19.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 271/23

1.1

Sdělení Komise je významným přínosem pro zahájení nesmírně důležité diskuse o EU a ve srovnání s dřívějšími metodami a koncepcemi velkým krokem kupředu, co se týče HMU. Poprvé mimo jiné popisuje mezinárodní úlohu a politickou budoucnost EU. EHSV tedy návrh vítá, neboť může znamenat historický obrat, ovšem pod podmínkou, že Rada sebere po 20 letech nezbytnou odvahu a vůli přijmout a uvést v platnost ustanovení, která jsou užitečná k dosažení popsaných cílů a k jeho rychlému provedení.

1.2

Evropská rada již rozhodnutími, která přijala během let 2011 a 2012, v podstatě zahájila důležitou strukturovanou reformu evropské správy, co se týče dohledu nad nadměrnou makroekonomickou nerovnováhou, zpřísnění rozpočtových pravidel a koordinace hospodářských politik zemí eurozóny. Nezbytnými nástroji pro zaručení stability HMU jsou nekonvenční opatření spočívající v „podmíněném, ale neomezeném“ nákupu státních dluhopisů států nacházejících se v obtížích, o nichž nedávno rozhodla ECB, zavedení jednotného mechanismu dohledu, jehož cílem je zaručit přísný a nestranný obezřetnostní dohled a přerušit spojení mezi státy a bankami, a pravidla pro likvidaci bank.

1.3

EHSV podporuje strategii uvedenou ve sdělení Komise, již nedávno potvrdil předseda Evropské rady pan Van Rompuy (Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii) a jejímž cílem je posílit eurozónu, domnívá se však, že není dostatečná k zaručení toho, aby členské státy, občané a podniky měly z HMU plný užitek, což dokazují i události, k nimž došlo v posledních deseti letech. Rada má politickou odpovědnost vyplývající z Maastrichtské smlouvy, která vážně omezila HMU vytvořenou na jejím základě. Dnes na to doplácíme. Z toho důvodu nyní Komise předkládá návrh prohloubené a skutečné HMU.

1.4

K zajištění větší stability HMU, hospodářského růstu a růstu zaměstnanosti musí Rada zavést důraznější opatření, jako např. pevnější plán růstu a silnější mechanismy hospodářské integrace. Tato opatření je nutné začít provádět současně a hned, ne ve střednědobém až dlouhodobém horizontu. Je tedy zapotřebí souboru makro a mikroekonomických politik, důslednosti, smyslu pro solidaritu, důvěru a sounáležitost ze strany členských států a mezi nimi a EU a nelze ani pozapomínat na to, že hlavním cílem opatření, o nichž se diskutuje, musí být blaho všech lidí.

1.5

EHSV sice sdělení oceňuje, upozorňuje však, že i v případě, kdy by se vše podařilo uvést do praxe, by se jen obtížně dosáhlo výrazných výsledků, zejména co se týče postupu rozhodování, jelikož chybí konkrétní návrh politické unie, která by zastřešila euro. To stejné platí pro dluh, překonání asymetrických otřesů, růst, konkurenceschopnost a zaměstnanost (u níž by bylo potřeba provést systematickou studii dopadu). Současná situace se vyznačuje všemi těmito omezeními.

1.6

EHSV připomíná, že, jak je známo, k většině stávajících návrhů Komise již předložil stanoviska a navrhl řešení, zejména ohledně omezení HMU, ECB a otázky růstu a státního dluhu (1). Kroky, které dosud přijala Komise a Rada, jsou dobrým základem budoucí práce v této oblasti. EHSV tedy oceňuje rozhodnutí Komise sestavit budoucí pokyny k těmto záležitostem, a doufá, že je to pro Radu vhodná příležitost k rychlému přijetí konkrétních ustanovení o dluhu a růstu, a rapidně tak skutečně zvýšit kvalitu.

1.7

Poslední rozhodnutí EU uvedená ve sdělení sice vyhovují makroekonomickému rámci (i když pouze částečně), ale návrhy na mikroúrovni týkající se výrobních odvětví, které jediné mohou oživit růst, se jeví neuspokojivé. Komise se dokumentem snaží zahájit diskusi o HMU, toto téma však jde za rámec fiskální konsolidace a makroekonomických politik. Byly by vhodné i mikroekonomické politiky, např. opravdový pakt pro průmysl (industrial compact).

