23.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 22/7

1)

Ačkoli členské státy mohou stanovit úplatnost možnosti doplnění či poskytnutí vysvětlení s účinnou nápravou, je čl. 38 odst. 2-a legislativního nařízení č. 163 z roku 2006, ve znění platném ke dni dotčeného oznámení o zakázce (…), v rozporu s právem Společenství či nikoli v rozsahu, v němž je stanoveno zaplacení „peněžité sankce“ ve výši, kterou musí stanovit veřejný zadavatel („ne méně než jedna promile a ne více než jedno procento hodnoty veřejné zakázky a v každém případě ne vyšší než 50 000 eur, jejíž zaplacení je zaručeno předběžnou kaucí“), a to s ohledem na příliš vysokou částku a předem stanovenou povahu sankce, kterou nelze stupňovat vzhledem ke konkrétní situaci, kterou je třeba upravit, nebo závažnosti odstranitelné nesrovnalosti?

2)

Je naopak tentýž čl. 38 odst. 2-a legislativního nařízení č. 163 z roku 2006 (ve znění platném k výše uvedenému dni) v rozporu s právem Společenství v rozsahu, v němž lze mít za to, že samotná úplatnost možnosti doplnění či poskytnutí vysvětlení je v rozporu se zásadami maximální otevřenosti trhu hospodářské soutěži, čemuž odpovídá výše uvedený institut, přičemž činnost zadávací komise v této souvislosti podléhá povinnostem, které jí ukládá zákon ve veřejném zájmu k dosažení výše uvedeného cíle?