(1)

Dne 22. listopadu 2017 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2018. Náležitě přitom zohlednila evropský pilíř sociálních práv vyhlášený Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017. Priority této roční analýzy potvrdila dne 22. března 2018 Evropská rada. Dne 22. listopadu 2017 přijala Komise na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 (2) rovněž zprávu mechanismu varování, ve které není Belgie uvedena mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum. Téhož dne Komise přijala rovněž doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny, které Evropská rada potvrdila dne 22. března 2018. Doporučení týkající se hospodářské politiky eurozóny (3) (dále jen „doporučení pro eurozónu“) přijala Rada dne 14. května 2018.

(2)

Vzhledem k úzké provázanosti ekonomik v hospodářské a měnové unii by Belgie jakožto členský stát, jehož měnou je euro, měla zajistit, aby doporučení pro eurozónu, jak je promítnuto do níže uvedených doporučení č. 1 až 3, bylo plně a včas provedeno.

(3)

Dne 7. března 2018 byla zveřejněna zpráva o Belgii pro rok 2018. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Belgie učinila v plnění jí určených doporučení přijatých Radou dne 11. července 2017 (4), v přijímání opatření v návaznosti na jí určená doporučení přijatá v předchozích letech a v plnění národních cílů Belgie v rámci strategie Evropa 2020.

(4)

Dne 27. dubna 2018 předložila Belgie svůj národní program reforem na rok 2018 a svůj program stability z roku 2018. Vzhledem k jejich provázanosti byly oba programy posuzovány současně.

(5)

Relevantní doporučení pro jednotlivé země byla zohledněna při programování evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) na období 2014–2020. V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (5) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k uplatňování opatření propojujících účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí.

(6)

Na Belgii se v současnosti vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu a pravidlo pro zadlužení. Ve svém programu stability z roku 2018 belgická vláda plánuje postupné zlepšení celkového salda ze schodku ve výši 1,0 % HDP v roce 2017 na přebytek ve výši 0,1 % HDP v roce 2021. Dosažení střednědobého rozpočtového cíle v podobě vyrovnaného rozpočtu ve strukturálním vyjádření se plánuje do roku 2020. Přepočtené strukturální saldo (6) však v roce 2020 stále implikuje schodek ve výši 0,2 %. Program stability z roku 2018 očekává, že poměr veřejného dluhu k HDP, který v roce 2014 dosáhl svého vrcholu ve výši téměř 107 % HDP a v roce 2017 poklesl přibližně na 103 % HDP, do roku 2021 poklesne na 94,6 %. Makroekonomický scénář, z něhož tyto rozpočtové projekce vycházejí, je realistický. Na druhé straně však nebyla specifikována opatření nezbytná na podporu plánovaných cílových schodků počínaje rokem 2019, což přispívá ke zhoršení strukturálního salda v roce 2019, jež v případě nezměněných politik předpokládá prognóza Komise z jara 2018.

(7)

Dne 23. května 2018 vydala Komise zprávu podle čl. 126 odst. 3 Smlouvy o fungování EU, jelikož Belgie v roce 2017 nedosáhla dostatečného pokroku při plnění doporučené hodnoty pro snižování dluhu. Po posouzení všech relevantních faktorů, vzhledem k tomu, že v současné době nejsou dostatečně spolehlivé důkazy umožňující dospět k závěru o existenci podstatné odchylky v Belgii v roce 2017 a po celé období let 2016 a 2017, zpráva nemohla dospět k závěru, zda kritérium dluhu stanovené ve Smlouvě a v nařízení Rady (ES) č. 1467/970 (7) je nebo není dodrženo. Komise dodržování doporučené hodnoty pro snižování dluhu posoudí znovu na základě údajů ex post za rok 2018, které budou oznámeny na jaře 2019.

