Boj vedený trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy EU

KLÍČOVÉ BODY

Oblast působnosti

Směrnice se vztahuje na:

• podvody a jiné trestné činy, jako je korupce, zpronevěra nebo praní peněz, poškozující finanční zájmy Unie – tj. rozpočet EU, rozpočty orgánů , institucí a jiných subjektů EU zřízených podle Smluv nebo rozpočty, které jsou jimi přímo nebo nepřímo spravovány a kontrolovány,
• závažné trestné činy proti společnému systému daně z přidané hodnoty (DPH), jako jsou kolotočové podvody s DPH¹, tzn. trestné činy se považují za závažné, pokud se týkají území dvou nebo více členských států EU a pokud celková škoda těmito trestnými činy způsobená je nejméně 10 000 000 eur).

Rovněž stanovuje společná pravidla ohledně sankcí a promlčecích dob pro trestné činy, na které se vztahuje tato směrnice.

Definice

Každý z těchto trestných činů je definován na úrovni EU:

• podvod spáchaný úmyslně, pokud jde o výdaje související se zadáváním veřejných zakázek i výdaje nesouvisející se zadáváním veřejných zakázek, jakož i příjmy plynoucí z vlastních zdrojů odvozených z DPH a jiné příjmy,
• praní peněz ve smyslu směrnice (EU) 2015/849 (viz shrnutí),
• pasivní i aktivní korupce spáchaná úmyslně,
• zpronevěra spáchaná úmyslně.

Směrnice definuje „úřední osoby“ – úřední osoby na úrovni EU i členských států – a tato definice je relevantní pro definici praní peněz, korupce a zpronevěry.

Trestné činy ve smyslu definice uvedené v této směrnici spadají do působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce, což je nezávislý orgán EU zmocněný k vyšetřování a stíhání těchto trestných činů a k předložení těchto věcí k rozhodnutí příslušným vnitrostátním soudům.

Společný přístup

Ve všech členských státech (s výjimkou Dánska a Spojeného království (¹)):

• musejí být tyto skutky trestány jako trestné činy a stejně tak i pokus o ně a navádění k jejich spáchání a pomoc s jejich spácháním,
• právnické osoby² by měly být odpovědné za kterýkoliv z trestných činů spáchaných v jejich prospěch – čímž tedy platí možnost trestních řízení proti fyzickým osobám, které jsou pachateli nebo nesou výhradní odpovědnost.

Sankce

Směrnice stanovuje minimální „účinné, přiměřené a odrazující“ trestní sankce.

Jednou z těchto sankcí jsou tresty odnětí svobody s horní sazbou alespoň 4 roky:

• pokud finanční škoda způsobená rozpočtu EU převyšuje prahovou hodnotu 100 000 eur,
• ve všech případech závažných trestných činů proti společnému systému DPH,
• za jiných závažných okolností vymezených ve vnitrostátním právu.

Pokud spácháním trestného činu vznikne škoda menší než 10 000 eur, mohou členské státy zavést jiné než trestní sankce.

Pokud jde o právnické osoby, stanovuje směrnice různé další druhy sankcí vedle pokut (peněžité tresty a správní pokuty).

Spáchání výše uvedených trestných činů v rámci zločinného spolčení ve smyslu rámcového rozhodnutí 2008/841/SVV (viz shrnutí) představuje přitěžující okolnost (trestný čin bude považován za závažnější).

V případě těchto sankcí se nevylučuje:

• možnost přísnějších sankcí ve vnitrostátních právních předpisech,
• výkon disciplinárních pravomocí příslušnými orgány vůči úředním osobám.

Směrnice se rovněž zabývá těmito otázkami:

• zajištění a konfiskace nástrojů a výnosů z trestných činů, které poškozují rozpočet EU,
• stanovení soudní příslušnosti pro tyto trestné činy,
• minimální promlčecí doby, které umožňují provádět vyšetřování a stíhání, jakož i výkon uděleného trestu na základě rozsudku odsuzujícího za tyto trestné činy.

Spolupráce mezi členskými státy a orgány, institucemi a jinými subjekty EU

• Členské státy, Úřad evropského veřejného žalobce, Agentura Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech a Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) musí spolupracovat proti trestným činům, na které se vztahuje tato směrnice. OLAF – a případně Agentura Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech – poskytují technickou a operativní pomoc s cílem usnadnit koordinaci vyšetřování v členských státech.
• Pokud se Evropský účetní dvůr a auditoři pověření prováděním auditu rozpočtů orgánů, institucí a jiných subjektů EU nebo jiných rozpočtů spravovaných a kontrolovaných orgány dozvědí o jakýchkoliv skutcích, které by bylo možné kvalifikovat jako trestné činy, musí o tom uvědomit Úřad evropského veřejného žalobce, OLAF a jiné příslušné orgány. Členské státy musí zajistit, aby stejným způsobem postupovaly i vnitrostátní kontrolní orgány.