Stanovisko Evropského výboru regionů k tématu - Provádění strategie EU v oblasti lesnictví

(2019/C 275/02)

Zpravodaj hlavní zpravodaj	:	Ossi Martikainen (FI/ALDE) člen rady obce Lapinlahti
Odkaz	:	zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Pokrok při provádění strategie EU v oblasti lesnictví – „Nová strategie v oblasti lesnictví: pro lesy a odvětví založená na lesnictví“ COM(2018) 811 final

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

1.

vítá zprávu Evropské komise o provádění strategie EU v oblasti lesnictví, jež byla zveřejněna 7. prosince 2018, a uznává, že je jí zapotřebí. Zpráva vede Výbor k přesvědčení, že strategie v oblasti lesnictví je užitečným nástrojem koordinace různých politik. Výběr prioritních oblastí strategie se ukázal jako zdařilý a celkově bylo dosaženo pokroku v plnění cílů. Je však možné dosáhnout ještě více díky pokračující soustavné činnosti v členských státech, na regionální a místní úrovni i ve vnějších vztazích;

2.

v návaznosti na své předchozí stanovisko (1), které je v mnoha ohledech v souladu s hodnocením Komise, Výbor vybízí Komisi, aby dále rozvíjela soudržnost oblastí politik a opatření týkajících se lesů s cílem lépe zohlednit celý hodnotový řetězec, biologickou rozmanitost a různé funkce lesů. Je důležité, aby byl do přípravy politik týkajících se lesů, včetně politik, které jsou s nimi spojené nepřímo, zapojen Stálý lesnický výbor;

3.

vyzývá Komisi, aby prověřila, zda jsou stávající řízení problematiky lesů a přístup k této problematice, jakož i zdroje v EU přiměřené a aktuální a jak vysoký je skutečný dopad těchto zdrojů na hodnotový řetězec, a to vzhledem k rostoucímu významu lesů v kontextu globálních udržitelných politik i pro členské státy a jejich regiony;

4.

domnívá se, že Komise by měla předložit novou, aktualizovanou strategii v oblasti lesnictví na období po roce 2020, která bude mít ještě silnější vůdčí úlohu a v níž se bude přistupovat diferencovaným způsobem k pěstovanému lesu a za strategickou bude stanovena potřeba znovuzalesnění oblastí ohrožených desertifikací, a to vzhledem k jasné environmentální funkci připisované oblasti lesnictví. To může mimo jiné vyžadovat přehodnocení způsobu, jakým je přidělován rozpočet, a jeho účinků;

5.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že členské státy, regiony a odborníci, výzkumné instituce a organizace v oblasti lesnictví budou dostatečně zastoupeni v průběhu přípravy výše uvedené strategie, aby bylo dosaženo požadovaných výsledků a aby byl tento proces inkluzivní;

6.

s ohledem na zhodnocení provádění strategie v oblasti lesnictví Výbor předkládá následující názory na priority ze zprávy Komise, jež se zvlášť týkají mandátu VR:

7.   Finance a správa

7.1.

Místní a regionální orgány musí být úzce zapojeny do navrhování a provádění opatření v odvětví lesnictví vedených a financovaných EU. Vlastníci lesů a subjekty odpovědné za obhospodařování a správu lesů, včetně obcí a regionálních samospráv, mají při posilování udržitelného využívání lesů klíčovou úlohu a jednoznačnou odpovědnost vůči venkovskému obyvatelstvu a venkovské ekonomice.

7.2.

Místní a regionální orgány mohou hrát roli při zvyšování soudržnosti a účinnosti opatření v odvětví lesnictví a fungovat jako spojovací článek v situaci, kdy se soukromé vlastnictví lesů v mnoha členských státech v důsledku strukturálních změn ve společnosti ukončuje, tříští a rozděluje. Mohou mj. prošetřit možnosti využití opatření, jako je podpora společných řešení v podobě lesnických seskupení nebo sdružení či rozvoj pozice aktivního lesníka. V tomto ohledu musí místní a regionální orgány podporovat spolupráci v oblasti lesnictví. Veřejná podpora by měla zahrnout studie proveditelnosti, aktivity na regionální úrovni a propagační činnosti s cílem zdůraznit mnoho druhů ekosystémových statků a služeb nabízených tímto odvětvím.

7.3.

