EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62014TN0065
Case T-65/14: Action brought on 28 January 2014 — Bank Refah Kargaran v Council
Věc T-65/14: Žaloba podaná dne 28. ledna 2014 – Bank Refah Kargaran v. Rada
Věc T-65/14: Žaloba podaná dne 28. ledna 2014 – Bank Refah Kargaran v. Rada
OJ C 135, 5.5.2014, p. 43–44
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
5.5.2014 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 135/43 |
Žaloba podaná dne 28. ledna 2014 – Bank Refah Kargaran v. Rada
(Věc T-65/14)
2014/C 135/55
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Žalobce: Bank Refah Kargaran (Teherán, Irán) (zástupce: J. M. Thouvenin, advokát)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
— |
zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1154/2013 ze dne 15. listopadu 2013 v rozsahu, v němž se týká žalobce; |
— |
zrušil rozhodnutí Komise 2013/661/SZBP ze dne 15. listopadu 2013 v rozsahu, v němž se týká žalobce; |
— |
prohlásil, že se na žalobce nevztahuje nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012; |
— |
prohlásil, že se na žalobce nevztahuje rozhodnutí 2010/413/SZBP; |
— |
podpůrně zrušil prováděcí nařízení a rozhodnutí, která jsou uvedena v prvních dvou odrážkách tohoto návrhového žádání, a to od 20. ledna 2014; |
— |
uložil Radě náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobce osm žalobních důvodů.
1. |
První žalobní důvod vychází z nedostatku odůvodnění, který je v rozporu s článkem 296 SFEU, neboť prováděcí nařízení, které provádí zápis žalobce na seznam osob a subjektů, na které se vztahují omezující opatření, neuvádí výslovně právní základ, na kterém bylo přijato. |
2. |
Druhý žalobní důvod vychází z nedostatku právního základu, neboť právním základem napadeného prováděcího nařízení je nařízení č. 267/2012 (1), které musí být považováno za nepoužitelné na žalobce, jelikož při jeho přijetí byly porušeny povinnost uvést odůvodnění stanovená v článku 296 SFEU a článek 215 SFEU a dále jeho čl. 23 odst. 2 písm. d), který představuje právní základ zápisu žalobce na seznam uvedený v příloze IX nařízení č. 267/2012, je v rozporu se Smlouvami a s Listinou základních práv Evropské unie. |
3. |
Třetí, čtvrtý, pátý a šestý žalobní důvod vycházejí i) z nesprávného právního posouzení, ii) z nesprávného skutkového zjištění a zjevně nesprávného posouzení, iii) z porušení práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu a iv) z porušení zásady proporcionality. |
4. |
Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že čl. 20 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2010/413 (2), který představuje právní základ sankce, která je uložena žalobci, musí být prohlášen za nepoužitelný na žalobce, neboť toto ustanovení je v rozporu se Smlouvami, s Listinou základních práv a se zásadou proporcionality. Žalobce tvrdí, že rozhodnutí zapsat jej na seznam osob a subjektů, na které se vztahují omezující opatření, musí být tedy zrušeno. |
5. |
Osmý žalobní důvod vychází z toho, že napadená sankce se od 20. ledna 2014 stala protiprávní, jelikož Rada k tomuto datu uznala, že Írán již nepokračuje v jaderné činnosti, která byla příčinou sankce. Žalobce tvrdí, že sankce tedy ztrácí svůj účel. |
(1) Nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (EU) č. 961/2010 (Úř. věst. L 88, s. 1).
(2) Rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. L 195, s. 39).