Keywords
Summary

Keywords

1. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Posouzení slučitelnosti se společným trhem – Vznik nebo posílení dominantního postavení – Analýza předpokládaného vývoje

(Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 2 odst. 3 a čl. 8 odst. 3)

2. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Přezkum Komisí – Závazky dotyčných podniků, jež mohou vést ke slučitelnosti oznámeného spojení se společným trhem – Povinnost Komise přezkoumat spojení změněné závazky

(Nařízení Rady č. 139/2004)

3. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Přezkum Komisí – Hospodářské posouzení – Diskreční pravomoc – Soudní přezkum – Meze

(Nařízení Rady č. 139/2004, článek 2)

4. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Posouzení slučitelnosti se společným trhem – Spojení dvou leteckých společností

(Nařízení Rady č. 139/2004)

5. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Posouzení slučitelnosti se společným trhem – Vznik nebo posílení dominantního postavení – Nepřímé důkazy – Zvýšený podíl na trhu – Spojení dvou leteckých společností

(Nařízení Rady č. 139/2004)

6. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Přezkum Komisí – Definice relevantního trhu – Spojení dvou leteckých společností

(Nařízení Rady č. 139/2004)

7. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Posouzení slučitelnosti se společným trhem – Kritéria – Celkové posouzení – Posouzení založené na nepřímých důkazech

(Nařízení Rady č. 139/2004)

8. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Posouzení slučitelnosti se společným trhem – Zohlednění současné a potenciální hospodářské soutěže – Existence překážek vstupu na trh

(Nařízení Rady č. 139/2004)

9. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Posouzení slučitelnosti se společným trhem – Zohlednění současné a potenciální hospodářské soutěže – Existence překážek vstupu na trh

(Sdělení Komise 2004/C 31/03, bod 74)

10. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Posouzení slučitelnosti se společným trhem – Vznik nebo posílení dominantního postavení – Zohlednění nárůstu efektivnosti – Kritéria – Kumulativní charakter

(Nařízení Rady č. 139/2004, bod odůvodnění 29; sdělení Komise 2004/C 31/03, bod 78)

11. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Posouzení slučitelnosti se společným trhem – Vznik nebo posílení dominantního postavení – Zohlednění nárůstu efektivnosti – Kritéria – Ověřitelnost

(Nařízení Rady č. 139/2004; sdělení Komise 2004/C 31/03, bod 86)

12. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Posouzení slučitelnosti se společným trhem – Vznik nebo posílení dominantního postavení – Zohlednění nárůstu efektivnosti – Kritéria – Specifičnost spojení

(Nařízení Rady č. 139/2004; sdělení Komise 2004/C 31/03, bod 85)

13. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Posouzení slučitelnosti se společným trhem – Vznik nebo posílení dominantního postavení – Zohlednění nárůstu efektivnosti – Kritéria – Přínos pro spotřebitele

(Nařízení Rady č. 139/2004; sdělení Komise 2004/C 31/03, body 79, 80 a 84)

14. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Přezkum Komisí – Závazky dotyčných podniků, jež mohou vést ke slučitelnosti oznámeného spojení se společným trhem – Zohlednění závazků předložených po vymezené lhůtě – Podmínky

(Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 2 odst. 2 čl. 6 odst. 2 čl. 8 odst. 2 a čl. 18 odst. 3; oznámení Komise o nápravných prostředcích, které jsou přijatelné podle nařízení č. 4064/89 a č. 447/98, bod 43)

15. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Přezkum Komisí – Závazky dotyčných podniků, jež mohou vést ke slučitelnosti oznámeného spojení se společným trhem – Kritéria

(Nařízení Rady č. 139/2004)

Summary

1. Komise k tomu, aby mohla spojení prohlásit za neslučitelné se společným trhem, musí na základě čl. 2 odst. 3 nařízení č. 139/2004 o kontrole spojování podniků prokázat, že uskutečnění oznámeného spojení značně naruší účinnou hospodářskou soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části, zejména v důsledku vzniku nebo posílení dominantního postavení.

