Spojené věci C‑96/16 a C‑94/17

Banco Santander SA

proti

Mahamadouovi Dembovi
a
Mercedes Godoy Bonet

a

Rafael Ramón Escobedo Cortés

proti

Banco de Sabadell SA

[žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Juzgado de Primera Instancia no 38 de Barcelona a Tribunal Supremo (soud prvního stupně č. 38 v Barceloně a Nejvyšší soud, Španělsko)]

„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 93/13/EHS – Zneužívající ujednání – Oblast působnosti – Postoupení pohledávky – Smlouva o úvěru uzavřená se spotřebitelem – Kritéria pro posouzení zneužívající povahy ujednání této smlouvy, které stanoví sazbu úroků z prodlení – Důsledky zneužívající povahy ujednání“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 7. srpna 2018

1. Ochrana spotřebitelů–Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách–Směrnice 93/13–Oblast působnosti–Postup prodávajícího nebo poskytovatele v oblasti postoupení nebo nabytí pohledávky, kterou má vůči dlužníkovi–Nezahrnutí uvedeného postupu ve smluvních ujednáních–Nepoužitelnost směrnice–Vyloučení smluvních ujednání odrážejících závazná právní nebo správní ustanovení–Neexistence smluvních ujednání pozměňujících dosah či působnost vnitrostátních ustanovení–Nepoužitelnost směrnice

   (Směrnice Rady 93/13)

2. Předběžné otázky–Přípustnost–Meze–Zjevně irelevantní otázky a hypotetické otázky položené v kontextu, který vylučuje užitečnou odpověď

   (Článek 267 SFEU)

3. Předběžné otázky–Pravomoc Soudního dvora–Meze–Výklad vnitrostátního práva–Vyloučení

   (Článek 267 SFEU)

4. Ochrana spotřebitelů–Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách–Směrnice 93/13–Určení zneužívající povahy ujednání–Rozsah–Nesjednané ujednání ve smlouvě o úvěru stanovící sazbu úroků z prodlení–Vnitrostátní judikatura stanovící nevyvratitelnou domněnku zneužívající povahy uvedeného ujednání z důvodu nepřiměřené náhrady–Přípustnost

   (Směrnice Rady 93/13, čl. 3 odst. 1 a článek 8)

5. Ochrana spotřebitelů–Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách–Směrnice 93/13–Určení zneužívající povahy ujednání–Rozsah–Změna obsahu zneužívajícího ujednání vnitrostátním soudem–Nepřípustnost

   (Směrnice Rady 93/13, čl. 6 odst. 1)

6. Ochrana spotřebitelů–Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách–Směrnice 93/13–Určení zneužívající povahy ujednání–Rozsah–Nesjednané ujednání ve smlouvě o úvěru stanovící sazbu úroků z prodlení–Vnitrostátní judikatura, která stanoví úplné vyloučení úroků z prodlení, avšak běžné úroky běží i nadále–Přípustnost

   (Směrnice Rady 93/13)

1.  Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládána v tom smyslu, že se nevztahuje na postup prodávajícího nebo poskytovatele, který spočívá v postoupení nebo nabytí pohledávky, kterou má vůči dlužníkovi, aniž je možnost takového postoupení stanovena ve smlouvě o úvěru uzavřené s tímto spotřebitelem, aniž je spotřebitel předem uvědomen o tomto postoupení nebo s ním vysloví souhlas a aniž má spotřebitel možnost odkoupit svůj dluh, který by takto zanikl, tím, že zaplatí postupníkovi částku, kterou zaplatil za uvedené postoupení, navýšenou o příslušné úroky a náklady. Dále se tato směrnice nevztahuje ani na taková vnitrostátní ustanovení, jako jsou ustanovení obsažená v článku 1535 Código Civil (občanský zákoník), jakož i v článcích 17 a 540 Ley 1/2000 de Enjuiciamiento Civil (zákon 1/2000, občanský soudní řád) ze dne 7. ledna 2000, která takovou možnost odkupu zahrnují a upravují nahrazení postupitele postupníkem v probíhajících soudních řízeních.

