ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

EVROPSKÉ UNIE

(třetího senátu)

18. listopadu 2015

Alkis Diamantopoulos

v.

Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ)

„Veřejná služba — Zaměstnanci ESVČ — Povýšení — Povyšovací řízení 2012 — Rozhodnutí o nepovýšení žalobce do platové třídy AD 12 — Provedení opatření plynoucích ze zrušujícího rozsudku, z důvodu nedostatečného odůvodnění — Článek 266 SFEU — Potvrzení původního rozhodnutí — Převedení mezi institucemi“

Předmět

:

Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se A. Diamantopoulos domáhá zrušení rozhodnutí Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) ze dne 29. dubna 2014 nepovýšit ho do platové třídy AD 12 v rámci povyšovacího řízení 2012. Rovněž žádá o přiznání náhrady škody.

Rozhodnutí

:

Rozhodnutí Evropské služby pro vnější činnost ze dne 29. dubna 2014 nepovýšit A. Diamantopoulose do platové třídy AD 12 v rámci povyšovacího řízení 2012 se zrušuje. Účastníci řízení Soudu předloží ve lhůtě dvou měsíců od vyhlášení tohoto mezitímního rozsudku buďto částku peněžní náhrady z důvodu protiprávnosti rozhodnutí ze dne 29. dubna 2014 stanovenou vzájemnou dohodou, nebo, v případě nedosažení dohody, svá vyčíslená návrhová žádání týkající se této částky. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Shrnutí

1. Žaloby úředníků — Zrušující rozsudek — Účinky — Povinnost přijmout opatření k výkonu rozsudku — Dodržení zásady dobré víry

   (Článek 266 SFEU)

2. Žaloby úředníků — Zrušující rozsudek — Účinky — Zrušení rozhodnutí o nepovýšení z důvodu nedostatečného odůvodnění — Povinnost přijmout rozhodnutí určené k nahrazení uvedeného rozhodnutí při dodržení procesních záruk — Rozsah

   (Článek 266 SFEU; služební řád, článek 45)

3. Žaloby úředníků — Zrušující rozsudek — Účinky — Povinnost přijmout opatření k provedení rozsudku — Rozsah — Zohlednění relevantní judikatury unijních soudů

   (Článek 266 SFEU)

1.  Opatření plynoucí ze zrušujících rozsudků musejí být provedena v souladu se zásadou dobré víry, zásadou, které jednání správy vždy podléhá.

   (viz bod 21)

   Odkazy:

   Soud prvního stupně: rozsudek ze dne 8. května 2007, Citymo v. Komise,T‑271/04, EU:T:2007:128, bod 107

   Tribunál Evropské unie: rozsudky ze dne 10. listopadu 2010, OHIM v. Simões Dos Santos,T‑260/09 P, EU:T:2010:461, bod 70, a ze dne 14. prosince 2010, Bleser v. Soudní dvůr,F‑25/07, EU:F:2010:163, bod 142

2.  V případech, kdy je určitý unijní orgán nadán širokou posuzovací pravomocí, jakou je oblast povyšování, má dodržení určitých procesních záruk zásadní význam a k těmto zárukám patří povinnost zkoumat pečlivě a nestranně všechny rozhodné skutečnosti dotčené situace a dostatečným způsobem odůvodnit svá rozhodnutí.

   Konkrétněji je první funkcí odůvodnění snížit riziko svévole uložením povinnosti správě uspořádat své odůvodnění do soudržného celku a vést ji tak k tomu, aby logicky odůvodnila své stanovisko a rozsah svého rozhodnutí na základě relevantních argumentů, které jsou jednoznačné, prosté rozporů a dostačující.

   Proto první důvod povinnosti odůvodnění spojené s povinnostmi, které má správa podle článku 266 SFEU, pokud byl jeden z jejích aktů zrušen, klade k tíži dotčeného orgánu dvě následné povinnosti. Nejprve uvedenému orgánu přísluší provést účinný přezkum důvodů, které, ačkoli nebyly vyjádřeny v rozhodnutí o nepovýšení, mohly přesto být podkladem tohoto rozhodnutí, a to ve světle důvodů tvořících nezbytnou podporu výroku zrušujícího rozsudku. Dále musí být takto přezkoumané důvody výslovně uvedeny v odůvodnění určeném k nahrazení uvedeného rozhodnutí o nepovýšení. V opačném případě by se povinnost patřičně odůvodnit rozhodnutí, zejména po zrušení z důvodu neexistence nebo nedostatečnosti odůvodnění, jevila umělá a postrádající smysl, ačkoli je odůvodnění podstatnou formální náležitostí. Navíc nezbytnost provést po zrušení z důvodu porušení povinnosti uvést odůvodnění účinný přezkum důvodů, které mohly být základem rozhodnutí, které nebylo formálně odůvodněno, a výslovně tento přezkum uvést v odůvodnění, nespadá do meritu rozhodnutí o povýšení a nevyžaduje a fortiori, aby správa učinila rozhodnutí ve prospěch žalobce. Naopak spadá do procesních kroků nezbytných k přijetí řádného rozhodnutí.

   (viz body 24 až 26)

   Odkazy:

   Soudní dvůr: rozsudky ze dne 23. září 2004, Hectors v. Parlament,C‑150/03 P, EU:C:2004:146, bod 41, a ze dne 16. června 2015, Gauweiler a další, C‑62/14, EU:C:2015:400, bod 69

   Soud prvního stupně: rozsudek ze dne 8. září 2009, ETF v. Landgren,T‑404/06 P, EU:T:2009:313, bod 163

3.  Podle článku 266 SFEU musejí opatření, která vyplývají ze zrušujícího rozsudku, dodržet nejen výrok a odůvodnění tohoto rozsudku, ale i ustanovení unijního práva. Kromě toho s ohledem na pravidlo, podle kterého se legalita aktu posoudí podle skutkových a právních okolností existujících v okamžiku, kdy bylo přijato, musí dotčený orgán vzít v úvahu relevantní judikaturu unijních soudů. Výklad, který dá unijní soud pravidlu unijního práva, totiž objasňuje a upřesňuje význam a působnost tohoto pravidla tak, jak musí být nebo jak mělo být chápáno a používáno od okamžiku, kdy vstoupilo v platnost.

   (viz bod 33)

   Odkazy:

   Soud prvního stupně: rozsudek ze dne 6. října 2004, Vicente-Nuñez v. Komise,T‑294/02, EU:T:2004:291, body 46 a 47

   Tribunál Evropské unie: rozsudky ze dne 12. července 2011, Komise v. Q,T‑80/09 P, EU:T:2011:347, bod 164, a ze dne 11. června 2015, McCullough v. Cedefop,T‑496/13, EU:T:2015:374, bod 16

   Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 28. června 2011, Mora Carrasco a další v. Parlament, F‑128/10, EU:F:2011:96, bod 39