Takové rozhodnutí přijaté na základě čl. 8 odst. 3 nařízení č. 139/2004 závisí na výsledku analýzy předpokládaného vývoje provedené Komisí. Tato analýza předpokládaného vývoje spočívá ve zkoumání, jak by oznámené spojení mohlo změnit faktory určující stav hospodářské soutěže na daném trhu, aby bylo možné zjistit, zda by z něho vyplývalo značné narušení účinné hospodářské soutěže. Taková analýza vyžaduje představu různých řetězení příčin a následků, aby bylo možno vyjít z těch nejvíce pravděpodobných.

(viz body 26–27)

2. V případě, že během správního řízení strany spojení platně navrhly závazky za účelem získání rozhodnutí o slučitelnosti se společným trhem, má Komise povinnost přezkoumat spojení změněné těmito závazky. Je tudíž na Komisi, aby prokázala, že se spojení změněné díky těmto závazkům nestává slučitelným se společným trhem.

(viz bod 28)

3. Hmotněprávní pravidla nařízení č. 139/2004 o kontrole spojování podniků, a zvláště jeho článek 2 svěřují Komisi, především pro účely posouzení hospodářské povahy, určitou diskreční pravomoc. V důsledku toho musí soud Evropské unie provádět přezkum výkonu takové pravomoci, která má pro vymezení pravidel v oblasti spojování podniků zásadní význam, s přihlédnutím k prostoru pro uvážení, který je předpokládán normami hospodářské povahy, jež jsou součástí režimu spojování podniků.

Ačkoliv soud Evropské unie přiznává Komisi určitý prostor pro uvážení v hospodářské oblasti, neznamená to, že by nesměl přezkoumávat výklad údajů hospodářské povahy provedený Komisí. Soud Unie musí především ověřit nejen věcnou správnost uplatněných důkazů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale musí rovněž přezkoumat, zda tyto důkazy představují veškeré relevantní údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda o ně lze opřít závěry, které z nich byly vyvozeny.

(viz body 29–30)

4. Při analýze konkurenčního vztahu mezi dvěma leteckými společnostmi, které jsou stranami spojení a z nichž jedna nabízí nízkonákladové služby a omezená plnění a druhá nabízí poskytování standardních služeb, může mít Komise za to, že tyto dvě letecké společnosti jsou si ze všech konkurentů působících na jednotlivých linkách dotčených spojením „nejbližšími konkurenty“, i když existuje rozdíl mezi jejich provozními náklady a cenami, které uplatňují, jelikož jejich provozní náklady a ceny se přibližují, čímž se liší od nákladů a cen síťových leteckých společností přítomných na uvedených linkách.

Skutečnost, že mají stejnou základnu, oběma leteckým společnostem zejména umožňuje požívat podobných výhod, a může tedy potvrdit posouzení, podle kterého jsou obě společnosti „nejbližšími konkurenty“.

Komise se může rovněž dovolávat existence podobných systémů řízení příjmů, sledování soutěžního jednání konkurentů, reakcí jedné ze stran spojení na reklamní nabídky učiněné druhou z těchto stran nebo sledování soutěžního jednání jedné strany druhou. Tyto skutečnosti mohou být totiž Komisí zohledněny v rámci souboru důkazů, které používá k hodnocení situace hospodářské soutěže.

(viz body 35, 79, 83, 85, 94, 124, 133)

5. Ačkoliv se význam podílů na trhu může na jednotlivých trzích lišit, lze mít oprávněně za to, že velmi vysoké tržní podíly představují samy o sobě, až na výjimečné okolnosti, důkaz existence dominantního postavení. Může tomu tak být v případě podílu na trhu ve výši 50 % nebo více.

Jestliže Komise konstatuje, že uskutečnění spojení vede k velmi vysokým podílům na značném počtu dotčených trhů, jakož i k silné úrovni koncentrace, neznamená to tedy, že neunesla důkazní břemeno, když měla za to, že takové podíly na trhu samy o sobě představují důkaz dominantního postavení. Takový důkaz může být vyvrácen, jestliže existují okolnosti, které navzdory vysokým podílům na trhu mohou vyloučit dominantní postavení.