Je třeba, aby odvětví lesnictví získalo prostřednictvím SZP dostatečné finanční prostředky, zejména v rámci financování rozvoje venkova, neboť mnoho regionálních a místních subjektů tyto prostředky využívá k posílení lesnictví ve svých regionech a k podpoře udržitelného využívání lesů. V souvislosti s rostoucí flexibilitou SZP na vnitrostátní úrovni může mít odvětví lesnictví v opatřeních pro rozvoj venkova v mnoha regionech ještě větší, nebo naopak menší roli. To je důležité pro zaměstnanost ve venkovských oblastech, regionální ekonomiky a udržitelný rozvoj. Tento moment je proto klíčový pro zajištění dostatečného financování lesnických opatření v rámci finančních zdrojů určených v SZP na rozvoj venkova. Mají-li mít vnitrostátní programy SZP dopad na klima a životní prostředí, je třeba, aby k nim přispěly regionální a místní orgány a aby navzájem spolupracovaly různé úrovně správy. O možnostech financování pro odvětví lesnictví by také měly být informovány všechny úrovně státní správy, aby mohly být tyto možnosti využívány v plném rozsahu a odpovídajícím způsobem.

7.4.

VR poukazuje na to, že mnoho členských států má velmi špatnou lesní cestní síť, a v tomto ohledu zdůrazňuje potřebu financovat evropskou studii zaměřenou na posouzení těchto sítí.

7.5.

Odvětví lesnictví rovněž poskytuje značný potenciál k využití finančních prostředků v rámci výzkumných a inovačních programů EU, a to vedle dřívějších nástrojů týkajících se především SZP. Kromě SZP musí mít odvětví lesnictví rovněž možnost využívat konkrétní zdroje v rámci programu Horizont, LIFE+, Erasmus+, strukturálních fondů a Fondu solidarity.

8.   Místní a regionální ekonomiky, zelená ekonomika, zaměstnanost

8.1.

Lesy hrají klíčovou úlohu při rozvoji biohospodářství a biologické rozmanitosti Evropy a jejích regionů a při přechodu na nízkouhlíkovou, zelenou ekonomiku. Místní a regionální orgány by mohly přispět mimo jiné k vypracování regionálních plánů udržitelného rozvoje, strategií pro biohospodářství, vzdělávání, ekologicky udržitelné výstavbě, ukládání uhlíku ve výrobcích ze dřeva s dlouhou životností, zavádění energie z obnovitelných zdrojů a podpoře podnikání malých a středních podniků v odvětví lesnictví. V odvětví lesnictví by tam, kde je to vhodné, měly být zřízeny regionální skupiny pro spolupráci, které by kromě lesních podniků, vlastníků lesů a regionálních a místních samospráv zahrnovaly i obce, regionální orgány, regionální akademie, univerzity a nevládní organizace, a také soukromé podniky v odvětvích, v nichž se využívají lesnické suroviny a produkty.

8.2.

Mnoho evropských venkovských regionů je sužováno úbytkem obyvatelstva a ztrátou pracovních míst. Přechod na lesnické výrobky například ve stavebnictví a při výrobě energie by vedl k vytváření pracovních míst a daňových příjmů i v řídce osídlených regionech. Totéž platí pro širší zelenou ekonomiku, v níž jsou lesy důležitým přínosem i pro cestovní ruch, biologickou rozmanitost, rekreaci a blahobyt občanů. Odvětví lesnictví má jako třetí největší zaměstnavatel v EU (s více než 3,5 miliony pracovních míst) významný vliv na sociální a územní sbližování Evropy. Strategie v oblasti lesnictví musí v zájmu oživení a podpory hospodářství také umožnit rozvoj všech ekosystémových produktů a služeb, které les nabízí.

8.3.

Předvídatelné zvýšení poptávky po dřevu a biomase musí provázet udržitelné obhospodařování lesů, které může ve státních lesích akreditovat lesní správa a v soukromých lesích soukromé certifikační mechanismy.

8.4.

Různé úrovně správy by měly spolupracovat: osvědčené postupy a výsledky na regionální úrovni by měly ovlivnit způsob, jakým EU a členské státy přidělují finanční prostředky na podporu inovací a technologií v odvětví lesnictví a na propojení různých způsobů využívání lesů. Mohlo by to rovněž vytvořit fungující a dostupnější finanční nástroje pro regiony, aby bylo možné odvětví lesnictví rozvíjet. V odvětví lesnictví jsou zapotřebí nová, dobře cílená opatření, aby bylo do roku 2050 dosaženo cíle uhlíkově neutrální Evropy. Úkoly a pravomoce místních a regionálních orgánů se v jednotlivých členských státech liší, ale všude by se mělo usilovat o komplexní a konzistentní strategický přístup, který spojí společné cíle a potřeby různých úrovní, pokud jde o záležitosti zahrnující infrastrukturu, informační systémy a sdílení informací, a také úkoly orgánů, jako je vydávání povolení a dohled. K naplňování cílů v oblasti snižování emisí CO2 by měly přispět všechny členské státy a všechna hospodářská odvětví, přičemž je třeba zajistit rovnováhu mezi spravedlností a solidaritou.

