(1)

Dne 15. února 2019 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) antidumpingové šetření týkající se dovozu ocelových kol pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“ nebo „dotčená země“) do Unie na základě článku 5 nařízení (EU) 2016/1036 (dále jen „základní nařízení“). V Úředním věstníku Evropské unie (2) uveřejnila Komise příslušné oznámení (dále jen „oznámení o zahájení řízení“).

(2)

Komise zahájila šetření na základě podnětu, který podalo dne 3. ledna 2019 Sdružení evropských výrobců kol (Association of European Wheel Manufacturers, EUWA) (dále jen „žadatel“) jménem výrobců představujících více než 25 % celkové výroby ocelových kol v Unii. Podnět obsahoval důkazy o dumpingu a výsledné podstatné újmě, které byly dostačující pro zahájení šetření.

(3)

V návaznosti na oznámení o zahájení řízení obdržela Komise řadu otázek a připomínek týkajících se definice dotčeného výrobku. V tomto ohledu Komise objasnila definici výrobku v oznámení, kterým se mění oznámení o zahájení řízení. (3)

(4)

Podle čl. 14 odst. 5a základního nařízení zavede Komise, pokud nemá dostatečné důkazy o tom, že nejsou splněny určité požadavky, v období předběžného poskytování informací celní evidenci dovozu, který je předmětem antidumpingového šetření. Jak je uvedeno v čl. 10 odst. 4 písm. d) základního nařízení, jedním z těchto požadavků je, že kromě výše dovozu, která způsobila újmu během období šetření, došlo k dalšímu podstatnému zvýšení dovozu. Podle údajů Eurostatu dovoz ocelových kol z ČLR v kilogramech během prvních čtyř měsíců po zahájení šetření (tj. od března 2019 do června 2019) klesl ve srovnání se stejným obdobím v roce 2018 o 72 % a ve srovnání se čtyřměsíčním průměrem během období šetření o 74 % (2018 – viz 23. bod odůvodnění). Komise dále poznamenává, že objem dovozu dotčeného výrobku vykazuje podle databáze Surveillance 2 podobně silný pokles dovozu. Komise proto nezavedla celní evidenci dovozu dotčeného výrobku podle čl. 14 odst. 5a základního nařízení, jelikož nebyla splněna druhá hmotněprávní podmínka čl. 10 odst. 4, tj. další podstatné zvýšení dovozu.

(5)

V oznámení o zahájení řízení Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se jí přihlásily, a mohly se tak zúčastnit šetření. Navíc Komise o zahájení šetření výslovně informovala žadatele, další známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce a dále orgány ČLR, známé dovozce a uživatele a vyzvala je k účasti.

(6)

Zúčastněné strany měly příležitost se k zahájení šetření vyjádřit a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(7)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že v souladu s článkem 17 základního nařízení bude možná nutné vybrat vzorek zúčastněných stran.

(8)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že se rozhodla omezit své šetření na přiměřený počet výrobců v Unii, a to použitím výběru vzorku, a že předběžně vybrala vzorek výrobců v Unii. Komise vybrala vzorek na základě informací, jež měla k dispozici v počáteční fázi šetření. Vycházela při tom z objemu výroby a prodeje obdobného výrobku v EU během období šetření. Tento vzorek sestával ze tří výrobců v Unii. Výrobci v Unii zařazení do vzorku, kteří se nacházejí ve třech různých členských státech, představovali více než 35 % odhadované celkové výroby a objemu prodeje obdobného výrobku v EU. Komise zúčastněné strany vyzvala, aby se k prozatímnímu vzorku vyjádřily. Vyjádřilo se pouze Sdružení evropských výrobců kol, které požádalo o zařazení další společnosti do vzorku s cílem zvýšit jeho reprezentativnost. Na základě těchto připomínek se Komise rozhodla přidat do vzorku jednu společnost. Tento výrobce v Unii však při šetření odmítl spolupracovat. Předběžný vzorek sestávající ze tří výrobců v Unii byl tedy potvrzen. Vzorek je pro výrobní odvětví Unie reprezentativní.

(9)

Výrobci v Unii zařazení do vzorku, jakož i ostatní výrobci v Unii, kteří se zúčastnili tohoto šetření, vzhledem k obavám z odvetných opatření některých svých zákazníků požádali Komisi, aby jejich totožnost byla po celou dobu řízení podle článku 19 základního nařízení utajena. Komise na základě oprávněných důvodů uvedených v žádosti s poskytnutím anonymity výrobcům v Unii souhlasila.

(10)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení řízení.

(11)

Požadované informace poskytli dva dovozci, kteří nejsou ve spojení. Vzhledem k takto nízkému počtu Komise rozhodla, že výběr vzorku není nutný.

(12)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny vyvážející výrobce v ČLR, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení řízení. Komise kromě toho požádala zastoupení Čínské lidové republiky při Evropské unii, aby označilo a/nebo kontaktovalo případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření.

(13)

Požadované informace poskytlo a se zařazením do vzorku souhlasilo 27 společností v dotčené zemi. Komise zjistila, že pro zařazení do vzorku je přijatelných dvacet vyvážejících výrobců/skupin vyvážejících výrobců. Sedm výrobců nevykázalo žádný vývoz dotčeného výrobku do EU během období šetření, a proto nebyli považováni za přijatelné pro zařazení do vzorku. V souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení vybrala Komise vzorek tří společností, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně prošetřen. Základem pro výběr vzorku byly největší objemy vývozu do Unie, rovněž však byla zvážena možnost zahrnout do vzorku všechny typy ocelových kol (ocelová kola používaná pro osobní a obchodní účely).

(14)

V souladu s čl. 17 odst. 2 základního nařízení byl výběr vzorku projednán se všemi známými dotčenými vyvážejícími výrobci a orgány v dotčené zemi. Nebyly vzneseny žádné připomínky.

(15)

Následně jedna ze společností zařazených do vzorku odmítla spolupracovat a byla nahrazena dalším největším vyvážejícím výrobcem.

(16)

Po inspekci na místě se Komise vzhledem k závažným nedostatkům v informacích poskytnutých jedním vyvážejícím výrobcem zařazeným do vzorku rozhodla nebrat na základě čl. 18 odst. 1 základního nařízení tyto informace v úvahu. (4)

(17)

Kromě toho v důsledku vyloučení určitých druhů výrobků z rozsahu tohoto šetření, jak je uvedeno v oddíle 2.3 níže, jeden ze spolupracujících vyvážejících výrobců zařazených do vzorku nebyl tímto šetřením nadále dotčen.

(18)

Na základě výše uvedených skutečností byl vzorek snížen pouze na jednu společnost, která představuje přibližně 20 % čínského vývozu dotčeného výrobku do Unie během období šetření. S ohledem na míru nespolupráce společností zařazených do vzorku a nedostatečnou dobu pro výběr nového vzorku Komise na základě čl. 17 odst. 4 základního nařízení předběžně rozhodla, že použije příslušná ustanovení článku 18 základního nařízení.

(19)

O individuální zjišťování podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení původně požádalo deset z vyvážejících výrobců, kteří vyplnili formulář pro výběr vzorku. Komise dotazník zpřístupnila online v den zahájení řízení. Při oznámení vzorku kromě toho informovala Komise vyvážející výrobce, kteří nebyli zařazeni do vzorku, o tom, že pokud chtějí být šetřeni individuálně, musí předložit odpověď na dotazník. Žádná z těchto společností však odpověď na dotazník nepředložila. Žádné individuální zjišťování tedy nebylo uděleno.

(20)

Komise zaslala vládě Čínské lidové republiky (dále jen „čínská vláda“) dotazník týkající se existence podstatných zkreslení v ČLR ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení. Dotazníky pro výrobce v Unii, dovozce, uživatele a vyvážející výrobce byly zpřístupněny na internetu (5) v den zahájení řízení.

(21)

Odpovědi na dotazník byly obdrženy od tří výrobců v Unii zařazených do vzorku a tří vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Jeden dovozce, který není ve spojení, poskytl Komisi odpověď na dotazník; ta však byla neúplná, a když byl požádán o doplnění odpovědi, přestal ohledně šetření spolupracovat. Čínská vláda žádnou odpověď neposkytla.

(22)

Komise si vyžádala a ověřila všechny údaje, které považovala za nezbytné k předběžnému stanovení dumpingu, výsledné újmy a zájmu Unie. Inspekce na místě podle článku 16 základního nařízení se uskutečnily v prostorách těchto stran:

Výrobci v Unii:

Sdružení výrobců v Unii:

Vyvážející výrobci v ČLR:

(23)

Šetření dumpingu a újmy se vztahovalo na období od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2018 (dále jen „období šetření“, v tabulkách také „OŠ“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy zahrnovalo období od 1. ledna 2015 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(24)

Vzhledem k tomu, že při zahájení šetření byly k dispozici dostatečné důkazy poukazující na existenci podstatných zkreslení ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení, považovala Komise za vhodné zahájit šetření s ohledem na čl. 2 odst. 6a základního nařízení.

(25)

V zájmu shromáždění nezbytných údajů pro případné uplatnění čl. 2 odst. 6a základního nařízení proto Komise v oznámení o zahájení řízení vyzvala všechny vyvážející výrobce v dotčené zemi, aby poskytli informace požadované v příloze III oznámení o zahájení řízení, pokud jde o vstupy používané při výrobě ocelových kol. Příslušné informace předložilo 23 vyvážejících výrobců.

(26)

Komise s cílem získat informace, jež považovala za nezbytné pro své šetření v souvislosti s údajnými podstatnými zkresleními ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení, zaslala dotazník také čínské vládě. Čínská vláda neposkytla žádnou odpověď. Komise následně čínskou vládu informovala, že pro účely určení existence podstatných zkreslení v ČLR použije dostupné údaje ve smyslu článku 18 základního nařízení.

(27)

Komise v oznámení o zahájení řízení rovněž vyzvala všechny zúčastněné strany, aby ve lhůtě 37 dnů od zveřejnění tohoto oznámení v Úředním věstníku Evropské unie oznámily svá stanoviska, předložily informace a poskytly příslušné důkazy, pokud jde o vhodnost uplatnění čl. 2 odst. 6a základního nařízení. Jeden vyvážející výrobce vznesl připomínky k existenci podstatných zkreslení.

(28)

V oznámení o zahájení řízení Komise rovněž uvedla, že vzhledem k důkazům, které má k dispozici, může být nutné vybrat vhodnou reprezentativní zemi podle čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení za účelem určení běžné hodnoty založené na nezkreslených cenách nebo referenčních hodnotách.

(29)

Dne 6. března 2019 zveřejnila Komise první poznámku ke spisu (dále jen „poznámka ze dne 6. března 2019“), (6) v níž požádala zúčastněné strany o jejich stanovisko k příslušným zdrojům, jež Komise může použít k určení běžné hodnoty, v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. e) druhou odrážkou základního nařízení. V této poznámce Komise uvedla seznam všech výrobních faktorů, jako jsou materiály, energie a pracovní síla používané vyvážejícími výrobci při výrobě dotčeného výrobku. Na základě kritérií pro výběr nezkreslených cen nebo referenčních hodnot Komise dále určila možné reprezentativní země (a to Argentinu, Brazílii, Kolumbii, Malajsii, Mexiko, Rusko, Jižní Afriku, Thajsko a Turecko).

(30)

Komise poskytla všem zúčastněným stranám příležitost předložit připomínky. Komise obdržela připomínky od jednoho vyvážejícího výrobce a od žadatele. Čínská vláda nepodala žádné připomínky.

(31)

Obdrženými připomínkami k poznámce ze dne 6. března 2019 se Komise zabývala ve druhé poznámce ke zdrojům pro určení běžné hodnoty ze dne 16. dubna 2019 (dále jen „poznámka ze dne 16. dubna 2019“). (7) Komise rovněž stanovila seznam výrobních faktorů a dospěla k závěru, že nejvhodnější reprezentativní zemí podle čl. 2 odst. 6a písm. a) první odrážky základního nařízení je v této fázi Brazílie. V této fázi nebylo možné sestavit konečný seznam kódů HS, do kterých by měly být zařazeny výrobní faktory. Vzhledem k tomu, že v rámci některých potenciálních kódů HS neexistoval žádný dovoz do Brazílie, dospěla Komise v této fázi k závěru, že v případě potřeby by za vhodné reprezentativní země mohly být rovněž považovány Turecko a Jižní Afrika. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se k tomu vyjádřily. Připomínky obdržela Komise pouze od žadatele. Těmito připomínkami se zabývá toto nařízení.

(32)

Dotčeným výrobkem ve znění oznámení uvedeného ve 3. bodě odůvodnění jsou ocelová kola – s příslušenstvím i bez něj a vybavená i nevybavená pneumatikami – určená pro:

pocházející z ČLR, v současnosti kódů KN ex 8708 70 10, ex 8708 70 99 a ex 8716 90 90 (kódy TARIC 8708701080, 8708701085, 8708709920, 8708709980, 8716909095 a 8716909097) (dále jen „dotčený výrobek“).

(33)

Vyloučeny jsou tyto výrobky:

(34)

Šetření prokázalo, že následující výrobky mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti, jakož i stejná základní použití:

(35)

Komise v této fázi rozhodla, že uvedené výrobky jsou obdobnými výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(36)

Jeden z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku tvrdil, že ocelová kola určená konkrétně pro přívěsy a karavany tažené osobními automobily, která jsou řazena do kódu KN 8716 90 90 a mají průměr ráfku 16 palců nebo menší, by měla být z definice výrobku vyloučena, neboť se nevyrábějí v Unii a nemají stejné základní technické vlastnosti jako všechny ostatní výrobky spadající do definice výrobku.

(37)

Pokud jde o technické vlastnosti, dotyčná společnost uvedla, že specifikace kol přívěsů a karavanů tažených osobními automobily, zejména pokud jde o pevnost (a tedy i zkoušky), jsou nižší než u kol pro osobní automobily. Navíc musí splňovat zvláštní specifikace týkající se vyššího zatížení a nižších požadavků na rychlost takových kol, která mají být prodávána v Unii. To by rovněž znamenalo, že ocelová kola pro karavany nebo přívěsy tažené osobními automobily nelze legálně prodávat a používat jako ocelová kola pro osobní automobily. Společnost rovněž uvedla, že ocelová kola pro karavany nebo přívěsy tažené osobními automobily je třeba zařadit do kódu KN 8716 90 90, zatímco ocelová kola pro osobní automobily by měla být zařazena do čísla 8708.

(38)

V průběhu šetření Komise dále obdržela připomínky týkající se možného vyloučení z rozsahu šetření kol pro zemědělské přívěsy a jiná tažená zemědělská zařízení používaná na polích, u nichž bylo zjištěno, že mají průměr ráfku 16 palců nebo menší. V oznámení o zahájení řízení byla výslovně vyloučena „kola pro motorová vozidla určená specificky k použití mimo veřejné komunikace (např. kola pro zemědělské traktory, lesnické traktory, vysokozdvižné vozíky, pushback traktory, terénní vyklápěcí vozy (dampry))“. Ocelová kola pro vozidla bez mechanického pohonu, jako jsou zemědělská přípojná vozidla a jiná tažená zemědělská zařízení používaná na polích, však do definice výrobku původně zahrnuta byla. Tvrdilo se, že podobně jako ocelová kola pro karavany a přívěsy tažené osobními automobily mají i tato kola odlišné technické vlastnosti a nejsou zaměnitelná s ostatními výrobky, které spadají do definice výrobku.

