Věc C-79/11

Maurizio Giovanardi a další

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná vyšetřujícím soudcem při Tribunale di Firenze)

„Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech — Rámcové rozhodnutí 2001/220/SVV — Postavení obětí v trestním řízení — Směrnice 2004/80/ES — Odškodňování obětí trestných činů — Odpovědnost právnické osoby — Odškodnění v rámci trestního řízení“

Shrnutí rozsudku

1. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Posouzení slučitelnosti vnitrostátního práva s právem unijním – Vyloučení – Poskytnutí vyčerpávajícího výkladu unijního práva předkládajícímu soudu – Zahrnutí

   (Článek 267 SFEU)

2. Justiční spolupráce v trestních věcech – Postavení obětí v trestním řízení – Rámcové rozhodnutí 2001/220 – Cíl

   [Rámcové rozhodnutí Rady 2001/220, bod 4 odůvodnění a čl. 1 písm. c)]

3. Justiční spolupráce v trestních věcech – Postavení obětí v trestním řízení – Rámcové rozhodnutí 2001/220 – Nárok na náhradu škody v rámci trestního řízení – Vnitrostátní úprava vylučující právo domáhat se této náhrady škody vůči právnické osobě, která se dopustila správního deliktu – Přípustnost

   [Rámcové rozhodnutí Rady 2001/220, čl. 1 písm. a) a čl. 9 odst. 1]

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 36)

2.  Ačkoli je třeba umožnit obětem trestných činů zvýšenou úroveň ochrany, cílem rámcového rozhodnutí 2001/220 o postavení obětí v trestním řízení je pouze zavést v rámci trestního řízení definovaného v jeho čl. 1 písm. c) minimální normy pro ochranu obětí trestných činů.

   (viz bod 44)

3.  Z vlastního znění čl. 1 písm. a) rámcového rozhodnutí 2001/220 o postavení obětí v trestním řízení vyplývá, že toto rámcové rozhodnutí oběti v zásadě zaručuje nárok na náhradu škody v rámci trestního řízení za „jednání či opomenutí, jež porušuje trestněprávní předpisy členského státu“ a které „přímo“ způsobilo škodu. Osoby poškozené v důsledku správního deliktu spáchaného právnickou osobou přitom nelze pro účely čl. 9 odst. 1 uvedeného rámcového rozhodnutí považovat za oběti trestného činu, které mají nárok na vydání rozhodnutí o odškodnění touto právnickou osobou v rámci trestního řízení.

   Článek 9 odst. 1 uvedeného rámcového rozhodnutí proto musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby úprava odpovědnosti právnických osob stanovila, že se oběť trestného činu nemůže v rámci trestního řízení domáhat náhrady škody přímo způsobené uvedeným trestným činem vůči právnické osobě, která se dopustila správního deliktu.

   (viz body 46, 48–49 a výrok)

Věc C-79/11

Maurizio Giovanardi a další

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná vyšetřujícím soudcem při Tribunale di Firenze)

„Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech — Rámcové rozhodnutí 2001/220/SVV — Postavení obětí v trestním řízení — Směrnice 2004/80/ES — Odškodňování obětí trestných činů — Odpovědnost právnické osoby — Odškodnění v rámci trestního řízení“

Shrnutí rozsudku

1. Předběžné otázky — Pravomoc Soudního dvora — Meze — Posouzení slučitelnosti vnitrostátního práva s právem unijním — Vyloučení — Poskytnutí vyčerpávajícího výkladu unijního práva předkládajícímu soudu — Zahrnutí

   (Článek 267 SFEU)

2. Justiční spolupráce v trestních věcech — Postavení obětí v trestním řízení — Rámcové rozhodnutí 2001/220 — Cíl

   [Rámcové rozhodnutí Rady 2001/220, bod 4 odůvodnění a čl. 1 písm. c)]

3. Justiční spolupráce v trestních věcech — Postavení obětí v trestním řízení — Rámcové rozhodnutí 2001/220 — Nárok na náhradu škody v rámci trestního řízení — Vnitrostátní úprava vylučující právo domáhat se této náhrady škody vůči právnické osobě, která se dopustila správního deliktu — Přípustnost

   [Rámcové rozhodnutí Rady 2001/220, čl. 1 písm. a) a čl. 9 odst. 1]

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 36)

2.  Ačkoli je třeba umožnit obětem trestných činů zvýšenou úroveň ochrany, cílem rámcového rozhodnutí 2001/220 o postavení obětí v trestním řízení je pouze zavést v rámci trestního řízení definovaného v jeho čl. 1 písm. c) minimální normy pro ochranu obětí trestných činů.

   (viz bod 44)

3.  Z vlastního znění čl. 1 písm. a) rámcového rozhodnutí 2001/220 o postavení obětí v trestním řízení vyplývá, že toto rámcové rozhodnutí oběti v zásadě zaručuje nárok na náhradu škody v rámci trestního řízení za „jednání či opomenutí, jež porušuje trestněprávní předpisy členského státu“ a které „přímo“ způsobilo škodu. Osoby poškozené v důsledku správního deliktu spáchaného právnickou osobou přitom nelze pro účely čl. 9 odst. 1 uvedeného rámcového rozhodnutí považovat za oběti trestného činu, které mají nárok na vydání rozhodnutí o odškodnění touto právnickou osobou v rámci trestního řízení.

   Článek 9 odst. 1 uvedeného rámcového rozhodnutí proto musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby úprava odpovědnosti právnických osob stanovila, že se oběť trestného činu nemůže v rámci trestního řízení domáhat náhrady škody přímo způsobené uvedeným trestným činem vůči právnické osobě, která se dopustila správního deliktu.

   (viz body 46, 48–49 a výrok)