Jejím cílem je stanovit společná pravidla v oblasti práva na sloučení rodiny. Jde o to, umožnit členům rodiny státních příslušníků zemí mimo EU, kteří oprávněně pobývají na území EU, aby se k nim připojili v zemi EU, kde pobývají. Cílem je ochránit celistvost rodin a usnadnit integraci státních příslušníků třetích zemí.

Směrnice se nevztahuje na Irsko, Dánsko a Spojené království (¹). Současně nevylučuje případně příznivější podmínky uznané vnitrostátními právními předpisy.

KLÍČOVÉ BODY

Podmínky

O sloučení rodiny mohou požádat státní příslušníci zemí mimo EU, kteří jsou v jedné ze zemí EU držiteli povolení k pobytu alespoň na jeden rok a kteří mají zákonnou možnost, že získají právo trvalého pobytu.

Směrnice se naopak nevztahuje na rodinné příslušníky občana EU, ani na státní příslušníky zemí mimo EU, kteří jsou žadateli o přiznání právního postavení uprchlíka a o jejichž žádosti nebylo pravomocně rozhodnuto, nebo kteří požívají nějaké dočasné formy ochrany.

Sloučení rodiny může být poskytnuto:

manželovi nebo manželce osoby usilující o sloučení rodiny,
nezletilým dětem daného páru (tj. svobodným dětem, které jsou pod věkovou hranicí zletilosti stanovenou právem dotyčné země EU) nebo jednoho člena daného páru, pokud má tato osoba děti v opatrování a děti jsou na ní závislé, včetně dětí osvojených.

Země EU mohou za určitých podmínek povolit sloučení rodiny:

nejbližším příbuzným v přímé vzestupné linii (otci nebo matce cizího státního příslušníka),
zletilým svobodným dětem,
nesezdanému partnerovi.

Polygamní manželství se neuznává: právo na sloučení může být poskytnuto jen jedné ženě / jednomu muži. Podobně jsou z práva na sloučení vyloučeny děti neuznaných manželek/manželů, ledaže by to vyžadovaly nejlepší zájmy dítěte (při uplatňování Úmluvy o právech dítěte z roku 1989).

Zemím EU je rovněž povoleno požadovat, aby státní příslušník zemí mimo EU a jeho manžel nebo manželka dosáhli minimálního věku (což v každém případě může být nejvýše 21 let), dříve než budou moci uplatnit právo na sloučení rodiny.

Postup

Země EU určí, jestli žádost o sloučení rodiny předloží cizí státní příslušník sám, anebo členové jeho rodiny, kteří se s ním chtějí spojit. Až na zvláštní případy se musí rodinný příslušník, jehož se sloučení týká, během postupu nacházet mimo EU. K žádosti se musí připojit doklady potvrzující rodinné vztahy a dodržení stanovených podmínek. Žádost musí být posouzena nejvýše do devíti měsíců od data podání.
Dotyčná osoba musí být na požádání schopna prokázat, že má ubytování, které odpovídá obecným normám bezpečnosti a zdraví, zdravotní pojištění a stálé finanční příjmy pro svou výživu a pro výživu svých rodinných příslušníků. Kromě toho se může požadovat, aby dodržovala integrační opatření v souladu s vnitrostátním právem a aby pobývala v dotyčné zemi EU po určitou dobu (nejvýše 2 roky), dříve než se s ní členové její rodiny budou moci spojit.
Vstup a pobyt člena rodiny budou moci být zamítnuty z důvodu veřejného pořádku, vnitřní bezpečnosti a veřejného zdraví. Stejně tak je tomu v případě podvodu (padělání dokumentů, účelové manželství atd.). Stejné důvody budou moci ospravedlnit odejmutí již uděleného povolení nebo zamítnutí jeho prodloužení.
Osoby, kterým je povolení zamítnuto, odejmuto nebo jeho prodloužení je zamítnuto, se mohou obrátit na soud.
S ohledem na sloučení rodiny uprchlíků země EU nemohou uložit podmínky týkající se minimálního pobytu na území předtím, než se k dané osobě připojí její rodinní příslušníci. Dále nemusí splnit výše uvedené podmínky týkající se ubytování, zdravotního pojištění a zdrojů, pokud je žádost o sloučení rodiny podána do tří měsíců od udělení postavení uprchlíka.

Práva rodinných příslušníků

Členové rodiny cizího státního příslušníka mají právo na povolení k pobytu na stejnou dobu, jako má osoba, se kterou se spojili, a stejně jako on mají právo na přístup ke vzdělání, zaměstnání a odborné přípravě.
Po pěti letech pobytu (nejpozději) bude mít manžel nebo nesezdaný partner a děti, které dosáhly plnoletosti, právo na samostatné povolení k pobytu.
Podmínky týkající se udělení a doby trvání samostatných povolení k pobytu stanoví vnitrostátní právo. Země EU mohou omezit pouze jejich udělení samostatného povolení k pobytu pro manžele nebo nesezdané páry v případech rozpadu rodinného vztahu.