Zdravotní péče v jiných zemích EU – práva pacientů

 

PŘEHLED DOKUMENTU:

Směrnice 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči

CO JE CÍLEM TÉTO SMĚRNICE?

• Stanoví pravidla, podle nichž může pacient cestovat do jiné země EU za účelem získání bezpečné a vysoce kvalitní lékařské péče a náklady na ni si nechat proplatit z vlastního zdravotního pojištění.
• Směrnice také podporuje spolupráci mezi vnitrostátními systémy zdravotní péče.

KLÍČOVÉ BODY

• Země EU poskytující zdravotní péči musí zajistit, aby:
  • byly k dispozici veškeré nezbytné informace, aby se pacienti mohli informovaně rozhodovat, včetně informací o možnostech léčby, o dostupnosti, kvalitě a bezpečnosti poskytované zdravotní péče, o cenách a o oprávnění či stavu registrace,
  • existovaly transparentní postupy pro podávání stížností,
  • fungovaly systémy pojištění profesní odpovědnosti nebo podobné záruky,
  • bylo chráněno soukromí osobních údajů,
  • pacienti měli přístup k písemnému nebo elektronickému záznamu o léčbě, které se jim dostalo,
  • sazebník poplatků účtovaných za zdravotní péči byl stejný jako pro tuzemské pacienty ve srovnatelné zdravotní situaci, nebo pokud žádná srovnatelná cena pro tuzemské pacienty neexistuje, aby se účtovaná cena vypočetla podle objektivních a nediskriminačních kritérií.
• Země EU, v níž je pacient pojištěn, musí zajistit, aby:
  • byly nahrazeny náklady na poskytnutou zdravotní péči,
  • byly dostupné informace o právech a nárocích pacientů,
  • pacienti měli přístup k jakékoli nezbytné následné lékařské péči,
  • pacienti měli přístup ke své zdravotnické dokumentaci.
• Existují vnitrostátní kontaktní místa, která poskytují informace a konzultují se sdruženími pacientů, poskytovateli zdravotní péče a pojistiteli.
• Poskytovatelé zdravotní péče poskytují pacientům veškeré nezbytné informace, aby mohli učinit informovaná rozhodnutí, mimo jiné o:
  • možnostech léčby,
  • dostupnosti,
  • kvalitě a bezpečnosti zdravotní péče, kterou poskytují,
  • cenách,
  • svém oprávnění či stavu registrace.
• Země, kde je pacient pojištěn, musí nahradit náklady na péči podle sazebníků, které uplatňuje na tuzemské pacienty.
• Pacient může požadovat předchozí povolení země, v níž je pojištěn, než odcestuje za léčbou do zahraničí. To může být nutné, pokud zdravotnická péče zahrnuje pobyt dotčeného pacienta v nemocnici alespoň na jednu noc nebo vyžaduje vysoce specializované a nákladné zdravotnické vybavení nebo pokud představuje zvláštní riziko pro pacienta nebo obyvatelstvo.
• Vnitrostátní orgán může odmítnout udělit předchozí povolení, pokud se domnívá, že může tuto zdravotní péči poskytnout ve lhůtě, která je lékařsky odůvodnitelná.
• Žádost o zdravotní péči v jiné zemi EU musí být vyřízena v přiměřené lhůtě.
• Lékařské předpisy vystavené v jedné zemi EU jsou platné i v jiné zemi EU.
• Vnitrostátní zdravotnické orgány musí vzájemně spolupracovat při provádění právních předpisů a rozvíjení evropských referenčních sítí mezi poskytovateli zdravotní péče a odbornými středisky.
• Spolupráce se týká zejména léčby vzácných onemocnění, rozvoje elektronického zdravotnictví a hodnocení nových zdravotnických technologií.
• Směrnice se nevztahuje na dlouhodobou péči ani na přidělování orgánů a přístup k nim a na očkování.
• Tato směrnice dále nemá vliv na to, jak země EU organizují a financují vnitrostátní systémy zdravotní péče pro své občany.
• Evropská komise každé tři roky vypracuje zprávu o fungování systému a o uplatňování této směrnice. První zpráva byla přijata v září 2015 a další pak v září 2018.