Pokud jde o spojení dvou leteckých společností, Komise se může rozhodnout, poté co přistoupí k analýze účinků spojení na každou dotčenou leteckou linku, že spojení značně narušilo účinnou hospodářskou soutěž z důvodu vytvoření dominantního postavení na vícero linkách. Vzhledem k tomu, že tato dominantní postavení jsou buď monopolistická, nebo téměř monopolistická, nebo velmi významná, jsou jako taková dostatečná pro závěr, podle kterého musí být uskutečnění spojení prohlášeno za neslučitelné se společným trhem, s výhradou případné analýzy závazků a nárůstu efektivnosti.

(viz body 41, 53–56, 336, 383–385, 445)

6. Komise nepřekračuje meze své posuzovací pravomoci, když pro účely přezkumu spojení dvou leteckých společností vymezuje trhy letecké přepravy cestujících na základě linek mezi dvěma městy nebo skupiny leteckých linek v rozsahu, v němž jsou mezi sebou navzájem zastupitelné, podle konkrétních charakteristických rysů spojení a když používá různá kritéria k charakterizování zastupitelnosti linek, a to zejména vzdálenost a dobu cesty mezi letišti, odhadovaný podíl osob, které cestují na „dovolenou“ na dané lince, pojem „letištního systému“ a obchodní praktiky jedné ze stran spojení, analyzované za pomoci techniky souboru nepřímých důkazů.

Taková technika může přirozeně zahrnovat jak pozitivní, tak negativní prvky. Závěr, ke kterému Komise dospívá, nelze tedy zpochybnit z pouhého důvodu, že z jejího šetření vyplývá jeden negativní prvek, přestože je řádně zaznamenán a zohledněn v jejím rozhodnutí, aniž je zkreslen.

Zejména pokud jde o vzdálenost a dobu cesty mezi letišti, nemůže být Komisi vytýkáno, že použila „pravidlo“, které výslovně uznává za přibližné, podle kterého může být spádová oblast letiště definována jako oblast vzdálená od letiště maximálně 100 km nebo nejvíce hodinu jízdy, přičemž uvádí, že se jedná pouze o první orientační hodnotu a že spádová oblast se může lišit na základě specifičnosti každého posuzovaného letiště.

Stejně tak empirická analýza korelace cen skutečností, i když sama o sobě neprokazuje, že dvě letiště spadají do stejného trhu, představuje ve spojení s dalšími skutečnostmi relevantní faktor, který může Komise zohlednit pro účely definice relevantních trhů.

(viz body 99, 102–103, 108, 110, 112–113, 115–117, 119)

7. V rámci přezkumu spojení může Komise použít soubor nepřímých důkazů, aby zhodnotila situaci hospodářské soutěže a přísluší jí, aby celkově vyhodnotila výsledek vyplývající z takového souboru důkazů. V tomto ohledu je možné, aby byly některé skutečnosti upřednostněny a jiné nebyly zohledněny. V tomto ohledu není třeba stanovovat hierarchii mezi „technickými důkazy“ a „netechnickými důkazy“. Tvrzení, podle kterého posledně uvedené důkazy nemohou být zohledněny, nejsou-li podepřeny technickými důkazy, tedy nemůže být přijato.

Tento přezkum a odůvodnění, které obsahuje, jsou předmětem přezkumu legality rozhodnutí Komise v oblasti spojování podniků prováděného Tribunálem.

(viz body 133, 136)

8. Jestliže Komise poté, co přezkoumá hospodářskou soutěž, která existuje mezi stranami spojení a účinky spojení na tuto soutěž, a poté, co usoudí, že entita vzniklá ze spojení by vyloučila hospodářskou soutěž mezi stranami spojení na úkor zákazníků, přezkoumává otázku vstupu nových soutěžitelů na relevantní trh, vyjde z předpokladu nového subjektu pokoušejícího se o vstup na trh, kde je přítomna entita vytvořená spojením. Komise tedy přezkoumá, zda lze vstup nových soutěžitelů považovat za konkurenční tlak dostatečný k tomu, aby se předešlo nebo zamezilo potenciálním protisoutěžním účinkům spojení.

