Omezení expozice zaměstnanců rizikům spojeným s elektromagnetickými poli (od července 2016)

Tato směrnice stanovuje minimální požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví před expozicí zaměstnanců rizikům spojeným s elektromagnetickými poli.

AKT

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/35/EU ze dne 26. června 2013 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví před expozicí zaměstnanců rizikům spojeným s fyzikálními činiteli (elektromagnetickými poli) (dvacátá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) a o zrušení směrnice 2004/40/ES.

PŘEHLED

Tento akt je samostatnou směrnicí v rámcové směrnici 89/391/EHS. Zavádí opatření na lepší bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců. Nahrazuje směrnici (2004/40/ES) z roku 2004, která nikdy nenabyla účinnosti v důsledku problémů s jejím prováděním zejména ve zdravotnictví.

Oblast působnosti

Směrnice přináší opatření na ochranu zaměstnanců před všemi známými krátkodobými přímými i nepřímými účinky elektromagnetických polí, které mají negativní vliv na lidské zdraví. Nezabývá se potenciálními dlouhodobými účinky, ale pokud se objeví podložené vědecké důkazy ukazující příčinnou souvislost, Komise zváží, jaké kroky doporučit.

Směrnice stanovuje minimální požadavky na ochranu všech zaměstnanců EU a umožňuje členským státům zachovat nebo přijmout příznivější ustanovení. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 1. července 2016.

Definice

Směrnice se zabývá přímými biofyzikálními účinky. To jsou účinky na lidské tělo přímo způsobené jeho přítomností v elektromagnetickém poli. Zahrnují tepelné účinky, jako je zahřívání tkání, a netepelné účinky, jako je stimulace svalů, nervů nebo smyslových orgánů.

Mezi nepřímé účinky se řadí ty, které jsou způsobeny přítomností předmětů (například kardiostimulátorů a jiných implantátů) v elektromagnetickém poli, což se může stát příčinou bezpečnostního nebo zdravotního rizika.

Směrnice zavádí nejvyšší přípustné hodnoty, stanovené na základě údajů o biofyzikálním a biologickém působení, aby chránila zaměstnance před nepříznivými účinky na zdraví a smysly. Obsahuje také referenční hodnoty, na jejichž základě se určuje, kdy by měla být přijata konkrétní ochranná nebo preventivní opatření.

Povinnosti zaměstnavatelů

Směrnice stanovuje různé povinnosti pro zaměstnavatele. Ti musí zajistit, aby expozice zaměstnanců elektromagnetickým polím byla omezena podle ustanovení této směrnice. Pokud jsou nejvyšší přípustné hodnoty překročeny, musí zaměstnavatel ihned přijmout preventivní opatření. Existují ovšem výjimky, kdy je za velmi striktně stanovených podmínek možné tyto hodnoty překročit.

Obecně platí, že zaměstnavatelé musí zajistit, aby byla rizika způsobená elektromagnetickými poli při práci v maximální možné míře eliminována nebo omezena. Toho lze dosáhnout pomocí pravidelných hodnocení rizik a expozice a používáním praktických příruček.

Pokud se objeví riziko ohrožení zdraví zaměstnanců, musí zaměstnavatel vypracovat a provádět akční plán zahrnující ochranná a preventivní opatření. Cílem takovýchto opatření technické nebo organizační povahy je odstranit veškerá rizika pro zvláště ohrožené zaměstnance.

Směrnice také požaduje zdravotní dohled za účelem prevence a včasné diagnózy jakýchkoli nepříznivých zdravotních účinků. Pokud byla zjištěna expozice přesahující nejvyšší přípustné hodnoty, musí zaměstnavatel zajistit, aby se dotčenému pracovníku dostalo odpovídajícího lékařského vyšetření nebo lékařského dohledu v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi.

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (Úřední věstník L 183 ze dne 29.6.1989, s. 1-8).

16.10.2014