Komise v souvislosti se směrnicí 2011/24/EU přijala řadu prováděcích aktů a aktů v přenesené pravomoci. Patří mezi ně:

• prováděcí směrnice 2012/52/EU o uznávání lékařských předpisů vystavených v jiné zemi EU,
• rozhodnutí 2013/329/EU o zřízení, řízení a transparentním fungování sítě vnitrostátních orgánů nebo subjektů příslušných pro hodnocení zdravotnických technologií,
• prováděcí rozhodnutí 2014/286/EU o kritériích a podmínkách, jež musí splnit evropské referenční sítě a poskytovatelé zdravotní péče, kteří se chtějí do některé z nich zapojit,
• rozhodnutí v přenesené pravomoci 2014/287/EU o kritériích pro zřizování a hodnocení evropských referenčních sítí a jejich členů a pro usnadnění výměny informací a odborných poznatků o zřizování a hodnocení těchto sítí,
• prováděcí rozhodnutí 2019/1765 o zřízení, řízení a fungování sítě vnitrostátních orgánů odpovědných za elektronické zdravotnictví, které bylo následně změněno prováděcím rozhodnutím (EU) 2020/1023 o přeshraniční výměně údajů mezi vnitrostátními mobilními aplikacemi pro vysledování kontaktů a varování s ohledem na boj proti pandemii COVID-19. Prováděcí rozhodnutí (EU) 2020/1023 zejména doplňuje dvě nové přílohy prováděcího rozhodnutí 2019/1765, které se týkají povinností:
  • zúčastněných zemí EU jako společných správců federační brány pro účely přeshraničního zpracování osobních údajů mezi vnitrostátními mobilními aplikacemi pro vysledování kontaktů a varování a
  • Komise jako zpracovatele údajů federační brány pro účely přeshraničního zpracování osobních údajů mezi vnitrostátními mobilními aplikacemi pro vysledování kontaktů a varování.

ODKDY SMĚRNICE PLATÍ?

Je v platnosti od 24. dubna 2011 a měla nabýt podoby zákona v zemích EU nejpozději do 25. října 2013.

KONTEXT

• Pravidla o přeshraniční zdravotní péči bylo nutné vyjasnit z toho důvodu, že byla po více než deset let vyvíjena na základě jednotlivých rozsudků Soudního dvora Evropské unie. Směrnice byla předložena konkrétně za účelem objasnění práv na zdravotní péči, která vycházejí z rozhodnutí Soudního dvora EU na základě článku 56 Smlouvy o fungování Evropské unie, a za účelem využití těchto práv v praxi. Cílem směrnice je objasnit vztah mezi jejími ustanoveními o přeshraniční zdravotní péči a stávajícím rámcem, který stanoví nařízení (ES) č. 883/2004 (viz shrnutí) o koordinaci sociálního zabezpečení.
• Další informace najdete zde:
  • Přeshraniční péče – přehled (Evropská komise)
  • Sdělení Komise – Pokyny pro mimořádnou pomoc EU při přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotní péče v souvislosti s krizí COVID-19 (Evropská komise).

HLAVNÍ DOKUMENT

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči (Úř. věst. L 88, 4.4.2011, s. 45–65)

Postupné změny směrnice 2011/24/EU byly začleněny do původního textu. Viz konsolidované znění.

SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY

Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2020/1023 ze dne 15. července 2020, kterým se mění prováděcí rozhodnutí (EU) 2019/1765, pokud jde o přeshraniční výměnu údajů mezi vnitrostátními mobilními aplikacemi pro vysledování kontaktů a varování s ohledem na boj proti pandemii COVID-19 (Úř. věst. L 227I, 16.7.2020, s. 1–9)

Prováděcí rozhodnutí Komise 2019/1765 ze dne 22. října 2019, kterým se stanoví pravidla pro zřízení, řízení a fungování sítě vnitrostátních orgánů odpovědných za elektronické zdravotnictví a zrušuje prováděcí rozhodnutí 2011/890/EU (Úř. věst. L 270, 24.10.2019, s. 83–93)

Viz konsolidované znění.

Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o fungování směrnice 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči (COM(2018) 651 final, 21.9.2018)

Rozhodnutí Komise v přenesené pravomoci 2014/286/EU ze dne 10. března 2014, kterým se stanoví kritéria a podmínky, jež musí splnit evropské referenční sítě a poskytovatelé zdravotní péče, kteří se chtějí do některé z nich zapojit (Úř. věst. L 147, 17.5.2014, s. 71–78)

Prováděcí rozhodnutí Komise 2014/287/EU ze dne 10. března 2014, kterým se stanoví kritéria pro zřizování a hodnocení evropských referenčních sítí, pro schvalování a hodnocení jejich členů a pro usnadnění výměny informací a odborných poznatků o zřizování a hodnocení těchto sítí (Úř. věst. L 147, 17.5.2014, s. 79–87)

Viz konsolidované znění.

Prováděcí rozhodnutí Komise 2013/329/EU ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví pravidla pro zřízení, řízení a transparentní fungování sítě vnitrostátních orgánů nebo subjektů příslušných pro hodnocení zdravotnických technologií (Úř. věst. L 175, 27.6.2013, s. 71–72)

Prováděcí směrnice Komise 2012/52/EU ze dne 20. prosince 2012, kterou se stanoví opatření k usnadnění uznávání lékařských předpisů vystavených v jiném členském státě (Úř. věst. L 356, 22.12.2012, s. 68–70)

Poslední aktualizace 14.09.2020