Ke zpochybnění analýzy Komise je tedy nutné charakterizovat vyhlídku na vstup, která vyrovná konkrétně vymezené protisoutěžní účinky. V důsledku toho pouhá „hrozba“ vstupu soutěžitele na trh není dostačující. Argument, podle kterého se neexistence vstupu vysvětluje momentální efektivitou jedné ze stran spojení na dotčených trzích a uspokojováním zákazníků, které vylučují veškeré vyhlídky na ziskovost pro nový subjekt na trhu, nemůže být rovněž přijat.

Stejně tak tvrzení, podle kterého jedna ze stran spojení nezamýšlí uplatňovat ceny vyšší, než je úroveň vyplývající z hospodářské soutěže v návaznosti na transakci, nemůže zpochybnit analýzu Komise týkající se překážek vstupu. Přezkum spojování podniků se totiž liší od přezkumu zneužití dominantního postavení v tom smyslu, že se zaměřuje na přezkum tržních struktur, nikoli na přezkum jednání podniků. Cílem přezkumu spojování podniků je vyhnout se na základě analýzy předpokládaného vývoje tržních struktur uskutečnění transakce, která by významným způsobem narušila účinnou hospodářskou soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části, zejména z důvodu vytvoření nebo posílení dominantního postavení. Pokud jde o ceny, je tedy relevantním kritériem kritérium umožňující určit, zda může vstup nového soutěžitele na trh zabránit zvyšování cen nad úroveň, která existovala před transakcí. Kritérium ceny není jediným kritériem, které může být zohledněno, jelikož uskutečnění spojení rovněž může ovlivnit dostupnou kapacitu, výběr nebo kvalitu služeb, ale také inovaci.

(viz body 237–239, 248–250, 279)

9. V rámci analýzy slučitelnosti spojení se společným trhem závisí posouzení překážek vstupu na trh na charakteristikách tohoto trhu, jakož i na schopnostech možných uchazečů o vstup. Pokud jde o včasný vstup, Komise v bodě 74 pokynů pro posuzování horizontálních spojování uvedla lhůtu, která by obvykle neměla přesáhnout dva roky. Nicméně tato lhůta závisí na zkoumané situaci. V každém případě se Komise v uvedených pokynech omezuje na poskytnutí rámce analýzy, kterou může použít, dále propracovat a vylepšit ve věcech, které má přezkoumat.

(viz body 293–295)

10. Podle bodu 29 odůvodnění nařízení č. 139/2004 o kontrole spojování podniků, je za účelem stanovení dopadu spojení na hospodářskou soutěž na společném trhu vhodné zohlednit veškerý pravděpodobný nárůst efektivnosti prokázaný příslušným podnikem. Je možné, že nárůst efektivnosti vyplývající ze spojení vyváží dopady na hospodářskou soutěž, a zejména možnou újmu způsobenou spotřebitelům, která by jinak mohla v důsledku spojení nastat, a že v důsledku toho spojení nebude zásadně narušovat účinnou hospodářskou soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části, zejména v důsledku vzniku nebo posílení dominantního postavení. Bod 78 pokynů pro posuzování horizontálních spojování, které vydala Komise, uvádí, že aby mohla Komise při svém posouzení spojení vzít v úvahu tvrzení o efektivnosti a byla schopna dojít k závěru, že díky zvýšení efektivnosti neexistují důvody k prohlášení spojení za neslučitelné se společným trhem, musí být nárůst efektivnosti přínosný pro spotřebitele, musí být specifický pro spojení a ověřitelný. Tyto podmínky jsou kumulativní.

Důkaz skutečnosti, že údajný nárůst efektivnosti může vyvážit negativní dopady, které by spojení mohlo jinak mít na hospodářskou soutěž, přísluší oznamujícím stranám.

(viz body 386–387, 412)

11. Z bodu 86 pokynů pro posuzování horizontálních spojování, které vydala Komise vyplývá, že nárůst efektivnosti musí být „ověřitelný“ tak, aby si Komise mohla být přiměřeně jista, že k nárůstu efektivnosti „pravděpodobně dojde“ a že bude dostatečně vysoký na to, aby vyvážil případnou újmu spotřebitelům způsobenou spojením. Čím přesnější a přesvědčivější jsou tvrzení o nárůstu efektivnosti, tím lépe jej může Komise posoudit. Kde je to možné, měl by se nárůst efektivnosti a výsledný přínos pro spotřebitele „kvantifikovat“, a  nejsou-li k dispozici údaje, které by umožnily přesnou kvantitativní analýzu, musí být možné předvídat jasně zjistitelný, a nikoli nepodstatný pozitivní dopad na spotřebitele.