(39)

Dne 24. června 2019 Komise zveřejnila poznámku ke spisu, ve které vyzvala všechny zúčastněné strany, aby se vyjádřily k výše uvedeným tvrzením týkajícím se definice výrobku. Připomínky k výše uvedené poznámce předložili žadatel, tři vyvážející výrobci a jeden dovozce v Unii. Všechny tyto strany podpořily tvrzení o vyloučení výrobku shrnuté ve 36. a 38. bodě odůvodnění.

(40)

Z šetření vyplývá, že kola uvedená ve 36. a 38. bodě odůvodnění mají omezený průměr 16 palců nebo menší a mají také jiné technické vlastnosti než ostatní typy kol zahrnuté do definice výrobku, neboť nejsou určeny pro montáž na motorová vozidla a ani je na motorová vozidla montovat nelze. Komise proto předběžně dospěla k závěru, že tyto výrobky by měly být vyloučeny.

(41)

Po vyloučení popsaném ve 40. bodě odůvodnění se jeden z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, který vyráběl a vyvážel do Unie pouze vyloučené typy výrobků, již nepovažuje za vyvážejícího výrobce dotčeného výrobku.

(42)

Dotčený výrobek je tedy předběžně definován jako kola z oceli – s příslušenstvím i bez něj a vybavená i nevybavená pneumatikami – určená pro:

pocházející z Čínské lidové republiky, v současnosti kódů KN ex 8708 70 10, ex 8708 70 99 a ex 8716 90 90 (kódy TARIC 8708701080, 8708701085, 8708709920, 8708709980, 8716909095 a 8716909097) (dále jen „dotčený výrobek“).

Vyloučeny jsou tyto výrobky:

(43)

Jak je vysvětleno v 17. bodě odůvodnění, ve vzorku zůstali pouze dva vyvážející výrobci, kteří byli následně ověřeni.

(44)

Pokud jde o jednu z těchto společností, Komise se rozhodla použít ustanovení článku 18 základního nařízení, a zejména ustanovení čl. 18 odst. 1 první věty, a poskytnuté informace nezohlednila. Toto rozhodnutí bylo přijato proto, že oznámené údaje o prodeji na vývoz byly shledány nespolehlivými, jelikož nesouhlasily s auditovanými účty společnosti. Komise tak neobdržela informace nezbytné ke stanovení dumpingového rozpětí pro tuto společnost.

(45)

V souladu s čl. 18 odst. 4 základního nařízení byla zúčastněná strana informována o důvodech odmítnutí poskytnutých informací a byla jí poskytnuta příležitost podat další vysvětlení.

(46)

Společnost se vyjádřila k záměru Komise použít článek 18 základního nařízení a na svou žádost podstoupila slyšení u úředníka pro slyšení. Vzhledem k důvěrné a konkrétní povaze zamítnutých údajů a připomínek, které společnost uvedla v podání a během následného slyšení, byly podrobnosti zjištění Komise v tomto ohledu sděleny dotyčné společnosti v rámci samostatného poskytnutí předběžných informací.

(47)

Jelikož tyto připomínky, které společnost uvedla v podáních a během slyšení s úředníkem pro slyšení, nijak nezměnily údaje a závěry zjištěné Komisí během inspekce na místě v prostorách společnosti, Komise potvrdila, že v souvislosti s tímto vyvážejícím výrobcem použije dostupné údaje.

(48)

Popis níže uvedeného výpočtu dumpingového rozpětí se tedy vztahuje k jediné zbývající společnosti zařazené do vzorku.

(49)

V čl. 2 odst. 1 základního nařízení je uvedeno, že „běžná hodnota se obvykle zakládá na cenách, které jsou zaplaceny nebo mají být zaplaceny nezávislým odběratelem v zemi vývozu v běžném obchodním styku“.

(50)

Avšak v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení, „pokud se […] zjistí, že není vhodné použít domácí ceny a náklady v zemi vývozu, jelikož v této zemi dochází k podstatným zkreslením ve smyslu písmene b), běžná hodnota se zjistí početně výhradně na základě výrobních nákladů a nákladů na prodej odrážejících nezkreslené ceny nebo referenční hodnoty“ a „zahrnuje nezkreslenou a přiměřenou částku pro správní, prodejní a režijní náklady a pro zisk“. Jak je dále vysvětleno níže, Komise v tomto šetření došla k závěru, že na základě dostupných důkazů a vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany čínské vlády bylo náležité uplatnit čl. 2 odst. 6a základního nařízení.

(51)

Ustanovení čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení stanoví, že „podstatná zkreslení jsou taková zkreslení, k nimž dochází v případě, kdy vykazované ceny nebo náklady, včetně nákladů na suroviny a energii, nejsou výsledkem volného působení tržních sil, neboť jsou ovlivňovány významnými zásahy státu. Při posuzování toho, zda existují podstatná zkreslení, se bere v úvahu mimo jiné možný dopad jednoho či více z těchto prvků:

(52)

Podle čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení se při posuzování existence podstatných zkreslení ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. a) zohlední mimo jiné nevyčerpávající seznam prvků v prvně uvedeném ustanovení. Podle čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení se při posuzování existence podstatného zkreslení bere v úvahu možný dopad jednoho či více těchto prvků na ceny a náklady ve vyvážející zemi dotčeného výrobku. Vzhledem k tomu, že je tento seznam neúplný, nemusí být pro zjištění podstatných zkreslení zohledněny všechny prvky. Kromě toho lze stejné skutkové okolnosti použít k prokázání existence jednoho nebo více prvků z tohoto seznamu. Jakýkoli závěr o podstatných zkresleních ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. a) však musí být učiněn na základě všech důkazů, které jsou k dispozici. V celkovém posouzení toho, zda existují zkreslení, může být rovněž brán zřetel na celkový kontext a situaci v zemi vývozu, zejména tam, kde základní prvky hospodářského a správního zřízení vyvážející země dávají vládě významné pravomoci zasahovat do ekonomiky takovým způsobem, že ceny a náklady nejsou výsledkem volného působení tržních sil.

(53)

Ustanovení čl. 2 odst. 6a písm. c) základního nařízení stanoví, že „pokud má Komise k dispozici podložené informace týkající se možné existence podstatných zkreslení uvedených v písmeni b) v určité zemi či v určitém odvětví v této zemi a pokud je to v zájmu účinného uplatňování tohoto nařízení, Komise vypracuje, zveřejní a pravidelně aktualizuje zprávu popisující tržní podmínky uvedené v písmeni b) v této zemi nebo v tomto odvětví“.

(54)

Na základě uvedeného ustanovení vydala Komise zprávu o ČLR (dále jen „zpráva“) (8), která prokazuje existenci významných vládních zásahů na mnoha úrovních hospodářství, včetně konkrétních zkreslení v mnoha klíčových výrobních faktorech (jako jsou půda, energie, kapitál, suroviny a pracovní síla), jakož i v konkrétních odvětvích (jako je výroba oceli a chemických látek). Zpráva byla vložena do vyšetřovacího spisu ve fázi zahájení řízení. Podnět také obsahoval některé relevantní důkazy doplňující tuto zprávu. Zúčastněné strany byly v době zahájení řízení vyzvány, aby důkazy obsažené ve vyšetřovacím spisu vyvrátily, vyjádřily se k nim nebo je doplnily.

(55)

Podnět obsahoval aktualizované informace o nadměrné kapacitě výroby oceli, která je hlavní surovinou pro výrobu dotčeného výrobku představující více než 60 % výrobních nákladů. Odkazoval také na zprávu Obchodní komory Evropské unie v Číně (9), podle níž ČLR nesplnila svůj slib ohledně snížení výrobní kapacity na realističtější úroveň. Tato situace byla způsobena konkrétně:

(56)

Žadatel rovněž tvrdil, že čínská domácí poptávka nemůže postačit k udržení zvýšené úrovně výroby oceli. V tomto ohledu podnět odkazuje na Světové sdružení výrobců oceli (World Steel Association), které uvedlo, že měsíční objem výroby v ČLR v říjnu 2018 vzrostl ve srovnání s říjnem 2017 o 9,1 %, zatímco v 64 zemích, jež Světovému sdružení výrobců oceli podaly zprávu, vzrostl v průměru pouze o 5,8 %.

(57)

Podnět obsahoval informaci o tom, že zvýšená výroba oceli v ČLR v kombinaci se snížením vývozu v důsledku nedávno uložených nápravných opatření Evropské unie a Spojených států by mohla vést ke snížení cen oceli.

(58)

A konečně, v podnětu jsou uvedeny další postupy ovlivňující ceny surovin:

(59)

Jak je uvedeno v 26. a 27. bodě odůvodnění, čínská vláda se nevyjádřila ani nepředložila důkazy podporující nebo vyvracející stávající důkazy obsažené ve spisu k dané věci – včetně zprávy a dalších důkazů, které poskytl žadatel – ohledně existence podstatných zkreslení a/nebo ohledně vhodnosti uplatnění čl. 2 odst. 6a základního nařízení v dané věci.

(60)

Připomínky v tomto ohledu byly obdrženy pouze od jednoho z vyvážejících výrobců, který tvrdil, že výpočet běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 6a základního nařízení je neslučitelný s dohodami WTO, včetně protokolu o přistoupení Číny k WTO (dále jen „protokol“) a antidumpingové dohody 1994.

(61)

V tomto ohledu vyvážející výrobce tvrdil, že po skončení platnosti oddílu 15 protokolu by se EU neměla odchylovat od standardní metodiky při zjišťování běžné hodnoty, tj. používat pouze domácí ceny a náklady v zemi vývozu, pokud antidumpingová dohoda 1994 neumožňuje postupovat jinak. S ohledem na výše uvedené skutečnosti by se EU měla řídit standardní metodikou v souladu s článkem 2 antidumpingové dohody 1994. Kromě toho zúčastněná strana rovněž tvrdila, že pojem „podstatná zkreslení“ není v antidumpingové dohodě 1994 vůbec uveden. Jelikož pro takové konkrétní opatření neexistuje právní základ v rámci antidumpingové dohody 1994 ani v rámci Všeobecné dohody o clech a obchodu 1994 (GATT 1994), zjištění o existenci podstatných zkreslení a v důsledku toho ani početní zjištění běžné hodnoty nejsou v souladu s články 1, 2, 6.1 a 18.1 antidumpingové dohody 1994.

(62)

Pro účely tohoto šetření dospěla Komise ve 112. bodě odůvodnění k závěru, že je vhodné uplatnit čl. 2 odst. 6a základního nařízení. Komise nesouhlasí s tvrzením zúčastněné strany, že čl. 2 odst. 6a nesmí Komise použít. Komise se právě naopak domnívá, že čl. 2 odst. 6a je v podmínkách tohoto případu použitelný a použit být musí. Komise nadto soudí, že toto ustanovení je v souladu s povinnostmi Evropské unie v rámci WTO. Komise je názoru, že – jak bylo objasněno už ve věci DS473 EU-Biodiesel (Argentina) – ustanovení základního nařízení, která jsou použitelná obecně na všechny členy WTO, zejména pak čl. 2 odst. 5 druhý pododstavec, dovolují použití údajů ze třetí země, které jsou řádně upraveny, pokud je taková úprava nutná a odůvodněná. A konečně v antidumpingových řízeních týkajících se výrobků z Číny platí pro stanovení běžné hodnoty nadále ty části oddílu 15 protokolu o přistoupení Číny, jejichž platnost nevypršela, a to jak s ohledem na standardy tržního hospodářství, tak s ohledem na použití metodiky, která není založena na přísném porovnání s čínskými výrobky nebo náklady.

(63)

Vyvážející výrobce dále tvrdil, že žadatel neposkytl žádné důkazy o podstatných zkresleních na trhu s ocelovými koly a že se opíral spíše o svá tvrzení o narušení situace na čínském trhu s ocelí.

(64)

Komise uvedla, že veškeré připomínky týkající se situace na čínském trhu s ocelí jsou pro dotčený výrobek relevantní, protože jako ocelové výrobky je lze považovat za součást odvětví oceli. Ocel totiž představuje více než 60 % nákladů na výrobu dotčeného výrobku. Hlavní surovinou používanou při výrobě ocelových kol je navíc plochá ocel válcovaná za tepla, která představuje více než 50 % celkových výrobních nákladů, která se rovněž vyrábí na čínském trhu s ocelí a u níž byla potvrzena zjištění ohledně zkreslení v předchozích šetřeních týkajících se ochrany obchodu (11).

(65)

Komise prozkoumala, zda kvůli existenci podstatných zkreslení ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení je vhodné použít domácí ceny a náklady v ČLR, či nikoli. Komise tak učinila na základě důkazů dostupných ve spisu, včetně důkazů obsažených ve zprávě, jež vycházejí z veřejně dostupných zdrojů. Tato analýza zahrnovala zkoumání významných vládních zásahů do hospodářství ČLR obecně, ale i zkoumání konkrétní situace na trhu v příslušném odvětví včetně dotčeného výrobku.

(66)

Čínský hospodářský systém je založen na koncepci „socialistického tržního hospodářství“. Tato koncepce je zakotvena v čínské ústavě a určuje správu ekonomických záležitostí ČLR. Ústřední zásadou je „socialistické veřejné vlastnictví výrobních prostředků, totiž všelidové vlastnictví a kolektivní vlastnictví pracujících“. Hospodaření státních podniků je „vedoucí silou národního hospodářství“ a stát je zmocněn „zajistit jeho upevňování a růst“ (12). Celkové uspořádání čínské ekonomiky proto nejen umožňuje státu výrazně zasahovat do ekonomiky, ale stát je k takovým zásahům výslovně zmocněn. Pojem nadřazenosti veřejného vlastnictví soukromému vlastnictví se prolíná celým právním systémem a je zdůrazněn jako obecná zásada ve všech hlavních právních předpisech. Názorným příkladem je čínský zákon o vlastnictví: odkazuje na první fázi socialismu a ukládá státu prosazovat základní hospodářský systém, ve kterém hraje dominantní úlohu veřejné vlastnictví. Jiné formy vlastnictví jsou tolerovány a zákon povoluje jejich rozvoj spolu se státním vlastnictvím (13).

(67)

Podle čínských právních předpisů je kromě toho socialistické tržní hospodářství rozvíjeno pod vedením Komunistické strany Číny. Struktury čínského státu a Komunistické strany Číny jsou vzájemně propojeny na každé úrovni (právní, institucionální, personální) a vytvářejí nadstavbu, v níž jsou úlohy Komunistické strany Číny a státu navzájem k nerozeznání. Po změně čínské ústavy v březnu 2018 byl vedoucí úloze Komunistické strany Číny přisouzen ještě větší význam jejím potvrzením v článku 1 ústavy. Za stávající první větu ústavy: „[s]ocialistické zřízení je základním zřízením Čínské lidové republiky“ byla vložena nová druhá věta, která zní: „[u]rčujícím znakem socialismu s čínskými rysy je vedení Komunistické strany Číny“ (14). To dokládá nespornou a neustále narůstající kontrolu Komunistické strany Číny nad hospodářským systémem v ČLR. Tato vedoucí úloha a kontrola je nedílnou součástí čínského systému a dalece přesahuje rámec situace obvyklé v jiných zemích, kde vlády uplatňují obecnou makroekonomickou kontrolu, v jejíchž mezích probíhá volné působení tržních sil.