(8)

Program stability z roku 2018 naznačuje, že rozpočtový dopad bezpečnostních opatření z roku 2017 je značný, a náležitě dokládá rozsah a povahu těchto dodatečných rozpočtových nákladů. Podle Komise dosáhly v roce 2017 způsobilé dodatečné výdaje v souvislosti s bezpečnostními opatřeními 0,02 % HDP. Ustanovení uvedená v čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 3 nařízení (ES) č. 1466/97 umožňují zohlednění těchto dodatečných výdajů, protože závažnost teroristické hrozby představuje mimořádnou událost, jejich dopad na veřejné finance v Belgii je značný a udržitelnost by povolením dočasné odchylky od postupu korekce k dosažení střednědobého rozpočtového cíle nebyla ohrožena. Rozsah požadované korekce k dosažení střednědobého rozpočtového cíle na rok 2017 byl proto s ohledem na tyto dodatečné náklady snížen.

(9)

Dne 11. července 2017 Rada doporučila Belgii zajistit, aby nominální míra růstu čistých primárních výdajů vládních institucí (8) v roce 2018 nepřekročila 1,6 %, což odpovídá roční strukturální korekci ve výši 0,6 % HDP. Zároveň bylo uvedeno, že při posuzování návrhu rozpočtového plánu na rok 2018 a následném posuzování výsledků rozpočtového hospodaření za rok 2018 bude třeba řádně zohlednit cíl dosažení orientace fiskální politiky, které přispěje jak k posílení probíhajícího oživení, tak k zajištění udržitelnosti veřejných financí Belgie. Poté, co Komise v rámci svého stanoviska k návrhu rozpočtového plánu Belgie na rok 2018 posoudila sílu oživení v Belgii s náležitým uvážením rozpočtové udržitelnosti, není třeba v tomto ohledu zohlednit žádné další prvky. Podle prognózy Komise z jara 2018 existuje pro rok 2018 i pro celé období let 2017 a 2018 riziko podstatného odchýlení od doporučené cesty k dosažení střednědobého rozpočtového cíle.

(10)

S ohledem na míru celkového veřejného dluhu Belgie vyšší než 60 % HDP a očekávanou produkční mezeru ve výši 0,4 % by nominální míra růstu čistých primárních výdajů vládních institucí neměla v roce 2019 překročit 1,8 %, což odpovídá strukturální korekci ve výši 0,6 % HDP plynoucí z požadavků na základě společně dohodnuté korekční matice podle Paktu o stabilitě a růstu. Při nezměněné politice existuje riziko výrazného odchýlení od uvedeného požadavku v roce 2019 a v celém období let 2018 a 2019. Předpokládá se, že Belgie v letech 2018 a 2019 zřejmě nedodrží pravidlo pro zadlužení. Celkově se Rada domnívá, že pro dodržení Paktu o stabilitě a růstu by měla být od roku 2018 přijata nezbytná opatření. Bylo by obezřetnou reakcí využít případné neočekávané příjmy k dalšímu snižování míry veřejného dluhu.

(11)

Udržitelnost veřejných financí zůstává i nadále problémem. Reformy důchodového systému zavedené v roce 2015 byly významným krokem k řešení rizik souvisejících s dlouhodobým stárnutím obyvatelstva, nicméně zpráva o stárnutí populace z roku 2018 poukazuje na větší zvýšení dlouhodobých výdajů souvisejících se stárnutím obyvatelstva, než se původně očekávalo, a to jak na důchody, tak na dlouhodobou péči. Podle projekcí se výdaje na důchody zvýší v roce 2070 o 2,9 procentního bodu HDP ve srovnání s nárůstem o 1,3 procentního bodu v roce 2060 (a průměrným poklesem v Unii o 0,1 procentního bodu HDP) v předchozí aktualizaci. V této souvislosti by k řešení těchto rizik mohlo přispět úplné provedení vládního plánu reformy. Kromě toho se výdaje na dlouhodobou péči podle projekcí zvýší, z již nyní nadprůměrné úrovně v Unii ve výši 2,3 % HDP na 4,0 % HDP do roku 2070. Efektivnost výdajů v této oblasti se může zvýšit, sníží-li se roztříštěnost organizačního prostředí dlouhodobé péče způsobená rozdělením pravomocí mezi různými správními úrovněmi.