1.8

Sdělení Komise by mohlo získat širší podporu, kdyby v různých časových fázích stanovených pro zavedení opatření potřebných ke zvýšení stability a funkčnosti HMU byla konkrétněji zmíněna potřeba provádět evropské politiky v souladu s tímto cílem a byly definovány oblasti zásahu, které se mají realizovat, a novinky, které se mají zavést, aby se racionalizovaly a zefektivnily také evropské výdaje.

1.9

Komise může a musí přispět k provádění reforem, které jsou nezbytné pro zvýšení konkurenceschopnosti vnitrostátních výrobních a správních systémů. Měla by přijmout inovativní metody a kritéria pro opatření související s jednotným trhem, správou strukturálních fondů a hlavními společnými politikami. Kromě toho by měla vyjít z inovací zavedených ECB a navrhnout stejně podstatné změny v provádění evropských politik, které se velkou měrou dotýkají nejzranitelnějších oblastí, regionů a odvětví EU, jak již několikrát navrhl EHSV.

1.10

Co se týče ECB, je třeba plně využít její struktury ve prospěch růstu a zaměstnanosti a jako věřitele poslední instance. Úmysl zemí eurozóny ubírat se tímto směrem by přispěl k upevnění důvěry v ECB a v euro a k potírání spekulativních útoků, zejména na země s velkými rozpočtovými potížemi.

1.11

Stabilitu eura není možné svěřit pouze ECB a společné měnové politice a ponechat přitom členským státům úplnou autonomii v řízení jejich fiskálních a rozpočtových politik. EHSV se domnívá, že fiskální unii nelze s ohledem na jednotný rozpočet eurozóny odkládat na dlouhodobý horizont, jak předpokládá sdělení, ale že se musí společně s jednotnou měnou a jednotným bankovním dohledem stát dalším pilířem, jímž bude možné v krátkodobém a střednědobém horizontu podepřít stabilitu HMU, a ubezpečit tak trhy o soudržnosti evropského projektu.

1.12

EK vyvinula značné úsilí v souvislosti s institucionálními návrhy. EHSV považuje za vhodné, aby se institucionální otázka konečně zařadila na program, jelikož je základem inovativních návrhů EK, včetně politické unie. To je zcela nový návrh. Domnívá se však, že se velká část těchto návrhů se neodklání od stávajícího rámce, činí malý pokrok, a nepovede tedy k výsledku, pokud Rada nezajde dál a nebude je považovat pouze za podnět k zásahu.

1.13

Mohly by představovat další přechodnou fázi, EHSV, který by měl být součástí tohoto procesu, se však s ohledem na to, co již bylo navrženo a schváleno, domnívá, že na dílčí kroky již není v některých oblastech čas a že by se spíše měla zásadně zvýšit jak kvalita obsahu politik, tak kvalita rozhodovacího procesu pro jejich provádění bez dalších přetvářek, aby se pak zase neopakovalo, že je zapotřebí „opravdových“ politiky, „opravdové“ HMU, „opravdové“ politické unie atp. Je třeba jednat nyní, odhodlaněji a pružněji, a to na jedné straně, aby se přerušila recese, která postihla velkou část EU, a na druhé straně, aby se vyřešily dlouho neřešené problémy, které se plně projevily až během mezinárodní finanční krize.

1.14

EHSV žádá Radu, aby se inspirovala návrhy Komise a byla odvážnější a jasnější, co se týče dodržování uzavřených dohod a odpovědnosti za předkládání návrhů, které je třeba schválit a provést, a aby v souvislosti se změnou Smlouvy zejména podporovala rozšíření hlasování většinou na všechny záležitosti počínaje hospodářskou politikou a politikou zaměstnanosti.

