutu, která se netýkala výlučně konstatování protiprávních jednání učiněných v napadeném rozhodnutí. V tomto ohledu Tribunál dále upřesňuje, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, se kasační opravný prostředek, který podala, aby zpochybnila omezení zrušení napadeného rozhodnutí ve vztahu k ní, nijak nedotýká platnosti přístupu takto zvoleného Komisí, jelikož tento kasační opravný prostředek neměl odkladný účinek a každopádně nemohl rozšířit rozsah návrhových žádání vymezujících předmět sporu.

Na čtvrtém místě Tribunál dále zkoumal výtky směřující v podstatě ke zpochybnění závěrů vyvozených Komisí z přezkumu právních režimů jednotlivých třetích zemí, jakož i dostatečnost odůvodnění uvedeného v tomto ohledu, přičemž konstatoval neopodstatněnost těchto výtek. Tribunál měl totiž především za to, že zásady upravující důvod na obranu vycházející ze státního donucení se uplatní jak na právní úpravy členských států, tak na právní úpravy třetích zemí, a že důkazní břemeno nese účastník řízení, který se tohoto důvodu dovolává. Dále se Komise mohla právoplatně domnívat, že žalobkyně neprokázala, že jednala pod nátlakem dotyčných režimů. Konečně v rozsahu, v němž jí přezkum uvedených režimů vedl k připuštění, že mohly mít motivační účinek na protiprávní jednání žalobkyně, což by odůvodňovalo přiznání polehčující okolnosti žalobkyni na základě obecného snížení, Komise řádně vysvětlila volbu 15 % snížení uplatněného za tímto účelem.

Na pátém místě v rozsahu, v němž Komise dospěla k závěru o účasti žalobkyně na protiprávním jednání týkajícím se odmítnutí poskytnout slevy, Tribunál naopak považuje za nedostatečné důkazy, o které se Komise opřela, aby odůvodnila tento závěr, a v důsledku toho zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž konstatuje účast žalobkyně na této části protiprávního jednání.

Na šestém místě Tribunál zkoumal výtky žalobkyně vůči stanovení částky pokuty, kterou jí Komise uložila, konkrétněji výtky týkající se výpočtu snížení přiznaného na základě programu shovívavosti. V tomto ohledu Tribunál připomněl, že sdělení o shovívavosti z roku 2002 podmiňuje přiznání snížení pokuty zejména předložením důkazů, které představují významnou přidanou hodnotu pro účely prokázání předmětných skutkových okolností, oproti důkazům, které již má Komise k dispozici. Po provedení důkladného přezkumu důkazů předložených žalobkyní, jejichž hodnotu podle ní Komise nezohlednila, Tribunál naopak konstatuje, že Komise právě na základě správného posouzení hodnoty uvedených důkazů mohla dospět k závěru o nedostatečnosti jejich přidané hodnoty. V každém případě se žalobkyně nemůže užitečně dovolávat zásady rovného zacházení za účelem zpochybnění nepříznivějšího zacházení, kterému byla údajně vystavena, ve srovnání se zacházením s ostatními dopravci, kterým bylo napadené rozhodnutí určeno, jelikož posledně uvedení dopravci se nenacházeli v situaci srovnatelné se situací žalobkyně.

Na sedmém a posledním místě Tribunál využil své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci rozhodnout o návrhových žádáních znějících na snížení částky uložených pokut. Aniž se odchýlil od metody výpočtu použité Komisí v napadeném rozhodnutí, vyvodil z toho jako důsledek částečné zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž stanovilo účast žalobkyně na části protiprávního jednání týkajícího se odmítnutí poskytnout slevy. V důsledku toho Tribunál částku pokuty uloženou žalobkyni, stanovenou Komisí na 104040000 eur, snížil na 84456000 eur.

( 1 ) – Oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2002, C 45, s. 3).

( 2 ) – Rozhodnutí Komise C (2010) 7694 final ze dne 9. listopadu 2010 v řízení podle článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě (Věc COMP/39258 – letecká nákladní doprava) (dále jen „původní rozhodnutí“).

( 3 ) – Rozsudky ze dne 16. prosince 2015, Air Canada v. Komise (T‑9/11, nezveřejněný, EU:T:2015:994), Koninklijke Luchtvaart Maatschappij v. Komise (T‑28/11, nezveřejněný, EU:T:2015:995), Japan Airlines v. Komise (T‑36/11, nezveřejněný, EU:T:2015:992), Cathay Pacific Airways v. Komise (T‑38/11, nezveřejněný, EU:T:2015:985), Cargolux Airlines v. Komise (T‑39/11, nezveřejněný, EU:T:2015:991), Latam Airlines Group a Lan Cargo v. Komise (T‑40/11, nezveřejněný, EU:T:2015:986), Singapore Airlines a Singapore Airlines Cargo Pte v. Komise (T‑43/11, nezveřejněný, EU:T:2015:989), Deutsche Lufthansa a další v. Komise (T‑46/11, nezveřejněný, EU:T:2015:987), British Airways v. Komise (T‑48/11, nezveřejněný, EU:T:2015:988), SAS Cargo Group a další v. Komise (T‑56/11, nezveřejněný, EU:T:2015:990), Air France KLM v. Komise (T‑62/11, nezveřejněný, EU:T:2015:996), Air France v. Komise (T‑63/11, nezveřejněný, EU:T:2015:993), jakož i Martinair Holland v. Komise (T‑67/11, nezveřejněný, EU:T:2015:984).

( 4 ) – Rozsudek ze dne 14. listopadu 2017, British Airways v. Komise (C‑122/16 P, EU:C:2017:861).