(12)

Ve federálním státě, jako je Belgie, kde je velká část výdajových pravomocí delegována na orgány samosprávy na nižší než celostátní úrovni, má zásadní význam efektivní rozpočtová koordinace. Ve snaze zlepšit interní koordinaci a transponovat fiskální složku Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii („rozpočtový pakt“) uzavřely federální vláda, regionální vlády a vlády jazykových společenství v roce 2013 dohodu o spolupráci, jejímž cílem bylo definovat celkové a individuální víceleté fiskální trajektorie, které měla monitorovat Nejvyšší finanční rada. Byla uzavřena dohoda o jednotlivých fiskálních cílech, jichž má být dosaženo do roku 2020, což je pozitivní krok. Nicméně stále neexistuje formální dohoda o ročních fiskálních cílech na všech úrovních státní správy. Pokroku bylo dosaženo ve vztahu ke stanovení dostatečných záruk, pokud jde o nezávislost Nejvyšší finanční rady.

(13)

Existuje prostor k tomu, aby ve fiskální konsolidaci hrálo významnější roli omezování výdajů. Celkové veřejné výdaje jsou jako procento HDP vyšší než průměr eurozóny. I přes svůj potenciál k podnícení růstu v dlouhodobé perspektivě jsou veřejné investice podle evropských standardů nízké, zejména v poměru k celkovým veřejným výdajům. Nejenže jsou veřejné kapitálové fondy nízké, rovněž kvalita veřejné infrastruktury se zhoršila. Přezkumy výdajů mohou přispět k inteligentnějšímu přidělování výdajů a podpořit konsolidaci podporující růst. Na regionální úrovni plánuje zavést přístup založený na přezkumu výdajů v rámci svého rozpočtového procesu pouze Vlámsko. Kromě toho není v současné době žádná úroveň správy v Belgii vázána domácími výdajovými pravidly, s výjimkou stropů pro výdaje na zdravotní péči. Je to v kontrastu ke zvyšující se míře přijetí těchto pravidel v celé Unii a brání to fiskální konsolidaci založené na výdajích. Kromě toho příspěvky do belgického systému pojištění vkladů nejsou investovány do samostatného portfolia aktiv s nízkým rizikem.

(14)

Z rozdělení dluhů a aktiv v belgických domácnostech vyplývá, že jsou zde určitá slabá místa, a to navzdory jejich celkově příznivé pozici z hlediska bohatství. Dlouhodobě rychlejší růst cen obytných nemovitostí než disponibilních příjmů domácností doprovázený setrvalým zvyšováním zadlužení domácností vede k tomu, že finanční situace domácností je zranitelnější. V dubnu 2018 bylo zavedeno makroobezřetnostní opatření zaměřené především na odolnost bankovního sektoru s cílem řešit nárůst systémových rizik souvisejících s odvětvím obytných nemovitostí. V budoucnu by bylo možné celostátní rámec makroobezřetnostního rozhodování zlepšit posílením schopnosti makroobezřetnostního orgánu uplatňovat včas makroobezřetnostní nástroje. Zdá se, že ceny nemovitostí jsou v současnosti mírně nadhodnocené.

(15)