1.15

Shrnutí návrhů EHSV

1.15.1

EHSV se nicméně domnívá, že pro realizaci skutečné HMU je třeba okamžitě (bez změny Smlouvy) provést tyto kroky:

1.15.2

Ve střednědobém či dlouhodobém časovém horizontu je (s případnými změnami Smlouvy) třeba:

2.1

Výbor si je vědom, že projednáváme jednu z momentálně nejsložitějších otázek. Evropa vstupuje do nové fáze hlubší integrace, s níž je spojena řada odvážných kroků. EHSV je velmi potěšen, že jako první krok tímto směrem byla zahájena diskuse o budoucnosti HMU, a poukazuje na to, že makroekonomická situace v HMU je výsledkem rozhodnutí na mikroekonomické úrovni. Makro a mikroekonomické politiky by tedy měly být nasměrovány k dosažení stejných celkových cílů.

2.2

Článek 9 Smlouvy o fungování Evropské unie, jejž doplňují články 151 a 153, v zásadě stanovuje, že při vymezování a provádění svých politik a činností přihlíží Unie k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zlepšováním životních a pracovních podmínek a bojem proti sociálnímu vyloučení. Výbor s údivem zaznamenává, že uvedené sdělení nepočítá žádný z těchto parametrů mezi cíle prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unie. EHSV jednak žádá, aby tyto cíle byly jasně vyhlášeny, jednak považuje za nezbytné zaručit větší sledování (dopadové studie) účinků hospodářských a měnových politik na sociální situaci a trh práce a za vhodné připravit opatření na odstranění negativních ekonomických a sociálních důsledků, které by tyto politiky mohly mít.

2.3

Žádný z návrhů Komise na stabilnější a důvěryhodnější HMU nelze ve skutečnosti realizovat (ani v krátkodobém, ani ve středně až dlouhodobém časovém horizontu), pokud členské státy a zejména ty, které byly nejvíce zasaženy hospodářskou a finanční krizí, nebudou opět růst a řešit problémy s prací a nezaměstnaností (jež rychle roste zejména mezi mladými lidmi) a snižovat rozdíly, které mezi členskými zeměmi přetrvávají. Stejně tak nebude realizováno nic, pokud Rada a Euroskupina nepřijmou doporučení Komise, aby prosadily reformy potřebné k dokončení HMU, na které se čeká dvacet let, a pokud členské státy nebudou odhodlaně postupovat tímto směrem a část své suverenity, která je k tomuto účelu nezbytná, řídit společně.

2.4

Hlavní starostí Komise zůstává zajištění koordinace hospodářských politik členských zemí prostřednictvím strukturovaného souboru opatření a nástrojů na posílení konvergence rozpočtových politik a mechanismů dohledu, což je vhodné pro zmírnění potíží, které mají nejzadluženější země s financováním veřejného dluhu, a pro dodržování přísných plánů snižování dluhu a jeho udržitelnosti, které navrhla Komise a nedávno schválily členské země (fiscal compact). Pro znovuzískání důvěry občanů a trhů se však opatření přijatá na vnitrostátní úrovni musí ubírat společným, evropským směrem, aby se pomocí nich dosáhlo konkrétních přínosů pro občany a podniky. Proto je zapotřebí většího souladu mezi makroekonomickými a mikroekonomickými (mládež, trh práce, sociální zabezpečení atp.) politikami v jednotlivých státech.

2.5

Velká část zemí eurozóny zahájila pátý rok s negativním růstem a v předpovědích na příští roky jsou dosti malá zlepšení hlavních makroekonomických ukazatelů. Návrhy na posílení HMU, které předložila Komise, musí být doplněny o další připomínky či opatření, aby byly věrohodné a staly se předmětem široké společné diskuse o budoucnosti HMU, do níž bude kromě odborníků zapojena celá evropská občanská společnost.

2.6

Země eurozóny se v souladu se závazky EU vyzývají, aby i v nadcházejících letech prováděly přísnou rozpočtovou politiku. Tu bude v první řadě možné zajistit prostřednictvím reforem, jejichž cílem bude racionalizace struktury státních rozpočtů jak na straně výdajů, tak na straně veřejných příjmů. Přitom je třeba náležitě zohlednit spravedlivé rozdělování a dopady fiskálních multiplikátorů. Bylo tak možné opět dosáhnout účinnosti, aniž by to mělo dopad na rozpočet a omezily se oblastí výdajů, které jsou zásadní pro hospodářský růst a sociální blahobyt, jako je zdravotnictví, bezpečnost, vzdělávání, výzkum a inovace a infrastruktura (2).