(68)

Čínský stát se zapojuje do intervenční hospodářské politiky při plnění cílů, které se spíše shodují s politickým programem vytyčeným Komunistickou stranou Číny a neodrážejí hospodářské podmínky převládající na volném trhu. (15) Čínské orgány při tom uplatňují celou řadu intervenčních hospodářských nástrojů, včetně systému průmyslového plánování, finančního systému a úrovně právního prostředí.

(69)

Zaprvé, pokud jde o úroveň celkové administrativní kontroly, zaměření čínského hospodářství se řídí složitým systémem průmyslového plánování, které ovlivňuje veškeré hospodářské činnosti v zemi. Tyto plány ve svém souhrnu zahrnují ucelenou a složitou soustavu odvětvových a průřezových politik a jsou přítomny na všech úrovních státní správy. Plány na úrovni provincií jsou podrobné, zatímco celostátní plány stanoví obecnější cíle. Plány stanoví také nástroje na podporu příslušných průmyslových a jiných odvětví, jakož i časové rámce, ve kterých má být cílů dosaženo. Některé plány stále obsahují explicitní cíle týkající se výstupů, což bylo běžnou součástí předchozích plánovacích cyklů. V rámci plánů jsou jednotlivá průmyslová odvětví a/nebo projekty označovány za (pozitivní nebo negativní) priority v souladu s prioritami vlády a jsou jim přiřazovány konkrétní rozvojové cíle (průmyslová modernizace, mezinárodní expanze atd.). Hospodářské subjekty, soukromé i státem vlastněné, musí v podstatě přizpůsobovat své podnikatelské činnosti skutečnostem, jež nastoluje tento systém plánování. Je tomu tak nejen kvůli závazné povaze plánů, ale i proto, že příslušné čínské orgány na všech úrovních veřejné správy se systémem plánů řídí a využívají své zákonné pravomoci v souladu s ním, čímž nutí hospodářské subjekty k dodržování priorit stanovených v plánech (viz též oddíl 3.2.1.5 níže) (16).

(70)

Zadruhé, na úrovni umisťování finančních zdrojů dominují finančnímu systému ČLR státem vlastněné komerční banky. Tyto banky se při stanovení a provádění svých politik v oblasti úvěrování musí přizpůsobit cílům průmyslové politiky vlády, a nikoli posuzovat v první řadě ekonomickou opodstatněnost daného projektu (viz také oddíl 3.2.1.8 níže) (17). Totéž platí o ostatních složkách čínského finančního systému, jako jsou akciové trhy, trhy dluhopisů, soukromé kapitálové trhy atd. Také tyto části finančního sektoru, které nejsou bankami, jsou institucionálně a operačně uspořádány takovým způsobem, který není zaměřen na co nejefektivnější fungování finančních trhů, ale na zajištění kontroly a umožnění zásahů ze strany státu a Komunistické strany Číny (18).

(71)

Zatřetí, pokud jde o úroveň regulačního prostředí, nabývají zásahy státu v hospodářství řady forem. Například pravidla zadávání veřejných zakázek jsou běžně používána k dosažení jiných politických cílů než hospodářské efektivity, což narušuje tržní zásady v této oblasti. Platné právní předpisy výslovně stanoví, že zadávání veřejných zakázek se musí provádět tak, aby se usnadnilo dosažení cílů vytyčených státními politikami. Povaha těchto cílů však není vymezena, což ponechává rozhodovacím orgánům široké posuzovací pravomoci (19). Obdobně v oblasti investic si čínská vláda ponechává významnou kontrolu a vliv ohledně zaměření a rozsahu jak státních, tak soukromých investic. Prověřování investic, jakož i různé pobídky, omezení a zákazy týkající se investic jsou orgány používány jako důležitý nástroj na podporu cílů průmyslové politiky, např. na zachování státní kontroly nad klíčovými odvětvími nebo posílení domácího výrobního odvětví (20).

(72)

Celkově je tedy čínský hospodářský model založen na určitých základních axiomech, které zajišťují a podporují různé vládní zásahy. Takové významné vládní zásahy jsou v rozporu s volným působením tržních sil, což vede k narušení účinného rozdělování zdrojů v souladu s tržními zásadami (21).

(73)

Podniky, jež jsou ve vlastnictví státu, jsou jím ovládány a/nebo jsou pod jeho strategickým dohledem nebo se řídí jeho pokyny, představují podstatnou součást ekonomiky ČLR.

(74)

Čínská vláda a Komunistická strana Číny udržují struktury, které zajišťují jejich trvalý vliv na podniky, a to zejména na podniky vlastněné státem. Stát (a v mnoha ohledech také Komunistická strana Číny) nejen aktivně vytváří obecné hospodářské politiky a dohlíží na to, aby je jednotlivé státem vlastněné podniky realizovaly, ale také si nárokuje právo podílet se na provozním rozhodování těchto podniků. To se obvykle děje prostřednictvím rotace kádrů mezi vládními orgány a státem vlastněnými podniky, prostřednictvím přítomnosti členů strany ve výkonných orgánech státem vlastněných podniků a stranických buněk ve společnostech (viz také oddíl 3.2.1.4), jakož i prostřednictvím formování podnikové struktury v sektoru státem vlastněných podniků (22). Výměnou za to mají státní podniky v čínském hospodářství zvláštní postavení, z něhož vyplývá řada ekonomických výhod, zejména ochrana před konkurencí a preferenční přístup k důležitým vstupům, včetně financování (23).

(75)

Konkrétně v odvětví oceli přetrvává značná míra vlastnictví ze strany čínské vlády. Zatímco nominální rozdělení mezi počtem státem vlastněných podniků a soukromých společností je téměř rovnoměrné, čtyři z pěti čínských výrobců oceli, kteří figurují mezi 10 největšími světovými výrobci oceli, jsou státem vlastněné podniky (24). Zároveň zatímco na deset největších výrobců připadalo v roce 2016 jen asi 36 % celkové výroby tohoto výrobního odvětví, čínská vláda si v uvedeném roce vytyčila cíl konsolidovat do roku 2025 60 % až 70 % výroby železa a oceli přibližně do deseti velkých podniků (25). Tento záměr čínská vláda zopakovala v dubnu 2019, kdy oznámila vydání pokynů ke konsolidaci ocelářského průmyslu (26). Taková konsolidace může znamenat nucené fúze ziskových soukromých společností se státními podniky, jež dosahují podprůměrných výsledků (27).

(76)

Při vysoké míře vládních zásahů v ocelářském průmyslu a vysokém podílu státem vlastněných podniků v tomto odvětví je dokonce i soukromým výrobcům oceli bráněno působit za tržních podmínek. Jak veřejné, tak soukromé podniky v odvětví oceli totiž také podléhají politickému dohledu a pokynům, jak je uvedeno v oddíle 3.2.1.5 níže.

(77)

Ačkoli jsou výrobci ocelových kol v Číně převážně soukromé společnosti, státní kontrola a zásahy na jejich hlavním trhu se surovinami pro oceli válcované za tepla nejsou z obecného výše popsaného rámce vyloučeny.

(78)

Bylo zjištěno, že ověření výrobci ocelových kol nakupují za tepla válcovanou ocel od státem vlastněných i soukromých dodavatelských společností. Avšak s ohledem na zjištění několika antisubvenčních šetření týkajících se čínských výrobků z oceli válcovaných za tepla nebo jiných výrobků z oceli, kde byla ocel válcovaná za tepla použita jako surovina, přičemž poslední z nich bylo šetření týkající se oceli s organickým povlakem (28), forma vlastnictví výrobce oceli válcované za tepla není pro zjištění o zkreslení relevantní.

(79)

Ve výše uvedeném šetření ohledně oceli s organickým povlakem Komise na základě testu stanoveného Odvolacím orgánem WTO stanovila, že státem vlastněné podniky, které výrobcům oceli s organickým povlakem poskytují ocel válcovanou za tepla, jsou veřejné subjekty, jelikož vykonávají vládní funkce, a jednají tak z pověření vlády. Komise rovněž zjistila, že soukromí výrobci za tepla válcované oceli v ČLR jsou pověřeni nebo řízeni čínskou vládou tak, aby dodávali zboží v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. a) body iii) a iv) základního antisubvenčního nařízení (29) a jednali stejným způsobem jako státem vlastněné ocelářské podniky. A konečně bylo zjištěno zkreslení cen oceli válcované za tepla v ČLR. Bylo tomu tak v důsledku silné převahy státem vlastněných podniků v oblasti výroby za tepla válcované oceli v ČLR a proto, že ceny za tepla válcované oceli soukromých dodavatelů byly srovnány s cenami státem vlastněných podniků.

(80)

Většina automobilových výrobních podniků je navíc stále (částečně) vlastněná státem. Zahraniční výrobci automobilů vytvářejí s velkými státními podniky společné podniky, neboť Čína od roku 1994 omezila podílnictví zahraničních subjektů v čínských podnicích (30).

(81)

Na základě výše uvedených skutečností byl vyvozen závěr, že trh s ocelovými koly v ČLR byl významnou měrou zásobován podniky, které jsou vlastněny čínskou vládou, jí ovládány, jsou pod jejím strategickým dohledem nebo se řídí jejími pokyny.

(82)

Kromě výkonu kontroly nad ekonomikou prostřednictvím vlastnictví státních podniků a jiných nástrojů může čínská vláda zasahovat do cen a nákladů prostřednictvím přítomnosti státu ve firmách. Lze mít za to, že právo příslušných státních orgánů jmenovat a odvolávat klíčové vedoucí pracovníky ve státních podnicích, zakotvené v čínských právních předpisech, odráží odpovídající vlastnická práva (31), avšak dalším kanálem, jehož prostřednictvím může stát zasahovat do podnikatelských rozhodnutí, jsou buňky Komunistické strany Číny v podnicích, a to jak státních, tak soukromých. Podle práva společností ČLR má být organizace Komunistické strany Číny zřízena v každé společnosti (alespoň se třemi členy této strany v souladu se stranickými stanovami (32)) a daná společnost musí pro činnost stranické organizace vytvořit nezbytné podmínky. V minulosti tento požadavek zřejmě nebyl vždy dodržován nebo striktně vymáhán. Nejpozději od roku 2016 však Komunistická strana Číny zesílila své nároky, pokud jde o ovládání obchodních rozhodnutí státních podniků jakožto politický princip. Komunistická strana Číny údajně vyvíjí tlak i na soukromé společnosti, aby na první místo stavěly „vlastenectví“ a dodržovaly stranickou kázeň (33). V roce 2017 údajně existovaly stranické buňky v 70 % z asi 1,86 milionu soukromých společností a rostl tlak na to, aby organizace Komunistické strany Číny měly konečné slovo v podnikatelských rozhodnutích přijímaných v rámci společností, v nichž působí (34). Tato pravidla mají obecnou platnost v celém čínském hospodářství, a to ve všech odvětvích, včetně výrobců ocelových kol a dodavatelů jejich vstupů.

(83)

Jak již bylo uvedeno, konkrétně v odvětví oceli je mnoho velkých výrobců oceli (včetně výrobců oceli válcované za tepla) ve vlastnictví státu. Někteří jsou výslovně uvedeni v „Plánu přizpůsobení a modernizace ocelářského průmyslu na období 2016–2020“ (35) jako příklad úspěchů dosažených ve 12. pětiletém plánu (například Baosteel, Anshan Iron a Steel, Wuhan Iron and Steel atd.). Veřejné dokumenty státem vlastněných výrobců oceli válcované za tepla někdy zdůrazňují spojení s čínskou vládou. Například společnost Baoshan Iron & Steel (neboli Baosteel) v pololetní zprávě z roku 2016 uvedla, že „společnost se zavázala ke splnění regionálního 13. pětiletého plánu a dosáhla široké shody s místními správami ohledně sdílení zdrojů, propojení městských průmyslových závodů a vytváření ekologického životního prostředí“ (36). Při nedávném antisubvenčním šetření týkajícím se určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Číny (37) Komise zjistila, že tři ze čtyř skupin vyvážejících výrobců zařazených do vzorku byly státem vlastněné podniky. Ve všech třech skupinách předsedové správní rady nebo prezident působili také jako tajemníci stranického výboru organizace Komunistické strany Číny v rámci skupiny.

(84)

Čínská vláda zasahuje také do automobilového průmyslu. Tak například výroční zpráva automobilového státního podniku SAIC za rok 2018 uvádí, že „díky aktivní podpoře národních vládních institucí a houževnatému úsilí automobilových podniků se Čína díky vzkvétajícím a předním světovým technologiím a novým modelům, jako jsou inteligentní a propojená vozidla (ICV), probojovala na největší celosvětový nový energetický automobilový trh a postavila se do čela těch, kdo píší novou epochu světového automobilového průmyslu“ (38).

(85)

Na fungování trhu s ocelovými koly mají další rušivý vliv přítomnost státu a jeho zásahy na finančních trzích (viz také oddíl 3.2.1.8 níže) i při dodávkách surovin a vstupů (39). Přítomnost státu ve firmách, včetně státem vlastněných podniků v ocelářském, automobilovém a jiných odvětvích (např. v sektoru finančnictví a odvětvích dodávajících vstupy), tak čínské vládě umožňuje zasahovat v oblasti cen a nákladů.

(86)

Zaměření čínské ekonomiky je ve značné míře určováno propracovaným systémem plánování, který stanoví priority a předepisuje, na které cíle se musí ústřední vláda a místní orgány veřejné správy zaměřit. Příslušné plány existují na všech správních úrovních a zahrnují prakticky všechna odvětví hospodářství. Cíle stanovené nástroji plánování mají závaznou povahu a orgány na každé úrovni veřejné správy sledují plnění plánů orgány na příslušné nižší správní úrovni. Systém plánování v ČLR celkově vede k tomu, že zdroje jsou směrovány do odvětví označených vládou za strategická nebo jinak politicky významná, místo aby byly přidělovány v souladu s tržními silami (40).

(87)

Ocelářský průmysl, včetně výroby ocelových kol, považuje čínská vláda za klíčové odvětví (41). Potvrzují to četné plány, směrnice a jiné dokumenty se zaměřením na ocel, které jsou vydávány na celostátní, regionální i obecní úrovni, jako je např. „Plán přizpůsobení a modernizace ocelářského průmyslu na období 2016–2020“. Tento plán stanoví, že ocelářský průmysl je „důležité a zásadní odvětví čínské ekonomiky, základní kámen státu“ (42). Hlavní úkoly a cíle stanovené v tomto plánu zahrnují všechny aspekty rozvoje daného odvětví (43).

(88)

Třináctý pětiletý plán hospodářského a sociálního rozvoje (44) předpokládá podporu podniků vyrábějících špičkové druhy ocelových výrobků (45). Zaměřuje se také na dosažení vysoké kvality, trvanlivosti a spolehlivosti výrobků prostřednictvím podpory společností, jež využívají technologie spojené s výrobou čisté oceli, přesným válcováním a se zvyšováním kvality (46).

(89)

„Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci (verze 2011) (změna z roku 2013)“ (47) (dále jen „katalog“) uvádí výrobu železa a oceli mezi podporovanými odvětvími. Platnost katalogu potvrdilo nedávné antisubvenční šetření týkající se plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z ČLR (48).

