Věc C-330/07

Jobra Vermögensverwaltungs-Gesellschaft mbH

v.

Finanzamt Amstetten Melk Scheibbs

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Unabhängiger Finanzsenat, Außenstelle Wien)

„Volný pohyb služeb — Svoboda usazování — Daňové právní předpisy — Investiční prémie — Vnitrostátní právní úprava vyhrazující daňové zvýhodnění pro majetek používaný v tuzemské stálé provozovně — Vyloučení majetku přenechaného do užívání za úplatu a používaného hlavně v jiných členských státech — Leasing vozidel — Zamezení zneužívajícím praktikám“

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 4. prosince 2008   I ‐ 9102

Shrnutí rozsudku

1. Volný pohyb služeb – Omezení – Daňové právní předpisy – Odůvodnění – Boj proti zneužívajícím praktikám – Podmínky

   (Článek 49 ES)

2. Volný pohyb služeb – Omezení – Daňové právní předpisy

   (Článek 49 ES)

1.  Vnitrostátní opatření omezující volný pohyb služeb může být odůvodněno, pokud se specificky týká čistě vykonstruovaných operací, zbavených hospodářské podstaty, které se uskutečňují pouze za účelem získaní daňového zvýhodnění. Nicméně okolnost, že podnik, který může žádat o investiční prémii, přenechá za úplatu majetek do užívání podniku, který ho používá hlavně v jiných členských státech, nepředstavuje sama o sobě zneužití. Takové přenechání nemůže ani založit obecnou domněnku o existenci zneužívající praktiky a odůvodnit opatření zasahující do výkonu základní svobody zaručené Smlouvou.

   (viz body 35–37)

2.  Článek 49 ES brání takové právní úpravě členského státu, podle které je podnikům pořizujícím si hmotný majetek odepřena investiční prémie pouze z toho důvodu, že majetek, na nějž je tato prémie požadována a který je přenechán do užívání za úplatu, je používán hlavně v jiných členských státech.

   Taková právní úprava, která podřizuje investice týkající se majetku, který byl přenechán do užívání za úplatu a je používán v jiných členských státech, daňovému režimu, který je méně příznivý než režim vyhrazený pro investice týkající se takového majetku používaného v tuzemsku, totiž v zásadě představuje omezení volného pohybu služeb, neboť může odradit podniky, které by mohly mít nárok na toto daňové zvýhodnění, od poskytování nájemních služeb hospodářským subjektům vykonávajícím činnosti v jiných členských státech; v situaci, kdy jeden podnik přenechá za úplatu majetek do užívání jinému podniku, s nímž je úzce hospodářsky spojen, může uvedená právní úprava rovněž odrazovat podniky-nájemce od výkonu přeshraničních činností.

   Takováto právní úprava nemůže být odůvodněna požadavkem vyváženého rozdělení zdaňovací pravomoci mezi členskými státy, protože příjmy z pronájmu, vzniklé poskytnutím hmotného majetku, na nějž je požadována investiční prémie, jsou zdanitelné v členském státě, který uvedenou prémii poskytuje, a v případě neexistence dotčené právní úpravy by tedy nebylo ohroženo právo tohoto členského státu uplatňovat svoji daňovou pravomoc ve vztahu k činnostem vykonávaným na jeho území.

   Takováto právní úprava nemůže být krom toho odůvodněna nutností zaručit soudržnost národního daňového režimu, neboť neexistuje přímá souvislost mezi investiční prémii poskytnutou pronajímateli na hmotný majetek, který si opatřil, a pozdějším zdaněním nájemce, pokud jde o příjmy dosažené díky použití tohoto majetku, který mu byl za úplatu přenechán do užívání.

   Tato právní úprava nemůže být odůvodněna nutností předcházet zneužívajícím praktikám krom toho proto, že neumožňuje omezit odmítnutí investiční prémie pouze na čistě vykonstruované operace, nýbrž se týká všech pronajímatelů, kteří mohou žádat o investiční prémii a kteří přenechávají za úplatu majetek do užívání podnikům, které vykonávají přeshraniční činnosti, a to bez ohledu na neexistenci objektivních skutečností, které by mohly prokázat existenci takové operace.

   (viz body 24–26, 32–35, 38–41 a výrok)