2.7

Tato vnitrostátní opatření je však potřeba doplnit o opatření na evropské úrovni, která jsou nezbytná pro hospodářský růst, zaměstnanost a oživení investic. Jedná se např. o zlepšení fungování vnitrostátních trhů práce s cílem začlenit je do eurozóny, rovněž prostřednictvím dialogu o makroekonomických otázkách (3); částečné sdílení veřejného dluhu s cílem omezit spekulace; vydávání evropských dluhopisů prostřednictvím ECB a EIF za účelem financování růstu a přilákání globálních přebytků úspor (4); možnost vyloučit z veřejného dluhu některé strukturální investice potřebné k nastartování účinného cyklu růstu; vyšší pozornost k průmyslové politice ze strany vlád států a osob odpovědných za politické rozhodnutí na evropské úrovni.

2.8

Odpovědnost za provádění těchto politik sice mají vlády členských zemí, Komise však musí v rámci svých institucionálních výsad a v rámci rozpočtových zdrojů, které spravuje, zajistit jejich realizaci, a přispět tak ke snížení přetrvávajících územních rozdílů.

2.9

EHSV se dále domnívá, že z analýzy historických aspektů, již provedla Komise, nevyplývají opravdová ekonomická a politická omezení spojená se vznikem eura, která jsou hlavní příčinou krize, jíž prochází euro a EU. Je přinejmenším zvláštní, že se v analýze HMU nezmiňují a nehodnotí maastrichtská kritéria, jednotnost měnové politiky ani hospodářské rozdíly mezi zeměmi. Není dále únosné, aby „vina“ za krizi z roku 2008 byla dávána pouze dluhu a ne slabosti politiky EU a vlád členských států, zejména vzhledem k tomu, že členské státy již od samého počátku HMU neustále odmítaly zahájit diskusi o koordinaci fiskálních a rozpočtových politik.

2.10

Naléhavě nutné by například bylo realizovat hospodářkou unii, tj. správu ekonomických záležitostí EU (zároveň nebo před bankovní unií atp.) a Komise pro to vytváří základ.

3.1

V krátkodobém horizontu se bere v úvahu a popisuje sedm návrhů, z nichž některé jsou již známy z toho, co EU nedávno schválila – evropský semestr, právní předpisy balíčku šesti a dvou právních předpisů a bankovní dohled svěřený ECB. Všechny tyto kroky jsou důležité a je třeba je plně provést v souladu s evropskými právními předpisy a doporučeními pro jednotlivé země, která přijala Rada. Nejzajímavějšími návrhy Komise jsou podle EHSV tyto:

3.1.1

Za prvé, zavedení jednotného mechanismu likvidace (po mechanismu jednotného dohledu), jímž se budou řešit problémy bank v potížích. Nejinovativnějším prvkem je zde pokrytí nákladů spojených s řešením problémů akcionáři a věřiteli – „veškeré dodatečné zdroje potřebné k financování restrukturalizačního procesu“ poskytne namísto daňových poplatníků bankovní sektor (5).

3.1.2

Za druhé, zavedení nástroje pro konvergenci a konkurenceschopnost na podporu provádění strukturálních reforem v zemích eurozóny. Návrh (příloha 1 sdělení) velmi podrobně popisuje zamýšlený postup aktivace a dodržování smluvních ujednání, jimiž se tento nástroj zřídí. Neupřesňuje míru účasti a rozsah finanční podpory, již by členské země mohly získat, což jsou obojí rozhodující prvky pro zajištění udržitelnosti tohoto nástroje. Nicméně Komise může předložit podrobnější návrh prováděcích pravidel (str. 25 sdělení). EHSV se domnívá, že tento nástroj by měl předcházet nebo přinejmenším doprovázet strukturální reformy, aby se zmírnil jejich negativní dopad. EHSV dále zdůrazňuje, že nástroj pro konvergenci a konkurenceschopnost může být účinný pouze tehdy, když se bude krok za krokem koordinovat se zásahy a opatřeními na vnitrostátní úrovni.