(90)

Čínská vláda dále řídí rozvoj odvětví v souladu s celou řadou politických nástrojů a směrnic, které se mimo jiné týkají: složení a restrukturalizace trhu, surovin, investic, rušení kapacity, sortimentu výrobků, přemisťování výroby, modernizace atd. Pomocí těchto a jiných nástrojů čínská vláda řídí a kontroluje prakticky každý aspekt rozvoje a fungování daného odvětví (včetně odvětví ocelových kol) (49). Důsledky politiky čínské vlády a zkreslení, jež z ní vyplývají, pravděpodobně nejlépe ilustruje současný problém nadměrné kapacity.

(91)

Pokud jde o automobilový průmysl, omezení zahraničního podílnictví v automobilovém průmyslu stanoví politika rozvoje automobilového průmyslu, která v období šetření byla stále v platnosti. Diskriminujícími opatřeními ve prospěch domácích výrobců byli tudíž postiženi rovněž zákazníci výrobců ocelových kol.

(92)

Souhrnně vzato čínská vláda zavedla opatření s cílem přimět hospodářské subjekty k dodržování cílů veřejné politiky, pokud jde o podporu preferovaných odvětví, včetně výroby oceli válcované za tepla jakožto hlavní suroviny používané k výrobě dotčeného výrobku a ocelových kol jakožto součásti preferovaného odvětví oceli. Taková opatření brání normálnímu fungování tržních sil.

(93)

Podle informací ve spisu čínský systém v oblasti úpadků neplní řádně své vlastní hlavní cíle, jako jsou spravedlivé uhrazení pohledávek a dluhů a ochrana zákonných práv a zájmů věřitelů a dlužníků. Je to zřejmě zapříčiněno tím, že ačkoli čínské úpadkové právo formálně vychází ze zásad, které jsou obdobné jako zásady uplatňované v odpovídajících právních předpisech v jiných zemích, v čínském systému je ale pro ně typické jejich systematické nedostatečné prosazování. Počet úpadků je s ohledem na velikost hospodářství této země i nadále pozoruhodně nízký, v neposlední řadě proto, že insolvenční řízení trpí řadou nedostatků, což v praxi působí jako faktor odrazující od vyhlášení úpadku. Kromě toho hraje v insolvenčním řízení i nadále silnou a aktivní úlohu stát, který často přímo ovlivňuje výsledek řízení (50).

(94)

Dále je třeba uvést, že nedostatky systému vlastnických práv jsou zvláště patrné ve vztahu k vlastnictví pozemků a právům k užívání pozemků v ČLR (51). Veškerou půdu vlastní čínský stát (půda na venkově v kolektivním vlastnictví a půda ve městech ve státním vlastnictví). Její přidělování i nadále závisí výhradně na státu. Existují právní předpisy zaměřené na udělování práva k užívání pozemků transparentním způsobem a za tržní ceny, například prostřednictvím zavedení dražebních postupů. Tyto předpisy však běžně nejsou dodržovány a někteří kupující získávají půdu zdarma nebo za ceny pod tržními sazbami (52). Orgány kromě toho při přidělování půdy často sledují konkrétní politické cíle, včetně plnění hospodářských plánů (53).

(95)

Stejně jako ostatní odvětví v čínském hospodářství podléhají výrobci ocelových kol běžným pravidlům čínského úpadkového práva, práva obchodních společností a majetkového práva. Následkem toho jsou tyto společnosti předmětem zkreslení vytvářeného shora a vznikajícího v důsledku diskriminačního uplatňování nebo nedostatečného vymáhání úpadkového a majetkového práva. Toto šetření neodhalilo nic, co by mohlo tato zjištění zpochybnit. Komise tedy dospěla k předběžnému závěru, že čínské právní předpisy upravující úpadek a vlastnictví řádně nefungují, následkem čehož vznikají zkreslení, když jsou v ČLR drženy při životě insolventní firmy a když se přidělují práva k užívání pozemků. Tyto úvahy se na základě dostupných důkazů zdají být plně použitelné i v odvětví oceli, konkrétně pokud jde o ocel válcovanou za tepla (jakožto hlavní vstup používaný při výrobě dotčeného výrobku) a o ocelová kola jakožto součást odvětví oceli. Komise konkrétně zjistila, že výrobci oceli válcované za tepla (54) získali práva k užívání pozemků za cenu nižší než přiměřenou.

(96)

S ohledem na výše uvedené dospěla Komise k závěru, že v odvětví oceli existuje diskriminační uplatňování nebo nedostatečné vymáhání práva týkajícího se úpadku a vlastnictví, a to i pokud jde o dotčený výrobek.

(97)

V ČLR se nemůže plně rozvinout systém tržních mezd, protože pracujícím a zaměstnavatelům je bráněno v jejich právu na kolektivní organizování. ČLR neratifikovala řadu zásadních úmluv Mezinárodní organizace práce (dále jen „MOP“), zejména úmluvy týkající se svobody sdružování a kolektivního vyjednávání (55). Podle vnitrostátního práva působí pouze jedna odborová organizace. Tato organizace však není nezávislá na státních orgánech a její zapojení do kolektivního vyjednávání a ochrany práv pracujících je nadále slabé (56). Mobilitu čínské pracovní síly navíc omezuje systém registrace domácností, který přístup k úplnému spektru služeb sociálního zabezpečení a k dalším výhodám umožňuje pouze místním obyvatelům dané správní oblasti. To obvykle vede k tomu, že pracující, kteří nemají registraci k pobytu v daném místě, se v zaměstnání ocitají ve zranitelném postavení a mají nižší příjem než držitelé registrace k pobytu (57). Tyto zjištěné skutečnosti vedou ke zkreslení mzdových nákladů v ČLR.

(98)

Nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že by odvětví oceli, včetně výrobců ocelových kol a oceli válcované za tepla, nepodléhal výše popsanému čínskému systému pracovního práva. Výroba ocelových kol i výroba oceli válcované za tepla jakožto součásti odvětví oceli jsou tedy zasaženy zkreslením mzdových nákladů jak přímo (při výrobě dotčeného výrobku nebo suroviny určené k jeho výrobě), tak nepřímo (v rámci přístupu ke kapitálu nebo vstupům od společností, na které se vztahuje stejný čínský pracovněprávní systém).

(99)

Přístup podnikových subjektů ke kapitálu je v ČLR předmětem různých zkreslení.

(100)

Zaprvé, čínský finanční systém se vyznačuje silným postavením státem vlastněných bank (58), které při zajišťování přístupu k financím zohledňují jiná kritéria než ekonomickou životaschopnost projektu. Podobně jako nefinanční státem vlastněné podniky jsou tyto banky nadále propojeny se státem nejen prostřednictvím vlastnictví, ale také formou personálních vztahů (nejvyšší vedoucí pracovníci velkých finančních institucí ve vlastnictví státu jsou v konečném důsledku jmenováni Komunistickou stranou Číny (59)) a – opět stejně jako u nefinančních státem vlastněných podniků – banky pravidelně provádějí veřejné politiky vytvořené vládou. Tím banky plní výslovnou právní povinnost vykonávat svou činnost v souladu s potřebami národního hospodářského a sociálního rozvoje a podle pokynů průmyslových politik státu (60). K tomu přistupují ještě další platná pravidla, která směrují finanční prostředky do odvětví, jež byla vládou označena za preferovaná nebo jinak důležitá (61).

(101)

Přestože se uznává, že různá právní ustanovení zmiňují potřebu řídit se obvyklými bankovními postupy a obezřetnostními pravidly, jako je potřeba zkoumat úvěruschopnost dlužníka, z naprosté většiny důkazů, včetně zjištění v rámci šetření na ochranu obchodu, vyplývá, že tato ustanovení hrají při uplatňování různých právních nástrojů pouze druhotnou úlohu.

(102)

Zkresleny jsou často rovněž dluhopisové a úvěrové ratingy, což má řadu důvodů včetně toho, že posuzování rizik je ovlivněno strategickým významem dané firmy pro čínskou vládu a silou případné implicitní záruky ze strany vlády. Odhady silně nasvědčují tomu, že čínské úvěrové ratingy soustavně odpovídají nižším mezinárodním ratingům (62).

(103)

K tomu přistupují ještě další platná pravidla, která směrují finanční prostředky do odvětví, jež byla vládou označena za preferovaná nebo jinak důležitá (63). Z toho plyne zaujatost při poskytování úvěrů státem vlastněným podnikům, velkým soukromým firmám s dobrými konexemi a firmám v klíčových odvětvích průmyslu, což znamená, že dostupnost kapitálu a jeho náklady nejsou pro všechny subjekty na trhu stejné.

(104)

Zadruhé, výpůjční náklady jsou uměle udržovány na nízké úrovni, aby se podpořil růst investic. To vedlo k nadměrnému využívání kapitálových investic se stále nižší návratností investovaných prostředků. Tuto skutečnost ilustruje nedávný nárůst finanční páky společností ve státním sektoru, k němuž došlo navzdory prudkému poklesu ziskovosti, což svědčí o tom, že se mechanismy působící v bankovním systému neřídí obvyklými obchodními reakcemi.

(105)

Zatřetí, ačkoli bylo v říjnu 2015 dosaženo liberalizace nominálních úrokových sazeb, cenové signály nejsou dosud výsledkem volného působení tržních sil, ale ovlivňují je zkreslení způsobená vládními zásahy. Podíl úvěrů poskytnutých na úrovni referenční sazby nebo nižší totiž stále představuje 45 % všech poskytnutých úvěrů a používání cílených úvěrů podle všeho roste, protože se tento podíl od roku 2015 výrazně zvyšuje navzdory zhoršujícím se hospodářským podmínkám. Uměle nízké úrokové sazby mají za následek podhodnocení a následně nadměrné využívání kapitálu.

(106)

Celkový růst úvěrů v ČLR naznačuje zhoršující se efektivnost přidělování kapitálu bez jakýchkoli příznaků omezování úvěrů, které by bylo možné očekávat v nenarušeném tržním prostředí. V důsledku toho v posledních letech prudce vzrostly nesplácené úvěry. V situaci rostoucího objemu rizikových dluhů se čínská vláda rozhodla zamezit platební neschopnosti podniků. V důsledku toho byly nedobytné pohledávky řešeny refinancováním, což vedlo k vytvoření tzv. „zombie“ společností, nebo převodem vlastnictví dluhu (např. prostřednictvím fúzí nebo kapitalizací pohledávek), aniž by se nezbytně odstranil celkový dluhový problém či řešily jeho základní příčiny.

(107)

V podstatě lze říci, že navzdory krokům, které byly v nedávné době podniknuty směrem k liberalizaci trhu, je systém podnikových úvěrů v ČLR postižen významnými systémovými problémy a zkresleními, která vyplývají z pokračující výrazné role státu na kapitálových trzích.

(108)

Nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že by odvětví oceli včetně výroby ocelových kol a oceli válcované za tepla bylo z výše popsaných vládních zásahů do finančního systému vyjmuto. Komise rovněž zjistila, že výrobci oceli válcované za tepla, jež se používá jako surovina (64), využívali preferenčních úvěrů představujících subvence. Významné zásahy státu do finančního systému proto závažně ovlivňují tržní podmínky na všech úrovních.

(109)

Komise konstatovala, že zkreslení popsaná ve zprávě jsou pro čínskou ekonomiku typická. Z důkazů, které jsou k dispozici, vyplývá, že fakta a znaky čínského systému, popsané výše v oddílech 3.2.1.1 až 3.2.1.5, jakož i v části A zprávy se vztahují na celou zemi a na všechna odvětví hospodářství. Totéž platí o popisu výrobních faktorů uvedeném v oddílech 3.2.1.6 až 3.2.1.8 výše a v části B zprávy.

(110)

Komise připomíná, že pro výrobu ocelových kol je zapotřebí široká škála vstupů. Podle důkazů ve spisu všichni vyvážející výrobci zařazení do vzorku získávali veškeré vstupy v ČLR. Když výrobci ocelových kol tyto vstupy nakupují nebo uzavírají smlouvy o jejich dodávkách, ceny, které platí (a které jsou zaznamenány jako jejich náklady), jsou jasně vystaveny stejným systémovým zkreslením, jež byla uvedena výše. Například dodavatelé vstupů využívají pracovní sílu, která podléhá zkreslením. Mohou si vypůjčit peněžní prostředky, které podléhají zkreslením v oblasti finančního sektoru/přidělování kapitálu. Navíc podléhají systému plánování, který je uplatňován na všech úrovních státní správy a ve všech odvětvích.

(111)

V důsledku toho nejen není vhodné použít domácí prodejní ceny ocelových kol ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení, ale navíc jsou poznamenány i všechny vstupní náklady (včetně surovin, energie, půdy, financování, pracovní síly atd.), protože tvorbu jejich cen ovlivňují významné zásahy státu, jak je popsáno v částech A a B zprávy. Zásahy státu popsané v souvislosti s přidělováním kapitálu, půdy, pracovní síly, energie a surovin se totiž vyskytují v celé ČLR. To například znamená, že určitý vstup, který byl vyroben v ČLR díky společnému působení řady výrobních faktorů, je vystaven podstatným zkreslením. Totéž platí o vstupu použitém v tomto vstupu a tak dále. Čínská vláda ani vyvážející výrobci neuvedli v rámci stávajícího šetření žádné důkazy nebo argumenty, jež by svědčily o opaku.

(112)

Analýza uvedená v oddílech 3.2.1.2 až 3.2.1.9, která zahrnuje posouzení všech dostupných důkazů týkajících se zásahů ČLR do jejího hospodářství obecně, jakož i do jejího odvětví oceli a automobilového průmyslu, ukázala, že ceny dotčeného výrobku ani náklady na jeho výrobu, včetně nákladů na suroviny, energii a pracovní síly, nejsou výsledkem volného působení tržních sil, protože jsou ovlivněny významnými zásahy státu ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení, jak ukazuje skutečný nebo možný dopad jednoho nebo více příslušných prvků tam uvedených. Na tomto základě a vzhledem k nespolupráci čínské vlády dospěla Komise k závěru, že v tomto případě není ke stanovení běžné hodnoty vhodné použít domácí ceny a náklady.

(113)

Komise proto přikročila k početnímu zjištění běžné hodnoty výhradně na základě výrobních nákladů a nákladů na prodej odrážejících nezkreslené ceny nebo referenční hodnoty, to jest v tomto případě na základě odpovídajících výrobních nákladů a nákladů na prodej ve vhodné reprezentativní zemi v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení, jak bude uvedeno v následujícím oddíle.

(114)

Volba reprezentativní země byla založena na těchto kritériích:

(115)

Jak je vysvětleno v 29. až 31. bodě odůvodnění, Komise zveřejnila dvě poznámky ke spisu týkající se zdrojů pro stanovení běžné hodnoty.

(116)

V poznámce ze dne 6. března 2019 Komise určila těchto devět zemí: Argentina, Brazílie, Jihoafrická republika, Kolumbie, Malajsie, Mexiko, Rusko, Thajsko a Turecko, které Světová banka považuje za země s úrovní hospodářského rozvoje obdobnou úrovni ČLR, tj. všechny jsou zařazeny do kategorie zemí s „vyššími středními příjmy“ na základě hrubého národního důchodu (dále jen „HND“).