Podmínka týkající se ověřitelnosti nárůstu efektivnosti tedy nevyžaduje, aby oznamující strana předložila údaje, které mohou být nezávisle ověřeny třetí osobou nebo dokumenty předcházející spojení umožňující objektivní a nezávislé hodnocení rozsahu nárůstu efektivnosti vyplývajícího z nabytí.

Z uvedených pokynů totiž vyplývá, že většinu informací umožňujících Komisi vyhodnotit nárůst efektivnosti, vlastní výhradně strany spojení, a že je proto povinností oznamujících stran, aby v náležité době poskytly všechny důležité informace. Stejně tak demonstrativní výčet důkazů významných pro posouzení tvrzení o nárůstu efektivnosti obsahuje důkazy různé povahy, aniž je kladen důraz na nutnost, aby mohly být předmětem nezávislého posouzení nebo aby předcházely datu spojení.

Podnik, který je stranou spojení, je tedy oprávněn Komisi předložit své údaje týkající se nárůstu efektivnosti vyplývajícího ze spojení, i když nezbytně nemusel provést hodnocení, které může být nezávisle ověřeno třetími osobami nebo které bylo vyhotoveno před oznámením spojení. Obchodní svět neumožňuje nezbytně předložení takových dokumentů v náležité době, zejména dokumenty použité podnikem k vyhlášení veřejné nabídky na koupi, ať již pocházejí od tohoto podniku nebo od jeho poradců, mohou být v určité míře relevantní pro podepření obsahu tvrzení týkajících se nárůstu efektivnosti.

(viz body 406–408, 410)

12. Z bodu 85 pokynů pro posuzování horizontálních spojování, které vydala Komise vyplývá, že nárůst efektivnosti má pro posouzení hospodářské soutěže význam, je-li přímým důsledkem oznámeného spojení a nelze ho v podobné míře dosáhnout pomocí alternativ méně protisoutěžních praktik. Za těchto okolností má Komise za to, že je nárůst efektivnosti způsobený spojením, a tudíž specifický pro spojení. Je povinností stran spojení, aby včas poskytly všechny důležité informace nutné k prokázání, že neexistují žádné méně protisoutěžní, reálné a uskutečnitelné způsoby, než je oznámené spojení. Komise posuzuje jen způsoby přiměřeně uskutečnitelné v obchodní situaci, v níž se nacházejí strany spojení, s ohledem na zavedené obchodní praktiky v dotyčném odvětví činnosti.

(viz bod 427)

13. Pokud jde o přínos pro spotřebitele, z pokynů pro posuzování horizontálních spojování, které vydala Komise vyplývá, že významným měřítkem při posouzení tvrzení o nárůstu efektivnosti je skutečnost, že spojení neuškodí spotřebitelům. Proto by nárůst efektivnosti měl být značný a včasný a měl by v zásadě přinášet prospěch spotřebitelům na těch relevantních trzích, na nichž je jinak pravděpodobné, že se objeví obavy z narušení hospodářské soutěže. Spojení mohou vyvolat různé typy nárůstu efektivnosti, které mohou vést k nižším cenám nebo jiným přínosům pro spotřebitele. Například úspory výrobních nebo distribučních nákladů mohou poskytnout subjektu vytvořenému spojením schopnost a motivaci uplatňovat po spojení nižší ceny. V souladu s potřebou zjistit, zda nárůst efektivnosti povede k celkovému přínosu pro spotřebitele, bude pro posouzení nárůstu efektivnosti asi vhodnější použít efektivnost nákladů, která vede ke snížení proměnných nebo marginálních nákladů, místo snížení pevných nákladů; u první možnosti je v zásadě pravděpodobnější, že povede k nižším cenám pro spotřebitele. Snížení nákladů, které je pouhým důsledkem protisoutěžního omezení výroby, nelze považovat za nárůst efektivnosti ku prospěchu spotřebitelů.

