Vytváří pravidla, která jsou použitelná v celé EU při zavádění sankcí v případě vypouštění ropných látek nebo jiných znečišťujících látek z lodí plujících v jejích vodách.

KLÍČOVÉ BODY

Současné právní předpisy stanoví, že vypouštění znečišťujících látek z lodí představuje v zásadě trestný čin. Podle této směrnice se to vztahuje na vypouštění ropných látek a dalších znečišťujících látek z lodí. Menší vypouštění není automaticky považováno za trestný čin, kromě případů, kdy opakovaná vypouštění vedou k poškození kvality vody.
Osoby odpovědné za vypouštění znečišťujících látek mohou podléhat trestním sankcím, pokud jednaly úmyslně, následkem vědomé nedbalosti¹ nebo hrubé nedbalosti. K trestním sankcím může vést i skutek navádění nebo napomáhání a spolupachatelství při vypouštění znečišťující látky.
Směrnice se vztahuje na všechny typy lodí, bez ohledu na to, pod jakou vlajkou pluje.
Znečišťující vypouštění je zakázáno:
- ve vnitřních vodách země EU, včetně přístavů;
- v teritoriálních vodách země EU;
- v průlivech používaných pro mezinárodní plavbu podle tranzitního práva, jak je stanoveno v Úmluvě Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982;
- ve výlučné hospodářské zóně² země EU;
- na volném moři.

Výjimky

Tento režim se nevztahuje na vypouštění z válečných lodí nebo jiných lodí v majetku státu nebo jím provozovaných a využívaných pouze pro vládní neobchodní účely.
Výjimky zákazu o vypouštění znečišťujících látek je možné použít v případech, kdy je ohrožena bezpečnost lidí nebo lodi.

Právnické osoby

Směrnice 2009/123/ES změnila směrnici 2005/35/ES s cílem zlepšit pravidla pro znečištění z lodí a zajistit, aby osoby odpovědné za vypouštění znečišťujících látek podléhaly odpovídajícím sankcím. Požaduje, aby země EU zavedly pravidla týkající se odpovědnosti právnických osob podle soukromého práva³, například odpovědnosti podniků.

Podniky mohou být předmětem trestních sankcí, pokud se osoba ve vedoucím postavení v jejich prospěch dopustí trestného činu bez ohledu na to, zda tato osoba jednala individuálně, nebo v rámci podniku.
Podnik je také zodpovědný za trestné činy spáchané jednotlivou osobou kvůli dohledu, specificky kvůli nedostatku dohledu nebo kontroly.
Odpovědnost podniku musí vylučovat trestní řízení proti zúčastněným jednotlivým osobám.

Zavedení sankcí

Směrnice 2009/123/ES rovněž požaduje, aby vnitrostátní orgány zemí EU zajistily zavedení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí, a to i pro menší případy. Tyto orgány musí spolupracovat, když se zjistí, že se loď provinila nezákonným vypuštěním v jejich oblasti odpovědnosti, než loď připluje do přístavu jiné země EU.

ODKDY SE SMĚRNICE POUŽIJE?

Používá se od 1. října 2005. Země EU ji musely začlenit do vnitrostátního práva do 1. dubna 2007.

KONTEXT

Potopení lodě Prestige v listopadu 2002 a lodě Erika v prosinci 1999 ukázalo, že je nutné zamezit znečištění z lodí. Nicméně nehody nejsou hlavním zdrojem znečištění: většina znečištění je důsledkem záměrného vypouštění (čištění nádrží a likvidace odpadního oleje).

Tato pravidla začleňují do práva EU částí Mezinárodní úmluvy o zabránění znečišťování z lodí z roku 1973 a protokol k této úmluvě z roku 1978 (známé jako úmluva Marpol). Díky tomu je možná harmonizace používání pravidel této úmluvy.

KLÍČOVÉ POJMY

Vědomá nedbalost: čin provedený s vědomím, že pravděpodobně způsobí škodu.
Výlučná hospodářská zóna: je obecně chápána jako zóna, která vzniká, když země přijme soudní příslušnost nad průzkumem a těžbou mořských zdrojů u svého pobřeží. Toto území je zpravidla pásmo táhnoucí se 200 mil od břehu.
Právnické osoby podle soukromého práva: všechny právnické osoby, například podniky, s výjimkou států, veřejných subjektů a mezinárodních veřejných organizací.

AKT

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/35/ES ze dne 7. září 2005 o znečištění z lodí a o zavedení sankcí za protiprávní jednání (Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 11–21)

Následné změny a úpravy směrnice 2005/35/ES byly začleněny do základního textu. Toto konsolidované znění je pouze pro informaci.