Jak je uvedeno v doporučení pro eurozónu, boj proti agresivnímu daňovému plánování je nezbytný, aby se zabránilo narušení hospodářské soutěže mezi podniky, zajistilo se spravedlivé zacházení s daňovými poplatníky a chránily se veřejné finance. Dopady strategií agresivního daňového plánování na jiné členské státy vyžadují koordinovaný postup vnitrostátních politik, který by doplnil právní předpisy Unie. Dřívější systém odpočtu pomyslných úroků, který vycházel ze stavu majetku, byl nahrazen růstovým systémem. Nový systém, který sdílí růstovou základní linii s daňovou úlevou pro růst a investice navrženou ve společném základu daně z příjmů právnických osob, bude omezen na růstový základní kapitál vypočítaný na základě pětiletého průměru. Tato změna má za cíl přispět k neutralitě reformy daně z příjmu právnických osob z hlediska rozpočtu, přičemž by měla současně řešit potenciální využívání systému agresivního daňového plánování a současně omezit zvýhodňování dluhu oproti vlastnímu kapitálu. Skutečnost, že neexistují některá specifická pravidla proti zneužívání, je sice znepokojující, avšak již se připravuje reforma rámce proti zneužívání. Jedná se o pozitivní krok. Bude se pečlivě monitorovat, aby bylo zajištěno, že nová pravidla řeší veškeré relevantní druhy zneužití. Na základě nedávných výměn bude Komise i nadále pokračovat v konstruktivním dialogu s cílem bojovat proti strategiím agresivního daňového plánování.

(16)

Hospodářský růst v poslední době intenzivně vytvářel pracovní místa. Růst zaměstnanosti byl v roce 2017 silný a míra nezaměstnanosti se nyní blíží úrovni před krizí. Nicméně pokud jde o míru zaměstnanosti obyvatelstva ve věku 20 až 64 let (68,5 % v roce 2017), Belgie není na dobré cestě k dosažení cíle strategie Evropa 2020 ve výši 73,2 %. Omezeného pokroku bylo dosaženo, pokud jde o účast znevýhodněných skupin na trhu práce, neboť neaktivita a nezaměstnanost jsou ve velké míře koncentrovány u osob s nízkou kvalifikací, osob z přistěhovaleckého prostředí a starších pracovníků, což naznačuje, že integraci na trhu práce brání jak strukturální faktory, tak faktory týkající se jednotlivých skupin obyvatel. Zejména osoby pocházející z přistěhovaleckého prostředí, které představují velký podíl obyvatelstva v produktivním věku, se nadále potýkají s nepříznivými výsledky na trhu práce, a představují proto významný nevyužitý potenciál trhu práce. V roce 2016 činila míra zaměstnanosti osob narozených mimo EU 49,1 %, což je o více než 20 procentních bodů méně než u osob narozených v Belgii (u žen byl rozdíl ještě výraznější). Lidem ze znevýhodněných poměrů byla mohla pomoci aktivační opatření, avšak existují určité důkazy, že tato aktivační opatření nejsou stejně účinná pro všechny skupiny obyvatel. Ačkoli již byla přijata určitá opatření, jež mají pomoci integraci nově příchozích a potírání diskriminace, koordinace mezi různými oblastmi politik a politickými úrovněmi stále není dostatečná, aby řešila náročný úkol integrace osob z přistěhovaleckého prostředí na trhu práce. Stále přetrvávají silné regionální rozdíly ve výkonnosti trhu práce.

(17)

Navzdory snahám o snížení daňového zatížení práce jsou faktory, které demotivují od práce, u některých skupin, jako jsou jednočlenné domácnosti pobírající průměrnou mzdu a osoby přinášející druhý příjem, i nadále silné. V roce 2016 patřilo daňové zatížení pro jednočlennou domácnost pobírající průměrnou mzdu i přes dosavadní opatření nadále mezi nejvyšší v Unii. Past nezaměstnanosti u pracovníků s nízkými mzdami (67 % průměrné mzdy na jednočlennou domácnost) je rovněž jednou z nejvyšších v Unii. Přetrvávají daňové faktory, jež odrazují od práce osoby přinášející druhý příjem – zejména ženy.

(18)

Míra volných pracovních míst je jednou z nejvyšších v Unii a poukazuje na obrovský nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi, mimo jiné kvůli nízké mobilitě a – zejména ve dvojjazyčném bruselském regionu – nedostatečným jazykovým dovednostem. Účast na celoživotním učení je nízká. Je třeba, aby jednotlivci i zaměstnavatelé přijali další závazky ohledně nepřetržitého celoživotního vzdělávání – umožní totiž lidem zvládnout přechod mezi zaměstnáními.

