Věc C‑493/15

Agenzia delle Entrate

proti

Marcu Identimu

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Corte suprema di cassazione)

„Řízení o předběžné otázce – Daně – Daň z přidané hodnoty – Článek 4 odst. 3 SEU – Šestá směrnice – Státní podpory – Postup oddlužení fyzických osob v úpadku (esdebitazione) – Nevymahatelnost dluhů na DPH“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 16. března 2017

Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Povinnosti členských států zajistit výběr daně z přidané hodnoty v plné výši – Platební neschopnost – Vnitrostátní postup oddlužení fyzických osob v úpadku – Nevymahatelnost dluhů na dani z přidané hodnoty – Přípustnost – Kvalifikace státní podpory – Vyloučení

(Článek 4 odst. 3 SEU; čl. 107 odst. 1 SFEU; směrnice Rady 77/388, články 2 a 22)

Unijní právo, zejména čl. 4 odst. 3 SEU a články 2 a 22 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, jakož i pravidla v oblasti státních podpor, musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání tomu, aby dluhy na dani z přidané hodnoty byly prohlášeny za nevymahatelné na základě takové vnitrostátní právní úpravy, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, stanovící postup oddlužení, v rámci kterého může soud za určitých podmínek prohlásit dluhy fyzické osoby, které nebyly uhrazeny při skončení úpadkového řízení vedeného vůči této osobě, za nevymahatelné.

Z těchto zjištění vyplývá, že podobně jako v řízení o vyrovnání, zkoumaném v rozsudku ze dne 7. dubna 2013, Degano Trasporti (C‑546/14, EU:C:2016:206, bod 28), podléhá postup oddlužení dotčený ve věci v původním řízení striktním podmínkám poskytujícím záruku, pokud jde zejména o vymáhání pohledávek v oblasti DPH, a že s ohledem na tyto podmínky nepředstavuje obecné a nediferencované vzdání se pravomoci výběru DPH a neodporuje povinnosti členských států zajistit, aby byla DPH na jejich území vybrána v plné výši a aby byly účinně vybrány vlastní zdroje Unie (viz rozsudek ze dne 7. dubna 2016, Degano Trasporti, C‑546/14, EU:C:2016:206, bod 28).

Pokud jde o podmínku selektivnosti zvýhodnění, která je pojmovým znakem „státní podpory“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že při posuzování této podmínky musí být určeno, zda v rámci daného právního režimu může předmětné vnitrostátní opatření zvýhodňovat „určité podniky nebo určitá odvětví výroby“ vůči ostatním, které se nacházejí s ohledem na cíl sledovaný uvedeným režimem ve srovnatelné skutkové a právní situaci, a se kterými je tak odlišně zacházeno, což lze v zásadě kvalifikovat jako diskriminaci (rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Komise v. World Duty Free Group SA a další, C‑20/15 P a C‑21/15 P, EU:C:2016:981, bod 54, jakož i citovaná judikatura). Kromě toho je třeba připomenout, že pouze na základě skutečnosti, že z tohoto opatření mohou mít prospěch jenom poplatníci, kteří splňují podmínky jeho využití, nelze konstatovat jeho selektivnost (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 29. března 2012, 3M Italia, C‑417/10, EU:C:2012:184, bod 42, jakož i ze dne 21. prosince 2016, Komise v. World Duty Free Group SA a další, C‑20/15 P a C‑21/15 P, EU:C:2016:981, bod 59).

(viz body 24, 26, 27, 30 a výrok)