Kromě toho pohnutky nového subjektu vytvořeného spojením k přenesení nárůstu efektivnosti na spotřebitele často souvisí s existencí konkurenčního tlaku zbylých podniků na trhu a potenciálních zájemců o vstup na trh. Čím větší jsou možné škodlivé účinky na hospodářskou soutěž, tím více si bude Komise jista, že prohlašovaný nárůst efektivnosti je značný, pravděpodobně dostane konkrétní podobu a v dostatečné míře se přenese na spotřebitele. V tomto ohledu pokyny stanoví, že je vysoce nepravděpodobné, že spojení vedoucí k postavení na trhu blížícímu se monopolu nebo vedoucí k podobné úrovni tržní síly lze prohlásit za slučitelné se společným trhem na základě toho, že nárůst efektivnosti pravděpodobně postačí k vyrovnání jeho možných škodlivých účinků na hospodářskou soutěž.

(viz body 434–436)

14. V rámci přezkumu spojení mohou dotyčné podniky nabídnout Komisi závazky, aby obdržely rozhodnutí prohlašující jejich spojení za slučitelné se společným trhem. Podle toho, v jaké fázi se správní řízení nachází, musí nabídnuté závazky Komisi buď přesvědčit, že oznámené spojení již nevyvolává vážné pochybnosti o své slučitelnosti se společným trhem ve fázi předběžného šetření nebo jí musí umožnit vyřešit námitky vznesené v rámci důkladného šetření. Tyto závazky tedy především umožňují předejít zahájení fáze důkladného šetření nebo následně předejít přijetí rozhodnutí prohlašujícího spojení za neslučitelné se společným trhem. Článek 8 odst. 2 nařízení č. 139/2004 o kontrole spojování podniků totiž umožňuje Komisi připojit k rozhodnutí prohlašujícímu spojení za slučitelné se společným trhem na základě kritéria podle čl. 2 odst. 2 uvedeného nařízení podmínky a povinnosti určené k tomu, aby zajistily, že dotčené podniky dodrží závazky, které vůči Komisi přijaly za účelem zajištění slučitelnosti daného spojení se společným trhem.

S přihlédnutím jak k významu finančních zájmů a průmyslových nebo obchodních zájmů, které jsou inherentně tímto druhem transakcí dotčeny, tak k pravomocem, které má Komise v dané oblasti, je v zájmu dotčených podniků usnadnit práci správy. Z týchž důvodů je Komise rovněž povinna vynaložit maximální řádnou péči při výkonu svého úkolu v oblasti kontroly spojování podniků.

Pokud jde o závazky předložené opožděně, z oznámení Komise o nápravných opatřeních, která jsou přijatelná podle nařízení č. 4064/89 a podle nařízení č. 447/98, jehož řešení mohou být Komisí převzata, pokud jde o nařízení č. 139/2004 a nařízení č. 802/2004, vyplývá, že takové závazky stran oznámeného spojení mohou být zohledněny za předpokladu, že jsou splněny dvě kumulativní podmínky, a sice zaprvé že tyto závazky jednoznačně a bez potřeby dalšího šetření vyřeší problémy dříve zjištěné v oblasti hospodářské soutěže a zadruhé že zbývá dostatečný čas k projednání těchto závazků s členskými státy.

(viz body 448–451, 455)

15. V rámci nařízení č. 139/2004 o kontrole spojování podniků je Komise oprávněna přijmout pouze takové závazky, které mohou zajistit slučitelnost spojení se společným trhem. V tomto ohledu závazky navržené jednou ze stran spojení splňují toto kritérium jen tehdy, když je Komise schopna dojít s jistotou k závěru, že je bude možné provést a že nápravy vyplývající z těchto závazků budou dostatečně životaschopné a trvalé, aby v relativně blízké budoucnosti nemohlo dojít ke vzniku nebo posílení dominantního postavení nebo k narušením účinné hospodářské soutěže, jimž mají závazky zabránit.

(viz body 452–453)