8.5.

Domnívá se, že lepší informování o významu udržitelného obhospodařování lesních ploch a možnost rozšířit, provádět a koordinovat osvětové kampaně zaměřené na mnohofunkčnost lesů a mnoho výhod, jež má udržitelné obhospodařování lesů z ekonomického, společenského a environmentálního hlediska, se stávají potřebou, již sdílí všechny institucionální úrovně EU.

9.   Biologická rozmanitost, změna klimatu, zdraví lesů

9.1.

VR zdůrazňuje zásadní význam prosazování náležitého obhospodařování lesů a propojení zemědělské a lesnické politiky s politikami v oblasti řízení hydrogeologických a klimatických rizik.

9.2.

VR bere na vědomí postřeh Komise, že v oblasti biologické rozmanitosti nebylo dosaženo požadovaného pokroku, a to i přes značné úsilí o zachování různých druhů lesů a stanovišť, mimo jiné prostřednictvím sítě Natura 2000, směrnice o ochraně ptáků a směrnice o ochraně přírodních stanovišť. Komise by měla předložit podrobnější zhodnocení toho, kde se dosáhlo výsledků, jaké nástroje by byly zapotřebí k dosažení pozitivního vývoje a zda byla opatření vyvážená, pokud jde o rozšířenost a vzácnost lesních stanovišť v rámci celé EU, přičemž by měla věnovat zvláštní pozornost regionům s velkou rozmanitostí druhů, jako jsou nejvzdálenější regiony. Je třeba financovat výzkum zaměřený na rozsáhlé posouzení stavu lesů a jejich ekosystémových služeb, a to zejména v nových členských státech. To vše by mělo být provedeno s cílem zachovat a upevnit přírodní bohatství s vysokou hodnotou pro životní prostředí prostřednictvím posílení stávajících ekologických sítí.

9.3.

Lesy jsou klíčové v boji proti změně klimatu díky pohlcování a ukládání emisí CO2 a substitučním účinkům. Dopady změny klimatu se musí stát průřezovým tématem udržitelného lesnictví, v němž jsou možnosti lesů posuzovány komplexně: jak lze nahradit fosilní stavební materiály a fosilní paliva a výrobky, které s nimi souvisejí, jak obhospodařování lesů ovlivňuje pohlcování uhlíku a jak tedy motivovat/odměňovat majitele, který obhospodařuje lesy udržitelně na rozdíl od toho, který tak nečiní, jaké hrozby přináší změna klimatu pro lesy, jak zajistit potenciál k pěstování původních druhů stromů a do jaké míry jako náhradu využívat nepůvodní druhy stromů, atd.

9.4.

VR vyzývá Evropskou komisi, aby do provádění nařízení o sdílení úsilí (2) a nařízení o LULUCF (3) plně zapojila regiony a místní orgány, stanovila cíle pro snížení emisí do roku 2030 a vytvořila konkrétní iniciativy k jejich dosažení.

9.5.

V důsledku změny klimatu a ztráty rozmanitosti lesů mohou být velké plochy lesů vystaveny požárům, bouřkám, chorobám a škodám způsobeným škůdci. U těchto eventualit se ve správních rozhodnutích vždy musí zvážit rizika vznikající v případě nečinnosti. Je třeba se na ně připravit aktualizováním právních předpisů, jež podpoří plánování v oblasti lesnictví a zabrání těmto škodám, a pomocí finančních prostředků, jež by mohly být vyčleněny na předcházení škodám, řízení mimořádných situací a zničených oblastí, podporu obnovy a opětovného zalesňování a kompenzaci hospodářských problémů, s nimiž se potýkají regiony postižené velkou pohromou. V této souvislosti je třeba na regionální úrovni financovat mapu ohrožení potenciálními riziky. Jako vhodný nástroj prevence a včasné detekce se při zlepšování fytosanitárního stavu lesů může prosadit aktivní lesnictví.

9.6.

Společnost by měla být lépe seznámena s přírodním kapitálem a ekosystémovými službami lesů a měly by být posíleny vazby mezi místními komunitami a lesy, jež jsou v jejich vlastnictví či nikoliv, a to všude, kde je to možné.