(117)

Ve svém podání ze dne 11. března 2019 žadatel tvrdil, že Mexiko by nemělo být vybráno jako reprezentativní země, jelikož mexičtí výrobci zásobovali výhradně oblast NAFTA. Žadatel však neposkytl žádné důkazy o tom, jak by mělo být místo určení vyrobeného zboží relevantní pro výběr reprezentativní země a jaký by to mělo vliv na reprezentativnost příslušných výrobních faktorů. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(118)

V poznámce ze dne 16. dubna 2019 Komise uvedla, že Argentina byla během období šetření klasifikována jako země s vysokými příjmy. Komise proto dospěla k závěru, že pro výběr reprezentativní země lze vzít v úvahu pouze osm z původně určených zemí s vyššími středními příjmy.

(119)

V návaznosti na poznámku ze dne 16. dubna 2019 nebyly obdrženy žádné další připomínky týkající se úrovně hospodářského rozvoje.

(120)

V poznámce ze dne 6. března 2019 Komise sdělila, že je známo, že dotčený výrobek je vyráběn v Argentině, Brazílii, Jihoafrické republice Kolumbii, Malajsii, Mexiku, Rusku, Thajsku a Turecku.

(121)

Komise rovněž zjistila, že nejsou k dispozici veřejně dostupné finanční údaje týkající se výrobce ocelových kol v Argentině. Žadatel ve svém podání ze dne 11. března 2019 potvrdil, že výrobce v Argentině už výrobní činnost neprovozuje. Z tohoto důvodu a z důvodu uvedeného ve 118. bodě odůvodnění Komise Argentinu neuznala za možnou reprezentativní zemi.

(122)

Komise dále uvedla, že v době zveřejnění poznámky ze dne 6. března 2019 nebyly k dispozici finanční údaje relevantní pro období šetření ohledně žádného z výrobců z uvažovaných zemí.

(123)

Ve svém podání ze dne 18. března 2019 jeden vyvážející výrobce tvrdil, že jako reprezentativní země by měla být vybrána Indie. Podle této společnosti existují nejméně dva výrobci konkrétního typu výrobku, který tento vyvážející výrobce vyrábí. Společnost dále tvrdila, že hrubý národní důchod (HND), který Světová banka používá při klasifikaci zemí, není vhodným ukazatelem pro posouzení úrovně hospodářského rozvoje země, jelikož HND na obyvatele neodráží odpovídajícím způsobem úroveň rozvoje dané země ani není měřítkem životní úrovně. Společnost navrhla, že by místo toho měl být použit HDP.

(124)

V tomto ohledu Komise uvedla, že základní nařízení stanoví, že reprezentativní země by měla mít podobnou úroveň rozvoje jako země vývozu. Žádné další požadavky na výběr vhodné reprezentativní země však základní nařízení neobsahuje. Komise rozhodla, že vhodným zdrojem těchto informací je databáze Světové banky. Díky této databázi měla Komise dostatečný počet potenciálně vhodných reprezentativních zemí s podobnou úrovní rozvoje, a mohla tak vybrat nejvhodnější zdroj nezkreslených nákladů a cen. Kromě toho je toto pořadí založeno na objektivním kritériu a používá se soustavně ve všech případech, kdy určení běžné hodnoty vychází z ustanovení čl. 2 odst. 6a základního nařízení, což zajišťuje jednotnost a rovné zacházení v rámci různých řízení. Světová banka používá HND pro rozdělení ekonomik do příjmových skupin, jelikož se řídí metodikou operativní úvěrové politiky Světové banky. Protože HND započítává veškeré příjmy plynoucí do národního hospodářství nehledě na jejich původ, odráží adekvátním způsobem hospodářskou činnost v zemi.

(125)

Komise zároveň uvedla, že Indie byla v hodnocení Světové banky zařazena na seznam zemí s nízkými a středními příjmy, a není tedy na podobné úrovni rozvoje jako Čína. V důsledku toho nemohla být Indie považována za vhodnou reprezentativní zemi ve vztahu k Číně. Komise tudíž toto tvrzení zamítla.

(126)

Ve svých připomínkách k poznámce ze dne 6. března 2019 předložili Sdružení evropských výrobců kol a jeden vyvážející výrobce několik tvrzení týkajících se existence výroby výrobku, který je předmětem šetření, v některých zvažovaných zemích, dostupnosti finančních údajů, jež by mohly být pro zvažované země dostatečně relevantní v případě konsolidovaných ročních účetních závěrek mezinárodních skupin, a dostupnosti finančních údajů za období šetření.

(127)

Komise tato tvrzení přezkoumala a v poznámce ze dne 16. dubna dospěla k závěru, že pro výběr reprezentativní země nelze dále uvažovat o Kolumbii, Malajsii, Mexiku, Rusku a Thajsku, jelikož pro období šetření nebyly k dispozici finanční údaje výrobců v těchto zemích. Dostupné konsolidované finanční údaje výrobce v Mexiku se pak týkaly skupiny společností sídlících a aktivních v různých zemích, přičemž nebylo možné zjistit, jakou měrou se na těchto finančních výsledcích podílely výroba a prodej v Mexiku. Komise rovněž předběžně zjistila, že jeden z brazilských výrobců vyrábí pouze hliníková kola, a nelze tedy o něm uvažovat jako o zdroji údajů pro výpočet prodejních, správních a režijních nákladů a zisku.

(128)

V poznámce ze dne 16. dubna 2019 Komise uvedla, že finanční údaje za období šetření jsou snadno dostupné v případě jedné mezinárodní skupiny působící v Brazílii a Turecku (a dalších zemích). Příslušná výroční zpráva obsahovala informace o konsolidovaných výsledcích skupiny, ale také podrobné údaje o individuálních výsledcích mateřské společnosti se sídlem v Brazílii, která též vyráběla ocelová kola, a méně podrobné údaje o výsledcích jejích dvou dceřiných společností působících v Turecku. Informace o dceřiných společnostech v Turecku se týkaly pouze čistých příjmů z prodeje, nákladů na prodej, provozních nákladů, daně z příjmu a zisku. Neumožňovaly tak posoudit relevantnost nákladů zařazených do kategorie provozní náklady.

(129)

V poznámce ze dne 16. dubna 2019 Komise rovněž zjistila, že lze důvodně očekávat, že výrobce v Jižní Africe zveřejní svou výroční zprávu za období šetření včas na to, aby mohla být použita pro výpočet. Ačkoli výrobce v Jižní Africe patří k mezinárodní skupině, Komise by případně mohla uznat za relevantní pro tohoto výrobce i konsolidované finanční údaje, jelikož podíl obratu vytvořeného v Jihoafrické republice na celkovém obratu skupiny nebyl zanedbatelný.

(130)

Nehledě na výše uvedené byly dostupné údaje o brazilském výrobci uvedené ve 128. bodě odůvodnění shledány nejúplnějšími pro účely stanovení reprezentativních prodejních, správních a režijních nákladů a zisku.

(131)

Žadatel ve svých připomínkách k poznámce ze dne 16. dubna 2019 zopakoval, že jako reprezentativní zemi upřednostňuje Turecko; nevyslovil se však proti zjištění Komise, že jako reprezentativní země by mohla být použita Brazílie.

(132)

Komise následně dospěla k závěru, že Brazílie je vhodnou reprezentativní zemí, co se týče výroby výrobku, který byl předmětem šetření, a dostupnosti a kvality finančních údajů za období šetření, jak je vysvětleno ve 128. bodě odůvodnění.

(133)

V návaznosti na inspekce na místě u vyvážejících výrobců v ČLR zařazených do vzorku, kde Komise vypracovala konečný seznam surovin a odpovídajících kódů HS nebo sazebních kódů, bylo možné potvrdit, že Brazílie nabízí nejúplnější soubor údajů nutných ke stanovení nezkreslených cen a referenčních hodnot potřebných pro početní zjištění běžné hodnoty.

(134)

Po určení Brazílie jako nejvhodnější reprezentativní země nebylo nutné provést posouzení úrovně sociální a environmentální ochrany podle čl. 2 odst. 6a písm. a) první odrážky poslední věty základního nařízení.

(135)

S ohledem na výše uvedenou analýzu splnila Brazílie všechna kritéria stanovená v čl. 2 odst. 6a písm. a) první odrážce základního nařízení, aby mohla být považována za vhodnou reprezentativní zemi. Brazílie má zejména významnou výrobu výrobku, který byl předmětem šetření, a kompletní soubor dostupných údajů o všech výrobních faktorech, prodejních, správních a režijních nákladech a zisku během období šetření.

(136)

V poznámce ze dne 6. března 2019 Komise uvedla, že pro početní zjištění běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení použije Global Trade Atlas (dále jen „GTA“), s jehož pomocí stanoví nezkreslené náklady na většinu výrobních faktorů, dále statistiky Mezinárodní organizace práce (MOP) a národní statistiky, na jejichž základě stanoví nezkreslené náklady na práci, a jiné zdroje v závislosti na vybrané reprezentativní zemi, které uplatní pro stanovení nezkreslených nákladů na energii (jako je elektřina, zemní plyn a voda).

(137)

Ve svých připomínkách ze dne 18. března 2019 jeden vyvážející výrobce uvedl, že Brazílie by neměla být považována za vhodnou reprezentativní zemi s ohledem na omezení vývozu v Brazílii týkající se plochých válcovaných výrobků, která jsou uvedena v seznamu omezení vývozu průmyslových surovin sestaveném Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) (67), což může potenciálně ovlivnit nejen domácí cenu, ale i dovozní cenu těchto vstupů. V tomto ohledu vyvážející výrobce zejména poznamenal, že hlavní surovinou, která představuje 40 % až 60 % celkových výrobních nákladů, je ocel válcovaná za tepla.

(138)

Komise přezkoumala existenci omezení vývozu v Brazílii a v poznámce ze dne 16. dubna 2019 potvrdila, že vývoz určitých plochých výrobků z oceli podléhá povolení k vývozu podle zákona č. 9.112 ze dne 10. října 1995 (68) o vývozu citlivého zboží a souvisejících služeb. V této fázi Komise uvedla, že vyvážející výrobci zařazení do vzorku nepoužívali ve svých výrobcích ploché válcované výrobky spadající pod kódy HS, na které se vztahovala omezení vývozu v Brazílii.

(139)

Po inspekcích na místě však Komise zjistila, že jediný zkoumaný vyvážející výrobce při výrobě dotčeného výrobku skutečně použil ploché válcované výrobky spadající pod jeden z kódů HS, které podléhají omezení vývozu uvedenému ve 138. bodě odůvodnění, a sice pod položku HS 7228 70 („úhelníky, tvarovky a profily“).

(140)

Komise se tudíž rozhodla nahradit zkreslené náklady tohoto konkrétního výrobního faktoru mezinárodní referenční hodnotou – a nikoli dovozní cenou do Brazílie. Tato referenční hodnota je vysvětlena dále ve 158. bodě odůvodnění.

(141)

Ve svém podání ze dne 18. března 2019 jeden vyvážející výrobce tvrdil, že pro účely použití čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení by mezi výrobní faktory neměl být zahrnut spotřební materiál, neboť čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení se týká surovin a energie, nikoli však spotřebních materiálů.

(142)

V poznámce ze dne 16. dubna 2019 Komise uvedla, že spotřební materiály jsou do oblasti působnosti čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení zahrnuty, jelikož toto ustanovení se týká veškerých nákladů na výrobu a prodej nezbytné pro výpočet běžné hodnoty, aniž by byly jakékoli položky vyloučeny. Naproti tomu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení vyjasňuje pojem „podstatná zkreslení“, což vede k použití ustanovení pro určení běžné hodnoty obsažené v čl. 2 odst. 6a základního nařízení, avšak v tomto odlišném kontextu jsou v něm zmíněny vykazované ceny a náklady (kromě jiného včetně surovin a energie). Komise proto dospěla k závěru, že všechny výrobní náklady a náklady na prodej, včetně spotřebních materiálů a bez ohledu na jejich podíl na celkových výrobních nákladech, musí vyvážející výrobci vykazovat a musí být zohledněny při výpočtu běžné hodnoty. Komise tedy toto tvrzení zamítla.

(143)

V poznámce ze dne 16. dubna 2019, na základě rozhodnutí použít Brazílii jako reprezentativní zemi, Komise informovala zúčastněné strany, že pro stanovení nezkreslených nákladů výrobních faktorů použije GTA, pro stanovení nezkreslených nákladů práce statistické údaje MOP a další veřejně dostupné zdroje (69) a pro stanovení nezkreslených nákladů příslušných druhů energie využije sazby účtované vybranými brazilskými dodavateli elektřiny, zemního plynu a vody.

(144)

Komise rovněž informovala zúčastněné strany, že pro stanovení nezkreslených prodejních, správních a režijních nákladů a zisku použije finanční údaje skupiny Iochpe Maxion, zejména její mateřské společnosti se sídlem v Brazílii, pro kterou byly k dispozici podrobné údaje uvedené v Individuální a konsolidované účetní závěrce za rok končící 31. prosincem 2018 a zprávě nezávislého auditora (70) této skupiny.

(145)

V návaznosti na sdělení ze dne 16. dubna 2019 neobdržela Komise žádné další připomínky týkající se zdrojů nezkreslených nákladů a referenčních hodnot. Zdroje uvedené ve 143. a 144. bodě odůvodnění byly tedy prozatímně potvrzeny.

(146)

Jak je uvedeno v 29. bodě odůvodnění, Komise v poznámce ze dne 6. března 2019 uvedla počáteční seznam výrobních faktorů a zdrojů, které měly být použity u všech výrobních faktorů, jako jsou materiály, energie a pracovní síla používané vyvážejícími výrobci při výrobě dotčeného výrobku.

(147)

V návaznosti na poznámku ze dne 6. března 2019 ani na poznámku ze dne 16. dubna 2019 Komise neobdržela žádné připomínky týkající se seznamu výrobních faktorů.

(148)

V poznámce ze dne 16. dubna 2019 Komise na základě informací od zúčastněných stran vypracovala seznam 60 potenciálních kódů HS odpovídajících výrobním faktorům používaným při výrobě dotčeného výrobku.

(149)

Po inspekcích na místě v prostorách vyvážejících výrobců zařazených do vzorku pak Komise stanovila konečný seznam výrobních faktorů a odpovídajících kódů HS.

(150)

Při zvážení všech informací předložených zúčastněnými stranami a shromážděných během inspekcí na místě byly určeny tyto výrobní faktory a v příslušných případech i kódy HS:

Tabulka 1

(151)

Během inspekcí na místě Komise zkontrolovala použité suroviny a ocelový šrot vytvořený při výrobě dotčeného výrobku.

(152)

U všech surovin kromě profilové oceli vycházela Komise z dovozních cen, jelikož o trhu reprezentativní země nebyly k dispozici žádné informace. Dovozní cena v reprezentativní zemi byla určena jako vážený průměr jednotkových cen dovozu ze všech třetích zemí kromě ČLR. Komise se rozhodla vyloučit dovoz z ČLR do reprezentativní země, neboť ve 112. bodě odůvodnění dospěla k závěru, že vzhledem k existenci podstatných zkreslení podle čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení není vhodné použít domácí ceny a náklady v ČLR. Vzhledem k tomu, že neexistují důkazy o tom, že tato zkreslení nemají vliv rovněž na výrobky určené na vývoz, Komise usoudila, že tato zkreslení ovlivnila vývozní ceny. Zdá se totiž, že dovozní cena mnohých surovin vyvážených Čínou do Brazílie je nižší než dovozní cena jiných dovážených surovin. Po vyloučení ČLR byl již dovoz z jiných třetích zemí reprezentativní a činil 40 % až 100 % celkového objemu dovezeného do Brazílie.