(19)

Bylo dosaženo určitého pokroku, pokud jde o rovné příležitosti k zapojení do kvalitního vzdělávání a odborné přípravy, neboť vlámské i frankofonní společenství postupně zavádějí reformy školství. I přes dobré průměrné výsledky v mezinárodním srovnání dlouhodobě přetrvávají značné nerovnosti, pokud jde o vysokoškolské vzdělávání. Výsledky v oblasti vzdělávání 15letých žáků vykazují značné rozdíly související se socioekonomickým zázemím a přistěhovaleckým statusem. Výkonnostní rozdíly mezi vlámským a frankofonním společenstvím, jakož i nedostatečné zastoupení znevýhodněných skupin mezi předními žáky v oblasti přírodních věd, čtení a matematiky, jsou znepokojivé. Značné nedostatky ve výkonnosti mezi školami jdou ruku v ruce s nerovnými příležitostmi ve vzdělávání. Podíl osob s terciárním vzděláním je vysoký. Jsou však patrné nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání, chybějící dovednosti a regionální rozdíly. Podíl absolventů oborů přírodních věd, technologických a matematických oborů je jedním z nejnižších v Unii a nedostatek pracovních sil v těchto oblastech by se mohl stát závažnou překážkou pro růst a inovace. Znepokojující je rovněž nedostatek učitelů, avšak reformy týkající se této profese postupují pomalu. Je třeba upravit trvalý profesní rozvoj učitelů. Jak vlámské, tak frankofonní společenství zahájilo zásadní reformy svých vzdělávacích systémů. Uskutečňování těchto reforem se plánuje během nadcházejícího desetiletí i nad jeho rámec. Na konci roku 2017 se však Vlámsko rozhodlo vstup hlavních opatření těchto reforem v platnost o jeden rok odložit. Dopad reforem a opatření bude do značné míry záviset na jejich účinném provádění a sledování.

(20)

Byly provedeny pouze drobné reformy, jež mají řešit omezující regulační rámec v oblasti služeb. Ve Vlámsku se zrušil zákon o usazování pro vybraný počet řemeslných profesí. Regulace v některých odborných službách však zůstává vysoká. V důsledku toho je hospodářská soutěž v těchto odvětvích s nízkým podílem nových společností vstupujících na trh utlumená. Ve stavebnictví jsou uloženy horizontální povolovací režimy pro přístup na stavební trh a stavební povolení jsou i nadále složitá, a to i přes opatření přijatá v posledních letech. Míra fluktuace („churn rate“) v belgickém stavebním odvětví je výrazně pod průměrem Unie, což může naznačovat, že toto odvětví trpí nedostatečnou hospodářskou soutěží. To rovněž ovlivňuje provádění důležitých infrastrukturních projektů. Významná omezení panují též v oblasti železniční a silniční dopravy. Nízký růst produktivity belgického hospodářství do značné míry souvisí s nízkým růstem produktivity v odvětví služeb. Regulační omezení mají také nepříznivý vedlejší dopad na uživatele těchto služeb, zejména v odvětví zpracovatelského průmyslu. Hlubší strukturální reformy klíčových odvětví služeb by pomohly zlepšit růst produktivity, který je zásadní pro zajištění budoucího růstu a udržitelnosti veřejných financí.

(21)

Určitým způsobem se zlepšilo rovněž fungování maloobchodního odvětví. I přes nedávné reformy mají regulační omezení stále záporný dopad na výkonnost tohoto odvětví a brání investicím. Ceny řady kategorií produktů jsou stále vyšší než v sousedních zemích. Je třeba vyvinout větší úsilí, aby bylo podnikatelské prostředí konkurenční a příznivé pro investice, což by spotřebitelům přineslo větší výběr produktů a nižší ceny. V dubnu 2018 Komise navrhla osvědčené postupy jako návod pro reformy členských států v maloobchodním sektoru.