3.1.3

Navíc se zdá, že návrh ohledně víceletého finančního rámce je chápán jako „trestání“ těch, kdo nerespektují „pakt“ mezi členskými státy a Komisí, namísto podnětu k provádění politik stanovených na evropské úrovni. Přísné makroekonomické podmínky vyžadované od členských států by však měl provázet plán růstu a tvorby nových pracovních příležitostí, zejména pro mladé. Na jeho vypracování by se měli podílet sociální partneři a občanské společnost.

3.1.4

Jedním z nejdůležitějších aspektů, které zdůrazňuje Komise, ale rovněž EHSV v řadě stanovisek, je rozhodující úloha EU a eura v řízení mezinárodních měnových institucí a posílení vnějšího zastoupení eura, aby EU a euro získaly větší váhu a sílu v rozhodování v rámci mezinárodní správy měnových záležitostí. Komise však konkrétně nepopisuje potíže, které tento návrh způsobí jak uvnitř eurozóny, tak mimo ni, vzhledem k jistě nepříznivému postoji americké (ale i britské) správy k posílení eura (a souvisejícímu oslabení dolaru) a k rozdílům, které přetrvávají mezi zeměmi eurozóny, co se týče ochrany specifických ekonomických a politických zájmů v mnoha rozvojových zemích podporovaných z MMF.

3.2

Návrhy ve střednědobém horizontu se týkají hlavně zřízení fondu pro umoření dluhu, který podléhá přísným podmínkám s cílem omezit morální hazard, a vytvoření nového nástroje eurozóny – evropských pokladničních poukázek (eurobills). Hlavní instituce EU a členské státy o těchto návrzích již nějakou dobu diskutují. Rovněž EHSV ve svých stanoviscích několikrát zdůraznil, že je jednak potřeba, aby nejzadluženější země mohly využít unijní bondy k částečnému sdílení dluhu, tj. jako dodatečný nástroj pro financování státního dluhu, jednak aby bylo možné ho doplňkově použít pro snížení nákladů dluhové služby (6).

3.2.1

EHSV sice uznává klady návrhu německé rady ekonomických expertů, jenž je převzat v dokumentu Komise, ale býval by upřednostnil, kdyby Komise předložila svůj návrh nebo odkázala na dřívější návrhy EHSV, návrhy ministrů hospodářství EU atp.

3.2.2

Nicméně, důraz na ERF zastiňuje fakt, že velká část úspěchu politiky snižování státního dluhu nezávisí pouze na pokrocích, jichž bylo dosaženo ve snížení veřejných výdajů, ale především na růstu příjmů. Je třeba se ubírat tímto směrem a v mnohem delším časovém horizontu než v navrženém střednědobém, aby se poměr mezi dluhem a HDP dostal pod práh stanovený v maastrichtských kritériích. Nejlepším návrhem jsou asi unijní bondy, jak již Výbor podrobně vysvětlil (7). Problém ale samozřejmě nepředstavuje volba technického nástroje, ale spíše jeho řešení.

3.2.3

Pokud jde o požadavky na členské státy, je návrh jako celek navíc v souladu s paktem o stabilitě a není v něm žádná inovace, která by byla známkou zvratu těchto politik, jež nemohou nadále pokračovat stejným směrem.

3.3

V dlouhodobém horizontu , což je nejméně rozvedená část dokumentu Komise, se počítá s vývojem HMU směrem k úplné bankovní, fiskální a hospodářské unii. EHSV s těmito cíli samozřejmě souhlasí, ovšem pod podmínkou, že budou stanovena nezbytná pravidla pro jejich realizaci. EHSV souhlasí s tím, aby se dospělo k úplné integraci hospodářských politik členských zemí, zejména ve fiskální a ekonomické oblasti, a k jednotnému rozpočtu EU, který se bude financovat z vlastních finančních zdrojů a bude mít nezávislou pravomoc v oblasti zdanění.

3.3.1

Co se týče institucionálních aspektů, sdělení se omezuje na jejich popis a uvádí, na jakém základě bude možné vytvořit hospodářskou a měnovou unii s posílenou právní strukturou a posíleným řízením hlavních hospodářských politik, nehovoří však o makro a mikroekonomických podmínkách, které musejí být splněny, aby návrhy byly uskutečnitelné v dlouhodobém horizontu.