(153)

Komise zjistila, že objem dovozu argonu do Brazílie byl zanedbatelný, a referenční hodnota tudíž nemohla být považována za spolehlivou. Pokud jde o ocelový šrot, Komise zjistila, že dovozní cena v Brazílii byla podstatně vyšší než dovozní cena plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli, a rovněž tedy nebyla považována za nespolehlivou.

(154)

Jelikož skutečné náklady na argon vzniklé spolupracujícímu vyvážejícímu výrobci představovaly v období šetření zanedbatelný podíl na celkových nákladech na surovinu (méně než 0,005 %) a neměly žádný dopad na výpočet dumpingového rozpětí, ať už by byl použit jakýkoli zdroj pro jejich nahrazení, rozhodla se Komise zahrnout tyto náklady do výrobních režijních nákladů.

(155)

Za účelem stanovení nezkreslené ceny ocelového šrotu použila Komise brazilské vývozní statistiky. Pro výpočet vývozní ceny ocelového šrotu se odpovídajícím způsobem použijí ustanovení 152. bodu odůvodnění. Komise přitom konstatovala, že ocelový šrot se z Brazílie do ČLR nedováží.

(156)

Za účelem stanovení nezkreslené ceny surovin dodaných k bráně závodu vyvážejícího výrobce, jak je stanoveno v čl. 2 odst. 6a písm. a) první odrážce základního nařízení, Komise přičetla náklady na mezinárodní dopravu a pojištění (71), uplatnila dovozní clo v reprezentativní zemi a k dovozní ceně přičetla náklady na vnitrostátní dopravu. Náklady na mezinárodní a vnitrostátní dopravu všech surovin i náklady na pojištění byly odhadnuty na základě ověřených údajů poskytnutých spolupracujícím vyvážejícím výrobcem.

(157)

Pokud byla ke stanovení nezkreslené ceny suroviny použita vývozní cena (72), nebyly provedeny žádné další úpravy údajů z GTA. Komise dospěla k závěru, že náklady mezi brazilským dodavatelem a mezinárodním přístavem představovaly náklady mezi tímto dodavatelem a brazilským zákazníkem. Cena uvedená v GTA proto mohla být uznána jako cena suroviny dodané k bráně závodu vyvážejícího výrobce.

(158)

Z důvodů vysvětlených ve 137. až 140. bodě odůvodnění použila Komise ke stanovení nezkreslených nákladů na profilovou ocel mezinárodní referenční hodnotu. Použitou nezkreslenou mezinárodní referenční hodnotou je latinskoamerická cena konstrukčních profilů a průřezů ze závodu (73). Tato referenční hodnota byla považována za nezkreslenou proto, že jelikož je založena na aritmetickém průměru transakčních hodnot zjištěných v Brazílii a Mexiku, měla by odrážet podmínky konkurenčního trhu v oblasti. Tato referenční hodnota ukázala ceny během období šetření v rozpětí od 4,55 CNY/kg do 5,61 CNY/kg.

(159)

U některých surovin nebyl spolupracující vyvážející výrobce ve svých záznamech schopen určit objem spotřeby. Skutečné náklady na tyto suroviny představují zanedbatelný podíl (méně než 0,5 %) na celkových skutečných výrobních nákladech. Jak je vysvětleno ve 169. bodě odůvodnění, tyto náklady byly zahrnuty do výrobních režijních nákladů.

(160)

Pro stanovení referenční hodnoty nákladů práce použila Komise statistiky MOP spolu s veřejně dostupnými informacemi o dalších nákladech práce vznikajících zaměstnavateli v Brazílii.

(161)

Statistiky MOP (74) poskytly údaje o průměrném počtu skutečně odpracovaných hodin týdně jedním zaměstnancem a o měsíčních výdělcích zaměstnanců ve výrobě během období šetření. S použitím těchto údajů vypočítala Komise hodinovou mzdu ve výrobě, k níž byly připočteny další náklady související s pracovní silou (75) (sociální zabezpečení a příspěvky na pojištění pro případ nezaměstnanosti hrazené zaměstnavatelem).

(162)

Cenu elektřiny účtovanou jedním z největších dodavatelů elektřiny v Brazílii, společností EDP Brasil, bylo snadné zjistit (76). Informace byly dostatečně podrobné k určení ceny elektřiny a ceny za používání distribuční soustavy (modalidade tarifaria azul), které platí průmysloví uživatelé.

(163)

Je třeba poznamenat, že brazilský regulační orgán Agência Nacional de Energia Elétrica (77) (dále jen „ANEEL“) za účelem regulace spotřeby elektřiny v zemi ukládá dodavatelům elektřiny povinnost zvyšovat sazby o určitý procentní podíl. ANEEL používá systém vlajek (78) (zelená, žlutá, červená 1, červená 2), kterým signalizuje, zda by cena elektřiny měla zůstat na úrovni navrhované dodavatelem (zelená), nebo by měla být zvýšena o 0,010 BRL/kWh (žlutá), 0,030 BRL/kWh (červená 1) nebo 0,050 BRL/kWh (červená 2). Tyto vlajky zveřejňuje ANEEL každý měsíc a pro období šetření byly snadno dostupné na internetových stránkách EDP Brasil (79). Při stanovování nezkreslených nákladů na elektřinu vzala Komise v úvahu vlajky publikované během období šetření a cenu upravila podle nich.

(164)

Nezkreslené náklady na elektřinu v tabulce 1 jsou poskytovány jako rozpětí, neboť pro jednotlivé zákazníky platí různé sazby v závislosti na jejich spotřebě.

(165)

Vyvážející výrobci používali k výrobě tepla zemní plyn nebo dřevěné pelety. Průměrnou cenu zemního plynu pro průmyslové odběratele v Brazílii během období šetření bylo možné snadno zjistit z měsíčně vydávané publikace ministerstva hornictví a energetiky (80). Nezkreslené náklady na dřevěné pelety byly stanoveny na základě dovozní ceny v Brazílii, jak je vysvětleno ve 152. bodě odůvodnění.

(166)

Nezkreslené náklady na zemní plyn v tabulce 1 jsou poskytovány jako rozpětí, neboť pro jednotlivé zákazníky platí různé sazby v závislosti na jejich spotřebě.

(167)

Sazbu za vodu, kterou účtuje společnost Sabesp, jež má na starost zásobování vodou a odvádění a čištění odpadních vod ve státě São Paulo, bylo možné snadno zjistit. Z těchto informací byly získány podrobné údaje o sazbách (81) platných pro průmyslové odběratele v roce 2018 v různých podoblastech a obcích ve státě São Paulo (82). Při stanovování nezkreslených nákladů na vodu a odvádění odpadních vod vycházela Komise ze sazeb platných pro průmyslové odběratele v metropolitní oblasti během období šetření.

(168)

Nezkreslené náklady na vodu v tabulce 1 jsou poskytovány jako rozpětí, neboť pro jednotlivé zákazníky platí různé sazby v závislosti na jejich spotřebě.

(169)

Výrobní režijní náklady, které vznikly spolupracujícímu vyvážejícímu výrobci, byly navýšeny o náklady na suroviny, u nichž nebylo možné v záznamech vyvážejícího výrobce zjistit objem spotřeby, a náklady na argon, jak je vysvětleno ve 153. a 154. bodě odůvodnění, a následně byly vyjádřeny jako podíl výrobních nákladů skutečně vzniklých vyvážejícímu výrobci. Tento procentní podíl byl uplatněn na nezkreslené výrobní náklady.

(170)

Jak bylo uvedeno v poznámce ze dne 16. dubna 2019, u prodejních, správních a režijních nákladů a zisku použila Komise finanční údaje mateřské, v Brazílii usazené společnosti skupiny Iochpe Maxion, jelikož mateřská společnost se nachází v Brazílii a vyrábí dotčený výrobek (83).

(171)

Při výpočtu prodejních, správních a režijních nákladů Komise nepřihlédla k položce „podíl na zisku (ztrátě) dceřiných společností“, jelikož tyto náklady (nebo příjmy) nesouvisely s dotčeným výrobkem a specificky se týkaly mezinárodní struktury skupiny. V roce 2018 získala mateřská společnost podíl na zisku dceřiných společností. Výsledkem úpravy byl vyšší podíl prodejních, správních a režijních nákladů, ale nižší podíl zisku. Tato úprava neměla v úhrnu žádný vliv na výši prodejních, správních a režijních nákladů a zisku.

(172)

Za účelem početního zjištění běžné hodnoty provedla Komise následující kroky.

(173)

Zaprvé Komise určila nezkreslené výrobní náklady. Nezkreslené jednotkové náklady uplatnila na skutečnou spotřebu jednotlivých výrobních faktorů spolupracujícího vyvážejícího výrobce.

(174)

Za druhé Komise zvýšila nezkreslené výrobní náklady o výrobní režijní náklady stanovené způsobem popsaným ve 169. bodě odůvodnění, a stanovila tak nezkreslené výrobní náklady.

(175)

A nakonec na výrobní náklady, jejichž stanovení je popsáno ve 174. bodě odůvodnění, Komise uplatnila prodejní, správní a režijní náklady a zisk mateřské společnosti skupiny Iochpe Maxion, jak je vysvětleno ve 170. až 171. bodě odůvodnění.

(176)

Prodejní, správní a režijní náklady vyjádřené jako procentní podíl nákladů na prodané zboží (dále jen „COGS“) a uplatněné na nezkreslené výrobní náklady činily 11,21 %.

(177)

Zisk vyjádřený jako procentní podíl COGS a uplatněný na nezkreslené výrobní náklady činil 5,06 %.

(178)

Na tomto základě Komise početně zjistila běžnou hodnotu podle typu výrobku na základě ceny ze závodu v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení. Jelikož ve vzorku zůstal pouze jeden vyvážející výrobce, Komise početně zjistila běžnou hodnotu podle typu výrobku pouze u tohoto vyvážejícího výrobce.

(179)

Tento vyvážející výrobce vyvážel do Unie přímo nezávislým odběratelům. Vývozní cena byla tedy cenou, která byla nebo má být skutečně zaplacena za dotčený výrobek prodaný na vývoz do Unie, v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(180)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu spolupracujícího vyvážejícího výrobce na základě ceny ze závodu.

(181)

Tam, kde to bylo opodstatněné v zájmu spravedlivého srovnání, upravila Komise vývozní cenu o rozdíly ovlivňující ceny a srovnatelnost cen, v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení. Na základě skutečných údajů poskytnutých spolupracující společností byly provedeny úpravy o náklady na manipulaci a vnitrozemskou dopravu, náklady na balení, náklady na úvěry a bankovní poplatky.

(182)

U spolupracujícího vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku Komise srovnala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku, v souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(183)

Na tomto základě je prozatímní vážené průměrné dumpingové rozpětí vyjádřené jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením stanoveno takto:

(184)

Jak je vysvětleno v 18. bodě odůvodnění, v důsledku nedostatečné spolupráce dvou vyvážejících výrobců zařazených do vzorku a vyloučení jiného vyvážejícího výrobce z důvodu omezení definice výrobku zůstala ve vzorku pouze jedna společnost, a sice skupina Xingmin Group. Nebylo tedy možné stanovit podle čl. 9 odst. 6 základního nařízení vážený průměr dumpingového rozpětí pro spolupracující vyvážející výrobce, kteří nebyli zařazeni do vzorku. Vzhledem k míře nedostatečné spolupráce ve vzorku a k nedostatku času na výběr nového vzorku v této pozdní fázi řízení se Komise v souladu s čl. 17 odst. 4 a článku 18 základního nařízení rozhodla použít nejlepší dostupné údaje týkající se vzorku.

(185)

Na tomto základě se Komise u spolupracujících vyvážejících výrobců nezařazených do vzorku výjimečně rozhodla stanovit dumpingové rozpětí na stejné úrovni jako u jediného zbylého vyvážejícího výrobce, který byl zařazen do vzorku. To proto, že Komise usoudila, že za neúspěchem vzorku stálo mimo jiné vyloučení některých typů výrobku, což mělo spolu s následným vyloučením jednoho ze dvou spolupracujících vyvážejících výrobců, kteří ve vzorku zůstali, přímý dopad na vzorek. Komise rovněž zohlednila to, že zbývající společnost ve vzorku představovala přibližně 20 % dovozu dotčeného výrobku a vyvážela široké spektrum typů výrobku do Unie.

(186)

U všech ostatních vyvážejících výrobců se Komise rozhodla dumpingové rozpětí založit na úrovni odpovídající váženému průměrnému dumpingovému rozpětí zjištěnému ve společnosti zařazené do vzorku v případě osmi typů výrobku s nejvyšším individuálním dumpingovým rozpětím. Objem vývozu těchto typů výrobku představoval přibližně 29 % celkového objemu vyváženého do Unie dotčenou společností, což se považuje za dostatečně reprezentativní.

(187)

Prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením jsou následující:

(188)

Během období šetření vyrábělo obdobný výrobek 11 výrobců v Unii. Tito výrobci představují „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(189)

Celková výroba v Unii během období šetření byla stanovena přibližně na 35 milionů ocelových kol. Tento číselný údaj Komise stanovila na základě ověřené odpovědi na dotazník poskytnuté sdružením EUWA a zkontrolovala jej a případně aktualizovala podle ověřených odpovědí na dotazník, jež poskytli výrobci v Unii zařazení do vzorku. Jak je uvedeno v 8. bodě odůvodnění, vzorek sestával ze tří výrobců v Unii, kteří představovali více než 35 % celkové výroby obdobného výrobku v Unii.

(190)

Trh s ocelovými koly zahrnuje různé typy výrobku v závislosti především na typu vozidla, na která se montují. Tyto typy výrobků se liší hlavně velikostí, kdy menší velikosti jsou určeny pro osobní automobily, zatímco kola s většími průměry jsou určena pro těžká nákladní vozidla a motorová vozidla pro zvláštní účely. Odvětví tyto typy výrobků obvykle klasifikuje do dvou kategorií: kola pro osobní auta (pro vozidla s nejvýše 8 sedadly) a komerční kola (všechna ostatní vozidla). Všechny tyto různé typy sdílejí stejné základní fyzikální vlastnosti a použití, a pro účel tohoto šetření jsou tedy považovány za jeden výrobek.

(191)

Šetřením bylo zjištěno, že na trhu s koly pro osobní auta a komerčními koly působí jak čínští výrobci, tak výrobci v Unii. Podle informací poskytnutých žadatelem představovala zhruba 45 % čínského dovozu během období šetření kola pro osobní auta a 55 % komerční kola. Z celkového prodeje ocelových kol v Unii se ve zhruba 65 % jednalo o kola pro osobní auta a v 35 % o komerční kola.

(192)

Ocelová kola se v Unii prodávají prostřednictvím dvou hlavních distribučních kanálů: buď přímo výrobcům aut (OEM), nebo nezávislým společnostem, které kola dále zhodnotí, označí svou značkou a prodají dále velko- nebo maloobchodníkům. Výrobci automobilů mají sice poměrně přísné požadavky na specifikace kol, ale všechna kola mají stejné či srovnatelné vlastnosti bez ohledu na distribuční kanál, a v konečném důsledku tak všechny typy ocelových kol představují jeden jediný homogenní typ. Významné je, že mezi oběma distribučními kanály existují jasné vazby, neboť ceny v jednom distribučním kanálu mohou vyvíjet tlak na ceny v druhém.