   (viz bod 47, výrok 1)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 50–53)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 57)

4.  Směrnice 93/13 musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní judikatuře, jako je judikatura Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko), která je dotčená ve věci v původním řízení, podle níž je nesjednané ujednání ve smlouvě o úvěru uzavřené se spotřebitelem stanovící použitelnou sazbu úroků z prodlení zneužívající povahy z důvodu, že spotřebiteli v případě prodlení se splácením dluhu ukládá nepřiměřeně vysokou náhradu, pokud tato sazba překračuje o více než dva procentní body sazbu běžných úroků stanovených v této smlouvě.

   Jak v této souvislosti v podstatě uvedl generální advokát v bodě 60 svého stanoviska, nelze vyloučit, že takové soudy vyšších instancí členského státu, jako je Tribunal Supremo (Nejvyšší soud), mohou při sjednocování výkladu práva a v zájmu právní jistoty vypracovat při dodržení směrnice 93/13 určitá kritéria, podle nichž musí soudy nižších stupňů posuzovat zneužívající povahu smluvních ujednání. Ačkoli judikatura Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) dotčená ve věci v původním řízení nespadá podle všeho pod přísnější ustanovení, která mohou být přijata členskými státy na základě článku 8 této směrnice za účelem zajištění vyšší ochrany spotřebitele, jelikož – jak uvedla španělská vláda na jednání před Soudním dvorem – zejména nemá sílu zákona ani nepředstavuje pramen práva ve španělském právním řádu, nic to nemění na tom, že vytvoření takového kritéria judikaturou, jako je kritérium vyvozené v projednávaném případě Tribunal Supremo (Nejvyšší soud), spadá pod cíl ochrany spotřebitelů sledovaný uvedenou směrnicí. Z článku 3 odst. 1 směrnice 93/13, jakož i její obecné systematiky totiž vyplývá, že jejím cílem není ani tak zaručit celkovou smluvní rovnováhu mezi právy a povinnostmi smluvních stran, jako spíše zabránit tomu, aby docházelo k nerovnováze mezi těmito právy a těmito povinnostmi na úkor spotřebitelů.

   (viz body 68, 69, 71, výrok 2)

5.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 73, 74)

6.  Směrnice 93/13 musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní judikatuře, jako je judikatura Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko), která je dotčená ve věci v původním řízení, podle níž důsledek zneužívající povahy nesjednaného ujednání, které je obsaženo ve smlouvě o úvěru uzavřené se spotřebitelem, stanovící úroky z prodlení, spočívá v úplném vyrušení těchto úroků, avšak běžné úroky stanovené v této smlouvě běží i nadále.

   Z uvedené směrnice především nevyplývá, že nepoužití či zrušení ujednání smlouvy o úvěru, které stanoví sazbu úroků z prodlení, z důvodu jeho zneužívající povahy, by mělo vést i k nepoužití či zrušení smluvního ujednání, které stanoví sazbu běžných úroků, a to tím spíše, že tato dvě rozdílná ujednání musí být jasně odlišena. V tomto ohledu je totiž třeba uvést, že – jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí ve věci C‑94/17 – cílem úroků z prodlení je sankcionovat nesplnění povinnosti dlužníkem splatit půjčku ve smluvně sjednaných splátkách, odradit tohoto dlužníka od prodlení s plněním svých povinností a případně odškodnit věřitele za újmu, která mu vznikla v důsledku prodlení se splacením. Naopak běžné úroky mají funkci protiplnění za poskytnutí určité částky peněz věřitelem až do jejího splacení. Jak uvedl generální advokát v bodě 90 svého stanoviska, tento závěr je třeba použít bez ohledu na to, jakým způsobem jsou vypracována smluvní ujednání stanovící sazbu úroků z prodlení a smluvní ujednání stanovící sazbu běžných úroků. Především pak tato ujednání platí nejen, když je sazba úroků z prodlení stanovena odděleně od sazby běžných úroků v odlišném ujednání, ale i tehdy, pokud je sazba úroků z prodlení stanovena ve formě navýšení sazby běžných úroků o určité procentní body. V tomto posledně uvedeném případě, kdy zneužívající ujednání spočívá v tomto navýšení, vyžaduje směrnice 93/13 pouze vyrušení uvedeného navýšení.

   (viz body 76, 77, 79, výrok 3)