3.3.2

EHSV se domnívá, že takto ambiciózní cíl může být úspěšný z předpokladu posílené spolupráce směřující k politické unii. Tento proces by mohl být usnadněn, pokud by se v mezinárodním makroekonomickém kontextu dokončily pouze částečně zahájené reformy týkající se pravidel fungování úvěrových a finančních trhů, mechanismů makro a mikroobezřetnostního dohledu a snížení makroekonomických nerovností (v důsledku deficitu USA a přebytků Číny), které přispěly k finanční krizi. Bez výrazného pokroku v tomto směru bude obtížné vyhnout se dalšímu vzniku hospodářských a finančních krizí.

4.1.1

EHSV nicméně hodnotí kladně snahu Komise řešit současný „demokratický deficit“ v EU a názor, že hlavním problémem je převedení suverenity. Jde tedy o vytvoření politické unie, která spojí a bude jednotně spravovat některé „svrchované“ politiky, které zůstaly v pravomoci členských států, pomocí transparentnějšího a demokratičtějšího rozhodovacího procesu, aby se jednotně prosazovalo a spravovalo euro, což je dalším chybějícím pilířem HMU.

4.1.2

V této souvislosti se EHSV domnívá, že:

4.1.3

Otázkou tedy nejsou potíže se zapojením EP, ale spíše stanovení společného rozhodovacího postupu pro země eurozóny a následné zapojení EP. Nelze již dále akceptovat existenci nezávislých hospodářských a průmyslových politik jednotlivých států a společné měnové politiky, která v důsledku neexistence kompenzačních nástrojů penalizuje ekonomiky nejslabších zemí.

4.2.1

EHSV vítá zapojení EP do diskuse o návrzích týkajících se růstu a související zapojení národních parlamentů. Totéž by se mělo provést u programů přizpůsobování, nemělo by zůstat u pouhého informování. Nacházíme však zatím ve fázi formálního experimentování, daleko od toho, co by se v rozhodovacím procesu EU mělo učinit.

4.2.2

Jako inovativní se naopak jeví návrhy ohledně politických stran, které by se podle nich musely stát evropskými i v praxi, ne pouze teoreticky, jak je tomu nyní. Musely by tedy vystupovat jako jediný evropský subjekt, ne jako soubor mnoha specifických národních rysů v souladu s tím, co stále dělají členské státy nebo jiná sdružení (odbory, podnikatelé atp.).

4.2.3

Bylo by vhodné, kdyby se nejen strany, jak navrhuje Komise, ale také ostatní velké evropské organizace (např. odbory, sdružení podnikatelů atp.) alespoň z eurozóny zorganizovaly a zaujaly společný, evropský, ne národní přístup, a to již u příležitosti voleb v roce 2014. Byl by to velký krok kupředu. Nestačilo by to sice, ale byl by to dobrý příklad pro všechny.

4.2.4

U příležitosti voleb by bylo potřeba svěřit EP (společně s Radou) ústavodárnou moc, která by mu v předem stanovené době umožnila popsat přechod k politické unii, v níž by se hlasování většinou rozšířilo na všechny oblasti a Evropský parlament by získal právo hlasovat rovněž o otázkách růstu a zaměstnanosti.

4.3.1

EHSV považuje za dobré spojit a sjednotit hospodářské politiky s politikami zaměstnanosti, neboť jsou to dvě strany jedné mince a ačkoliv se jedná o ekonomickou, ne právní záležitost. Je spíše třeba společného postupu rozhodování o všech hospodářských politikách, v němž se spojí strategie Evropa 2020, koordinace státních rozpočtů, makro a mikroekonomické politiky, trh práce eurozóny atp., a překoná se tak stávající systém přijímání rozhodnutí. Nelze se domnívat, že pro změnu HMU by stačilo, kdyby EP sestavil příslušný výbor.

4.3.2

Navíc není moc jasná myšlenka, že stávající situaci je možné zlepšit, když se místopředsedovi odpovědnému za hospodářské politiky svěří pravomoc koordinovat HMU, i když by to bylo ve spolupráci s EP. V této souvislosti by mohl postačit příklad vnější politiky, a proto by bylo třeba svěřit skutečnou pravomoc komisaři nebo případnému ministrovi.