(193)

Komise stanovila spotřebu v Unii na základě součtu objemu prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie a dovozu ze všech třetích zemí.

(194)

Spotřeba v Unii se vyvíjela takto:

Tabulka 2

Spotřeba v Unii

(195)

V průběhu posuzovaného období se spotřeba v Unii zvýšila o 2 %.

(196)

Kódy KN ex 8708 70 10, ex 8708 70 99 a ex 8716 90 90 zahrnují širší škálu výrobků než ocelová kola. Navíc jedinou dostupnou jednotkou měření v Eurostatu je hmotnost, která vzhledem k různým typům ocelových kol se širokou škálou průměrů s různou hmotností a potenciálně odlišnému a/nebo měnícímu se sortimentu (kola pro osobní auta a kola pro komerční auta včetně mimo jiné kol pro traktory a přípojná vozidla) nemusí nutně umožňovat dostatečnou srovnatelnost údajů z různých zdrojů dovozu. Sdružení EUWA na tento problém upozornilo ve svém podnětu a kromě v něm uvedených údajů poskytlo vlastní odhady objemu dovozu z Číny, Turecka a dalších zemí, které Komise ověřila. Na tomto základě Komise informovala zúčastněné strany a umožnila jim vyjádřit se k různým zdrojům údajů, včetně odhadů objemu dovozu poskytnutých během šetření ze strany EUWA, jakož i objemu dovozu a cen na základě údajů Eurostatu. Žádná strana nevyjádřila s odhady objemů dovozu nesouhlas, a ty tak byly shledány nejlepším dostupným zdrojem informací. Přestože EUWA vyjádřilo pochybnosti, pokud jde o cenové hladiny uváděné Eurostatem, Komise vzhledem k tomu, že neexistoval jiný dostupný zdroj informací, vyšla z údajů Eurostatu alespoň pro stanovení vývoje cen. Pro porovnání cenových hladin za účelem stanovení cenového podbízení a rozpětí újmy však Komise použila cenové hladiny uvedené stranami zařazenými do vzorku.

(197)

Podíl dovozu na trhu byl stanoven na základě srovnání objemu dovozu se spotřebou v Unii.

(198)

Dovoz z ČLR do Unie se vyvíjel takto:

Tabulka 3

Objem dovozu a jeho podíl na trhu

(199)

Dovoz z ČLR a jeho podíl na trhu se během posuzovaného období zdvojnásobil. Dovoz vzrostl z přibližně 1 milionu na 2 miliony kusů, což odpovídá zvýšení podílu na trhu z 2,6 % na 5,3 % v období šetření. Dovoz z ČLR činil během období šetření přibližně 25 % celkového dovozu. Je třeba poznamenat, že na základě dostupných údajů čínský dovoz zahrnoval jak kola pro osobní auta, tak komerční kola a že u obou těchto typů narůstal, i když u kol pro osobní auta byl tento nárůst mnohem výraznější.

(200)

Jak je vysvětleno výše ve 196. bodě odůvodnění, Komise stanovila vývoj cen dovozu na základě údajů Eurostatu, které během šetření sdělila zúčastněným stranám. Je třeba připomenout, že údaje Eurostatu sice nepodaly přesný obrázek o absolutní úrovni dovozu – a tedy o jednotkových cenách –, byly však jediným dostupným zdrojem informací alespoň pro stanovení vývoje cen. Níže uvedené údaje byly tudíž zvažovány v tomto kontextu, a nebyly tedy použity k porovnání úrovní cen.

(201)

Cena dovozu z ČLR do Unie se vyvíjela takto:

Tabulka 4

Dovozní ceny (EUR/kg)

(202)

Ceny dovozu z ČLR během posuzovaného období klesly v průměru o 7 %.

(203)

Komise také stanovila cenové podbízení během období šetření, a to srovnáním:

(204)

Toto cenové srovnání bylo provedeno podle jednotlivých typů výrobků u transakcí na stejné obchodní úrovni, v případě potřeby s náležitou úpravou a po odečtení slev a rabatů. Výsledek srovnání byl vyjádřen jako procentní podíl obratu výrobců v Unii zařazených do vzorku v období šetření. Prokázal významné cenové podbízení v rozmezí od 8,7 % do 42,6 %, které pro spolupracujícího vývozce znamenalo vážené průměrné rozpětí ve výši 26,2 %.

(205)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení byly v rámci posouzení účinků dumpingového dovozu na výrobní odvětví Unie vyhodnoceny všechny hospodářské ukazatele, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie během posuzovaného období.

(206)

Jak je uvedeno v 8. bodě odůvodnění, za účelem zjištění možné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie byl proveden výběr vzorku.

(207)

Pro účely stanovení újmy Komise rozlišovala mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy. Makroekonomické ukazatele posuzovala Komise na základě údajů z ověřené odpovědi na dotazník od EUWA. Tyto údaje se týkaly všech výrobců v Unii, ale v případě potřeby byly po ověření u výrobců v Unii zařazených do vzorku aktualizovány. Mikroekonomické ukazatele vyhodnotila Komise na základě údajů z ověřených odpovědí na dotazník od výrobců v Unii zařazených do vzorku. Oba soubory údajů byly shledány reprezentativními pro hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie.

(208)

Makroekonomickými ukazateli jsou: výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, růst, zaměstnanost, produktivita a výše dumpingových rozpětí.

(209)

Mikroekonomickými ukazateli jsou: průměrné jednotkové ceny, jednotkové náklady, průměrné náklady práce, ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic a schopnost opatřit si kapitál.

(210)

Celková výroba v Unii, výrobní kapacita a využití kapacity se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 5

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(211)

Celková výroba výrobního odvětví Unie během posuzovaného období kolísala, ale nakonec klesla o 4 %. Vzhledem k tomu, že výrobní kapacita byla během posuzovaného období udržována téměř na stejné úrovni, využití kapacity kleslo z 69,9 % na 66,9 %.

(212)

Objem prodeje a podíl výrobního odvětví Unie na trhu se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 6

Objem prodeje a podíl na trhu

(213)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie se za posuzované období snížil o 4 %, zatímco dovoz z Číny se zdvojnásobil. Podíl výrobního odvětví Unie na trhu následkem toho klesl o 6 % (z 84,9 % na 79,8 %) během posuzovaného období.

(214)

Výše uvedená čísla týkající se výroby, objemu prodeje a podílu na trhu ukazují, že výrobní odvětví Unie během posuzovaného období nedokázalo dosáhnout růstu, a to ani v absolutních hodnotách, ani ve vztahu ke spotřebě.

(215)

Zaměstnanost a produktivita se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 7

Zaměstnanost a produktivita

(216)

Během posuzovaného období zůstala zaměstnanost v Unii stabilní. Jelikož se objem prodeje a výroby snížil, nebylo samozřejmě možné, aby byl růst spotřeby spojen s podobným růstem zaměstnanosti. Jelikož během posuzovaného období výroba klesla o 4 %, došlo ke snížení produktivity výrobního odvětví Unie o 5 %.

(217)

Všechna dumpingová rozpětí byla podstatně vyšší než nepatrná. Vzhledem k objemu a cenám dovozu z ČLR byl dopad rozsahu skutečných dumpingových rozpětí na výrobní odvětví Unie zásadní.

(218)

Jde o první antidumpingové šetření týkající se dotčeného výrobku. Proto nebyly k dispozici žádné údaje pro posouzení účinků případného dřívějšího dumpingu.

(219)

Vážené průměrné jednotkové prodejní ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku účtované odběratelům v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 8

Průměrné prodejní ceny v Unii (EUR)

(220)

Ačkoli výrobní náklady výrobního odvětví Unie se během posuzovaného období zvýšily o 28 %, a to zejména v důsledku výrazného zvýšení ceny plochých za tepla válcovaných výrobků, což je klíčová surovina, průměrná jednotková prodejní cena výrobního odvětví Unie účtovaná odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vzrostla během období šetření pouze o 21 %. To dokazuje závažné stlačení cen způsobené silným nárůstem dovozu dotčeného výrobku. Jak je vysvětleno níže v oddíle 4.4.3.4, mělo to významný dopad na finanční situaci výrobního odvětví Unie, které se během období šetření stalo ztrátovým.

(221)

Průměrné náklady práce u výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 9

Průměrné náklady práce na zaměstnance (EUR)

(222)

Mezi rokem 2015 a obdobím šetření se průměrné náklady práce na zaměstnance u výrobců v Unii zařazených do vzorku zvýšily o 3 %. Náklady práce se zvýšily zejména v roce 2017 z důvodu změn právních předpisů v členském státě jednoho z výrobců zařazených do vzorku.

(223)

Úroveň zásob u výrobců v Unii se v posuzovaném období vyvíjela takto:

Tabulka 10

Stav zásob

(224)

Stav zásob nelze považovat za relevantní ukazatel újmy, jelikož výroba ocelových kol probíhá ve velké míře na zakázku; zásoby v určitém okamžiku jsou většinou výsledkem prodaného zboží, jež nebylo dosud dodáno. Proto je vývoj zásob uváděn jen pro informaci.

(225)

V posuzovaném období došlo ke snížení celkového konečného stavu zásob o 30 %. Konečný stav zásob jako procento výroby se mírně snížil z 6,4 % v roce 2015 na 4,7 % během období šetření, tj. o 27 %.

(226)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic se u výrobců v Unii zařazených do vzorku v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 11

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(227)

Komise stanovila ziskovost výrobců v Unii zařazených do vzorku tak, že čistý zisk před zdaněním z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl z obratu tohoto prodeje. Ziskovost v průběhu dotčeného období kolísala, avšak od roku 2016 se obecně snižovala a během období šetření se dostala do záporných hodnot.

(228)

Čistý peněžní tok je schopnost výrobců v Unii financovat svoji činnost z vlastních zdrojů. Trend čistého peněžního toku se v posuzovaném období vyvíjel negativně, i když zhoršení bylo zejména na konci období šetření méně výrazné než v případě vývoje ziskovosti.

(229)

Investice se v posuzovaném období zvýšily o 87 %. Téměř polovina investic se týkala údržby výrobních linek. Uskutečnily se však rovněž významné investice do nových kapacit v souladu s předpokládaným nárůstem poptávky po kolech o větším průměru v nadcházejících letech, které si vyžádaly dodatečnou kapacitu v oblasti obrábění a lakování.

(230)

Návratnost investic je zisk vyjádřený jako procentní podíl čisté účetní hodnoty investic. Během posuzovaného období se návratnost investic vyvíjela negativně, a to i přes zvýšení celkových investic v roce 2016, což odráží výše popsané trendy v oblasti ziskovosti a peněžního toku.

(231)

Během posuzovaného období se prodejní ceny zvýšily o 21 %, což nestačilo k pokrytí nárůstu výrobních nákladů (28 %) během období šetření. Zisk odvětví Unie ve výši 2,3 % v roce 2015 se během období šetření obrátil ve ztrátu (–1,1 %) v období šetření. Tento trend měl za následek podobné snížení peněžních toků (–22 %) a návratnosti investic (–134 %).

(232)

Během posuzovaného období klesla úroveň výroby výrobního odvětví Unie o 4 %, objem prodeje rovněž klesl o 4 % a podíl na trhu se snížil z 84,9 % na 79,8 %, zatímco spotřeba vzrostla o 2 %. Je třeba poznamenat, že v průběhu téhož období se Číně podařilo svůj podíl na trhu zdvojnásobit. V důsledku tohoto vývoje se výrobní odvětví Unie dostalo do zranitelné situace.

(233)

Velmi málo zkoumaných ukazatelů vykázalo během posuzovaného období pozitivní vývoj. Investice sice vzrostly o 87 %, týkaly se však zejména výměny a modernizace strojního zařízení. V průběhu posuzovaného období rovněž poklesl stav zásob, ale poněvadž většina výrobku je vyráběna podle poptávky, pokles stavu zásob nelze v tomto případě považovat za pozitivní vývoj.

(234)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise v této fázi k závěru, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(235)

V souladu s čl. 3 odst. 6 základního nařízení Komise zkoumala, zda dumpingový dovoz z ČLR způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu. V souladu s čl. 3 odst. 7 základního nařízení Komise rovněž zkoumala, zda výrobní odvětví Unie mohlo být souběžně s tím poškozeno i jinými známými faktory. Komise dbala na to, aby případná újma, kterou mohly způsobit jiné faktory než dumpingový dovoz z ČLR, nebyla přičítána na vrub tomuto dumpingovému dovozu. Těmito faktory jsou dovoz ze třetích zemí, vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie a vývoj nákladů na suroviny.

(236)

Dovoz z ČLR během posuzovaného období vzrostl o 108 % a rovněž zdvojnásobil svůj podíl na trhu. Zvýšení tržního podílu dumpingového dovozu z ČLR bylo hlavní příčinou poklesu tržního podílu výrobního odvětví Unie. Ceny dovozu z ČLR navíc v období šetření klesly v průměru o 7 % a – na základě nejlepších dostupných informací – podbízely se během období šetření vůči cenám výrobního odvětví šetření Unie v průměru o 26,2 %. Nízké ceny dovozu z ČLR vedly také k výraznému stlačení cen během období šetření, což mělo za následek ztráty výrobního odvětví Unie, které nebylo schopno zvýšit svoje ceny nad výrobní náklady.

(237)

Analýza ukazatelů újmy ve 186. až 211. bodě odůvodnění ukazuje, že hospodářská situace výrobního odvětví Unie se zhoršila, což se časově shoduje s nárůstem dumpingového dovozu z ČLR za ceny, které se podbízely cenám výrobního odvětví Unie. Levnější – a dumpingový – čínský dovoz ukrojil z tržního podílu výrobního odvětví Unie a někteří výrobci v Unii zařazení do vzorku rovněž potvrdili fakt, který byl zjištěn už při šetření hliníkových kol (85), totiž že výrobci automobilů stále používají jako referenční hodnotu čínskou nabídku, aby tlačili na pokles cen. To vyvolalo významný tlak na ceny Unie, které nebyly s to přenést zvýšení nákladů dále. A právě nárůst dovozu a zjištěné velmi nízké ceny jsou klíčové faktory, které je nutno v tomto případě vzít v úvahu. Cenový tlak vyvíjený dumpingovým dovozem z ČLR vedl ke stlačení cen výrobního odvětví Unie. Zejména v roce 2017 a během období šetření, kdy v důsledku vyšších cen oceli rostly jednotkové výrobní náklady, nemohlo výrobní odvětví Unie tento růst nákladů plně přenést na své prodejní ceny. To vedlo ke zhoršení ukazatelů výkonnosti výrobního odvětví Unie, což mělo za následek ztráty v průběhu období šetření.

(238)

Na tomto základě byl učiněn závěr, že dumpingový dovoz z ČLR způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu.

(239)

Objem dovozu z ostatních třetích zemí se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 12

Dovoz ze třetích zemí

(240)

Přestože se dovoz z Turecka během období šetření zvýšil, jeho vývoj byl mnohem méně výrazný než u dovozu z Číny.