(22)

Výkonnost podnikání je v Belgii stále nízká, a to i přes některé reformy v posledních letech a nedávno přijatá opatření, jejichž dopad musí být teprve posouzen. Obchodní dynamika je nízká, jelikož míra zakládání podniků stále patří mezi nejnižší v Evropě (je mnohem nižší než průměr v Unii), a nízká je rovněž míra jejich rušení. Kromě toho je administrativní zátěž pro podniky stále značná a vyznačuje se složitými postupy a nízkou mírou právní jistoty.

(23)

Pokud jde o výkonnost digitálních veřejných služeb, nachází se Belgie v rámci EU na průměrné úrovni. Na rozdíl od celkově dobrého postavení, pokud jde o rozvoj digitální ekonomiky, se digitální veřejné služby nacházejí na průměrné pozici. Belgické federální struktury kladou specifické překážky při zavádění soudržných a celostátních služeb elektronické veřejné správy. Ztráty způsobuje skutečnost, že různé systémy nejsou vždy interoperabilní. Přetrvávají vážné obavy ohledně soudního systému, zejména pokud jde o zpoždění, digitalizaci a spolehlivost, srovnatelnost a jednotnost soudních údajů. Zavádění iniciativ pro digitalizaci některých soudních služeb na všech soudech, jako jsou elektronické schránky nebo elektronické předkládání dokumentů, proti plánu zaostává. Nicméně dokud nebude tento jednotný kódovací systém zaveden na všech soudech, nebudou údaje o účinnosti soudních řízení dostatečně spolehlivé a srovnatelné.

(24)

Navzdory nedávným reformám je belgický daňový systém i nadále složitý. Reforma daně z příjmu právnických osob sníží zákonné sazby a přispěje ke zjednodušení systému. Nicméně v platnosti zůstává řada výjimek a narušujících pobídek, jak ukazuje nadále rostoucí tendence celkové výše daňových úlev. Lze ještě více využívat možností, jež nabízí zdaňování podporující růst. Příjmy z daní souvisejících s životním prostředím stále patří mezi nejnižší v Unii. Ve skutečnosti existuje značný potenciál pro skutečný „ekologický“ přesun zdanění, který by řešil mimo jiné zvýhodňování služebních vozů, jež přispívají ke znečišťování ovzduší, přetížení dopravy a emisím skleníkových plynů.

(25)

Jen omezeného pokroku bylo dosaženo v řešení dopravního přetížení. Mobilita trpí nedostatečnými veřejnými investicemi do infrastruktury, narušujícími daňovými pobídkami a nedostatkem hospodářské soutěže v oblasti dopravních služeb, což vede k obrovskému přetížení dopravy a brání růstu produktivity. Přetížení silniční dopravy se rok od roku zhoršuje, odrazuje zahraniční investice a vede k vysokým sociálním, hospodářským a environmentálním nákladům. K nejnaléhavějším výzvám patří dokončení a modernizace železniční a silniční infrastruktury zejména v okolí Antverp a Bruselu a uvnitř těchto měst. Značná omezení panují též v oblasti železniční a silniční dopravy. Příslušné orgány mohou podpořit účinnější využívání stávající infrastruktury a přechod od individuální dopravy směrem k hromadnějším alternativám s nízkými emisemi.

(26)

V kontextu evropského semestru 2018 provedla Komise komplexní analýzu hospodářské politiky Belgie, kterou zveřejnila ve své zprávě o Belgii pro rok 2018. Posoudila také program stability z roku 2018, národní program reforem na rok 2018 a opatření přijatá v návaznosti na doporučení, která byla Belgii adresována v předchozích letech. Komise vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku v Belgii, ale také rozsah jejich souladu s pravidly a pokyny Unie, neboť celkovou správu ekonomických záležitostí v Unii je třeba posílit tím, že do rozhodování členských států v budoucnu budou zahrnuty vstupy na úrovni Unie.

(27)

Na základě tohoto posouzení přezkoumala Rada program stability z roku 2018, přičemž její stanovisko (9) je promítnuto zejména do níže uvedeného doporučení č. 1,

1.

2.

3.