4.3.3

Tak důležitou otázku nelze vyřešit pomocí formálních právnicko-parlamentních experimentů, pokud nejdřív nebude rozhodnuto o převedení suverenity v ekonomických a měnových politikách a politikách zaměstnanosti z vnitrostátní úrovně na evropskou úroveň, jak již EHSV několikrát navrhl. Bylo by vhodné zavést „správu ekonomických záležitostí“ eurozóny, již by vykonávala Euroskupina, která by měla rozhodovací pravomoc a rozhodovalo by se v ní většinovým hlasováním, společně s EP. Bylo by třeba odpovídajícím způsobem a okamžitě změnit Smlouvu, jelikož je to stejně naléhavé, jako bylo vydání fiskální úmluvy, vytvoření bankovní unie atp. Umožnila by se tak realizace jednotného trhu pro hospodářské a průmyslové politiky, politiky růstu a zaměstnanosti s jednotnou vizí a solidárními rozhodnutími zemí v zájmu občanů EU.

4.4.1

EHSV vítá soubor návrhů týkajících se vnějšího zastoupení eurozóny. Vzhledem k mezinárodním ozvěnám krize a vztahu mezi měnami je klíčovým bodem sdělení. Euro má totiž v současnosti křehkou pozici. Strategie, již Komise stanovila pro upevnění postavení eurozóny v MMF, spočívá v první fázi v získání statusu pozorovatele a pouze poté se požaduje jediné zastoupení. Jedná se o dlouhá období, která oslabují eurozónu, která by místo toho měla v různých orgánech rychle začít hovořit jediným hlasem, jak již EHSV delší dobu doporučuje. Návrhy Komise jsou tedy sice realistické, ale nedůrazné a v krátkodobém a střednědobém horizontu nepostačující. I zde vše závisí na tom, co učiní Rada.

4.5.1

Přístup použitý v souvislosti s ECB se zdá nedostatečný. Kromě toho nesouhlasí EHSV s tvrzením, podle něhož by Smlouva měla řešit „posílení demokratické odpovědnosti za činnost ECB“, jelikož ECB je orgán, kde se již rozhodnutí přijímají většinou (v Radě tomu tak není). Problémy a úloha ECB mají navíc jinou povahu a nelze se zmiňovat pouze o dohledu, jak to zjevně dělá sdělení Komise. Jedná se zde o rozšíření mandátu ECB na růst a zaměstnanost, stabilitu a inflaci.

4.5.2

Za tímto účelem je rovněž třeba zajistit, aby mechanismy převodu politik ECB do reálné ekonomiky řádně fungovaly. Nedávné nekonvenční zásahy ECB spočívající buď v dodání likvidity do bankovního systému (programy CBPP a LTRO) nebo v koupi státních dluhopisů na sekundárním trhu (programy SMT a OMT), jejichž smyslem bylo tyto mechanismy zefektivnit, lze považovat za první krok kýženým směrem, neznamenají však ještě, že ECB jedná jako věřitel poslední instance a může v případě potřeby přijímat vlastní nezávislá rozhodnutí – to vyžaduje, jak je známo, změnu Smlouvy.

4.5.3

Je třeba posílit nezávislost rozhodování ECB a její operační nástroje jakožto věřitele poslední instance, a to ne za účelem zvýšení zadlužení členských států nebo EU, ale za účelem zvýšení důvěryhodnosti eura a omezení spekulativních útoků na státní dluh nejzadluženějších zemí. EHSV zejména v souvislosti s dopady zásahů ECB na udržitelnost státního dluhu připomíná, že jen oznámení tohoto kroku fakticky přispělo ke snížení napětí jak na trhu se státními dluhopisy zemí eurozóny, tak na finančních a úvěrových trzích.

4.6.1

EHSV souhlasí s posílením úlohy Soudního dvora, ovšem ne v oblasti, již navrhuje sdělení (řízení pro porušení Smlouvy ze strany členských států). Tím by přetrvávalo přesvědčení, že ekonomické problémy včetně dluhu jsou problémy technicko-právní povahy a ne spíše politické problémy, o nich se má rozhodnout v rámci demokratického a transparentního rozhodovacího procesu EU, jehož svrchovanost patří občanům.