a)

pokud jde o podopatření 1a v plném rozsahu (částka 13 184 846,61 eura odpovídající rozpočtovým rokům 2015 a 2016);

b)

pokud jde o podopatření 3a, 5a, 3b a 4b v plném rozsahu (částka 45 532 000,96 eura odpovídající rozpočtovým rokům 2014, 2015 a 2016), a podpůrně částečně za období předcházející datu 19. září 2015 (částka 21 315 857,50 eura);

nebo

i.

Tribunál z právního hlediska nesprávně posoudil úplné a správné oznámení, a nesprávně kvalifikoval oznámení Komise jako oznámení, které může způsobit běh lhůty stanovené v článku 263 SFEU. Tento přístup Tribunálu je v rozporu se zásadou právní jistoty.

Rumunsko má za to, že existence jakékoli pochybení týkající se základních náležitostí takového rozhodnutí, jako je rozhodnutí 2018/873, může ohrozit oznámení a nese s sebou závažné problémy s ohledem na zásadu právní jistoty. Existence takových pochybení, jako jsou pochybení zjištěná Tribunálem, stačí k tomu, aby oznámení Komise nemohlo vést k běhu lhůty stanovené v článku 263 SFEU.

Tribunál měl za to, že rozdíly ve zveřejněném a oznámeném znění rozhodnutí 2018/873 byly malé, přičemž se opřel o skutečnost, že tyto rozdíly nemohou vést k nepochopení textu rozhodnutí, jelikož slovo „sumă“ (částka) mohlo odpovídat jen opravě „sumă estimată“ (odhadovaná částka). Vzhledem k tomu, že tato oprava nebyla provedena, Rumunsko má za to, že to vedlo k zjevnému nepochopení znění rozhodnutí 2018/873 a k ohrožení jeho oznámení.

ii.

Tribunál se dopustil nesprávného posouzení při výkladu článku 263 SFEU ve spojení s článkem 297 SFEU, když nezohlednil účinky zveřejnění rozhodnutí 2018/873 v Úředním věstníku Evropské unie, s ohledem na účinném informování a zásadu právní jistoty.

Z hlediska čl. 263 šestého pododstavce SFEU je pro využití práva na podání žaloby relevantní účinné informování o obsahu napadeného unijního aktu, a nikoli okamžik jeho vstupu v platnost nebo nabytí jeho účinnosti.

Lhůta dvou měsíců k podání žaloby na neplatnost takového aktu, jako je rozhodnutí 2018/873, které musí být oznámeno, ale podle ustálené a dlouhodobé praxe orgánu, který vydal rozhodnutí, je zveřejněno rovněž v Úředním věstníku Evropské unie, musí začít běžet od data jeho zveřejnění, k němuž je třeba připočítat čtrnáct dnů podle článku 59 jednacího řádu Tribunálu.

Toto řešení je nutné tím spíše vzhledem ke konkrétním okolnostem, v nichž bylo rozhodnutí 2018/873 oznámeno rumunským orgánům a zveřejněno, které se vyznačují rozdíly mezi oznámeným a zveřejněným zněním, jež se týkaly základních náležitostí rozhodnutí.

iii.

Tribunál přehlédl zásadu právní jistoty, když měl za to, že jedna z nesoudržností, na které Rumunsko upozornilo [týkající se druhu opravy „sumă estimată“ (odhadovaná částka) místo „rată forfetară“ (paušální částka)] byla malou redakční chybou, k níž došlo v oznámeném a zveřejněném znění, avšak nikoli ve správním řízení ani ve souhrnné zprávě, a která nevedla k nejasnosti ohledně povahy opravy.

iv.

Tribunál nedodržel článek 263 SFEU, když rozhodl, že rozdíly mezi oznámeným zněním a zněním zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie, které se týkaly ustanovení rozhodnutí 2018/873 určených členským státům Unie, nejsou relevantní a účinné, s ohledem na postavení členského státu jako privilegovaného žalobce.