9.7.

Zdůrazňuje, že opatření vycházející zdola jsou z hlediska řízení rizik souvisejících s katastrofami zásadní a totéž platí i pro nástroje EU, které je doplňují v případě, že katastrofa překročí kapacity některého členského státu. Seznam nástrojů EU, jež jsou obzvláště užitečné při zvládání bouří a požárů, zahrnuje mechanismus civilní ochrany Unie, Fond solidarity EU a pilotní projekty financované Evropskou komisí, jejichž cílem je odstranit administrativní a právní překážky v řízení rizik souvisejících s katastrofami v přeshraničních oblastech.

9.8.

V souladu s požadavkem Evropského parlamentu a klíčových zúčastněných stran je naléhavě zapotřebí vytvořit akční plán EU týkající se odlesňování a znehodnocování lesů s cílem důkladněji posoudit dopad spotřeby produktů a surovin v EU na životní prostředí, který by mohl přispět k odlesňování a znehodnocování lesů mimo EU. VR proto žádá novou Evropskou komisi, aby tento požadavek zařadila mezi své politické priority.

10.   Mezinárodní a meziregionální spolupráce v odvětví lesnictví

10.1.

Je důležité, aby EU pokračovala ve své činnosti s cílem zajistit spolupráci a základ pro dohodu – jak v Evropě, tak po celém světě – o odvětví lesnictví a obchodu s lesnickými výrobky a upevnila zásady udržitelného lesnictví ve svém sousedství, ve svých vnějších hospodářských vztazích a ve své rozvojové politice. Příklady možných oblastí vlivu jsou Forest Europe, certifikace lesů, strategický plán OSN pro lesy do roku 2030 a celosvětové cíle v oblasti lesů.

10.2.

Mnoho důležitých lesních oblastí v EU leží u její vnější hranice, zatímco druhy lesů, hospodářství založené na lesích a hrozby pro lesy tyto hranice často překračují. Je důležité, aby regionální a místní orgány v příhraničních regionech byly schopny účinněji využívat programy EU v oblasti vnějších vztahů v odvětví lesnictví.

10.3.

Zástupci regionálních a místních orgánů musí být úzce zapojeni do přípravy, provádění a sledování mezinárodních závazků EU v odvětví lesnictví a musí být zavedeny stálé postupy, aby byl tento cíl splněn v praxi.

10.4.

Zásadní význam by mělo posílení vnitrostátní a regionální spolupráce v EU s cílem usnadnit výměnu dovedností a zvýšit konkurenceschopnost regionů. Posílené sítě by rovněž urychlily připravenost poskytovat podporu, pokud jde o řešení přírodních škodlivých činitelů, jako jsou lesní požáry, bouře, sucha a povodně.

11.   Vzdělávání a informování

11.1.

Je potřeba podpořit společenskou poptávku, která zlegitimizuje a bude hájit úlohu lesů jakožto významných aktérů boje s klimatickými a ekonomickými výzvami, jimž čelíme.

11.2.

Toho lze dosáhnout, pouze pokud bude prostřednictvím vnitrostátních a mezinárodních kampaní a také kampaní na místní a regionální úrovni – vzhledem k jejich blízkosti občanům – vyvinuto bezprecedentní úsilí v oblasti informování a vzdělávání o úloze lesnictví při zmírňování změny klimatu a přechodu na biohospodářství založené na přírodních zdrojích.

11.3.

Opatření v oblasti informování a vzdělávání by měla být zaměřena především na překonání dvou stávajících překážek v myšlení: negativní pohled na využívání dřeva změnit na uznání lesnictví jakožto systému udržitelného obhospodařování založeného na vědě o lesích a napravit nesoulad mezi ochranou a obhospodařováním pomocí koncepce udržitelného obhospodařování lesů, jež umožňuje jejich kompatibilitu.

11.4.

V týmech provádějících osvětu bude nutná účast pracovníků z odvětví lesnictví, kteří jsou znalci jak pěstování lesů, tak jejich udržitelného obhospodařování.

---

(1)  Stanovisko Evropského výboru regionů k tématu Přezkum strategie EU v oblasti lesnictví v polovině období (Úř. věst. C 361, 5.10.2018, s. 5).

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 ze dne 30. května 2018 o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 přispívajícím k opatřením v oblasti klimatu za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a o změně nařízení (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 26).

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/841 ze dne 30. května 2018 o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a o změně nařízení (EU) č. 525/2013 a rozhodnutí č. 529/2013/EU (Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 1).