This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62010CJ0052
Shrnutí rozsudku
Shrnutí rozsudku
1. Unijní právo – Výklad – Vícejazyčné texty – Odlišnost mezi jednotlivými jazykovými verzemi – Zohlednění celkové systematiky a účelu dotčené právní úpravy
2. Volný pohyb služeb – Televizní vysílání – Směrnice 89/552 – Pojem „klamavá reklama“
[Směrnice Rady 89/552,čl. 1 písm. d)]
1. Nutnost jednotného použití, a tedy i výkladu ustanovení unijního práva, vylučuje, aby byl text ustanovení v případě pochybností nahlížen samostatně v jedné z jeho verzí, a naopak vyžaduje, aby byl vykládán a používán ve světle verzí v jiných úředních jazycích.
V případě rozdílů mezi různými jazykovými verzemi unijního textu musí být dotčené ustanovení vykládáno podle celkové systematiky a účelu právní úpravy, jejíž je součástí.
(viz body 23–24)
2. Článek 1 písm. d) směrnice 89/552 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání, ve znění směrnice 97/36, musí být vykládán v tom smyslu, že existence úplaty nebo jiné protihodnoty nepředstavuje nezbytný prvek k prokázání úmyslné povahy klamavé reklamy.
Třebaže toto ustanovení stanoví domněnku, podle níž se úmyslná povaha prezentace zboží, služeb, jména, ochranné známky nebo činností výrobce zboží nebo poskytovatele služeb v pořadech považuje za prokázanou, je-li tato prezentace prováděna za úplatu nebo jinou protihodnotu, nelze je totiž podrobit přísnému výkladu, který by mohl ohrozit úplnou a odpovídající ochranu zájmů televizních diváků, již má zajišťovat tato směrnice, zejména pak zákazem klamavé reklamy stanoveným v jejím čl. 10 odst. 4, a který by mohl navíc zbavit užitečného účinku zákaz klamavé reklamy stanovený v čl. 10 odst. 4 směrnice 89/552, a to vzhledem k obtížnosti, a v určitých případech i nemožnosti, prokázat existenci úplaty nebo obdobné protihodnoty v souvislosti s reklamou, byť by vykazovala všechny vlastnosti klamavé reklamy uvedené v čl. 1 písm. d) této směrnice.
Krom toho nelze vyloučit možnost, že právní úprava členského státu stanoví, kromě existence úplaty nebo obdobné protihodnoty, další kritéria umožňující prokázat úmyslnou povahu klamavé reklamy.
(viz body 30–37 a výrok)