(241)

Pokud jde o objem, stoupl turecký dovoz během období šetření o 360 tisíc jednotek, zatímco Čína dovoz do Unie zdvojnásobila, když jej během stejného období navýšila o jeden milion jednotek. V důsledku toho se podíl čínského dovozu na trhu zvýšil o 2,7 procentního bodu (z 2,6 % na 5,3 %), zatímco turecký dovoz se zvýšil jen nepatrně (+0,7 procentního bodu). Pokud jde o ceny, jak je uvedeno výše, údaje Eurostatu neposkytují přesný základ pro srovnání cen. Sdružení EUWA ve svém podání nicméně poskytlo údaje, které na základě šesti reprezentativních typů kol ukazují, že turecké ceny byly podstatně vyšší než ceny čínské, tj. v průměru o 25 % vyšší, což je srovnatelné s rozpětím cenového podbízení zjištěným ve 205. bodě odůvodnění. Vzhledem k tomu a na základě dostupných důkazů nelze tvrdit, že turecký dovoz probíhal za ceny způsobující újmu.

(242)

Dovoz z ostatních zemí během dotčeného období dohromady vzrostl o 48 % a jeho podíl na trhu se zvýšil z 3,6 % na 5,2 %. Navzdory tomu a na základě jediných dostupných informací byly ceny z jiných třetích zemí přibližně o 50 % vyšší než čínské dumpingové ceny.

(243)

Proto byl vyvozen předběžný závěr, že dovoz ze třetích zemí jiných než ČLR neoslabuje příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(244)

Objem vývozu výrobců v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjel takto:

Tabulka 13

Vývozní výkonnost výrobců v Unii

(245)

Během posuzovaného období představoval podíl vývozu výrobního odvětví Unie méně než 3 % jeho celkové výroby. Ačkoli tedy vývoz vzrostl o 40 %, tj. přibližně o 300 tisíc jednotek, jde ve srovnání s poklesem výroby o nízkou hodnotu. Hlavním trhem výrobního odvětví Unie, představujícím 95,8 % jeho prodeje v období šetření, byla i nadále Unie, přičemž tento prodej v průběhu posuzovaného období klesl z hlediska jak absolutních hodnot, tak podílu na trhu.

(246)

Proto byl učiněn závěr, že tento prodej na vývoz – pokud se vůbec nějak projevil – nepatrně zmírnil újmu způsobenou dumpingovým dovozem.

(247)

Byl tedy vyvozen prozatímní závěr, že vývoz výrobního odvětví Unie nepřispěl k újmě, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo.

(248)

V podnětu bylo uvedeno, že během posuzovaného období cena oceli v Unii výrazně vzrostla, což bylo potvrzeno během kontrol na místě u výrobců v Unii zařazených do vzorku. Průměrná cena za tepla válcovaných svitků uvedená výrobci zařazenými do vzorku se vyvíjela takto:

Tabulka 14

Průměrné ceny za tepla válcovaných svitků potřebných pro výrobu jednoho kola

(249)

Průměrné ceny za tepla válcovaných svitků potřebných pro výrobu jednoho kola vzrostly během posuzovaného období o 33 %. Za tepla válcované svitky představují zhruba 50 % výrobních nákladů. Za běžných okolností by výrobní odvětví přeneslo toto zvýšení nákladů na odběratele, zejména pokud by jeho ziskovost byla nízká. Za současných okolností, kdy je objem čínského dovozu vyznačující se mimořádně nízkými cenami vysoký a vykazuje nárůst, nedokázalo výrobní odvětví Unie odpovídajícím způsobem upravit své prodejní ceny.

(250)

Byl proto vyvozen předběžný závěr, že újma nebyla způsobena zvýšením cen suroviny, ale spíše tím, že – jak je stanoveno výše (viz 249. bod odůvodnění) – výrobní odvětví Unie nemohlo kvůli čínskému dumpingovému dovozu toto zvýšení promítnout do svých cen, což vedlo k poklesu ziskovosti.

(251)

Během posuzovaného období se objem dovozu z ČLR a jeho podíl na trhu významně zvýšil, přičemž ceny dovozu z ČLR klesly v průměru o 9 %. Ještě důležitější je, že dumpingový dovoz z ČLR se významně podbízel vůči cenám výrobního odvětví Unie za tento výrobek citlivý na cenu. Cenový tlak ze strany dumpingového dovozu z ČLR navíc oslaboval objem prodeje a narušoval prodejní ceny výrobního odvětví Unie během celého posuzovaného období, ale obzvláště škodlivý byl v roce 2017 a v období šetření, kdy vzrostly náklady. Tento tlak způsobil v období šetření závažný pokles výroby, prodeje a ziskovosti.

(252)

Na základě analýzy uvedené ve 236. až 250. bodě odůvodnění dospěla Komise v této fázi k závěru, že žádný z ostatních faktorů, zohledněných jednotlivě nebo společně, neoslabuje příčinnou souvislost mezi podstatnou újmou vzniklou výrobnímu odvětví Unie a dumpingovým dovozem z ČLR.

(253)

V souladu s článkem 21 základního nařízení Komise zkoumala, zda může učinit jednoznačný závěr, že v tomto případě není v zájmu Unie přijímat příslušná opatření navzdory zjištění dumpingu působícího újmu. Při zjišťování zájmu Unie vycházela Komise z vyhodnocení všech různých relevantních zájmů, tj. zájmů výrobního odvětví Unie, dovozců, uživatelů a dalších relevantních hospodářských subjektů.

(254)

Šetření ukázalo, že výrobnímu odvětví Unie vzniká podstatná újma vlivem účinků dumpingového dovozu, který se podbízel vůči jeho cenám, stlačoval ceny a způsobil významnou ztrátu podílu na trhu a zapříčinil ztráty v období šetření, jak je uvedeno v oddílech 4 a 5 výše.

(255)

Očekává se, že výrobní odvětví Unie bude mít prospěch z opatření, která by nejspíše zabránila dalšímu nárůstu dovozu z Číny za velmi nízké ceny. Pokud by opatření uložena nebyla, lze předpokládat, že tento dovoz bude pokračovat a dokonce se zvýší, což by výrobnímu odvětví EU způsobilo další újmu.

(256)

Po zahájení řízení bylo kontaktováno 72 dovozců, uživatelů a jejich sdružení.

(257)

Odpověděli však pouze dva dovozci. Oba ale nakonec odmítli dále spolupracovat při šetření, a Komise tedy postrádala spolupráci ze strany dovozců.

(258)

Komise zaslala dotazníky dvěma skupinám výrobců automobilů, které se přihlásily po zahájení šetření, ale ani jeden z nich nepředložil podání ani nezaslal odpověď na dotazník.

(259)

Šetřením bylo zjištěno, že opatření týkající se ocelových kol mají na výrobce automobilů omezený dopad. Tento závěr vyplývá z odhadu provedeného jedním výrobcem v Unii zařazeným do vzorku, podle něhož kompletní sada ocelových kol představuje přibližně 0,6 % nákladů na výrobu malého osobního automobilu nebo 0,7 % nákladů na výrobu nákladního vozidla (86). Ve spisu nejsou žádné další informace, ze kterých by vyplývalo, že by opatření mohla mít značný negativní dopad na uživatele, jenž by převážil nad pozitivním dopadem opatření na výrobní odvětví Unie. Stejného závěru bylo dosaženo při posledním šetření týkajícím se obdobného výrobku (87).

(260)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že neexistují žádné přesvědčivé důvody domnívat se, že uložení opatření na dovoz ocelových kol pocházejících z Čínské lidové republiky v této fázi šetření není v zájmu Unie.

(261)

Na základě závěrů, k nimž Komise v otázce dumpingu, újmy, příčinné souvislosti a zájmu Unie dospěla, by měla být uložena prozatímní opatření, jež zabrání tomu, aby dumpingový dovoz způsoboval výrobnímu odvětví Unie další újmu.

(262)

Za účelem zjištění úrovně těchto opatření určila Komise nejprve výši cla potřebnou k odstranění újmy působené výrobnímu odvětví Unie.

(263)

V tomto případě by újma byla odstraněna, pokud by výrobní odvětví Unie bylo schopno pokrýt své výrobní náklady, včetně nákladů vyplývajících z mnohostranných dohod o životním prostředí, jichž je Unie smluvní stranou, a jejich protokolů a úmluv MOP uvedených v příloze Ia základního nařízení, a dosáhnout přiměřeného zisku („cílový zisk“).

(264)

V čl. 7 odst. 2c základního nařízení se stanoví minimální cílový zisk ve výši 6 %. V souladu s uvedeným článkem Komise zohlednila při stanovování cílového zisku tyto faktory: míru ziskovosti před zvýšením dovozu z ČLR, míru ziskovosti potřebnou na pokrytí celkových nákladů a investic, nákladů na výzkum a vývoj a inovace, jakož i míru ziskovosti očekávanou za běžných podmínek hospodářské soutěže.

(265)

Jak je uvedeno v tabulce 3, dovoz z ČLR se během posuzovaného období soustavně zvyšoval. Žádný z uvedených roků proto nelze považovat za období, kdy by bylo dosaženo cílového zisku v souladu s čl. 7 odst. 2c základního nařízení. Žádný z výrobců zařazených do vzorku nepředložil odůvodněnou žádost o minulé investiční náklady nebo náklady na výzkum a vývoj a inovace. S ohledem na výše uvedené skutečnosti se Komise uchýlila k použití minimálního cílového zisku ve výši 6 %, který byl za účelem stanovení ceny nepůsobící újmu přičten ke skutečným výrobním nákladům výrobního odvětví Unie.

(266)

Vzhledem k tomu, že nebyly podány žádné žádosti podle čl. 7 odst. 2d ohledně současných nebo budoucích nákladů, které vyplývají z mnohostranných dohod o životním prostředí a jejich protokolů, ani z uvedených úmluv MOP, nebyly k této stanovené ceně nepůsobící újmu připočteny žádné další náklady.

(267)

Komise poté určila úroveň pro odstranění újmy na základě srovnání vážené průměrné dovozní ceny vyvážejícího výrobce z ČLR zařazeného do vzorku s újmu nepůsobící váženou průměrnou cenou obdobného výrobku prodávaného výrobci v Unii zařazenými do vzorku na trhu Unie v období šetření. Veškeré rozdíly, jež byly výsledkem tohoto srovnání, pak byly vyjádřeny jako procento vážené průměrné hodnoty dovozu zahrnující CIF. Výsledné rozpětí prodeje pod cenou činilo 50,3 %.

(268)

Úroveň pro odstranění újmy pro „ostatní spolupracující společnosti“ uvedené v příloze 1 byla průměrem vzorku, tj. 50,3 %.

(269)

Úroveň pro odstranění újmy pro „všechny ostatní společnosti“ je definována v souladu s metodikou použitou ke stanovení zbytkového dumpingového rozpětí, jak je vysvětleno ve 186. bodě odůvodnění, a to výpočtem váženého průměrného rozpětí prodeje pod cenou zjištěného ve společnosti zařazené do vzorku v případě osmi typů výrobku s nejvyšším rozpětím prodeje pod cenou. Tyto typy výrobku představovaly 15 % dovozu spolupracujícího čínského vývozce. Výsledné rozpětí zbytkového cenového podbízení činilo 66,4 %.

(270)

Na základě závěrů, k nimž Komise v otázce dumpingu, újmy, příčinné souvislosti a zájmu Unie dospěla, by měla být uložena prozatímní opatření, jež zabrání tomu, aby dumpingový dovoz způsoboval výrobnímu odvětví Unie další újmu.

(271)

Na dovoz ocelových kol pocházejících z ČLR by měla být uložena prozatímní antidumpingová opatření podle pravidla nižšího cla, které stanoví čl. 7 odst. 2 základního nařízení. Komise srovnala rozpětí újmy a dumpingové rozpětí, a rovněž při tom zohlednila okolnosti popsané v 18. a 184. bodě odůvodnění. Výše cla by měla být stanovena tak, aby byla na úrovni nižší z hodnot dumpingového rozpětí a rozpětí újmy.

(272)

Prozatímní antidumpingové clo by na základě výše uvedených skutečností mělo mít tyto sazby, vyjádřené v cenách CIF na hranici Unie před proclením:

(273)

Individuální sazby antidumpingového cla uvedené v tomto nařízení byly pro dotčené společnosti stanoveny na základě zjištění plynoucích z tohoto šetření. Odrážely tedy situaci zjištěnou během tohoto šetření týkajícího se těchto společností. Tyto celní sazby jsou výlučně použitelné na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z ČLR a vyráběného uvedenými právnickými osobami. Na dovoz dotčeného výrobku vyrobeného jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení s těmito konkrétně uvedenými společnostmi, by se měla vztahovat celní sazba platná pro „všechny ostatní společnosti“. Neměla by se na ně vztahovat žádná z uvedených individuálních sazeb antidumpingového cla.

(274)

Pokud společnost následně změní název svého subjektu, může požádat o uplatnění těchto individuálních antidumpingových celních sazeb. Tato žádost musí být zaslána Komisi (88). Žádost musí obsahovat veškeré příslušné informace umožňující prokázat, že změna nemá vliv na právo dané společnosti využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje. Pokud změna názvu společnosti nemá vliv na její právo využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje, bude oznámení o změně názvu zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

(275)

Za účelem minimalizace rizika obcházení těchto opatření, které vzhledem k velkému rozdílu mezi celními sazbami hrozí, je nutno přijmout zvláštní opatření, která umožní zajistit uplatňování individuálních sazeb antidumpingového cla. Společnosti, na něž se vztahují individuální sazby antidumpingového cla, musí celním orgánům členských států předložit platnou obchodní fakturu. Faktura musí splňovat požadavky stanovené v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení. Na dovoz, k němuž není přiložena taková faktura, by se mělo vztahovat antidumpingové clo platné pro „všechny ostatní společnosti“.

(276)

Aby bylo zajištěno řádné vymáhání antidumpingových cel, měla by se sazba antidumpingového cla stanovená pro všechny ostatní společnosti vztahovat nejen na vyvážející výrobce, kteří při tomto šetření nespolupracovali, nýbrž také na výrobce, kteří v období šetření neuskutečnili žádný vývoz do Unie.

(277)

Statistické údaje týkající se ocelových kol jsou často vyjádřeny v počtu kusů. V kombinované nomenklatuře stanovené v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (89) není však pro ocelová kola žádná taková doplňková jednotka uvedena. Je proto nutné stanovit, že v prohlášení o propuštění do volného oběhu se musí u dovozu dotčeného výrobku kromě hmotnosti v kilogramech nebo tunách uvádět i počet kusů. Počet kusů by měl být uváděn u kódů TARIC 8708701080, 8708701085, 8708709920, 8708709980, 8716909095 a 8716909097.

(278)

V souladu s článkem 19a základního nařízení informovala Komise zúčastněné strany o plánovaném uložení prozatímních cel. Tyto informace byly zpřístupněny také široké veřejnosti na internetových stránkách GŘ pro obchod. Zúčastněné strany dostaly tři pracovní dny na to, aby předložily připomínky k přesnosti výpočtů, které jim byly konkrétně sděleny.

(279)

K přesnosti výpočtů nepřišly žádné připomínky.

(280)

V zájmu řádné správy vyzve Komise zúčastněné strany k tomu, aby ve lhůtě 15 dnů předložily písemné připomínky a/nebo aby ve lhůtě 5 dnů požádaly o slyšení u Komise a/nebo úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(281)

Zjištění týkající se uložení prozatímních cel jsou prozatímní a mohou být v konečné fázi šetření změněna,